TELMIZEK COMBI - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Telmizek Combi 40 mg/12,5 mg tablety

Telmizek Combi 80 mg/12,5 mg tablety

Telmizek Combi 80 mg/25 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Telmizek Combi 40 mg/12,5 mg tablety: Jedna tableta obsahuje telmisartanum 40 mg a hydrochlorothi­azidum 12,5 mg.

Telmizek Combi 80 mg/12,5 mg tablety: Jedna tableta obsahuje telmisartanum 80 mg a hydrochlorothi­azidum 12,5 mg.

Telmizek Combi 80 mg/25 mg tablety: Jedna tableta obsahuje telmisartanum 80 mg a hydrochlorothi­azidum 25 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Telmizek Combi 40 mg/12,5 mg tablety jsou bílé nebo téměř bílé, bikonvexní tablety oválného tvaru o velikosti 6,55 × 13,6 mm, na jedné straně s vyraženým označením „TH“.

Telmizek Combi 80 mg/12,5 mg tablety jsou bílé nebo téměř bílé tablety tvaru tobolky o velikosti 9,0 × 17,0 mm, na obou stranách s vyraženým označením „TH 12,5“.

Telmizek Combi 80 mg/25 mg tablety jsou bílé nebo téměř bílé, bikonvexní tablety oválného tvaru o velikosti 9,0 × 17,0 mm, na jedné straně s vyraženým označením „TH“, na druhé straně s vyraženým označením „25“.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba esenciální hypertenze.

Přípravek Telmizek Combi s fixní kombinací dávek (40 mg telmisartanu/12,5 mg hydrochlorothi­azidu) je indikován k léčbě dospělých, u nichž nedochází k dostatečné úpravě krevního tlaku při podávání samotného telmisartanu.

Přípravek Telmizek Combi s fixní kombinací dávek (80 mg telmisartanu/12,5 mg hydrochlorothi­azidu) je indikován k léčbě dospělých, u nichž nedochází k dostatečné úpravě krevního tlaku při podávání samotného telmisartanu.

Přípravek Telmizek Combi s fixní kombinací dávek (80 mg telmisartanu/25 mg hydrochlorothi­azidu) je indikován k léčbě dospělých, u nichž nedochází k dostatečné úpravě krevního tlaku při podávání přípravku Telmizek Combi 80 mg/12,5 mg (80 mg telmisartanu/12,5 mg hydrochlorothi­azidu), nebo k léčbě pacientů, jejichž stav byl dříve stabilizován samostatně podávaným telmisartanem a hydrochlorothi­azidem.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Telmizek Combi je určen pro pacienty, jejichž krevní tlak není dostatečně upraven samotným telmisartanem. Doporučuje se provést individuální titraci každé z obou složek přípravku ještě před přechodem na fixní kombinaci dávek. Pokud je to z klinického hlediska vhodné, lze zvážit přímý přechod z monoterapie na fixní kombinaci dávek.

[40 mg/12,5 mg a 80 mg/12,5 mg:]

• – Telmizek Combi 40 mg/12,5 mg lze podávat jednou denně pacientům, jejichž krevní tlak není dostatečně upraven telmisartanem v dávce 40 mg.

• – Telmizek Combi 80 mg/12,5 mg lze podávat jednou denně pacientům, jejichž krevní tlak není dostatečně upraven telmisartanem v dávce 80 mg.

[80 mg/25 mg:]

• – Telmizek Combi 80 mg/25 mg lze podávat jednou denně pacientům, jejichž krevní tlak není dostatečně upraven přípravkem Telmizek Combi 80 mg/12,5 mg nebo pacientům, jejichž stav byl dříve stabilizován samostatně podávaným telmisartanem a hydrochlorothi­azidem.

Telmizek Combi je rovněž k dispozici v dávkové síle 40 mg/12,5 mg a 80 mg/ 12,5 mg

Porucha funkce ledvin

Doporučuje se pravidelná kontrola funkce ledvin_(viz bod 4.4).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce jater by dávkování nemělo být vyšší než jedna tableta přípravku Telmizek Combi 40 mg/12,5 mg jednou denně. Přípravek Telmizek Combi není indikován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater. Pacientům s poruchou funkce jater je třeba thiazidy podávat opatrně (viz bod 4.4).

Starší pacienti

Úprava dávky není nutná.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Telmizek Combi u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Přípravek Telmizek Combi tablety se užívá perorálně jednou denně. Zapíjí se tekutinou a užívá se s jídlem nebo bez jídla.

4.3 Kontraindikace

• – Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• – Hypersenzitivita na jiné látky odvozené od sulfonamidů (protože hydrochlorothiazid je léčivá látka odvozená od sulfonamidů).

• – Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).

• – Cholestáza a poruchy s biliární obstrukcí.

• – Závažná porucha funkce jater.

• – Závažná porucha funkce ledvin (clearance kreatininu <30 ml/min).

• – Refrakterní hypokalemie, hyperkalcemie.

• – Současné užívání přípravku Telmizek Combi s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů s diabetes mellitus nebo poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m² (viz body 4.5 a 5.1).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Těhotenství

Léčba antagonisty receptoru pro angiotenzin II nesmí být během těhotenství zahájena. Pokud není pokračování v léčbě antagonisty receptoru pro angiotenzin II považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze s ověřeným bezpečnostním profilem při podávání v těhotenství. Jestliže je zjištěno těhotenství, léčba antagonisty receptoru pro angiotenzin II musí být ihned ukončena, a pokud je to potřebné, musí být zahájena jiná léčba (viz body 4.3 a 4.6).

Porucha funkce jater

Přípravek Telmizek Combi nesmí být podáván pacientům s cholestázou, poruchami s biliární obstrukcí nebo těžkou jaterní insuficiencí (viz bod 4.3), protože telmisartan se vylučuje převážně žlučí. U těchto pacientů lze očekávat sníženou jaterní clearanci telmisartanu.

