1.

1.

Candezek 8 mg/5 mg tvrdé tobolky

Candezek 8 mg/10 mg tvrdé tobolky

Candezek 16 mg/5 mg tvrdé tobolky

Candezek 16 mg/10 mg tvrdé tobolky

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tobolka obsahuje candesartanum cilexetilum 8 mg a amlodipinum 5 mg, což odpovídá amlodipini besilas 6,935 mg.

Jedna tobolka obsahuje candesartanum cilexetilum 8 mg a amlodipinum 10 mg, což odpovídá amlodipini besilas 13,87 mg.

Jedna tobolka obsahuje candesartanum cilexetilum 16 mg a amlodipinum 5 mg, což odpovídá amlodipini besilas 6,935 mg.

Jedna tobolka obsahuje candesartanum cilexetilum 16 mg a amlodipinum 10 mg, což odpovídá amlodipini besilas 13,87 mg.

Pomocná látka se známým účinkem:

Jedna tobolka obsahuje 101,95 mg monohydrátu laktózy.

Jedna tobolka obsahuje 211,90 mg monohydrátu laktózy.

Jedna tobolka obsahuje 203,90 mg monohydrátu laktózy.

Jedna tobolka obsahuje 203,90 mg monohydrátu laktózy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tvrdá tobolka

Candezek 8 mg/5 mg tvrdé tobolky: tvrdé želatinové tobolky, velikost č. 3, bílé neprůhledné tělo, tmavě žluté víčko, naplněno bílým či téměř bílým granulátem

Candezek 8 mg/10 mg tvrdé tobolky: tvrdé želatinové tobolky, velikost č. 1, bílé neprůhledné tělo s černým potiskem CAN 8, žluté víčko s černým potiskem AML 10, naplněno bílým či téměř bílým granulátem

Candezek 16 mg/5 mg tvrdé tobolky: tvrdé želatinové tobolky, velikost č. 1, bílé neprůhledné tělo s černým potiskem CAN 16, světle žluté víčko s černým potiskem AML 5, naplněno bílým či téměř bílým granulátem

Candezek 16 mg/10 mg tvrdé tobolky: tvrdé želatinové tobolky, velikost č. 1, bílé neprůhledné tělo, bílé neprůhledné víčko, naplněno bílým či téměř bílým granulátem

4.  KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Candezek je indikován jako substituční léčba u dospělých pacientů s esenciální hypertenzí, jejichž krevní tlak již je dostatečně kontrolován současně podávanými stejnými dávkami kandesartanu a amlodipinu.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Náhradní léčba, dospělí

1 tobolka denně. Pacienti mají užívat sílu odpovídající jejich předchozí léčbě kandesartanem a amlodipinem jako samostatnými přípravky.

Zvláštní populace pacientů

Starší pacienti

U starších pacientů není potřeba upravovat dávkování. Při zvyšování dávek je nutná opatrnost.

K dispozici je málo informací o velmi starých pacientech.

Pacienti s poruchou funkce ledvin (viz také bod 4.4)

U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin není potřebná úprava dávkování. Při středně závažné poruše funkce ledvin se doporučuje sledovat hladiny draslíku a kreatininu. Zkušenosti u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin nebo v konečné fázi postižení ledvin (Clcr <15 ml/min) či na hemodialýze jsou omezené. Doporučuje se zachovávat opatrnost. Změny koncentrace amlodipinu v plazmě nekorelují se stupněm poškození ledvin, proto se doporučuje normální dávkování.

Amlodipin a kandesartan-cilexetil nelze odstranit dialýzou.

Pacienti s poruchou funkce jater

Pacientům s mírnou až středně závažnou poruchou funkce jater se má přípravek Candezek podávat s opatrností. Přípravek Candezek je kontraindikován u pacientů se závažnou poruchou funkce jater a/nebo cholestázou (viz body 4.3, 4.4 a 5.2).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Candezek u dětí ve věku do 18 let nebyla stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Perorální podání.

Přípravek Candezek lze užívat s jídlem nebo bez jídla. Doporučuje se přípravek Candezek zapít.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivé látky, na deriváty dihydropyridinu nebo na kteroukoli
• Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6);
• Poruchy provázené biliární obstrukcí a závažná porucha funkce jater;
• Šok (včetně kardiogenního šoku);
• Závažná hypotenze;
• Obstrukce výtokové části levé srdeční komory (např. aortální stenóza vysokého stupně);
• Hemodynamicky nestabilní srdeční selhání po akutním infarktu myokardu;
• Současné užívání přípravku Candezek s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů s diabetem mellitus nebo poruchou funkce ledvin (GFR <60 ml/min/1,73 m2) (viz body 4.5 a 5.1).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Těhotenství

Léčba antagonisty receptorů pro angiotenzin II (AIIRA) nesmí být během těhotenství zahájena. Pokud není pokračování v léčbě antagonisty receptorů pro angiotenzin II považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze s ověřeným bezpečnostním profilem pro použití v těhotenství. Jestliže je zjištěno těhotenství, léčba antagonisty receptorů pro angiotenzin II musí být ihned ukončena, a pokud je to potřebné, musí být zahájena jiná léčba (viz body 4.3 a 4.6).

Porucha funkce jater

Poločas amlodipinu je prodloužený a hodnoty AUC jsou vyšší u pacientů s poruchou funkcí jater; doporučení ohledně dávek nebyla stanovena. Přípravek Candezek by, proto u těchto pacientů má být používán s opatrností. Přípravek Candezek je kontraindikován u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (viz bod 4.3).

Renovaskulární hypertenze

U pacientů s oboustrannou stenózou renální tepny nebo se stenózou tepny zásobující jedinou funkční ledvinu, kteří jsou léčeni přípravky ovlivňujícími renin-angiotenzin-aldosteronový systém, hrozí zvýšené riziko vážné hypotenze a renální insuficience.

