LERPIN 10 - souhrnné informace

1. Název přípravku

Lerpin 10

10 mg

Lerpin 20

20 mg

Potahované tablety

2. Kvalitativní a kvantitativní složení

Lerpin 10 : Jedna potahovaná tableta obsahuje lercanidipini hydrochloridum 10 mg, což odpovídá lercanidipinum 9,4 mg.

Lerpin 20: Jedna potahovaná tableta obsahuje lercanidipini hydrochloridum 20 mg, což odpovídá lercanidipinum 18,8 mg

Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktosy.

Jedna 10mg tableta obsahuje 30,0 mg monohydrátu laktosy.

Jedna 20mg tableta obsahuje 60,0 mg monohydrátu laktosy. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. Léková forma

Potahovaná tableta

Popis přípravku: Lerpin 10 žluté, kulaté, bikonvexní, potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně.

Lerpin 20 růžové, kulaté, bikonvexní, potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně.

Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky.

4. Klinické údaje

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Lerpin 10 a Lerpin 20 je indikován k léčbě dospělých s mírně až středně závažnou esenciální hypertenzí.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Doporučené dávkování u dospělých je 10 mg perorálně jednou denně, a to nejméně 15 minut před jídlem; v závislosti na individuální odpovědi pacienta je možné zvýšit dávku na 20 mg.

Vzhledem k tomu, že maximální antihypertenzní účinek se někdy projeví až po přibližně 2 týdnech, je třeba provádět nastavení dávky postupně.

Pro některé pacienty, jejichž hypertenze není při léčbě jedním antihypertenzivem dostatečně kompenzována, může být přínosem přidání lerkanidipinu k léčbě beta-blokátorem (atenololem), diuretikem (hydrochlorot­hiazidem) nebo ACE inhibitorem (kaptoprilem nebo enalaprilem). Vzhledem k tomu, že křivka závislosti odpovědi na dávce se vyznačuje strmým stoupáním, po němž

– 1 –

následuje plató při dávce mezi 20–30 mg, není pravděpodobné, že by vyšší dávky vedly k dosažení vyššího účinku; mohl by se však zvýšit výskyt nežádoucích účinků.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti: I když farmakokinetické údaje a klinické zkušenosti ukazují, že u starších pacientů není třeba upravovat denní dávky, při zahajování léčby starších pacientů je nutné postupovat velmi opatrně.

Pediatrická populace: Vzhledem k tomu, že nejsou žádné zkušenosti s léčbou pacientů mladších 18 let, není použití přípravku u dětí a dospívajících v současné době doporučeno.

Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater: Pokud je léčba zahajována u pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou ledvin nebo jater, je třeba postupovat velmi opatrně. I když tito pacienti snášejí obvykle doporučované dávkování dobře, při zvyšování dávky na 20 mg denně je nutno postupovat opatrně. U pacientů se zhoršenou funkcí jater může být antihypertenzní účinek zvýšen, a proto je třeba u těchto pacientů zvážit úpravu dávkování.

Užívání lerkanidipinu se nedoporučuje pacientům se závažnou poruchou funkce jater nebo pacientům se závažnou poruchou funkce ledvin (rychlost GF < 30 ml/min).

Způsob podání

Perorální podání

Tablety se mají užívat s trochou vody nejméně 15 minut před jídlem.

4.3 Kontraindikace

• – Hypersenzitivita na léčivou látku, nebo na jakýkoliv lék ze skupiny dihydropyridinů nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1

• – Těhotenství a kojení (viz bod 4.6)

• – Ženy v reprodukčním věku, pokud nepoužívají účinnou antikoncepci

• – Překážka v odtoku krve z levé komory

• – Neléčené městnavé srdeční selhání

• – Nestabilní angina pectoris

• – Závažná porucha funkce ledvin nebo jater.

