ALENDRONIC ACID AUROVITAS - souhrnné informace

1.   NÁZEV PŘÍPRAVKU

Alendronic acid Aurovitas 70 mg tablety

2.    KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje acidum alendronicum 70 mg (odpovídá natrii alendronas trihydricus 91,363 mg).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Bílé až téměř bílé, oválné, bikonvexní tablety s vyraženým „F“ na jedné a „21“ na druhé straně. Velikost tablety je 12.8 mm X 7.0 mm.

4.    KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Léčba postmenopauzální osteoporózy.

Alendronic acid Aurovitas snižuje riziko fraktur obratlů a celkového proximálního femuru.

4.2    Dávkování a způsob podání

Doporučená dávka je 70 mg 1× týdně.

Optimální délka léčby bisfosfonáty u osteoporózy nebyla zatím stanovena. Nutnost pokračování v léčbě je třeba pravidelně opakovaně hodnotit s ohledem na prospěch a možná rizika alendronátu u každé pacientky individuálně, a to zvláště po 5 letech léčby a později.

Způsob podání

K zajištění dostatečného vstřebávání alendronátu:

Přípravek Alendronic acid Aurovitas je nutno užívat minimálně 30 minut před prvním jídlem, nápojem nebo léčivým přípravkem daného dne, pouze s čistou vodou. Ostatní nápoje (včetně minerální vody), potraviny i některé léčivé přípravky pravděpodobně snižují absorpci alendronátu (viz bod 4.5).

Pro usnadnění průchodu tablety do žaludku a zabránění možnému lokálnímu podráždění jícnu/nežádoucím účinkům (viz bod 4.4):

• Přípravek Alendronic acid Aurovitas se musí užívat až poté, co pacientka vstane, a je nutno jej zapít plnou sklenicí vody (minimálně 200 ml).
• Pacientky musí spolknout tabletu přípravku Alendronic acid Aurovitas celou. Pacientky nesmí tabletu drtit, žvýkat nebo nechat rozpustit v ústech kvůli možnosti orofaryngeální ulcerace.
• Pacientky si nesmí po požití tablety lehnout až do doby po prvním jídle, které by mělo následovat nejdříve 30 minut po užití tablety.
• Pacientky si nesmí po užití přípravku Alendronic acid Aurovitas lehnout po dobu alespoň 30 minut.
• Přípravek Alendronic acid Aurovitas se nesmí užívat před spaním nebo před tím, než pacientka ráno vstane.

Je-li příjem vápníku a vitaminu D v dietním režimu neadekvátní, pak by pacientky měly dostávat doplňkově kalcium a vitamin D (viz bod 4.4).

Použití u starších osob: v klinických studiích nebyl zjištěn žádný rozdíl v účinnosti ani profilu bezpečnosti alendronátu v závislosti na věku. Proto není nutno dávkování u starších osob nijak upravovat.

Použití při poruše funkce ledvin: u pacientek s hodnotou glomerulární filtrace nad 35 ml/min není nutno dávkování nijak upravovat. Vzhledem k nedostatku zkušeností se alendronát nedoporučuje pacientům s poruchou funkce ledvin, kde hodnota glomerulární filtrace je pod 35 ml/min.

Pediatričtí pacienti: nedoporučuje se používání alendronátu u dětí mladších 18 let z důvodu nedostatečných údajů o bezpečnosti a účinnosti u stavů spojených s dětskou osteoporózou (viz bod 5.1).

Přípravek Alendronic acid Aurovitas nebyl studován v léčbě glukokortikoidy indukované osteoporózy.

4.3 Kontraindikace

– Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

– Abnormality jícnu a další faktory, které zpomalují jeho vyprazdňování, jako je striktura nebo achalázie.

– Neschopnost stát nebo sedět vzpřímeně alespoň 30 minut.

– Hypokalcémie.

