ACECOR 400 - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

ACECOR 400 potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Léčivá látka: Jedna potahovaná tableta obsahuje acebutololum 400 mg ve formě acebutololi hydrochloridum.

Pomocné látka se známým účinkem: laktosa.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Popis přípravku: bílé, kulaté, bikonvexní, potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně, o průměru 12 mm.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek je indikován:

– k léčbě esenciální a renální hypertenze všech stupňů, případně v kombinaci s thiazidovými diuretiky nebo i jinými antihypertenzivy,

– k dlouhodobé léčbě poruch srdečního rytmu supraventriku­lárních (síňová tachykardie, flutter a fibrilace síní, nodální tachykardie) a ventrikulárních (komorové extrasystoly, komorová tachykardie),

– k profylaxi záchvatů námahové anginy pectoris,

– k dlouhodobé léčbě po infarktu myokardu (acebutolol snižuje riziko vzniku recidiv infarktu myokardu, zejména riziko náhlého úmrtí).

Přípravek je určen k léčbě dospělých pacientů.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Hypertenze

Iniciální dávka je 400 mg/den v jedné dávce ráno nebo ve dvou dílčích dávkách po 200 mg. V případě nedostatečné odpovědi může být denní dávka po dvou týdnech zvýšena na 800 – 1 200 mg/den (2 – 3 dílčí dávky).

Dlouhodobá léčba poruch srdečního rytmu

Při dlouhodobé léčbě poruch srdečního rytmu se obvykle podává dávka 400 mg/den, která může být podle potřeby (podle klinického stavu a EKG) zvýšena až na 800 mg/den. Maximální antiarytmický účinek se projeví do 3 hodin po podání přípravku. Jelikož při dlouhodobé léčbě arytmií je nutná rovnoměrná blokáda beta-adrenergních receptorů, je vhodné denní dávku rozdělit do 2 – 3 dílčích dávek.

Profylaxe záchvatů námahové anginy pectoris

Denní dávka se pohybuje od 400 mg do 800 mg (průměrná denní dávka je 600 mg) v jedné nebo dvou dílčích dávkách. Léčba se zahajuje nejnižší dávkou 400 mg/den a podle klinického stavu a EKG se zvyšuje na optimální dávku.

Dlouhodobá léčba po infarktu myokardu

Optimálně se léčba zahajuje mezi 3. – 21. dnem po infarktu myokardu. Obvyklá dávka je 400 mg/den v jedné nebo dvou dílčích dávkách.

Při renální insuficienci je třeba dávku upravit podle hodnoty clearance kreatininu. Při jejím poklesu pod 50 ml/min je nutné snížit dávku o 50 % a poklesne-li její hodnota pod 10 ml/min, je nezbytné snížit dávku o 75 %.

Objeví-li se výraznější klidová bradykardie pod 50 – 55 tepů za minutu, je třeba dávku snížit.

Způsob podání

Tablety se nerozkousané zapijí malým množstvím vody, nejlépe před jídlem.

4.3 Kontraindikace

Absolutní kontraindikací je kardiogenní šok.

Obzvláštní pozornost je třeba věnovat pacientům s krevním tlakem 100/60 mmHg nebo nižším.

Další kontraindikace pro podávání přípravku:

• – hypersensitivita na léčivou látku nebo na kteroukoliv pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 nebo na beta-blokátory,

• – období kojení,

• – dekompenzovaná či závažná forma bronchiálního astmatu a chronické obstrukční bronchopulmonální nemoci,

• – dekompenzované srdeční selhání,

• – AV blok 2. a 3. stupně bez zajištění kardiostimulací,

• – syndrom nemocného sinu,

• – Prinzmetalova angina pectoris (při monoterapii acebutololem),

• – výrazná bradykardie (pod 45 – 50 tepů/min.),

• – hypotenze,

• – Raynaudův syndrom a pokročilá stadia ischemické choroby dolních končetin s klidovými bolestmi nebo defekty,

• – neléčený feochromocytom,

• – závažné renální selhání,

• – metabolická acidóza,

• – současné podávání s floctafeninem a sultopridem (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce),

• – závažné poruchy periferního oběhu.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Ukončení léčby

Jako pro ostatní beta-blokátory i pro Acecor 400 platí, že je třeba se vyvarovat náhlého vysazení přípravku, dávka by měla být postupně snižována zejména u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Náhlé vysazení léčby může vyvolat vážné poruchy srdečního rytmu, infarkt myokardu nebo náhlou smrt.

