Souhrnné informace o léku - IBANDRONIC ACID ACTAVIS 150 MG
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Ibandronic acid Actavis 150 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna potahovaná tableta obsahuje acidum ibandronicum 150 mg (jako natrii monohydricus)
Pomocné látky se známým účinkem
Jedna potahovaná tableta obsahuje 163 mg monohydrátu laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta
Bílé až téměř bílé, oválné (délka 14 mm), bikonvexní potahované tablety označené „19BE“ na jedné straně a „150“ na druhé straně.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Léčba osteoporózy u postmenopauzálních žen se zvýšeným rizikem zlomenin (viz bod 5.1).
Bylo prokázáno snížení rizika zlomenin obratlů, účinnost na zlomeniny krčku proximálního femuru nebyla stanovena.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Doporučená dávka je jedna tableta 150 mg 1× měsíčně. Tableta se má užít každý měsíc pokud možno ve stejný kalendářní den.
Přípravek Ibandronic acid Actavis 150 mg se má užít po celonočním lačnění (alespoň 6 hodin) a 1 hodinu před prvním denním jídlem nebo nápojem (jiným než voda) (viz bod 4.5) nebo jakýmkoli Dalším perorálním léčivým přípravkem nebo doplňkem (včetně vápníku).
Pokud dojde k vynechání dávky, musí být pacientka poučena tak, aby poté, co si na dávku vzpomene, užila další den ráno jednu tabletu přípravku, pokud plánovaný čas užití následující dávky nenastane dříve než za 7 dní. Dále se pacientka má opět vrátit k plánovanému užívání jedné dávky měsíčně v původně zvolený den.
V případě, že by k užití následující dávky mělo dojít dříve než za 7 dní od užití opomenuté dávky, pacientka vyčká do dne užití nové dávky a pak pokračuje v užívání jedné tablety měsíčně podle původního plánu.
Pacientky nemají užít dvě tablety v průběhu jednoho týdne.
Pacientky mají dostávat doplňky vápníku a/nebo vitamínu D v případě, že jejich příjem potravou není dostatečný (viz body 4.4 a 4.5).
Optimální délka léčby bisfosfonáty u osteoporózy nebyla zatím stanovena. Nutnost pokračování v léčbě je třeba pravidelně opakovaně hodnotit s ohledem na prospěch a možná rizika přípravku Ibandronic acid Actavis 150 mg u jednotlivého pacienta, a to zvláště po 5 letech léčby a později.
Zvláštní populace
Pacientky s poruchou funkce ledvin
Kyselina ibandronová se pro nedostatečné klinické zkušenosti nedoporučuje u pacientek s clearance kreatininu pod 30 ml/min (viz bod 4.4 a bod 5.2).
U pacientek s mírnou až středně těžkou poruchou funkce ledvin, kdy clearance kreatininu je 30 ml/min nebo více, není nutné upravovat dávku.
Pacientky s poruchou funkce jater
Úprava dávky není nutná (viz bod 5.2).
Starší pacientky (>65 let)
Úprava dávky není nutná (viz bod 5.2).
Pediatrická populace
Kyselina ibandronová nemá u dětí do 18 let příslušnou indikaci a u této populace nebyla studována (viz bod 5.1 a bod 5.2).
Způsob podání
Perorální podání.
-
– Tablety je nutno polykat celé a zapít sklenicí vody (180 až 240 ml), pacientka přitom musí sedět nebo stát ve vzpřímené poloze. Nesmí být použita voda s vysokou koncentrací vápníku. Při obavě, že voda z kohoutku potenciálně obsahuje vysoké hladiny vápníku (tvrdá voda), je doporučeno používat balenou vodu s nízkým obsahem minerálů
-
– Po dobu 1 hodiny po užití kyseliny ibandronové nesmějí pacientky ulehnout.
-
– Přípravek Ibandronic acid Actavis 150 mg lze zapíjet pouze vodou
-
– Pacientky nemají tabletu žvýkat nebo nechat rozpustit v ústech z důvodu rizika vzniku vředů v orofaryngeální oblasti.
4.3 Kontraindikace
-
– Hypersenzitivita na kyselinu ibandronovou nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
-
– Hypokalcemie (viz bod 4.4)
-
– Abnormality jícnu, které vedou k opožďování jeho vyprazdňování, jako např. striktura nebo achalázie
-
– Neschopnost stát nebo sedět ve vzpřímené poloze po dobu alespoň 60 minut
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Hypokalcemie
Před zahájením léčby kyselinou ibandronovou musí být upravena přítomná hypokalcemie. Stejně účinně se mají léčit jiné poruchy kostního a minerálního metabolizmu. U všech pacientek je důležitý dostatečný příjem vápníku a vitamínu D.
Gastrointestinální podráždění
Perorálně podané bisfosfonáty mohou způsobit lokální podráždění sliznice horního GIT. Vzhledem k těmto možným iritačním účinkům a potenciálu pro zhoršení již existujícího onemocnění je třeba při podávání kyseliny ibandronové pacientkám s aktivními problémy horního GIT (např. diagnostikovaný Barrettův jícen, dysfagie, další nemoci jícnu, gastritida, duodenitida nebo vředy) věnovat zvláštní pozornost.
U pacientek užívajících perorálně bisfosfonáty byly hlášeny nežádoucí účinky, jako např. ezofagitida, jícnové vředy a jícnové eroze, v některých případech závažné a vyžadující hospitalizaci, vzácně s krvácením nebo následované strikturou jícnu nebo perforací. Riziko závažných nežádoucích účinků na jícen se zdá být vyšší u pacientek, které nepostupují přesně podle dávkovacích pokynů a/nebo které i po rozvinutí příznaků, které poukazují na podráždění jícnu, pokračují v užívání perorálních bisfosfonátů. Pacientky mají dávkovacím pokynům věnovat mimořádnou pozornost a mají být schopné podle nich postupovat (viz bod 4.2). Lékař má být ostražitý ke všem známkám a příznakům, které by mohly ukazovat na možnou reakci jícnu, a pacientky mají být poučeni, aby léčbu kyselinou ibandronovou přerušily a vyhledali lékařkou pomoc, jakmile se u nich rozvine dysfagie, odynofagie, retrosternální bolest nebo zhoršení, příp. objevení se pálení žáhy.