Navíc by se měl přípravek Telmizek Combi podávat se zvýšenou opatrností pacientům s poruchou funkce jater nebo progresivním jaterním onemocněním, protože u nich i malé změny v rovnováze tekutin a elektrolytů mohou vést ke vzniku jaterního kómatu. Klinické zkušenosti s podáváním přípravku Telmizek Combi pacientům s poruchou funkce jater nejsou k dispozici.

Renovaskulární hypertenze

U pacientů s oboustrannou stenózou renální tepny nebo se stenózou tepny zásobující jedinou funkční ledvinu, kteří jsou léčeni přípravky ovlivňujícími renin-angiotenzin-aldosteronový systém, hrozí zvýšené riziko závažné hypotenze a poruchy funkce ledvin.

Porucha funkce ledvin a transplantace ledvin

Přípravek Telmizek Combi nesmí být používán u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (clearance kreatininu <30 ml/min) (viz bod 4.3). Nejsou k dispozici žádné zkušenosti s podáváním telmisartanu/hy­drochlorothia­zidu pacientům po nedávné transplantaci ledvin. Zkušenosti s podáváním telmisartanu/hy­drochlorothia­zidu pacientům s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin jsou omezené, proto se doporučují pravidelné kontroly hladin draslíku, kreatininu a kyseliny močové v krevním séru. U pacientů s poruchou funkce ledvin se může vyskytovat azotémie související s užíváním thiazidových diuretik.

Intravaskulární hypovolemie

U pacientů s poklesem intravaskulárního objemu a/nebo sodíku v důsledku intenzivní diuretické terapie, omezování soli v dietě, průjmu nebo zvracení se zejména po první dávce telmisartanu může objevit symptomatická hypotenze. Takové stavy je nutno korigovat ještě před podáním přípravku Telmizek Combi.

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)

Bylo prokázáno, že současné užívání ACE inhibitorů, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).

Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku. Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s diabetickou nefropatií.

Jiné stavy spojené se stimulací systému renin-angiotenzin-aldosteron

U pacientů, jejichž cévní tonus a funkce ledvin závisejí převážně na aktivitě renin-angiotenzin-aldosteronového systému (např. u pacientů s těžkým městnavým srdečním selháním nebo s průvodním onemocněním ledvin, včetně stenózy renální tepny), byla léčba přípravky, které ovlivňují tento systém, spojena s akutní hypotenzí, hyperazotemií, oligurií nebo vzácně s akutním selháním ledvin (viz bod 4.8).

Primární hyperaldostero­nismus

Pacienti s primárním hyperaldostero­nismem obecně neodpovídají na antihypertenziva působící inhibicí renin-angiotenzinového systému. Proto se u nich podávání přípravku Telmizek Combi nedoporučuje.

Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofícká kardiomyopatie

Stejně jako u ostatních vazodilatancií je nutno věnovat zvláštní pozornost pacientům se stenózou aortální nebo mitrální chlopně nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií.

Vliv na metabolismus a endokrinní systém

Thiazidová diuretika mohou zhoršovat glukózovou toleranci, naopak u pacientů s diabetem mellitem léčených inzulinem nebo antidiabetiky a telmisartanem se může objevit hypoglykemie. Proto by u těchto pacientů mělo být zváženo monitorování glykémie; v indikovaných případech může být potřebná úprava dávky inzulinu nebo antidiabetik. Během léčby thiazidy se může projevit latentní diabetes mellitus. Diuretická terapie thiazidy bývá spojena s nárůstem hladin cholesterolu a triglyceridů; při dávce 12,5 mg obsažené v přípravku Telmizek Combi však byly hlášeny minimální nebo žádné účinky. U některých pacientů užívajících thiazidová diuretika se může objevit hyperurikemie nebo přímo dna.

Poruchy rovnováhy elektrolytů

Stejně jako u všech pacientů léčených diuretiky by měly být ve vhodných intervalech prováděny pravidelné kontroly sérových elektrolytů.

Thiazidy, včetně hydrochlorothi­azidu, mohou způsobovat poruchy rovnováhy vody nebo elektrolytů (včetně hypokalemie, hyponatremie a hypochloremické alkalózy). Mezi příznaky, které upozorňují na poruchy rovnováhy vody nebo elektrolytů, patří sucho v ústech, žízeň, astenie, letargie, ospalost, neklid, svalové bolesti nebo křeče, svalová únava, hypotenze, oligurie, tachykardie a gastrointestinální poruchy, jako je nevolnost nebo zvracení (viz bod 4.8).

• – Hypokalemie

• I když při léčbě thiazidovými diuretiky může dojít k hypokalemii, souběžná léčba telmisartanem může hypokalemii způsobenou diuretikem snižovat. Riziko hypokalemie je vyšší u pacientů s jaterní cirhózou, u pacientů s výraznou diurézou, u pacientů s neadekvátním perorálním příjmem elektrolytů a u pacientů souběžně užívajících kortikosteroidy nebo adrenokortikotropní hormon (ACTH), (viz bod 4.5).

• – Hyperkalemie

• II (AT1) může vést k hyperkalemii. I když při používání kombinace telmisartan/hy­drochlorothia­zid nebyl zdokumentován výskyt klinicky významné hyperkalemie, patří mezi rizikové faktory rozvoje hyperkalemie renální insuficience a/nebo srdeční selhání a diabetes mellitus. Diuretika šetřící draslík, přípravky doplňující draslík nebo náhražky soli obsahující draslík je třeba s přípravkem Telmizek Combi podávat s opatrností (viz bod 4.5).

• – Hyponatremie a hypochloremická alkalóza

• – Hyperkalcemie

• – Hypomagnezemie

Bylo prokázáno, že thiazidy zvyšují vylučování hořčíku močí, což může vést k hypomagnezemii (viz bod 4.5).