Při vysazování přípravku musí být dávka snižována nejlépe během 1 – 2 týdnů a, je-li to nezbytné, při současném zahájení alternativní léčby, aby se předešlo zhoršení.

Chronická obstrukční bronchopulmonální nemoc a astma bronchiale

I když kardioselektivní beta-blokátory ovlivňují funkce plic méně než neselektivní beta-blokátory, neměly by být podávány, stejně jako všechny beta-blokátory, pacientům s obstrukčním onemocněním dýchacích cest, pokud pro to neexistují závažné klinické důvody. V tomto případě pak musí být kardioselektivní beta-blokátory podávány s nejvyšší opatrností. Přípravek může být podáván pouze u lehkých forem bronchospastického onemocnění nebo bronchiálního astmatu s tím, že počáteční dávkování je nízké. Před zahájením léčby se doporučuje provedení funkčních testů dýchacího ústrojí. Jestliže během léčby dojde k projevům bronchospazmů, mohou se použít beta-mimetická bronchodilatancia.

Srdeční selhání

Přípravek může být podán pacientům s kompenzovaným srdečním selháním (viz bod 4.3).

Bradykardie

Beta-blokátory mohou vyvolat bradykardii. Jestliže klidová tepová frekvence poklesne pod 50 – 55 tepů za minutu, je třeba dávkování snížit.

Síňokomorový blok I. stupně

U těchto pacientů je třeba velké opatrnosti při podávání beta-blokátorů s ohledem na jejich negativně dromotropní účinek.

Prinzmetalova angina pectoris

Beta-blokátory mohou vyvolat nebo zesilovat obtíže pacientů s tímto onemocněním. U lehčích forem onemocnění je možné podávání kardioselektivního beta-1-blokátoru současně s podáváním vazodilatancia.

Poruchy periferního prokrvení

U pacientů s poruchami periferního prokrvení, jako je Raynaudův syndrom nebo ischemická choroba dolních končetin, mohou beta-blokátory způsobit zhoršení onemocnění. Těmto pacientům je možné opatrně podávat acebutolol, který je kardioselektivní beta-blokátor s parciální ISA aktivitou.

Feochromocytom

Při podávání beta-blokátorů k léčbě hypertenze způsobené feochromocytomem je nezbytná přísná kontrola arteriálního tlaku. Nutná je předchozí blokáda alfa-receptorů.

Renální insuficience

Poruchy ledvin nejsou kontraindikací pro podání acebutololu, který je vylučován jak renální tak i mimorenální cestou. Pacientům se závažným renálním selháním je třeba podávat vysoké dávky s opatrností, neboť může docházet ke kumulaci.

Dávkování u pacientů s poškozením ledvin by nemělo přesáhnout jednu dávku denně. Doporučeno je snížení dávky o 50 % při glomerulární filtraci mezi 25 – 50 ml/min a o 75 % při glomerulární filtraci nižší než 25 ml/min (viz bod 4.2).

Starší pacienti

U starších pacientů je nezbytně nutné absolutně respektovat kontraindikace, zahájit léčbu nízkými dávkami a zajistit přísný dohled.

Diabetes

Na začátku léčby je třeba upozornit pacienty na nutnost zvýšeného self-monitoringu glykemie. Počáteční příznaky hypoglykemie, zejména tachykardie a palpitace, mohou být při léčbě beta-blokátory maskovány.

Psoriáza

Pacientům s psoriázou by měly být beta-blokátory podávány jen po pečlivém uvážení. Pokud dojde během užívání přípravku ke zhoršení stavu, měl by být acebutolol podáván pouze v případě, že neexistuje jiná vhodná náhrada.

