RAVATA 2 MG - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Ravata 2 mg sublingvální tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna sublingvální tableta obsahuje buprenorphinum 2 mg (ve formě buprenorphini hydrochloridum 2,16 mg).

Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktosy 20 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Sublingvální tableta

Téměř bílé až světle hnědé, oválné, ploché sublingvální tablety s délkou 10 mm a šířkou 5 mm, bez označení.

4.   KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Substituční léčba závislosti na opioidech v rámci specializované medicínské, sociální a psychologické péče. Ravata je indikována k léčbě dospělých a mladistvých ve věku od 15 let, souhlasících s léčbou své závislosti na opioidech.

4.2 Dávkování a způsob podání

Léčba má být pod dohledem lékaře, který má zkušenosti s léčbou závislosti/návyku na opioidech.

Dávkování

Doporučuje se, aby léčba buprenorfinem byla stanovena jako součást komplexního řízení závislosti na opioidech. Výsledek léčby závisí na předepsaném dávkování, jakož i na kombinaci lékařských, psychologických, sociálních a výchovných opatřeních, přijatých v průběhu monitorování pacienta.

Opatření před zahájením léčby

Při zahájení léčby buprenorfinem si musí být lékař vědom částečného agonistického profilu molekuly na p opioidní receptory, který může uspíšit abstinenční symptomy u nemocných závislých na opioidech.

Pozornost má být věnována typům závislosti na opioidech (tj dlouhodobě nebo krátkodobě působící opioidy), době od posledního užití opioidů a stupni závislosti na opioidech. Aby se zabránilo uspíšení abstinenčního syndromu, zahájení léčby Ravatou má být provedeno, když jsou zřejmé objektivní a jasné známky abstinenčního syndromu.

U pacientů závislých na heroinu nebo krátkodobě působících opioidech, má být zahájena první dávka buprenorfinu pouze tehdy, pokud se objeví objektivní příznaky abstinenčního syndromu (prokázán např výsledek ukazující mírný až střední abstinenční syndrom podle Clinical Opioid Whithdrawal Scale (COWS).

U pacientů užívajících methadon by dávka metadonu měla být snížena na maximálně 30 mg/den před zahájením léčby buprenorfinem. Při zahájení užívání buprenorfinu má být zvážen dlouhý poločas rozpadu metadonu. První dávka buprenorfinu má být zahájena pouze tehdy, když se objeví abstinenční příznaky a zpravidla nejméně 24 až 48 hodin po posledním užití methadonu kvůli dlouhému poločasu metadonu. Buprenorfin může uspíšit abstinenční příznaky u pacientů závislých na methadonu.

Před zahájením léčby se doporučuje provedení základních jaterních testů a vyšetření na virovou hepatitidu. Je doporučeno pravidelné sledování funkce jater (viz bod 4.4).

Zahájení léčby (indukce):

Zahajovací dávka se pohybuje v rozmezí 0,8 – 4 mg a podává se jako jediná denní dávka.

Při zahájení léčby se doporučuje každodenní dohled při podávání dávek pro zajištění správného sublingválního umístění dávky a sledování reakce pacienta na léčbu jako návod pro účinnou titraci dávky podle klinického účinku.

Úprava dávkování a udržovací léčba

Dávka by měla být užita jednou denně.

Dávka má být individuální pro každého pacienta. Udržovací dávka se bude lišit případ od případu a měla by se určit progresivním zvyšováním dávky až do minimální účinné dávky. Průměrná udržovací dávka je 8 mg, u některých pacientů bude třeba až 16 mg/den. Maximální denní dávka nemá překročit 16 mg. Dávka se titruje podle opakovaného hodnocení klinického stavu a celkové léčby pacienta. Doporučuje se denní přidělování buprenorfinu, zejména v počátcích léčby. Po stabilizaci je pak možno dát pacientovi množství léku postačující pro několik dní léčby. Doporučuje se však přidělit omezené množství léku na dobu maximálně 7 dní.