Etnické rozdíly

Stejně jako je tomu u všech ostatních antagonistů receptoru pro angiotenzin II, telmisartan je zřetelně méně účinný při snižování krevního tlaku u pacientů černošského etnika než u pacientů jiných etnik, pravděpodobně vzhledem k vyšší prevalenci stavů s nízkou hladinou reninu v populaci hypertoniků černošského etnika.

Jiné

Stejně jako je tomu u jiných antihypertenziv, přílišné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou kardiopatií nebo s ischemickým kardiovaskulárním onemocněním může vyvolat infarkt myokardu nebo iktus.

Obecné informace

U pacientů s předchozím výskytem alergie nebo bronchiálního astmatu nebo i bez něj může dojít k reakcím hypersenzitivity na hydrochlorothiazid, přičemž pravděpodobnost jejich výskytu je vyšší u pacientů s pozitivní anamnézou. Při podávání thiazidových diuretik včetně hydrochlorothiazidu byla hlášena exacerbace nebo aktivace systémového lupus erythematodes.

V souvislosti s podáváním thiazidových diuretiky byly hlášeny případy fotosenzitivních reakcí (viz bod 4.8). Jestliže se během léčby objeví fotosenzitivní reakce, doporučuje se ukončit léčbu. Pokud je další podávání těchto diuretik považováno za nutné, je doporučeno chránit exponovaná místa před sluncem nebo umělým ultrafialovým zářením (UVA).

Akutní myopie a glaukom s uzavřeným úhlem

Hydrochlorothiazid, sulfonamid, může vyvolat idiosynkratickou reakci, vedoucí k přechodné akutní myopii a akutnímu glaukomu s uzavřeným úhlem. Příznaky zahrnují náhlý vznik snížené zrakové ostrosti anebo bolesti oka a typicky nastane během hodin až týdnů po zahájení podávání léčivého přípravku. Neléčeny akutní glaukom s uzavřeným úhlem může vést k trvalé ztrátě zraku. Primární léčbou je co možná okamžité vysazení hydrochlorothi­azidu. Je nutno zvážit okamžitou lékařskou nebo chirurgickou léčbu, pokud se nedaří upravit nitrooční tlak. Riziko vzniku akutního glaukomu s uzavřeným úhlem může zahrnovat anamnézu alergie na sulfonamidy nebo penicilin.

4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Lithium

Při souběžném podávání lithia s inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu bylo hlášeno reverzibilní zvýšení sérových koncentrací lithia a toxicity. Vzácně byly takové případy hlášeny při podávání s antagonisty receptoru pro angiotenzin II (včetně telmisartanu/hy­drochlorothia­zidu). Souběžné podávání lithia a přípravku Telmizek Combi se nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud se ukáže nezbytnost podávání této kombinace, doporučuje se během souběžného užívání pečlivé monitorování sérové hladiny lithia.

Léčivé přípravky, jejichž podávání je spojeno se ztrátami draslíku a hypokalemií (např. jiná kaliuretická diuretika, laxativa, kortikosteroidy, ACTH, amfotericin, karbenoxolon, sodná sůl penicilinu G, kyselina salicylová a její deriváty)

Pokud mají být tyto látky předepsány spolu s kombinací hydrochlorothiazid-telmisartan, je doporučeno monitorování plazmatické hladiny draslíku. Tyto léčivé přípravky mohou zesilovat vliv hydrochlorothiazidu na hladinu draslíku v séru (viz bod 4.4).

Léčivé přípravky, které mohou zvyšovat hladinu draslíku nebo vyvolat hyperkalemii (např. inhibitory ACE, diuretika šetřící draslík, přípravky doplňující draslík, náhražky soli obsahující draslík, cyklosporin nebo jiné léčivé přípravky, jako je natrium-heparinát)

Pokud mají být tyto přípravky předepsány spolu s kombinací hydrochlorothiazid-telmisartan, je doporučeno monitorování plazmatické hladiny draslíku. Ze zkušeností s podáváním jiných léčivých přípravků, které působí proti systému renin-angiotenzin, je známo, že souběžné podávání výše zmíněných léčivých přípravků může vést ke zvýšení sérové hladiny draslíku, a proto se nedoporučuje (viz bod 4.4).

Léčivé přípravky ovlivňované poruchami sérového draslíku

Doporučuje se pravidelné sledování sérového draslíku a EKG, jestliže je přípravek Telmizek Combi podáván spolu s léčivými přípravky ovlivňovanými poruchami sérové hladiny draslíku (např. digitálisové glykosidy, antiarytmika) a s následujícími léčivými přípravky vyvolávajícími arytmii torsades de pointes (mezi něž patří některá antiarytmika), přičemž hypokalemie je predispozičním faktorem vzniku torsades de pointes.

• – antiarytmika třídy Ia (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid)

• – antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid)

• – některá antipsychotika (např. thioridazin, chlorpromazin, levomepromazin, trifluoperazin, kyamemazin, sulpirid, sultoprid, amisulprid, tiaprid, pimozid, haloperidol, droperidol)

• – jiné (např. bepridil, cisaprid, difemanil, erytromycin IV, halofantrin, mizolastin, pentamidin, sparfloxacin, terfenadin, vinkamin IV.)

Digitálisové glykosidy

Hypokalemie nebo hypomagnezemie vyvolaná thiazidy přispívá ke vzniku digitálisem indukovaných arytmií (viz bod 4.4).

Digoxin

Pokud je telmisartan podáván současně s digoxinem bylo pozorováno zvýšení mediánu u vrcholové plasmatické koncentrace digoxinu (49%) a u minimální plasmatické koncentrace digoxinu v rovnovážném stavu (20%). Při zahajování léčby, úpravách dávky a vysazení telmisartanu, je třeba monitorovat hladiny digoxinu pro udržení terapeutického rozmezí.

Jiná antihypertenziva

Telmisartan může zvýšit hypotenzní účinek jiných antihypertenziv.

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí kombinovaného užíváníinhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako jsou hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Antidiabetika (perorální antidiabetika a inzulin)

Může být zapotřebí upravit dávkování antidiabetik (viz bod 4.4 ).

