NAKOM - souhrnné informace

1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Nakom 250 mg/25 mg tablety

Nakom mite 100 mg/25 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Nakom: jedna tableta obsahuje levodopum 250 mg a carbidopum 25 mg.

Nakom mite: jedna tableta obsahuje levodopum 100 mg a carbidopum 25 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Popis přípravku:

Nakom: oválné, vypouklé tablety světle modré barvy, opatřené na jedné straně půlicí rýhou. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Nakom mite: oválné, vypouklé, žluté tablety s půlicí rýhou na jedné straně. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1   Terapeutické indikace

Přípravek Nakom je kombinací karbidopy, což je inhibitor dekarboxylázy aromatických aminokyselin, a levodopy, což je metabolický prekurzor dopaminu a používá se k léčbě Parkinsonovy choroby a Parkinsonova syndromu.

Levodopa zmírňuje symptomy Parkinsonovy choroby tím, že je v mozku dekarboxylována na dopamin. Karbidopa, která neprostupuje hematoencefalickou bariérou, inhibuje dekarboxylaci levodopy mimo mozek, díky čemuž je k dispozici více levodopy k transportu do mozku a její následné konverzi na dopamin.

Přípravek Nakom zlepšuje v porovnání s levodopou celkovou terapeutickou odpověď. Přípravek Nakom poskytuje účinné dlouhotrvající plazmatické hladiny levodopy v dávkách, které jsou o přibližně 80 procent nižší než dávky potřebné při podávání levodopy samotné.

Zatímco o hydrochloridu pyridoxinu (vitamin B6) je známo, že urychluje periferní metabolismus levodopy na dopamin, karbidopa tomuto účinku brání.

Přípravek Nakom je určen k léčbě Parkinsonovy choroby a Parkinsonova syndromu. Je užitečný při zmírňování mnoha symptomů parkinsonismu, zejména rigidity a bradykineze. Přípravek Nakom je často užitečný při zvládání třesu, dysfagie, slinění a posturální nestability, které Parkinsonovu chorobu a Parkinsonův syndrom doprovázejí.

Pokud je terapeutická odpověď na levodopu samotnou nepravidelná a projevy a symptomy Parkinsonovy choroby nejsou během dne rovnoměrně zvládány, je obvykle substituce přípravkem Nakom při omezování fluktuací léčebné odpovědi účinná.

Snížením jistých nežádoucích účinků navozených levodopou samotnou přípravek Nakom umožňuje většímu množství pacientů dosáhnout odpovídající úlevy od symptomů Parkinsonovy choroby.

Přípravek Nakom je rovněž indikován u pacientů s parkinsonismem, kteří užívají vitaminové přípravky obsahující hydrochlorid pyridoxinu (vitamin B6).

4.2   Dávkování a způsob podání

Optimální denní dávka přípravku Nakom musí být u každého pacienta stanovena pečlivou titrací. Tablety jsou k dispozici s poměrem karbidopy k levodopě 1 : 4 (Nakom mite) stejně jako s poměrem 1 : 10 (Nakom). Tablety s těmito dvěma poměry mohou být podávány odděleně nebo kombinovány podle potřeby k dosažení optimální dávky.

Každá tableta přípravku Nakom je navržena tak, aby ji bylo možno rozpůlit minimálním tlakem.

Dávky musí být titrovány podle individuální potřeby pacienta, což může vyžadovat jak úpravu individuální dávky, tak frekvence podávání.

Studie ukazují, že periferní dopadekarboxyláza je saturována karbidopou při dávce přibližně 70 až 100 mg denně. U pacientů dostávajících méně než toto množství karbidopy je větší pravděpodobnost výskytu nauzey a zvracení.

Během podávání přípravku Nakom lze v podávání standardních antiparkinsonik, kromě levodopy samotné, pokračovat, i když jejich dávkování může vyžadovat úpravu.

Dávkování se nejlépe zahajuje jednou tabletou přípravku Nakom mite třikrát denně. Toto dávkové schéma poskytuje 75 mg karbidopy za den. Dávkování lze zvyšovat o jednu tabletu denně každý den nebo obden, podle potřeby, dokud se nedosáhne dávkového ekvivalentu osmi tablet přípravku Nakom mite.

U pacientů začínajících na přípravku Nakom je zahajovací dávkou polovina tablety jednou nebo dvakrát denně. Tato dávka však nemusí poskytnout optimální množství karbidopy, které mnozí z pacientů potřebují. Pokud je to potřeba, přidávejte 1/2 tablety každý den nebo obden, dokud se nedosáhne optimální odpovědi.

Odpověď byla pozorována během jednoho dne a někdy i po jedné dávce. Plně účinných dávek se obvykle dosáhne během sedmi dní v porovnání s týdny nebo měsíci u levodopy samotné.

Protože jak terapeutické, tak nežádoucí odpovědi se u přípravku Nakom objevují rychleji než při podávání levodopy, pacienti musí být během období upravování dávek pečlivě sledováni. U mimovolních pohybů specificky platí, že se objeví u přípravku Nakom rychleji než u levodopy. Výskyt mimovolních pohybů může vyžadovat snížení dávky. Blefarospasmus může být u některých pacientů užitečným časným projevem nadměrných dávek.

