Souhrnné informace o léku - TENLORIS
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Tenloris 50 mg/5 mg potahované tablety Tenloris 50 mg/10 mg potahované tablety Tenloris 100 mg/5 mg potahované tablety
Tenloris 100 mg/10 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Tenloris 50 mg/5 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje losartanum kalicum 50 mg a amlodipini besilas 6,94 mg odpovídající amlodipinum 5 mg.
Tenloris 50 mg/10 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje losartanum kalicum 50 mg a amlodipini besilas 13,88 mg odpovídající amlodipinum 10 mg.
Tenloris 100 mg/5 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje losartanum kalicum 100 mg a amlodipini besilas 6,94 mg odpovídající amlodipinum 5 mg.
Tenloris 100 mg/10 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje losartanum kalicum 100 mg a amlodipini besilas 13,88 mg odpovídající amlodipinum 10 mg.
Pomocná látka se známým účinkem:
50 mg/5 mg potahované tablety | 50 mg/10 mg potahované tablety | 100 mg/5 mg potahované tablety | 100 mg/10 mg potahované tablety | |
laktosa | 51,95 mg | 51,95 mg | 103,88 mg | 103,88 mg |
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta.
50 mg/5 mg: Potahované tablety jsou hnědavě oranžové, oválné (15 mm x 7 mm), mírně bikonvexní.
50 mg/10 mg: Potahované tablety jsou červeno-hnědé, oválné (15 mm x 7 mm), mírně bikonvexní. 100 mg/5 mg: Potahované tablety jsou růžové, oválné (18 mm x 9 mm), bikonvexní.
100 mg/10 mg: Potahované tablety jsou světle hnědožluté, oválné (18 mm x 9 mm), bikonvexní.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Tenloris je indikován jako substituční terapie k léčbě esenciální hypertenze u pacientů, kteří již jsou kontrolováni současným podáváním losartanu a amlodipinu ve stejné dávce, jaká je obsažena v kombinaci.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Doporučená dávka přípravku Tenloris je jedna tableta denně.
Kombinace s fixní dávkou není vhodná pro počáteční léčbu.
Před přechodem na přípravek Tenloris mají být pacienti kontrolováni na stabilních dávkách jednotlivých složek užívaných ve stejnou dobu. Dávka přípravku Tenloris má být stanovena na základě dávek jednotlivých složek obsažených v kombinaci v době změny přípravku.
V případě potřeby úpravy dávky léčivých látek obsažených v kombinovaném přípravku z jakékoli příčiny (např. nově diagnostikovaná komorbidita, změna stavu pacienta nebo z důvodu lékové interakce) je třeba pacienty pro novou titraci dávek převést na monokomponentní přípravky.
Starší pacienti
U starších nemocných se doporučuje použít obvyklé dávkování, ale je třeba opatrnosti při zvyšování dávky (viz body 4.4 a 5.2).
Podobnou dávku amlodipinu snášejí mladší i starší pacienti stejně dobře.
I když u pacientů starších 75 let je nutno zvážit zahájení léčby dávkou losartanu 25 mg, není obvykle u starších pacientů úprava dávky losartanu potřebná.
Použití u pacientů s deplecí intravaskulárního objemu:
U pacientů s deplecí intravaskulárního objemu (např. u pacientů léčených vysokými dávkami diuretik) je nutno zvážit zahajovací dávku losartanu 25 mg jednou denně (viz bod 4.4).
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není žádná úprava zahajovací dávky přípravku Tenloris potřebná (viz bod 4.4).
Změny plazmatických koncentrací amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin, proto se doporučuje podávat amlodipin v normálním dávkování. Amlodipin není dialyzovatelný.
U pacientů s poruchou funkce ledvin a u pacientů na hemodialýze není žádná úprava zahajovací dávky losartanu potřebná.
Porucha funkce jater
Přípravek Tenloris je kontraindikován u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (viz bod 4.3 a 4.4).
U pacientů s poruchou funkce jater v anamnéze je nutno zvážit nižší dávku losartanu. S pacienty se závažnou poruchou funkce jater nejsou žádné terapeutické zkušenosti.
U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce jater nebylo stanoveno doporučené dávkovací schéma amlodipinu; nastavení dávky musí proto probíhat s opatrností a je třeba začít podáváním nejnižší doporučené dávky (viz body 4.4 a 5.2). Farmakokinetika amlodipinu nebyla sledována u pacientů se závažnou poruchou funkce jater.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Tenloris u dětí ve věku do 18 let nebyla stanovena.
Přípravek Tenloris se nedoporučuje používat u pacientů ve věku do 18 let.
Způsob podání
Přípravek Tenloris lze užívat s jídlem nebo bez jídla. Doporučuje se zapíjet přípravek Tenloris trochou vody.
4.3 Kontraindikace
-
– Hypersenzitivita na léčivé látky, na dihydropyridinové deriváty nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
-
– Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).
-
– Závažná porucha funkce jater.
-
– Závažná hypotenze.
-
– Šok (včetně kardiogenního šoku).
-
– Obstrukce výtokové části levé komory (např. aortální stenóza vysokého stupně).
-
– Hemodynamicky nestabilní srdeční selhání po akutním infarktu myokardu.
-
– Současné užívání přípravku Tenloris s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body 4.5 a 5.1).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Hypersenzitivita
Angioedém. Pacienti s angioedémem v anamnéze (otok tváře, rtů, hrdla a/nebo jazyka) musí být pečlivě sledováni (viz bod 4.8).
Hypotenze a porucha rovnováhy elektrolytů/tekutin
Symptomatická hypotenze, zvláště po první dávce a po zvýšení dávky, se může vyskytnout u pacientů s deplecí objemu a/nebo sodíku v důsledku intenzivní diuretické léčby, omezení příjmu solí v potravě, průjmu nebo zvracení. Tyto stavy je nutno upravit před podáním přípravku Tenloris nebo je nutno použít nižší zahajovací dávku (viz bod 4.2).
Poruchy rovnováhy elektrolytů
Poruchy rovnováhy elektrolytů jsou u pacientů s poruchou funkce ledvin, ať již s diabetem nebo bez něj, časté, přičemž je nutno se jimi zabývat. V klinické studii provedené u pacientů s diabetem 2. typu s nefropatií byla incidence hyperkalemie ve skupině léčené losartanem v porovnání se skupinou léčenou placebem vyšší (viz bod 4.8). Plazmatické koncentrace draslíku stejně jako hodnoty clearance kreatininu tedy musí být pečlivě sledovány, zejména je nutno pečlivě sledovat pacienty se srdečním selháním a clearance kreatininu mezi 30 až 50 ml/min.
Současné podávání kalium šetřících diuretik, suplementace draslíku a podávání náhražky solí s obsahem draslíku s losartanem se nedoporučuje (viz bod 4.5).
Transplantace ledvin
U pacientů s nedávnou transplantací ledvin nejsou žádné zkušenosti s přípravkem Tenloris.