Metformin

Metformin musí být používán s opatrností, protože existuje riziko laktátové acidózy vyvolané možným selháním funkce ledvin v souvislosti s podáváním hydrochlorothi­azidu.

Cholestyramin a kolestipolové pryskyřice

• V přítomnosti těchto pryskyřičných anionických iontoměničů je absorpce hydrochlorothiazidu narušena.

Nesteroidní antirevmatika

Nesteroidní antirevmatika (tzv. NSA, tj. kyselina acetylsalicylová v protizánětlivých dávkovacích režimech, inhibitory COX-2 a neselektivní NSA) mohou snižovat diuretický, natriuretický a antihypertenzní účinky thiazidových diuretik a antihypertenzní účinky antagonistů receptoru pro angiotenzin II.

U určitých pacientů s narušenou funkcí ledvin (například u dehydratovaných pacientů nebo starších pacientů s poruchou funkce ledvin) může mít souběžné podávání antagonistů receptoru pro angiotenzin II a inhibitorů cyklooxygenázy za následek další zhoršení funkce ledvin, včetně možného akutního selhání ledvin, které je obvykle reverzibilní. Proto je nutno tuto kombinaci podávat s opatrností, zejména u starších pacientů. Pacienti musí být adekvátně hydratováni a je třeba zvážit sledování funkce ledvin po zahájení takové souběžné léčby a poté v pravidelných intervalech.

• V jedné studii vedlo souběžné podávání telmisartanu a ramiprilu ke 2,5 násobnému zvýšení AUC0–24 a Cmax ramiprilu a ramiprilátu. Klinický význam tohoto zjištění není znám.

Vazopresorické aminy (např. noradrenalin)

Účinek vazopresorických aminů může být snížen.

Nedepolarizující relaxancia kosterního svalstva (např. tubokurarin) Hydrochlorothiazid může zesilovat účinek nedepolarizujících relaxancií kosterního svalstva.

Léčivé přípravky užívané k léčbě dny (např. probenecid, sulfinpyrazon a allopurinol)

Může být nezbytná úprava dávkování urikosurik, protože hydrochlorothiazid může zvyšovat hladinu kyseliny močové v séru. Může být nezbytné zvýšení dávky probenecidu nebo sulfinpyrazonu. Souběžné podávání thiazidu může zvýšit incidenci reakcí hypersenzitivity na allopurinol.

Soli vápníku

Thiazidová diuretika mohou zvýšit sérovou hladinu vápníku díky jeho sníženému vylučování. Pokud je nutné předepsat přípravky doplňující vápník, měla by být hladina vápníku v séru monitorována a jeho dávkování případně příslušně upraveno.

Beta-blokátory a diazoxid

Thiazidy mohou potencovat hyperglykemizující účinek beta-blokátorů a diazoxidu.

Anticholinergní látky (např. atropin, biperiden) mohou zvyšovat biologickou dostupnost diuretik thiazidového typu snížením gastrointestinální motility a rychlosti vyprazdňování žaludku.

Amantadin

Thiazidy mohou zvyšovat riziko nežádoucích účinků amantadinu.

Cytotoxické látky (např. cyklosfosfamid, metotrexát)

Thiazidy mohou snižovat vylučování cytotoxických léčivých přípravků ledvinami a zesilovat jejich myelosupresivní účinky.

Na základě farmakologických vlastností lze očekávat, že následující léčivé přípravky mohou zesilovat hypotenzní účinky všech antihypertenziv včetně telmisartanu: baklofen, amifostin.

Kromě toho alkohol, barbituráty, narkotika nebo antidepresiva mohou zesilovat ortostatickou hypotenzi.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství________­________________________­________________________­________________________­____________

Podávání antagonistů receptoru pro angiotenzin II se v prvním trimestru těhotenství nedoporučuje (viz bod 4.4). Podávání antagonistů receptoru pro angiotenzin II ve druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4).___________­________________________­________________________­_______

Dostatečné údaje o podávání přípravku Telmizek Combi těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3).

Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenicity při podávání inhibitorů ACE během prvního trimestru těhotenství nebyly definitivní, malé zvýšení rizika však nelze vyloučit. I když neexistují žádné kontrolované epidemiologické údaje týkající rizika při podávání antagonistů receptoru pro angiotenzin II, pro tuto třídu léčiv může existovat podobné riziko. Pokud není pokračování v léčbě antagonisty receptoru pro angiotenzin II považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze s ověřeným bezpečnostním profilem při podávání v těhotenství. Jestliže je zjištěno těhotenství, léčba antagonisty receptoru pro angiotenzin II musí být ihned ukončena, a pokud je to potřebné, musí být zahájena jiná léčba.

Je známo, že expozice antagonistům receptoru pro angiotenzin II během druhého a třetího trimestru způsobuje u člověka fetotoxicitu (snížená funkce ledvin, oligohydramnion, zpomalená osifikace lebky) a neonatální toxicitu (selhání ledvin, hypotenze, hyperkalemie), (viz bod 5.3). Pokud došlo k expozici antagonistům receptoru pro angiotenzin II od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvukové vyšetření ledvin a lebky.

Novorozence matek, které užívaly antagonisty receptoru pro angiotenzin II, je nutno pečlivě sledovat kvůli možnosti hypotenze (viz body 4.3 a 4.4).

Zkušenosti s podáváním hydrochlorothiazidu v těhotenství, zejména v prvním trimestru, jsou omezené. Studie na zvířatech jsou nedostatečné. Hydrochlorothiazid prochází placentou. Podle farmakologického mechanismu účinku hydrochlorothiazidu může jeho užívání ve druhém a třetím trimestru poškodit fetoplacentární perfuzi a způsobit u plodu a novorozence následky jako například ikterus, poruchy rovnováhy elektrolytů a trombocytopenii. Hydrochlorothiazid nesmí být používán při gestačním edému, gestační hypertenzi nebo preeklampsii vzhledem k riziku snížení plazmatického objemu a nedostatečné placentární perfuze bez příznivého účinku na průběh onemocnění. Hydrochlorothiazid nesmí být používán u esenciální hypertenze těhotných žen, s výjimkou vzácných situací, kdy nelze použít jinou léčbu.