Levodopu je nutno vysadit nejméně 12 hodin před zahájením podávání přípravku Nakom (24 hodin u přípravků levodopy s pomalým uvolňováním). Musí být zvolena taková denní dávka přípravku Nakom, která poskytne přibližně 20 % předchozí denní dávky levodopy.

Pacienti užívající méně než 1500 mg levodopy denně musí zahájit jednou tabletou přípravku Nakom mite třikrát nebo čtyřikrát denně. Navržená zahajovací dávka u většiny pacientů užívajících více než 1500 mg levodopy je jedna tableta přípravku Nakom třikrát nebo čtyřikrát denně.

Léčba musí být individualizována a upravena podle požadované terapeutické odpovědi. K optimální inhibici extracerebrální dekarboxylace levodopy je nutno podávat alespoň 70 až 100 mg karbidopy za den.

Pokud je potřebné větší množství levodopy, přípravek Nakom mite musí být nahrazen přípravkem Nakom. Je-li to nezbytné, dávkování přípravku Nakom může být zvyšováno o polovinu nebo jednu tabletu denně nebo obden na maximum osmi tablet za den. Zkušenosti s celkovými denními dávkami karbidopy vyššími než 200 mg jsou omezené.

Osm tablet přípravku Nakom za den (200 mg karbidopy a 2 g levodopy). To je přibližně 3 mg/kg karbidopy a 30 mg/kg levodopy u pacienta vážícího 70 kg.

Bezpečnost a účinnost kombinace levodopa/karbidopa u dětí nebyla stanovena, a proto se jeho užívání u pacientů mladších 18 let nedoporučuje.

4.3 Kontraindikace

Neselektivní inhibitory monoaminooxidázy (MAO) jsou pro použití s kombinací levodopa/karbidopa kontraindikovány. Podávání těchto inhibitorů musí být ukončeno alespoň dva týdny před zahájením léčby kombinací levodopa/karbidopa. Kombinaci levodopa/karbidopa lze podávat souběžně s výrobcem doporučenou dávkou inhibitoru MAO se selektivitou vůči MAO typu B (např. hydrochlorid selegilinu). (Viz bod 4.5).

Kombinace levodopa/karbidopa je kontraindikována u pacientů se známou přecitlivělostí na levodopu, karbidopu nebo kteroukoli z pomocných látek uvedenou v bodě 6.1 a u pacientů s glaukomem s úzkým úhlem.

Jelikož levodopa může aktivovat maligní melanom, kombinace levodopa/karbidopa se nesmí používat u pacientů s podezřelými nediagnostikovanými kožními lézemi nebo s melanomem v anamnéze.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Levodopa/karbidopa se nedoporučuje k léčbě extrapyramidových reakcí navozených léky.

Levodopa/karbidopa se může podávat pacientům, kteří již dostávají levodopu samotnou; podávání levodopy samotné však musí být ukončeno alespoň 12 hodin před zahájením podávání kombinace levodopa/karbidopa. Náhrada kombinací levodopa/karbidopa se musí provést v dávce, která poskytne přibližně 20 procent předchozí dávky levodopy (viz bod 4.2).

U pacientů již léčených levodopou samotnou se mohou vyskytnout dyskinéze, protože karbidopa umožní, aby se do mozku dostalo více levodopy, a tedy aby se vytvořilo více dopaminu. Výskyt dyskinézí může vyžadovat snížení dávky.

Podobně jako je tomu u levodopy, i kombinace levodopa/karbidopa může způsobit mimovolní pohyby a duševní poruchy. Má se za to, že tyto reakce jsou důsledkem zvýšení hladin dopaminu v mozku po podání levodopy, přičemž užití kombinace levodopa/karbidopa může způsobit návrat onemocnění. Může být potřebné snížit dávku.

Všichni pacienti musí být pečlivě sledováni s ohledem na vznik deprese a doprovodných sebevražedných sklonů.

Pacienti s prodělanými nebo akutními psychózami musejí být léčeni opatrně.

Opatrnosti je třeba při současném podávání psychoaktivních léčiv a kombinace levodopa/karbidopa (viz bod 4.5).

Levodopa/karbidopa se musí podávat opatrně pacientům s těžkou kardiovaskulární nebo plicní chorobou, bronchiálním astmatem, chorobou ledvin nebo jater nebo s endokrinní chorobou nebo s peptickým vředem v anamnéze (kvůli možnosti krvácení v horní části trávicího traktu) nebo pacientům s anamnézou křečí.

Podobně jako je tomu u levodopy, při podávání kombinace levodopa/karbidopa je potřeba postupovat opatrně u pacientů s infarktem myokardu v anamnéze, kteří mají reziduální síňové, nodální nebo komorové arytmie. U těchto pacientů je nutno monitorovat srdeční funkce zvláště během období zahajovacího dávkování a titrace.

Pacienti s chronickým glaukomem se širokým úhlem mohou být kombinací levodopa/karbidopa opatrně léčeni za předpokladu, že je nitrooční tlak dobře zvládán a že je pacient během léčby pečlivě monitorován s ohledem na změny nitroočního tlaku.

