LENTOCILIN S 2400 - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Lentocilin S 1200, 1 200 000 IU/4 ml; prášek a rozpouštědlo pro injekci

Lentocilin S 2400, 2 400 000 IU/6,5 ml; prášek a rozpouštědlo pro injekci

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Lentocilin S 1200

Jedna injekční lahvička obsahuje 1 2000 000 IU benzathini benzylpenicillinum.

Pomocné látky:

Lidokain-hydrochlorid – jedna ampulka obsahuje 60 mg. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

Lentocilin S 2400

Jedna injekční lahvička obsahuje 2 4000 000 IU benzathini benzylpenicillinum.

Pomocné látky:

Lidokain-hydrochlorid – jedna ampulka obsahuje 100 mg. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi.

Prášek: bílý až téměř bílý prášek

Rozpouštědlo: čirá a téměř bezbarvá tekutina

pH rekonstituované suspenze: 5,0 – 7,5

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Lentocilin S je indikován k léčbě následujících infekcí u dospělých a dětí (viz bod

• 4.2, 4.4 a 5.1):

• – infekce horních cest dýchacích, zejména infekce streptokokem skupiny A,

• – primární a sekundární syfilis,

• – latentní syfilis,

• – terciární syfilis (u dospělých),

• – vrozená syfilis (u dětí),

• – frambézie,

• – bejel,

• – pinta.

• – revmatická horečka

• – difterie (včetně odstranění asymptomatického stavu u nosiče)

Je nutné vzít v úvahu oficiální pokyny pro správné použití antimikrobiál­ních látek.

4.2. Dávkování a způsob podání

Přípravek Lentocilin S pro injekční suspenzi má být podáván POUZE HLUBOKOU INTRAMUSKULÁRNÍ INJEKCÍ. Hluboká intramuskulámí aplikace tohoto léčivého přípravku vyžaduje pečlivou techniku a má být prováděna pouze zkušenými zdravotnickými pracovníky a na místech připravených pro akutní léčbu možné anafylaktické reakce.

Dávkování

Dospělí

Infekce streptokokem skupiny A – infekce horních cest dýchacích: 1 200 000 IU v jediné dávce.

Primární, sekundární a časná latentní syfilis: 2 400 000 IU v jediné dávce (injekce do dvou různých míst).

Pozdní latentní syfilis nebo syfilis s neznámou délkou trvání: 2 400 000 IU (injekce do dvou různých míst) každý týden po dobu 3 týdnů po sobě.

Terciární syfilis: 2 400 000 IU (injekce do dvou různých míst) každý týden po dobu 3 týdnů po sobě.

Frambézie, bejel a pinta: 1 200 000 IU v jediné dávce.

Profylaxe revmatické horečky: 1 200 000 IU jednou za 4 týdny. U vysoce rizikových pacientů se doporučuje podání 3 dávek během 3 týdnů.

Prevence difiterie, včetně odstranění asymptomatického stavu u nosiče: 1 200 000 IU v jediné dávce.

Novorozenci ve věku > 1 měsíc

Asymptomatická vrozená syfilis: 50 000 IU/kg v jediné dávce (maximální dávka:

2 400 000 IU/dáv­ka).

U novorozenců s prokázanou nebo vysoce pravděpodobnou vrozenou syfílidou se podávání benzathin-benzylpenicilin nedoporučuj e.

Děti

Infekce streptokokem skupiny A – infekce horních cest dýchacích:

25 000 až 50 000 IU/kg v jediné dávce (maximální dávka: 1 200 000 IU/dávka) nebo hmotnost < 27 kg: 300 000 – 600 000 IU v jediné dávce;

hmotnost > 27 kg: 1 200 000 IU v jediné dávce.

• – Primární, sekundární a časná latentní syfilis: 50 000 IU/kg (maximální dávka:

• – Pozdní latentní syfilis nebo latentní syfilis s neznámou délkou trvání: 50 000 IU/kg (maximální dávka: 2 400 000 IU/dávka) každý týden po dobu 3 týdnů.

• – Frambézie, bejel a pinta: 300 000 IU jako jednorázová dávka u dětí mladších než 6 let nebo

• – Profylaxe revmatické horečky: 25 000 – 50 000 IU v jediné dávce (maximální dávka:

• – děti ve věku < 6 let (nebo s hmotností < 30 kg): 600 000 IU v jediné dávce;

• – děti ve věku > 6 let (nebo s hmotností > 30 kg): 1 200 000 IU v jediné dávce.