Snížení dávky a ukončení léčby (Medical taper)

Když klinické hodnocení a vůle pacienta vedou k přerušení léčby, musí se postupovat s opatrností. Rozhodnutí přerušit léčbu buprenorfinu po udržovacím období nebo po krátké stabilizaci by mělo být provedeno jako součást komplexního léčebného plánu. Aby se předešlo abstinenčním příznakům a možnému relapsu užívání nelegálních drog, může se v příznivých případech dávka buprenorfinu v průběhu času postupně snižovat, než léčba může být přerušena. Poté, co se podaří dosáhnout uspokojivě dlouhého období stabilizace a pokud pacient souhlasí, může být dávka buprenorfinu postupně redukována; pokud je to v některých případech vhodné, může být léčba přerušena. Skutečnost, že tablety přípravku Ravata jsou k dispozici v silách 2 mg a 8 mg, umožňuje titraci směrem k nižším dávkám. Po ukončení léčby buprenorfinem je třeba pacienty sledovat vzhledem k potenciálnímu riziku relapsu.

Starší pacienti

Bezpečnost a účinnost buprenorfinu u starších pacientů nad 65 let nebyla stanovena. Není možné doporučit žádné dávkování.

Porucha funkce jater

Vliv poruchy funkce jater na farmakokinetiku buprenorfinu není známý. Vzhledem k tomu, že buprenorfin je rozsáhle metabolizován, lze očekávat vyšší plazmatické hladiny u pacientů se středně těžkou a těžkou poruchou funkce jater. Protože farmakokinetika buprenorfinu může být změněna u pacientů s poruchou funkce jater, jsou u pacientů s mírným až středně těžkým poškozením jater doporučeny nižší počáteční dávky a opatrná titrace dávkování (viz bod 5.2). Buprenorfin je kontraindikován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (viz bod 4.3).

Před zahájením léčby se doporučuje stanovení výchozích hodnot jaterních testů a dokumentace stavu s ohledem na virovou hepatitidu. Pacienti, kteří jsou pozitivní na virovou hepatitidu, při současném užívání léčivých přípravků (viz bod 4.5) a / nebo při stávající poruše funkce jater, jsou ve větším riziku urychlení poškození jater. Je doporučeno pravidelné sledování funkce jater (viz bod 4.4).

Porucha funkce ledvin

Úprava dávky buprenorfinu není obecně obvykle nutná u pacientů s poruchou funkce ledvin. Při dávkování u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin se doporučuje opatrnost (clearance kreatininu <30 ml / min) (viz body 4.4 a 5.2).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost buprenorfinu u dětí mladších 15 let nebyla stanovena. Nejsou k dispozici žádné údaje.

Vzhledem k nedostatku údajů u dospívajících (ve věku 15–17) má být tato věková skupina v průběhu léčby více pečlivě sledována.

Lék se aplikuje pod jazyk: Lékař musí pacienta důkladně poučit, že podání pod jazyk je jediným účinným a bezpečným způsobem podání léku. Tableta musí být držena pod jazykem, dokud se úplně nerozpustí, což obvykle trvá 5 až 10 minut. Pacienti by neměli polykat nebo konzumovat jídlo nebo pití, dokud se tableta úplně nerozpustí.

Dávka se skládá z tablet Ravata 2 mg a Ravata 8 mg, které mohou být umístěny pod jazyk všechny najednou nebo ve dvou rozdělených dávkách; druhá dávka má být umístěna pod jazyk ihned po rozpuštění první dávky. Specifické instrukce o dávkování v průběhu zahájení léčby, stabilizace a udržovací terapie, naleznete v bodě pod názvem „Zahájení léčby (Indukce)“ a „Úprava dávkování a udržovací léčba“.

4.3    Kontraindikace

• – Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• – Děti a mladiství do 15 let.

• – Závažná respirační insuficience.

