KAPIDIN 10 MG - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Kapidin 10 mg

Kapidin 20 mg

potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje lercanidipini hydrochloridum 10 mg, což odpovídá lercanidipinum

• 9,4 mg.

Jedna potahovaná tableta obsahuje lercanidipini hydrochloridum 20 mg, což odpovídá lercanidipinum 18,8 mg.

Pomocná látka se známým účinkem:

Kapidin 10 mg: monohydrát laktosy 30 mg

Pomocná látka se známým účinkem:

Kapidin 20 mg: monohydrát laktosy 60 mg

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Kapidin 10 mg: žluté kulaté bikonvexní potahované tablety o průměru 6,5 mm s půlicí rýhou na jedné straně, označené písmenem „L“ na druhé straně.

Kapidin 20 mg: růžové kulaté bikonvexní potahované tablety o průměru 8,5 mm s půlicí rýhou na jedné straně, označené písmenem „L“ na druhé straně.

Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Kapidin je indikován k léčbě mírné až středně závažné esenciální hypertenze.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Doporučená dávka je perorálně 10 mg jednou denně, nejméně 15 minut před jídlem. Dávka může být v závislosti na individuální odpovědi pacienta zvýšena na 20 mg.

Úprava dávky musí být postupná, protože maximální antihypertenzní účinek může být někdy patrný až po 2 týdnech léčby.

U některých pacientů, kteří nejsou dostatečně kompenzováni jedním antihypertenzivem, může být výhodné přidání lerkanidipinu ke stávající léčbě beta-blokátorem, diuretikem (hydrochlorot­hiazid) nebo inhibitorem angiotenzin konvertujícího enzymu.

Protože křivka závislosti účinku na dávce je při dávkách mezi 20 – 30 mg strmá a následuje plató, není pravděpodobné, že by se při vyšších dávkách účinnost přípravku zvyšovala; nežádoucí účinky by se mohly zvýšit.

Starší pacienti

I když farmakokinetické údaje a klinické zkušenosti ukazují, že u starších pacientů není třeba upravovat denní dávky, při zahajování léčby starších pacientů je nutné postupovat velmi opatrně.

Pediatrická populace

Použití lerkanidipinu u dětí a dospívajících mladších 18 let se nedoporučuje, protože nejsou klinické zkušenosti s jeho použitím.

Porucha funkce ledvin nebo jater

Při zahajování léčby u pacientů s mírnou nebo středně závažnou dysfunkcí ledvin nebo jater je nutná zvýšená opatrnost. I když obvykle doporučované dávkovací schéma mohou tito pacienti dobře snášet, zvýšení dávky na 20 mg denně se musí provádět s opatrností. U pacientů s poruchou funkce jater může být antihypertenzní účinek zvýšený, proto je třeba zvážit úpravu dávkování.

Užívání lerkanidipinu se nedoporučuje pacientům se závažnou poruchou funkce jater nebo závažnou poruchou funkce ledvin (glomerulární filtrace < 30 ml/min.).

Způsob podání

Perorální podání.

Tablety by se měly užívat s trochou vody nejméně 15 minut před jídlem.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku, na jiné dihydropyridiny nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• Obstrukce výtokové části levé komory.
• Neléčené městnavé srdeční selhání.
• Nestabilní angina pectoris.
• Období po infarktu myokardu kratší než 1 měsíc.
• Závažná porucha funkce ledvin nebo jater.
• Současné podávání:
• Těhotenství a kojení (viz bod 4.6).
• Ženy ve fertilním věku, pokud neužívají účinnou antikoncepci.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Syndrom chorého sinu

Zvláštní opatrnost je nutná při podávání lerkanidipinu pacientům se syndromem chorého sinu (pokud nemá pacient implantovaný kardiostimulátor). I když kontrolované studie hemodynamiky žádné zhoršení fungování srdeční komory nezjistily, opatrnost je nutná u pacientů s dysfunkcí levé komory. Předpokládá se, že používání některých krátkodobě působících dihydropyridinů může být spojeno se zvýšením kardiovaskulárního rizika u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. I když lerkanidipin působí dlouhodobě, u těchto pacientů je nutná opatrnost.

Angina pectoris

Některé dihydropyridiny mohou vzácně vyvolat prekordiální bolesti nebo anginu pectoris. Velmi vzácně mohou pacienti s již přítomnou anginou pectoris pozorovat zvýšení frekvence, trvání nebo závažnosti záchvatů. V ojedinělých případech se může vyskytnout infarkt myokardu (viz bod 4.8).

