DOLMINA 100 SR - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Dolmina100 SR

tablety s prodlouženým uvolňováním

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje diclofenacum natricum 100 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta s prodlouženým uvolňováním

Popis přípravku: bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety s prodlouženým uvolňováním.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek je určen k symptomatické terapii u následujících indikací:

– zánětlivé a degenerativní onemocnění pohybového aparátu jako je revmatoidní artritida, juvenilní idiopatická artritida, ankylosující spondylitida, osteoartróza, spondylóza, bolestivé vertebrogenní syndromy, artralgie při nerevmatických onemocněních, mimokloubní revmatismus, dna, chondrokalcinóza;

– posttraumatické a pooperační edémy a záněty;

– bolestivé a zánětlivé stavy v gynekologii, např. dysmenorea nebo adnexitida;

– bolestivé a zánětlivé afekce v oblasti ORL;

– vaskulární bolesti hlavy;

– bolesti zubů.

4.2 Dávkování a způsob podání

Výskyt nežádoucích účinků může být snížen podáváním nejnižší účinné dávky po nejkratší dobu nutnou ke zlepšení příznaků (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Dávkování

Dospělí Dospělí užívají 1 tabletu 1× denně, ráno po jídle.

Tento přípravek není určen k podávání dětem a dospívajícím vzhledem k obsahu léčivé látky.

U starších pacientů by dávkování mělo být zvlášť pečlivě zváženo, vzhledem k častějším a závažnějším nežádoucím účinkům nesteroidních antirevmatik u této věkové kategorie (viz bod 4.4). Vždy je třeba zvolit nejnižší účinnou dávku.

Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater by měli zahajovat léčbu nejnižší možnou dávkou diklofenaku a přípravek by měli používat jen po co nejkratší dobu nutnou ke zlepšení příznaků. U těchto pacientů je zapotřebí velké opatrnosti a častých kontrol ledvinných a jaterních funkcí (viz bod 4.4). U pacientů se závažným renálním nebo hepatálním selháním je přípravek kontraindikován (viz bod 4.3).

4.3 Kontraindikace

• – Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• – Stávající městnavé srdeční selhání (NYHA II-IV), ischemická choroba srdeční, periferní arteriální onemocnění a/nebo cerebrovaskulární onemocnění.

• – Anamnesticky gastrointestinální krvácení nebo perforace ve vztahu k předchozí léčbě nesteroidními antirevmatiky.

• – Aktivní nebo anamnesticky rekurentní peptický vřed/hemoragie (dvě nebo více epizod prokázané ulcerace nebo krvácení).

• – Závažné selhání jater, ledvin či srdce (viz bod 4.4).

• – Hemoragická diatéza, poruchy krvetvorby.

• – Anamnesticky astma bronchiale, urticaria nebo akutní rhinitis po podání kyseliny acetylsalicylové nebo jiných inhibitorů prostaglandin syntetázy.

• – Třetí trimestr gravidity (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Nežádoucí účinky lze minimalizovat podáváním nejmenší účinné dávky po co nejkratší dobu nutnou k léčbě příznaků onemocnění (viz bod 4.2 a gastrointestinální a kardiovaskulární rizika uvedená níže).

Přípravek Dolmina 100 SR by neměl být podáván společně s jinými systémovými nesteroidními antirevmatiky (NSA) včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy-2, protože neexistují důkazy o synergickém benefitu a existuje možnost vzniku dalších nežádoucích účinků.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat starším pacientům s ohledem na jejich zdravotní stav. Zejména se doporučuje užití nejnižší možné účinné dávky u slabých starších pacientů nebo u pacientů s nízkou hmotností.

Stejně jako při užívání jiných NSA se může se i při podávání diklofenaku vzácně vyskytnout alergická reakce, včetně anafylaktické/a­nafylaktoidní reakce i bez předchozí expozice léčivu.

Jako další NSA, i diklofenak může díky svým farmakodynamickým vlastnostem překrývat projevy a příznaky infekce.