Alergické reakce

Beta-blokátory mohou zvýšit citlivost na alergeny a mohou zvýšit i závažnost anafylaktických reakcí. U pacientů náchylných k anafylaktické reakci jakéhokoliv původu, podmíněné zejména podáním jodovaných kontrastních látek, floctafeninem a v průběhu desenzibilizační léčby, mohou beta-blokátory způsobit zhoršení této reakce a její rezistenci na obvyklé dávky adrenalinu.

Celková anestézie

Léčba beta-blokátory snižuje riziko arytmie, ischémie myokardu a hypertenze, riziko hypotenze však může být zvýšeno. Je nezbytné, aby anesteziolog byl informován o tom, že pacient užívá beta-blokátory. V případě nezbytného přerušení léčby přípravkem před operací je doba 24 hodin považována za dostatečnou. Léčba nesmí být přerušena u pacientů s koronární insuficiencí vzhledem k riziku spojenému s náhlým přerušením léčby.

V urgentních případech a při nemožnosti přerušení léčby musí být pacient chráněn před vagovou dominancí dostatečnou premedikací atropinem, opakovaně dle potřeby. Při anestézii musí být pokud možno používáno co nejméně látek působících kardiodepresivně a musí být kompenzovány krevní ztráty.

Thyreotoxikóza

Beta-blokátory mohou zakrývat příznaky thyreotoxikózy.

Bronchospasmus indukovaný léky je obvykle alespoň zčásti reversibilní po použití vhodného agonisty. U pacientů s myastenia gravis může dojít ke zhoršení příznaků onemocnění.

Opatrnosti je třeba u pacientů s depresí.

Léčivá látka přípravku může vyvolat pozitivní dopingovou reakci.

Tento přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, vrozeným deficitem laktasy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Současné podávání přípravku s floctafeninem a sultopridem je kontraindikováno.

Acebutolol nesmí být podáván s verapamilem. Je nutné nejdříve přerušit podávání verapamilu a další terapie může být zahájena po několika dnech.

Velké opatrnosti je třeba při současném podávání jiných blokátorů kalciového kanálu, zejména při podávání diltiazemu (zvýšení negativně inotropních účinků).

Antiarytmika třídy I.a (jako disopyramid) a amiodaron mohou při současném podání způsobit poruchy kontraktility, automacie a vedení vzruchu. Je nutný přísný klinický dohled a monitorování EKG.

Opatrnosti je třeba při současném podávání acebutololu a morfinu.

Anesteziolog by měl být informován o léčbě pacienta acebutololem před aplikací celkové anestezie (viz bod 4.4). Pokud není léčba přerušena, je třeba věnovat zvýšenou pozornost při užití anestetických prostředků, které mohou vyvolat myokardiální depresi, jako je například éter, cyklopropan a trichlóretylén. Těkavá halogenovaná anestetika mohou způsobit snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí, proto se nedoporučuje léčbu beta-blokátory přerušovat.

U diabetiků s labilním či insulin-dependentním diabetem může být zapotřebí snížit dávku hypoglygemik (insulinu nebo perorálních antidiabetik). Je také známo, že beta-blokátory snižují účinek glibenklamidu. Beta-adrenergní blokáda může překrýt známky hypoglykémie (tachykardie, viz bod 4.4).

Meflochin zvyšuje riziko bradykardie.

Vyšetření 17-ketosteroidů a derivátů methoxykatecho­laminů v moči může u pacientů léčených přípravkem Acecor 400 vykazovat falešně vysoké hodnoty.

Vzhledem k tomu, že acebutolol a diacetolol vykazují nízkou afinitu k plazmatickým proteinům, není pravděpodobné, že by vytěsňovaly jiná léčiva z jejich vazebných míst.

V případě současného podávání beta-blokátorů a klonidinu by měl být klonidin podáván ještě po několik dalších dnů po ukončení léčby beta-blokátory.

Acebutolol může působit proti účinku sympatomimetických a xanthinových bronchodilatancií. Současné podávání digoxinu a betablokátorů může příležitostně vyvolat závažnou bradykardii. Nesteroidní protizánětlivé přípravky mohou zeslabovat antihypertenzní účinek betablokátorů (prostřednictvím inhibice tvorby vazodilatačních prostaglandinů a retence sodíku).