Kojení

Protože nejsou dostupné žádné informace ohledně používání přípravku Telmizek Combi během kojení, podávání přípravku Telmizek Combi se nedoporučuje a během kojení se dává přednost jiným metodám léčby s lépe stanovenými bezpečnostními profily, zejména během kojení novorozenců nebo předčasně narozených dětí.

Hydrochlorothiazid se v malých množstvích vylučuje do lidského mateřského mléka. Thiazidy, které ve vysokých dávkách způsobují intenzivní diurézu, mohou bránit tvorbě mléka. Podávání přípravku Telmizek Combi během kojení se nedoporučuje. Pokud je přípravek Telmizek Combi používán během kojení, měla by být dávka co možná nejnižší.

Fertilita

V předklinických studiích nebyly pozorovány žádné účinky telmisartanu a hydrochlorothiazidu na plodnost samců a samic.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Při řízení motorových vozidel nebo obsluze strojních zařízení je třeba vzít v úvahu, že léčba antihypertenzivy, jako je Telmizek Combi, může občas způsobovat závratě nebo ospalost.

4.8 Nežádoucí účinky

Shrnutí profilu bezpečnosti

Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem je závrať. Vzácně (>1/10 000 až <1/1 000) se může objevit závažný angioedém.

[40 mg/12,5 mg a 80 mg/12,5 mg:]

Celková incidence nežádoucích účinků hlášených u telmisartanu/hy­drochlorothia­zidu je srovnatelná jako v randomizovaných kontrolovaných hodnoceních zahrnujících 1471 pacientů randomizovaných pro užívání telmisartanu v kombinaci s hydrochlorot­hiazidem (835) nebo samotného telmisartanu (636). Nebyl zjištěn vztah mezi dávkou a výskytem nežádoucích účinků a nežádoucí účinky nevykazovaly žádnou korelaci s pohlavím, věkem nebo etnikem pacientů.

[80 mg/25 mg:]

Celková incidence a struktura nežádoucích účinků hlášených u telmisartanu/hy­drochlorothia­zidu

80 mg/25 mg byla srovnatelná jako v randomizovaných kontrolovaných studiích s telmisartanem/hy­drochlorothia­zidem 80 mg/12,5 mg. Nebyl zjištěn vztah mezi dávkou a výskytem nežádoucích účinků a nežádoucí účinky nevykazovaly žádnou korelaci s pohlavím, věkem nebo etnikem pacientů.

Tabulkový přehled nežádoucích účinků

Nežádoucí účinky hlášené ve všech klinických hodnoceních a objevující se častěji (p <0,05) u telmisartanu v kombinaci s hydrochlorot­hiazidem oproti placebu jsou níže rozděleny podle tříd orgánových systémů. Nežádoucí účinky, o nichž je známo, že se mohou objevovat při samostatném podávání některé ze složek přípravku, ale které nebyly pozorovány v klinických hodnoceních, se mohou objevit i při léčbě přípravkem Telmizek Combi.

Nežádoucí účinky byly zařazeny do jednotlivých kategorií četnosti podle následující konvence: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10), méně časté (>1/1 000 až <1/100); vzácné (>1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000); není známo (z dostupných údajů nelze četnost určit).

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Poruchy metabolismu a výživy

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Poruchy jater a žlučových cest

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

1: Na základě zkušeností po uvedení přípravku na trh

2: Další popis viz bod „Popis vybraných nežádoucích účinků“

Doplňkové informace o jednotlivých složkách

Dříve hlášené nežádoucí účinky jednotlivých složek mohou být potenciálně také nežádoucími účinky přípravku Telmizek Combi, i když nebyly v klinických hodnoceních s tímto přípravkem pozorovány.

Telmisartan

Nežádoucí účinky se vyskytovaly s podobnou četností u pacientů léčených placebem i telmisartanem. Celková incidence nežádoucích účinků hlášených v placebem kontrolovaných hodnoceních při podávání telmisartanu (41,4 %) byla obvykle srovnatelná s placebem (43,9 %). Následující nežádoucí účinky byly shromážděny ze všech klinických hodnocení u pacientů léčených telmisartanem pro hypertenzi nebo u pacientů ve věku 50 a více let s vysokým rizikem kardiovaskulárních příhod.

Poruchy krve a lymfatického systému

Poruchy metabolismu a výživy

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Vzácné: Artróza, bolesti šlach

Poruchy ledvin a močových cest

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

3: Další popis viz bod „Popis vybraných nežádoucích účinků“

Hydrochlorothi­azid

Hydrochlorothiazid může způsobovat hypovolemii nebo ji může zhoršovat, což by mohlo vést k poruše rovnováhy elektrolytů (viz bod 4.4).

Mezi nežádoucí účinky s neznámou četností výskytu hlášené při podávání samotného hydrochlorothiazidu mimo jiné patří:

Poruchy krve a lymfatického systému

Poruchy metabolismu a výživy

Gastrointestinální poruchy

Časté: Nauzea

Není známo: Pankreatitida, žaludeční potíže

Poruchy jater a žlučových cest

Není známo: Hepatocelulární žloutenka, cholestatická žloutenka

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Není známo: Lupus-like syndrom (syndrom napodobující lupus), reakce

fotosenzitivity, kožní vaskulitida, toxická epidermální nekrolýza, erythema multiforme

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Není známo: Slabost

Poruchy ledvin a močových cest

Není známo: Intersticiální nefritida, poruchy funkce ledvin, glykosurie

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Není známo: Pyrexie

Vyšetření

Není známo: Zvýšení hladiny triglyceridů

Popis vybraných nežádoucích účinků

Abnormální jaterní funkce/porucha jater

Většina případů abnormální jaterní funkce/poruchy jater podle zkušeností s telmisartanem po uvedení na trh se vyskytla u japonských pacientů. U japonských pacientů se tyto nežádoucí účinky vyskytují s vyšší pravděpodobností.

