XALEEC - souhrnné informace

1.  NÁZEV PŘÍPRAVKU

Xaleec 8 mg tablety

Xaleec 16 mg tablety

2.  KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje candesartanum cilexetilum 8 mg Pomocná látka se známým účinkem: jedna tableta obsahuje 66,09 mg laktosy (jako monohydrát laktosy) a až 0,003 mg (0,0001 mmol) sodíku.

Jedna tableta obsahuje candesartanum cilexetilum 16 mg Pomocná látka se známým účinkem: jedna tableta obsahuje 132,18 mg laktosy (jako monohydrát laktosy) a až 0,006 mg (0,0003 mmol) sodíku.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Tablety 8 mg: růžová, mramorovaná, kulatá, bikonvexní tableta s vyraženou číslicí 8 na jedné straně a s půlicí rýhou na druhé.

Tablety 16 mg: růžová, mramorovaná, kulatá, bikonvexní tableta s vyraženou číslicí 16 na jedné straně a s půlicí rýhou na druhé.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4.  KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Xaleec je indikován k:

• Léčbě esenciální hypertenze u dospělých
• Léčbě hypertenze u dětí a dospívajících ve věku 6 až <18 let.
• Léčbě dospělých pacientů se srdečním selháním a poruchou systolické funkce levé komory (ejekční frakce levé komory < 40 %), pokud léčba inhibitory ACE (angiotenzin konvertující enzym) není tolerována, nebo jako přídatná léčba k inhibitorům ACE u pacientů se symptomatickým srdečním selháním, i přes optimální terapii, pokud antagonisté mineralokorti­koidních receptorů nejsou tolerovány (viz body 4.2, 4.4, 4.5 a 5.1).

4.2. Dávkování a způsob podání

Dávkování při hypertenzi Doporučená zahajovací a obvyklá udržovací dávka je 8 mg přípravku Xaleec jednou denně. Nejvyššího antihypertenzního účinku se dosahuje do 4 týdnů. U některých pacientů s neadekvátně řízeným krevním tlakem lze dávku zvýšit na 16 mg jednou denně a na maximálně 32 mg jednou denně. Terapii je vhodné upravit podle reakce krevního tlaku.

Xaleec lze podávat souběžně s jinými antihypertenzivy (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). Prokázalo se, že souběžné podávání hydrochlorothiazidu má podpůrný antihypertenzní účinek u různých dávek přípravku Xaleec.

Starší pacienti

Úprava zahajovací dávky není u starších pacientů nutná.

Pacienti s deplecí intravaskulárního objemu

U pacientů s rizikem hypotenze, jako jsou pacienti s možnou deplecí intravaskulárního objemu (viz bod 4.4), lze zvážit zahajovací dávku 4 mg.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin, včetně pacientů na hemodialýze, je zahajovací dávka 4 mg. Dávku je nutno titrovat podle odpovědi na léčbu. U pacientů s velmi těžkou poruchou funkce ledvin nebo s poruchou funkce ledvin v konečném stadiu (clearance kreatininu < 15 ml/min) jsou klinické zkušenosti omezené. (Viz bod 4.4).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater se doporučuje zahajovací dávka 4 mg jednou denně. Dávka se může upravit podle odpovědi na léčbu. Xaleec se kontraindikuje u pacientů se závažným poškozením jaterních funkcí a cholestázou (viz bod 4.3 a 5.2).

Černošští pacienti

Antihypertenzní účinek kandesartan-cilexetilu je u černošských pacientů v porovnání s ostatními pacienty nižší. Z tohoto důvodu může být u černošských pacientů častěji než u ostatních pacientů nutné zvyšovat dávku přípravku Xaleec a souběžně podávat další léky (viz bod 5.1).

Pediatrická populace

Děti a dospívající ve věku 6 až <18 let:

Doporučená zahajovací dávka je 4 mg jednou denně.

• Pacienti vážící < 50 kg: u pacientů s nedostatečně zvládnutým krevním tlakem lze dávku zvýšit na maximálně 8 mg jednou denně.
• Pacienti vážící > 50 kg: u pacientů s nedostatečně zvládnutým krevním tlakem lze dávku zvýšit na 8 mg jednou denně a poté v případě potřeby na 16 mg jednou denně (viz bod 5.1).
• Bezpečnost a účinnost u dětí ve věku 1 až <6 let nebyla stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodě 5.1, nicméně ohledně dávkování nelze dát žádná doporučení.
• Přípravek Xaleec je kontraindikován u dětí mladších 1 roku věku (viz bod 4.3).

Dávkování při srdečním selhání

Obvyklá doporučená zahajovací dávka přípravku Xaleec je 4 mg jednou denně. Postupné zvyšování na cílovou dávku 32 mg jednou denně (maximální dávka) nebo na nejvyšší tolerovanou dávku se provádí zdvojnásobením dávky v minimálně dvoutýdenních intervalech (viz bod 4.4). Hodnocení pacientů se srdečním selháním by vždy mělo zahrnovat vyhodnocení funkce ledvin včetně monitoringu sérového kreatininu a draslíku.

Přípravek Xaleec může být podáván s další léčbou srdečního selhání, včetně inhibitorů ACE, beta-blokátorů, diuretik a digitalisu nebo s kombinací těchto léčivých přípravků. Přípravek Xaleec může být podáván s inhibitory ACE u pacientů se symptomatickým srdečním selháním i přes optimální standardní léčbu srdečního selhání, pokud antagonisté mineralokorti­koidních receptorů nejsou tolerovány. Kombinace inhibitoru ACE, diuretika šetřící draslík a přípravku Xaleec se nedoporučuje a je třeba ho zvážit pouze po důkladném vyhodnocení potenciálních přínosů a rizik (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).

Zvláštní skupiny pacientů

U starších pacientů ani u pacientů s deplecí intravaskulárního objemu, poruchou funkce ledvin nebo mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater není žádná úprava zahajovací dávky nutná.

Pediatrická populace

Účinnost a bezpečnost podávání přípravku Xaleec u dětí ve věku od narození do 18ti let nebyla doposud stanovena při léčbě srdečního selhání. K dispozici nejsou žádné údaje.