Primární hyperaldosteronismus
Pacienti s primárním aldosteronismem nebudou obecně na antihypertenziva působící prostřednictvím inhibice renin-angiotenzinového systému reagovat. Používání přípravku Tenloris se tedy nedoporučuje.
Ischemická choroba srdeční a cerebrovaskulární onemocnění
Stejně jako u všech antihypertenziv může nadměrný pokles krevního tlaku u pacientů s ischemickým kardiovaskulárním a cerebrovaskulárním onemocněním vést k infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhodě.
Pacienti se srdečním selháním
U pacientů se srdečním selháním, s poruchou funkce ledvin nebo bez ní, existuje – jako u jiných léčivých přípravků ovlivňujících renin-angiotenzinový systém – riziko závažné arteriální hypotenze a (často akutní) poruchy funkce ledvin. U pacientů se srdečním selháním a souběžnou závažnou poruchou funkce ledvin, se závažným srdečním selháním (třída NYHA IV), stejně jako u pacientů se srdečním selháním a symptomatickými život ohrožujícími srdečními arytmiemi nejsou s losartanem k dispozici dostačující terapeutické zkušenosti. Losartan tudíž musí být u těchto skupin pacientů používán opatrně. Kombinace losartanu s beta-blokátorem se musí podávat opatrně (viz bod 5.1).
Blokátory kalciových kanálů, včetně amlodipinu obsaženého v přípravku Tenloris, musí být podávány s opatrností pacientům s městnavým srdečním selháním z důvodu zvýšeného rizika dalších kardiovaskulárních příhod a mortality. V dlouhodobé placebem kontrolované studii u pacientů se závažným srdečním selháním (třída NYHA III a IV) byla u skupiny pacientů léčených amlodipinem hlášena vyšší incidence plicního edému než u skupiny pacientů užívajících placebo (viz bod 5.1).
Pacienti s poruchou funkce jater
Přípravek Tenloris nesmí být pacientům se závažnou poruchou funkce jater podáván (viz body 4.2, 4.3 a 5.2).
Hodnoty plazmatického poločasu amlodipinu a AUC jsou u pacientů s poruchou funkce jater vyšší; doporučené dávkování u těchto pacientů nebylo stanoveno. V těchto případech je třeba začít léčbu amlodipinem s nejnižší doporučenou dávkou, a je třeba opatrnosti při zahájení léčby i v případě zvyšování dávky.
Na základě farmakokinetických údajů, které prokazují významně zvýšené plazmatické koncentrace losartanu u cirhotických pacientů, musí být u pacientů s poruchou funkce jater v anamnéze zvážena nižší dávka. U pacientů se závažnou poruchou funkce jater nejsou s losartanem žádné terapeutické zkušenosti. Losartan tudíž nesmí být pacientům se závažnou poruchou funkce jater podáván (viz body 4.2, 4.3 a 5.2).
Pacienti s poruchou funkce ledvin
V důsledku inhibice renin-angiotenzinového systému byly hlášeny změny renálních funkcí, včetně selhání ledvin (zejména u pacientů, u kterých je funkce ledvin závislá na systému renin-angiotenzin-aldosteron, jako jsou pacienti se závažnou srdeční nedostatečností nebo se stávající dysfunkcí ledvin). Stejně jako u jiných léčivých přípravků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron, bylo rovněž u pacientů s bilaterální stenózou renální arterie nebo se stenózou této arterie vedoucí k jediné ledvině hlášeno zvýšení močoviny v krvi a sérového kreatininu; tyto změny renálních funkcí mohou být při vysazení léčby reverzibilní. Losartan musí být u pacientů s bilaterální stenózou renální arterie nebo se stenózou arterie vedoucí k jediné ledvině používán opatrně.
Těmto pacientům lze podávat amlodipin v normálních dávkách. Změny plazmatických koncentrací amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.
Použití u starších pacientů
U starších pacientů je třeba opatrnosti při zvyšování dávek (viz body 4.2 a 5.2).
Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie
Stejně jako je tomu u jiných vazodilatátorů, je třeba zvláštní opatrnosti u pacientů postižených stenózou aortální nebo mitrální chlopně nebo u pacientů s obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií.
Těhotenství
Léčba antagonisty receptoru angiotenzinu II (AIIRA) nesmí být během těhotenství zahájena. Pokud není pokračování v léčbě AIIRA považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze, a to takovou, která má ověřený bezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Jestliže je zjištěno těhotenství, léčba AIIRA musí být ihned ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby (viz body 4.3 a 4.6).
Další upozornění a opatření
Jak bylo pozorováno u inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu, jsou losartan a další antagonisté angiotenzinu při snižování krevního tlaku zjevně méně účinné u černošské populace pacientů než u pacientů jiného původu, pravděpodobně kvůli vyšší prevalenci stavů s nízkým reninem u afroamerické hypertenzní populace.
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s diabetickou nefropatií.
Pediatrická populace
Amlodipin/losartan se nedoporučuje používat u pacientů mladších 18 let vzhledem k chybějícím údajům o bezpečnosti a účinnosti.
Přípravek Tenloris obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktasy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Interakce společné pro kombinaci
Nebyly provedeny žádné studie lékových interakcí s přípravkem Tenloris a jinými léčivými přípravky.
Interakce související s losartanem
Jiná antihypertenziva mohou hypotenzní účinky losartanu zesílit. Současné podávání s jinými látkami navozujícími hypotenzi jako nežádoucí účinek (jako jsou tricyklická antidepresiva, antipsychotika, baklofen a amifostin) může riziko hypotenze zvýšit.
Losartan je metabolizován převážně cytochromem P450 (CYP) 2C9 na aktivní metabolit kyseliny karboxylové. V klinické studii bylo zjištěno, že flukonazol (inhibitor CYP2C9) snižuje expozici aktivnímu metabolitu přibližně o 50 %. Bylo zjištěno, že současná léčba losartanem s rifampicinem (což je induktor metabolických enzymů) vedla ke 40% snížení plazmatických koncentrací aktivního metabolitu. Klinický význam tohoto účinku není znám. Při současné léčbě fluvastatinem (což je slabý inhibitor CYP2C9) nebyl v expozici zjištěn žádný rozdíl.
Jako je tomu u jiných léčivých přípravků, které blokují angiotenzin II nebo jeho účinky, současné podávání jiných léčivých přípravků, které zadržují draslík (např. kalium šetřící diuretika: amilorid, triamteren, spironolakton) nebo které mohou zvýšit hladiny draslíku (např. heparin), suplementace draslíku nebo podávání substitutů solí obsahujících draslík, může vést ke zvýšení sérových hladin draslíku. Souběžné podávání se nedoporučuje.
