DICLOFENAC DR. MÜLLER PHARMA 100 MG ČÍPKY - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Diclofenac Dr. Muller Pharma 100 mg čípky

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden čípek obsahuje diclofenacum natricum 100 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod. 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Čípek

Bílý až krémový čípek torpédovitého tvaru.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Diclofenac Dr. Muller Pharma 100 mg čípky je indikován k symptomatické léčbě zánětlivých a degenerativních forem revmatizmu pohybového aparátu, jako je revmatoidní artritida, spondylitida včetně ankylozující spondylitidy, osteoartróza, mimokloubní revmatismus (např. tendinitida, tenosynovitida, bursitida, syndrom zmrzlého ramene a tenisový loket). K léčbě bolestivých vertebrogenních syndromů, akutních záchvatů dny, akutní bolesti zad, posttraumatické a pooperační bolesti, zánětu a otoku (např. po zubních a ortopedických zákrocích). K léčbě bolesti zubů a adjuvantní léčbě bolestivých gynekologických stavů (např. primární dysmenorea). Dále k léčbě záchvatů migrény a akutní renální koliky.

Diclofenac Dr. Muller Pharma 100 mg čípky jsou indikovány k léčbě dospělých.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Výskyt nežádoucích účinků může být snížen podáváním nejnižší účinné dávky po nejkratší dobu nutnou ke zlepšení příznaků (viz. 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Při dlouhodobé léčbě diklofenakem musí být monitorovány renální a jaterní funkce a krevní obraz.

Dospělí

Doporučená denní dávka je 100 mg. Maximální denní dávka je 150 mg.

K dosažení maximální denní dávky 150 mg může být nutné kombinovat podávání 100 mg čípku s 50 mg čípkem nebo 50 mg tabletou. Výhodné je 100 mg čípek zavést do konečníku večer před spaním a 50 mg tabletu užít ráno po snídani.

Pediatrická populace

Vzhledem k množství léčivé látky obsažené v jednom čípku, není přípravek Diclofenac Dr. Muller Pharma 100 mg čípky určen k podávání dětem a dospívajícím mladším 18 let.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti

U starších pacientů musí být Diclofenac Dr. Muller Pharma 100 mg čípky používány se zvýšenou opatrností proto, že jsou tito pacienti obecně náchylnější ke vzniku nežádoucích účinků, zejména gastrointesti­nálního krvácení a perforace (viz bod 4.4). V těchto případech má být podávána nejnižší účinná dávka a pacient má být monitorován.

Porucha funkce ledvin a/nebo jater

U pacientů s poruchou funkce ledvin a/nebo jater se doporučuje opatrnost a použití nejnižších účinných dávek. V těchto případech se doporučuje jako preventivní opatření monitorování funkce ledvin a/nebo jater (viz bod 4.4).

U pacientů se závažným selháním ledvin a/nebo jater jsou Diclofenac Dr. Muller Pharma 100 mg čípky kontraindikovány (viz bod 4.3).

Způsob podání

Pouze pro rektální podání, neužívat perorálně. Čípek má být zaveden do konečníku, nejlépe před spaním.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Pacienti s prokázanou hypersenzitivní reakcí v minulosti (např. bronchospazmus, astmatický záchvat, angioedém, kopřivka nebo akutní rinitida) po podání nesteroidních protizánětlivých léčiv (NSAID) nebo kyseliny acetylsalicylové.

Třetí trimestr gravidity (viz bod 4.6).

Stávající městnavé srdeční selhání (NYHA II-IV), ischemická choroba srdeční, periferní arteriální onemocnění a/nebo cerebrovaskulární onemocnění, závažné srdeční selhání.

Selhání jater či ledvin (viz bod 4.4).

Akutní gastrointestinální krvácení, ulcerace nebo perforace.

Anamnesticky rekurentní gastrointestinální krvácení nebo perforace ve vztahu k předchozí léčbě NSAID. Aktivní nebo anamnesticky rekurentní peptický vřed/krvácení nebo perforace (dvě nebo více epizod prokázané ulcerace nebo krvácení).