• – Období do 1 měsíce po srdečním infarktu

• – Podávání současně s:

• 4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití Zvláštní opatrnosti je třeba při použití lerkanidipinu u pacientů se syndromem chorého sinu (sick sinus syndrom), pokud nemají tito pacienti implantovaný kardiostimulátor. Kontrolované studie hemodynamiky sice nezjistily žádné poškození funkce komor, opatrně je však třeba postupovat také u pacientů s dysfunkcí levé komory. Předpokládá se, že některé krátkodobě působící dihydropyridiny by mohly zvyšovat kardiovaskulární riziko u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. I když lerkanidipin působí dlouhodobě, u těchto pacientů je třeba postupovat opatrně.

Některé dihydropyridiny mohou ve vzácných případech vyvolat bolest na hrudi nebo anginu pectoris. Velmi vzácně se u pacientů, kteří již mají anginu pectoris, mohou tyto příhody objevovat častěji, mohou trvat déle nebo mohou být závažnější. V ojedinělých případech se může objevit infarkt myokardu (viz bod 4.8).

Použití při poruše funkce ledvin nebo jater: Zvláštní pozornost je třeba věnovat zahájení léčby u pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin nebo jater. I když pacienti s těmito poruchami obvykle doporučované dávkování snášejí dobře, zvyšování dávky na 20 mg denně vyžaduje opatrnost. U pacientů s poruchou funkce jater může dojít k zesílení antihypertenzního účinku, a je proto třeba zvážit úpravu dávkování.

Užívání lerkanidipinu se nedoporučuje pacientům se závažnou poruchou funkce jater nebo pacientům se závažnou poruchou funkce ledvin (rychlost GF < 30 ml/min) (viz bod 4.2).

Při užívání přípravku je třeba se vyhnout konzumaci alkoholu, protože alkohol může zesílit účinek antihypertenziv s vasodilatačním působením (viz bod 4.5).

Léky, které indukují CYP3A4, například antikonvulziva (fenytoin, karbamazepin) a rifampicin, mohou snižovat hladinu lerkanidipinu v plasmě, a tím snižovat i jeho účinnost (viz bod 4.5).

1 tableta obsahuje 30 mg monohydrátu laktosy (Lerpin 10), 60 mg monohydrátu laktosy (Lerpin 20). Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, vrozeným deficitem laktasy nebo malabsorbcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.

• 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Je známo, že lerkanidipin je metabolizován enzymem CYP3A4; současně podávané léky, které inhibují nebo indukují CYP3A4 mohou proto interagovat s metabolismem a vylučováním lerkanidipinu. Současnému podávání lerkanidipinu s inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazolem, itrakonazolem, ritonavirem, erythromycinem, troleandomycinem) je třeba se vyhnout (viz bod 4.3).

Ve studii interakce se silným inhibitorem CYP3A4, ketokonazolem, bylo prokázáno značné zvýšení plasmatické koncentrace lerkanidipinu (15tinásobné zvýšení AUC a osminásobné zvýšení Cmax eutomeru S-lerkanidipinu).

Cyklosporin a lerkanidipin nesmí být podávány současně (viz bod 4.3).

Při současném podávání lerkanidipinu a cyklosporinu bylo pozorováno zvýšení koncentrace obou léků v plasmě. Studie provedená u mladých zdravých dobrovolníků prokázala, že pokud je cyklosporin podán 3 hodiny po užití lerkanidipinu, hladina lerkanidipinu v plasmě se nemění, AUC cyklosporinu se však zvýší o 27 %. Současné podání lerkanidipinu s cyklosporinem způsobuje trojnásobné zvýšení koncentrace lerkanidipinu v plasmě a 21% zvýšení AUC cyklosporinu.

Lerkanidipin nesmí být užíván současně s grapefruitovou šťávou (viz bod 4.3).

Lerkanidipin je podobně jako ostatní dihydropyridiny citlivý na inhibici metabolismu grapefruitovou šťávou; důsledkem této inhibice je zvýšení jeho systémové dostupnosti a vyšší hypotenzní účinek.

Při současném podání lerkanidipinu v dávce 20 mg a midazolamu p.o. starším dobrovolníkům bylo zjištěno zvětšení vstřebávání lerkanidipinu (přibližně o 40 %), zatímco rychlost vstřebávání byla naopak snížena (tmax byl prodloužen z 1,75 na 3 hodiny). Koncentrace midazolamu nebyla ovlivněna.