• – Závažná jaterní insuficience.

• – Akutní alkoholismus nebo delirium tremens.

• – Kombinace s metadonem, opioidními analgetiky stupně III, naltrexonem, nalmefenem (viz bod 4.5)..

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Tento léčivý přípravek je doporučen pouze pro léčbu závislosti na drogách opioidního typu.

Použití u dospívajících: Vzhledem k nedostatku údajů u dospívajících (ve věku 15 – 17) by pacienti v této věkové skupině měli být v průběhu léčby více pečlivě sledováni.

Doporučuje se též, aby léčbu předepsal lékař, který zajistí úplnou kontrolu léčby pacienta závislého na opioidech.

Podobně jako jiné opioidy, legální i nelegální, může být buprenorfin zneužit. Některá rizika nesprávného použití a zneužití zahrnují předávkování, šíření krví přenosných virových nebo lokalizovaných a systémových infekcí, respirační deprese a poškození jater. Zneužití buprenorfinu někým jiným než určeným pacientem představuje další riziko nově závislých jedinců, kteří užívají buprenorfin jako primární zneužívanou drogu, k tomu může dojít, pokud je lék distribuován pro nedovolené použití přímo určeným pacientem, nebo když lék není chráněn proti krádeži.

V případě intravenózního užívání drog byly hlášeny lokální reakce, někdy septické (absces, celulitida), a potenciálně závažné akutní hepatitidy a jiné akutní infekce, jako je pneumonie a endokarditida.

Sub-optimální léčba buprenorfinem může podnítit zneužití léku pacientem, což vede k předávkování nebo vysazení léčby. Pacient, který je poddávkován buprenorfinem, může v reakci na nekontrolované abstinenční příznaky pokračovat jejich samoléčením opiáty, alkoholem nebo jinými sedativy-hypnotiky, jako jsou benzodiazepiny.

Aby se minimalizovalo riziko zneužití, špatného užití a jiného použití, má lékař při předepisování a výdeji buprenorfinu přijmout vhodná opatření, jako je nepředepisovat více balení na začátku léčby a měl by provádět sledování pacienta při návštěvách s klinickým monitorováním, podle potřeb pacienta.

Bylo hlášeno několik případů úmrtí v důsledku respirační deprese, zejména při podání buprenorfinu v kombinaci s benzodiazepiny (viz bod 4.5) nebo pokud nebyl buprenorfin užíván tak, jak je předepsáno. Úmrtí byla rovněž hlášena v souvislosti se současným podáváním buprenorfinu a dalších tlumivých látek jako je alkohol nebo jiné opioidy. Pokud je buprenorfin podán některým jedincům bez závislosti na opioidech, kteří nejsou tolerantní na účinky opioidů, může potenciálně dojít k fatální respirační depresi.

Tento přípravek má být používán s opatrností u pacientů s astmatem nebo respirační nedostatečností (např chronická obstrukční plicní nemoc, cor pulmonale, snížená respirační rezerva, hypoxie, hyperkapnie, pre-existující respirační deprese nebo kyfoskolióza (zakřivení páteře vedoucí k potenciální dušnosti)),

Pacienti s fyzickými a / nebo farmakologickými rizikovými faktory uvedenými výše by měli být monitorováni a může být zváženo snížení dávky.

Buprenorfin může v případě náhodného nebo úmyslného požití způsobit vážné, i fatální, respirační deprese u dětí a osob bez závislosti. Pacienti musí být upozorněni, aby uložili blistr bezpečně, aby nikdy neotvírali blistr předem, aby udržovali přípravek mimo dosah dětí a dalších členů domácnosti a neužívali tento přípravek před dětmi. V případě náhodného požití nebo podezření na požití je třeba okamžitě kontaktovat lékařskou pohotovost.

Buprenorfin může způsobit ospalost, zvláště při použití společně s alkoholem nebo látkami tlumícími centrální nervový systém (jako benzodiazepiny, sedativa nebo hypnotika) (viz bod 4.5 a 4.7).