Gastrointestinální krvácení, ulcerace a perforace, které mohou být fatální, byly hlášeny u všech nesteroidních antirevmatik kdykoli během léčby, s varujícími příznaky i bez nich, i bez předchozí anamnézy závažných gastrointesti­nálních příhod. Obecně mají tyto účinky závažnější důsledky u starších pacientů. Pokud se během léčby diklofenakem objeví gastrointestinální vředy nebo krvácení, musí být léčba ukončena. Tak jako při léčbě všemi NSA, i při předepisování diklofenaku je třeba věnovat velkou pozornost a dohlížet na léčbu pacientů se symptomy naznačujícími gastrointestinální poruchy či s anamnesticky možnou žaludeční nebo střevní ulcerací, krvácením či perforací (viz bod 4.8). Riziko gastrointesti­nálního krvácení, ulcerací a perforací stoupá se zvyšující se dávkou přípravku, u pacientů s anamnézou peptického vředu, zejména pokud byl komplikován krvácením nebo perforací (viz bod 4.3). U starších pacientů jsou nežádoucí účinky častější, zejména gastrointestinální krvácení a perforace, které mohou být fatální (viz bod 4.8). Aby se minimalizovalo riziko gastrointestinální toxicity u pacientů s anamnézou vředu, obzvláště byl-li komplikován krvácením nebo perforací, a také u starších pacientů, se doporučuje začínat a udržovat léčbu co nejnižší účinnou dávkou.

U pacientů se zvýšeným rizikem nežádoucích účinků, mezi něž patří i pacienti dlouhodobě léčení acetylsalicylovou kyselinou v antiagregačních dávkách nebo jinými léky zvyšujícími gastrointestinální riziko (viz dále a bod 4.5), je vhodné zvážit současné podávání protektivních látek (např. misoprostol nebo inhibitory protonové pumpy).

Pacienti s anamnézou gastrointestinální toxicity, obzvláště ve starším věku, musí být poučeni, aby včas hlásili všechny neobvyklé gastrointestinální příznaky (zejména gastrointestinální krvácení), především na počátku léčby.

Obzvláštní opatrnost je doporučována u pacientů užívajících konkomitantní léčbu, která by mohla zvyšovat riziko ulcerací nebo krvácení (např. orálně podávané kortikosteroidy, antikoagulancia jako warfarin, SSRI nebo antiagregancia jako kyselina acetylsalicylová (viz bod 4.5).

Nesteroidní antirevmatika musí být podávána s opatrností pacientům s gastrointes­tinálními chorobami v anamnéze (ulcerózní kolitida, Crohnova choroba), protože jejich stav se může touto léčbou zhoršit (viz bod 4.8).

Při podávání diklofenaku pacientům s poruchou jaterních funkcí je nutné jejich pečlivé sledování, protože jejich stav se může zhoršit.

Tak jako ostatní NSA, i diklofenak, může způsobit zvýšení hodnot jednoho nebo více jaterních enzymů. Během dlouhodobé léčby diklofenakem je doporučeno preventivně pravidelně monitorovat jaterní funkce. Pokud abnormální výsledky jaterních funkcí přetrvávají, či se zhoršují, nebo pokud se rozvíjejí klinické příznaky naznačující rozvoj onemocnění jater, nebo vyskytnou-li se jiné manifestace (např. eozinofilie, vyrážka), je nutno léčbu diklofenakem přerušit. Hepatitida může vzniknout v souvislosti s užíváním diklofenaku bez prodromálních příznaků. Pozornost je třeba věnovat pacientům s jaterní porfyrií, kteří užívají tento přípravek, protože léčbou u nich může dojít k vyvolání záchvatu.

Vzhledem k tomu, že v souvislosti s léčbou NSA byly hlášeny případy zadržování tekutin v těle a otoky, je doporučeno věnovat velkou pozornost pacientům s poruchou funkce srdce nebo ledvin, s hypertenzí v anamnéze, starším pacientům, pacientům současně užívajícím diuretika nebo léčivé přípravky, které významně ovlivňují renální funkce, a pacientům s velkou ztrátou extracelulární tekutiny z jakékoliv příčiny, např. před nebo po velkém chirurgickém zákroku (viz bod 4.3).