Speciální populace

Starší pacienti

Úprava dávky není nutná. Nicméně vzhledem k tomu, že u starších pacientů existuje vyšší pravděpodobnost snížení renální funkce, musí být tato skutečnost při výběru dávkování vzata v úvahu, a může být vhodné sledovat renální funkci.

Renální insuficience

Po podání obvykle doporučované dávky se neočekávají toxické koncentrace benzylpenicilinu.

Jatemí insuficience

Úprava dávky není nutná.

Způsob podání

Návod k rekonstituci tohoto léčivého přípravku před podáním je uveden v bodě 6.6.

Suspenze se má podávat ihned po rekonstituci.

Přípravek Lentocilin S pro injekční suspenzi se má podávat POUZE INTRAMUSKULÁRNÍ CESTOU. Aby se zabránilo újmě na zdraví, nemá se suspenze přípravku Lentocilin S podávat intravenózní, intraarteriální ani subkutánní cestou, do tukové vrstvy, do periferního nervu či cévy ani do jejich blízkosti.

Před injekčním podáním suspenze je nutné ověřit polohu injekční jehly aspirací. Pokud se v injekční stříkačce objeví krev, vytáhněte jehlu a aplikujte injekci do jiného místa.

Suspenzi přípravku Lentocilin S podávejte pouze HLUBOKOU INTRAMUSKULÁRNÍ INJEKCÍ do vnějšího horního kvadrantu hýždě. U dětí a kojenců se mají intramuskulámí injekce podávat pokud možno do středu vnější boční části stehna. U dětí mladších než 2 roky, a pokud je to nutné, může být dávka rozdělena a podána do dvou různých míst. Místo podání intramuskulámí injekce se má v případně opakovaných dávek střídat.

Hluboká intramuskulámí aplikace tohoto léčivého přípravku vyžaduje pečlivou techniku a má být prováděna pouze zkušenými zdravotnickými pracovníky a na místech připravených pro akutní léčbu možné anafylaktické reakce.

Injekční jehla použitá k aplikaci injekční suspenze má mít minimální vnitřní průměr 0,8 mm (kalibr: 18 G).

Hluboká intramuskulámí injekce se má podávat pomalu a se stálou rychlostí, aby se zabránilo zablokování injekční jehly. Pokud se injekční jehla ucpe, vyměňte ji za novou (o vnitřním průměru větším než 0,8 mm, tj. 18 G).

Hluboká intramuskulámí injekce se má ukončit, pokud pacient vykazuje známky či příznaky okamžité akutní bolesti, a to zejména u dětí a kojenců.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku, jiný penicilín nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Hypersenzitivita na lidokain nebo lokální amidová anestetika.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Před zahájením léčby benzylpenicilinem je nutné pečlivě zjistit předchozí reakce přecitlivělosti na penicilín, cefalosporiny a další beta-laktamová antibiotika (viz bod 4.3 a 4.8).

U pacientů léčených penicilinem byly hlášeny závažné reakce přecitlivělosti (anafylaktické reakce), které byly v některých případech smrtelné. Výskyt těchto reakcí je pravděpodobnější u jedinců s přecitlivělostí na penicilín v anamnéze a u atopických jedinců. Pokud nastane alergická reakce, musí být podávání přípravku Lentocilin S okamžitě ukončeno a musí být zahájena příslušná léčba V případě těžké anafylaktické reakce je nutná okamžitá akutní léčba (včetně podání adrenalinu, kortikosteroidů, zajištění průchodnosti dýchacích cest a podání kyslíku).

Preferovanou léčbou okamžité nebo akcelerované reakce přecitlivělosti na penicilin je obvykle subkutánní nebo intravenózní podání adrenalinu.

Při manipulaci s přípravkem se má zabránit kontaktu s penicilinem z důvodu možné kožní senzibilizace.

Tento léčivý přípravek se má používat pouze při léčbě infekcí, u nichž bylo prokázáno, že jsou způsobeny citlivými bakteriemi, aby se zabránilo přerůstání rezistentních bakterií a byla zachována účinnost benzylpenicilinu. Léčba má být založena na bakteriologických vyšetřeních (včetně testů citlivosti) a klinické odpovědi pacienta.

Dlouhodobé podávání přípravku Lentocilin S může mít příležitostně za následek přerůstání mikroorganizmů, jež na něj nejsou citlivé, jako je například Candida, Pseudomonas nebo Enterobacter.