Porucha funkce ledvin

Stejně jako je tomu u jiných látek způsobujících inhibici renin-angiotenzin-aldosteronového systému, lze u náchylných pacientů léčených kandesartanem očekávat změny ve funkci ledvin.

Je-li kandesartan používán u pacientů s hypertenzí s poruchou funkce ledvin, doporučuje se provádět pravidelné monitorování hladin draslíku a kreatininu v séru. Zkušenosti s pacienty s velmi se závažnou poruchou funkce ledvin nebo v konečné fázi postižení ledvin (Clkreatinin <15 ml/min) jsou omezené.

U těchto pacientů má být kandesartan opatrně titrován za pečlivého monitorování krevního tlaku.

Zhodnocení pacientů se srdečním selháním má zahrnovat periodická vyhodnocení funkce ledvin, zejména u starších pacientů ve věku od 75 let a starších a pacientů s poruchou funkce ledvin. Během titrace dávky kandesartanu se doporučuje monitorovat kreatinin a draslík v séru. Klinická hodnocení při srdečním selhání nezahrnovala pacienty s kreatininem v séru >265 |imoi/i (> 3 mg/dl).

Hemodialýza

Během dialýzy může být krevní tlak zvlášť citlivý na zablokování receptorů pro AT1 v důsledku sníženého objemu plazmy a aktivace renin-angiotenzin-aldosteronového systému. Proto má být kandesartan u pacientů na hemodialýze opatrně titrován za pečlivého monitorování krevního tlaku.

Transplantace ledviny

Nejsou k dispozici žádné zkušenosti s podáváním kandesartanu pacientům po nedávné transplantaci ledvin.

Intravaskulární hypovolémie

U pacientů s poklesem intravaskulárního objemu a/nebo sodíku např. v důsledku intenzivní diuretické terapie, omezování soli v dietě, průjmu nebo zvracení, se zejména po první dávce telmisartanu může objevit symptomatická hypotenze. Takové stavy je nutno korigovat ještě před podáním kandesartanu. Pokud se při užívání přípravku Candezek vyskytne hypotenze, pacient má být umístěn do polohy na zádech a pokud je to potřeba, měl by dostat intravenózní infuzi běžného fyziologického roztoku. Jakmile se krevní tlak stabilizuje, léčba může pokračovat.

Duální blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému (RAAS)

Bylo prokázáno, že současné používání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížené funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání). Duální blokáda RAAS prostřednictvím kombinovaného použití inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).

Pokud je léčba duální blokádou považována za absolutně nezbytnou, měla by probíhat výhradně pod dohledem specialisty a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku. Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II se nesmí používat současně u pacientů s diabetickou nefropatií.

Jiné stavy spojené se stimulací renin-angiotenzin-aldosteronového systému

U pacientů, jejichž cévní tonus a funkce ledvin závisejí převážně na aktivitě renin-angiotenzin-aldosteronového systému (např. u pacientů se závažným městnavým srdečním selháním nebo s průvodním onemocněním ledvin, včetně stenózy renální tepny), byla léčba přípravky, které ovlivňují tento systém, spojena s akutní hypotenzí, hyperazotemií, oligurií nebo vzácně s akutním selháním ledvin (viz bod 4.8). Stejně jako je tomu u jiných antihypertenzních léčivých přípravků, přílišné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou kardiomyopatií nebo s ischemickým kardiovaskulárním onemocněním může vyvolat infarkt myokardu nebo iktus.

Primární aldosteronismus

Pacienti s primárním aldosteronismem obecně neodpovídají na antihypertenziva působící inhibicí renin-angiotenzinového systému. Proto se u nich podávání kandesartanu nedoporučuje.

Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie

Stejně jako u ostatních vazodilatátorů je nutno věnovat zvláštní pozornost pacientům se stenózou aortální nebo mitrální chlopně nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií.

Nestabilní angina pectoris, akutní infarkt myokardu

Nejsou k dispozici žádné údaje na podporu používání přípravku Candezek u nestabilní anginy pectoris nebo během jednoho měsíce od infarktu myokardu.

Hypertenzní krize

Bezpečnost a účinnost amlodipinu u hypertenzní krize nebyla dosud stanovena.

Pacienti se srdečním selháním

Pacienti se srdečním selháním mají být léčeni s opatrností. V dlouhodobé placebem kontrolované studii u pacientů se závažným srdečním selháním (třídy III a IV podle NYHA) byla hlášená incidence plicního edému vyšší u skupiny léčené amlodipinem než u skupiny léčené placebem (viz bod 5.1). Blokátory kalciových kanálů včetně amlodipinu se mají používat s opatrností u pacientů s městnavým srdečním selháním, protože zvyšují riziko kardiovaskulárních příhod v budoucnu a mortalitu.

Současná léčba inhibitorem ACE při městnavém srdečním selhání

Při kombinaci přípravku Candezek s inhibitorem ACE se zvyšuje riziko nežádoucích účinků, zejména hypotenze, hyperkalemie a snížené funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání). Trojkombinace inhibitoru ACE, antagonisty receptorů pro mineralokortikoidy a kandesartanu se rovněž nedoporučuje. Tyto kombinace mají být užívány pod dohledem specialisty a za častého pečlivého monitorování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II se nesmí používat současně u pacientů s diabetickou nefropatií.

Hyperkalemie

Podávání léčivých přípravků, které ovlivňují renin-angiotenzin-aldosteronový systém, může způsobovat hyperkalemii. Hyperkalemie může být smrtelná u starších osob, u pacientů s renální insuficiencí, u pacientů, kteří mají diabetes mellitus, u pacientů současně léčených jinými léčivými přípravky, které mohou zvyšovat hladiny draslíku, a/nebo u pacientů s komplikujícími příhodami.

Před nasazením léčby jinými léčivými přípravky, které ovlivňují renin-angiotenzin-aldosteronový systém, je potřeba zvážit poměr přínosů a rizik. Hlavními rizikovými faktory hyperkalemie, které je nutno zvážit, jsou:

• – diabetes mellitus,

• – porucha funkce ledvin,

• – věk (>70 let),

• – kombinace s jedním či více léčivými přípravky, které mají vliv na renin-angiotenzin-aldosteronový systém a/nebo s přípravky doplňujícími draslík.