Ačkoliv nebylo v kontrolovaných klinických studiích pozorováno žádné zvýšené riziko, při perorálním podávání bisfosfonátu byly po uvedení přípravku na trh zaznamenány žaludeční a duodenální vředy, v některých případech závažné a s komplikacemi.
Vzhledem k tomu, že podráždění gastrointestinálního traktu mohou kromě bisfosfonátů způsobit také nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky (NSAID), je třeba dbát zvýšené opatrnosti při jejich současném užívání.
Osteonekróza čelisti
Osteonekróza čelisti byla velmi vzácně hlášena v poregistračním sledování u pacientů s osteoporózou léčených kyselinou ibandronovou (viz bod 4.8).
U pacientů s nezahojenými otevřenými lézemi měkkých tkání dutiny ústní má být zahájení léčby nebo nového cyklu léčby odloženo.
U pacientů se souběžnými rizikovými faktory se před léčbou kyselinou ibandronovou doporučuje zubní vyšetření s případným preventivním ošetřením a zhodnocení přínosů a rizik pro daného pacienta.
Při hodnocení rizika vzniku osteonekrózy čelisti u daného pacienta mají být zohledněny následující rizikové faktory:
-
– účinnost léčivého přípravku, který inhibuje kostní resorpci (vyšší riziko u vysoce účinných přípravků), cesta podání (vyšší riziko pro parenterální podání) a kumulativní dávka bisfosfonátů
-
– nádorové onemocnění, komorbidity (např. anémie, koagulopatie, infekce), kouření
-
– souběžná léčba: kortikosteroidy, chemoterapie, inhibitory angiogeneze, radioterapie hlavy a krku
-
– nedostatečná ústní hygiena, periodontální onemocnění, špatně padnoucí zubní protéza, předchozí zubní onemocnění, invazivní stomatochirurgické zákroky např. trhání zubů.
Lékař má všem pacientům doporučit správnou ústní hygienu, pravidelné zubní prohlídky a okamžité hlášení jakýchkoliv příznaků v ústní dutině, jako je kývání zubů, bolest nebo otok nebo nehojící se rány nebo výtok během léčby kyselinou ibandronovou. Během léčby mají být invazivní stomatochirurgické zákroky prováděny pouze po pečlivém zvážení a mají být prováděny s časovým odstupem od podání kyseliny ibandronové.
Plán léčby pacientů s osteonekrózou čelisti má být vytvořen v těsné spolupráci mezi ošetřujícím lékařem a stomatologem nebo zubním chirurgem s odbornou znalostí osteonekrózy čelisti. Je-li to možné, má být zváženo dočasné vysazení kyseliny ibandronové, dokud se stav nevyřeší a dokud nedojde ke zmírnění souvisejících rizikových faktorů.
Osteonekróza zevního zvukovodu
-
V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byla hlášena osteonekróza zevního zvukovodu, zejména při dlouhodobém podávání. Mezi možné rizikové faktory osteonekrózy zevního zvukovodu patří používání steroidů a chemoterapie a/nebo lokální rizikové faktory, jako například infekce nebo trauma. Možnost vzniku osteonekrózy zevního zvukovodu je třeba zvážit u pacientů léčených bisfosfonáty, kteří mají ušní symptomy včetně chronických infekcí ucha.
Atypické zlomeniny femuru
-
V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byly hlášeny atypické subtrochanterické a diafyzární zlomeniny femuru, zejména u pacientů dlouhodobě léčených pro osteoporózu. Tyto příčné nebo krátké šikmé zlomeniny se mohou objevit kdekoli v celé délce femuru od oblasti těsně pod malým trochanterem až do části těsně nad suprakondylickým rozšířením. Tyto zlomeniny se objevují po minimálním traumatu nebo bez souvislosti s ním a u některých pacientů se mohou projevovat bolestí ve stehně nebo třísle, často sdružené na zobrazovacích vyšetřeních s obrazem typickým pro stresové zlomeniny (neobvyklé nízkotraumatické zlomeniny, v angličtině známé jako “insufficiency fractures”), týdny až měsíce před manifestací kompletní zlomeniny femuru. Zlomeniny jsou často oboustranné, proto je nutné u pacientů léčených bisfosfonáty, kteří utrpěli zlomeninu diafýzy femuru, vyšetřit i kontralaterální femur. Rovněž bylo zaznamenáno špatné hojení těchto zlomenin.
U pacientů, u kterých je podezření na atypickou zlomeninu femuru, je třeba při hodnocení jejich stavu zvážit i přerušení léčby bisfosfonáty, a to na základě zhodnocení prospěchu a rizika léčby u jednotlivého pacienta.
Pacienty je třeba poučit, aby během léčby bisfosfonáty hlásili jakoukoli bolest v oblasti stehna, kyčle nebo třísla, a všechny pacienty, u kterých se tyto příznaky objeví, je třeba vyšetřit s ohledem na možnou inkompletní zlomeninu femuru.
Porucha funkce ledvin
Pro nedostatek klinických zkušeností se kyselina ibandronová nedoporučuje u pacientek s hodnotami clearance kreatininu pod 30 ml/min (viz bod 5.2).