Jako preventivní opatření je v těchto případech doporučeno monitorování renálních funkcí během podávání diklofenaku. Po přerušení terapie se hodnoty obvykle vrací do původního stavu.

Velmi vzácně byly ve vztahu k léčbě nesteroidními antirevmatiky hlášeny závažné kožní reakce, z nichž některé byly fatální, včetně exfoliativní dermatitidy, Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy (viz bod 4.8). Těmito reakcemi jsou nejvíce ohroženi pacienti na počátku léčby, začátek reakce se nejčastěji objevuje během prvního měsíce léčby. Přípravek Dolmina 100 SR musí být vysazena při prvních známkách výskytu vyrážky, slizničních lézí nebo jakýchkoli jiných příznaků hypersensitivity.

Je třeba poučit a monitorovat pacienty s anamnézou hypertenze a/nebo mírného až středně těžkého srdečního selhání, protože v souvislosti s léčbou NSA byly hlášeny případy retence tekutin a edémů.

Klinické studie a epidemiologické údaje poukazují na to, že podávání diklofenaku (obzvláště ve vysokých dávkách, 150 mg denně a při dlouhodobé léčbě) může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (např. infarktu myokardu nebo iktů). Pacienti s významnými rizikovými faktory pro vznik kardiovaskulárních příhod (např. hypertenze, hyperlipidémie, diabetes mellitus, kouření) smí být léčeni diklofenakem pouze při pečlivém zvážení. Protože se kardiovaskulární riziko diklofenaku může zvyšovat s dávkou a délkou léčby, je nutno podávat nejnižší účinné dávky po nejkratší možnou dobu. Pacientovu potřebu symptomatické úlevy a jeho odezvu na léčbu je nutné pravidelně vyhodnocovat.

Při dlouhodobé léčbě diklofenakem je doporučeno, tak jako i u ostatních NSA, monitorovat krevní obraz. Stejně jako ostatní NSA, i diklofenak může dočasně inhibovat agregaci krevních destiček. Pacienti s poruchami hemostázy musí být pečlivě monitorováni.

U pacientů trpících astmatem, sezónní alergickou rhinitidou, narůstáním či vyklenutím nosní sliznice (např. nosní polypy), chronickou obstrukční plicní nemocí nebo chronickou infekcí respiračního traktu (zvláště je-li spojena s příznaky podobnými alergické rhinitidě) jsou reakce na podávání NSA, jako je exacerbace astmatu (takzvaná intolerance analgetik/anal­getické astma), Quinckeho edém nebo kopřivka daleko častější než u jiných pacientů. To stejné platí i pro pacienty, kteří jsou alergičtí na jiné látky, např. s reakcí na kůži, svědivou reakcí či kopřivkou.

Pozornost je třeba věnovat při parenterálním podání diklofenaku pacientům s bronchiálním astmatem, protože symptomy se mohou zhoršit.

• 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Při současném užívání může diklofenak zvýšit koncentrace lithia v plazmě. Je doporučeno monitorování sérových hladin lithia.

Při současném užívání může diklofenak zvýšit koncentrace digoxinu v plazmě. Je doporučeno monitorování sérových hladin digoxinu.

Tak jako tomu je u ostatních NSA, i současné podávání diklofenaku s diuretiky nebo antihypertenzivy (např. beta-blokátory, ACE inhibitory) může způsobit pokles antihypertenzního účinku. Proto by tato kombinace měla být podávána s opatrností a měl by být monitorován krevní tlak zejména u starších pacientů. Pacienti by měli být adekvátně hydratovaní a je třeba zvážit monitorování renálních funkcí po zahájení současné léčby a pravidelně během ní, obzvláště, je-li diklofenak souběžně podáván s diuretiky a ACE inhibitory vzhledem ke zvýšenému riziku nefrotoxicity. Souběžné podávání diklofenaku s kalium šetřícími přípravky může být spojeno s hyperkalemií, proto by měla být hladina kalia často monitorována (viz bod 4.4).