Při současném podávání lithia s ACE inhibitory bylo hlášeno reverzibilní zvýšení koncentrace lithia v séru a jeho toxicity. Byly rovněž hlášeny velmi vzácné případy s antagonisty receptoru angiotenzinu II. Současné podávání lithia a losartanu je nutno provádět opatrně. Pokud se prokáže, že je tato kombinace nezbytně nutná, doporučuje se během současného podávání těchto léčiv monitorování hladin lithia v séru.
Pokud se antagonisté angiotenzinu II podávají současně s nesteroidními antiflogistiky (tj. selektivními inhibitory COX-2, kyselinou acetylsalicylovou v protizánětlivých dávkách a neselektivními nesteroidními antiflogistiky) může dojít k oslabení antihypertenzního účinku. Současné podávání antagonistů angiotenzinu II nebo diuretik a nesteroidních antiflogistik může vést ke zvýšení rizika zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a ke zvýšení sérového draslíku, zvláště u pacientů se stávající nedostatečnou funkcí ledvin. Tuto kombinaci je nutno podávat opatrně zvláště u starších pacientů. Pacienti musí být odpovídajícím způsobem zavodňováni, přičemž po zahájení souběžné léčby a pak pravidelně poté je nutno zvážit monitorování renálních funkcí.
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí kombinovaného podávání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).
Interakce související s amlodipinem
Účinky jiných léčivých přípravků na amlodipin
CYP3A4 inhibitory: Současné podávání amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A4 (inhibitory proteázy, azolová antimykotika, makrolidy jako erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo diltiazem) může významně zvýšit expozici amlodipinu, což vede ke zvýšenému riziku hypotenze. Klinické důsledky těchto farmakokinetických odchylek mohou být výraznější u starších pacientů. Může být proto nutné pacienty klinicky sledovat a upravit dávku.
CYP3A4 induktory: Při souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické koncentrace amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky.
Současné podávání amlodipinu s grapefruitem či grapefruitovou šťávou se nedoporučuje, protože u některých pacientů může vést k vyšší biologické dostupnosti amlodipinu působící větší pokles krevního tlaku.
Dantrolen (infuze): U zvířat byly po podání verapamilu a intravenózního dantrolenu pozorovány letální ventrikulární fibrilace a kardiovaskulární kolaps v souvislosti s hyperkalemií. Z důvodu možného rizika hyperkalemie je nutné se u pacientů náchylných ke vzniku maligní hypertermie a během léčby maligní hypertermie vyvarovat souběžnému podání blokátorů kalciového kanálu jako je amlodipin.
Účinek amlodipinu na jiné léčivé přípravky
Účinek amlodipinu na snížení krevního tlaku je větší při podání jiných léčivých přípravků s antihypertenzním účinkem.
Takrolimus: Existuje riziko zvýšené hladiny takrolimu v krvi, pokud se podává současně s amlodipinem. Aby se zabránilo toxicitě takrolimu, je nutné při podávání amlodipinu pacientovi léčenému takrolimem sledovat hladinu takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávku takrolimu.
Klarithromycin: Je inhibitor CYP3A4. U pacientů užívajících klarithromycin současně s amlodipinem existuje zvýšené riziko hypotenze. Jestliže je amlodipin podáván současně s klarithromycinem, doporučuje se pečlivě pacienty sledovat.
Cyklosporin: Nebyly provedeny žádné studie interakcí s cyklosporinem a amlodipinem u zdravých dobrovolníků nebo jiných populací vyjma pacientů po renální transplantaci, u nichž byla pozorována variabilní zvýšení minimálních koncentrací cyklosporinu (v průměru 0 % – 40 %). Je třeba uvážit sledování hladin cyklosporinu u pacientů po renální transplantaci léčených amlodipinem a podle potřeby snížit dávku cyklosporinu.
Simvastatin: Současné podávání vícenásobných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastatinu vedlo k 77% zvýšení expozice simvastatinu v porovnání se samostatným simvastatinem. Limit dávky simvastatinu je 20 mg denně u pacientů užívajících amlodipin.
V klinických studiích interakcí neovlivnil amlodipin farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu ani warfarinu.
Pediatrická populace
U pediatrické populace nebyly provedeny žádné studie lékových interakcí.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Losartan__________________________________________________________________________________
Použití AIIRA v prvním trimestru těhotenství se nedoporučuje (viz bod 4.4). Použití AIIRA ve druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4).
Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenity při expozici ACE inhibitorů během prvního trimestru těhotenství nebyly nezvratné; malý nárůst rizika však nelze vyloučit. I když neexistují žádné kontrolované epidemiologické údaje, pokud jde o riziko při podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II (AIIRA), pro tuto třídu léčivých přípravků může existovat riziko podobné. Pokud pokračování v léčbě AIIRA není považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou antihypertenzní léčbu, a to takovou, která má ověřený bezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství.
Jestliže je diagnostikováno těhotenství, léčba AIIRA musí být ihned ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby.
Je známo, že expozice léčbě AIIRA během druhého a třetího trimestru vede u lidí k fetotoxicitě (pokles funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a k novorozenecké toxicitě (selhání ledvin, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3).
Pokud by došlo k expozici AIIRA od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se sonografická kontrola funkce ledvin a lebky.
Novorozenci, jejichž matky užívaly AIIRA, musí být pečlivě sledováni, pokud jde o hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4).
Amlodipin
Bezpečnost amlodipinu v těhotenství u člověka nebyla stanovena.
Ve studiích se zvířaty byla při podání vysokých dávek pozorována reprodukční toxicita (viz bod 5.3). Proto se jeho použití v těhotenství doporučuje pouze tehdy, pokud neexistuje jiná bezpečnější alternativa a pokud onemocnění samo o sobě vede k většímu riziku pro matku a plod.
Kojení
Nejsou k dispozici žádné informace o použití losartanu během kojení.
Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má odhad interkvartilního rozpětí 3–7 % (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodipinu na kojence není známý.
Z tohoto důvodu se přípravek Tenloris nedoporučuje a přednost se dává alternativním způsobům léčby se zavedenějšími bezpečnostními profily během kojení, zvláště při kojení novorozence nebo předčasně narozeného dítěte.
Fertilita
U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly pozorovány reverzibilní biochemické změny v hlavičce spermie. Klinické údaje o možném vlivu amlodipinu na fertilitu nejsou dostatečné. V jedné studii s potkany byly pozorovány nežádoucí účinky na fertilitu samců (viz bod 5.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Nebyly provedeny studie hodnotící účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Při řízení dopravních prostředků nebo obsluze strojů je však nutno mít na mysli, že během antihypertenzní léčby, zejména při zahájení léčby a zvyšování dávky, se může příležitostně vyskytnout závrať nebo ospalost. Opatrnost se doporučuje zvláště na začátku léčby.
Amlodipin může mírně až středně ovlivnit schopnost řídit a obsluhovat stroje. U pacientů užívajících amlodipin trpících závratí, bolestí hlavy, únavou nebo nevolností může být schopnost reakce snížena.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
Losartan
Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem v klinických studiích byla závrať.