Intolerance galaktózy
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacientky trpící vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, s vrozeným deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukózy-galaktózy nemají tento přípravek užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Interakce mezi léčivými přípravky a potravinami
Biologická dostupnost perorálně podané ibandronové kyseliny je obecně v přítomnosti potravy snížena. V souladu s nálezy ze studií na zvířatech interferují s absorpcí ibandronové kyseliny zejména výrobky obsahující vápník včetně mléka a jiné polyvalentní kationty (jako jsou hliník, hořčík, železo),. Pacientky tedy mají před užitím kyseliny ibandronové dodržet celonoční lačnění (alespoň 6 hodin) a nemají jíst další hodinu po užití kyseliny ibandronové (viz bod 4.2).
Interakce s, jinými léčivými přípravky
Metabolické interakce nejsou pravděpodobné, protože kyselina ibandronová neinhibuje hlavní lidské jaterní izoenzymy P450 a bylo prokázáno, že u potkanů neindukuje jaterní systém cytochromu P450 (viz bod 5.2). Kyselina ibandronová se vylučuje pouze ledvinami a nepodléhá žádné biotransformaci.
Přípravky určené pro doplnění vápníku, antacida a některé perorální léčivé přípravky obsahující polyvalentní kationty
Přípravky určené pro doplnění vápníku, antacida a některé perorální léčivé přípravky obsahující polyvalentní kationty (jako jsou hliník, hořčík, železo) pravděpodobně interferují s absorpcí přípravku kyseliny ibandronové. Pacientky tedy nemají užít jiný perorální léčivý přípravek alespoň 6 hodin před a 1 hodinu po požití ibandronové kyseliny.
Kyselina acetylsalicylová a NSAID
Vzhledem k tomu, že kyselina acetylsalicylová, nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky (NSAID) a bisfosfonáty jsou spojeny s drážděním gastrointestinálního traktu, je třeba dbát zvýšené opatrnosti při jejich současném podávání (viz bod 4.4).
H2 blokátory nebo inhibitory protonové pumpy
Při porovnávání měsíčního a denního dávkovacího režimu u více než 1500 pacientek zařazených do studie BM 16549 bylo zjištěno, že po jednom roce 14% z nich užívalo blokátory histaminu (H2) nebo inhibitory protonové pumpy a po dvou letech užívalo tyto léky 18% pacientek. V této skupině pacientek byly účinky kyseliny ibandronové na horní část gastrointestinálního traktu při podávání dávky 150 mg 1× měsíčně podobné, jako u pacientek léčených kyselinu ibandronovou v dávce 2,5 mg 1× denně.
U zdravých mužů – dobrovolníků a u postmenopauzálních žen vedlo intravenózní podání ranitidinu ke zvýšení biologické dostupnosti kyseliny ibandronové zhruba o 20%, pravděpodobně v důsledku snížené kyselosti žaludku. Protože však toto zvýšení je v mezích normálního kolísání biologické dostupnosti kyseliny ibandronové, není při podání kyseliny ibandronové současně s H2 blokátory nebo jinými léčivými látkami zvyšujícími pH žaludku nutná úprava dávky.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Kyselina ibandronová je určena pouze pro ženy v postmenopauze a nesmí ji užívat ženy ve fertilním věku.
Neexistují dostatečné údaje o používání kyseliny ibandronové u těhotných žen. Studie na potkanech prokázaly určitou reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není známo. Kyselina ibandronová se nemá používat v těhotenství.
Kojení
Není známo, zda se kyselina ibandronová vylučuje do lidského mléka. Studie na potkanech v laktaci prokázaly po intravenózním podání přítomnost nízkých hladin kyseliny ibandronové v mléce. Kyselina ibandronová se nemá používat během kojení.
Fertilita
Údaje týkající se účinků kyseliny ibandronové u člověka nejsou k dispozici. V reprodukčních studiích s perorálním podáním u potkanů kyselina ibandronová snižovala fertilitu. Ve studiích s intravenózním podáním u potkanů kyselina ibandronová snižovala fertilitu při vysokých denních dávkách (viz bod 5.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Na základě farmakodynamického a farmakokinetického profilu a hlášených nežádoucích účinků lze předpokládat, že přípravek Ibandronic acid Actavis 150 mg nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nejzávažnějšími hlášenými nežádoucími účinky jsou anafylaktická reakce/šok, atypické zlomeniny femuru, osteonekróza čelisti, gastrointestinální podráždění, oční zánět (viz odstavec „Popis vybraných nežádoucích účinků“ a bod 4.4).
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky jsou artralgie a příznaky podobné chřipce. Tyto příznaky jsou obvykle spojené s podáním první dávky, mají zpravidla krátké trvání, jsou mírné až střední intenzity a obvykle vymizí během pokračující léčby bez potřeby dalších opatření (viz odstavec „Onemocnění podobné chřipce“).
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
-
V tabulce 1 je uveden kompletní seznam známých nežádoucích účinků. Bezpečnost perorální léčby kyselinou ibandronovou 2,5 mg při podávání jednou denně byla posuzována u 1251 pacientů léčených ve 4 placebem kontrolovaných klinických studiích, s převážnou většinou pacientů pocházejících z pivotní tříleté studie zlomenin (MF4411).
-
V dvouleté klinické studii (BM 16549) u postmenopauzálních žen s osteoporózou, bylo zjištěno, že celková bezpečnost kyseliny ibandronové při dávkování 150 mg 1× měsíčně a při užívání kyseliny ibandronové 2,5 mg 1× denně je obdobná. Celkový podíl pacientek, u nichž došlo k výskytu nežádoucích účinků během užívání kyseliny ibandronové při dávkování 150 mg 1× měsíčně, byl 22,7% po jednom roce a 25,0% po dvou letech. Ve většině případů nevedly k ukončení léčby.