Proktitida.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Obecné účinky

Výskyt nežádoucích účinků může být snížen podáváním nejnižší účinné dávky po nejkratší dobu nutnou ke zlepšení příznaků.

Je nutné se vyvarovat současného použití přípravku Diclofenac Dr. Muller Pharma 100 mg čípky se systémovými NSAID včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy 2, protože neexistují důkazy o synergickém benefitu a existuje možnost vzniku kumulativních nežádoucích účinků.

Opatrnosti je zapotřebí u starších pacientů se špatným zdravotním stavem nebo s nízkou tělesnou hmotností. U těchto pacientů se doporučuje podávání nejnižší účinné dávky, protože hrozí vyšší riziko nežádoucích účinků, zejména gastrointesti­nálního krvácení a perforace, které mohou být fatální. Dále může dojít ke zhoršení funkcí ledvin, jater a srdce.

Vzácně se mohou při užívání diklofenaku, stejně jako u jiných NSAID, vyskytnout alergické reakce včetně anafylaktické/a­nafylaktoidní reakce, a to i bez předchozí expozice léčivu.

Stejně jako ostatní NSAID, i diklofenak může vzhledem ke svým farmakodynamickým vlastnostem zakrýt příznaky a projevy infekčních onemocnění.

Vzhledem k množství léčivé látky obsažené v jednom čípku, není tento přípravek určen k podávání dětem a dospívajícím mladším 18 let.

Gastrointestinální účinky

Gastrointestinální krvácení, ulcerace a perforace, které mohou být fatální, byly hlášeny u všech NSAID včetně diklofenaku. Mohou se objevit kdykoli během léčby s varujícími příznaky ale i bez nich, a to i bez předchozí anamnézy závažných gastrointesti­nálních příhod. Obecně mají vážnější následky u starších pacientů. Jestliže se u pacientů léčených diklofenakem vyskytne krvácení z gastrointes­tinálního traktu nebo vředová choroba, musí být léčivý přípravek ihned vysazen. U všech NSAID včetně diklofenaku, je nařízena přísná kontrola zdravotního stavu a zvláštní opatrnost, zejména při podávání diklofenaku pacientům se symptomy svědčícími o gastrointes­tinálním onemocnění, s příznaky gastrointestinální ulcerace nebo s anamnézou vředové choroby žaludku nebo střeva, krvácení nebo perforace (viz bod 4.8). Riziko gastrointesti­nálního krvácení, ulcerací a perforací vzrůstá se zvýšením dávky NSAID a u pacientů s ulcerací v anamnéze, zvláště byla-li komplikována krvácením nebo perforací (viz bod 4.3). U starších osob je vyšší četnost nežádoucích účinků, zejména gastrointesti­nálního krvácení a perforací, které mohou být fatální (viz bod 4.8).

Ke snížení rizika gastrointestinální toxicity u pacientů s anamnézou vředu, zejména byl-li komplikován krvácením nebo perforací, a také u starších pacientů, je zapotřebí, aby léčba byla zahájena a udržována s co nejnižší účinnou dávkou. U těchto pacientů a také u pacientů užívajících současně přípravky obsahující nízké dávky kyseliny acetylsalicylové a jiné léčivé přípravky pravděpodobně zvyšující riziko gastrointesti­nálních obtíží, by měla být zvážena kombinovaná léčba s protektivními látkami (např. misoprostol nebo inhibitory protonové pumpy), viz bod 4.5.

Pacienti s anamnézou gastrointestinální toxicity, zvláště pak starší osoby, musí být obeznámeni s tím, že mají hlásit jakékoli neobvyklé abdominální symptomy (zejména gastrointestinální krvácení). Opatrnost je doporučována u pacientů užívajících současně léky, které by mohly zvyšovat riziko ulcerace nebo krvácení, jako jsou systémové kortikosteroidy, antikoagulancia (např. warfarin), SSRI nebo léky proti srážlivosti krve (např. acetylsalicylová kyselina), viz bod 4.5.

Pečlivý lékařský dohled a opatrnost je třeba u pacientů s ulcerózní kolitidou nebo s Crohnovou nemocí, protože může dojít k exacerbaci těchto onemocnění (viz bod 4.8).