Sepse

V hodnocení PRoFESS byla pozorována zvýšená incidence sepse po telmisartanu ve srovnání s placebem. Tato událost může být náhodný nález nebo může souviset s dosud neznámým mechanismem (viz bod 5.1).

Intersticiální plicní nemoc

Na základě zkušeností po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy intersticiální plicní nemoci časově související s podáním telmisartanu. Příčinná souvislost však nebyla zjištěna.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webová adresa:

4.9 Předávkování

K dispozici jsou pouze omezené informace týkající se předávkování telmisartanu u člověka. Stupeň odstranění hydrochlorothiazidu hemodialýzou nebyl stanoven.

Příznaky

Nejnápadnějšími projevy předávkování telmisartanem byly hypotenze a tachykardie; dále byl také hlášen výskyt bradykardie, závratí, zvracení, zvýšení sérového kreatininu a akutního selhání ledvin. Předávkování hydrochlorothi­azidem je spojeno s deplecí elektrolytů (hypokalemie, hypochloremie) a hypovolemií, které jsou důsledkem nadměrné diurézy. Nejčastějšími známkami a příznaky předávkování jsou nevolnost a ospalost. Hypokalemie může vést ke svalovým spazmům a/nebo může zvýrazňovat arytmii související se souběžným užíváním digitálisových glykosidů nebo určitých antiarytmik.

Léčba

Telmisartan nelze odstranit hemodialýzou. Pacient by měl být pečlivě monitorován, léčba by měla být symptomatická a podpůrná. Léčba závisí na době, která uplynula od požití, a na závažnosti příznaků. Navrhovaná opatření zahrnují navození zvracení a/nebo výplach žaludku. Vhodnou léčbou předávkování může být použití aktivního uhlí. Je nutno často sledovat hladiny elektrolytů a kreatininu v séru. Při hypotenzi je nutno uložit pacienta do polohy na zádech a rychle doplnit soli a objem.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antagonisté angiotenzinu II a diuretika, ATC kód: C09DA07

Telmizek Combi je kombinací antagonisty receptoru pro angiotenzin II telmisartanu a thiazidového diuretika hydrochlorothi­azidu. Kombinace těchto složek má aditivní antihypertenzní účinek, který snižuje krevní tlak ve větší míře než jednotlivé složky při samostatném podání. Podávání přípravku Telmizek Combi jednou denně v terapeutickém dávkovacím rozmezí vede k účinnému a plynulému snížení krevního tlaku.

Mechanismus účinku

Telmisartan je perorálně účinný a specifický antagonista podtypu 1 (AT1) receptoru pro angiotenzin II. Telmisartan s velmi vysokou afinitou vytěsňuje angiotenzin II z jeho vazebného místa na receptoru podtypu AT1, který zodpovídá za známé účinky angiotenzinu II. Telmisartan nevykazuje na receptoru AT1 žádnou parciální agonistickou aktivitu. Telmisartan se váže selektivně na receptor AT1. Vazba je dlouhodobá. Telmisartan nevykazuje afinitu k jiným receptorům, včetně AT2 a ostatních méně charakterizovaných receptorů AT. Funkční význam těchto receptorů není znám, stejně jako vliv jejich možné nadměrné stimulace angiotenzinem II, jehož hladiny se podáváním telmisartanu zvyšují. Hladiny aldosteronu v plazmě se při podávání telmisartanu snižují. Telmisartan u člověka nezpůsobuje inhibici plazmatického reninu ani neblokuje iontové kanály. Telmisartan nezpůsobuje inhibici enzymu konvertujícího angiotenzin (kininázu II), což je enzym, který rovněž rozkládá bradykinin. Proto se nepředpokládá, že by telmisartan zesiloval nežádoucí účinky zprostředkované bradykininem.

Dávka telmisartanu 80 mg u zdravých dobrovolníků téměř zcela potlačuje zvýšení krevního tlaku vyvolané angiotenzinem II. Inhibiční účinek přetrvává déle než 24 hodin a je měřitelný po dobu až 48 hodin.

Hydrochlorothiazid je thiazidové diuretikum. Mechanismus antihypertenzního účinku thiazidových diuretik není úplně známý. Thiazidy mají účinek na renální tubulární mechanismus reabsorpce elektrolytů, přímo zvyšující vylučování sodíku a chloridů v přibližně ekvivalentním množství. Diuretický účinek hydrochlorothiazidu snižuje objem plasmy, zvyšuje plasmatickou aktivitu reninu, zvyšuje vylučování aldosteronu s výsledným zvýšením ztrát draslíku a bikarbonátů močí a snížením sérové hladiny draslíku. Pravděpodobně blokádou systému renin-angiotenzin-aldosteron má v kombinaci podávaný telmisartan tendenci bránit ztrátám draslíku spojeným s podáváním hydrochlorothi­azidu. Po podání hydrochlorothiazidu dochází k nástupu diurézy po 2 hodinách, maximálního účinku je dosaženo přibližně za 4 hodiny a účinek přetrvává asi 6 – 12 hodin.

Klinická účinnost a bezpečnost

Léčba esenciální hypertenze

Po první dávce telmisartanu se antihypertenzní účinek projeví postupně v průběhu 3 hodin. Maximálního snížení krevního tlaku je obvykle dosaženo v průběhu 4 až 8 týdnů od zahájení léčby a přetrvává během dlouhodobé terapie. Antihypertenzní účinek je stabilní celých 24 hodin po podání přípravku včetně posledních 4 hodin před podáním následující dávky, jak bylo prokázáno ambulantním měřením krevního tlaku. To je potvrzeno i měřením v bodě maximálního účinku a bezprostředně před následující dávkou léku (po dávkách telmisartanu 40 a 80 mg v placebem kontrolovaných klinických studiích byl poměr minimálních a maximálních hladin konzistentně vyšší než 80 %).