Amlodipin
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky během léčby jsou ospalost, závrať, bolest hlavy, palpitace, zrudnutí, bolest břicha, nauzea, otok kotníků, edém a únava.
Nežádoucí účinky v tabulkovém formátu
Následující nežádoucí účinky byly pozorovány během léčby amlodipinem nebo losartanem, jsou uvedeny odděleně a řazeny podle orgánových systémů klasifikace MedDRA a s následujícími frekvencemi:
-
– Velmi časté (>1/10)
-
– Časté (>1/100 až <1/10)
-
– Méně časté (>1/1 000 až <1/100)
-
– Vzácné (>1/10 000 až <1/1 000)
-
– Velmi vzácné (<1/10 000)
-
– Není známo (z dostupných údajů nelze určit)
Hypertenze
Třída orgánového systému MedDRA | Nežádoucí účinky | Frekvence | |
Amlodipin | Losartan | ||
Infekce a infestace | infekce močových cest | - | frekvence není známa |
Poruchy krve a lymfatického systému | leukocytopenie | velmi vzácné | - |
trombocytopenie | velmi vzácné | frekvence není známa | |
anemie | - | frekvence není známa | |
Poruchy imunitního systému | anafylaktické reakce | - | vzácné |
angioedém* | velmi vzácné | vzácné | |
vaskulitida | - | vzácné | |
hypersenzitivní reakce | velmi vzácné | vzácné | |
Poruchy metabolismu a výživy | hyperglykemie | velmi vzácné | – |
Psychiatrické poruchy | nespavost, změny nálady (včetně úzkosti) | méně časté | – |
deprese | méně časté | frekvence není známa | |
zmatenost | vzácné | – | |
Poruchy nervového systému | závrať | časté | časté |
somnolence | časté | méně časté | |
bolest hlavy | časté | méně časté | |
poruchy spánku | – | méně časté | |
parestezie | méně časté | – | |
hypestezie | méně časté | - | |
třes | méně časté | - | |
dysgeuzie | méně časté | frekvence není známa | |
synkopa | méně časté | – | |
hypertonie, periferní neuropatie | velmi vzácné | - | |
migréna | – | frekvence není známa | |
extrapyramidová porucha | není známo | ||
Poruchy oka | porucha zraku (včetně diplopie) | časté | - |
Poruchy ucha a labyrintu | vertigo | – | časté |
tinitus | méně časté | frekvence není známa | |
Srdeční poruchy | palpitace | časté | méně časté |
angina pectoris | méně časté | ||
arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární tachykardie a atriální fibrilace) | méně časté | ||
infarkt myokardu | velmi vzácné | – | |
Cévní poruchy | nával horka | časté | – |
(ortostatická) hypotenze (včetně ortostatických účinků závislých na dávce) H | méně časté | ||
hypotenze | méně časté | - | |
vaskulitida | velmi vzácné | - | |
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy | dyspnoe | časté | – |
rinitida | méně časté | – | |
kašel | méně časté | frekvence není známa | |
Gastrointestinální poruchy | bolest břicha | časté | méně časté |
nauzea, dyspepsie, změna způsobu vyprazdňování střev (včetně průjmu či zácpy) | časté | ||
zvracení, sucho v ústech | méně časté | – | |
zácpa | – | méně časté | |
gastritida, hyperplazie dásní | velmi vzácné | – | |
průjem | – | frekvence není známa | |
Poruchy jater a žlučových cest | hepatitida | velmi vzácné | vzácné |
pankreatitida | velmi vzácné | frekvence není známa |
abnormality jaterních funkcí | – | frekvence není známa | |
žloutenka | velmi vzácné | - | |
zvýšení jaterních enzymů | velmi vzácné | – | |
Poruchy kůže a podkožní tkáně | vyrážka | méně časté | méně časté |
alopecie, purpura, změna barvy kůže, hyperhidróza, exantém | méně časté | – | |
pruritus | méně časté | frekvence není známa | |
kopřivka | méně časté | frekvence není známa | |
fotosenzitivita | velmi vzácné | frekvence není známa | |
erythema multiforme, exfoliativní dermatitida, Stevens-Johnsonův syndrom, Quinckeho edém | velmi vzácné | ||
toxická epidermální nekrolýza | není známo | - | |
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně | otok kotníků, svalové křeče | časté | – |
myalgie | méně časté | frekvence není známa | |
artralgie | méně časté | frekvence není známa | |
rhabdomyolýza | – | frekvence není známa | |
bolest zad | méně časté | frekvence není známa | |
Poruchy ledvin a močových cest | poruchy močení, nokturie, zvýšená četnost močení | méně časté | – |
Poruchy reprodukčního systému a prsu | erektilní dysfunkce / impotence | méně časté | frekvence není známa |
gynekomastie | méně časté | - | |
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | únava | časté | méně časté |
edém | velmi časté | méně časté | |
astenie | časté | méně časté | |
malátnost | méně časté | frekvence není známa | |
bolest | méně časté | – | |
bolest na hrudi | méně časté | – | |
symptomy podobné chřipce | – | frekvence není známa | |
Vyšetření | hyperkalemie | – | časté |
zvýšení alaninaminotransferázy (ALT) § | – | vzácné | |
hyponatremie | – | frekvence není známa | |
zvýšená tělesná hmotnost, snížená tělesná hmotnost | méně časté | – | |
* Včetně otoku laryngu, glottis, obličeje, rtů, faryngu a/nebo jazyka (což vede k obstru | kci dýchacích |
cest); u některých z těchto pacientů byl angioedém hlášen v minulosti v souvislosti s podáním jiných léků, včetně ACE inhibitorů
Včetně Henoch-Schonleinovy purpury
II Zvláště u pacientů s intravaskulární deplecí, např. pacientů se závažným srdečním selháním nebo u pacientů léčených vysokými dávkami diuretik
§ Obvykle vymizelo po vysazení léku
*** Nejčastěji odpovídající cholestáze
Amlodipin: Byly hlášeny výjimečné případy extrapyramidových syndromů.