Používání při dysfunkci ledvin nebo jater

Při zahajování léčby u pacientů s mírnou nebo středně závažnou dysfunkcí ledvin nebo jater je nutná zvýšená opatrnost. I když obvykle doporučované dávkovací schéma mohou tito pacienti dobře snášet, zvýšení dávky na 20 mg denně se musí provádět s opatrností. U pacientů s poruchou funkce jater může být antihypertenzní účinek zvýšený, a proto je třeba zvážit úpravu dávkování.

Lerkanidipin se nedoporučuje pacientům se závažnou poruchou funkce jater nebo pacientům se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) (viz bod 4.2).

Alkohol může zesilovat působení antihypertenziv s vasodilatačním účinkem, proto je nutné se vyvarovat jeho konzumace (viz bod 4.5).

Induktory CYP3A4

Induktory CYP3A4, jako např. antiepileptika (např. fenytoin, karbamazepin) a rifampicin, mohou snižovat hladiny lerkanidipinu v plazmě, účinnost lerkanidipinu může proto být v takových případech nižší, než se předpokládá (viz bod 4.5).

Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktosy, a proto se nesmí podávat pacientům s vrozeným deficitem laktázy, galaktosémií nebo s glukózovým/ga­laktózovým malabsorpčním syndromem.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Metabolické interakce

O lerkanidipinu je známo, že se metabolizuje enzymatickým systémem CYP3A4, a proto při současném podávání inhibitorů či induktorů CYP3A4 může docházet k interakci s metabolizmem a eliminací lerkanidipinu.

Inhibitory CYP3A4

Je třeba se vyvarovat současného podávání lerkanidipinu s inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazolem, itrakonazolem, ritonavirem, erytromycinem, troleandomycinem).

Studie interakcí se silným inhibitorem CYP3A4 ketokonazolem prokázala značný vzestup hladin lerkanidipinu v plazmě (15násobné zvýšení AUC a osminásobné zvýšení Cmax u eutomeru S-lerkanidipinu).

Po současném podání lerkanidipinu a cyklosporinu bylo pozorováno zvýšení hladin obou látek v plazmě. Studie provedená u mladých zdravých dobrovolníků ukázala, že když byl cyklosporin podán za 3 hodiny po užití lerkanidipinu, plazmatické hladiny lerkanidipinu se nezměnily, avšak AUC cyklosporinu se zvýšila o 27 %. Současné podání lerkanidipinu a cyklosporinu však způsobilo trojnásobné zvýšení plazmatických hladin lerkanidipinu a zvýšení AUC cyklosporinu o 21 %. Cyklosporin a lerkanidipin se nemají podávat současně.

Podobně jako ostatní dihydropyridiny je lerkanidipin citlivý na inhibici metabolizmu grapefruitovou šťávou, což má za následek vzestup jeho systémové dostupnosti a zvýšení hypotenzního účinku. Lerkanidipin nesmí být užíván s grapefruitovou šťávou.

Při současném podání dávky 20 mg lerkanidipinu a midazolamu p. o. starším dobrovolníkům došlo ke zvýšení absorpce lerkanidipinu (přibližně o 40 %), rychlost absorpce se snížila (tmax se prodloužil z 1,75 na 3 hodiny). Koncentrace midazolamu se nezměnily.

Induktory CYP3A4

Opatrnost je třeba při současném podávání lerkanidipinu s induktory CYP3A4, jako jsou antiepileptika (např. fenytoin, karbamazepin) a rifampicin, protože může dojít ke snížení antihypertenzního účinku; krevní tlak pak musí být sledován častěji než obvykle.

Substráty CYP3A4

Při současném podávání 20 mg lerkanidipinu pacientům dlouhodobě léčeným beta-methyldigoxinem nebyly objeveny žádné farmakokinetické interakce. U zdravých dobrovolníků léčených digoxinem byl po podání 20 mg lerkanidipinu nalačno prokázán průměrný vzestup Cmax digoxinu o 33 %, přičemž AUC a renální clearance se významně nezměnily. Pacienti současně léčení digoxinem musí být pečlivě klinicky sledováni s ohledem na známky toxicity digoxinu.

Současné podávání cimetidinu v dávce 800 mg denně nezpůsobuje významné změny plazmatických hladin lerkanidipinu. Při podávání vyšších dávek je však nutná opatrnost, protože biologická dostupnost i hypotenzní účinek lerkanidipinu mohou být zvýšeny.