U pacientů s hypertenzí telmisartan snižuje jak systolický, tak i diastolický krevní tlak bez ovlivnění tepové frekvence. Antihypertenzní účinnost telmisartanu je srovnatelná se zástupci jiných tříd antihypertenziv (což bylo prokázáno v klinických hodnoceních porovnávajících telmisartan s amlodipinem, atenololem, enalaprilem, hydrochlorothi­azidem a lisinoprilem).

[80 mg/25 mg:]

Ve dvojitě zaslepeném kontrolovaném klinickém hodnocení (n = 687 pacientů k hodnocení účinnosti) bylo u subjektů, kteří neodpovídali na léčbu kombinací 80 mg/12,5 mg, při podávání kombinace 80 mg/25 mg, prokázáno prohloubení účinku na snížení krevního tlaku o 2,7/1,6 mm Hg (STK/DTK, rozdíl přizpůsobeného průměru změn oproti výchozím hodnotám systolického a diastolického krevního tlaku). V klinickém hodnocení s následným sledováním s kombinací 80 mg/25 mg se krevní tlak dále snížil (což vedlo k celkovému snížení o 11,5/9,9 mm Hg (STK/DTK).

• V souhrnné analýze dvou obdobných dvojitě zaslepených placebem kontrolovaných klinických hodnocení v trvání 8 týdnů provádějících srovnání s valsartanem/hy­drochlorothia­zidem v dávce 160 mg/25 mg (n = 2 121 pacientů k hodnocení účinnosti) byl prokázán signifikantně větší účinek na snížení krevního tlaku u kombinace telmisartan/hy­drochlorothia­zid 80 mg/25 mg, a to o 2,2/1,2 mm Hg (STK/DTK, rozdíl přizpůsobeného průměru změn oproti výchozím hodnotám systolického a diastolického krevního tlaku).

• V klinických hodnoceních přímo srovnávajících léčbu dvěma antihypertenzivy byl výskyt suchého kašle významně nižší u pacientů léčených telmisartanem než u pacientů léčených inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin.

• 1,10 p (non-inferiorita) = 0,0019 při rozpětí 1,13). Četnost úmrtí ze všech příčin byla pro pacienty léčené telmisartanem 11,6% a pro pacienty léčené ramiprilem 11,8%.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Při souběžném podávání hydrochlorothiazidu a telmisartanu nedochází u zdravých dobrovolníků k vzájemnému ovlivnění farmakokinetiky jednotlivých látek.

Absorpce

Telmisartan: Po perorálním podání je maximální koncentrace telmisartanu dosaženo za 0,5 – 1,5 hodiny po podání dávky. Absolutní biologická dostupnost telmisartanu při dávce 40 mg je 42 %, při dávce 160 mg 58 %. Jídlo mírně snižuje biologickou dostupnost telmisartanu se snížením plochy pod křivkou závislosti plazmatických koncentrací na čase (AUC) přibližně o 6 % po dávce 40 mg a přibližně o 19 % po dávce 160 mg). Plazmatické koncentrace telmisartanu za 3 hodiny po podání nalačno nebo současně s jídlem jsou podobné. Nepředpokládá se, že by menší snížení AUC mohlo vést ke snížení terapeutické účinnosti. Farmakokinetika perorálně podaného telmisartanu v dávkách 20 – 160 mg je nelineární vzhledem k tomu, že zvýšení plazmatických koncentrací (Cmax a AUC) při narůstajících dávkách je vyšší, než odpovídá přímé úměře. Telmisartan se při opakovaném podávání v plazmě významně nekumuluje.

Hydrochlorothiazid: Po perorálním podání telmisartanu/hy­drochlorothia­zidu je maximálních koncentrací hydrochlorothiazidu dosaženo přibližně za 1,0 – 3,0 hodiny po podání dávky. Podle kumulativního vylučování ledvinami je absolutní biologická dostupnost hydrochlorothiazidu přibližně 60 %.

Distribuce

Telmisartan je ve velké míře vázán na plazmatické proteiny (□ 99,5 %), především na albumin a kyselý alfa-1-glykoprotein. Zdánlivý distribuční objem telmisartanu je přibližně 500 litrů, což svědčí o jeho další vazbě ve tkáních.

Hydrochlorothiazid je z 68 % vázán na bílkoviny v plazmě a jeho zdánlivý distribuční objem je 0,83 –1,14 l/kg.

Biotransformace

Telmisartan je metabolizován konjugací na farmakologicky neaktivní acylglukuronid. Glukuronid mateřské sloučeniny je jediným metabolitem identifikovaným u člověka. Po podání jednotlivé dávky telmisartanu značeného ¹⁴C představuje glukuronid přibližně 11 % radioaktivity naměřené v plazmě. Izoenzymy cytochromu P450 se metabolismu telmisartanu neúčastní.

Hydrochlorothiazid není u člověka metabolizován.

Eliminace

Telmisartan: Po intravenózním i perorálním podání byla většina telmisartanu značeného ¹⁴C v podané dávce (<97 %) vyloučena stolicí cestou biliární exkrece. Jen nepatrné množství bylo nalezeno v moči. Celková plazmatická clearance telmisartanu po perorálním podání je > 1500 ml/min. Konečný poločas eliminace byl > 20 hodin.

Hydrochlorothiazid je téměř výhradně vylučován močí v nezměněné podobě. Přibližně 60 % perorální dávky je eliminováno do 48 hodin. Renální clearance je přibližně 250 až 300 ml/min. Konečný poločas eliminace hydrochlorothiazidu je 10 až 15 hodin.

Linearita/neli­nearita

Telmisartan: Farmakokinetika perorálně podaného telmisartanu v dávkách 20 – 160 mg není lineární díky většímu než proporcionálnímu nárůstu plazmatických koncentrací (Cmax a AUC) při narůstajících dávkách.