Současné podávání diklofenaku a jiných NSA nebo kortikosteroidů může zvýšit četnost výskytu gastrointesti­nálních nežádoucích účinků (viz bod 4.4).

Při souběžném podávání se doporučuje opatrnost, protože současné podávání může zvýšit riziko krvácení. I když klinická vyšetření nenaznačují, že by diklofenak ovlivňoval účinek antikoagulancií, existují hlášení o zvýšeném riziku krvácení u pacientů léčených současně diklofenakem a antikoagulancii. Doporučuje se proto pečlivé monitorování těchto pacientů.

Současné podávání systémových NSA, včetně diklofenaku, a SSRI může zvýšit riziko výskytu gastrointesti­nálního krvácení (viz bod 4.4).

Klinické studie ukázaly, že diklofenak může být podáván současně s perorálními antidiabetiky, aniž by ovlivnil jejich klinický účinek. Nicméně existují ojedinělé případy vzniku hypoglykemie nebo hyperglykemie při současném podávání s diklofenakem, které vyžadovaly úpravu dávkování antidiabetik. Proto je doporučeno preventivně monitorovat hladinu krevní glukosy při současné terapii.

Diklofenak může inhibovat tubulární sekreci a renální clearance methotrexátu, a tím zvyšovat jeho hladinu. Opatrnosti je třeba, pokud jsou nesteroidní protizánětlivé léky podávány méně než 24 hodin před nebo po podání methotrexátu, protože může dojít ke zvýšení plazmatické hladiny methotrexátu a tím i jeho toxicity.

Diklofenak, tak jako i ostatní NSA, může zvýšit nefrotoxicitu cyklosporinu svým inhibičním účinkem na renální prostaglandiny. Proto by měl být podáván v těchto případech v dávkách nižších, než jsou dávky pro pacienty neléčené cyklosporinem.

Ojediněle byly hlášeny případy křečí, které mohly být následkem současné léčby chinolony a NSA.

Pokud je fenytoin podáván současně s diklofenakem, je doporučeno monitorování hladin fenytoinu v plazmě kvůli očekávánému zvýšení expozice fenytoinu.

Tyto látky mohou způsobit zpoždění nebo snížení absorpce diklofenaku. Proto je doporučeno podávat diklofenak nejméně 1 hodinu před nebo 4–6 hodin po podání kolestipolu/cho­lestyraminu.

Opatrnosti je třeba při předepisování diklofenaku se silnými inhibitory CYP2C9 (jako jsou sulfinpyrazon a vorikonazol). Kombinace může vést k významnému zvýšení maximální koncentrace v plazmě a vystavení účinkům diklofenaku mechanismem inhibice jeho metabolismu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Tak jako užívání ostatních NSA, i užívání diklofenaku může ovlivnit fertilitu žen a není doporučeno ženám, které se snaží otěhotnět. U žen, které mají problémy s početím nebo jsou vyšetřovány pro neplodnost, je potřeba zvážit ukončení léčby diklofenakem.

Inhibice syntézy prostaglandinů může nepříznivě ovlivňovat těhotenství a/nebo vývoj embrya či plodu. Data z epidemiologických studií naznačují zvýšené riziko potratů a malformací srdce po užívání inhibitorů syntézy prostaglandinů v začátcích těhotenství. Absolutní riziko kardiovaskulárních malformací se zvýšilo z méně než 1 % na přibližně 1,5 %. Předpokládá se, že se riziko zvyšuje s dávkou a délkou terapie. U zvířat podávání inhibitorů syntézy prostaglandinů ukázalo zvýšení pre- a postimplantačních ztrát a fetální/embryonální letality. Navíc u zvířat, která dostávala během organogeneze inhibitory syntézy prostaglandinů, byla popsaná zvýšená incidence různých malformací, včetně kardiovaskulárních. Pokud to není jednoznačně nevyhnutelné, diklofenak se nemá podávat během prvního a druhého trimestru gravidity.

Pokud je diklofenak podáván ženám, které chtějí otěhotnět nebo v prvním a druhém trimestru gravidity, musí být dávka co nejnižší a doba léčby co nejkratší.