Způsob podávání

Perorální podání.

Xaleec se podává jednou denně, a to nezávisle na konzumaci jídla.

Potrava biodostupnost kandesartanu neovlivňuje.

4.3. Kontraindikace

• Hypersenzitivita na kandesartan-cilexetil nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).
• Těžká porucha funkce jater a/anebo cholestáza.
• Děti ve věku nižším než 1 rok (viz bod 5.3).
• Současné užívání přípravku Xaleec s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů s diabetem mellitem nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body 4.5 a 5.1).

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Porucha funkce ledvin

Stejně jako u jiných přípravků inhibujících systém renin-angiotenzin-aldosteron lze u citlivých pacientů léčených přípravkem Xaleec očekávat změny funkce ledvin.

V případě použití přípravku Xaleec u hypertenzních pacientů s poruchou funkce ledvin se doporučuje pravidelně sledovat sérové hladiny kreatininu a draslíku. Zkušenosti s podáváním přípravku pacientům s velmi těžkou poruchou funkce ledvin nebo s poruchou funkce ledvin v konečném stadiu (clearance kreatininu <15 ml/min) jsou omezené. U takových pacientů je třeba dávku přípravku Xaleec opatrně titrovat za důkladného monitorování krevního tlaku.

Hodnocení pacientů se srdečním selháním musí zahrnovat pravidelné hodnocení funkce ledvin, především u pacientů ve věku 75 let a starších a u pacientů s poruchou funkce ledvin. Při titraci dávky přípravku Xaleec se doporučuje monitorování sérového kreatininu a draslíku. Do klinického hodnocení pacientů se srdečním selháním nebyly zahrnuty subjekty se sérovým kreatininem >265 gmol/l (>3 mg/dl).

Souběžná léčba ACE inhibitorem při srdečním selhání

Riziko nežádoucích účinků, zejména hypotenze, hyperkalemie a snížené funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) se může zvýšit, pokud je přípravek Xaleec užíván v kombinaci s inhibitory ACE (viz bod 4.8). Trojkombinace inhibitoru ACE, antagonisty mineralokorti­koidních receptorů a kandesartanu se také nedoporučuje. Použití těchto kombinací má probíhat pod dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování renálních funkcí, elektrolytů a krevního tlaku.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být užívány současně u pacientů s diabetickou nefropatií.

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)

Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE blokátorů, receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).

Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku. Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s diabetickou nefropatií.

Hemodialýza

Během dialýzy může být krevní tlak zvláště citlivý na blokádu AT1-receptorů v důsledku snížení objemu plazmy a aktivace systému renin-angiotenzin-aldosteron. Z tohoto důvodu musí být u pacientů na hemodialýze přípravek Xaleec opatrně titrován za pečlivého monitorování krevního tlaku.

Stenóza renální arterie

Léčiva, která ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron, zahrnující inhibitory receptoru pro angiotenzin II (AIIRA) mohou zvyšovat hodnotu urey v krvi a kreatininu v séru u pacientů s oboustrannou stenózou renální artérie nebo stenózou renální artérie jediné ledviny.

Transplantace ledvin

S podáváním přípravku Xaleec pacientům, kteří podstoupili transplantaci ledvin, jsou k dispozici pouze omezené klinické údaje.

Hypotenze

V průběhu léčby pacientů se srdečním selháním pomocí Xaleec může docházet k hypotenzi. K hypotenzi může dojít také u hypertenzních pacientů s deplecí intravaskulárního objemu, například u pacientů léčených vysokými dávkami diuretik. Na počátku léčby je vhodné postupovat se zvýšenou opatrností a snažit se o úpravu hypovolémie.

Anestezie a chirurgický zákrok

U pacientů léčených antagonisty angiotenzinu II se může po dobu anestezie a chirurgického zákroku vyskytnout hypotenze v důsledku blokády renin-angiotenzinového systému. Velmi vzácně může být hypotenze těžká do té míry, že bude vyžadovat podání intravenózních tekutin a/anebo vazopresorů.

Aortální a mitrální stenóza (obstrukční hypertrofická kardiomyopatie)

Podobně jako u jiných vazodilatancií je nutné věnovat zvláštní pozornost pacientům s hemodynamicky významnou aortální nebo mitrální stenózou nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií.

Primární hyperaldostero­nismus

Pacienti s primárním hyperaldostero­nismem obecně nebudou na podávání antihypertenziv, která působí prostřednictvím inhibice systému renin-angiotenzin-aldosteron, odpovídat. Podávání přípravku Xaleec se tedy této populaci nedoporučuje.

Hyperkalemie

Na základě zkušeností s léčivy, která ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron, může současné podávání Xaleec a draslík šetřících diuretik, přípravků s obsahem draslíku, náhražek soli obsahujících draslík nebo jiných léčiv, která mohou zvyšovat hladinu draslíku (např. heparin nebo kotrimoxazol známý také jako trimethoprim/sul­famethoxazol), způsobit zvýšení hodnoty draslíku v séru u pacientů s hypertenzí. Doporučuje se monitorování hladiny draslíku vhodným způsobem.

U pacientů se srdečním selháním léčených přípravkem Xaleec se může vyskytnout hyperkalémie. Po dobu léčby se doporučuje pravidelné sledování hladin draslíku v séru. Kombinace inhibitorů ACE a draslík šetřících diuretik (např. spironolakton) a přípravku Xaleec se nedoporučuje a je vhodné ji zvažovat pouze po pečlivém vyhodnocení potenciálního přínosu a rizik.

Všeobecně

U pacientů, jejichž cévní tonus a renální funkce závisejí především na aktivitě systému renin-angiotenzin-aldosteron (např. pacienti s těžkým městnavým srdečním selháním nebo primárním renálním onemocněním, včetně stenózy renální arterie), byla léčba jinými léčivými přípravky, která ovlivňují tento systém, spojena s projevy akutní hypotenze, azotémie, oligurie nebo vzácně akutního renálního selhání. Možnost podobných účinků nelze u AIIRA vyloučit. Podobně jako u jiných antihypertenziv může náhlé snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nebo cerebrovaskulární ischemickou chorobou vést k infarktu myokardu nebo k náhlé mozkové cévní příhodě.