Nežádoucí účinky jsou uvedeny podle tříd orgánových systémů dle databáze MedDRA a četnosti výskytu. Četnosti výskytu jsou definovány podle následujících konvencí: velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), méně časté (>1/1 000 až <1/100), vzácné (>1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V rámci každé skupiny četností jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí dle klesající závažnosti.
Tab. 1: Nežádoucí účinky, které se objevily u postmenopauzálních žen léčených kyselinou ibandronovou v dávce 150 mg 1× měsíčně nebo kyselinou ibandronovou v dávce 2,5 mg denně ve studiích III. fáze BM16549 a MF4411 a po uvedení přípravku na trh
Třídy orgánových systémů | Časté | Méně časté | Vzácné | Velmi vzácné |
Poruchy imunitního systému | Exacerbace astmatu | Reakce z přecitlivělosti | Anafylaktická reakce/šok*ý | |
Poruchy nervového systému | Bolest hlavy | Závratě | ||
Poruchy oka | Zánět oka*ý | |||
Gastrointestinalní poruchy* | Ezofagitida, gastritida, refluxní choroba jícnu, dyspepsie, průjem, bolest břicha, nauzea | Ezofagitida včetně ezofageálních ulcerací nebo striktur a dysfagie, zvracení, flatulence | Duodenitida | |
Poruchy kůže a podkožní tkáně | Vyrážka | Angioedém, otok obličeje, kopřivka | Stevens-Johnsonův syndrom ť, erythema |
multiformef, bulózní dermatitidaf | ||||
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně | Artralgie, myalgie, muskuloskeletální bolest, svalové křeče, muskuloskeletální ztuhlost | Bolest zad | Atypické subtrochanterické a diafyzární zlomeniny femuru f | Osteonekróza čelisti*f, Osteonekróza zevního zvukovodu (skupinový nežádoucí účinek bisfosfonátů). |
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | Onemocnění podobné chřipce* | Únava |
*viz další informace níže
■^zjištěné na základě poregistračních zkušeností.
Popis vybraných nežádoucích účinků
Gastrointestinální nežádoucí účinky
Pacienti s onemocněním gastrointestinálního traktu v anamnéze, včetně pacientů s peptickým vředem bez krvácení nebo hospitalizace v nedávné době a včetně pacientů s dyspepsií nebo refluxem, kterým byla aplikována příslušná medikace, byl v rámci klinické studie podáván léčivý přípravek jednou měsíčně. U těchto pacientů nebyl nalezen žádný rozdíl v incidenci nežádoucích účinků postihujících horní část gastrointestinálního traktu při léčebném režimu s dávkami 150 mg 1× měsíčně oproti dávkovacímu režimu s 2,5 mg 1× denně.
Onemocnění podobné chřipce
.Hlášené příznaky chřipkového typu v akutní fázi zahrnovaly bolest svalů, bolest kloubů, horečku, třesavku, únavu, nauzeu, nechutenství nebo bolest kostí.
Osteonekróza čelisti
Byly hlášeny případy osteonekrózy čelisti převážně u pacientů s nádorovým onemocněním léčených přípravky, které inhibují kostní resorpci, jako je kyselina ibandronová (viz bod 4.4). Byly hlášeny případy osteonekrózy čelisti v poregistračním sledování pro kyselinu ibandronovou.
Zánět oka
V souvislosti s léčbou kyselinou ibandronovou byly hlášeny oční zánětlivé reakce jako uveitida, episkleritida a skleritida. V některých případech tyto nežádoucí reakce neustoupily, dokud podávání kyseliny ibandronové nebylo ukončeno.
Anafylaktická reakce/šok
U pacientů léčených kyselinou ibandronovou v intravenózní formě byly hlášeny případy anafylaktické reakce/šoku včetně příhod končících úmrtím.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky:
4.9 Předávkování
Neexistují žádné konkrétní informace o léčbě předávkování kyselinou ibandronovou.
Nicméně na základě známých vlastností této terapeutické skupiny může perorální předávkování vyvolat nežádoucí reakce v oblasti horní části trávicí soustavy (např. žaludeční podráždění, dyspepsii, ezofagitidu, gastritidu nebo vznik vředu) nebo hypokalcemii. K vyvázání přípravku kyseliny ibandronové se podává mléko nebo antacida a léčba nežádoucích reakcí je symptomatická. Vzhledem k riziku podráždění jícnu nemá být vyvoláváno zvracení a pacientka má zůstat ve vzpřímené poloze.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Léčiva ovlivňující stavbu a mineralizaci kostí, bisfosfonáty, ATC kód: M05B A06
Mechanizmus účinku
Kyselina ibandronová je vysoce účinný bisfosfonát, který patří do skupiny aminobisfosfonátů, působí selektivně na kostní tkáň a specificky inhibuje aktivitu osteoklastů bez přímého ovlivnění kostní novotvorby. Neinterferuje s aktivací osteoklastů. Podávání kyseliny ibandronové vede k postupnému přibývání kostní hmoty a snížení výskytu zlomenin potlačením zvýšeného kostního obratu do premenopauzálních hodnot u žen po menopauze.
Farmakodynamické účinky
Farmakodynamickým účinkem kyseliny ibandronové je inhibice kostní resorpce. V pokusech provedených in vivo zabraňuje podávání kyseliny ibandronové úbytku kostní hmoty experimentálně navozenému porušením funkce gonád, podáním retinoidů, přítomností nádorů nebo extraktů z nádorů. Endogenní kostní resorpce je inhibována rovněž u mladých (rychle rostoucích) potkanů, což vede ke zvýšení podílu normální kostní hmoty ve srovnání s neléčenými zvířaty.
Zvířecí modely potvrzují, že kyselina ibandronová je vysoce účinný inhibitor aktivity osteoklastů. U rostoucích potkanů nebyly prokázány žádné známky porušené mineralizace, a to dokonce ani v dávkách 5 000krát vyšších než je dávka nezbytná pro léčbu osteoporózy.