Během třetího trimestru gravidity mohou všechny inhibitory syntézy prostaglandinů vystavit plod:

• – kardiovaskulární toxicitě (předčasný uzávěr ductus arteriosus a pulmonární hypertenze);

• – renální dysfunkci, která může progredovat v renální selhání s oligohydram­nionem.

• – možnému prodloužení doby krvácení;

• – inhibici kontrakcí dělohy rezultujících do opožděného nebo prodlouženého porodu.

V důsledku toho je diklofenak kontraindikován během třetího trimestru gravidity.

Jako ostatní NSA, i diklofenak přechází v malém množství do mateřského mléka. Proto by diklofenak neměl být podáván kojícím ženám, aby se předešlo nežádoucím účinkům u kojených dětí.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Jestliže se v průběhu léčby diklofenakem objeví poruchy zraku, závratě, ospalost nebo jiné poruchy CNS, pacienti by neměli řídit a obsluhovat stroje vyžadující zvýšenou pozornost.

4.8 Nežádoucí účinky

Následující nežádoucí účinky zahrnují nežádoucí účinky z krátkodobé i dlouhodobé léčby.

Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou gastrointestinální. Gastrointestinální krvácení může být někdy fatální, zejména u starších osob (viz bod 4.4).

V následující tabulce jsou shrnuty nežádoucí účinky diklofenaku rozdělené do skupin podle terminologie

MedDRA s uvedením frekvence výskytu: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1 000 až <1/100); vzácné (>1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000):

Kromě nežádoucích účinků uvedených v přehledu, byly během používání diklofenaku hlášeny i následující nežádoucí účinky.

Frekvence výskytu těchto nežádoucích účinků je: není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Zvýšená hladina urey v krvi, hyperkalemie, diabetes mellitus, myalgie, neuróza, stav zmatenosti, synkopa, oligurie, bronchospasmus, dysfonie, dermatitida, cirkulační kolaps.

Klinické studie a epidemiologická data konzistentně poukazují na zvýšené riziko arteriálních trombotických příhod (například infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda) spojené s užíváním diklofenaku, zejména ve vysokých dávkách (150 mg denně) a při dlouhodobé léčbě (viz body 4.3 a 4.4 Kontraindikace a Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10 webové stránky:

4.9 Předávkování

Předávkování diklofenakem nemá žádný typický klinický obraz. Může se objevit například zvracení, gastrointestinální krvácení, průjem, závrať, tinitus nebo křeče. V případě závažnější otravy může dojít k akutnímu selhání ledvin nebo k poškození jater.

Opatření při akutní otravě nesteroidními protizánětlivými léky včetně diklofenaku zahrnují léčbu podpůrnou a symptomatickou. Podpůrná a symptomatická léčba by měla být použita při komplikacích jako hypotenze, selhání ledvin, křeče, gastrointestinální podráždění a deprese dýchání.

Specifická léčba jako forsírovaná diuréza, dialýza nebo hemoperfuze pravděpodobně nepřispívají k urychlené eliminaci nesteroidních antirevmatických léků včetně diklofenaku, poněvadž ty jsou z velké části vázány na bílkoviny a jsou rozsáhle metabolizovány.

Podání aktivního uhlí by mělo být zváženo co nejdříve po předávkování a vyprázdnění žaludku (např. zvracením nebo výplachem) v případě život ohrožujícího předávkování.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva, deriváty kyseliny octové ATC kód: M01AB05

Diklofenak je nesteroidní antirevmatikum, které patří do skupiny derivátů kyseliny fenyloctové. Vyznačuje se antiflogistickým, analgetickým a antipyretickým účinkem.