Opatrně je třeba postupovat také při podávání lerkanidipinu současně s dalšími substráty CYP3A4, například terfenadinem, astemizolem, antiarytmiky III. třídy jako je amiodaron, chinidinem.

Současné podávání lerkanidipinu s léky indukujícími CYP3A4 jako jsou antikonvulziva (např. fenytoin, karbamazepin) a rifampcin je třeba provádět opatrně, protože by mohlo dojít k snížení antihypertenzního účinku. Monitorování hodnot krevního tlaku by mělo být prováděno častěji než obvykle.

Při současném podávání lerkanidipinu s metoprololem, což je beta-blokátor vylučovaný hlavně játry, zůstala biologická dostupnost metoprololu nezměněna, kdežto biologická dostupnost lerkanidipinu se snížila o 50 %. Tento účinek by mohl být podmíněn snížením průtoku krve játry způsobeným beta-blokátory, a mohl by se proto vyskytovat i u ostatních léků z této skupiny. Z uvedeného vyplývá, že lerkanidipin může být bezpečně podáván s beta-blokátory, ale mohla by být nutná úprava jeho dávkování.

Studie interakce s fluoxetinem (inhibitor CYP2D6 a CYP3A4) provedená u dobrovolníků ve věku 65 ± 7 let (průměr ± směrodatná odchylka) neprokázala žádné klinicky významné změny farmakokinetiky lerkanidipinu.

Současné podávání cimetidinu v dávce 800 mg denně nezpůsobuje významné změny hladin lerkanidipinu v plasmě, při vyšších dávkách je však třeba postupovat opatrně, protože může dojít k zvýšení biologické dostupnosti a hypotenzního účinku.

Při podávání lerkanidipinu v dávce 20 mg pacientům léčeným současně dlouhodobě beta-methyldigoxinem nebyly prokázány žádné známky farmakokinetické interakce. Podání digoxinu zdravým dobrovolníkům po předchozím podání lerkanidipinu v dávce 20 mg nalačno vedlo k průměrnému zvýšení Cmax digoxinu o 33 %, zatímco AUC a renální clearance se významně nezměnily. Pacienti léčení současně digoxinem by měli být pečlivě klinicky monitorováni s ohledem na známky digoxinové toxicity.

Opakované současné podávání 20 mg lerkanidipinu a 40 mg simvastatinu nevedlo k významné změně AUC lerkanidipinu, AUC simvastatinu se však zvýšila o 56 % a AUC jeho účinného metabolitu beta-hydroxykyseliny o 28 %. Je nepravděpodobné, že by tyto změny byly klinicky významné. Při podání lerkanidipinu ráno a simvastatinu večer, jak je doporučováno, se interakce nepředpokládají.

Při současném podávání 20 mg lerkanidipinu a warfarinu nalačno zdravým dobrovolníkům nebyla pozorována změna farmakokinetiky warfarinu.

Současné podávání lerkanidipinu s diuretiky a ACE inhibitory je bezpečné.

Konzumaci alkoholu je třeba se vyhýbat, protože alkohol může zesílit účinek antihypertenziv působících vazodilataci (viz bod 4.4).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Z údajů o lerkanidipinu, které jsou k dispozici, nevyplývají žádné důkazy o jeho teratogenním působení na potkany a králíky; zjištěno nebylo ani narušení reprodukčních schopností potkanů. Avšak vzhledem k tomu, že nejsou žádné klinické zkušenosti s léčbou lerkanidipinem v těhotenství a v období kojení, a také proto, že některé jiné látky ze skupiny dihydropyridinů působí u zvířat teratogenně, lerkanidipin se nesmí podávat v těhotenství nebo ženám v reprodukčním věku, pokud tyto ženy nepoužívají účinnou antikoncepci. Vzhledem k vysoké lipofilitě lerkanidipinu lze očekávat distribuci do lidského mateřského mléka. Lerkanidipin proto se nesmí podávat kojícím ženám.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Klinické zkušenosti s lerkanidipinem ukazují, že ovlivnění schopnosti řídit a obsluhovat stroje je nepravděpodobné. Opatrnosti je však třeba, a to vzhledem k možnému výskytu malátnosti, astenie a únavy a ve vzácných případech také ospalosti.