Antihypertenzivní účinek kandesartanu může být zvýšen jinými léčivými přípravky, které snižují krevní tlak, ať jsou již předepsány jako antihypertenziva, nebo v jiných indikacích.

Těhotenství

Antagonisty angiotenzinu II (AIIRA) není vhodné aplikovat během těhotenství. Pokud se terapie AIIRA nepovažuje za zásadní, pacientky plánující těhotenství by měly přestoupit na alternativní antihypertenzní terapii, která má stanovený bezpečnostní profil použití během těhotenství. Při diagnóze těhotenství je třeba podávání léčby AIIRA ihned ukončit a je-li to vhodné, zahájit alternativní terapii (viz body 4.3 a 4.6).

U pacientek, které již menstruovaly, je nutno pravidelně vyhodnocovat možnost těhotenství.

Je nutno poskytnout vhodné poučení a/nebo přijmout vhodná opatření, aby se zabránilo vzniku rizika expozice během těhotenství (viz body 4.3 a 4.6).

Podávání pediatrickým pacientům, včetně pacientů s poruchou _funkce ledvin

Kandesartan nebyl u dětí s rychlostí glomerulární filtrace nižší než 30 ml/min/1,73 m² hodnocen (viz bod 4.2).

U dětí s možnou deplecí intravaskulárního objemu (např. pacienti léčení diuretiky, zejména pacienti s poškozením funkce ledvin), se musí podávání přípravku Xaleec zahájit pod přísným lékařským dohledem, přičemž je nutno zvážit zahajovací dávku nižší, než je obecná zahajovací dávka (viz bod 4.2).

Zvláštní upozornění týkající se pomocných látek:

Tento přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, s úplným nedostatkem laktázy nebo s malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.

Tento přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v tabletě, to znamená, že je v podstatě bez sodíku.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

V klinických studiích zaměřených na farmakokinetiku byl sledován hydrochlorothiazid, warfarin, digoxin, perorální kontraceptiva (např. ethinylestradiol / levonorgestrel), glibenclamid, nifedipin a enalapril. Nebyly zjištěny žádné klinicky významné interakce s jinými léčivy.

Při souběžném podávání draslík šetřících diuretik, léků obsahujících draslík, náhrad solí obsahujících draslík či jiných léků, které mohou zvyšovat koncentraci draslíku (např. heparin) se může zvyšovat hodnota draslíku. Doporučuje se monitorovat hodnotu draslíku vhodným způsobem (viz bod 4.4).

Duální blokáda RAAS při užívání AIIRA, ACE inhibitorů, nebo aliskirenu

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Při současném podávání inhibitorů ACE a přípravků s lithiem byl pozorován reverzibilní vzestup koncentrací lithia v plasmě s projevy toxicity. Podobný účinek může nastat u AIIRA. Použití kandesartanu s litiem se nedoporučuje. Pokud se prokáže, že taková kombinace je nezbytná, doporučuje se pečlivě monitorovat hodnotu lithia v plazmě.

Při současném podávání AIIRA s nesteroidními antirevmatiky (NSAIDs) (tj. selektivními inhibitory COX-2, kyselinou acetylsalicylovou (>3 g/den) a s neselektivními nesteroidními antirevmatiky) může docházet k oslabení antihypertenzního účinku.

Podobně jako u ACE inhibitorů může souběžné užívání AIIRA a nesteroidních antirevmatik vést ke zvýšenému riziku zhoršení funkce ledvin, včetně možného akutního selhání ledvin, a ke zvýšení sérového draslíku, zvláště pak u pacientů se stávající špatnou funkcí ledvin. Tato kombinace se musí podávat opatrně, zvláště u starších pacientů. Pacienti musejí být dostatečně hydratováni a je nutné uvažovat o monitorování funkce ledvin po zahájení souběžné léčby a poté v pravidelných intervalech.

Pediatrická populace

Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Během prvního trimestru těhotenství se podávání AIIRA nedoporučuje (viz bod 4.4). Podávání AIIRA se kontraindikuje během druhého a třetího trimestru těhotenství (viz bod 4.3 a 4.4).

Epidemiologické důkazy ohledně teratogenního rizika po expozici ACE inhibitorům během prvního trimestru těhotenství nebyly jednoznačné; malé zvýšení rizika však nelze vyloučit. Ačkoli neexistují kontrolované epidemiologické údaje o riziku u AIIRA, mohou u této skupiny léčivých přípravků existovat podobná rizika. Pokud není pokračování léčby AIIRA považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na alternativní antihypertenzivní léčbu se zavedeným profilem bezpečnosti pro podávání v těhotenství. Je-li těhotenství diagnostikováno, léčba AIIRA musí být ihned ukončena, a je-li to vhodné, musí být zahájena alternativní léčba.

Je známo, že podávání AIIRA ve druhém a třetím trimestru těhotenství vyvolává humánní fetotoxicitu (renální dysfunkce, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (renální selhání, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3.).

Pokud dojde k expozici AIIRA od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvuková kontrola funkce ledvin a lebky. Děti matek, které AIIRA užívaly, musí být pečlivě sledovány z hlediska hypotenze (viz body 4.3 a 4.4).

Kojení

Protože o podávání přípravku Xaleec během kojení nejsou k dispozici žádné informace, přípravek Xaleec se nedoporučuje a přednost se dává alternativním způsobům léčby se zavedenějším profilem bezpečnosti pro podávání během kojení, zvláště při kojení novorozence nebo předčasně narozeného dítěte.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Doposud nebyly provedeny žádné studie sledující účinky kandesartanu na schopnost řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje. Nicméně je nutno brát v úvahu, že se v průběhu léčby hypertenze Xaleec mohou dostavit závratě nebo únava.