Studie na zvířatech, stejně jako klinické zkušenosti ukázaly, že buprenorfin, částečný agonista receptoru opiátů, může při dlouhodobém podávání vyvolat závislost, ale v menší míře než plný agonista (např. morfin).

Náhlé přerušení léčby může vyvolat abstinenční syndrom, který může mít opožděný nástup

Byly hlášeny závažné případy akutního poškození jater v souvislosti s nesprávným užíváním, zvláště při užívání intravenózně. Tato poškození jater byla pozorována hlavně při vysokých dávkách a mohou být způsobena mitochondriální toxicitou. V mnoha případech přítomnost neexistujícího mitochondriálního poškození (genetické nemoci, abnormality jaterních enzymů, infekce virem hepatitidy B nebo C, nadměrná konzumace alkoholu, anorexie, současné užívání jiných potenciálně hepatotoxických léků) a pokračování v injekční aplikaci drog může mít kauzální nebo napomáhající roli. Pacienti, kteří mají pozitivní testy virové hepatitidy, při současném užívání léčivých přípravků (viz bod 4.5) a / nebo při stávající poruše funkce jater mají větší riziko poškození jater, a tyto faktory je nutné brát v úvahu před předepsáním buprenorphinu a v průběhu léčby (viz bod 4.2).

• V případě podezření na případ jaterního poškození se vyžadují další biologická a etiologická vyhodnocení. Podle výsledku může být přípravek postupně vysazen tak, aby se předešlo abstinenčnímu syndromu a opětovnému nezákonnému užití drog. Pokud se v léčbě pokračuje, je nutné pečlivě sledovat jaterní funkce.

Při zahájení léčby buprenorfinem si musí být lékař vědom částečného agonistického profilu buprenorfinu, který může uspíšit abstinenční syndrom u pacientů závislých na opioidech, zvláště je-li podáván po méně než 6 hodinách po poslední dávce heroinu nebo jiného krátkodobě působícího opioidu nebo pokud je podáván po méně než 24 až 48 hodinách po poslední dávce methadonu (podle dlouhého poločasu rozpadu methadonu). Pacienti by měli být během převádění z methadonu na buprenorfin dobře monitorováni, protože byly zaznamenány abstinenční příznaky. Aby se zabránilo urychlení abstinenčnímu syndromu má být indukce buprenorfinu provedena, když jsou patrné objektivní známky mírného abstinenčního syndromu (viz bod 4.2).

Abstinenční příznaky mohou být také spojeny se sub-optimálním dávkováním.

• V klinických studiích i po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy akutní a chronické přecitlivělosti na buprenorfin. Nejčastější projevy a příznaky zahrnují vyrážku, kopřivku a svědění. Byly hlášeny případy bronchospasmu, angioedému, a anafylaktického šoku. Kontraindikací k užívání buprenorfinu je anamnéza přecitlivělosti na buprenorfin.

Ravata obsahuje monohydrát laktózy.

Pacienti s dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.

U pacientů s poruchou funkce jater může být změněn jaterní metabolismus buprenorfinu, což může vést ke zvýšení plazmatických koncentrací buprenorfinu. Může být zapotřebí snížení dávky buprenorfinu (viz bod 4.2 a 4.3).

Renální eliminace může být prodloužena, protože 30% podané dávky se vylučuje ledvinami. U pacientů se selháním ledvin dochází k hromadění metabolitů buprenorfinu. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu <30 ml / min) se doporučuje opatrnost při dávkování (viz bod 4.2 a 5.2).

Opioidy mohou způsobit ortostatickou hypotenzi.

Opioidy mohou zvýšit tlak mozkomíšního moku, což může způsobit záchvaty. Stejně jako u jiných opioidů, je vyžadována opatrnost u pacientů užívajících buprenorfin s poraněním hlavy, intrakraniálními lézemi a zvýšeným intrakraniálním tlakem nebo záchvaty v anamnéze.