Antibiotická léčba pozměňuje komensální mikrofloru tlustého střeva a umožňuje tak růst C. difficile. Tento mikroorganizmus produkuje toxiny, které jsou odpovědné za průjmy související s antibiotickou léčbou, jež se mohou pohybovat od mírného průjmu až po smrtelnou kolitidu. Pacienti s průjmem během antibiotické léčby nebo až dva měsíce poté mají být vyšetřeni a má u nich být stanovena diferenciální diagnóza. V případě potvrzení pseudomembranózní kolitidy má být léčba ukončena; a pokud je to nutné, používejte podpůrná opatření ve formě příjmu tekutin a elektrolytů, aplikujte doporučenou antibiotickou léčbu a podávejte proteinové suplementy.

Vzhledem k riziku neurotoxicity se doporučuje opatrnost, a to zejména v případě podávání vysokých dávek benzylpenicilinu pacientům s poškozením ledvin.

Během dlouhodobé léčby vysokými dávkami bezylpenicilinu se doporučuje sledování renálních a hematologických funkcí. Použití benzylpenicilinu po dobu delší než 2 týdny může být spojeno se zvýšeným rizikem neutropenie a výskytem přechodných, nemoci podobných komplexních imunitních reakcí.

Jsou nutná zvláštní opatření, aby se zabránilo intravenóznímu a intraarteriálnímu podání nebo injekci do hlavního periferního nervu či cévy nebo v jejich blízkosti, neboť takové injekce mohou vyvolat těžké a/nebo trvalé neuromuskulámí poškození (viz bod 4.2 a 4.8). V případě známek zhoršeného průtoku krve v místě injekce (proximálně či distálně) je nutné ihned se poradit s příslušným specialistou.

Zvláštní opatrnost se doporučuje při léčbě pacientů se spirochétovými infekcemi (zejména se syfilidou) kvůli možné Jarischově – Herxheimerově reakci. Jedná se o velmi častou reakci v případech, kdy se benzylpenicilin používá pro léčbu syfilidy, jež nastává u 50 % pacientů s primární syfilidou, 75 % pacientů léčených na sekundární syfílidu a 30 % pacientů léčených na neurosyfilidu. Tato reakce obvykle nastává 2–12 hodin po zahájení penicilinové léčby a je pro ni typický výskyt bolesti hlavy, horečky, zimnice, pocení, bolesti v krku, myalgie, artralgie, malátnosti, zvýšené srdeční frekvence a zvýšení tlaku krve, po němž následuje jeho pokles.

Tato reakce je pravděpodobně způsobena uvolněním endotoxinů ztreponem a nemá být zaměňována s reakcí přecitlivělosti. Reakce může nebezpečná u kardiovaskulární syfílidy nebo tam, kde hrozí závažné riziko zvětšených lokálních lézí, jakoje atrofíe zrakového nervu.

Při testování glukózy v moči během léčby benzylpenicilinem se doporučuje použití oxidačních enzymatických metod. Při použití neenzymatických metod mohou nastat falešně pozitivní výsledky.

Benzylpenicilin může narušovat další diagnostické testy, jako je Coombsův test, testy pro stanovení proteinů v plazmě a moči a test pro stanovení kyseliny močové v plazmě (metoda chelátové mědi).

Vzhledem k obsahu lidokainu (přítomného v ampulce) se má v následujících situacích přípravek Lentocilin S používat s opatrností:

• – přítomnost kardiovaskulární, jatemí nebo renální dysfunkce, zánětu a/nebo infekce v místě injekce nebo citlivost na lokální amidová anestetika,

• – u dětí, starších pacientů a pacientů a akutním onemocněním nebo u oslabených pacientů,

• – u pacientů souběžně užívajících sedativa působící na CNS.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Bakteriostatická antibiotika

Bakteriostatické antibiotika, jako je tetracyklin, erythromycin a chloramfenikol, mohou antagonizovat baktericidní účinku benzylpenicilinu tím, že narušují aktivní bakteriální růst nezbytný pro účinnost benzylpenicilinu.

Perorální antikoncepce

Účinnost perorálních antikoncepčních přípravků může být snížena v případě souběžné léčby benzylpenicilinem, což může vést k nežádoucímu těhotenství.

Ženy užívající perorální antikoncepci musejí být na tuto skutečnost upozorněny a musejí být informovány o nutnosti použití jiných metod antikoncepce (viz bod 4.6).

Methotrexát

Peniciliny mohou snížit vylučování methotrexátu ledvinami, což způsobuje potenciální zvýšení jeho toxicity.