Při náhlém vysazení antiparkinsonik byl hlášen komplex symptomů připomínajících maligní neuroleptický syndrom včetně svalové ztuhlosti, zvýšené tělesné teploty, duševních poruch a zvýšených hladin kreatinfosfokinázy v séru. Pacienti by tudíž měli být při náhlém snížení dávek kombinace levodopa/karbidopa nebo při jejím vysazení pečlivě sledováni, zejména pokud dostávají neuroleptika.

Levodopa je spojována s výskytem somnolence a epizodami náhlého nástupu spánku. Velmi vzácně byl hlášen náhlý nástup spánku během denních aktivit, v některých případech bez předcházejících varovných příznaků. Pacienti musí být na toto riziko upozorněni a poučeni o tom, aby během léčby levodopou při řízení a při obsluze strojů prováděli cvičení posilující pozornost. Pacienti, kteří již mají zkušenosti se somnolencí a/nebo s epizodou náhlého nástupu spánku, se musí zdržet řízení motorových vozidel a obsluhy strojů. Kromě toho by měla být zvážena redukce dávkování nebo ukončení terapie.

Podobně jako je tomu u levodopy, jsou během dlouhodobější léčby doporučena pravidelná hodnocení jaterních, krvetvorných, kardiovaskulárních a ledvinných funkcí.

Jestliže je potřeba celková anestézie, lze v léčbě kombinací levodopa/karbidopa pokračovat, pokud je pacientovi povolen příjem tekutin a léků ústy. Jestliže je léčba dočasně přerušena, je možné podávat obvyklou denní dávku, jakmile je pacient schopen užívat perorální léky.

Dopaminový dysregulační sydrom (DDS) je návyková porucha, která u některých pacientů léčených kombinací karbidopa/levodopa vede k nadměrnému užívání přípravku. Před zahájením léčby mají být pacienti a jejich ošetřovatelé upozorněni na potenciální riziko vzniku DDS (viz také bod 4.8).

Pacienti by měli být pravidelně monitorováni z důvodu možnosti rozvoje impulzivních poruch. Pacienti a jejich ošetřovatelé by měli být upozorněni, že u pacientů léčených agonisty dopaminu a/nebo dopaminergními přípravky obsahujícími levodopu včetně přípravku Nakom se mohou rozvinout symptomy impulzivních poruch včetně patologického hráčství, zvýšeného libida, hypersexuality, nutkavého utrácení nebo nakupování, záchvatovitého a nutkavého přejídání. Pokud se tyto příznaky objeví, doporučuje se léčbu přehodnotit.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Opatrnosti je třeba pokud jsou s kombinací levodopa/karbidopa současně podávána následující léčiva:

Při přidání kombinace levodopa/karbidopa k léčbě pacientů léčených jistými antihypertenzivy se vyskytla symptomatická posturální hypotenze. Při zahájení léčby kombinací levodopa/karbidopa může být nutná úprava dávky antihypertenziv.

Existují vzácné zprávy o nežádoucích účincích, včetně hypertenze a dyskinéze, které nastaly v důsledku současného použití tricyklických antidepresiv a přípravku Nakom.

Pro pacienty léčené inhibitory monoaminooxydázy viz bod 4.3.

Železo

Studie ukazují snížení biologické dostupnosti karbidopy a/nebo levodopy, jsou-li požity se síranem železa nebo glukonátem železa.

Antagonisté dopaminového D2 receptoru (např. fenothiaziny, butyrofenony a risperidon) a isoniazid mohou snižovat terapeutické účinky levodopy.

Byl hlášen zvrat příznivých účinků levodopy při Parkinsonově chorobě navozený fenytoinem a papaverinem. Pacienti užívající tato léčiva s kombinací levodopa/karbidopa musejí být pečlivě sledováni s ohledem na ztrátu terapeutické odpovědi.

Souběžná léčba selegilinem a levodopou/kar­bidopou může být spojena s těžkou ortostatickou hypotenzí, kterou nelze přiřadit samotné kombinaci levodopa/karbidopa (viz bod 4.3).

Protože levodopa soutěží s jistými aminokyselinami, může být její absorpce u některých pacientů s vysokoproteinovou dietou narušena.

Levodopa a karbidopa mohou způsobit abnormality různých laboratorních testů. Tyto abnormality zahrnují zvýšení testů jaterních funkcí, jako je alkalická fosfatáza, SGOT (AST), SGPT (ALT), laktátdehydro­genáza, bilirubin, dusík močoviny v krvi, kreatinin, kyselina močová a pozitivní Coombsův test.

Bylo hlášeno snížení hemoglobinu, hematokritu, zvýšení hladiny glukózy v séru a zvýšení počtu bílých krvinek, dále bakterie a krev v moči.

Přípravky obsahující kombinaci levodopa/karbidopa mohou zapříčinit falešně pozitivní reakci na ketonové látky v moči, pokud se použijí ke stanovení ketonurie testovací proužky. Tato reakce se povařením vzorku moči nezmění.

Při použití glukózaoxidázových metod testování glykosurie mohou být získány falešně negativní výsledky.