• – náhražky soli obsahující draslík,

• – diuretika šetřící draslík, inhibitory ACE, antagonisté receptorů pro angiotenzin II, nesteroidní antiflogistika (non-steroidal anti-inflammatory drugs, NSAID), včetně selektivních inhibitorů COX-2), heparin, imunosupresiva (cyklosporin nebo takrolimus) a trimethoprim.

• – komplikující příhody, zejména dehydratace, akutní srdeční dekompenzace, metabolická

acidóza, zhoršení renální funkce, náhlé zhoršení stavu ledvin (např. při infekčních onemocněních), lýza buněk (např. při akutní ischémii končetiny, rhabdomyolýza, rozsáhlé trauma).

U těchto pacientů mají být pečlivě monitorován draslík v séru (viz bod 4.5).

Anestezie a chirurgické zákroky

Během anestezie a chirurgických zákroků u pacientů léčených antagonisty angiotenzinu II může dojít k hypotenzi způsobené blokádou renin-angiotenzinového systému. Velmi vzácně může být hypotenze natolik závažná, že si může vyžádat intravenózní podání tekutin a/nebo vasopresorů.

Zvláštní opatření pro použití

Pomocné látky:

Přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

V klinických studiích nebyly pozorovány žádné interakce mezi dvěma složkami této kombinace pevných dávek.

Běžné interakce při této kombinaci

Nebyly provedeny žádné studie lékových interakcí.

Faktory, které je nutno zvážit při současném užívání

Jiné antihypertenzní léčivé přípravky

Účinek přípravku Candezek na snížení krevního tlaku při současném užívání jiných léčivých přípravků proti hypertenzi může být zvýšený.

Léčivé přípravky, které mohou způsobit pokles krevního tlaku

Na základě farmakologických vlastností lze předpokládat, že následující léčivé přípravky mohou zesilovat účinky všech antihypertenzních přípravků, včetně přípravku Candezek : např. baklofen, amifostin, neuroleptika nebo antidepresiva. Navíc alkohol může zesilovat ortostatickou hypotenzi.

Kortikosteroidy (systémové podání)

Snížení antihypertenzního účinku.

Interakce spojené s podáváním kandesartanu

Sloučeniny, které byly zkoumány v klinických farmakokinetických studiích, zahrnují hydrochlorothiazid, warfarin, digoxin, perorální antikoncepci (tj. ethinylestradi­ol/levonorges­trel), glibenklamid, nifedipin a enalapril. Nebyly zjištěny žádné klinicky významné farmakokinetické interakce s těmito léčivými přípravky.

Diuretika šetřící draslík, přípravky doplňující draslík, náhražky soli obsahující draslík nebo jiné léčivé přípravky (např. heparin), které mohou zvyšovat hladinu draslíku.

Souběžné podávání diuretik šetřících draslík, přípravků doplňujících draslík, náhražek soli obsahujících draslík nebo jiných léčivých přípravků (např. heparin), které mohou zvyšovat hladinu draslíku. Hladinu draslíku je nutné náležitým způsobem monitorovat (viz bod 4.4).

Lithium

Během současného podávání lithia s inhibitory ACE byl hlášen reverzibilní vzestup sérových koncentrací lithia a toxicity. K podobnému účinku může dojít u přípravků ze skupiny AIIRA.

Podávání kandesartanu spolu s lithiem se nedoporučuje. Pokud se ukáže nezbytnost podávání této kombinace, je nezbytné pečlivé monitorování hladiny lithia v séru.

Nesteroidní antiflogistika (NSAID)

Když jsou přípravky ze skupiny AIIRA podávány současně s nesteroidními antiflogistiky (NSAID) (tj. selektivními inhibitory COX-2, kyselinou acetylsalicylovou (> 3 g/den) a neselektivními NSAID), může dojít k zeslabení antihypertenzního účinku.

Stejně jako u inhibitorů ACE může současné podávání AIIRA a NSAID vést ke zvýšenému riziku zhoršení funkce ledvin, včetně možného akutního ledvinového selhání, a ke zvýšení sérového draslíku, zejména u pacientů, kteří již dříve měli špatnou funkci ledvin. Tuto kombinaci je nutno podávat s opatrností, zejména u starších pacientů. Pacienti musí být dostatečně hydratovaní a je nutno zvážit monitorování funkce ledvin po zahájení souběžné léčby a poté v pravidelných intervalech.

Duální blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému

Údaje z klinických hodnocení prokázaly, že duální blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému (RAAS) zprostředkovaná kombinovaným použitím inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu, je spojená s vyšší frekvencí nežádoucích příhod, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního ledvinového selhání) ve srovnání s použitím jediné látky působící na RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Interakce spojené s podáváním amlodipinu

Vliv jiných léčivých přípravků na amlodipin:

Inhibitory CYP3A4

Současné podávání amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A4 (inhibitory proteáz, azolová antimykotika, makrolidy jako erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo diltiazem) mohou vést k výraznému zvýšení expozice amlodipinu. Klinické vyjádření této proměnlivé farmakokinetiky může být mnohem výraznější u starších osob. Proto mohou být vyžadovány klinické sledování a úprava dávkování.

Klaritromycin je inhibitor CYP3A4. U pacientů užívajících klaritromycin současně s amlodipinem existuje zvýšené riziko hypotenze. Jestliže je amlodipin podáván současně s klaritromycinem, doporučuje se pečlivě pacienty sledovat.

Induktory CYP3A4

Podávání amlodipinu s grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou se nedoporučuje, neboť u některých pacientů může být biologická dostupnost zvýšená, což může vést k prohloubenému poklesu krevního tlaku.

Při současné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické koncentrace amlodipinu. Proto je zapotřebí během současné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky amlodipinu.