Losartan
Frekvence nežádoucích účinků zjištěných při placebem kontrolovaných klinických studiích a po uvedení přípravku na trh
Nežádoucí účinek | Frekvence nežádoucího účinku dle indikace Jiné | |||
Hypertenzní pacienti s hypertrofií levé komory | Chronické srdeční selhání | Hypertenze a diabetes 2. typu s onemocněním ledvin | Poregistrační zkušenosti | |
Poruchy krve a lymfatického systému | ||||
anemie | časté | frekvence není známa | ||
trombocytopenie | frekvence není známa | |||
Poruchy imunitního systému | ||||
hypersenzitivní reakce, anafylaktické reakce, angioedém* a vaskulitida | vzácné | |||
Psychiatrické poruchy | ||||
deprese | frekvence není známa | |||
Poruchy nervového systému | ||||
závrať | časté | časté | časté | |
ospalost | ||||
bolest hlavy | méně časté | |||
poruchy spánku | ||||
parestezie | vzácné | |||
migréna | frekvence není známa | |||
dysgeuzie | frekvence není známa | |||
Poruchy ucha a labyrintu | ||||
vertigo | časté | |||
tinitus | frekvence není známa | |||
Srdeční poruchy | ||||
palpitace | ||||
angina pectoris | ||||
synkopa | vzácné | |||
fibrilace síní | vzácné | |||
Cévní poruchy | ||||
(ortostatická) hypotenze (včetně ortostatických účinků závislých na dávce) 11 | časté | časté | ||
cerebrovaskulární příhoda | vzácné | |||
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy | ||||
dyspnoe | méně časté |
kašel | méně časté | frekvence známa | není | ||
Gastrointestinální poruchy | |||||
bolest břicha | |||||
zácpa | |||||
průjem | méně časté | frekvence známa | není | ||
nauzea | méně časté | ||||
zvracení | méně časté | ||||
Poruchy jater a žlučových cest | |||||
pankreatitida | frekvence známa | není | |||
hepatitida | vzácné | ||||
abnormality jaterních funkcí | frekvence známa | není | |||
Poruchy kůže a podkožní tkáně | |||||
kopřivka | méně časté | frekvence známa | není | ||
svědění | méně časté | frekvence známa | není | ||
vyrážka | méně časté | frekvence známa | není | ||
fotosenzitivita | frekvence známa | není | |||
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně | |||||
myalgie | frekvence známa | není | |||
artralgie | frekvence známa | není | |||
rhabdomyolýza | frekvence známa | není | |||
Poruchy ledvin a močových cest | |||||
porucha funkce ledvin | časté | ||||
selhání ledvin | časté | ||||
Poruchy reprodukčního systému a prsu | |||||
erektilní dysfunkce / impotence | frekvence známa | není | |||
Celkové poruchy a rea | <ce v místě aplikace | ||||
astenie | časté | méně časté | časté | ||
únava | časté | méně časté | časté | ||
otok | |||||
malátnost | frekvence známa | není | |||
Vyšetření | |||||
hyperkalemie | méně časté t | časté | |||
zvýšení alaninaminotransferáz y (ALT) § | |||||
zvýšení močoviny v krvi, sérového kreatininu a sérového draslíku | časté | ||||
hyponatremie | frekvence známa | není |
hypoglykemie__________|____________________|______________ časté_______________|_______________________
-
Včetně otoku laryngu, glottis, obličeje, rtů, faryngu a/nebo jazyka (což vede k obstrukci dýchacích cest); u některých z těchto pacientů byl angioedém hlášen v minulosti v souvislosti s podáním jiných léků, včetně ACE inhibitorů
-
* V klinické studii provedené u pacientů s diabetem typu 2 s nefropatií, hyperkalemie >5,5 mmol/l se vyvinula u 9,9 % pacientů léčených losartanem v tabletách a u 3,4 % pacientů léčených placebem
§ Obvykle vymizelo po vysazení léku
Poruchy ledvin a močových cest:
V důsledku inhibice systému renin-angiotenzin-aldosteron byly u ohrožených pacientů hlášeny změny renálních funkcí, včetně selhání ledvin; tyto změny renálních funkcí mohou být po vysazení léčby reverzibilní (viz bod 4.4).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky:
4.9 Předávkování
Symptomy intoxikace
Dostupná data ukazují, že velké předávkování amlodipinem může způsobit nadměrnou periferní vazodilataci a možnou reflexní tachykardii. Byla též hlášena výrazná a pravděpodobně prolongovaná systémová hypotenze vedoucí až k šoku a úmrtí.
K dispozici jsou omezené údaje týkající se předávkování losartanem u člověka. Nejpravděpodobnějšími projevy předávkování může být hypotenze a tachykardie. Po parasympatické (vagové) stimulaci může nastat bradykardie.
Léčba intoxikace
V některých případech je užitečné provést výplach žaludku. Po perorálním příjmu je indikováno podání dostačující dávky aktivního uhlí. Bylo prokázáno, že podání aktivního uhlí zdravým dobrovolníkům během 2 hodin po požití amlodipinu 10 mg snižuje absorpci amlodipinu.
Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování přípravkem Tenloris vyžaduje aktivní podporu kardiovaskulárních funkcí, včetně častého monitorování srdeční a respirační funkce, elevace dolních končetin a zvýšenou pozornost cirkulujícímu objemu tekutin a objemu vyloučené moči. Při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vasokonstrikční látky, pokud ovšem jejich aplikace není kontraindikována. K potlačení účinku blokátorů kalciových kanálů je užitečné podat intravenózně kalcium-glukonát.
Ani u losartanu, ani u amlodipinu není pravděpodobné, že by byly odstraněny hemodialýzou.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: léčiva ovlivňující renin-angiotenzinový systém, antagonisté angiotensinu II a blokátory kalciových kanálů; ATC kód: C09DB06.
Losartan
Losartan je syntetickým perorálním antagonistou receptoru angiotenzinu II (typ AT1). Angiotenzin II, což je účinný vasokonstriktor, je primárním aktivním hormonem renin-angiotenzinového systému a důležitou determinantou patofyziologie hypertenze. Angiotenzin II se váže na receptor AT1, který se nachází v mnohých tkáních (např. hladké svalovině cév, nadledvinkách, ledvinách a v srdci) a který vykazuje několik důležitých biologických funkcí, včetně vasokonstrikce a uvolnění aldosteronu. Angiotenzin II rovněž stimuluje proliferaci buněk hladké svaloviny.
Losartan selektivně blokuje receptor AT1. In vitro a in vivo losartan a jeho farmakologicky aktivní metabolit kyseliny karboxylové E-3174 blokují všechny fyziologicky relevantní účinky angiotenzinu II, bez ohledu na zdroj nebo cestu jeho syntézy.
Losartan nemá agonistický účinek ani neblokuje receptory jiných hormonů nebo iontové kanály důležité pro kardiovaskulární regulaci. Losartan navíc neinhibuje ACE (kinináza II), což je enzym, který degraduje bradykinin. V důsledku toho nepotencuje nežádoucí účinky zprostředkované bradykininem.
Během podávání losartanu vede vyloučení negativní zpětné vazby na vylučování reninu zprostředkované angiotenzinem II ke zvýšení aktivity reninu v plazmě (plasma renin activity – PRA). Zvýšení PRA vede ke zvýšení angiotenzinu II v plazmě. Navzdory těmto zvýšením jsou antihypertenzní aktivita a pokles plazmatických koncentrací aldosteronu zachovány, což ukazuje na účinnou blokádu receptoru angiotenzinu II. Po vysazení losartanu poklesly hladiny PRA a angiotenzinu II během tří dnů na výchozí hodnoty.