Mióza vyvolaná opioidy, změny v úrovni vědomí nebo změny ve vnímání bolesti jako příznak onemocnění mohou interferovat s hodnocením pacienta nebo ztížit diagnózu nebo zakrýt klinický průběh souběžného onemocnění.

Opiody by měly být užívány s opatrností u pacientů s myxedémem, hypotyreózou nebo nedostatečností kůry nadledvin (např Addisonova nemoc).

Opioidy by měly být užívány s opatrností u pacientů s hypotenzí, hypertrofií prostaty nebo striktury uretry.

Bylo prokázáno, že opiody zvyšují intracholedochální tlak a měly by být užívány s opatrností u pacientů s dysfunkcí žlučových cest.

Opioidy by měly být podávány s opatrností u starších nebo oslabených pacientů. Sportovci by měli být upozorněni na to, že tento léčivý přípravek může vyvolat pozitivní reakci na „antidopingové testy.“

Následující kombinace s buprenorfinem se nedoporučují: analgetika stupně II, ethylmorfin a alkohol (viz bod 4.5).

• 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

• Metadon: snížení účinku metadonu kompetitivní blokádou receptorů, s rizikem navození abstinenčního syndromu.
• Opioidní analgetika stupně III: u pacientů užívajících analgetika stupně III může docházet ke snížení analgetického účinku morfinomimetik, kompetitivní blokádou receptorů, s rizikem navození abstinenčního syndromu.
• Naltrexon a nalmefen: naltrexon a nalmefen jsou antagonisty opioidů, kteří mohou blokovat farmakologické účinky buprenorfinu. Současné podávání během léčby buprenorfinu je kontraindikováno vzhledem k potenciálně nebezpečné interakci, která může urychlit náhlý nástup dlouhých a intenzivních opiátových abstinenčních příznaků.

• Analgetika stupně II (tramadol, kodein a dihydrokodein): snížení analgetického účinku morfinomimetik kompetitivní blokáda receptorů, s rizikem navození abstinenčního syndromu.
• Ethylmorfin: u pacientů užívajících ethylmorfin může docházet ke snížení analgetického účinku morfinomimetik kompetitivní blokádou receptorů, s rizikem navození abstinenčního syndromu
• Alkohol: Alkohol zvyšuje sedativní účinek buprenorfinu, proto řízení motorových vozidel a obsluha strojů může být nebezpečná. Je třeba se vyvarovat užívání přípravku Ravata v kombinaci s alkoholickými nápoji nebo s léky obsahujícími alkohol.

Buprenorfin by měl být užíván s opatrností při současném podávání s:

• Benzodiazepiny
• Kombinace s benzodiazepiny může vést až k úmrtí v důsledku respirační deprese centrálního původu. Proto musí být pacienti pečlivě sledováni a při této kombinaci je nutné se vyvarovat rizika špatného užívání (viz body 4.4 a 4.8). Před předepsáním této kombinace je třeba náležitým způsobem posoudit poměr přínosu a rizika. Pacienti by měli být upozorněni, že je extrémně nebezpečné podávání benzodiazepinu bez předpisu při užívání tohoto přípravku, a mají být také upozorněni, aby užívali benzodiazepin současně s tímto přípravkem pouze, jak je předepsáno (viz bod 4.4).
• Ostatní léky s tlumícími účinky na centrální nervový systém
• Inhibitory CYP3A4:
• Studie interakce buprenorfinu s ketokonazolem (účinným inhibitorem CYP3A4) měly za následek Cmax a AUC (plocha pod křivkou) buprenorfinu (přibližně o 50 %, respektive 70 %) a v menší míře norbuprenorfinu. Pacienti užívající Ravatu mají být pečlivě monitorováni a
• Induktory CYP3A4:
• V klinické studii prováděné na zdravých dobrovolnících, kombinace buprenorfinu buď s rifampicinem nebo rifabutinem ukazuje snížení plazmatických hladin buprenorfinu o 70% respektive o 35% a nástup abstinenčních příznaků u 50% z 12 dobrovolníků. Je doporučeno pečlivé monitorování pacientů, kteří užívají současně buprenorfin a induktory (např. fenobarbital, karbamazepin, fenytoin, rifampicin)a může být nutné odpovídajícím způsobem upravit dávkování buprenorfinu nebo CYP3A4 induktorů.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Vzhledem k dostupným údajům a prospěchu pro matku/plod lze buprenorfin užívat v těhotenství. Pro udržení účinnosti léčby však může být potřebná úprava denní dávky. Chronické užívání buprenorfinu matkou na konci těhotenství, v jakékoliv dávce, může způsobit abstinenční syndrom u novorozence (pronikavý křik, špatné kojení, abnormální spánek, podrážděnost, třes, hypertonie, myoklonus nebo křeče). Tento syndrom nastupuje zpravidla po několika hodinách až několika dnech po narození. Také byly hlášeny případy respiračních onemocnění u novorozenců. Je-li matka léčena až do konce těhotenství,má být novorozenec sledován během prvních dnů po porodu.

Kojení

Do mateřského mléka přecházejí velmi malá množství buprenorfinu a jeho metabolitu. Tato množství nestačí k prevenci abstinenčního syndromu, který u kojených dětí může nastupovat opožděně. Po zhodnocení individuálních rizikových faktorů lze u pacientek léčených buprenorfinem zvážit kojení.

Fertilita

Ve studii u myší byla při farmakologických dávkách u studovaných zvířat doložena atrofie a tubulární mineralizace varlete.

Ve studiích u potkanů nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky na plodnost; nicméně byly zaznamenány potíže při porodu (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Buprenorfin má mírný až střední vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje při podávání pacientům závislým na opioidech. Ravata může způsobit ospalost, závratě nebo poruchu myšlení, a to zejména v průběhu indukce léčby a úpravy dávkování. Pokud je užit spolu s alkoholem nebo s látkami tlumící mi centrální nervový systém, účinek bude pravděpodobně výraznější (viz bod 4.4 a 4.5).

Pacienti mají být upozorněni ohledně řízení motorových vozidel nebo obsluhy nebezpečných strojů, v případě, že buprenorfin může ovlivnit jejich schopnost provádět tyto činností.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu

Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky v souvislosti s léčbou, které byly hlášeny během pivotní klinické studie, byly ty, které souvisejí s abstinenčními příznaky (např. nespavost, bolest hlavy, nauzea, pocení).

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

Tabulka 1 shrnuje nežádoucí účinky hlášené s vyšší incidencí u pacientů léčených buprenorfinem (n = 103), během pivotní klinické studie v porovnání s placebem (n = 107).

Četnost možných nežádoucích účinků uvedených níže je definována podle následující konvence: Velmi časté (>1 / 10), časté (>1 / 100 až <1/10), méně časté (>1 / 1 000 až <1/100), vzácné (>1 / 10 000 až <1 / 1 000), velmi vzácné (<1 / 10 000).

Tabulka 1 zachycuje také nejčastější nežádoucí účinky hlášené RBP globální bezpečnostní databází určené pro všechny ostatní klinické zkušenosti a hodnocení po uvedení na trh. Četnost výskytu není známaje uváděna v těch případech, kdy v pivotní klinické studii nebyl nežádoucí účinek identifikován

Tabulka 1: Nežádoucí účinky pozorované v pivotní klinické studii a / nebo post-marketingovém sledování

podle orgánových systémů________ _____________­________________________­_____________________

Třída orgánových | Velmi časté | Časté | Méně | Vzácné | Velmi | Není známé

Popis vybraných nežádoucích účinků

Následuje souhrn post-marketingových hlášení nežádoucích účinků, které jsou považovány za závažné nebo jinak pozoruhodné:

¹Výskyt respirační deprese. Smrt v důsledku respirační deprese se vyskytla, zejména pokud byl buprenorfin užíván v kombinaci s benzodiazepiny (viz bod 4.5) nebo pokud nebyl buprenorfin užíván, jak je předepsáno. Úmrtí byla rovněž hlášena v souvislosti se současným podáváním buprenorfinu a jiných látek tlumících CNS, jako je alkohol nebo jiné opioidy (viz bod 4.4 a 4.5).

²Neonatální abstinenční syndrom byl hlášen u novorozenců žen, které užívaly buprenorfin během těhotenství. Syndrom může být mírnější a déle trvající než u krátkodobých úplných p-opioidních agonistů. Povaha syndromu se může měnit v závislosti na anamnéze užívání léku u matky (viz bod 4.6).

³Mezi nejčastější příznaky a projevy přecitlivělosti patří vyrážka, kopřivka a svědění. Byly hlášeny případy bronchospamu, respirační deprese, angioedému a anafylaktické­ho šoku.

⁴Došlo ke zvýšení hladin jaterních transamináz a výskytu hepatitidy se žloutenkou, které byly úspěšně řešeny (viz bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

Buprenorfin má široký bezpečnostní profil vzhledem ke svým částečným agonistickým vlastnostem ve vztahu k opioidům.

Hlavním symptomem, vyžadujícím zákrok v případě předávkování, je respirační deprese v důsledku deprese centrálního nervového systému, protože může vést k respirační zástavě a smrti (viz bod 4.4). Příznaky předávkování mohou zahrnovat také útlum, miózu, hypotenzi, nauzeu a zvracení.

V případě předávkování má být zavedena podpůrná opatření včetně pečlivého sledování dýchání a srdeční funkce pacienta.

Je třeba provádět symptomatickou terapii respirační deprese s následnou standardní intenzivní péčí. Musí být zajištěna průchodnost dýchacích cest pacienta a asistované nebo kontrolované dýchání. Pacient by měl být přemístěn tam, kde je k dispozici kompletní vybavení pro resuscitaci. V případě, že pacient zvrací, je třeba dbát na to, aby se zabránilo vdechnutí zvratků. Doporučuje se injekční použít antagonistů opioidů (např. naloxon), i když mohou mít částečný vliv na navrácení respiračních symptomů buprenorfinu; buprenorfin se vysoce váže na morfiové receptory.

Pokud se podává naloxon, je nutno vzít v úvahu dlouhé trvání účinku buprenorfinu při určování délky léčby a je nutný lékařský dohled pro odvrácení účinků z předávkování. Naloxon může být vyloučen rychleji než buprenorfin, což umožňuje návrat dříve kontrolovaných příznaků z předávkování buprenorfinem, takže pokračující infuze může být nezbytná. Rychlost probíhající i.v. infúze má být titrována podle odpovědi pacienta. Jestliže podání infuze není možné, je nutné opakované podání naloxonu.

5.   FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1    Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva k terapii závislosti na opioidech, ATC kód: N07BC01

Buprenorfin je opioidní částečný agonista/anta­gonista, který se váže na p a k receptory mozku. Jeho aktivita v opioidní odvykací léčbě je dána pomalým reverzibilním uvolňováním jeho vazby na p receptory, která u závislého pacienta po relativně dlouhou dobu minimalizuje potřebu další dávky drogy.

Buprenorfin má široký bezpečnostní profil, a to vzhledem ke své částečné agonistické aktivitě, která omezuje jeho účinky zejména na pokles srdečních a respiračních funkcí. Bezpečnostní profil buprenorfinu se může zúžit, pokud se kombinuje s benzodiazepiny nebo je-li buprenorfin zneužíván.