4.8 Nežádoucí účinky

V klinických studiích s lerkanidipinem a po jeho uvedení na trh byly hlášeny níže uvedené nežádoucí účinky. Klasifikace frekvence nežádoucích účinků:

Přibližně u 1,8 % léčených pacientů se vyskytly nežádoucí účinky.

Níže přiložená tabulka uvádí incidenci nežádoucích účinků, které mohou s užíváním léku souviset přinejmenším kauzálně, v uspořádání podle klasifikace WHO-ART Body System a podle četnosti výskytu (méně časté, vzácné).

Jak je uvedeno v tabulce, v kontrolovaných klinických studiích byly nejčastěji hlášeny následující nežádoucí účinky: bolest hlavy, malátnost, periferní otoky, tachykardie, palpitace a návaly horkosti; uvedené reakce se vyskytly u méně než 1 % pacientů.

V rámci postmarketingového sledování přípravku byly na základě spontánních hlášení ohlášeny následující velmi vzácné nežádoucí účinky (<1/10 000): hypertrofie dásní, reverzibilní zvýšení koncentrace jaterních transamináz v séru, hypotenze, časté nucení na močení a bolest na hrudi.

Některé dihydropyridiny mohou ve vzácných případech vyvolat bolest na hrudi nebo anginu pectoris. Velmi vzácně se u pacientů, kteří již mají anginu pectoris, mohou tyto příhody objevovat častěji, mohou trvat déle nebo mohou být závažnější. V ojedinělých případech se může objevit infarkt myokardu. Lerkanidipin pravděpodobně neovlivňuje nepříznivě koncentraci glukózy v krvi nebo lipidů v séru.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

V rámci postmarketingového sledování přípravku byly hlášeny dva případy předávkování (150 mg a

280 mg lerkanidipinu; v obou případech s úmyslem spáchat sebevraždu). První pacient trpěl ospalostí; byl mu proveden výplach žaludku. U druhého pacienta se rozvinul kardiogenní šok se závažnou ischemií myokardu a mírným selháním ledvin. Tento pacient byl léčen vysokými dávkami katecholaminů, furosemidem, digitalisu a parenterálním podáváním plasma-expandérů. V obou případech došlo k uzdravení bez následků.

Podobně jako u všech dihydropyridinů lze očekávat, že předávkování vyvolá nadměrnou periferní vazodilataci s výraznou hypotenzí a reflexní tachykardií. V případech závažné hypotenze, bradykardie

– 7 –

a bezvědomí by mohla být účinná podpora kardiovaskulárního systému s nitrožilním podáním atropinu při bradykardii.

Vzhledem k déle trvajícímu farmakologickému působení lerkanidipinu je nezbytné monitorovat stav kardiovaskulárního systému u pacientů, kteří se předávkovali, a to nejméně po dobu 24 hodin. Údaje o přínosu dialýzy nejsou k dispozici. Vzhledem k tomu, že léčivo je vysoce lipofilní, je velmi nepravděpodobné, že by koncentrace zjištěné v plasmě byly vodítkem k určení trvání rizika, a že by dialýza byla účinná.

5. Farmakologické vlastnosti

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Selektivní blokátory kalciových kanálů s převážně vaskulárními účinky ATC kód: C08C A13

Lerkanidipin je kalciový blokátor ze skupiny dihydropyridinů, jehož účinek spočívá v inhibici transmembránového vstupu vápníku do buněk srdeční a hladké svaloviny. Mechanismus jeho antihypertenzního účinku je podmíněn přímým relaxačním účinkem na hladkou svalovinu cév, čímž dochází ke snížení celkové periferní rezistence. Lerkanidipin má přes svůj krátký plasmatický poločas dlouhotrvající antihypertenzní účinek, a to díky vysokému membránovému rozdělovacímu koeficientu. Lerkanidipin nemá negativně inotropní účinky, protože jeho působení na cévy je vysoce selektivní. Vzhledem k tomu, že vazodilatace navozená lerkanidipinem nastupuje postupně, byla hypotenze s reflexní tachykardií pozorována u pacientů s hypertenzí pouze vzácně.