Kortikoidy způsobují retenci sodíku a snižují tak antihypertenzní účinek beta-blokátorů.

Současné podávání tricyklických antidepresiv, barbiturátů a fenothiazinových neuroleptik, stejně jako další antihypertenziva, může zvýšit antihypertenzní účinek beta-blokátorů i zvyšovat riziko ortostatické hypotenze. Při současném podávání inhibitorů monoaminooxidázy a vysokých dávek beta-blokátorů, i v případě, že jsou kardioselektivní, je zde teoretické riziko vzniku hypertenze.

Baclofen může potencovat antihypertenzní účinek. Je nutné sledování arteriálního tlaku a přizpůsobení dávek antihypertenziv, jsou-li nezbytná.

Některé beta-blokátory (propranolol, metoprolol, nadolol) zvyšují plazmatické hladiny lidokainu, čímž se zvyšuje i možnost výskytu jeho nežádoucích neurologických a kardiálních účinků. Proto je nutná úprava dávek lidokainu během léčby beta-blokátory i po jejím ukončení.

Způsobí-li kontrastní jodované látky šok nebo hypotenzi, beta-blokátory snižují kardiovaskulární kompenzační reakce. Z toho důvodu by před RTG kontrastním vyšetřením měla být léčba beta-blokátory přerušena, je-li to možné. Pokud ne, musí radiolog disponovat možnostmi resuscitační léčby.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Acebutolol by měl být podáván v prvním trimestru pouze v nezbytných případech pod dohledem lékaře a za použití nejnižší možné dávky.

Podávání beta-blokátorů v pozdějších stadiích těhotenství může vyvolat u plodu/novorozence bradykardii, hypoglykémii a srdeční či plicní komplikace.

Beta-blokátory mohou redukovat placentární perfuzi, což může mít za následek intrauterinní smrt plodu, nezralost a předčasný porod.

U novorozenců matek léčených beta-blokátory mohou jejich účinky přetrvávat několik dnů po narození, proto se doporučuje sledovat stav novorozence během 3 – 5 dnů na specializovaném pracovišti.

Studie provedené na zvířatech neukázaly žádné riziko teratogenity.

Kojení

Acebutolol a jeho aktivní metabolity jsou vylučovány do mateřského mléka a jejich účinky byly pozorovány u novorozenců kojených matkami léčenými acebutololem. Acebutolol by neměl být užíván v době kojení.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Stejně jako po podání všech ostatních beta-blokátorů, i po podání acetobutololu se mohou objevit závratě nebo únava, což by mělo být vzato v úvahu při řízení či obsluze strojů.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky spojené s podáváním acetobutololu pacientům s hypertenzí, anginou pectoris nebo arytmií v kontrolovaných klinických studiích (1 002 pacientů léčených acetobutololem) jsou členěny dle systému orgánových tříd a dle klesající četnosti výskytu.

Četnost výskytu „antinukleárních protilátek“ a „lupus like syndromu“ byla určena dle výskytu u 1 440 pacientů s hypertenzí, anginou pectoris nebo arytmií léčených acebutololem zařazených do otevřené nebo dvojitě zaslepené studie, které byly provedeny v USA.

Hodnocení frekvence výskytu je následující: velmi časté (> 1/10), časté (> 1/100 až < 1/10); méně časté (> 1/1 000 až < 1/100); vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000).

V případech, kdy frekvence nežádoucích účinků nebyla hlášena, byla použita kategorie “není známo” (nežádoucí účinky označené ).

Nežádoucí účinky z postmarketin­gového sledování jsou rovněž uvedeny. Tyto nežádoucí účinky jsou odvozeny ze spontánních zpráv, a proto je jejich četnost označena jako “není známo” (z dostupných údajů nelze určit).

Nejčastější a nejzávažnější nežádoucí účinky acebutololu jsou spojeny s beta-adrenergní blokací. Nejčastěji hlášené klinické nežádoucí účinky jsou únava a gastrointestinální poruchy.