Kardiovaskulární a cerebrovaskulámí účinky

Je třeba poučit a monitorovat pacienty s anamnézou hypertenze a/nebo mírného až středně těžkého srdečního selhání, protože v souvislosti s léčbou NSAID byly hlášeny případy retence tekutin a edémů.

Klinické studie a epidemiologické údaje poukazují na to, že podávání diklofenaku (obzvláště ve vysokých dávkách, 150 mg denně, a při dlouhodobé léčbě) může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (např. infarktu myokardu nebo iktu).

Pacienti s významnými rizikovými faktory pro vznik kardiovaskulárních příhod (např. hypertenze, hyperlipidemie, diabetes mellitus, kouření) smí být léčeni diklofenakem pouze po pečlivém zvážení. Protože se kardiovaskulární riziko diklofenaku může zvyšovat s dávkou a délkou léčby, je nutno podávat nejnižší účinné dávky po nejkratší možnou dobu. Pacientovu potřebu symptomatické úlevy a jeho odezvu na léčbu je nutné pravidelně přehodnocovat.

Hepatální účinky

Přísný lékařský dohled je vyžadován, jestliže je Diclofenac Dr. Muller Pharma 100 mg čípky předepsán pacientům s poruchou funkce jater, protože může dojít k exacerbaci tohoto onemocnění.

Stejně tak jako u jiných NSAID, tak i u diklofenaku, může dojít ke zvýšení hodnoty jednoho nebo více jaterních enzymů. Z bezpečnostních důvodů je nutné při delší léčbě pravidelně monitorovat jaterní funkce. Diklofenak je nutné vysadit v případech, kdy přetrvávají nebo se zhoršují abnormální hodnoty jaterních funkčních testů, objeví-li se klinické příznaky nebo projevy svědčící o onemocnění jater nebo se objeví další příznaky (jako např. eozinofilie, vyrážka). Hepatitida může vzniknout v souvislosti s užíváním diklofenaku bez prodromálních příznaků. Pozornost je třeba věnovat pacientům s jaterní porfyrií, protože používání diklofenaku u nich může vyvolat záchvat.

Renální účinky

Jelikož byly u pacientů léčených NSAID, včetně diklofenaku, hlášeny otoky a retence tekutin, je třeba věnovat zvláštní pozornost a péči pacientům se srdeční poruchou, poruchou renálních funkcí, hypertenzí v anamnéze, starším pacientům a těm, kteří jsou léčeni diuretiky nebo přípravky, které mohou významně poškodit funkci ledvin a pacientům, kde z jakéhokoliv důvodu dochází k depleci extracelulární tekutiny, např. před a po větších chirurgických výkonech (viz bod 4.3). V těchto případech je nutné z bezpečnostních důvodů monitorování renálních funkcí. Po přerušení léčby se obvykle hodnoty vrací do stavu před léčbou.

Hematologické účinky

Během dlouhodobé léčby diklofenakem jako i jinými NSAID je nutné, kontrolovat krevní obraz. Stejně jako jiná NSAID, tak i diklofenak může reverzibilně blokovat agregaci destiček. Pacienti s poruchami krvetvorby a koagulace musí být pečlivě monitorováni.

Kožní reakce

Velmi vzácně byly v souvislosti s léčbou NSAID hlášeny závažné kožní reakce, z nichž některé byly fatální, včetně exfoliativní dermatitidy, Stevensonova-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy (viz bod 4.8). Těmito reakcemi jsou nejvíce ohroženi pacienti na počátku léčby, začátek reakce se nejčastěji objevuje během prvního měsíce léčby. Diklofenak musí být vysazen při prvních známkách výskytu vyrážky, slizničních lézí nebo jakýchkoli jiných příznaků hypersenzitivity.