Jak losartan, tak jeho hlavní aktivní metabolit mají mnohem vyšší afinitu k receptoru AT1, než k receptoru AT2. Aktivní metabolit je v hmotnostním vyjádření 10– až 40krát účinnější než losartan.
Hypertenzní studie
V kontrolovaných klinických studiích navodilo podávání losartanu jednou denně pacientům s mírnou až středně závažnou esenciální hypertenzí statisticky významné snížení systolického a diastolického krevního tlaku. Měření krevního tlaku 24 hodin po dávce v porovnání s měřením 5 až 6 hodin po dávce prokázalo snížení krevního tlaku po dobu 24 hodin; přirozený diurnální rytmus byl zachován. Snížení krevního tlaku na konci dávkovacího intervalu dosahovalo 70 až 80 % účinku pozorovaného 5 až 6 hodin po dávce.
Vysazení losartanu u hypertenzních pacientů nevedlo k náhlému zvýšení krevního tlaku (rebound). Navzdory výraznému poklesu krevního tlaku losartan neměl žádné klinicky významné účinky na srdeční tep.
Losartan je u žen i mužů stejně účinný, stejně tak u mladších (do 65 let) a starších hypertenzních pacientů.
Studie LIFE
Studie „The Losartan Intervention For Endpoint Reduction in Hypertension“ [LIFE] byla randomizovanou, trojitě zaslepenou, aktivním komparátorem kontrolovanou studií provedenou u 9 193 hypertenzních pacientů ve věku od 55 do 80 let s hypertrofií levé komory dokumentovanou EKG. Pacienti byli randomizováni do skupiny léčené jednou denně losartanem v dávce 50 mg nebo do skupiny léčené jednou denně atenololem v dávce 50 mg. Pokud se nedosáhlo cílového krevního tlaku (< 140/90 mmHg), byl napřed přidán hydrochlorothiazid (12,5 mg) a v případě potřeby byla poté dávka losartanu nebo atenololu zvýšena na 100 mg jednou denně. Pokud to bylo nezbytné k dosažení cílového krevního tlaku, byla přidána jiná antihypertenziva, s výjimkou ACE inhibitorů, antagonistů angiotenzinu II nebo beta-blokátorů.
Průměrná hodnota doby následného pozorování byla 4,8 roku.
Primárním kritériem účinnosti byl komplex kardiovaskulární morbidity a mortality měřený snížením kombinované incidence kardiovaskulární smrti, cévní mozkové příhody a infarktu myokardu. V obou skupinách byl krevní tlak významně snížen na podobné úrovně. U pacientů, kteří dosáhli primárního složeného kritéria účinnosti, vedla v porovnání s atenololem léčba losartanem k 13,0% snížení rizika (p=0,021; 95% interval spolehlivosti 0,77–0,98). Tento jev bylo zejména možno přisoudit snížení incidence cévní mozkové příhody. Léčba losartanem snižovala v porovnání s atenololem riziko cévní mozkové příhody o 25 % (p=0,001; 95% interval spolehlivosti 0,63–0,89). Počty kardiovaskulárních úmrtí a infarktů myokardu nebyly mezi léčenými skupinami významně odlišné.
Rasa
Ve studii LIFE černošská populace pacientů léčená losartanem měla vyšší riziko, že budou postiženi primárním složeným kritériem účinnosti, tj. kardiovaskulární příhodou (např. infarktem myokardu, kardiovaskulární smrtí) a zejména cévní mozkovou příhodou, než černošská populace pacientů léčená atenololem. Výsledky pozorované u losartanu v porovnání s atenololem ve studii LIFE týkající se kardiovaskulární morbidity/mortality se proto nevztahují na černošskou populaci pacientů s hypertenzí a hypertrofií levé komory.
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem receptorů pro angiotenzin II.
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. Inhibitory ACE i blokátory receptorů pro angiotensin II. proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií užívat současně.
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocnění, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.
Amlodipin
Amlodipin je inhibitorem transportu kalciových iontů dihydropyridinové skupiny (blokátor pomalých kalciových kanálů neboli antagonista kalciových iontů) – inhibuje tedy transmembránový transport kalciových iontů do srdečních buněk a buněk hladkého svalstva cévních stěn.
Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, jímž amlodipin vede k ústupu anginózních bolestí, nebyl dosud zcela poznán, avšak je známo, že amlodipin snižuje rozsah ischemického poškození myokardu dvěma mechanismy:
1. Amlodipin dilatuje periferní arterioly a tak snižuje celkovou periferní rezistenci (afterload), proti níž musí srdce přečerpávat krev. Vzhledem k tomu, že srdeční frekvence při tom zůstává stabilní, snížení zatížení vede k odlehčení práce srdce a snížení spotřeby energie a kyslíkových nároků v myokardu.
2. Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně také dilataci hlavních větví koronárních tepen a koronárních arteriol, a to jak v normálních, tak i v ischemií postižených oblastech. Důsledkem této dilatace je zvýšení přísunu kyslíku do myokardu u pacientů s koronárními spasmy (Prinzmetalovou čili variantní anginou pectoris).
U pacientů s hypertenzí amlodipin při dávkování 1× denně klinicky významně snižuje krevní tlak vleže i vestoje po dobu celých 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku však podání amlodipinu nevede k akutní hypotenzi.
U pacientů s anginou pectoris zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance fyzické zátěže, oddaluje nástup anginózních bolestí a dobu do vzniku 1mm depresí úseku ST na EKG, a snižuje jak frekvenci anginózních atak, tak spotřebu tablet nitroglycerinu.
Při podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky ani změny koncentrací lipidů v plazmě a podávání amlodipinu je vhodné i u pacientů s astmatem, diabetem či dnou.
Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS) byla hodnocena v nezávislé multicentrické randomizované dvojitě zaslepené placebem kontrolované studii u 1 997 pacientů (Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis (CAMELOT)). Po dobu 2 let bylo léčeno 663 pacientů amlodipinem v dávce 5 – 10 mg, 673 pacientů enalaprilem v dávce 10 – 20 mg a 655 pacientů užívalo placebo, navíc ke standardní léčbě statiny, betablokátory, diuretiky a acetylsalicylovou kyselinou. Klíčové výsledky účinnosti jsou uvedeny v Tabulce 1. Výsledky indikují, že léčba amlodipinem vedla k menšímu počtu hospitalizací kvůli angině a revaskularizačních operací u pacientů s ICHS.