Mezi nejzávaznější nežádoucí účinky patří srdeční selhání, atrioventrikulární blok a bronchospasmus. Náhlé vysazení léku může způsobit exacerbaci anginy pectoris, což platí pro všechny beta-blokátory, a u pacientů s ischemickou chorobou srdeční je nutno aplikovat příslušná opatření (viz bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

• V případě vážné bradykardie nebo hypotenze se doporučuje podat ihned intravenózně 1 mg sulfátu atropinu. Pokud toto opatření není dostatečné, měla by následovat pomalá intravenózní injekce isoprenalinu (5 ^g/min) za stálého monitorování pacienta až do odezvy. V závažných případech otravy s cirkulačním kolapsem nereagujícím na atropin a katecholaminy, může intravenózní injekce 10 – 20 mg glukagonu vést ke dramatickému zlepšení. Pokud se bradykardie stane závažnou, může být zapotřebí aplikovat kardiostimulátor.

• V závislosti na stavu pacienta je možné zvážit i přiměřené použití vasopresorů, diazepamu, fenytoinu, lidokainu, digoxinu a bronchodilatátorů.

• V případě srdeční dekompenzace u novorozence matky užívající beta-blokátory se podává glukagon v dávce 0,3 mg/kg a novorozenec se hospitalizuje na JIP.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Beta-blokátory selektivní, ATC kód: C07A B04

Hydrochlorid acebutololu, léčivá látka přípravku Acecor 400, vykazuje antagonistický účinek na beta-adrenergní receptory s vyšší selektivitou k beta-1-adrenergním subtypům (srdeční) než k beta-2-adrenergním subtypům (bronchiální, cévní).

Kromě toho je acebutolol charakterizován mírným sympatomimetickým (ISA), antiarytmickým a membrány stabilizujícím účinkem.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Acebutolol je po perorálním podání rychle vstřebáván a dosahuje maximální sérové koncentrace za 23 hodiny po podání.

Distribuce

Acebutolol i diacetolol se rychle dostávají do různých orgánů s výjimkou CNS, kde je lze nalézt pouze ve stopovém množství. Vazba acebutololu na plazmatické bílkoviny je slabá.

Biotransformace

Acebutolol je acetylován v játrech na aktivní metabolit diacetolol s velmi prolongovaným biologickým poločasem.

Eliminace

Acebutolol a diacetolol jsou vylučovány buď renální cestou (40 – 60 %), anebo žlučí, proto může být přípravek podáván při renální insuficienci pouze v adekvátně redukované dávce.

Farmakokinetic­ké/farmakodyna­mické vztahy

Farmakokinetické vlastnosti acebutololu a zejména prolongovaný poločas jeho metabolitu vysvětluje dlouhotrvající účinek přípravku při léčbě hypertenze, i když je podán pouze v jedné denní dávce.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Studie akutní a chronické toxicity demonstrují dobrou snášenlivost přípravku jak po perorálním, tak i po intravenózním podání.

Výsledky studií teratogenity, mutagenity, kancerogenity a fertility neobsahují signifikantní údaje o možných negativních účincích acebutololu. Co se týče diacetololu, hlavního metabolitu acebutololu, jeho farmako-toxikologické charakteristiky jsou stejné.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Laktosa

Kukuřičný škrob

Povidon

Magnesium-stearát

Mastek

Hypromelosa

Koloidní bezvodý oxid křemičitý

Propylenglykol

Oxid titaničitý

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

3 roky.

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C.

6.5    Druh obalu a obsah balení

Al/PVDC/PVC bílý neprůhledný blistr, krabička

Velikost balení: 30 potahovaných tablet

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

SPA – Societa Prodotti Antibiotici S.p.A., Via Biella 8, 20143 Milano, I­tálie

8.  REGISTRAČNÍ ČÍSLO

58/051/96-B/C

9.  DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 31.1.1996

Datum posledního prodloužení: 29.2.2012

Další informace o léčivu ACECOR 400

Jak se ACECOR 400 podává: perorální podání - potahovaná tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 30

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
SPA-Societa Prodotti Antibiotici S.p.A., Milano
E-mail: farmakovig@angelini.cz
Telefon: 546123116