Probenecid

Probenecid snižuje renální tubulární sekreci benzylpenicilinu. Jeho souběžné užívání s benzylpenicilinem může prodloužit přítomnost koncentrace benzylpenicilinu v krvi. Probenecid se může pro tento účel použít terapeuticky.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Fertilní ženy/antikoncepce

Benzylpenicilin narušuje účinnost perorálních antikoncepčních přípravků, a proto ženy využívající tuto antikoncepční metodu musejí používat jiné metody antikoncepce (viz bod 4.5).

Těhotenství

Bezpečné použití benzylpenicilinu během těhotenství nebylo jednoznačně ověřeno. Pro použití benzylpenicilinu během těhotenství neexistují dostatečné a kontrolované klinické studie. Zkušenosti získané u člověka neprokázaly, že peniciliny podávané během těhotenství mají jakékoli účinky na fertilitu nebo že způsobují poškození plodu, když byly myši, potkani a králíci vystaveni benzylpenicilinu. Stejně jako u všech léků je třeba se použití přípravku Lentocilin S v těhotenství vyhnout, pokud lékař nepovažuje jeho předepsání za nezbytné.

Kojení

Benzylpenicilin se vylučuje do lidského mateřského mléka, a proto se tento léčivý přípravek má používat během kojení opatrně (viz bod 5.2).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Lentocilin S má nulový nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastějšími nežádoucími účinky benzylpenicilinu jsou reakce přecitlivělosti, a to zejména kožní vyrážka. Příležitostně se vyskytly anafylaktické reakce, které byly v některých případech smrtelné. Celková incidence alergických reakcí na peniciliny se pohybuje od 1 do 10 %. Anafylaktické reakce se vyskytují přibližně u 0,05 % pacientů, a to obvykle po parenterálním podání.

U benzylpenicilinu byly pozorovány níže uvedené nežádoucí účinky.

Poruchy krve a lymfatického systému

Eosinofílie a hemolytická anémie (obě na imunologickém základě), leukopenie a trombocytopenie. Tyto účinky jsou obvykle po skončení léčby reverzibilní.

Poruchy imunitního systému

Reakce přecitlivělosti na penicilín způsobují širokou škálu klinických syndromů.

Okamžité reakce zahrnují anafylaxi, laryngeální edém, angioedém, kopřivku a makulopapulózní vyrážky. Pozdní reakce zahrnují hemolytickou anémii a přechodné, nemoci podobné komplexní imunitní reakce, pro něž je charakteristická horečka, malátnost, kopřivka, artralgie, myalgie, lymfadenopatie a splenomegalie. Aby bylo možné určit, u kterých pacientů se pravděpodobně objeví závažné alergické reakce, je možné provést kožní testy přecitlivělosti.

Jarischova – Herxheimerova reakce (viz bod 4.4.).

Poruchy nervového systému

Benzylpenicilin velmi dráždí centrální a periferní nervový systém. Neurotoxické reakce zahrnují úzkost, astenii, cévní mozkovou příhodu, zmatenost, závrať, euforii, nervozitu, halucinace, bolest hlavy, neuropatii, neurovaskulární poranění, lokalizované nebo generalizované záchvaty, kóma, třes a vazospazmus v místě injekce, a nastávají po parenterálním podání draselné soli benzylpenicilinu. Tyto reakce jsou nejčastější, pokud je benzylpenicilin podáván pacientům s poškozením ledvin každý den nitrožilně v dávkách vyšších než 20 000 000 IU.

Náhodná injekce přípravků s benzylpenicilinem do nervů nebo v blízkosti nervů může způsobit neuromuskulámí poškození, které může být ve vzácných případech trvalé.

Neúmyslné intravaskulámí podání benzathin-benzylpenicilinu nebo prokain- benzylpenicilinu (včetně přímého podání do tepny nebo v blízkosti tepny) vzácně způsobuje okluzi, trombózu a těžké neurovaskulární poranění, a to zejména u dětí.

Hluboká injekce do hýždí může způsobit paralýzu, dysfunkci a bolestivé podráždění sedacího nervu.

Opakovaná intramuskulámí injekce benzylpenicili­nových přípravků do anterolaterální strany stehna novorozenců ve vzácných případech způsobila generalizované svalové kontrakce a atrofii a fibrózu čtyřhlavého svalu stehenního.

Po intramuskulámím podání benzathin-benzylpenicilinu může nastat Hoigného syndrom, pro který je charakteristická agitovanost doprovázená příznaky, jako je strach z blížící se smrti a zrakové a sluchové halucinace. Po injekcích do hýždí, stehen a deltového svalu se vyskytla transverzální myelitida s trvalou paralýzou, gangréna vyžadující amputaci prstů a proximálnějších částí končetin a nekróza se zjizvením okolo místa injekce.