Astma

Zvláštní pozornost je třeba věnovat pacientům trpícím bronchiálním astmatem, sezónní alergickou rinitidou, nosními polypy, chronickou obstrukční plicní nemocí nebo chronickou infekcí respiračního traktu (zvláště je-li spojena s příznaky podobnými alergické rinitidě), u kterých jsou reakce na NSAID, jakou je exacerbace astmatu (takzvané analgetické astma), Quinckeho edém nebo kopřivka, četnější než u ostatních pacientů. Toto se vztahuje také na pacienty, kteří jsou alergičtí na jiné látky, u nichž se přecitlivělost projevuje např. kožními reakcemi, pruritem nebo kopřivkou.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Silné inhibitory CYP2C9 (např. vorikonazol, flukonazol a sulfinpyrazon): Současné užívání může vést ke zvýšení maximální plazmatické koncentrace s následným zvýšením účinku diklofenaku.

Lithium, digoxin: Při současném užívání může diklofenak zvýšit koncentrace lithia/digoxinu v plazmě. Je doporučeno monitorování sérových hladin lithia/digoxinu.

Diuretika a antihypertensiva (např. beta-blokátory, ACE inhibitory): Při současném podávání může diklofenak způsobit pokles antihypertenzního účinku, a proto by dávka antihypertenziv měla být upravena, měl by být monitorován krevní tlak (zejména u starších pacientů), a pacienti by měli být adekvátně hydratováni. Vzhledem ke zvýšenému riziku nefrotoxicity je třeba zvážit monitorování renálních funkcí, obzvláště je-li diklofenak souběžně podáván s diuretiky a ACE inhibitory. Souběžné podávání diklofenaku s kalium šetřícími diuretiky může být spojeno s hyperkalémií, proto by měla být hladina kalia často monitorována.

Jiná NSAID a kortikosteroidy: Současné podávání diklofenaku s jinými systémově podávanými NSAID nebo kortikosteroidy může zvýšit četnost výskytu nežádoucích účinků a gastrointesti­nálního krvácení (viz bod 4.4).

Antikoagulancia a antiagregancia: Při souběžném podávání se doporučuje opatrnost, protože současné podávání může zvýšit riziko krvácení. I když klinická vyšetření nenaznačují, že by diklofenak ovlivňoval účinek antikoagulancií, existují hlášení o zvýšeném riziku krvácení u pacientů léčených současně diklofenakem a antikoagulancii. Doporučuje se proto pečlivé monitorování těchto pacientů.

SSRI: Současné podávání systémových NSAID, včetně diklofenaku, a SSRI může zvýšit riziko výskytu gastrointesti­nálního krvácení (inhibice agregace krevních destiček a poškození sliznice gastrointesti­nálního traktu, viz bod 4.4).

Antidiabetika: Diklofenak může být podáván současně s perorálními antidiabetiky, aniž by ovlivnil jejich klinický účinek. Nicméně existují ojedinělé případy, kdy terapie diklofenakem vedla ke vzniku hypoglykemie nebo hyperglykemie, které vyžadovaly úpravu dávkování antidiabetik. Z tohoto důvodu je doporučeno preventivně monitorovat hladinu krevní glukózy při současné terapii.

Metotrexát: Při současném užívání může dojít k zvýšení hladin metotrexátu v plazmě a tím i ke zvýšení jeho toxicity. Opatrnosti je třeba, pokud jsou NSAID včetně diklofenaku podávány méně než 24 hodin před léčbou nebo po léčbě metotrexátem. Z tohoto důvodu se jako preventivní opatření v průběhu prvního týdne kombinované terapie diklofenakem a metotrexátem doporučuje monitorování krevního obrazu. Při současném podávání NSAID a metotrexátu byly hlášeny ojedinělé případy pancytopenie.

Cyklosporin: Při současném užívání může diklofenak zvyšovat nefrotoxicitu cyklosporinu svým inhibičním účinkem na renální prostaglandiny. V těchto případech by měl být diklofenak podáván v nižších dávkách.

Fenytoin: Pokud je fenytoin podáván současně s diklofenakem, je doporučeno monitorování hladin fenytoinu v plazmě kvůli očekávánému zvýšení expozice fenytoinu.

Chinolony: Při současném užívání se mohou objevit křeče, a to jak u pacientů s epilepsií či křečemi v anamnéze, tak i bez nich.