Dlouhodobé každodenní podávání i podávání po určitých časových intervalech (s dlouhotrvajícím obdobím bez aplikace přípravku) u potkanů, psů a opic vedlo k tvorbě nové kostní hmoty se zachovanou normální kvalitou a udrželo nebo zvýšilo mechanickou pevnost, a to dokonce v dávkách toxického rozsahu. U pacientů, kterým byla podávána kyselina ibandronová, byla v klinické studii (MF 4411) potvrzena účinnost podávání kyseliny ibandronové proti výskytu zlomenin, a to jak při každodenním podávání kyseliny ibandronové, tak i při podávání v delších časových intervalech s obdobím 9–10 týdnů bez podání dávky.
Při studiu na zvířecích modelech navodilo podávání kyseliny ibandronové biochemické změny vypovídající o inhibici kostní resorpce závislé na dávce, včetně suprese močových biochemických markerů degradace kostního kolagenu (jako jsou deoxypyridinolin a příčně vázané N-telopeptidy kolagenu typu I (NTX)).
V I. fázi bioekvivalenční studie, do které bylo zařazeno 72 postmenopauzálních žen, kterým byly perorálně podány celkem 4 dávky 150 mg přípravku každých 28 dní, byla po podání první dávky pozorována inhibice sérového CTX. Tato inhibice nastala dříve než 24 hodin po užití dávky (medián inhibice 28%), přičemž k maximální inhibici došlo o 6 dní později (medián maximální inhibice 69%). Po podání třetí a čtvrté dávky byl medián maximální inhibice 6 dní po užití 74%, a po 28 dnech od podání čtvrté dávky došlo ke snížení mediánu inhibice na 56%. Bez dalšího podávání léčiva dochází ke ztrátě supresivního účinku na biochemické markery kostní resorpce.
Klinická účinnost
Z důvodu identifikace žen, u kterých je zvýšené riziko výskytu osteoporotických zlomenin, je třeba zvážit užití nezávislých rizikových faktorů, jako například nízká kostní denzita, věk, přítomnost již prodělaných zlomenin, zlomeniny v rodinné anamnéze, rychlý obrat kostní hmoty a nízký BMI (body mass index).
Kyselina ibandronová podávaná v dávce 150 mg 1× měsíčně
Kostní denzita („bone minerál density“, BMD)
Ve dvouleté, dvojitě zaslepené multicentrické klinické studii (BM 16549) prováděné u postmenopauzálních žen s osteoporózou (vstupní hodnota BMD T-skóre v bederní páteři pod –2,5 SD) bylo prokázáno, že podávání kyseliny ibandronové v dávce 150 mg 1× měsíčně je z hlediska zvýšení BMD přinejmenším stejně účinné, jako podávání kyseliny ibandronové v dávce 2,5 mg 1× denně.
Tato účinnost byla prokázána jak analýzou primární účinnosti po jednom roce, tak v konfirmační analýze výsledných ukazatelů po dvou letech léčby (tabulka 2).
Tab. 2: Průměrná relativní změna BMD ve srovnání se vstupní hodnotou u bederní páteře, u celého proximálního femuru, v krčku femuru a v trochanteru po jednom roce (analýza primární účinnosti) a po dvou letech léčby (u populace „podle protokolu“) ve studii BM 16549.
Údaje ze studie BM 16549 po jednom roce | Údaje ze studie BM 16549 po dvou letech | |||
Průměrná relativní změna BMD ve srovnání se vstupní hodnotou v % [95% CI] | Kyselina ibandronová 2,5 mg 1× denně (N=318) | Kyselina ibandronová 150 mg 1× měsíčně (N=320) | Kyselina ibandronová 2,5 mg 1× denně (N=294) | Kyselina ibandronová 150 mg 1× měsíčně (N=291) |
BMD bederní páteře L2-L4 | 3,9 [3,4, 4,3] | 4,9 [4,4, 5,3] | 5,0 [4,4, 5,5] | 6,6 [6,0, 7,1] |
BMD celého proximálního femuru | 2,0 [1,7, 2,3] | 3,1 [2,8, 3,4] | 2,5 [2,1, 2,9] | 4,2 [3,8, 4,5] |
BMD v krčku femuru | 1,7 [1,3,2,1] | 2,2 [1,9, 2,6] | 1,9 [1,4, 2,4] | 3,1 [2,7, 3,6] |
BMD v trochanteru | 3,2 [2,8, 3,7] | 4,6 [4,2, 5,1] | 4,0 [3,5, 4,5] | 6,2 [5,7, 6,7] |
Kromě toho bylo v prospektivně plánovaných analýzách potvrzeno, že na zvýšení BMD bederní páteře má kyselina ibandronová v dávce 150 mg 1× měsíčně lepší účinek než kyselina ibandronová 2,5 mg 1× denně, p=0,002 po jednom roce léčby a p<0,001 po dvou letech léčby.
Po jednom roce léčby (analýza primární účinnosti) došlo u 91,3% (p=0,005) pacientek užívajících kyselinu ibandronovou v dávce 150 mg 1× měsíčně ke zvýšení BMD bederní páteře na vstupní nebo vyšší hodnotu (odpověď BMD na léčbu), zatímco u pacientek užívajících kyselinu ibandronovou 2,5 mg 1× denně došlo k odpovědi BMD na léčbu v 84,0% případů. Po dvou letech léčby odpovídalo na léčbu ve skupině léčené kyselinou ibandronovou v dávce 150 mg 1× měsíčně 93,5% (p=0,004) pacientek a ve skupině léčené kyselinou ibandronovou 2,5 mg 1× denně odpovídalo na léčbu 86,4% pacientek.