4.8 Nežádoucí účinky

Léčba hypertenze

Výskyt nežádoucích účinků v kontrolovaných klinických studiích byl mírný a přechodný. Celkový výskyt nežádoucích účinků neprokázal závislost na dávce ani věku. Nutnost přerušit léčbu v důsledku výskytu nežádoucích účinků byla stejná ve skupině kandesartan-cilexetilu (3,1 %) a ve skupině s placebem (3,2 %).

Na základě souhrnné analýzy údajů z klinických studií u pacientů s hypertenzí byly definovány nežádoucí reakce na kandesartan-cilexetil na základě výskytu nežádoucích účinků u nejméně o 1 % vyšší než výskyt nežádoucích účinků zaznamenaný u placeba. Na základě této definice byly nejčastěji uváděnými nežádoucími reakcemi závratě, bolest hlavy a respirační infekce.

V tabulce níže jsou uvedeny nežádoucí reakce z klinických studií a postmarketingové praxe. Frekvence výskytu použité v tabulkách v bodě 4.8 jsou následující:

Velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1000 až <1/100); vzácné (>1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000).

Laboratorní nálezy

Obecně nebyl zjištěn žádný klinicky významný vliv podávání kandesartan-cilexetilu na rutinně stanovované laboratorní hodnoty. Podobně jako u ostatních inhibitorů systému renin-angiotenzin-aldosteron bylo pozorováno malé snížení hladin hemoglobinu. Rutinní laboratorní monitorování pacientů léčených přípravkem Xaleec není obvykle nutné. U pacientů s poruchou funkce ledvin se však doporučuje provádět pravidelné sledování sérových hladin draslíku a kreatininu.

Pediatrická populace

Bezpečnost kandesartan-cilexetilu byla sledována u 255 hypertenzních dětí a dospívajících, ve věku 6 až <18 let, během 4 týdenní studie klinické účinnosti a 1 roční otevřené studie (viz bod 5.1). U téměř všech různých tříd orgánových systémů byla četnost nežádoucích příhod u dětí v rozmezí kategorií časté/méně časté. Zatímco povaha a závažnost nežádoucích účinků jsou podobné jako u dospělých (viz tabulka výše), četnost výskytu všech nežádoucích účinků je u dětí a dospívajících vyšší, zejména:

• bolest hlavy, závrať a infekce horních dýchacích cest jsou u dětí „velmi časté” (tj. >1/10) a u dospělých „časté“ (> 1/100 až < 1/10).
• kašel je u dětí „velmi častý” (tj. > 1/10) a u dospělých „velmi vzácný“ (<1/10 000).
• vyrážka je u dětí „častá“ (tj. >1/100 až <1/10) a u dospělých „velmi vzácná” (<1/10 000).
• hyperkalémie, hyponatrémie a abnormální jaterní funkce jsou u dětí „méně časté“ (> 1/1 000 až < 1/100) a u dospělých „velmi vzácné“ (< 1/10 000).
• sinusová arytmie, nazofaryngitida, pyrexie jsou u dětí „časté” (tj. >1/100 až <1/10) a orofaryngeální bolest je u dětí “velmi časté” (tj. >1/10); ale u dospělých nejsou vůbec hlášeny. Nicméně jde o dočasná a velmi rozšířená dětská onemocnění.

Celkový bezpečnostní profil kandesartan-cilexetilu se u pediatrických pacientů významně neliší od bezpečnostního profilu u dospělých.

Léčba srdečního selhání

Profil nežádoucích účinků kandesartan-cilexetilu u pacientů se srdečním selháním byl konzistentní s farmakologií tohoto léčivého přípravku a zdravotním stavem pacientů. V klinickém programu CHARM porovnávajícím kandesartan-cilexetil v dávkách až do 32 mg (n = 3803) s placebem (n = 3796), 21 % pacientů užívajících kandesartan-cilexetil a 16,1 % pacientů, kteří dostávali placebo, přerušilo léčbu z důvodu nežádoucích příhod. Nejčastěji uváděným nežádoucím účinkem byla hyperkalémie, hypotenze a porucha funkce ledvin. Tyto účinky byly běžnější u pacientů nad 70 let věku, diabetiků či jedinců, kterým se podávaly jiné léky ovlivňující systém renin-angiotenzin-aldosteron, zejména inhibitory ACE či spironolacton.

V tabulce níže jsou uvedené nežádoucí reakce z klinických studií a postmarketingo­vé praxe.

Laboratorní nálezy:

Hyperkalémie a porucha funkce ledvin jsou běžné u pacientů léčených přípravkem Xaleec u indikace srdečního selhání. Doporučuje se pravidelné sledování sérového kreatininu a draslíku (viz bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky:

4.9 Předávkování

Symptomy

Na základě farmakologických účinků se lze domnívat, že hlavním projevem předávkování bude symptomatická hypotenze a závrať. V individuálních případech předávkování (až 672 mg kandesartan- cilexetilu) se pacient uzdravil bez výskytu dalších příhod.

Léčba předávkování

Pokud by došlo k hypotenzi, je třeba zahájit symptomatickou léčbu a monitorovat vitální funkce. Pacient musí být uložen v poloze na zádech s nohama výše než trup. Pokud toto opatření není dostatečné, musí být zvětšen objem plazmy, např. infuzí fyziologického roztoku. Pokud ani takto není dosaženo uspokojivého stavu pacienta, lze podat sympatomimetika.

Kandesartan-cilexetil nelze z cirkulace odstranit hemodialýzou.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1  Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina:

Léčiva ovlivňující renin-angiotenzinový systém, antagonisté angiotenzinu II, samotní

ATC kód: C09CA06.

Mechanismus účinku

Angiotenzin II je hlavním vazoaktivním hormonem systému renin-angiotenzin-aldosteron a hraje významnou úlohu v patofyziologii hypertenze, srdečního selhání a jiných kardiovaskulárních onemocnění. Má významnou úlohu v patogenezi hypertrofie a poškození konečných orgánů. Hlavní fyziologické účinky angiotenzinu II, jako je vazokonstrikce, stimulace sekrece aldosteronu, regulace vodní a minerálové homeostázy a stimulace buněčného růstu, jsou zprostředkovány receptorem typu 1 (AT1).