– Viz též bod 4.4.' Zvláštní upozornění a opatření pro použití ‘.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Alendronát může způsobit lokální podráždění sliznice horní části gastrointesti­nálního traktu. Vzhledem k možnosti zhoršení základního onemocnění je opatrnost nutná v případech, kdy se alendronát podává pacientkám s aktivními poruchami funkce horní části gastrointesti­nálního traktu, jako je dysfagie, onemocnění jícnu, gastritida, duodenitida, vředy, případně závažné onemocnění gastrointesti­nálního traktu v nedávné minulosti (v posledním roce), jako jsou peptické vředy nebo aktivní krvácení do gastrointesti­nálního traktu nebo operace v horní části gastrointesti­nálního traktu, kromě pyloroplastiky (viz bod 4.3). U pacientek se známým Barettovým jícnem musí lékař individuálně zvážit přínosy a možná rizika alendronátu.

U pacientek užívajících alendronát byly popsány reakce jícnu (někdy závažné a vyžadující hospitalizaci) jako například ezofagitida, jícnové vředy a eroze jícnu, po nichž ojediněle následovala striktura jícnu. Lékaři proto musí pozorně sledovat jakékoli případné známky nebo symptomy upozorňující na možnou reakci jícnu a pacientky je nutno poučit o tom, aby – pokud by se u nich objevily příznaky podrážení jícnu, jako je dysfagie, bolest při polykání nebo retrosternální bolest, nově pálení žáhy nebo by se pálení žáhy zhoršilo – alendronát vysadily a vyhledaly lékařskou pomoc.

Riziko závažné nežádoucí reakce je zřejmě vyšší u pacientek, které nedodržují správný způsob užívání alendronátu, a/nebo které pokračují v užívání alendronátu i po objevení se symptomů, které mohou znamenat dráždění jícnu. Proto je velice důležité, aby pacientky dostaly všechny pokyny k užívání a aby jim porozuměly (viz bod 4.2). Pacientky je nutné informovat, že zanedbání těchto pokynů může zvýšit riziko ezofageálních problémů.

• V rozsáhlých klinických studiích nebylo pozorováno zvýšené riziko, ale po uvedení na trh byly vzácně hlášeny žaludeční a jícnové vředy, některé z nich závažné a s komplikacemi.

• účinnost bisfosfonátu (nejvyšší u kyseliny zoledronové), způsob podání (viz výše) a kumulativní dávka u pacientek s nádorovým onemocněním
• nádorové onemocnění, chemoterapie, radioterapie, kortikosteroidy a kouření
• onemocnění zubů v anamnéze, špatná zubní hygiena, onemocnění parodontu, poranění zubů, invazivní zubní zákroky a špatně přiléhající zubní protézy.

• V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byla hlášena osteonekróza zevního zvukovodu, zejména při dlouhodobém podávání. Mezi možné rizikové faktory osteonekrózy zevního zvukovodu patří používání steroidů a chemoterapie a/nebo lokální rizikové faktory, jako například infekce nebo trauma. Možnost vzniku osteonekrózy zevního zvukovodu je třeba zvážit u pacientů léčených bisfosfonáty, kteří mají ušní symptomy včetně chronických infekcí ucha.

Atypické zlomeniny femuru

V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byly hlášeny atypické subtrochanterické a diafyzární zlomeniny femuru, zejména u pacientek dlouhodobě léčených pro osteoporózu. Tyto příčné nebo krátké šikmé zlomeniny se mohou objevit kdekoli v celé délce femuru od oblasti těsně pod malým trochanterem až do části těsně nad suprakondylickým rozšířením. Tyto zlomeniny se objevují po minimálním traumatu nebo bez souvislosti s ním a u některých pacientů se mohou projevovat bolestí ve stehně nebo třísle, často sdružené na zobrazovacích vyšetřeních s obrazem typickým pro stresové zlomeniny (neobvyklé nízkotraumatické zlomeniny, v angličtině známé jako “insufficiency fractures”), týdny až měsíce před manifestací kompletní zlomeniny femuru. Zlomeniny jsou často oboustranné, proto je nutné u pacientek léčených bisfosfonáty, které utrpěly zlomeninu diafýzy femuru, vyšetřit i kontralaterální femur. Rovněž bylo zaznamenáno špatné hojení těchto zlomenin. U pacientek, u kterých je podezření na atypickou zlomeninu femuru, je třeba při hodnocení jejich stavu zvážit i přerušení léčby bisfosfonáty, a to na základě zhodnocení prospěchu a rizika léčby u jednotlivé pacientky.