Dantrolen (infuze)

U zvířat byly po podání verapamilu a intravenózním podání dantrolenu v souvislosti s hyperkalemií pozorovány smrtelná komorová fibrilace a kardiovaskulární kolaps. Vzhledem k riziku hyperkalemie se doporučuje nepodávat současně blokátory kalciových kanálů jako je amlodipin, pacientům náchylným k maligní hypertermii a při léčbě maligní hypertermie.

Vliv amlodipinu na , jiné léčivé přípravky:

Účinek amlodipinu způsobující snížení krevního tlaku se sčítá s účinky jiných léčivých přípravků s antihypertenzními vlastnostmi na snížení krevního tlaku.

Takrolimus

Při současném užívání takrolimu s amlodipinem existuje riziko zvýšené hladiny takrolimu v krvi. Aby se zamezilo toxicitě takrolimu, je u pacientů léčených takrolimem při současném podávání amlodipinu třeba monitorování hladin takrolimu v krvi a úpravu dávkování takrolimu v případě potřeby.

Cyklosporin

Nebyly provedeny žádné studie lékových interakcí cyklosporinu a amlodipinu u zdravých dobrovolníků nebo jiných populací s výjimkou pacientů s renálními transplantáty, u nichž bylo pozorováno zvýšení variability minimálních koncentrací cyklosporinu před další dávkou (v průměru o 0–40%). Je třeba zvážit monitorování hladin cyklosporinu u pacientů s renálními transplantáty užívajících amlodipin a snížení dávky cyklosporinu podle potřeby.

Simvastatin

Současné podávání 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastatinu vedlo k 77 % nárůstu expozice simvastatinu ve srovnání se samotným simvastatinem. U pacientů užívajících amlodipin omezte dávku simvastatinu na 20 mg denně.

Ve studiích klinických interakcí amlodipin neměl vliv na farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu nebo warfarinu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

• V souvislosti s podáváním kandesartanu

Podávání AIIRA se v prvním trimestru těhotenství nedoporučuje (viz bod 4.4). Podávání AIIRA ve druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4). Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenicity při podávání inhibitorů ACE během prvního trimestru těhotenství nebyly definitivní, malé zvýšení rizika však nelze vyloučit. I když neexistují žádné kontrolované epidemiologické údaje týkající rizika při podávání AIIRA, pro tuto třídu léčiv může existovat podobné riziko. Pokud není pokračování v léčbě AIIRA považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze s ověřeným bezpečnostním profilem pro použití v těhotenství. Jestliže je zjištěno těhotenství, léčba AIIRA musí být ihned ukončena, a pokud je to potřebné, musí být zahájena jiná léčba.

Je známo, že léčba AIIRA během druhého a třetího trimestru způsobuje u člověka fetotoxicitu (snížená funkce ledvin, oligohydramnion, zpomalená osifikace lebky) a neonatální toxicitu (selhání ledvin, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3).

Pokud došlo k expozici AIIRA od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvukové vyšetření ledvin a lebky.

Novorozence matek, které užívaly AIIRA, je nutno pečlivě sledovat kvůli možnosti hypotenze (viz body 4.3 a 4.4).

• V souvislosti s podáváním amlodipinu

Bezpečnost amlodipinu při podávání během těhotenství u člověka nebyla dosud stanovena. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu při vyšších dávkách (viz bod 5.3).

Použití během těhotenství se doporučuje pouze v případě, že neexistuje bezpečnější alternativa a pokud samotné onemocnění znamená zvýšené riziko pro matku a plod.

Kojení

• V souvislosti s podáváním kandesartanu

Protože nejsou k dispozici žádné informace ohledně používání kandesartanu během kojení, podávání se nedoporučuje a během kojení se dává přednost jiným metodám léčby s lépe stanovenými bezpečnostními profily, zejména během kojení novorozenců nebo předčasně narozených dětí.

• V souvislosti s podáváním amlodipinu

Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má odhad interkvartilního rozpětí 3–7% (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodpinu na kojence není známý. Při rozhodování, zda pokračovat v kojení / ukončit kojení, či pokračovat v léčbě / ukončit léčbu amlodipinem, je třeba zvážit přínos kojení pro dítě a přínos léčby amlodpinem pro matku.

Fertilita

• V souvislosti s podáváním amlodipinu

U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly hlášeny reverzibilní biochemické změny hlaviček spermií. Klinické údaje o možném vlivu amlodipinu na fertilitu jsou nedostatečné.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nebyly provedeny žádné studie vlivu kandesartanu na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Je však nutno počítat s tím, že se během léčby kandesartanem mohou vyskytovat občasné závratě nebo únava. Amlodipin má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pokud pacienti užívající amlodipin trpí závratí, bolestí hlavy, únavou nebo nauzeou, mohou mít porušenu schopnost reagovat. Opatrnost je nutná zejména na začátku léčby.

4.8 Nežádoucí účinky

Kombinace pevných dávek

Nebyly provedeny žádné klinické studie. Nežádoucí účinky pozorované u určité aktivní složky jsou popsány níže. Nežádoucí účinky dříve hlášené u jedné z jednotlivých složek (kandesartanu nebo amlodipinu) mohou být potenciálně také nežádoucími účinky přípravku Candezek, i když nebyly v klinických hodnoceních s tímto přípravkem nebo po uvedení na trh pozorovány.

Kandesartan:

Léčba hypertenze

Nežádoucí účinky pozorované v kontrolovaných klinických studiích byly mírné a přechodné. Celková incidence nežádoucích účinků nevykazovala žádnou spojitost s dávkou ani s věkem. Ukončení léčby kvůli nežádoucím účinkům bylo podobné u kandesartan-cilexetilu (3,1 %) i u placeba (3,2 %).

Při souhrnné analýze údajů z klinického hodnocení pacientů s hypertenzí byly definovány nežádoucí účinky kandesartan-cilexetilu na základě údaje o incidenci nežádoucích účinků kandesartan-cilexetilu nejméně o 1% vyšší než incidence pozorovaná u placeba. Podle této definice byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky závrať, bolest hlavy a respirační infekce.