Kandesartan-cilexetil je proléčivo vhodné pro perorální podání. Kandesartan-cilexetil se v průběhu absorpce z gastrointes­tinálního traktu hydrolýzou esterové vazby rychle přeměňuje na farmakologicky aktivní metabolit, kandesartan. Kandesartan je AIIRA, selektivní vůči typu AT1, s pevnou vazbou na tyto receptory a pomalou disociací. Nemá žádnou agonistickou aktivitu.

Farmakodynamické účinky

Kandesartan neinhibuje ACE, který přeměňuje angiotezin I na angiotezin II a degraduje bradykinin. Nemá žádný vliv na ACE a nepotencuje bradykinin ani substanci P. V kontrolovaných klinických studiích srovnávajících kandesartan-cilexetil a ACE inhibitory byla incidence kašle nižší ve skupině léčené kandesartan-cilexetilem. Kandesartan se neváže na další hormonální receptory ani iontové kanály, které jsou důležité při regulaci kardiovaskulárního systému, ani je neblokuje.

Blokáda receptorů AT1 vyvolává na dávce závislý vzestup plazmatických koncentrací reninu, angiotenzinu I a II a pokles plazmatických koncentrací aldosteronu.

Klinická účinnost a bezpečnost

Hypertenze

U pacientů s hypertenzí způsobuje kandesartan na dávce závislý dlouhodobý pokles arteriálního krevního tlaku. Antihypertenzní účinek je vyvolán poklesem systémové periferní rezistence bez reflexního zrychlení tepu. Nejsou žádné poznatky o tom, že by po prvním podání docházelo ke vzniku závažné nebo přehnané hypotenze nebo tzv.„rebound“ fenoménu po přerušení léčby.

Po jednorázovém podání kandesartan-cilexetilu se antihypertenzní účinek obecně objeví do 2 hodin. Při pokračující léčbě se maximálního antihypertenzního účinku, bez ohledu na podávanou dávku, dosáhne do 4 týdnů, přičemž antihypertenzní účinek při dlouhodobém podávání přetrvává. Výsledky metaanalýzy ukázaly, že průměrný aditivní účinek při zvýšení dávky z 16 mg na 32 mg jednou denně byl malý. Při zohlednění interindividuální variability se u některých pacientů dá očekávat více než průměrný účinek. Podáním kandesartan-cilexetilu jednou denně se účinné a plynulé snížení krevního tlaku udržuje po dobu 24 hodin, s malými rozdíly mezi maximálními a minimálními hodnotami krevního tlaku naměřenými mezi podáním jednotlivých dávek. Antihypertenzní účinek a tolerabilita kandesartanu a losartanu byly porovnávány ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených studiích na 1268 pacientech s lehkou až středně těžkou hypertenzí. Nejnižší dosažené snížení krevního tlaku (systola/diastola) bylo 13,1/10,5 mmHg pro kandesartan-cilexetil 32 mg jednou denně a 10,0/8,7 mmHg pro draselnou sůl losartanu 100 mg jednou denně (rozdíl ve snížení krevního tlaku 3,1/1,8 mmHg, p < 0,0001/p < 0,0001).

Pokud se kandesartan-cilexetil podává spolu s hydrochlorot­hiazidem, má aditivní účinek na snížení krevního tlaku. Zvýšený antihypertenzní účinek se pozoruje i při kombinaci kandesartan-cilexetilu s amlodipinem či felodipinem.

Léky blokující renin-angiotenzin-aldosteronový systém mají méně výrazný antihypertenzní účinek u černošských pacientů (obyčejně jde o „nízkoreninovou“ populaci), než u ostatních pacientů. Týká se to i kandesartan-cilexetilu. V otevřeném klinickém hodnocení, kterého se zúčastnilo 5156 pacientů s diastolickou hypertenzí, bylo snížení krevního tlaku po dobu léčby kandesartan-cilexetilem signifikantně nižší u černošských, než u ostatních pacientů (14,4/10,3 mmHg proti 19,0/12,7 mmHg, p < 0,0001/p < 0,0001).

Kandesartan-cilexetil zvyšuje průtok krve ledvinami a nemá buď žádný účinek na rychlost glomerulární filtrace (GFR), nebo ji zvyšuje, přičemž renální cévní rezistence a filtrační frakce jsou sníženy. V tříměsíčním klinickém hodnocení u hypertoniků s diabetem mellitem 2. typu a s mikroalbuminurií snížila antihypertenzní léčba kandesartan-cilexetilem vylučování albuminu močí (střední hodnota poměru albumin/kreatinin 30 %, 95 % CI, rozmezí 15 až 42 %). V současnosti nejsou k dispozici údaje o vlivu kandesartan-cilexetilu na progresi onemocnění do diabetické nefropatie.

• V randomizovaném klinickém hodnocení se 4937 staršími pacienty (věk 70 – 89, z toho 21 % 80letých a starších) s mírnou až středně těžkou hypertenzí trvající po střední dobu 3,7 roku byl sledován účinek kandesartan-cilexetilu podávaného jednou denně v dávce 8 – 16 mg (střední hodnota 12 mg) na kardiovaskulární morbiditu a mortalitu (Study on Cognition and Prognosis in the Erderly). Pacienti užívali kandesartan-cilexetil nebo placebo spolu s další antihypertenzní léčbou, přidanou podle potřeby. Ve skupině pacientů, kteří užívali kandesartan-cilexetil, klesl krevní tlak z 166/90 na 145/80 mmHg, v kontrolní skupině ze 167/90 na 149/82 mmHg. V primárním cílovém parametru hodnocení, kterým byly závažné kardiovaskulární příhody (kardiovaskulární mortalita, ischemická mozková příhoda a infarkt myokardu bez smrtelných následků), nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly. Vyskytlo se 26,7 příhod na 1000 pacientoroků ve skupině pacientů léčených kandesartanem, v porovnání s 30 případy na 1000 pacientoroků v kontrolní skupině (relativní riziko 0,89, 95 % interval spolehlivosti 0,75 až 1,06, p = 0,19).