Tabulka 1. Incidence významných klinických výstupů studie CAMELOT | |||||
Poměr kardiovaskulárních příhod, počet (%) | Amlodipin vs. placebo | ||||
Výstupy | Amlodipin | Placebo | Enalapril | Poměr rizik (HR) (95% CI) | Hodnota P |
Primární cílový parametr | |||||
Kardiovaskulární nežádoucí příhody | 110 (16,6) | 151 (23,1) | 136 (20,2) | 0,69 (0,54–0,88) | 0,003 |
Jednotlivé složky | |||||
Koronární revaskularizace | 78 (11,8) | 103 (15,7) | 95 (14,1) | 0,73 (0,54–0,98) | 0,03 |
Hospitalizace kvůli angině | 51 (7,7) | 84 (12,8) | 86 (12,8) | 0,58 (0,41–0,82) | 0,002 |
Nefatální IM | 14 (2,1) | 19 (2,9) | 11 (1,6) | 0,73 (0,37–1,46) | 0,37 |
Cévní mozková příhoda nebo TIA | 6 (0,9) | 12 (1,8) | 8 (1,2) | 0,50 (0,19–1,32) | 0,15 |
Kardiovaskulární úmrtí | 5 (0,8) | 2 (0,3) | 5 (0,7) | 2.46 (0,48–12.7) | 0,27 |
Hospitalizace kvůli CHF | 3 (0,5) | 5 (0,8) | 4 (0,6) | 0,59 (0,14–2,47) | 0,46 |
Resuscitovaná srdeční zástava | 0 | 4 (0,6) | 1 (0,1) | neuplatňuje se | 0,04 |
Nový výskyt onemocnění periferních cév | 5 (0,8) | 2 (0,3) | 8 (1,2) | 2,6 (0,50–13,4) | 0,24 |
Zkratky: CHF – městnavé srdeční selhání; CI – interval spolehlivosti; IM – infarkt myokardu; TIA -tranzitorní ischemická ataka. |
Použití u pacientů s hypertenzí
ALLHAT (Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial), dvojitě zaslepená, randomizovaná, mortalitní-morbiditní studie sledovala srovnání léčby novějšími léčivými přípravky: amlodipin 2,5 – 10 mg/den (blokátor kalciového kanálu) nebo lisinopril 10 – 40 mg/den (ACE inhibitor), podávanými jako terapie první linie, s léčbou thiazidovým diuretikem chlortalidonem 12,5 – 25 mg/den při léčbě mírné až středně závažné hypertenze.
Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 let či více bylo randomizováno a následně sledováno průměrně po dobu 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další rizikový faktor ICHS, včetně: infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody v anamnéze (> 6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiného dokumentovaného aterosklerotického kardiovaskulárního onemocnění (celkem 51,5 %), diabetu 2. typu (36,1 %), HDL cholesterolu < 35 mg/dl (11,6 %), hypertrofie levé komory diagnostikované na EKG či echokardiografií (20,9 %), kouření cigaret (21,9 %).
Primární cílový parametr byl souborem fatálních koronárních příhod či nefatálních infarktů myokardu.
-
V tomto primárním cílovém parametru nebyl zjištěn významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem a chlortalidonem: RR 0,98 95% CI [0,90–1,07] p=0,65. Mezi sekundárními cílovými parametry byla incidence srdečního selhání (součást kombinovaného kardiovaskulárního cílového parametru) významně vyšší ve skupině užívající amlodipin v porovnání se skupinou užívající chlortalidon (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95% CI [1,25–1,52] p<0,001). Nicméně, nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v celkové mortalitě při léčbě amlodipinem a chlortalidonem. RR 0,96 95% CI [0,89–1,02] p=0,20.
Použití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie, při nichž pacienti se srdečním selháním třídy II – IV podle NYHA podstoupili zátěžový test, ukázaly, že amlodipin nevede ke zhoršení klinického stavu hodnoceného pomocí tolerance fyzické zátěže, ejekční frakce levé komory a klinické symptomatologie.
Z placebem kontrolované studie (PRAISE) vyplynulo, že u pacientů s chronickým srdečním selháním stupně III – IV dle NYHA léčených digoxinem, diuretiky a inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu (ACE) nedošlo po podání amlodipinu ke zvýšení rizika mortality nebo rizika kombinované mortality a morbidity u pacientů se srdečním selháním.
-
V následující, dlouhodobé, placebem kontrolované studii (PRAISE-2) s amlodipinem u pacientů se srdečním selhání NYHA III a IV bez klinických příznaků nebo bez objektivního nálezu svědčícího pro probíhající ischemickou chorobu, kteří užívali stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalisu nebo diuretik, neměl amlodipin žádný vliv na celkovou nebo kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné skupině pacientů bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem plicního edému.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Losartan
Po perorálním podání se losartan dobře vstřebává a podstupuje metabolismus prvního průchodu játry, přičemž se vytváří aktivní metabolit kyseliny karboxylové a další neaktivní metabolity. Systémová biologická dostupnost losartanu v tabletách je asi 33 %. Průměrné hodnoty maximálních koncentrací losartanu se dosáhne během 1 hodiny a jeho aktivního metabolitu během 3 – 4 hodin.
Amlodipin
Po perorálním podání v terapeutických dávkách je amlodipin dobře resorbován s dosažením vrcholové plazmatické koncentrace za 6 – 12 hodin po podání. Absolutní biologická dostupnost se pohybuje v rozmezí 64 – 80 %. Příjem potravy neovlivňuje biologickou dostupnost amlodipinu.
Distribuce
Losartan
Jak losartan, tak jeho aktivní metabolit jsou z > 99 % vázány na plazmatické bílkoviny, především na albumin. Distribuční objem losartanu je 34 litrů.
Amlodipin
Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. Studie in vitro prokázaly, že přibližně 97,5 % cirkulujícího amlodipinu je navázáno na plazmatické bílkoviny.
Biotransformace
Losartan
Asi 14 % intravenózně či perorálně podané dávky losartanu se přeměňuje na aktivní metabolit. Po perorálním a intravenózním podání draselné soli losartanu značeného 14C je oběh radioaktivity v plazmě přisuzován především losartanu a jeho aktivnímu metabolitu. Asi u 1 % sledovaných jedinců byla zjištěna minimální přeměna losartanu na aktivní metabolit.
Kromě aktivního metabolitu se tvoří neaktivní metabolity.
Amlodipin
Amlodipin je ve značné míře metabolizován na inaktivní metabolity.
Eliminace
Losartan
Plazmatická clearance losartanu je asi 600 ml/min a jeho aktivního metabolitu 50 ml/min. Renální clearance losartanu je asi 74 ml/min a jeho aktivního metabolitu 26 ml/min. Při perorálním podávání losartanu se přibližně 4 % dávky vyloučí v nezměněné podobě močí a asi 6 % dávky se vyloučí močí v podobě aktivního metabolitu. Farmakokinetika losartanu a jeho aktivního metabolitu je v rozmezí dávek až do 200 mg draselné soli losartanu podané perorálně lineární.
Po perorálním podání klesá plazmatická koncentrace losartanu a jeho aktivního metabolitu polyexponenciálně s konečným poločasem asi 2 hodiny (losartan), respektive 6 – 9 hodin (aktivní metabolit). Při podávání dávky 100 mg 1 x denně se losartan ani jeho aktivní metabolit významně nehromadí v plazmě.