Kolestipol a cholestyramin: Kolestipol nebo cholestyramin mohou způsobit zpoždění nebo snížení absorpce diklofenaku. Proto je doporučeno podávat diklofenak nejméně 1 hodinu před nebo 4 až 6 hodin po jejich podání.

4.6   Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Inhibice syntézy prostaglandinů může mít nežádoucí vliv na těhotenství a/nebo embryonální/fetální vývoj. Data z epidemiologických studií naznačují zvýšené riziko potratů, kardiálních malformací a gastroschízy po užívání inhibitorů syntézy prostaglandinů v počátku těhotenství. Absolutní riziko kardiovaskulárních malformací se zvýšilo z méně než 1 % na přibližně 1,5 %. Předpokládá se, že se riziko zvyšuje s dávkou a trváním terapie. U zvířat se prokázalo, že podání inhibitorů syntézy prostaglandinů vede k zvýšení pre- a postimplantačních ztrát a k fetální/embry­onální letalitě. Navíc byla po podání inhibitorů syntézy prostaglandinů zvířatům v průběhu organogenetické periody hlášena zvýšená incidence různých malformací včetně kardiovaskulárních.

V průběhu prvního a druhého trimestru nesmí být diklofenak podán, pokud to není zcela nezbytné. Pokud je diklofenak užíván ženami, které chtějí otěhotnět, nebo v prvním a druhém trimestru těhotenství, musí být dávka co nejnižší a doba léčby co nejkratší.

Během třetího trimestru těhotenství může užívání jakýchkoli inhibitorů syntézy prostaglandinů vyvolat u plodu:

• – kardiopulmonální toxicitu (předčasný uzávěr duktus arteriosus a pulmonální hypertense),

• – renální dysfunkci, která může progredovat v renální selhání s oligohydram­nionem;

• – potenciálnímu prodloužení krvácení a antiagregačnímu účinku, který se může objevit i při velmi nízkých dávkách,

• – inhibici děložních kontrakcí vedoucí k opoždění nebo prodloužení průběhu porodu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

U některých pacientů užívajících diklofenak se mohou objevit poruchy vidění, závratě, vertigo, bolesti nebo točení hlavy, únava, ospalost, malátnost a jiné poruchy centrálního nervového systému. Za těchto okolností by pacienti neměli řídit, obsluhovat stroje a provádět jiné činnosti vyžadující zvýšenou pozornost.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky jsou tříděny podle orgánových systémů a jsou řazeny podle četnosti výskytu následovně: Velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10), méně časté (>1/1000 až <1/100); vzácné (>1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Následující nežádoucí účinky zahrnují nežádoucí účinky z krátkodobé i dlouhodobé léčby.

Agranulocytóza, anémie (včetně hemolytické a aplastické anémie), trombocytopenie, leukopenie.

Hypersensitivita, anafylaktická a anafylaktoidní reakce včetně hypotense a šoku.

Angioedém včetně edému obličeje.

Bolest hlavy, závratě.

Somnolence.

Parestézie, poruchy paměti, křeče, úzkost, třes, aseptická meningitida, poruchy chuti, cévní mozková příhoda.

Poruchy zraku, rozmazané vidění, diplopie.

Vertigo.

Tinitus, poruchy sluchu.

Palpitace, bolest na hrudi, srdeční selhání, infarkt myokardu.

Hypertense, vaskulitida.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Nauzea, zvracení, průjem, dyspepsie, abdominální bolest, plynatost, snížená chuť k jídlu.

Gastritida, gastrointestinální krvácení, zvracení krve, meléna, krvavý průjem, gastrointestinální vřed (s/bez krvácení nebo perforace), proktitida.

Kolitida (včetně hemoragické kolitidy a exacerbace ulcerózní kolitidy nebo Crohnovy choroby), zácpa, stomatitida (včetně ulcerózní stomatitidy), glositida, poškození jícnu, vředová léze střev s následnou stenózou nebo vznikem blanitých přepážek, pankreatitida.

Ischemická kolitida.

Zvýšení hodnot aminotransferáz.

Hepatitida, žloutenka, poškození jater.

Fulminantní hepatitida, nekróza jater, jaterní selhání.