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem receptorů pro angiotenzin II.

Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami poškození cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a diabetickou nefropatií.

• V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností, jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií užívat současně.

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.

Pediatrická populace

Antihypertenzní účinky kandesartanu byly hodnoceny u hypertenzních dětí ve věku 1 až <6 let a 6 až <17 let ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených, multicentrických, 4 týdenních studiích s různými dávkami.

U dětí ve věku 1 až <6 let bylo randomizováno 93 pacientů, 74 % z nich trpělo onemocněním ledvin, do skupiny léčené perorálním kandesartan cilexetilem v suspenzi v dávce 0,05, 0,20 nebo 0,40 mg/kg jednou denně.

Primární analytickou metodou byl sklon změny systolického krevního tlaku jako funkce dávky. Systolický krevní tlak a diastolický krevní tlak poklesly oproti výchozím hodnotám u všech dávkových skupin o 6,0/5,2 až 12,0/11,1 mmHg. Jelikož však neexistovala žádná placebová skupina, zůstává skutečný rozsah účinku na krevní tlak nejistý, což u této věkové skupiny ztěžuje stanovení závěrečného hodnocení rovnováhy přínosů a rizik.

U dětí ve věku 6 až <17 let bylo 240 pacientů randomizováno buď do skupiny léčené placebem nebo nízkou, střední nebo vysokou dávkou kandesartan cilexetilu v poměru 1: 2: 2: 2. U dětí vážících < 50 kg byly dávky kandesartan cilexetilu 2, 8 nebo 16 mg jednou denně. U dětí vážících > 50 kg byly dávky kandesartan cilexetilu 4, 16 nebo 32 mg jednou denně. Kandesartan v dávkách posuzovaných sloučeně snižoval oproti výchozím hodnotám hodnoty systolického krevního tlaku v sedě o 10,2 mmHg (P< 0,0001) a hodnoty diastolického krevního tlaku v sedě (P=0,0029) o 6,6 mmHg. Ve skupině léčené placebem rovněž došlo oproti výchozím hodnotám ke snížení hodnot systolického krevního tlaku v sedě o 3, 7 mmHg (p=0,0074) a hodnot diastolického krevního tlaku v sedě o 1,80 mmHg (p=0,0992). Navzdory tomuto velkému placebovému účinku byly všechny jednotlivé dávky kandesartanu (a všechny dávky posuzované sloučeně) významně lepší než placebo. Maximální odpovědi měřené jako snížení krevního tlaku u dětí vážících méně a více než 50 kg se dosáhlo při dávkách 8, respektive 16 mg, přičemž po tomto bodě se účinek dále nezvyšoval.

Ze zařazených pacientů bylo 47 % pacientů černošských a 29 % bylo ženského pohlaví; střední hodnota věku +/- SD byla 12,9 +/- 2,6 let. U dětí ve věku 6 až < 17 let byl u černošských pacientů v porovnání s nečernošskými pacienty trend k nižšímu účinku na krevní tlak.

Srdeční selhání

Podávání kandesartan-cilexetilu snižuje mortalitu, snižuje četnost hospitalizací z důvodů srdečního selhání a zlepšuje symptomy u pacientů se systolickou dysfunkcí levé komory, jak bylo zjištěno v programu CHARM – Candesartan cilexetil in Heart failure – Assessment of Reduction in Mortality and morbidity).

Tento, placebem kontrolovaný, dvojitě zaslepený program sledování u pacientů s chronickým selháním srdce (CHF) u pacientů s funkční třídou NYHA II-IV sestával ze tří samostatných studií: CHARM-Alternative (n = 2028) u pacientů s LVEF 40 % neléčených inhibitorem ACE z důvodu intolerance (hlavně z důvodu kašle, 72 %); CHARM-Added (n = 2548) u pacientů s LVEF < 40 % léčených inhibitorem ACE a CHARM-Preserved (n = 3023) u pacientů s LVEF >40 %. Pacienti s optimální výchozí terapií CHF byli randomizovaní do skupiny užívající placebo anebo do skupiny užívající kandesartan-cilexetil (titrováno od 4 mg anebo 8 mg jednou denně do 32 mg jednou denně, anebo v nejvyšší tolerované dávce, střední hodnota dávky 24 mg), a byli sledováni po medián doby 37,7 měsíců. Po šesti měsících léčby bylo 63,3 % pacientů užívajících kandesartan-cilexetil (89 %) na cílové dávce 32 mg.

Ve studii CHARM-Alternative byl složený cílový parametr zahrnující kardiovaskulární mortalitu anebo první hospitalizaci z důvodu chronického srdečního selhání statisticky významně snížen u kandesatran-cilexetilu v porovnání s placebem, relativní riziko (hazard ratio – HR) 0,77, (95 % CI 0,67–0,89, p < 0,001). To odpovídá 23 % relativnímu snížení rizika. Celkem 33 % pacientů užívajících kandesartan (95 % CI: 30,1 až 36,0) a celkem 40 % pacientů užívajících placebo (95 % CI: 37,0 až 43,1) dosáhlo tohoto koncového parametru, absolutní rozdíl činil 7,0 % (95 % CI:11,2 až 2,8). Po dobu studie bylo nutno ošetřit 14 pacientů k tomu, aby se zabránilo úmrtí jednoho pacienta v důsledku kardiovaskulární příhody nebo hospitalizaci kvůli srdečnímu selhání. Složený cílový parametr zahrnující mortalitu ze všech příčin anebo první hospitalizaci z důvodu chronického srdečního selhání byl také u kandesartan-cilexetilu statisticky významně snížen HR 0,80, (95 %- CI: 0,70 – 0,92, p = 0,001). Celkem 36.6 % ze skupiny kandesartanu (95 %CI: 33.7 až 39.7) a celkem 42.7 % pacientů ze skupiny placeba (95 %CI: 39.6 až 45.8) dosáhlo tohoto koncového parametru, absolutní rozdíl činil 6.0 % (95 %CI: 10.3 až 1.8). Jak mortalita, tak morbidita (hospitalizace z důvodu chronického srdečního selhání), složky tohoto složeného cílového parametru přispěly k příznivým účinkům kandesartan-cilexetilu. Léčba kandesartan-cilexetilem vedla ke zlepšení funkční třídy NYHA (p = 0,008).