Tabulka níže uvádí nežádoucí účinky z klinických hodnocení a po uvedení na trh.

Frekvence používané v tabulkách v části 4.8 jsou následující: velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), méně časté (>1/1 000 až <1/100), vzácné (>1/10 000 až <1/1 000) a velmi vzácné (<1/10 000).

Laboratorní nálezy

Stejně jako u jiných inhibitorů renin-angiotenzin-aldosteronového systému byly pozorovány malé poklesy hemoglobinu. U pacientů užívajících kandesartan obvykle není nutné rutinní monitorování laboratorních proměnných. U pacientů s poruchou funkce ledvin se však doporučuje provádět pravidelné monitorování hladin draslíku a kreatininu v séru.

Amlodipin

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky během léčby jsou somnolence, závratě, bolest hlavy, palpitace, zrudnutí, bolesti břicha, nauzea, otok kotníku, edém a únava.

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

*převážně cholestatických

Vzácně byly hlášeny případy extrapyramidového syndromu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky přímo na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48, 100 41 Praha 10

webové stránky:

4.9 Předávkování

Zkušenosti s úmyslným předávkováním u člověka jsou omezené.

Příznaky

Dostupné údaje naznačují, že výrazné předávkování amlodipinem_by mohlo vést k periferní vasodilataci a případně k reflexní tachykardii. Byl hlášen výskyt výrazné a pravděpodobně dlouhotrvající systémové hypotenze až šoku s fatálním vyústěním.

Podle farmakologických předpokladů jsou pravděpodobnými hlavními projevy předávkování kandesartanu symptomatická hypotenze a závrať. V individuálních kazuistikách případů předávkování (až 672 mg kandesartan-cilexetilu) bylo zotavení pacienta bez příhod.

Léčba

• V případě symptomatické hypotenze je třeba zahájit symptomatickou léčbu a monitorovat vitální známky. Pacient by měl ležet na zádech s nohama ve zvýšené poloze. Pokud to nestačí, je třeba zvýšit objem plazmy infuzí např. izotonického fyziologického roztoku. Pokud výše zmíněná opatření nejsou dostačující, lze podávat léčivé přípravky se sympatomimetickými účinky.

Kandesartan nelze odstranit hemodialýzou.

Klinicky významná hypotenze následkem předávkování amlodipinu vyžaduje aktivní kardiovaskulární podporu včetně častého monitorování srdeční a respirační funkce, zdvižení končetin a péče o objem cirkulující tekutiny a výdej moči. K obnovení cévního tonu a krevního tlaku může pomoci vasokonstriktor, za předpokladu, že neexistují kontraindikace k jeho použití. Ke zrušení blokády kalciových kanálů může být prospěšné intravenózní podání kalcium glukonátu. V některých případech může být užitečný výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků bylo prokázáno, že podání aktivního uhlí do 2 hodin po podání amlodipinu 10 mg snižuje míru absorpce amlodipinu. Protože amlodipin se ve velké míře váže na proteiny, je pravděpodobné, že dialýza by nebyla přínosem.

5.     Farmakologické vlastnosti

5.1    Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Látky působící na systém renin-angiotenzin, antagonisté angiotenzinu II a blokátory kalciových kanálů; ATC kód: C09DB07.

Přípravek Candezek je kombinací dvou antihypertenzních látek s komplementárními mechanismy účinku, které kontrolují krevní tlak u pacientů s esenciální hypertenzí: antagonisty receptorů pro angiotenzin II kandesartan-cilexetilu a dihydropyridinového blokátoru kalciového kanálu amlodipinu. Kombinace těchto látek má aditivní antihypertenzní účinek, který snižuje krevní tlak ve větší míře, než jednotlivé složky při samostatném podání.

Kandesartan-cilexetil

Angiotenzin II je primárním vazoaktivním hormonem renin-angiotenzin-aldosteronového systému, který se podílí na patofyziologii hypertenze, srdečního selhání a jiných kardiovaskulárních poruch. Také se se podílí na patogenezi hypertrofie cílových orgánů a jejich poškození. Hlavní fyziologické účinky angiotenzinu II, jako je vazokonstrikce, stimulace aldosteronu, regulace homeostázy solí a vody a stimulace růstu buněk, jsou zprostředkovány receptorem typu 1 (AT1).

Kandesartan-cilexetil je prekurzor vhodný pro perorální podání. Je rychle přeměněn na aktivní látku, kterou je kandesartan, hydrolýzou esteru během absorpce z gastrointes­tinálního traktu. Kandesartan patří do skupiny AIIRA selektivních pro receptory AT1, s pevnou vazbou na receptor a pomalou disociací. Nemá žádnou agonistickou aktivitu.

Kandesartan nezpůsobuje inhibici ACE, který provádí přeměnu angiotenzinu I na angiotenzin II a odbourává bradykinin. Nemá žádný vliv na ACE a nezesiluje účinky bradykininu ani substance P.

• V kontrolovaných klinických hodnoceních porovnávajících kandesartan s inhibitory ACE

byla incidence kašle u pacientů užívajících kandesartan-cilexetil nižší. Kandesartan se neváže na receptory jiných hormonů ani na iontové kanály, o nichž je známo, že jsou důležité pro kardiovaskulární regulaci. Antagonismus k receptorům pro angiotenzin II (AT1) vede ke zvýšení hladin reninu, angiotenzin I a angiotenzinu II v plazmě, které souvisí s dávkou, a k poklesu koncentrací aldosteronu v plazmě.

Hypertenze

Při hypertenzi kandesartan způsobuje dlouhodobé snížení arteriálního krevního tlaku, které závisí na dávce. Antihypertenzní účinek je způsoben sníženou systémovou periferní rezistencí bez reflexního zvýšení srdeční frekvence. Nebyly zjištěny žádné známky závažné nebo nadměrné hypotenze po první dávce ani rebound efektu po ukončení léčby.