Studie interakcí s fluoxetinem (inhibitor CYP2D6 a CYP3A4) provedená u dobrovolníků ve věku 65 ± 7 let (průměr ± SD) neprokázala klinicky významné změny ve farmakokinetice lerkanidipinu.

Současné podávání warfarinu a 20 mg lerkanidipinu zdravým dobrovolníkům nalačno neovlivnilo farmakokinetiku warfarinu.

Opatrnost je nutná při současném podávání lerkanidipinu a dalších substrátů CYP3A4, jako jsou terfenadin, astemizol, antiarytmika III. třídy, např. amiodaron a chinidin.

Alkohol

Při léčbě je třeba vyvarovat se konzumace alkoholu, protože alkohol může zesilovat vasodilatační účinek antihypertenziv.

Další interakce

Při současném podávání lerkanidipinu s metoprololem, což je beta-blokátor vylučovaný zejména játry, nedošlo ke změně biologické dostupnosti metoprololu, zatímco biologická dostupnost lerkanidipinu se snížila o 50 %. Tento efekt může být vyvolán snížením průtoku krve játry způsobeným beta-blokátorem a může se vyskytnout u kteréhokoli přípravku této třídy. Lerkanidipin může být tedy bezpečně podáván s beta-blokátory, avšak může být nutná úprava dávky.

Při opakovaném současném podávání 20 mg lerkanidipinu a 40 mg simvastatinu se AUC lerkanidipinu významně nezměnila, avšak AUC simvastatinu se zvýšila o 56 % a AUC jeho aktivního metabolitu, beta-hydroxykyseliny, se zvýšila o 28 %. Není pravděpodobné, že by tyto změny měly klinický význam. Interakce se nepředpokládají, pokud je lerkanidipin podáván ráno a simvastatin večer tak, jak je to u tohoto léčiva obvyklé.

Lerkanidipin lze bezpečně podávat spolu s diuretiky a inhibitory ACE.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Nejsou k dispozici údaje o používání lerkanidipinu těhotnými ženami. Neklinická data o lerkanidipinu nepodávají žádný důkaz o jeho teratogenním účinku na potkany a králíky; reprodukční schopnosti potkanů nebyly narušeny. Protože bylo zjištěno, že jiné dihydropyridiny působí u zvířat teratogenně, lerkanidipin se nesmí podávat těhotným ženám nebo ženám ve fertilním věku, které neužívají účinnou antikoncepční metodu.

Kojení

Vzhledem k vysoké lipofilitě lerkanidipinu lze předpokládat jeho distribuci do mateřského mléka. Lerkanidipin proto nesmí užívat kojící ženy.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Kapidin nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Opatrnost je ale nutná, protože se při užívání přípravku může objevit závrať, astenie, únava a vzácně i somnolence.

4.8 Nežádoucí účinky

V klinických studiích s lerkanidipinem a po jeho uvedení na trh byly hlášeny níže uvedené nežádoucí účinky.

Klasifikace frekvence nežádoucích účinků:

Velmi časté: > 1/10

Časté: > 1/100 až < 1/10

Méně časté: > 1/1 000 až < 1/100

Vzácné: > 1/10 000 až < 1/1 000

Velmi vzácné: < 1/10 000

Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Lerkanidipin zřejmě neovlivňuje negativně hladinu glukózy v krvi či lipidů v séru.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky:

4.9 Předávkování

Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny tři případy předávkování (150 mg, 280 mg a 800 mg lerkanidipinu, které byly užity se sebevražedným úmyslem).

Lze předpokládat, že předávkování způsobí excesivní periferní vasodilataci s výraznou hypotenzí a reflexní tachykardií. Při závažné hypotenzi, bradykardii a bezvědomí může pomoci podpora kardiovaskulárního systému a při bradykardii pak intravenózní podání atropinu.

Vzhledem k protrahovanému farmakologickému účinku lerkanidipinu je nezbytné, aby u pacienta po předávkování byly funkce kardiovaskulárního systému monitorovány nejméně 24 hodin. Informace o vhodnosti dialýzy nejsou k dispozici. Jelikož je léčivá látka vysoce lipofilní, je velmi pravděpodobné, že hladiny lerkanidipinu v plazmě nejsou vodítkem pro délku trvání rizika a dialýza nemusí být účinná.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: selektivní blokátory kalciových kanálů s převážně vaskulárním účinkem, ATC kód: C08CA13

Lerkanidipin je kalciový blokátor ze skupiny dihydropyridinů, který inhibuje transmembránový přísun kalcia do srdečního svalu a buněk hladkých svalů. Mechanizmus jeho antihypertenzního účinku je dán přímým relaxačním účinkem na hladkou svalovinu cév a tedy i snížením celkové periferní rezistence. Lerkanidipin má přes svůj krátký plazmatický poločas protrahovaný antihypertenzní účinek, což je dáno jeho vysokým membránovým dělícím koeficientem. Vzhledem k vysoké vaskulární selektivitě nemá lerkanidipin negativně inotropní účinky.