Mechanismus účinku: Nedůležitějším mechanismem je inhibice enzymu cyklooxygenázy, který katalyzuje syntézu prostaglandinů, prostacyklinu i tromboxanu. Kromě toho se uvažuje o možnosti ovlivnění volných kyslíkových radikálů, některých funkcí neutrofilů a lymfocytů, modulaci některých funkcí cytokinů a inhibici agregace trombocytů. Při terapeutických dávkách je však krvácivost změněna pouze nevýrazně. Diklofenak snižuje projevy akutního i chronického zánětu, bolesti a hypertermii. Analgetické a antipyretické účinky mohou být dosaženy po jednorázovém podání, antiflogistické se projeví až po vyšších dávkách aplikovaných několik dnů.

Pro užití diklofenaku při JRA/JIA u pediatrických pacientů jsou dostupné pouze omezené klinické zkušenosti. V randomizované, dvojitě zaslepené, dvoutýdenní studii s paralelní skupinou u dětí od 3 do 15 let s diagnózou JRA/JIA byla účinnost a bezpečnost podání dávky 2–3 mg/kg tělesné hmotnosti denně srovnávána s kyselinou acetylsalicylovou (ASA 50–100 mg/kg tělesné hmotnosti/den) a placebem – v každé skupině bylo 15 pacientů. V celkovém zhodnocení vykázalo statisticky významné zlepšení (p < 0,05) 11 z 15 pacientů léčených diklofenakem, 6 pacientů ze 12 ve skupině léčené ASA a 4 z 15 pacientů, jimž bylo podáváno placebo. Ve druhé randomizované, dvojitě zaslepené, šestitýdenní studii s paralelní skupinou u dětí od 4 do 15 roků s diagnózou JRA/JIA byla účinnost diklofenaku (v denní dávce 2–3 mg/kg tělesné hmotnosti, n = 22) srovnatelná s účinností indomethacinu (v denní dávce 2–3 mg/kg tělesné hmotnosti, n = 23).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání acidorezistentních forem se diklofenak úplně resorbuje distálně od žaludku. Perorálně podaný diklofenak podléhá působení first-pass efektu v játrech. Do systémové cirkulace pak prostoupí asi 50 % léčivé látky. Maximální plazmatické koncentrace po podání tablet s prodlouženým uvolňováním je dosaženo po 6 hodinách. Diklofenak dobře proniká synoviální membránou. Maximální koncentrace v synoviální tekutině je dosaženo asi za 2–4 hodiny po dosažení maximální koncentrace v plazmě. Diklofenak se asi z 99,7 % váže na plazmatické bílkoviny. Biotransformace probíhá v játrech, metabolity se po konjugaci vylučují žlučí a močí. Plazmatický eliminační poločas činí cca 2 hodiny, poločas v synoviální tekutině je asi 3krát delší.

Při renální insuficienci se snižuje eliminace metabolitů, jejich koncentrace v plazmě může dosáhnout až 4násobných hodnot než u zdravých jedinců.

5.3 Předklinická data vztahující se k bezpečnosti

Studie akutní a chronické toxicity na zvířatech prokázaly vysokou snášenlivost při podávání farmakologicky účinných dávek.

Neklinické údaje získané z konvenčních studií bezpečnostní farmakologie, toxicity po opakovaném podání, genotoxicity, karcinogenity a reprodukční toxicity neprokázaly kromě již uvedených údajů žádné další zvláštní riziko pro člověka.

6.  FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1  Seznam pomocných látek

Mastek, ethylcelulosa, magnesium-stearát, povidon, hyprolosa, diethyl-ftalát, oxid titaničitý (E171).

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3  Doba použitelnosti

3 roky

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C v původním obalu, aby byl léčivý přípravek chráněn před vlhkostí.

6.5  Druh obalu a obsah balení

Blistr (bílý neprůhledný PVC/PVDC/Al) krabička.

Obsah balení: 20 tablet s prodlouženým uvolňováním.

6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7.  DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Zentiva, k. s., U Kabelovny 130, 102 37 Praha 10, Česká republika

8.  REGISTRAČNÍ ČÍSLO

29/519/00-C

Další informace o léčivu DOLMINA 100 SR

Jak se DOLMINA 100 SR podává: perorální podání - tableta s prodlouženým uvolňováním
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 20

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Zentiva, k.s., Praha
E-mail: zentiva.cz@zentiva.cz
Telefon: +420267 241 111