Pacientky je třeba poučit, aby během léčby bisfosfonáty hlásily jakoukoli bolest v oblasti stehna, kyčle nebo třísla, a všechny pacientky, u kterých se tyto příznaky objeví, je třeba vyšetřit s ohledem na možnou inkompletní zlomeninu femuru.

Po uvedení přípravku na trh byly vzácně hlášeny závažné kožní reakce zahrnující Stevens Johnsonův syndrom a toxickou epidermální nekrolýzu.

U pacientek užívajících bisfosfonáty byly popsány bolesti kostí, kloubů a/nebo svalů. Podle zkušeností získaných po uvedení na trh byly tyto symptomy jen vzácně závažné a/nebo invalidizující (viz bod 4.8).

Doba do nástupu symptomů se pohybovala od jednoho dne až do několika měsíců od zahájení léčby. U většiny pacientek došlo po vysazení léku ke zmírnění symptomů. U části pacientek došlo při nové expozici stejnému léku nebo jinému bisfosfonátu k recidivě symptomů.

Pacientky je nutno poučit o tom, že pokud vynechají dávku přípravku Alendronic acid Aurovitas, musí užít jednu tabletu ráno v den, kdy si uvědomí, že dávku vynechali. Nesmějí užít dvě tablety ve stejný den, ale musí se vrátit do normálního režimu užívání jedné tablety jednou týdně, a to v původně zvolený den.

Nedoporučuje se podávání alendronátu pacientkám s poruchou funkce ledvin v případech, kdy je hodnota glomerulární filtrace nižší než 35 ml/min (viz bod 4.2).

Je třeba vzít v úvahu jiné příčiny osteoporózy než deficit estrogenu a stárnutí.

Hypokalcémie musí být upravena před začátkem terapie alendronátem (viz bod 4.3)

. Jiné poruchy minerálního metabolizmu (jako je nedostatek vitaminu D a hypoparatyreo­idismus) mají být také účinně léčeny. U pacientek s uvedenými typy postižení je nutno během léčby přípravkem Alendronic acid Aurovitas sledovat sérové koncentrace vápníku a příznaky hypokalcémie.

Vzhledem k pozitivním účinkům alendronátu na zvyšování kostní mineralizace může dojít k poklesu sérových koncentrací kalcia a fosfátu, zvláště u pacientek, které užívají glukokortikoidy, u nichž může být vstřebávání vápníku zhoršeno. Tento pokles je obvykle malý a asymptomatický. Byly však zaznamenány ojedinělé zprávy o symptomatické hypokalcémii, která byla občas závažná a často se vyskytla u pacientek s predisponujícími onemocněními (např. hypoparatyreo­idismem, nedostatkem vitaminu D a malabsorpcí vápníku). Zajištění dostatečného přívodu kalcia a vitaminu D je obzvláště důležité u pacientek užívajících glukokortikoidy.

Je pravděpodobné, že absorpce alendronátu je zhoršena podáním společně s jídlem a nápoji (včetně minerální vody), doplňky kalcia, antacidy a některými perorálně užívanými léčivými přípravky. Proto musí pacientky po užití alendronátu počkat alespoň 30 minut před tím, než perorálně užijí nějaký další lék (viz body 4.2 a 5.2).

Žádné další klinicky významné interakce s léčivými přípravky se nepředpokládají. V klinických studiích dostávala řada nemocných současně s alendronátem estrogen (intravaginálně, transdermálně nebo perorálně). Nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky, které by bylo možno připisovat jejich současnému užívání.

Jelikož užívání nesteroidních antirevmatik (NSAID) je spojeno s drážděním gastrointesti­nálního traktu, je při jejich současném podávání s alendronátem nutná opatrnost.