Pokud jde o BMD celého proximálního femuru, došlo po jednom roce léčby u 90,0% (p<0,001) pacientek užívajících kyselinu ibandronovou v dávce 150 mg 1× měsíčně a u 76,7% pacientek užívajících kyselinu ibandronovou 2,5 mg 1× denně ke zvýšení BMD celého proximálního femuru na vstupní nebo vyšší hodnotu. Po dvou letech léčby došlo u 93,4% (p<0,001) pacientek užívajících přípravek Ibandronic acid Actavis 150 mg 1× měsíčně a u 78,4% pacientek užívajících kyselinu ibandronovou 2,5 mg 1× denně ke zvýšení BMD celého proximálního femuru na vstupní nebo vyšší hodnotu.
Při použití přísnějšího kritéria, kterým je kombinace BMD bederní páteře a BMD celého proximálního femuru, odpovídalo na léčbu po jednom roce 83,9% (p<0,001) pacientek užívajících kyselinu ibandronovou v dávce 150 mg 1× měsíčně a 65,7% pacientek užívajících kyselinu ibandronovou 2,5 mg 1× denně. Po dvou letech léčby splňovalo tato kriteria 87,1% (p<0,001) pacientek užívajících kyselinu ibandronovou v dávce 150 mg 1× měsíčně a 70,5% pacientek užívajících kyselinu ibandronovou v dávce 2,5 mg 1× denně.
Biochemické markery kostního obratu
Klinicky významné snížení hladin CTX v séru bylo pozorováno ve všech časových bodech studie, tedy v 3., 6., 12. a 24. měsíci. Po jednom roce léčby (analýza primární účinnosti) byl medián relativní změny ve srovnání se vstupní hodnotou u pacientek užívajících kyselinu ibandronovou v dávce 150 mg 1× měsíčně –76% a u pacientek užívajících kyselinu ibandronovou 2,5 mg 1× denně –67%. Po dvou letech léčby byl medián relativní změny ve srovnání se vstupní hodnotou –68 % ve skupině s dávkou 150 mg 1× měsíčně a –62% ve skupině s dávkou 2,5 mg 1× denně.
Po jednom roce léčby došlo u 83,5% (p= 0,006) pacientek užívajících kyselinu ibandronovou v dávce 150 mg 1× měsíčně a u 73,9% pacientek užívajících kyselinu ibandronovou 2,5 mg 1× denně k odpovědi na léčbu (definována jako snížení o >50% ve srovnání se vstupní hodnotou). Po dvou letech byla odpověď na léčbu ve skupině léčené 150 mg měsíčně u 78,7% (p=0,002) pacientek a ve skupině léčené 2,5 mg denně u 65,6% pacientek.
Na základě výsledků studie BM 16549 lze očekávat, že kyselina ibandronová podávaná v dávce 150 mg jednou měsíčně přinejmenším stejně účinná v prevenci zlomenin, jako při podávání kyseliny ibandronové v dávce 2,5 mg jednou denně.
Kyselina ibandronová 2,5 mg 1× denně
-
V úvodní tříleté, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii sledující výskyt zlomenin (MF 4411) bylo prokázáno statisticky významné a léčebně relevantní snížení incidence nových rentgenologicky prokázaných, morfometrických a klinických zlomenin obratlů (tabulka 3).
-
V této studii byla posuzována perorální forma kyseliny ibandronové v dávce 2,5 mg 1× denně a 20 mg intermitentně v rámci výzkumného režimu. Kyselina ibandronová byla užívána 60 minut před prvním denním jídlem nebo nápojem (období lačnění po požití přípravku). Do studie byly zařazeny ženy ve věku od 55 do 80 let, alespoň 5 let po menopauze, s BMD bederní páteře v rozmezí od 2 do 5 SD pod průměr premenopauzálních žen (T-skóre), a to alespoň v jednom obratli [L1 – L4] a s jednou až čtyřmi dominantními zlomeninami obratlů. Všechny pacientky dostávaly 500 mg vápníku a 400 IU vitaminu D denně. Účinnost byla posuzována u 2928 pacientek.
Užívání kyseliny ibandronové v dávce 2,5 mg denně vedlo ke statisticky významnému a léčebně relevantnímu snížení incidence nových zlomenin obratlů. Za tři roky trvání studie byl snížen výskyt nových rentgenologicky potvrzených zlomenin obratlů o 62% (p=0,0001). Po 2 letech bylo pozorováno snížení relativního rizika o 61% (p=0,0006). Po jednom roce léčby nebyl statisticky významný rozdíl zaznamenán (p=0,056). Účinek na zlomeniny byl během trvání celé studie konzistentní. Nebyl žádný náznak svědčící o oslabení tohoto účinku v čase.
Incidence klinických zlomenin obratlů byla také signifikantně snížena o 49% (p=0,011). Výrazný účinek na zlomeniny obratlů se dále odrazil ve statisticky významném snížení ztráty tělesné výšky ve srovnání s placebem (p<0,0001).
Tab. 3: Výsledky tříleté studie MF 441 | 1 sledující účinek na zlomeniny (%, 95% CI) | |
Placebo (N=974) | Kyselina ibandronová 2,5 mg 1× denně (N=977) | |
Snížení relativního rizika nové morfometrické fraktury obratlů | 62% (40,9, 75,1) | |
Incidence nových morfometrických fraktur obratlů | 9,56% (7,5; 11,7) | 4,68% (3,2;6,2) |
Snížení relativního rizika klinických fraktur obratlů | 49% (14,03, 69,49) | |
Incidence klinických fraktur obratlů | 5,33% (3,73; 6,92) | 2,75% (1,61; 3,89) |
BMD – průměrná změna oproti vstupní hodnotě v bederní páteři v 3. roce | 1,26% (0,8;1,7) | 6,54% (6,1; 7,0) |
BMD – průměrná změna oproti vstupní hodnotě v celkovém proximálním femuru v 3. roce | –0,69% (-1,0; –0,4) | 3,36% (3,0; 3,7) |
Terapeutický efekt kyseliny ibandronové byl dále posuzován v analýze subpopulace pacientek se vstupní hodnotou BMD T-skóre v bederní páteři pod –2,5. Snížení rizika zlomeniny obratle bylo velmi obdobné jako u celé sledované populace.