5.2    Farmakokinetické vlastnosti

Při perorálním podání prochází buprenorfin významnou přeměnou při prvním průchodu játry, spolu s N-dealkylací a glukurokonjugací v tenkém střevu a játrech. Perorální podávání tohoto léku není proto vhodné.

Při podání pod jazyk není absolutní biologická dostupnost buprenorfinu zcela známá, ale byla odhadnuta mezi 15 – 30 %. Maximálních plazmatických koncentrací se dosahuje během 90 minut po podání pod jazyk a vztah mezi maximální dávkou a koncentrací je lineární, v rozmezí 2 mg – 16 mg.

Po absorpci prochází buprenorfin rychlou distribuční fází. Jeho poločas eliminace činí 2 – 5 hodin.

Buprenorfin je metabolizován v procesu 14-N-dealkylace a konjugace originální molekuly a dealkylovaného metabolitu s kyselinou glukuronovou. Výsledky klinických studií potvrzují, že CYP3A4 je zodpovědný za N-dealkylaci buprenorfinu.

N-dealkybuprenorfin je p agonista s jen slabou vlastní aktivitou.

Eliminace buprenorfinu má bi- nebo tri-exponenciální charakter, s dlouhým terminálním eliminačním poločasem v trvání 20 – 25 hodin, a to zčásti v důsledku jeho reabsorpce po intestinální hydrolýze konjugovaného derivátu, a zčásti v důsledku vysoce lipofilního charakteru jeho molekuly. Buprenorfin se vylučuje převážně ve stolici prostřednictvím žlučové exkrece metabolitů konjugovaných s kyselinou glukuronovou (70 %); zbytek se vylučuje močí.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Chronická toxicita studovaná u čtyř druhů (hlodavců a nehlodavců) a při čtyřech odlišných cestách podání neukázala žádné klinicky relevantní prvky. V jedné roční studii u psů při perorálním podání byla pozorována hepatická toxicita při velmi vysoké dávce (75 mg/kg).

Studie teratogenních účinků u potkanů a králíků umožňují udělat závěr, že buprenorfin není embryotoxický ani teratogenní. U potkanů nebyl zaznamenán žádný vliv na plodnost, nicméně u těchto druhů při podání intramuskulárně a orálně byla pozorována vysoká peri- a post- natální úmrtnost, způsobená obtížným porodem a snížením mateřské laktace.

Ve standardní sérii testů nebyl prokázán žádný genotoxický potenciál.

Studie karcinogenity u myší a potkanů ukazují, že nejsou rozdíly v incidenci různých typů tumoru mezi zvířaty léčenými buprenorfinem a kontrolními zvířaty. Avšak ve studii u myší s podáváním farmakologických dávek byla prokázána u léčených zvířat atrofie a tubulární mineralizace varlete.

6.   FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1   Seznam pomocných látek

Monohydrát laktosy, kukuřičný škrob, povidon K 29–32, mannitol, bezvodá kyselina citronová, dihydrát natrium-citrátu, kyselina askorbová, kyselina edetová, magnesium-stearát.

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

4 roky

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

6.5    Druh obalu a obsah balení

7 tablet, bílý neprůhledný blistr z PVC/PVDC- Al, krabička

14 tablet, bílý neprůhledný blistr z PVC/PVDC- Al, krabička

28 tablet, bílý neprůhledný blistr z PVC/PVDC- Al, krabička

70 tablet, bílý neprůhledný blistr z PVC/PVDC- Al, krabička

280 tablet, bílý neprůhledný blistr z PVC/PVDC- Al, krabička

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7.   DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Heaton k.s.

Na Pankráci 14

140 00 Praha 4

Česká republika

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

19/489/16-C

9.   DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

23.11.2016

Další informace o léčivu RAVATA 2 MG

Jak se RAVATA 2 MG podává: podání pod jazyk - sublingvální tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 70

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Heaton k.s., Praha
E-mail: safety@heaton.cz
Telefon: 242 482 690