I když konkrétní studie interakcí nebyly provedeny, byl v klinických studiích alendronát užíván současně s celou řadou běžně předepisovaných léků bez důkazů klinických nežádoucích interakcí.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Alendronát se nemá během těhotenství užívat. O použití alendronátu u těhotných žen nejsou k dispozici dostatečné údaje. Studie na zvířatech neprokázaly přímé škodlivé účinky, pokud se týče těhotenství, embryonálního/fe­tálního vývoje ani postnatálního vývoje. Alendronát podávaný březím potkaním samicím vyvolával dystokii související s hypokalcemií (viz bod 5.3).

Kojení

Není známo, zda se alendronát vylučuje do mateřského mléka lidí. Alendronát nemá být užíván kojícími ženami.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Některé nežádoucí účinky, které byly u přípravku Alendronic acid Aurovitas hlášeny, však mohou u některých pacientek schopnost řídit nebo obsluhovat stroje ovlivnit. Individuální reakce na přípravek Alendronic acid Aurovitas se mohou lišit (viz bod 4.8).

4.8 Nežádoucí účinky

V jednoleté studii u postmenopau­zálních žen s osteoporózou byly celkové profily bezpečnosti přípravku alendronátu 1× týdně 70 mg (n = 519) a alendronátu 10 mg/den (n = 370) podobné.

Ve dvou tříletých studiích prakticky shodného uspořádání, provedených u postmenopau­zálních žen (alendronát 10 mg:

n = 196, placebo: n = 397), byl celkový profil bezpečnosti alendronátu 10 mg/den a placeba podobný. Nežádoucí účinky, které byly hlášeny hodnotícími lékaři jako možná, pravděpodobně nebo určitě související s užíváním léku, jsou uvedeny dále v případě, že se vyskytly u > 1 % případů v jedné z léčebných skupin v jednoleté studii, nebo u > 1 % pacientek léčených alendronátem 10 mg/den a s vyšší incidencí než u pacientek užívajících placebo ve tříletých studiích:

Během klinických studií a/nebo po uvedení na trh byly popsány následující nežádoucí účinky:

[Velmi časté (>1/10), časté (>1/100, <1/10), méně časté (>1/1 000, <1/100), vzácné (>1/10 000, <1/1 000), velmi vzácné(<1/10000 včetně izolovaných případů)

§Viz bod 4.4

'Frekvence v klinických studiích byla podobná ve skupině s alendronátem a ve skupině s placebem *Viz body 4.2 a 4.4

'Tento nežádoucí účinek byl zjištěn během postmarketingového sledování. Frekvence vzácné byla odhadnuta na základě příslušných klinických studií Zjištěn po uvedení na trh.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

Výsledkem předávkování při perorálním podání může být hypokalcémie, hypofosfatémie a nežádoucí účinky na horní část gastrointesti­nálního traktu, jako je žaludeční nevolnost, pyróza, ezofagitida, gastritida nebo tvorba vředů.

Ohledně léčby předávkování alendronátem nejsou k dispozici žádné konkrétní informace.Má se podat mléko nebo antacida, které vážou alendronát. Vzhledem k riziku podráždění jícnu se nemá vyvolávat zvracení a pacientka má zůstat ve vzpřímené poloze.

5.   FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1    Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: bisfosfonáty, léčiva k terapii nemocí kostí

ATC kód: M05BA04

Léčivá látka přípravku Alendronic acid Aurovitas, kyselina alendronová, je bisfosfonát, který inhibuje osteoklastickou resorpci kosti bez přímého účinku na tvorbu kostí. Předklinické studie prokázaly preferenční lokalizaci alendronátu v místech aktivní resorpce. Aktivita osteoklastů je inhibována, ale shromažďování ani připojování osteoklastů není ovlivněno. Kost vytvořená během léčby alendronátem vykazuje normální kvalitu.