Po podání jedné dávky kandesartan-cilexetilu je obecně nástup antihypertenzního účinku pozorován do 2 hodin. S pokračující léčbou je většiny snížení krevního tlaku po jakékoli dávce obecně dosaženo během čtyř týdnů a během dlouhodobé léčby toto snížení přetrvává. Podle metaanalýzy byl průměrný dodatečný účinek zvýšení dávky z 16 mg na 32 mg jednou denně pouze malý. Přihlédneme-li však k variabilitě mezi různými jedinci, můžeme u některých pacientů očekávat větší než průměrný účinek. Podáváním kandesartan-cilexetilu jednou denně lze dosáhnout účinného a hladkého snížení krevního tlaku po celých 24 hodin, s malým rozdílem mezi účinkem při maximální a minimální hladině během dávkovacího intervalu.

Antihypertenzní účinek a snášenlivost kandesartanu a losartanu byly srovnávány ve dvou randomizovaných dvojitě zaslepených studiích celkem u 1 268 pacientů s mírnou až středně závažnou hypertenzí. Snížení krevního tlaku při minimální hladině (systolický/di­astolický) činilo 13,1/10,5 mmHg při dávce kandesartan-cilexetilu 32 mg jednou denně a 10,0/8,7 mmHg při dávce draselné soli losartanu 100 mg jednou denně (rozdíl ve snížení krevního tlaku činil 3,1/1,8 mmHg, p<0,0001/p<0,0001).

Je-li kandesartan-cilexetil užíván spolu s hydrochlorot­hiazidem, pokles krevního tlaku se sčítá. Prohloubený antihypertenzní účinek je rovněž pozorován při podávání kandesartan-cilexetilu v kombinaci s amlodipinem nebo felodipinem.

Léčivé přípravky, které blokují renin-angiotenzin-aldosteronový systém, mají méně výrazný antihypertenzní účinek u černošských pacientů (které je zpravidla populací s nízkou hladinou reninu) než u pacientů z jiných etnik. Totéž platí pro kandesartan. V otevřeném klinickém hodnocení 5 156 pacientů s diastolickou hypertenzí bylo snížení krevního tlaku při léčbě kandesartanem významně menší u černošských pacientů než u pacientů z jiných etnik (14,4/10,3 mmHg oproti 19,0/12,7 mmHg, p<0,0001/p<0,0001).

Kandesartan zvyšuje průtok krve ledvinami a buď nemá vliv na glomerulární filtraci, nebo ji zvyšuje, zatímco renální cévní odpor a filtrační frakce jsou sníženy. V 3měsíční klinické studii pacientů s hypertenzí, kteří měli diabetes mellitus 2. typu a mikroalbuminurii, antihypertenzní léčba kandesartan-cilexetilem snižovala močovou exkreci albuminu (poměr albumin/kreatinin, průměrná hodnota 30 %, 95% interval spolehlivosti 15–42 %). Aktuálně nejsou k dispozici žádné údaje o vlivu kandesartanu na rozvoj diabetické nefropatie.

Účinky kandesartan-cilexetilu 8–16 mg (průměrná dávka 12 mg) jednou denně na kardiovaskulární morbiditu a mortalitu byly vyhodnoceny v randomizovaném klinickém hodnocení s 4 937 staršími pacienty (ve věku 70–89 let; 21 % bylo ve věku 80 a více let) s mírnou až středně závažnou hypertenzí, v němž tito pacienti byli sledováni v průměru po dobu 3,7 roku (Study on Cognition and Prognosis in the Elderly [Studie kognice a prognózy u starších pacientů]). Pacienti dostávali kandesartan-cilexetil nebo placebo, podle potřeby v kombinaci s jinou antihypertenzní léčbou. Krevní tlak se snížil ze 166/90 na 145/80 mmHg ve skupině s kandesartanem a ze 167/90 na 149/82 mmHg v kontrolní skupině. Primární cílový parametr, tj. závažné kardiovaskulární příhody (kardiovaskulární mortalita, iktus bez smrtelného zakončení a nefatální infarkt myokardu), nevykazoval žádné statisticky významné rozdíly. Ve skupině s kandesartanem bylo zjištěno 26,7 událostí na 1000 pacient roků, naopak v kontrolní skupině bylo zjištěno 30,0 událostí na 1000 pacient roků (relativní riziko 0,89, 95% interval spolehlivosti 0,75 až 1,06, p=0,19).

Ve dvou velkých randomizovaných kontrolovaných klinických hodnoceních (ONTARGET (ONgoing Telmisartan Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial [Globální klinické hodnocení cílového parametru pokračující léčby samotným telmisartanem a telmisartanem v kombinaci s ramiprilem]) a VA NEPHRON-D (The Veterans Affairs Nephropathy in Diabetes [Sledování diabetické nefropatie v centru pro léčbu veteránů])) byla zkoumána kombinace inhibitoru ACE s blokátorem receptorů pro angiotenzin II.

ONTARGET byla studie prováděná u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního onemocnění nebo diabetes mellitus 2. typu s průkazem poškození cílových orgánů. VA NEPHRON-D byla studie prováděná u pacientů s diabetem mellitus 2. typu a diabetickou nefropatií.

Tyto studie neprokázaly významný příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární výsledky a mortalitu, bylo však zjištěno zvýšené riziko hyperkalemie, akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze ve srovnání s monoterapií. Vzhledem k podobným farmakodynamickým vlastnostem se tyto výsledky vztahují také na jiné inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II se proto nesmí používat současně u pacientů s diabetickou nefropatií.

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease Endpoints [Klinické hodnocení aliskirenu u diabetes mellitus 2. typu s použitím koncových parametrů kardiovaskulárního a renálního onemocnění]) byla navržena tak, aby testovala přínosy přidání aliskirenu ke standardní léčbě inhibitorem ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetem mellitus 2. typu a chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním nebo oběma. Studie byla předčasně ukončena vzhledem ke zvýšenému riziku nepříznivých výsledků. Kardiovaskulární onemocnění a ikty byly oboje numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a sledované nežádoucí příhody a závažné nežádoucí příhody (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem.