Vyrážka.

Kopřivka.

Bulózní dermatitida, ekzém, erytém, multiformní erytém, Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza (Lyellův syndrom), exfoliativní dermatitida, vypadávání vlasů, fotosenzitivní reakce, purpura včetně alergické purpury, Henochova-Schonleinova purpura, svědění.

Akutní renální selhání, hematurie, proteinurie, nefrotický syndrom, intersticiální nefritida, renální papilární nekróza.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Časté Podráždění v místě aplikace.

Vzácné Edém.

Mezi nejčastěji hlášené nežádoucí účinky patří gastrointestinální, z nichž např. krvácení může být, zejména u starších pacientů, někdy fatální (viz bod 4.4).

Klinické studie a epidemiologická data konzistentně poukazují na zvýšené riziko arteriálních trombotických příhod (např. infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda) spojených s užíváním diklofenaku, zejména ve vysokých dávkách (150 mg denně) a při dlouhodobé léčbě (viz bod 4.3 a 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky:

4.9 Předávkování

Symptomy

Předávkování diklofenakem nemá žádné typické klinické projevy. Předávkování může způsobit potíže jako jsou nauzea, zvracení, gastrointestinální krvácení, průjem, křeče, tinitus, závratě, bolesti nebo točení hlavy, únava, somnolence, halucinace, úzkost a tendence k otokům. V případě závažné otravy může dojít k akutnímu selhání ledvin nebo k poškození jater.

Léčebné postupy

V případě akutní otravy diklofenakem (případně jinými NSAID) by měla být použita podpůrná a symptomatická léčba pro kompenzaci komplikací jako jsou hypotenze, selhání ledvin, křeče, gastrointestinální poruchy a respirační deprese.

Specifická léčba jako forsírovaná diuréza, dialýza nebo hemoperfuze pravděpodobně nepřispívají k urychlené eliminaci NSAID včetně diklofenaku, protože ty jsou z velké části vázány na bílkoviny a jsou rychle metabolizovány.

5.  FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva, deriváty kyseliny octové a příbuzná léčiva, ATC kód: M01AB05

Diklofenak sodný patří mezi deriváty kyseliny fenyloctové. Jedná se o nesteroidní protizánětlivou a protirevmatickou látku, která se používá jako analgetikum, antiflogistikum s antiedematózním a antipyretickým účinkem.

Mechanismus účinku diklofenaku sodného spočívá v inhibici enzymu cyklooxygenázy, který odpovídá za syntézu prostaglandinů a dalších mediátorů zánětu, bolesti a horečky.

Diklofenak příznivě ovlivňuje syntézu makromolekul v pojivové tkáni a inhibuje agregaci krevních destiček.

Při revmatických onemocněních a u post-traumatických a pooperačních stavů diklofenak zmírňuje ranní ztuhlost, otok a bolest v klidu nebo při pohybu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním i rektálním podání je diklofenak kompletně absorbován. Absorbované množství je lineárně závislé na dávce.

Plazmatické koncentrace závisí na podané dávce. Maximální plazmatické koncentrace je dosaženo za 30 minut po podání čípku.

Protože se asi polovina léčivé látky metabolizuje už během prvního prostupu játry (tzv. first pass efekt), je oblast pod koncentrační křivkou (AUC) po perorálním podání jen asi poloviční oproti stejné dávce podané parenterálně. Při rektálním podání může k first pass efektu docházet v menší míře. Po opakovaném podání se farmakokinetické chování nemění. Při dodržení doporučeného schématu dávkování nebyla zjištěna kumulace látky.

Distribuce

Diklofenak se asi z 99,7 % váže na plazmatické bílkoviny, především na albumin (99,4 %). Distribuční objem je 0,12 – 0,17 l/kg. Diklofenak proniká do synoviální tekutiny, ve které byly naměřeny nejvyšší koncentrace za 2–4 hodiny po dosažení maximálních koncentrací v plazmě. Průměrná hodnota poločasu diklofenaku je 5 hodin. Dvě hodiny po dosažení maximálních plazmatických hladin je koncentrace v synoviální tekutině už vyšší než plazmatická, a zůstává vyšší po dobu až 12 hodin.