4.6    Fertilita, těhotenství a kojení

Ačkoliv účinky kombinace levodopa/karbidopa na lidské zdraví nejsou známy, jak levodopa, tak kombinace karbidopy a levodopy způsobily viscerální a kosterní malformace u králíků. Používání kombinace levodopa/karbidopa u plodných žen tedy vyžaduje, aby očekávané přínosy léku byly zváženy oproti možným rizikům, pokud by došlo k otěhotnění.

Není známo, zda se karbidopa vylučuje do mateřského mléka. Ve studii provedené na jedné matce s Parkinsonovou chorobou bylo vylučování levodopy do mateřského mléka hlášeno. S ohledem na skutečnost, že do mateřského mléka se vylučují mnohá léčiva a vzhledem k potenciálu k závažným nežádoucím účinkům u kojenců je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo užívání kombinace levodopa/karbidopa, přičemž se vezme v potaz důležitost léku pro matku.

4.7   Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Individuální odpověď na léčbu se může lišit a určité nežádoucí účinky, které byly hlášeny v souvislosti s užíváním kombinace levodopa/karbidopa mohou ovlivnit schopnost některých pacientů řídit nebo obsluhovat stroje.

Pacienti léčení levodopou, u nichž se objeví somnolence a/nebo epizody náhlého nástupu spánku, musí být poučeni, že se v tomto případě musí zdržet řízení motorových vozidel nebo činností, při kterých zhoršená pozornost může přivodit jim samým nebo ostatním riziko vážného poranění nebo smrt (například obsluha strojů), dokud pacienti tyto opakující se epizody a somnolence nepřekonají (viz také bod 4.4).

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucími účinky, které se u pacientů léčených kombinací levodopa/karbidopa vyskytují často, jsou nežádoucí účinky navozené v důsledku centrální neurofarmakologické aktivity dopaminu. Tyto nežádoucí účinky lze obvykle minimalizovat snížením dávky. Nejběžnějšími nežádoucími účinky jsou dyskinéze, včetně choreaformní dyskinéze, dystonické a jiné mimovolní pohyby a nauzea. Svalové záškuby a blefarospasmus lze brát za časné projevy, které by měly vést k úvahám o snížení dávek.

U pacientů léčených agonisty dopaminu a/nebo dopaminergními přípravky obsahujícími levodopu včetně přípravku Nakom se mohou rozvinout symptomy jako patologické hráčství, zvýšené libido, hypersexualita, nutkavé utrácení nebo nakupování a záchvatovité a nutkavé přejídání (viz bod 4.4).

Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podání: synkopa, bolest na hrudi, anorexie.

Srdeční poruchy: srdeční nepravidelnosti a/nebo palpitace, ortostatické účinky včetně hypotenzních epizod, hypertenze, flebitida.

Gastrointestinální poruchy: zvracení, gastrointestinální krvácení, vznik duodenálních vředů, průjem, tmavé sliny.

Poruchy krve a lymfatického systému: leukopénie, hemolytická a nehemolytická anémie, trombocytopénie, agranulocytóza.

Poruchy kůže a podkoží: angioedém, kopřivka, svědění, Henoch-Schonleinova purpura.

Poruchy nervového systému/Psychi­atrické poruchy: maligní neuroleptický syndrom (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití), bradykinetické epizody (fenomén „on-off“), závratě, parestézie, psychotické epizody včetně bludů, halucinací a paranoidních myšlenek, depresí se vznikem sebevražedných sklonů nebo bez nich, demence, abnormální sny, agitovanost, zmatenost, zvýšené libido.

Užívání přípravků s levodopou je spojováno s výskytem somnolence a velmi vzácně je spojováno s nadměrnou denní ospalostí a epizodami náhlého nástupu spánku.

U pacientů užívajících agonisty dopaminu pro léčbu Parkinsonovy nemoci, včetně přípravků Nakom a Nakom mite, byly hlášeny případy patologického hráčství, zvýšení libida a hypersexuality, a to zejména u vyšších dávek. Tyto nežádoucí účinky většinou odezněly po snížení dávky nebo po ukončení léčby.

Frekvence není známa (z dostupných údajů nelze určit): dopaminový dysregulační syndrom.

Respirační hrudní a mediastinální poruchy: dyspnea.

Poruchy kůže a podkoží: alopecie, vyrážka, tmavý pot.

Poruchy ledvin a močových cest: tmavá moč.

Vzácně se vyskytly křeče, příčinný vztah mezi nimi a přípravkem NAKOM nebyl zjištěn.

DALŠÍ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY, KTERÉ BYLY HLÁŠENY u levodopy nebo u kombinace levodopa/karbidopa a které mohou být potenciálními nežádoucími účinky přípravku Nakom jsou uvedeny dále:

Poruchy gastrointesti­nálního systému: dyspepsie, sucho v ústech, hořká chuť, slinění, dysfagie, skřípání zuby ve spánku, škytavka, bolesti a napětí v břiše, zácpa, flatulence, pocit pálení na jazyku.

Poruchy metabolismu a výživy: příbytek nebo úbytek tělesné hmotnosti, edém.