Amlodipin

Amlodipin je inhibitor přítoku kalciových iontů do buňky z dihydropyridinové skupiny (blokátor pomalého kanálu neboli antagonista kalciových iontů), který způsobuje inhibici přítoku kalciových iontů přes buněčnou membránu do buněk srdečního svalu a hladkých svalů cév.

Mechanismus antihypertenzního účinku amlodipinu spočívá v navození přímé relaxace hladké svaloviny cév. Přesný mechanismus, kterým amlodipin vyvolává úlevu od anginy pectoris, není úplně prozkoumán, ale amlodipin snižuje celkovou ischemickou zátěž prostřednictvím následujících dvou účinků:

• 1) Amlodipin způsobuje dilataci periferních arteriol a tím snižuje celkový periferní odpor (dotížení), proti kterému pracuje srdce. Protože srdeční frekvence zůstává stabilní, toto snížení zátěže srdce snižuje spotřebu energie myokardem a požadavky na kyslík.

• 2) Mechanismus účinku amlodipinu také pravděpodobně zahrnuje dilataci hlavních koronárních tepen a koronárních arteriol, oboje v normálních a ischemických regionech. Tato dilatace zvyšuje dodávku kyslíku do myokardu u pacientů se spazmy koronárních tepen

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Kandesartan-cilexetil

Absorpce a distribuce

Po perorálním podání je kandesartan-cilexetil přeměněn na aktivní látku kandesartan. Absolutní biologická dostupnost kandesartanu po podání perorálního roztoku kandesartan-cilexetilu je přibližně 40%. Relativní biologická dostupnost přípravku v tobolkách ve srovnání se stejným perorálním roztokem je přibližně 34% při velmi malé variabilitě. Odhadovaná absolutní biologická dostupnost tobolek je tedy 14 %. Průměrné maximální koncentrace v séru (Cmax) se dosahuje za 3–4 hodiny po požití v tobolkách. Koncentrace kandesartanu v séru se v terapeutickém rozmezí zvyšují lineárně se zvyšujícími se dávkami. Nebyly pozorovány žádné rozdíly ve farmakokinetice kandesartanu v souvislosti s pohlavím. Plocha pod křivkou koncentrace kandesartanu v séru oproti času (AUC) není významně ovlivněna jídlem.

Kandesartan se ve vysoké míře váže na protein v plazmě (z více než 99 %). Zdánlivý distribuční objem kandesartanu je 0,1 l/kg. Biologická dostupnost kandesartanu není ovlivněna jídlem.

Biotransformace a eliminace

Kandesartan je eliminován převážně nezměněný močí a žlučí a pouze v menší míře je eliminován jaterním metabolismem (CYP2C9). Dostupné studie interakcí nenaznačují žádný účinek na CYP2C9 a CYP3A4. Na základě údajů in vitro se neočekávají interakce in vivo s léky, jejichž metabolismus závisí na izoenzymech cytochromu P450 CYP1A2, CYP2A6, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6, CYP2E1 nebo CYP3A4. Terminální poločas kandesartanu je přibližně 9 hodin. Po více dávkách nedochází k akumulaci.

Celková plazmatická clearance kandesartanu je přibližně 0,37 ml/min/kg, renální clearance je přibližně 0,19 ml/min/kg. Renální eliminace kandesartanu se děje jak glomerulární filtrací, tak aktivní tubulární sekrecí. Po perorální dávce kandesartan-cilexetilu značeného 14C se přibližně 26 % dávky vyloučí do moči jako kandesartan a 7 % jako neaktivní metabolit a 56 % dávky se objeví ve stolici jako kandesartan a 10 % jako neaktivní metabolit.

Farmakokinetika u zvláštních populací

U starších osob (nad 65 roků) je Cmax kandesartanu zvýšena přibližně o 50 % a AUC přibližně o 80 % ve srovnání s mladými subjekty. Odpověď krevního tlaku a incidence nežádoucích příhod po podání dané dávky kandesartanu jsou však u mladších a starších pacientů podobné (viz bod 4.2).

U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin se Cmax a AUC kandesartanu po podání opakovaných dávek zvýšily přibližně o 50 % a o 70 %, tÁ však byl oproti pacientům s normální renální funkcí nezměněn. Odpovídající změny u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin činily přibližně 50 %, resp. 110 %. U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin byl terminální poločas

tÁ kandesartanu přibližně dvojnásobný. AUC kandesartanu u pacientů podstupujících hemodialýzu byla podobná jako u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin. Ve dvou studiích, které obě zahrnovaly pacienty s mírnou, až středně závažnou poruchou funkce jater bylo zjištěno zvýšení AUC kandesartanu přibližně o 20 % v jedné a o 80 % ve druhé studii (viz bod 4.2). Nejsou k dispozici žádné zkušenosti u pacientů se závažnou poruchou funkce jater.

Amlodipin

Absorpce, distribuce, vazba na plazmatické proteiny: Po perorálním podání terapeutických dávek se amlodipin dobře absorbuje; maximálních hladin v krvi je dosahováno za 6–12 hodin po podání dávky. Odhadovaná absolutní biologická dostupnost je 64 až 80 %. Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. Studie in vitro prokázaly, že přibližně 97,5 % amlodipinu v krevním oběhu je navázáno na proteiny v plazmě. Biologická dostupnost amlodipinu není ovlivněna jídlem.

Biotransforma­ce/eliminace

Terminální poločas eliminace z plazmy je přibližně 35–50 hodin a odpovídá podávání jednou denně. Amlodipin je rozsáhle metabolizován játry na neaktivní metabolity, přičemž přibližně 10 % výchozí sloučeniny a 60 % metabolitů se vylučuje do moči.