Léčba postmenopauzální osteoporózy

Terapeutická rovnocennost alendronátu 1× týdně 70 mg (n = 519) a alendronátu 10 mg denně (n = 370) byla prokázána v jednoleté multicentrické studii u postmenopau­zálních žen s osteoporózou. Průměrné zvýšení vůči výchozí hodnotě BMD bederní páteře po jednom roce dosáhlo 5,1 % (95% CI: 4,8–5,4 %) ve skupině s dávkou 70 mg jednou týdně a 5,4 % (95% CI: 5,0–5,8 %) ve skupině 10 mg jednou denně. Průměrné zvýšení hodnoty BMD dosáhlo v krčku stehenní kosti ve výše uvedených skupinách 2,3 % a 2,9 % a v celém proximálním femuru 2,9 % a 3,1 %. Co se týče zvýšení hodnot BMD na jiných místech kostry, byly si obě léčebné skupiny také podobné.

Účinky alendronátu na kostní hmotu a výskyt fraktur u postmenopau­zálních žen byly hodnoceny ve dvou počátečních studiích účinnosti shodného uspořádání (n = 994) a ve studii FIT (Fracture Intervention Trial, n = 6 459).

• V počátečních studiích účinnosti se průměrná hodnota BMD zvýšila při podávání alendronátu v dávce 10 mg/den ve srovnání s placebem po třech letech o 8,8 % v páteři, o 5,9 % v krčku stehenní kosti a o 7,8 % v trochanteru. Významně se zvýšila i celková hodnota BMD. U pacientek léčených alendronátem došlo ve srovnání s pacientkami, které dostávaly placebo, ke 48 % snížení (alendronát 3,2 % versus placebo 6,2 %) častosti zlomenin jednoho nebo více obratlů. Ve dvouleté prodloužené fázi těchto studií se hodnota BMD v páteři a v trochanteru dále zvyšovala, přičemž hodnoty BMD v krčku stehenní kosti a celé kostry zůstaly zachovány.

• □ FIT 1: tříletá studie, do které bylo zařazeno 2 027 pacientek, které měly před výchozím vyšetřením

• □ FIT 2: čtyřletá studie, do které bylo zařazeno 4 432 pacientek s nízkou hodnotou kostní hmoty, ale bez zlomeniny obratle před výchozím vyšetřením. V této studii byl při analýze podskupin žen s osteoporózou (37 % celkové populace, které odpovídají výše uvedené definici osteoporózy) pozorován statisticky významný rozdíl v incidenci zlomenin celkového proximálního femuru (alendronát 1,0 % versus placebo 2,2 %, snížení o 56 %) a v incidenci > 1 zlomeniny obratle (2,9 % versus 5,8 %, snížení o 50 %).

Nálezy při laboratorních vyšetřeních:

• V klinických studiích byl pozorován asymptomatický přechodný a mírný pokles sérového kalcia přibližně u 18 % a fosfátu přibližně u 10 % pacientek užívajících alendronát v dávce 10 mg/den na rozdíl od přibližně 12 % (kalcium) a 3 % (fosfát) pacientek užívajících placebo. Incidence poklesu hladiny sérového kalcia na 8,0 mg/100 ml (2,0 mmol/l) a sérového fosfátu na 2,0 mg/100 ml (0,65 mmol/l) však byla podobná u obou léčených skupin.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Ve srovnání s referenční intravenózní dávkou činila u žen biologická dostupnost alendronátu podaného perorálně v dávce 5–70 mg po celonočním lačnění 2 hodiny před standardní snídaní 0,64 % získané hodnoty. Biologická dostupnost se podobně snížila odhadem na 0,46 %, pokud se alendronát podal hodinu před standardizovanou snídaní, a na 0,39 % při jeho podání půl hodiny před standardizovanou snídaní. Ve studiích osteoporózy byl alendronát účinný, pokud se podal alespoň 30 minut před prvním jídlem nebo nápojem požitým v daný den.

Biologická dostupnost alendronátu byla zanedbatelná v případě, kdy byl podán společně se standardní snídaní nebo do dvou hodin po ní. Podání alendronátu společně s kávou či pomerančovým džusem snížilo jeho biologickou dostupnost o 60 %.