Biotransformace

Biotransformace diklofenaku probíhá částečně glukuronidací intaktní molekuly, ale především jednorázovou a vícečetnou hydroxylací a methoxylací, což má za následek vznik mnoha fenolických derivátů, z nich většina je dále převedena konjugací na glukuronidy. Dva z těchto fenolických metabolitů jsou biologicky aktivní, avšak v mnohem menší míře než diklofenak.

Eliminace

Celková systémová clearance diklofenaku z plazmy je 263 ± 56 ml/min (průměrná hodnota ± SD). Konečný plazmatický poločas je 1 až 2 hodiny. Čtyři z metabolitů, včetně dvou aktivních, mají také krátký plazmatický poločas, a to 1 až 3 hodiny.

Přibližně 60 % z podané dávky je vyloučeno močí ve formě glukuronidového konjugátu s intaktní molekulou, a dále jako metabolity, z nichž je většina také konjugovaná na odpovídající glukuronidy. Méně než 1 % se vyloučí v nezměněné formě. Zbytek dávky se vylučuje ve formě metabolitů žlučí do stolice.

Linearita/neli­nearita

Absorbované množství je přímo úměrné podané dávce.

V souvislosti s věkem pacienta nebyly pozorovány žádné změny v absorpci, distribuci ani exkreci. Při použití obvyklého dávkovacího schématu u pacientů s poškozením ledvin lze na základě kinetiky po jednorázovém podání odvodit, že nedochází ke kumulaci nezměněné léčivé látky. Avšak rychlost eliminace metabolitů může být až čtyřikrát pomalejší.

U pacientů s renální insuficiencí nejsou dostupná odpovídající data popisující kinetiku diklofenaku po opakovaném podání.

U pacientů s chronickou hepatitidou jsou kinetika a metabolismus diklofenaku stejné jako u pacientů bez jaterního onemocnění. Nicméně u pacientů s alkoholickou cirhózou se farmakokinetické parametry výrazně lišily.

5.3 Preklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Nebyly provedeny nové preklinické studie týkající se bezpečnosti diklofenaku.

Neklinické studie odhalily genotoxický potenciál diklofenaku pro somatické a zárodečné buňky myší. Tento potenciál byl pozorován po 13ti-týdenní léčbě s použitím dávek 3,5 mg/kg. Nicméně žádné známky genotoxicity nebyly pozorovány při čtyřtýdenním podávání.

Genotoxický potenciál byl naznačen pouze v jedné z testovacích metod v experimentálních studiích s prokaryoty (Salmonella typhimurium a Bacillus subtilis), ostatní testy byly negativní.

Studie na zvířatech s využitím potkaních embryí a Xenopus laevis odhalily možný teratogenní efekt a potenciál pro vývojovou toxicitu, což bylo pozorováno při koncentracích vyšších než jakých je dosaženo po podání 100 mg čípku u lidí. U březích potkaních samic byla hodnota AUC pro volnou frakci diklofenaku 4× vyšší než u nebřezích samic. U březích samic je rozdíl považován za důsledek nižších koncentrací sérového albuminu a vysokých koncentrací neesterifikovaných mastných kyselin, které inhibují vazbu léčiva na albumin.

6.  FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Tvrdý tuk

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Strip, Al/PE folie

Velikost balení: 10 nebo 12 čípků

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Dr. Muller Pharma s.r.o., U Mostku 182, Pouchov, 503 41 Hradec Králové, Česká republika

8.  REGISTRAČNÍ ČÍSLO

29/415/16-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 12. 10. 2016

Další informace o léčivu DICLOFENAC DR. MÜLLER PHARMA 100 MG ČÍPKY

Jak se DICLOFENAC DR. MÜLLER PHARMA 100 MG ČÍPKY podává: rektální podání - čípek
Výdej léku: volně prodejné léčivé přípravky

Balení: Blistr
Velikost balení: 10

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Dr. Müller Pharma s.r.o., Hradec Králové
E-mail: leciva@muller-pharma.cz
Telefon: +420 720 935 682