Tab. 4: Výsledky tříleté studie MF 4411 sledující účinek na zlomeniny (%, 95% CI) u pacientek se vstupní hodnotou BMD T-skóre v bederní páteři pod-2,5
Placebo (N=587) | Kyselina ibandronová 2,5 mg 1× denně (N=575) | |
Snížení relativního rizika nové morfometrické fraktury obratlů | 59% (34,5, 74,3) | |
Incidence nových morfometrických fraktur obratlů | 12,54% (9,53, 15,55) | 5,36% (3,31, 7,41) |
Snížení relativního rizika klinických fraktur obratlů | 50% (9,49, 71,91) | |
Incidence klinických fraktur obratlů | 6,97% (4,67, 9,27) | 3,57% (1,89, 5,24) |
BMD – průměrná změna oproti vstupní hodnotě v bederní páteři v 3. roce | 1,13% (0,6, 1,7) | 7,01% (6,5, 7,6) |
BMD – průměrná změna oproti vstupní hodnotě v celkovém proximálním femuru v 3. roce | –0,70% (-1,1, –0,2) | 3,59% (3,1, 4,1) |
V celkové populaci pacientek zařazených do studie MF4411 nebylo zaznamenáno snížení počtu jiných zlomenin než obratlů, avšak při denním podávání kyseliny ibandronové byla prokázána účinnost u vysoce rizikové subpopulace (s hodnotami BMD T-skóre < –3,0 v krčku femuru), kde bylo zaznamenáno snížení rizika jiných zlomenin než obratlů o 69%.
Denní podávání dávky 2,5 mg vedlo k postupnému zvyšování BMD jak v oblasti obratlů, tak na ostatních místech skeletu.
Za tři roky léčby bylo zvýšení BMD bederní páteře ve srovnání s placebem o 5,3% a oproti vstupní hodnotě činilo toto zvýšení 6,5%. V oblasti proximálního femuru byla zaznamenána zvýšení oproti vstupním hodnotám o 2,8% v krčku femuru, o 3,4% v celkovém proximálním femuru a o 5,5% v trochanteru.
Biochemické markery kostního obratu (jako jsou močový CTX a sérový osteokalcin) vykázaly očekávanou supresi na premenopauzální úroveň a maximální suprese bylo dosaženo během období 3 – 6 měsíců.
Klinicky významný pokles biochemických markerů kostní resorpce o 50% byl pozorován již za měsíc po zahájení léčby kyselinou ibandronovou 2,5 mg.
Po vysazení léčby dochází k návratu k patologicky zvýšené kostní resorpci spojené s postmenopauzální osteoporózou.
Histologická analýza kostních biopsií odebraných po dvou a třech letech léčby žen po menopauze prokázala normální kvalitu kosti a neprokázala žádné známky porušené mineralizace.
Pediatrická populace (viz body 4.2 a 5.2)
Kyselina ibandronová nebyla studována v pediatrické populaci, proto nejsou k dispozici žádné údaje o účinnosti nebo bezpečnosti pro tuto skupinu pacientů.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Různé studie u zvířat i lidí prokázaly, že primární farmakologické účinky kyseliny ibandronové na kost nejsou v přímém vztahu k jejím skutečným plazmatickým koncentracím.
Absorpce
Absorpce kyseliny ibandronové v horní části gastrointestinálního traktu je po perorálním podání rychlá a plazmatické koncentrace se zvyšují v závislosti na dávce až do perorální dávky 50 mg, přičemž při dávkách nad 50 mg byl vzestup vyšší, než by odpovídalo zvýšení dávky. Maximální pozorované plazmatické koncentrace byly dosaženy během 0,5 až 2 hodin (medián je 1 hodina) ve stavu nalačno a absolutní biologická dostupnost byla okolo 0,6%. Rozsah absorpce je zhoršen, je-li přípravek podán s jídlem nebo nápojem (jiným než čistá voda). Biologická dostupnost je při podání kyseliny ibandronové s běžnou snídaní snížena zhruba o 90% ve srovnání s biologickou dostupností pozorovanou u lačných osob. Nebyl pozorován významný pokles biologické dostupnosti, pokud byla kyselina ibandronová podána 60 minut před prvním denním jídlem. V případě požití jídla nebo nápoje dříve než za 60 minut po podání kyseliny ibandronové, jsou sníženy biologická dostupnost i přírůstky BMD.
Distribuce
Po počáteční systémové expozici se kyselina ibandronová rychle váže v kosti nebo je vyloučena do moči. Konečný distribuční objem u člověka je minimálně 90 l a velikost dávky, která se dostane do kosti, se odhaduje na 40–50% cirkulující dávky. Vazba na plazmatické bílkoviny u člověka je přibližně 85% – 87% (zjištěno in vitro při terapeutických koncentracích) a tudíž potenciál pro interakce s jinými léčivými přípravky způsobené vytěsněním z vazby je nízký.
Biotransformace
Metabolizace kyseliny ibandronové nebyla prokázána u zvířat ani lidí.
Eliminace
Absorbovaný podíl kyseliny ibandronové je odstraněn z oběhu vychytáním v kosti (absorpce v kosti je odhadována u postmenopauzálních žen na 40–50%) a zbývající podíl je vyloučen v nezměněném stavu ledvinami. Nevstřebaná frakce kyseliny ibandronové se vylučuje v nezměněném stavu stolicí.