Losartan a jeho metabolity jsou vylučovány jak močí, tak žlučí. Po podání perorální dávky/intravenózním podání 14C značeného losartanu u člověka je asi 35 %/43 % radioaktivity vylučováno močí, zatímco 58 %/50 % odchází se stolicí.
Amlodipin
Terminální plazmatický eliminační poločas činí 35 – 50 hodin a je při jedné denní dávce konzistentní. Močí se vylučuje z 10 % v podobě nezměněné substance a ze 60 % ve formě metabolitů.
Porucha funkce ledvin
Losartan
Plazmatické koncentrace losartanu nejsou u pacientů s clearance kreatininu nad 10 ml/min změněny. V porovnání s pacienty s normálními renálními funkcemi je u pacientů na hemodialýze AUC losartanu asi 2krát větší.
Plazmatické koncentrace aktivního metabolitu nejsou u pacientů s poruchou funkce ledvin ani u pacientů na hemodialýze změněny.
Ani losartan, ani aktivní metabolit nelze hemodialýzou odstranit.
Amlodipin
Amlodipin je ve značné míře metabolizován na inaktivní metabolity. 10 % z mateřské sloučeniny se vylučuje močí v nezměněné podobě. Změny plazmatických koncentrací amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.
Porucha funkce jater
Losartan
U pacientů s mírnou až středně závažnou alkoholovou jaterní cirhózou byly plazmatické hladiny losartanu a jeho aktivního metabolitu po perorálním podání 5krát, respektive 1,7krát vyšší, než u mladých mužských dobrovolníků (viz body 4.2 a 4.4).
Amlodipin
O podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce jater existují pouze velmi omezené údaje. Pacienti s jaterní nedostatečností mají sníženou clearance amlodipinu, což má za následek delší poločas a nárůst AUC o přibližně 40 – 60 %.
Pohlaví
Losartan
U žen s hypertenzí byly plazmatické hladiny losartanu až dvakrát vyšší než u mužů s hypertenzí, zatímco plazmatické hladiny aktivního metabolitu se mezi ženami a muži nelišily.
Starší pacienti
Losartan
U starších hypertenzních pacientů nejsou plazmatické koncentrace losartanu a jeho aktivního metabolitu zásadně odlišné od plazmatických koncentrací losartanu a jeho metabolitů pozorovaných u mladých hypertonických pacientů.
Amlodipin
Doba potřebná k dosažení vrcholových plazmatických koncentrací amlodipinu je u starších a mladších subjektů obdobná. Clearance amlodipinu se snižuje, což má za následek zvýšení „plochy pod křivkou“ AUC a prodloužení eliminačního poločasu u starších pacientů. Podle očekávání došlo v závislosti na věku studované skupiny u nemocných s městnavým srdečním selháním ke zvýšení AUC a eliminačního poločasu (viz bod 4.4 „Zvláštní upozornění a opatření pro použití“).
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Amlodipin
Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie u potkanů a myší prokázaly zpoždění porodu, prodloužení doby porodu a snížení přežití mláďat při dávkách přibližně 50× vyšších než nejvyšší doporučené dávky pro člověka stanovené dle mg/kg.
Zhoršení fertility
Nebyl zjištěn žádný účinek na fertilitu potkanů léčených amlodipinem (samci po dobu 64 dní a samice po dobu 14 dní před pářením) v dávkách do 10 mg/kg/den (8x* vyšší než je maximální doporučená dávka u člověka 10 mg na základě mg/m2). V jiné studii s potkany, kde samci byli léčeni amlodipin-besilátem po dobu 30 dnů v dávkách srovnatelných s dávkou pro člověka stanovené dle mg/kg, byly pozorovány snížené plazmatické hladiny hormonů stimulujících folikuly a testosteronu a rovněž snížení hustoty spermií a počtu zralých spermií a Sertoliho buněk.
Kancerogeneze, mutageneze
U potkanů a myší léčených amlodipinem v potravě po dobu dvou let v koncentracích vypočtených tak, aby odpovídaly denním úrovním dávky 0,5; 1,25 a 2,5 mg/kg/den nebyl podán žádný důkaz o kancerogenitě amlodipinu. Nejvyšší dávka (u myší obdobná a u potkanů dvojnásobná* než je maximální doporučená klinická dávka 10 mg na základě mg/m2) byla blízko maximální tolerované dávky u myší, avšak nikoliv u potkanů.
Studie mutagenity neodhalily žádné účinky související s lékem jak na genové, tak i na chromozomální úrovni.
*Při hmotnosti pacienta 50 kg
Losartan
Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, genotoxicity a hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Ve studiích toxicity po opakovaném podání navodilo podávání losartanu snížení parametrů červených krvinek (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit), vzestup močovinového dusíku v séru a příležitostná zvýšení sérového kreatininu, snížení hmotnosti srdce (bez histologického korelátu) a gastrointestinální změny (slizniční léze, vředy, eroze, hemoragie). Stejně jako jiné látky, které přímo ovlivňují renin-angiotenzinový systém, bylo u losartanu ukázáno, že indukuje nepříznivé účinky na pozdní vývoj plodu, což vede ke smrti plodu a malformacím.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety:
monohydrát laktosy
celulosový prášek (E460)
předbobtnalý kukuřičný škrob
kukuřičný škrob
mikrokrystalická celulosa (E460)
koloidní bezvodý oxid křemičitý magnesium-stearát (E470b) sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A) žlutý oxid železitý (E172)
Potahová vrstva:
částečně hydrolyzovaný polyvinylalkohol
oxid titaničitý (E171)
makrogol 3000
mastek (553b)
červený oxid železitý (E172)
žlutý oxid železitý (E172)
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Tenloris 50 mg/5 mg potahované tablety: 58/344/16-C
Tenloris 50 mg/10 mg potahované tablety: 58/345/16-C
Tenloris 100 mg/5 mg potahované tablety: 58/346/16-C
Tenloris 100 mg/10 mg potahované tablety: 58/347/16-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 24. 8. 2016
10. DATUM REVIZE TEXTU
7. 4. 2018
21
obsažen v potahovaných tabletách 50 mg/5 mg, 50 mg/10 mg a 100 mg/5 mg
obsažen v potahovaných tabletách 50 mg/5 mg a 100 mg/10 mg
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
2 roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Blistr (OPA/Al/PVC fólie, Al fólie): 10, 28, 30, 56, 60, 84, 90 a 100 potahovaných tablet, v krabičce.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Další informace o léčivu TENLORIS
Jak
se TENLORIS
podává: perorální podání - potahovaná tableta
Výdej
léku: na lékařský předpis
Balení: Blistr
Velikost
balení: 60
Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Krka, d.d., Novo mesto, Novo mesto
E-mail: info.cz@krka.biz