Poruchy nervového systému/psychi­atrické poruchy: astenie, snížená ostrost myšlení, dezorientace, ataxie, necitlivost, zvýšený třes rukou, svalové křeče, křeč žvýkacího svalstva, aktivace latentního Hornerova syndromu, nespavost, úzkost, euforie, padání, abnormality chůze.

Poruchy kůže a podkoží: zrudnutí, zvýšené pocení.

Poruchy ledvin a močových cest: retence moči, inkontinence moči, priapismus.

Oční poruchy: diplopie, rozostřené vidění, rozšířené zorničky, okulogyrická krize.

Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podání: slabost, mdloby, únava, bolesti hlavy, chrapot, nevolnost, návaly horka, pocit nabuzení, zvláštní dýchání, maligní melanom (viz bod 4.3 Kontraindi­kace).

Poruchy imunitního systému: angioedém

Neoplasmata benigní a maligní: maligní melanom (viz bod 4.3 Kontraindi­kace)

Poruchy krve a lymfatického systému: agranulocytóza, leukopénie, hemolytická a nehemolytická anémie, trombocytopénie

Poruchy metabolismu a výživy: anorexie, příbytek hmotnosti, úbytek hmotnosti

Psychiatrické poruchy: agitovanost, úzkost, skřípání zuby ve spánku, zmatenost, demence, deprese se sebevražednými sklony nebo bez nich, dezorientace, abnormální sny, euforie, halucinace, nespavost, zvýšené libido, psychotické epizody včetně bludů a paranoidních myšlenek

Poruchy nervového systému: aktivace latentního Hornerova syndromu, ataxie, bradykinetické epizody (fenomén “on-off”), chorea, křeče, snížená ostrost myšlení, závratě, dyskinéze, dystonie, extrapyramidové a pohybové poruchy, mdloby, padání, abnormality chůze, bolesti hlavy, zvýšený třes rukou, necitlivost, okulogyrická krize, parestézie, pocit nabuzení, ospalost včetně velmi vzácně se vyskytující nadměrné denní ospalosti a epizod náhlého nástupu spánku, synkopa, křeč žvýkacího svalstva

Oční poruchy: blefarospasmus, rozostředné vidění, dilatované zorničky, diplopie

Srdeční poruchy: srdeční nepravidelnosti, palpitace

Cévní poruchy: zrudnutí, návaly horka, hypertenze, ortostatické účinky včetně hypotenzních epizod, flebitida

Respirační, hrudní amediastinální poruchy: zvláštní způsob dýchání, dyspnea, chrapot

Gastrointestinální poruchy: hořká chuť, pocit pálení na jazyku, zácpa, tmavé sliny, vznik duodenálních vředů, průjem, sucho v ústech, dyspepsie, dysfagie, flatulence, gastrointestinální krvácení, bolest v gastrointes­tinální oblasti, škytavka, nauzea, slinění, zvracení

Poruchy kůže a podkoží: alopecie, tmavý pot, Henoch-Schonleinova purpura, zvýšené pocení, svědění, vyrážka, kopřivka

Poruchy pohybového systému a pojivové tkáně: svalové křeče, svalové záškuby

Poruchy ledvin a močových cest: tmavá moč, inkontinence moči, retence moči

Poruchy reprodukčního systému: priapismus

Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podání: asténie, bolest na hrudi, edém, únava, nevolnost, neuroleptický maligní syndrom (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití), slabost

Abnormální klinické a laboratorní nálezy nezařazené jinde:

U přípravků s obsahem karbidopy a levodopy se vyskytly abnormality různých laboratorních testů, které se mohou vyskytnout i u přípravku NAKOM. Zahrnují zvýšení jaterních funkčních testů, jako je alkalická fosfatáza, SGOT (AST), SGPT (ALT), laktátdehydro­genáza, bilirubin, dusík močoviny v krvi, kreatinin, kyselina močová a pozitivní Coombsův test.

Bylo hlášeno snížení hemoglobinu, hematokritu, zvýšení hladiny glukózy v séru a zvýšení počtu bílých krvinek, dále bakterie a krev v moči.

Přípravky obsahující kombinaci karbidopa a levodopa mohou zapříčinit falešně pozitivní reakci na ketonové látky v moči pokud se použijí ke stanovení ketonurie testovací proužky. Tato reakce se povařením vzorku moči nezmění. Při použití glukózaoxidázových metod testování glykosurie mohou být získány falešně negativní výsledky.

Popis vybraných nežádoucích účinků

Dopaminový dysregulační syndrom (DDS) je návyková porucha pozorovaná u některých pacientů léčených kombinací karbidopa/levodopa. Dotčení pacienti vykazují kompulzivní vzorec zneužívání dopaminergních léků nadměrným užíváním dávek neadekvátních pro kontrolu motorických symptomů, které mohou v některých případech vést k závažné dyskinezi (viz také bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité.

Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

Řešení akutního předávkování kombinací levodopa/karbidopa je v zásadě stejné jako řešení akutního předávkování levodopou; pyridoxin však není při odvracení účinků levodopy/karbidopy účinný.