Použití při poruše funkce jater

K dispozici jsou velmi omezené klinické údaje o podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce jater. Pacienti s nedostatečnou funkcí jater mají sníženou clearanci amlodipinu, což vede k delšímu poločasu a zvýšení AUC přibližně o 40–60 %.

Použití u starších osob

Čas do dosažení maximálních koncentrací amlodipinu v plazmě je podobný u starších a mladších subjektů. Clearance amlodipinu má tendenci ke sníženým hodnotám s následným zvýšením AUC a poločasu eliminace u starších pacientů. U pacientů ze studované věkové skupiny s městnavým srdečním selháním bylo zjištěno očekávané zvýšení AUC a prodloužení poločasu eliminace.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje, které jsou k dispozici pro složky této kombinace pevných dávek, jsou uvedeny níže.

Kandesartan

Nebyly zjištěny žádné známky abnormální systémové toxicity nebo toxicity pro cílové orgány v klinicky významných dávkách. V předklinických studiích bezpečnosti kandesartan při vysokých dávkách účinkoval na ledviny a na parametry červených krvinek. Kandesartan způsoboval snížení parametrů červených krvinek (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit). Kandesartan vyvolával účinky na ledviny (jako například intersticiální nefritida, tubulární distenze, bazofilní tubuly; zvýšené koncentrace močoviny a kreatininu v plazmě), které by mohly být sekundárním důsledkem hypotenzního účinku vedoucího ke změnám renální perfuze. Navíc kandesartan způsoboval hyperplazii/hy­pertrofii juxtaglomerulárních buněk. Předpokládá se, že tyto změny jsou způsobeny farmakologickými účinky kandesartanu. Nezdá se, že by při terapeutických dávkách kandesartanu u člověka měla nějaký význam hyperplazie/hy­pertrofie renálních juxtaglomerulár­ních buněk.

V pozdních fázích těhotenství byla pozorována fetální toxicita (viz bod 4.6).

Údaje z testování mutagenicity in vitro a in vivo naznačují, že kandesartan nemá v podmínkách klinického použití mutagenní či klastogenní účinky. Nebyly zjištěny žádné známky karcinogenicity.

Amlodipin

Reprodukční toxikologie

Reprodukční studie u potkanů a myší prokázaly opožděné datum porodu, prodloužené trvání porodu a snížené přežití mláďat při dávkách přibližně 50krát vyšších, než je maximální doporučené dávkování u člověka v mg/kg.

Porucha fertility

U potkanů, kterým byl podáván amlodipin (samcům po dobu 64 dní a samicím po dobu 14 dní před pářením) nebyl pozorován žádný vliv na fertilitu do dávky 10 mg/kg/den (8krát* maximální doporučená dávka u člověka, což je 10 mg na bázi mg/m2). V jiné studii na potkanech, ve které samcům potkanů podáván amlodipin-besilát po dobu 30 dnů v dávce srovnatelné s dávkou u člověka na bázi mg/kg, byl zjištěn pokles folikulostimu­lačního hormonu a testosteronu v plazmě a pokles denzity spermií a počtu dospělých spermatidů a Sertoliho buněk.

Karcinogeneze, mutageneze

U potkanů a myší, kterým byl podáván amlodipin v potravě po dobu dvou let, při koncentracích vypočítaných tak, aby bylo dosaženo hladin denních dávek 0,5; 1,25 a 2,5 mg/kg/den, nebyly zjištěny žádné známky karcinogenicity. Nejvyšší dávka (u myší podobná a u potkanů dvojnásobná* ve srovnání s maximální doporučenou klinickou dávkou 10 mg na bázi mg/m2) byla u myší blízká maximální tolerované dávce, u potkanů však nikoli. Studie mutagenicity nezjistily žádné účinky související s podáváním léku na úrovni genů ani na úrovni chromozomů.

*Založeno na hmotnosti pacienta 50 kg

6.   FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1   Seznam pomocných látek

Obsah tobolky:

Monohydrát laktózy

Kukuřičný škrob

Vápenatá sůl karmelózy

Makrogol 8000

Velmi nízkoviskózní hyprolóza / typ: EXF (250–800 cps (10% roztok))

Nízkoviskózní hyprolóza / typ: LF (65–175 cps (5% roztok))

Magnesium-stearát

Tobolka (8 mg / 5 mg, 8 mg / 10 mg):

Chinolinová žluť (E l04)

Žlutý oxid železitý (E172)

Oxid titaničitý (E171)

Želatina

Tobolka (16 mg / 5 mg): Chinolinová žluť (El04) Oxid titaničitý (E171) Želatina

Tobolka (16 mg / 10 mg):

Oxid titaničitý (E171)

Želatina

Inkoust (8 mg / 10 mg, 16 mg / 5 mg):

Šelak (E904)

Černý oxid železitý (E172)

Propylenglykol

Koncentrovaný roztok amoniaku

Hydroxid draselný

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

30 měsíců.

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.

6.5 Druh obalu a velikost balení

PA/Al/PVC/Al fólie v krabičce.

Balení obsahuje 14, 28, 30, 56, 60, 90, 98, 100 tvrdých tobolek.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Adamed Sp. z o.o.

Pienków 149

05–152 Czosnów

Polsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Candezek 8 mg/5 mg tvrdé tobolky: 58/382/16-C

Candezek 8 mg/10 mg tvrdé tobolky: 58/383/16-C

Candezek 16 mg/5 mg tvrdé tobolky: 58/384/16-C

Candezek 16 mg/10 mg tvrdé tobolky: 58/385/16-C

9.   DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 16. 11. 2016

Další informace o léčivu CANDEZEK 8 MG/10 MG TVRDÉ TOBOLKY

Jak se CANDEZEK 8 MG/10 MG TVRDÉ TOBOLKY podává: perorální podání - tvrdá tobolka
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 100

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Adamed Sp. z o.o., Czosnów
E-mail: adamed.cz@adamed.com.pl
Telefon: +420 221 511 061