Ve studii CHARM-Added byl složený cílový parametr zahrnující kardiovaskulární mortalitu anebo první hospitalizaci z důvodu chronického srdečního selhání statisticky významně snížen u kandesartan-cilexetilu v porovnání s placebem HR 0,85, 95 %- CI: 0,75 – 0,96, p = 0,011). To odpovídá relativnímu snížení rizika o 15 %. Celkem 37,9 % pacientů ze skupiny kandesartanu (95 %CI: 35.2 až 40,6) a celkem 42,3 % pacientů ze skupiny placeba (95 %CI: 39,6 až 45,1) dosáhlo tohoto koncového parametru, absolutní rozdíl činil 4,4 % (95 %CI: 8,2 až 0,6). Po dobu studie bylo nutno ošetřit 23 pacienty k tomu, aby se zabránilo úmrtí jednoho pacienta v důsledku kardiovaskulární příhody nebo hospitalizaci kvůli srdečnímu selhání. Složený cílový parametr zahrnující mortalitu ze všech příčin anebo první hospitalizaci z důvodu chronického srdečního selhání byl také u kandesartan-cilexetilu statisticky významně snížen, HR 0,87 (95 % CI: 0,78 – 0,98, p = 0,021). Celkem 42,2 % pacientů ze skupiny kandesartanu (95 %CI: 39,5 až 45,0) a celkem 46,1 % pacientů ze skupiny placeba (95 %CI: 43,4 až 48,9) dosáhlo tohoto koncového parametru, absolutní rozdíl činil 3,9 % (95 %CI: 7,8 až 0,1). Jak mortalita, tak morbidita (hospitalizace z důvodu chronického srdečního selhání), složky tohoto složeného cílového parametru, přispěly k příznivým účinkům kandesartan-cilexetilu. Léčba kandesartan-cilexetilem vedla ke zlepšení funkční třídy NYHA (p = 0,020).

Ve studii CHARM-Preserved nebylo dosaženo statisticky významného snížení u složeného cílového parametru zahrnujícího kardiovaskulární mortalitu anebo první hospitalizace z důvodu chronického srdečního selhání, HR 0,89,(95 %- CI: 0,77 – 1,03, p = 0,118).

Mortalita ze všech příčin nebyla při samostatném hodnocení v rámci každé ze tří CHARM studií statisticky významná. Mortalita ze všech příčin se však posuzovala také v souhrnných populacích: u CHARM-Alternative a CHARM-Added, HR 0,88, (95 % -CI: 0,79 – 0,98, p = 0,018), a u populace všech tří studií, HR 0,91,(95 % -CI: 0,83 – 1,00, p = 0,055).

Příznivý účinek kandesartanu byl konzistentní nezávisle na věku, pohlaví a souběžné léčbě. Kandesartan-cilexetil byl účinný i u pacientů užívajících souběžně betablokátory a ACE-inhibitory a příznivého účinku bylo dosaženo bez ohledu na to, zdali pacienti užívali nebo neužívali ACE-inhibitory v cílových dávkách doporučených léčebnými směrnicemi.

U pacientů s chronickým srdečním selháním a sníženou systolickou funkcí levé komory (ejekční frakce levé komory, LVEF <40 %) snižuje kandesartan-cilexetil systémovou cévní rezistenci a plicní kapilární tlak v zaklínění, zvyšuje plazmatickou reninovou aktivitu, koncentraci angiotenzinu II a snižuje hladiny aldosteronu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a distribuce

Po perorálním podání je kandesartan-cilexetil přeměňován na léčivou látku kandesartan. Po perorálním podání roztoku kandesartan-cilexetilu je absolutní biologická dostupnost asi 40 %. Relativní biologická dostupnost po podání tablet je v porovnání se stejným perorálním roztokem 34 % s velmi malou variabilitou. Odhadovaná absolutní biologická dostupnost tabletové lékové formy je tudíž 14 %. Střední hodnoty maximální plazmatické koncentrace (Cmax) je dosaženo 3 až 4 hodiny po podání tablety. Plazmatické koncentrace kandesartanu se v rozmezí terapeutických dávek lineárně zvyšují s dávkou. Nebyly pozorovány rozdíly ve farmakokinetice kandesartanu v závislosti na pohlaví. Plocha pod křivkou koncentrací kandesartanu v plazmě v závislosti na čase (AUC) není významně ovlivněna příjmem potravy.

Kandesartan se silně váže na plazmatické bílkoviny (z více než 99 %). Zdánlivý distribuční objem kandesartanu (Vd) je 0,1 l/kg.

Biodostupnost kandesartanu není ovlivněna příjmem potravy.

Biotransformace a eliminace

Kandesartan se eliminuje převážně v nezměněné formě močí a žlučí a pouze v menší míře se metabolizuje v játrech (CYP2C9). Dostupné studie vzájemného působení neuvádějí žádný účinek na CYP2C9 a CYP3A4. Na základě údajů in vitro se nepředpokládá žádná interakce in vivo u léčivých přípravků, jejichž metabolismus závisí na isoenzymech CYP1A2, CYP2A6, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6, CYP2E1 či CYP3A4 cytochromu P450. Konečný poločas eliminace kandesartanu činí přibližně 9 hodin. Po opakovaném podání nedochází ke kumulaci léčiva.

Celková plazmatická clearance kandesartanu je asi 0,37 ml/min/kg, přičemž renální clearance je asi 0,19 ml/min/kg. K renální eliminaci kandesartanu dochází jak glomerulární filtrací, tak aktivní tabulární sekrecí. Po perorálním podání kandesartan-cilexetilu značeného ¹⁴C je 26 % dávky vyloučeno močí jako kandesartan a 7 % jako neaktivní metabolity, zatímco 56 % dávky je vyloučeno stolicí jako kandesartan a 10 % jako neaktivní metabolity.