Musí být zavedeno elektrokardio­grafické monitorování a pacient musí být pečlivě sledován s ohledem na vznik možných arytmií; pokud je to potřeba, je nutno podávat vhodnou antiarytmickou­ léčbu.

Je nutno vzít v potaz možnost, že pacient mohl s levodopou/kar­bidopou užít jiné léky.

Dosud nebyly hlášeny žádné zkušenosti s dialýzou; její hodnota při předávkování není tedy známa.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiparkinsonikum. Levodopa a inhibitor

dekarboxylázy.

ATC kód: N04BA02

• Karbidopa, inhibitor dekarboxylázy aromatických aminokyselin, je bílá, krystalická sloučenina, mírně rozpustná ve vodě, s molekulovou hmotností 244,3. Její chemický název je monohydrát (-)-L-a-hydrazmo-a-methyl-P-(3,4-dihydroxybenzen)pro­panové kyseliny. Empirický vzorec je C10H14N2O4 H2O a strukturní vzorec je:

5.2   Farmakokinetické vlastnosti

Biologický poločas

Plazmatický poločas levodopy je asi 50 minut. Při společném podání karbidopy a levodopy je biologický poločas levodopy prodloužen na asi 1 a 1/2 hodiny.

Po perorální dávce radioaktivně značené karbidopy zdravým subjektům a pacientům s Parkinsonovou chorobou bylo maximálních plazmatických hladin radioaktivity dosaženo za dvě až čtyři hodiny u normálních subjektů a za jednu půl až pět hodin u pacientů. Přibližně stejná množství byla u obou skupin vyloučena do moči a stolice.

Srovnání metabolitů v moči u zdravých subjektů a u pacientů ukazuje, že léčivo je u obou skupin metabolizováno stejnou měrou. Vylučování nezměněného léčiva do moči bylo v zásadě dokončeno za sedm hodin a představovalo 35 procent celkové radioaktivity vyloučené do moči. Poté byly přítomny pouze metabolity. Nebyly nalezeny žádné hydraziny.

Mezi metabolity vylučované u člověka patří a-methyl-3-methoxy-4-hydroxyfenylpro­pionová kyselina a a-methyl-3,4 dihydroxy­fenylpropiono­vá kyselina. Ty představují přibližně 14, respektive 10 procent vylučovaných radioaktivních metabolitů. Byl nalezeny dva méně významné metabolity. Jeden byl identifikován jako 3,4-dihydroxyfeny­laceton a druhý byl s určitou pravděpodobností identifikován jako N-methylkarbidopa. Oba představovaly méně než pět procent metabolitů přítomných v moči. V moči je rovněž přítomna nezměněná karbidopa. Nebyly nalezeny žádné konjugáty.

Levodopa je z gastrointes­tinálního traktu rychle absorbována a rozsáhle metabolizována. Ačkoliv může vznikat více než 30 metabolitů, je přeměňována hlavně na dopamin, adrenalin a noradrenalin, a případně na dihydroxyfeny­loctovou kyselinu, homovanilovou kyselinu a vanilmandlovou kyselinu. V plazmě a cerebrospinální tekutině se objevuje 3–0-methyldopa. Její význam není znám.

Pokud se pacientům s Parkinsonovou chorobou nalačno podá jediná testovací dávka radioaktivní levodopy, plazmatické hladiny radioaktivity dosáhnou maximální úrovně za půl až dvě hodiny a zůstanou měřitelné po čtyři až šest hodin. Při maximálních hladinách je asi 30 % radioaktivity ve formě katecholaminů, 15 % jako dopamin a 10 % jako dopa. Radioaktivní sloučeniny se rychle vylučují do moči, jedna třetina dávky se objeví za dvě hodiny. Osmdesát až devadesát procent metabolitů v moči jsou fenylkarboxylové kyseliny, zejména kyselina homovanilová. Za 24 hodin představuje jedno až dvě procenta zjištěné radioaktivity dopamin a méně než jedno procento je adrenalin, noradrenalin a nezměněná levodopa.

Účinek karbidopy na metabolismus levodopy

U zdravých subjektů karbidopa v porovnání s placebem zvyšuje plazmatické hladiny levodopy o statisticky významná množství. To bylo ukázáno při podání karbidopy před levodopou a při jejich současném podání. V jedné studii zvýšilo předchozí podání karbidopy plazmatické hladiny jediné dávky levodopy asi pětkrát a prodloužilo trvání měřitelných plazmatických koncentrací levodopy ze čtyř hodin na osm hodin. Pokud byla tato dvě léčiva podána současně v jiných studiích, byly získány podobné výsledky.

Ve studii, kde byla pacientům s Parkinsonovou chorobou předem ošetřeným karbidopou podána jediná dávka levodopy značené na kostře molekuly, došlo k prodloužení biologického poločasu celkové plazmatické radioaktivity odvozené od levodopy ze 3 hodin na 15 hodin. Podíl radioaktivity přetrvávající jako nemetabolizovaná levodopa byl karbidopou zvýšen alespoň třikrát. Dopamin a kyselina homovanilová v plazmě a moči byly předcházejícím ošetřením karbidopou sníženy.