Protože vasodilatace navozená lerkanidipinem má pozvolný nástup, byla u pacientů s hypertenzí jen vzácně pozorována akutní hypotenze s reflexní tachykardií.

Podobně jako u ostatních asymetrických 1,4-dihydropyridinů je antihypertenzní účinek lerkanidipinu přičítán zejména jeho (S)-enantiomeru.

Kromě klinických studií prováděných za účelem průkazu terapeutických indikací, prokázala další malá nekontrolovaná, avšak randomizovaná, studie u pacientů s těžkou hypertenzí (průměrný diastolický krevní tlak ± SD 114,5 ± 3,7 mm Hg), že krevní tlak se normalizoval u 40 % z 25 pacientů léčených 20 mg lerkanidipinu denně a u 56 % z 25 pacientů léčených dávkou 10 mg 2× denně. Ve dvojitě zaslepené, randomizované, placebem kontrolované studii u pacientů s izolovanou systolickou hypertenzí byl lerkanidipin účinný při snížení systolického krevního tlaku z průměrné původní hodnoty 172,6 ± 5,6 mm Hg na 140,2 ± 8,7 mm Hg.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Lerkanidipin se po perorálním podání 10–20 mg zcela absorbuje a maximálních hladin v plazmě 3,30 ± 2,09 ng/ml po 10 mg, resp. 7,66 ± 5,90 ng/ml po 20 mg je dosaženo přibližně za 1,5–3 hodiny po podání.

Oba enantiomery lerkanidipinu mají podobný profil plazmatických hladin: doba potřebná k dosažení vrcholové plazmatické koncentrace je u obou stejná, vrcholová plazmatická koncentrace a AUC jsou přibližně 1,2krát vyšší u (S)-enantiomeru; eliminační poločasy obou enantiomerů jsou v zásadě stejné. Mezi jednotlivými enantiomery nebyla “in vivo“ pozorována žádná konverze.

Vzhledem k vysokému metabolizmu prvního průtoku je absolutní biologická dostupnost lerkanidipinu po perorálním podání pacientům po jídle přibližně 10%, pokud je však přípravek podán zdravým dobrovolníkům nalačno, biologická dostupnost je snížena na 1/3.

Perorální podání přípravku lerkanidipinu vede k plazmatickým hladinám lerkanidipinu, které nejsou přímo úměrné dávce (nelineární kinetika). Po podání 10, 20 nebo 40 mg byly pozorované maximální hladiny v poměru 1:3:8 a plochy pod křivkou plazmatické koncentrace v poměru 1:4:18, což ukazuje na progresivní saturaci metabolizmu prvního průchodu. Dostupnost látky proto stoupá se zvyšujícím se dávkováním.

Dostupnost lerkanidipinu po perorálním podání vzroste 4×, pokud je podán do 2 hodin po velmi tučném jídle. Lerkanidipin se má proto užívat před jídlem.

Distribuce

Distribuce z plazmy do tkání a orgánů je rychlá a extenzivní.

Stupeň vazby lerkanidipinu na plazmatické bílkoviny převyšuje 98 %. Protože u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin nebo jater jsou hladiny plazmatických bílkovin sníženy, může dojít ke zvýšení volné frakce léčiva.

Biotransformace

Lerkanidipin je silně metabolizován systémem CYP3A4; mateřská látka se nenachází v moči, ani ve stolici. Lerkanidipin se převážně přeměňuje na neúčinné metabolity a asi 50 % dávky je vyloučeno močí.

“In vitro“ experimenty s lidskými jaterními mikrozómy prokázaly, že lerkanidipin vykazuje určitý stupeň inhibice CYP3A4 a CYP2D6 v koncentracích 160×, resp. 40× vyšších, než jaké jsou maximální plazmatické koncentrace dosažené po podání 20 mg.

Studie interakcí u lidí dále prokázaly, že lerkanidipin neměnil plazmatické koncentrace midazolamu, který je typickým substrátem CYP3A4 a metoprololu, což je typický substrát CYP2D6. Inhibice biotransformace léků metabolizovaných CYP3A4 a CYP2D6 lerkanidipinem podávaným v terapeutických dávkách se tedy nepředpokládá.