Farmakokinetika u zvláštních populací

U starších osob (nad 65 let) se ve srovnání s mladými zvyšuje hodnota Cmax o 50 % a AUC , o 80 %. Vliv podané dávky přípravku Xaleec na krevní tlak i frekvence výskytu nežádoucích účinků jsou však v obou věkových skupinách podobné (Viz bod 4.2).

Ve srovnání s pacienty s normální funkcí ledvin bylo u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce ledvin po opakovaném podání přípravku pozorováno zvýšení hodnot Cmax o 50 % a AUC , o 70 %, ale hodnoty t1/2 nebyly změněny. Odpovídající změny u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin byly přibližně 50 %, resp. 110 %. Terminální t1/2 kandesartanu byl u pacientů s poruchou funkce ledvin přibližně dvakrát delší. AUC kandesartanu u hemodialyzovaných pacientů je podobná jako u pacientů s těžkou renální insuficiencí.

Ve dvou studiích zahrnujících pacienty s mírným až středně závažným poškozením jater došlo k nárůstu průměrného AUC kandesartanu o přibližně 20 % v jedné studii a 80 % ve druhé studii (viz bod 4.2). Nejsou k dispozici zkušenosti s pacienty se závažným poškozením jater.

Pediatrická populace

Farmakokinetické vlastnosti kandesartanu byly hodnoceny u hypertenzních dětí ve věku 1 až <6 let a 6 až <17 ve dvou jednodávkových farmakokinetických studiích.

U dětí ve věku 1 až <6 let dostalo 10 dětí vážících 10 až <25 kg jednu dávku 0,2 mg/kg, ve formě perorální suspenze. Mezi Cmax a AUC a věkem nebo hmotností nebyla žádná korelace.

Nebyla shromažďována žádná data ohledně clearance; proto není případná korelace mezi clearance a váhou/věkem u této populace známa.

U dětí ve věku 6 až <17 let dostalo 22 dětí jednu 16 mg dávku v tabletě. Mezi Cmax a AUC a věkem nebo hmotností nebyla žádná korelace. Nicméně se zdá, že hmotnost významně koreluje s Cmax (p=0,012) a AUC (p=0,011). Nebyla shromažďována žádná data ohledně clearance, proto není případná korelace mezi clearance a váhou/věkem u této populace známa.

Děti >6 let věku měli expozice podobné expozicím u dospělých, kterým se podala stejná dávka.

Farmakokinetika kandesartan cilexetilu nebyla u pediatrických pacientů mladších než 1 rok hodnocena.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neexistuje žádný důkaz abnormální systémové či lokální orgánové toxicity při klinicky relevantních dávkách. V předklinických studiích bezpečnosti vykazoval kandesartan ve vysokých dávkách účinek na ledviny a na parametry červeného krevního obrazu u myší, potkanů, psů a opic. Kandesartan způsoboval snížení parametrů červeného krevního obrazu (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit). Kandesartan způsoboval účinky na ledviny (jako např. intersticiální nefritida, dilatace tubulů, basofilní tubuly, zvýšení plazmatických koncentrací močoviny a kreatininu), které mohou být sekundární v důsledku hypotenzivního účinku vedoucího k alteraci perfuze ledvin. Dále kandesartan vyvolával hyperplazii/hy­pertrofii juxtaglomerulárních buněk. Má se za to, že tyto změny jsou důsledkem farmakologického účinku kandesartanu. Nezdá se, že by hyperplazie/hy­pertrofie renálních juxtaglomerulárních buněk byla klinicky relevantní při použití terapeutických dávek kandesartanu.

• V pokročilých stádiích těhotenství byla pozorována fetotoxicita (viz bod 4.6).

• V preklinických studiích u normotenzních novorozených a juvenilních potkanů vedl kandesartan ke snížení tělesné hmotnosti a hmotnosti srdce. Stejně jako u dospělých zvířat se má za to, že tyto účinky jsou důsledkem farmakologického působení kandesartanu. Při nejnižší dávce 10 mg/kg byla expozice kandesartanu mezi 12– a 78násobkem hladin nalézaných u dětí ve věku 1 až <6 let, které dostávaly kandesartan cilexetil v dávce 0,2 mg/kg, a 7– až 54násobkem hladin nalézaných u dětí ve věku 6 až <17 let, které dostávaly kandesartan cilexetil v dávce 16 mg. Jelikož v těchto studiích nebyla zjištěna hladina bez účinku, nejsou bezpečnostní rezerva ohledně těchto účinků na hmotnost srdce a klinická relevance tohoto zjištění známy.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6. 1 Seznam pomocných látek

Monohydrát laktosy

Kukuřičný škrob

Povidon K30

Karagenan

Sodná sůl kroskarmelosy

Magnesium-stearát

Červený oxid železitý (E172)

Oxid titaničitý (E171)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

2 roky.

Doba použitelnosti po prvním otevření:

Lahvičky z HDPE: 3 měsíce

Podmínky uchovávání po prvním otevření lahvičky:

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

6.5 Druh obalu a velikost balení

Blistr Al/Al: 7, 14, 20, 28, 30, 50, 56, 58, 60, 84, 90, 91, 98, 100, 250, 300 tablet

Perforovaný Al/Al blistr jednodávkový: 50 × 1 tableta

Blistr Al/Al s vysoušedlem: 7, 14, 20, 28, 30, 50, 56, 58, 60, 84, 90, 91, 98, 100, 250, 300 tablet

Perforovaný Al/Al blistr jednodávkový s vysoušedlem: 50 × 1 tableta

Lahvička z HDPE s uzávěrem z PP a silikagelovým vysoušedlem: 30, 100, 120, 500 tablet

Upozornění! Lahvička z HDPE obsahuje vysoušedlo. Nepolykat.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Sandoz s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4 – Nusle, Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA

58/753/09-C

58/754/09-C

Další informace o léčivu XALEEC

Jak se XALEEC podává: perorální podání - tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 7 II

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Sandoz s.r.o., Praha
E-mail: office.cz@sandoz.com
Telefon: 221 421 611