Farmakologie na zvířatech:

Karbidopa nemá žádný známý účinek na metabolismus endogenních aminů a v obvykle podávaných dávkách nemá žádné zjevné farmakodynamické účinky. Výsledky farmakologických, biochemických a radioaktivních studií ukazují, že karbidopa zjevně neprostupuje do struktur centrálního nervového systému. Pokud je podána s levodopou, navodí se vyšší hladiny levodopy a dopaminu v mozku, než pokud je podána stejná dávka levodopy samotné.

Levodopa u myší zvyšuje motorickou aktivitu a dráždivost a antagonizuje reserpinem navozenou hypotermii, potlačenou lokomoci a ptózu. Všechny tyto účinky jsou předchozím podáním karbidopy dvakrát až šestkrát zesíleny.

Zvýšená motorická aktivita navozená levodopou u potkanů je rovněž předchozím podáním karbidopy zesílena, ale nejsou zesíleny všechny účinky levodopy na centrální nervový systém.

Naproti tomu levodopou navozené zvracení je u psů a holubů předchozím podáním karbidopy významně zesíleno.

Metabolismus

Karbidopa není u potkanů, psů a opic rodu rhesus zcela absorbována a metabolizována. Mezi metabolity nebyly nalezeny žádné hydraziny. U opic neměla perorální dávka levodopy podaná hodinu po podání radioaktivně značené karbidopy žádný významný vliv na absorpci nebo vylučování radioaktivity. Maximálních plazmatických hladin radioaktivity bylo dosaženo za stejnou dobu a vymizely stejnou rychlostí jako u karbidopy samotné.

Tkáňová distribuce radioaktivity u potkanů usmrcených jednu hodinu po intravenózní dávce 20 mg/kg ¹⁴C-karbidopy ukázala, že velký díl radioaktivity je koncentrován v ledvinách, plicích, tenkém střevě a v játrech, seřazeno sestupně.

Radioaktivita nebyla v mozku detekována po podání intravenózní dávky 20 mg/kg léčiva značeného na kostře molekuly. Radioaktivita byla přítomna rovněž v obsahu tenkého střeva, což naznačuje eliminaci žlučí. Po perorálním podání potkanům bylo vylučování do žluči méně než sedm procent dávky. V mozku nebylo detekováno nic.

Zdá se, že levodopa po perorálním podání psům podstupuje rozsáhlou a rychlou biotransformaci. Maximálních plazmatických hladin bylo dosaženo 25 až 30 minut po podání dávky ¹⁴C-levodopy. Analýza poměru hladin intaktní levodopy a celkových hladin ¹⁴C ukazuje, že 22 až 30 procent dávky dosáhlo celkového oběhu jako intaktní levodopa. Okolo 57 až 70 procent bylo vyloučeno do moči za 72 hodin.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Perorální LD50 karbidopy jsou 1750 mg/kg u dospělých myších samic a 4810, respektive 5610 mg/kg u mladých dospělých samic a samců potkanů. Akutní perorální toxicita karbidopy je podobná u odstavených a dospělých potkanů, nicméně sloučenina je toxičtější u potkanních mláďat. Projevy účinku léčiva byly podobné jak u myší, tak u potkanů a sestávaly z ptózy, ataxie a snížené aktivity. U myší se vyskytla bradypnea. K úhynům došlo obvykle přes noc s příležitostnými úhyny až za 12 dnů.

Perorální LD50 levodopy se pohybují v rozmezí od 800 mg/kg u samic a samců mláďat potkanů po 2260 mg/kg u mladých dospělých samic potkanů. Projevy účinku léčiva byly vokalizace, podrážděnost, excitabilita, ataxie a zvýšená aktivita následovaná za jednu až dvě hodiny aktivitou sníženou. K úhynům došlo obvykle za 30 minut až přes noc s příležitostnými úhyny až za pět dní.

Perorální LD50 různých kombinací karbidopy a levodopy u myší se pohybovala v rozmezí od 1930 mg/kg u poměru 1:1 do 3270 mg/kg u poměru 1:3. Tato množství jsou součtem jednotlivých dávek karbidopy a levodopy. Testované poměry nad 1:3 (1:4, 1:5, 1:10) neměnily měřitelně hodnotu LD50 od hodnoty zjištěné pro poměr 1:3. Poměry 1:3 a vyšší byly méně toxické než poměry 1:1 a 1:2. Projevy toxicity zahrnovaly napřímené ocasy, naježení chlupů, ataxii, slzení a zvýšenou aktivitu. Klonické křeče a zvýšená dráždivost byly pozorovány při dávkách 1500 mg/kg a vyšších. Silný třes hlavy a těla byly pozorovány při dávkách 4120 mg/kg a vyšších. K úhynům došlo za 30 minut až 24 hodin u dávek 4120 a 5780 mg/kg, a za až 12 dní po dávce 2940 mg/kg.