Antihypertenzní účinek lerkanidipinu je podobně jako u ostatních asymetrických 1,4-dihydropyridinů podmíněn hlavně jeho (S)-enantiomerem.

Kromě klinických studií provedených k průkazu terapeutických indikací byla provedena ještě další malá nekontrolovaná, avšak randomizovaná, studie pacientů se závažnou hypertenzí (průměr + směrodatná odchylka diastolického krevního tlaku 114,5 + 3,7 mm Hg), která prokázala normalizaci krevního tlaku u 40 % z 25 pacientů léčených 20 mg lerkanidipinu v jedné denní dávce a u 56 % z 25 pacientů léčených 10 mg lerkanidipinu ve dvou denních dávkách. V další, dvojitě zaslepené, randomizované studii kontrolované placebem provedené u pacientů s izolovanou systolickou hypertenzí byl lerkanidipin účinný ve snížení systolického krevního tlaku z průměrné výchozí hodnoty 172,6 + 5,6 mm Hg na 140,2^ 8,7 mm Hg.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Lerkanidipin se po perorálním podání v dávce 10–20 mg úplně vstřebává a maximální koncentrace v plasmě 3,30 ng/mH 2,09 SD, resp. 7,66 ng/ml^ 5,90 SD je dosaženo přibližně za 1,5–3 hodiny po podání.

Oba enantiomery lerkanidipinu mají podobný profil plasmatické koncentrace: doba do dosažení maximální koncentrace v plasmě je u obou stejná, maximální koncentrace v plasmě a AUC (S) enantiomeru jsou v průměru 1,2krát vyšší, a eliminační poločasy obou enantiomerů jsou v zásadě stejné. Vzájemná konverze enantiomerů „in vivo“ nebyla pozorována.

V důsledku vysokého metabolismu při prvním průchodu játry je absolutní biologická dostupnost lerkanidipinu užitého po jídle perorálně přibližně 10%, při podání zdravým dobrovolníkům nalačno se snižuje na 1/3.

Dostupnost lerkanidipinu po perorálním podání se čtyřnásobně zvyšuje při jeho užití do 2 hodin, po velmi tučném jídle. Lerkanidipin se má proto užívat před jídlem.

Distribuce

Distribuce z plasmy do tkání a orgánů je rychlá a značná. Více než 98 % lerkanidipinu se váže na plasmatické bílkoviny. Vzhledem k tomu, že pacienti se závažnou poruchou funkce ledvin nebo jater mají nižší koncentrace plasmatických bílkovin, může se u nich zvýšit podíl volné frakce léku.

Biotransformace

Lerkanidipin je značně metabolizován CYP3A4; parentní látka nebyla zjištěna v moči, ani ve stolici. Léčivo je přeměňováno hlavně na neaktivní metabolity, přibližně 50 % dávky je vyloučeno močí.

Studie provedené s lidskými jaterními mikrosomy „in vitro” prokázaly, že lerkanidipin do jisté míry inhibuje CYP3A4 a CYP2D6 v koncentracích, které jsou 160krát, resp. 40krát vyšší než maximální koncentrace dosažené po dávce 20 mg.

Studie interakcí provedené u lidí navíc prokázaly, že lerkanidipin nemění plasmatické koncentrace midazolamu, což je typický substrát CYP3A4, ani koncentrace metoprololu, což je typický substrát CYP2D6. Z tohoto důvodu se nepředpokládá, že by lerkanidipin v terapeutických dávkách inhiboval biotransformaci léků metabolizovaných CYP3A4 a CYP2D6.

Eliminace

Eliminace probíhá převážně cestou biotransformace.

Průměrný terminální eliminační poločas je 8–10 hodin, terapeutický účinek přetrvává 24 hodin, což je důsledek vysokého stupně vazby na lipidové membrány. Akumulace po opakovaném podání nebyla pozorována.