Eliminace

K eliminaci dochází hlavně biotransformací.

Průměrný terminální eliminační poločas je 8–10 hodin, terapeutická aktivita přetrvává 24 hodin, a to z důvodu vysoké vazby přípravku na lipidovou membránu. Po opakovaném podání lerkanidipinu nebyla pozorována jeho akumulace.

Starší pacienti, pacienti s poruchou funkce ledvin a jater

U starších pacientů a u pacientů s mírnou až středně těžkou dysfunkcí ledvin nebo mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater bylo prokázáno, že farmakokinetické chování lerkanidipinu se podobá chování látky u běžné populace pacientů. U pacientů s těžkou dysfunkcí ledvin nebo dialyzovaných pacientů byly prokázány vyšší hladiny (asi o 70 %) léčiva. U pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater se systémová biologická dostupnost lerkanidipinu pravděpodobně zvyšuje, protože léčivo se za běžných podmínek extenzivně metabolizuje v játrech.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Farmakologické studie bezpečnosti neprokázaly u zvířat účinky lerkanidipinu na autonomní nervový systém, centrální nervový systém nebo na gastrointestinální trakt při dávkách majících antihypertenzní účinek.

Významné účinky, které byly pozorovány v dlouhodobých studiích u potkanů a psů, souvisely (přímo či nepřímo) se známými účinky vysokých dávek blokátorů kalciových kanálů, zejména pak odrážely zvýšenou farmakodynamickou aktivitu.

Lerkanidipin nebyl genotoxický a nebylo u něj prokázáno riziko kancerogenity.

Fertilita a reprodukční schopnosti potkanů nebyly léčbou lerkanidipinem ovlivněny.

U potkanů a králíků nebyl prokázán teratogenní efekt, nicméně u potkanů lerkanidipin při vysokých dávkách indukoval předimplantační a postimplantační ztráty a opoždění vývoje plodu.

Vysoké dávky lerkanidipin hydrochloridu (12 mg/kg/den) podávané při porodu způsobily dystokii.

Distribuce lerkanidipinu a/nebo jeho metabolitů u březích samic a jejich vylučování do mateřského mléka nebylo studováno.

Ve studiích toxicity nebyly metabolity lerkanidipinu sledovány odděleně.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:

Magnesium-stearát

Povidon (K-29/32)

Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A) Monohydrát laktosy

Mikrokrystalická celulosa

Potah tablety:

Kapidin 10 mg:

Makrogol 3350

Polyvinylalkohol (částečně hydrolyzovaný)

Mastek

Oxid titaničitý (E 171)

Žlutý oxid železitý (E 172)

Kapidin 20 mg:

Makrogol 3350

Polyvinylalkohol (částečně hydrolyzovaný)

Oxid titaničitý (E 171)

Žlutý oxid železitý (E 172)

Červený oxid železitý (E 172)

6.2  Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3  Doba použitelnosti

Blistry:

• 2 roky

Lahvička:

• 3 roky

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání

Al/PVC/PVDC blistr: uchovávejte při teplotě do 30 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

Lavičky z HDPE: uchovávejte v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

6.5  Druh obalu a obsah balení

Al/PVDC blistr s protlačovací folií.

Lahvička z HDPE uzavřená zapečetěným uzávěrem z LDPE.

Velikosti balení:

Blistry (Al/PVC/PVDC):

Kapidin 10 mg: 7, 14, 28, 30, 35, 42, 50, 56, 90, 98, 100 potahovaných ta­blet

Kapidin 20 mg: 7, 14, 28, 30, 35, 42, 50, 56, 90, 98, 100 potahovaných ta­blet

Lahvičky:

Kapidin 10 mg: 100 potahovaných tablet

Kapidin 20 mg: 100 potahovaných tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7.  DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Zentiva, k. s., U Kabelovny 130, 102 37 Praha 10, Česká republika

8.   REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Kapidin 10 mg: 83/447/09-C

Kapidin 20 mg: 83/448/09-C

9.  DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 10. 6. 2009

Datum posledního prodloužení registrace: 24. 9. 2014

Další informace o léčivu KAPIDIN 10 MG

Jak se KAPIDIN 10 MG podává: perorální podání - potahovaná tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 7 II

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Zentiva, k.s., Praha
E-mail: zentiva.cz@zentiva.cz
Telefon: +420267 241 111