Rozmezí pozorovaných poločasů je široké a terminální poločas se obecně pohybuje v rozmezí 10–72 hodin. Vypočtené hodnoty jsou z velké části závislé na trvání studie, použité dávce a citlivosti stanovení, proto je skutečný terminální poločas stejně jako u jiných bisfosfonátů pravděpodobně mnohem delší. Časně dosažené plazmatické koncentrace se však rychle snižují a dosahují 10% vrcholových hodnot během 3 a 8 hodin po intravenózním, nebo perorálním podání.
Celková clearance kyseliny ibandronové je nízká, s průměrnými hodnotami v rozmezí 84–160 ml/min. Renální clearance (zhruba 60 ml/min u zdravých postmenopauzálních žen) představuje 50–60% celkové clearance a je v relaci s clearance kreatininu. Rozdíl mezi celkovou a renální clearance odráží vychytávání přípravku kostí.
Sekreční cesta se nepřekrývá s žádným ze známých kyselých nebo zásaditých transportních systémů, které se podílejí na vylučování jiných léčivých látek. Kyselina ibandronová dále neinhibuje hlavní lidské hepatické izoenzymy P450 a neindukuje systém hepatického cytochromu P 450 u potkanů.
Farmakokinetika ve speciálních klinických situacích
Pohlaví
Biologická dostupnost a farmakokinetika kyseliny ibandronové jsou u mužů i žen obdobné.
Rasa
Neexistují žádné důkazy pro klinicky významné rozdíly v chování kyseliny ibandronové u příslušníků jednotlivých etnických skupin asijského a bělošského původu. U pacientů afrického původu jsou k dispozici pouze omezená data.
Pacientky s poruchou funkce ledvin
Renální clearance kyseliny ibandronové u pacientů s různým stupněm poruchy funkce ledvin je přímo úměrná clearance kreatininu.
U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce (clearance kreatininu > 30 ml/min) není nutná žádná úprava dávky. Tato skutečnost byla prokázána ve studii BM 16549, která zahrnovala většinu pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin. Pacienti s těžkou renální insuficiencí (clearance kreatininu < 30 ml/min), kteří denně dostávali 10 mg kyseliny ibandronové v perorální formě po dobu 21 dnů, měli 2–3× vyšší plazmatické koncentrace než osoby s normální funkcí ledvin a celková clearance kyseliny ibandronové činila 44 ml/min. Po intravenózním podání dávky 0,5 mg se u osob s těžkou renální insuficiencí snížila celková clearance o 67%, renální clearance o 77% a nerenální clearance o 50 %, nebylo však pozorováno snížení snášenlivosti spojené se zvýšenou expozicí. Pro nedostatečné klinické zkušenosti se kyselina ibandronová nedoporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (viz bod 4.2 a bod 4.4). Farmakokinetika kyseliny ibandronové nebyla posuzována u pacientů v konečné fázi onemocnění ledvin léčených jinými způsoby než hemodialýzou. Farmakokinetika kyseliny ibandronové u těchto pacientů není známá, proto se kyselina ibandronová nemá za těchto okolností podávat.
Pacientky s poruchou funkce jater (viz bod 4.2)
Neexistují žádné údaje o farmakokinetice kyseliny ibandronové při podávání u pacientů s poruchou funkce jater. Játra nehrají významnou úlohu v clearance kyseliny ibandronové, která se nemetabolizuje, ale vylučuje se ledvinami a absorbuje se v kostech. U pacientů s poruchou funkce jater není tedy úprava dávky nutná.
Starší populace (viz bod 4.2)
-
V multivariační analýze nebyl prokázán věk jako nezávislý faktor žádného ze sledovaných farmakokinetických parametrů. Jediným faktorem, který je nutné vzít v úvahu, je pokles funkce ledvin s věkem (viz bod Pacientky s poruchou funkce ledvin).
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Toxické účinky, např. známky poškození ledvin, byly pozorovány u psů pouze po expozicích dostatečně převyšujících maximální expozici u člověka, což svědčí pro malý význam při klinickém použití.
Mutagenita/kancerogenita
Nebyly pozorovány žádné známky kancerogenního potenciálu. Studie genotoxicity neodhalily žádný důkaz genetické aktivity kyseliny ibandronové.
Reprodukční toxicita
Nebyl nalezen žádný důkaz přímé fetální toxicity nebo teratogenního účinku kyseliny ibandronové u perorálně léčených potkanů a králíků a nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky na rozvoj F1 generace u potkanů v expozici extrapolované na alespoň 35násobek expozice u člověka.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety
Monohydrát laktosy
Krospovidon
Mikrokrystalická celulóza
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Natrium-stearyl-fumarát
Potahovaná vrstva tablety
Polyvinylalkohol
Makrogol
Mastek
Oxid titaničitý (E171)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
3 roky (PVC/PVDC/Al blistry)
2 roky (OPA/Al/PVC/Al blistry)
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/PVDC/Al nebo OPA/Al/PVC/Al blistry.
1, 3, 7, 10, 14, 20, 21, 28 nebo 30 potahovaných tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. Uvolňování léčiv do životního prostředí má být minimalizováno.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Actavis Group PTC ehf.
Reykjavikurvegur 76–78
220 Hafnarfjordur
Island
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
87/054/11-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 23.2.2011
Datum posledního prodloužení registrace: 14.2.2015
Další informace o léčivu IBANDRONIC ACID ACTAVIS 150 MG
Jak
se IBANDRONIC ACID ACTAVIS 150 MG
podává: perorální podání - potahovaná tableta
Výdej
léku: na lékařský předpis
Balení: Blistr
Velikost
balení: 3 I
Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Actavis Group PTC ehf., Hafnarfjördur
E-mail: vois@teva.cz
Telefon: +420 251 007 111