U zdravých jedinců nevedlo perorální podávání prednisonu (20 mg třikrát denně po dobu pěti dní) ke klinicky významné změně v perorální biologické dostupnosti alendronátu (průměrné zvýšení se pohybovalo v rozmezí od 20 % do 44 %).

Distribuce

Studie na potkanech ukázaly, že alendronát je po podání intravenózní dávky 1 mg/kg přechodně distribuován do měkkých tkání, poté však dochází k jeho rychlé redistribuci do kostní tkáně nebo vyloučení močí. Průměrný distribuční objem u člověka činí v rovnovážném stavu, mimo kostní tkáň, nejméně 28 litrů. Plazmatické koncentrace jsou po perorálním podání terapeutické dávky příliš nízké pro analytické hodnocení (méně než 5 ng/ml). Na plazmatické proteiny se váže přibližně 78 % léčiva.

Biotransformace

Ani u člověka, ani u zvířat nebylo prokázáno, že by se alendronát metabolizoval.

Eliminace

Po podání jednotlivé intravenózní dávky alendronátu značeného radioaktivním 14C bylo přibližně 50 % radioaktivity vyloučeno močí během 72 hodin. Radioaktivita ve stolici byla minimální nebo nebyla vůbec detekována. Po jednorázovém intravenózním podání 10 mg alendronátu činila renální clearance 71 ml/min a systémová clearance nepřekročila hodnotu 200 ml/min. Plazmatické koncentrace poklesly po intravenózním podání během šesti hodin o více než 95 %. Poločas alendronátu se podle jeho uvolňování ze skeletu odhaduje na více než deset let. Alendronát není u potkanů vylučován prostřednictvím ani acidického, ani bazického transportního systému ledvin. Předpokládáme proto, že vylučování tohoto léčiva u člověka neinterferuje s vylučováním ostatních léčivých přípravků těmito systémy.

Charakteristika po podání u pacientek

Předklinické studie prokázaly, že léčivo, které není deponováno v kostní tkáni, je velmi rychle vyloučeno do moči. Nebyl podán žádný důkaz o saturaci vychytávání přípravku kostí u zvířat při dlouhodobém intravenózním podávání kumulativních dávek až do dávky 35 mg/kg. Ačkoliv nejsou k dispozici žádné klinické údaje, lze očekávat, že stejně jako u zvířat, tak i u pacientek s poškozenými renálními funkcemi bude vylučování alendronátu ledvinami sníženo. Proto lze očekávat poněkud zvýšenou akumulaci alendronátu u pacientek s poruchou funkce ledvin (viz bod 4.2).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity a hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Studie na potkanech ukázaly, že podávání alendronátu v březosti vedlo u samic během porodu k dystokii (těžký porod), která souvisela s hypokalcémií. Vysoké dávky podávané potkanům ve studiích vedly ke zvýšené incidenci neúplné osifikace plodu. Význam tohoto zjištění pro člověka není jasný.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Mikrokrystalická celulóza

Kukuřičný škrob

Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)

Povidon K30 Magnesium-stearát

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

3 roky

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5    Druh obalu a obsah balení

Tablety jsou dostupné v blistrovém balení z PVC/PE/PVdC-Al.

Velikost balení: 2, 4, 8, 12, 20, 30, 40, 50 nebo 60 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7.   DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Aurovitas Pharma Polska Sp. z o.o.

Sokratesa 13D/27

01–909 Varšava

Polsko

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

87/234/14-C

9.   DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 26. 11. 2014

Datum posledního prodloužení registrace: 12. 9. 2014

Další informace o léčivu ALENDRONIC ACID AUROVITAS

Jak se ALENDRONIC ACID AUROVITAS podává: perorální podání - tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 2

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Aurovitas Pharma Polska Sp. z o.o., Warszawa
E-mail: vpois@pharmazet.com
Telefon: +420 774 695 209, 281 910 140