Perorální podání lerkanidipinu vede k dosažení plasmatickým koncentrací, které nejsou přímo úměrné dávkování (nelineární kinetika). Po podání dávek 10, 20 nebo 40 mg byl poměr pozorovaných maximálních koncentrací v plasmě 1:3:8, plochy pod křivkou plasmatická koncentrace – čas byly v poměru 1:4:18, což ukazuje na postupný nárůst saturace metabolismu při prvním průchodu játry. Dostupnost léku se v souladu s tímto pozorováním zvyšuje s rostoucí dávkou.

Starší pacienti, pacienti s poruchou funkce ledvin a jater

U starších pacientů a pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin nebo mírnou až středně závažnou poruchou funkce jater bylo prokázáno, že farmakokinetika lerkanidipinu je podobná farmakokinetice pozorované u běžné populace pacientů; u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin nebo u trvale dialyzovaných pacientů byly zjištěny vyšší hladiny léku (asi o 70 %). Je pravděpodobné, že systémová biologická dostupnost lerkanidipinu bude u pacientů se středně závažným až závažnou poruchou funkce jater vyšší, protože lék je za normálních okolností výrazně metabolizován v játrech.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Farmakologické studie bezpečnosti u zvířat neprokázaly, že by při dávkách používaných k léčení hypertenze docházelo k ovlivnění autonomního nervového systému, centrálního nervového systému nebo funkcí gastrointesti­nálního traktu.

Významné účinky, které byly pozorovány v dlouhodobých studiích u potkanů a psů, souvisely přímo nebo nepřímo se známými účinky vysokých dávek kalciových blokátorů, které odrážejí především vystupňovanou farmakodynamickou aktivitou.

Lerkanidipin nebyl genotoxický, nebyly zjištěny ani žádné známky případného rizika karcinogenity.

Při léčbě lerkanidipinem nebyla ovlivněna plodnost ani běžné reprodukční funkce potkanů.

Ani u potkanů, ani u králíků nebyly zjištěny žádné známky jakéhokoliv teratogenního působení; při vysokých dávkách však lerkanidipin vyvolával u potkanů preimplantační a postimplantační ztráty a opoždění ve vývoji plodu.

Lerkanidipin podaný ve vysoké dávce (12 mg/kg/den) v průběhu porodu vyvolal dystokii.

Distribuce lerkanidipinu a/nebo jeho metabolitů u březích zvířat a jeho/jejich vylučování do lidského mateřského mléka nebyly zkoumány.

Metabolity nebyly zkoumány v samostatných studiích toxicity.

6. Farmaceutické údaje

6.1 Seznam pomocných látek

Lerpin 10, Lerpin 20 – jádro tablety:

Monohydrát laktosy, mikrokrystalická celulosa, sodná sůl karboxymethylškrobu (Typ A), povidon 40, magnesium-stearát.

Lerpin 10 – potahová vrstva:

Potahová soustava Opadry 0Y-SR-6497 žlutá (hypromelosa, mastek, oxid titaničitý E171, makrogol 6000, žlutý oxid železitý E172).

Lerpin 20 – potahová vrstva:

Potahová soustava Opadry 02F25077 růžová (hypromelosa, mastek, oxid titaničitý E171, makrogol 6000, červený oxid železitý E172)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Neprůhledný PVC/Al blistr, krabička.

Lerpin 10 balení po 7, 14, 28, 56, 60, 90 a 98 potahovaných tabletách.

Lerpin 20 balení po 7, 14, 28, 35, 42, 50, 56, 60, 90, 98 a 100 potahovaných tabletách.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. Držitel rozhodnutí o registraci

Herbacos Recordati s.r.o.

Štrossova 239

530 03 Pardubice

Česká Republika

8. Registrační číslo(a)

Lerpin 10: 83/217/02-C

Lerpin 20: 83/404/05-C

Další informace o léčivu LERPIN 10

Jak se LERPIN 10 podává: perorální podání - potahovaná tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 56

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Herbacos Recordati s.r.o., Pardubice
E-mail: petr.simerda@recordati.cz
Telefon: 721211559