Hydrochlorithiazid vykazuje lineární farmakokinetiku

Starší pacienti

Farmakokinetika telmisartanu u starších pacientů a pacientů ve věku do 65 let se neliší.

Pohlaví

Plazmatické koncentrace telmisartanu jsou obecně 2 – 3× vyšší u žen než u mužů. V klinických hodnoceních však nebyla u žen zjištěna významně větší odezva krevního tlaku ani významně vyšší incidence ortostatické hypotenze. Úprava dávkování není nutná. U žen byla pozorována tendence k vyšším plazmatickým koncentracím hydrochlorothiazidu ve srovnání s muži. Toto zjištění není považováno za klinicky významné.

Porucha funkce ledvin

Vylučování ledvinami nepřispívá ke clearanci telmisartanu. Na základě středně rozsáhlé zkušenosti s pacienty s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30 – 60 ml/min, průměr přibližně 50 ml/min) není nutná žádná úprava dávkování u pacientů se sníženou funkcí ledvin. Telmisartan nelze z krve odstranit hemodialýzou. U pacientů s poruchou funkce ledvin je rychlost eliminace hydrochlorothiazidu snížena. V typické studii na pacientech s průměrnou clearance kreatininu 90 ml/min byl eliminační poločas hydrochlorothiazidu prodloužen. U pacientů s nefunkční ledvinou je poločas eliminace přibližně 34 hodin.

Porucha funkce jater

Farmakokinetické studie u pacientů s poruchou funkce jater prokázaly zvýšení hodnot absolutní biologické dostupnosti téměř až na 100 %. U pacientů s poruchou funkce jater není poločas eliminace změněn.

5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

V předklinických studiích bezpečnosti na normotenzních potkanech a psech se souběžným podáváním telmisartanu s hydrochlorot­hiazidem po dávkách, které vedou ke srovnatelné expozici jako dávky v klinickém terapeutickém rozmezí, nebyla zaznamenána žádná další zjištění oproti nálezům pozorovaným při podání každé z těchto látek samostatně. Nezdá se, že by zjištěné toxikologické nálezy měly význam pro terapeutické využití u člověka.

[80 mg/25 mg:]

S přípravkem obsahujícím fixní kombinací dávek 80 mg/25 mg nebyly provedeny žádné další předklinické studie. V předklinických studiích bezpečnosti na normotenzních potkanech a psech se souběžným podáváním telmisartanu s hydrochlorot­hiazidu po dávkách, které vedou ke srovnatelné expozici jako dávky v klinickém terapeutickém rozmezí, nebyla zaznamenána žádná další zjištění oproti nálezům pozorovaným při podání každé z těchto látek samostatně. Nezdá se, že by zjištěné toxikologické nálezy měly význam pro terapeutické využití u člověka.

Z předklinických studií inhibitorů enzymu konvertujícího angiotenzin a antagonistů receptoru pro angiotenzin II jsou známy následující toxikologické nálezy: snížení parametrů červeného krevního obrazu (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit), změny renální hemodynamiky (nárůst močoviny a kreatininu v krvi), zvýšení plazmatické aktivity reninu, hypertrofie/hy­perplazie renálních juxtaglomerulárních buněk a postižení žaludeční sliznice. Lézím žaludeční sliznice bylo možno zabránit nebo je zmírnit perorálním podáním fyziologického roztoku a chovem zvířat ve skupinách. U psů byla pozorována dilatace renálních tubulů a jejich atrofie. Tyto nálezy jsou považovány za důsledek farmakologické aktivity telmisartanu.

Nebyl zjištěn žádný jasný důkaz o teratogenním účinku, podávání telmisartanu v toxických dávkách má však vliv na postnatální vývoj potomstva, jako je nižší tělesná hmotnost a opožděné otevírání očí. U telmisartanu nebyly pozorovány známky mutagenicity a významné klastogenní aktivity ve studiích in vitro, ani známky kancerogenity u potkanů a myší. Studie s hydrochlorot­hiazidem na některých experimentálních modelech zjistily neprůkazné známky genotoxických a kancerogenních účinků. Rozsáhlá zkušenost s podáváním hydrochlorothiazidu u člověka však neprokázala souvislost mezi jeho podáváním a nárůstem výskytu nádorů.

Fetotoxický potenciál kombinace telmisartan/hy­drochlorothia­zid viz bod 4.6.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Magnesium- stearát (E470b)

Hydroxid draselný

Meglumin

Povidon

Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)

Mikrokrystalická celulóza

Mannitol (E421)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

Pro Al/Al blistry a HDPE obal na tablety :

2 roky.

Pro Al/PVC/PVDC blistry: :

1 rok.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Pro Al/Al blistry a HDPE obal na tablety :

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

Pro Al/PVC/PVDC blistry:

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Al/Al blistr, AlPVCPVDC blistr a HDPE obal na tablety s LDPE víčkem a s HDPE vysoušedlem naplněným silikagelem.

HDPE obal na tablety: 30, 90 a 250 tablet

Pro 40 mg/12,5 mg tablety:

Blistr: 14, 28, 56, 84 a 98 tablet.

Pro 80 mg/12,5 mg a 80 mg/25 mg tablety:

Blistr: 14, 28 a 56 tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Adamed Sp. z o.o., Pienków 149, 05–152 Czosnów, Polsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Telmizek Combi 40 mg/12,5 mg tablety : 58/303/13-C

Telmizek Combi 80 mg/12,5 mg tablety : 58/304/13-C

Telmizek Combi 80 mg/25 mg tablety : 58/305/13-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 17. 7. 2013

Datum posledního prodloužení registrace:

Další informace o léčivu TELMIZEK COMBI

Jak se TELMIZEK COMBI podává: perorální podání - tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Obal na tablety
Velikost balení: 90

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Adamed Sp. z o.o., Czosnów
E-mail: adamed.cz@adamed.com.pl
Telefon: +420 221 511 061