Studie chronické perorální toxicity karbidopy byly provedeny v trvání jeden rok u opic a 96 týdnů u potkanů v dávkách od 25 do 135 mg/kg/den. U opic nebyly pozorovány žádné účinky související s léčivem. U potkanů došlo ve všech dávkových skupinách u některých zvířat k ochablosti. Střední hodnota hmotnosti ledvin u potkanů v nejvyšší dávkové skupině byla významně vyšší než střední hodnota hmotnosti ledvin u odpovídajících kontrol, ačkoliv nebyly pozorovány žádné výrazné nebo mikroskopické změny, které by k tomu přispívaly. V důsledku léčby nedošlo k žádným histologickým změnám. V 96týdenní studii na potkanech karbidopa neovlivnila typ nebo incidenci neoplázií.

Karbidopa podávaná psům vedla k deficitu pyridoxinu, čemuž bylo zabráněno současným podáváním pyridoxinu.

Kromě deficitu pyridoxinu u psů nevykazovala karbidopa vzory toxicity spojované s hydraziny.

Tři dávkové poměry karbidopy a levodopy podávané perorálně opicím po dobu 54 týdnů a potkanům po dobu 106 týdnů ukázaly, že hlavní fyzické účinky nastaly v důsledku farmakologické aktivity sloučenin. Studované dávky byly (karbidopa/le­vodopa) 10/20, 10/50 a 10/100 mg/kg/den. Dávky 10/20 mg/kg/den neměly žádné zjevné fyzické účinky.

Hyperaktivita se objevila u opic v dávkách 10/50 a 10/100 mg/kg/den a u vyšší dávky přetrvávala 32 týdnů. U dávky 10/50 mg/kg/den se hyperaktivita v průběhu studie snižovala a po čtrnácti týdnech nebyla pozorována. Svalová dyskoordinace a slabost byly u dávky 10/100 mg/kg/den pozorovány do dvacátého druhého týdne. Patologické studie neukázaly žádné morfologické změny.

Potkani, kterým bylo podáváno 10/50 a 10/100 mg/kg/den, měli sníženou normální aktivitu a vykazovaly abnormální polohy těla. Vyšší dávka způsobila nadměrné slinění. Došlo ke zpomalení přírůstku na váze. Patologické studie odhalily velmi slabou hypertrofii acinárních buněk podčelistních žláz dvou potkanů, kteří dostávali 10/100 mg/kg/den po dobu 26 týdnů. U žádné z dávek nebyly po 54 nebo 106 týdnech zjištěny žádné histomorfologické účinky. Hypertrofie acinárních buněk slinných žláz nebyla u potkanů ošetřovaných vyššími dávkami kombinace po kratší dobu a levodopou samotnou zjištěna.

Karbidopa nevykázala u myší nebo králíků v dávkách 120 mg/kg/den žádné průkazy teratogenity.

Levodopa navodila u králíků v dávkách 125 a 250 mg/kg/den viscerální a skeletální malformace.

Při podávání karbidopy a levodopy v kombinacích, a to v dávkách od 25/250 až po 100/500 mg/kg/den, nebyla u myší pozorována žádná teratogenita, avšak u králíků se vyskytly viscerální a skeletální malformace, které byly kvantitativně i kvalitativně podobné malformacím, pozorovaným po podání samotné levodopy.

Karbidopa neměla žádný vliv na páření, plodnost a přežití mláďat při perorálním podání potkanům v dávkách 30, 60 nebo 120 mg/kg/den. Nejvyšší dávka způsobila u samců mírný pokles přírůstku na váze.

Podávání karbidopy/levodopy v dávkách 10/20, 10/50 nebo 10/100 mg/kg/den neovlivnilo nepříznivě plodnost samců nebo samic potkanů, jejich reprodukční chování nebo růst a přežití jejich mláďat.

V 96týdenní studii karbidopy podávané perorálně v dávkách 25, 45 nebo 135 mg/kg/den nebyly z hlediska mortality nebo novotvarů zjištěny mezi potkany s aplikací karbidopy a kontrolními potkany žádné významné rozdíly.

Potkanům byly perorálně podávány kombinace karbidopy a levodopy (10/20, 10/50 a 10/100 mg/kg/den) po dobu 106 týdnů. Po srovnání s kontrolami nebyl zjištěn žádný vliv na mortalitu ani na incidenci a typy novotvarů.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1   Seznam pomocných látek

Nakom:

Kukuřičný škrob, mikrokrystalická celulosa, magnesium-stearát, indigokarmín.

Nakom mite:

Kukuřičný škrob, předbobtnalý kukuřičný škrob, magnesium-stearát, chinolinová žluť, mikrokrystalická celulosa.

6.2   Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3   Doba použitelnosti

3 roky.

6.4   Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.

6.5   Druh obalu a obsah balení

Al/PVC blistr, krabička.

Velikost balení: 100 tablet.

6.6   Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Lek Pharmaceuticals d.d., Verovškova 57, Ljubljana, Slovinsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Nakom: 27/102/76-C

Nakom mite: 27/146/85-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Nakom

Datum první registrace: 18.1.1977

Datum posledního prodloužení registrace: 7.2.2007

Nakom mite

Datum první registrace: 3.6.1985

Datum posledního prodloužení registrace: 7.2.2007

Další informace o léčivu NAKOM

Jak se NAKOM podává: perorální podání - tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 100

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Lek Pharmaceuticals d.d., Ljubljana
E-mail: office.cz@sandoz.com
Telefon: 221 421 611