Poruchy oka

Rozmazané vidění, tranzientní slepota.

Srdeční poruchy

Hypotenze, palpitace, synkopa, tachykardie, vazodilatace a vazovagální syndrom charakterizovaný úzkostí, pocením, hypotenzí, vazodilatací periferních arterií a bradykardií. Zástava dechu a krevního oběhu a smrt způsobená neúmyslným intravaskulárním podáním.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Apnoe, dyspnoe, hypoxie, plicní embolie a plicní hypertenze.

Gastrointestinální poruchy

Střevní nekróza, melena, nevolnost, zvracení a pseudomembranózní kolitida, která může vzniknout během léčby nebo po léčbě (viz bod 4.4).

Poruchy jater a žlučových cest

Přechodné zvýšení AST, hepatitida a cholestatický ikterus.

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Diaforéza, pruritus a kopřivka

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Artritida, artropatie, myoglobinurie, periostitida a rabdomyolýza.

Poruchy ledvin a močových cest

Hematurie, neurogenní močový měchýř, poškození ledvin, proteinurie a zvýšená koncentrace BUN a kreatininu v séru.

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Impotence a priapismus

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Parenterální podávání benzylpenicili­nových přípravků může způsobit reakce v místě injekce, které jsou závislé na dávce a jsou výsledkem přímého toxického účinku léku. Intramuskulámí podání vysokých dávek bethazin-benzylpenicilinu (zejména dávek vyšších než 600 000 IU benzylpenicilinu) do jediného místa může vést k bolestivému zduření a poškození endotelu v místě injekce. Intramuskulámí aplikace benzylpenicilinu souvisela s výskytem následujících vedlejších účinků v místě injekce: zánětem, bolestí, abscesem, edémem, krvácením, celulitidou, atrofíí a kožní ulcerací. V souvislosti s použitím benzylpenicilinu byly rovněž hlášeny případy horečky a únavy.

»

4.9 Předávkování

Případy předávkování nebyly popsány. Peniciliny však mohou vyvolat zvýšenou neuromuskulámí dráždivost nebo záchvaty.

V případě předávkování je nutné okamžitě vyhledat lékaře. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádné antidotum, léčba musí být symptomatická a podpůrná.

Benzylpenicilin se odstraňuje dialýzou.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: 1.1.1.1. Anti­infektiva. Antibakteriální přípravky. Peniciliny. Benzylpeniciliny a fenoxymetylpe­niciliny. ATC kód: J01CE08

Mechanismus účinku

Benzylpenicilin je přírodní penicilín ze skupiny beta-laktamových antibiotik. Beta-laktamová antibiotika inhibují jeden či více enzymů (často označovaných jako proteiny vázající penicilín neboli PBP) v procesu bakteriální biosyntézy peptidoglykanů. Tento biopolymer je strukturální složkou bakteriální buněčné stěny, která slouží pro zachování jejího tvaru a celistvosti. Inhibice peptidoglykanové syntézy vede k oslabení struktury, po níž obvykle následuje lýza a smrt bakteriálních bu­něk.

Zdá se, že baktericidní působení benzypenicilinu je vyšší během logaritmického růstu citlivých mikroorganizmů.

Působení benzylpenicilinu je pravděpodobně inhibováno penicilinázami a jinými beta-laktamázami produkovanými během růstu některých mikroorganismů.

Farmakokineti­ka/farmakodyna­mika (PK/PD)

Za hlavní faktor určující účinnost beta-laktamových antibiotik je považován časový interval, ve kterém koncentrace léčiva zůstává vyšší než minimální inhibiční koncentrace (MIC) (T>MIC).

Mechanizmus rezistence

Hlavní mechanizmy rezistence na benzylpenicilin jsou:

• – deaktivace beta-laktamáz,

• – změny PBS, které snižují afinitu antibakteriálního přípravku k cíli,

• – nepropustnost bakterií nebo efluxní mechanismy, které mohou způsobit bakteriální rezistenci nebo k ní přispět, a to zejména u gramnegativních bakterií.

Kritické hodnoty koncentrace (hraniční hodnoty)

Kritické MIC benzylpenicilinu jsou hodnoty stanovené Evropskou komisí pro testování antimikrobiální citlivosti (EUCAST)

• 1. Většinou se jedná o stafylokoky produkující penicilinázu. Mezní hodnoty benzylpenicilinu většinou, ale nejednoznačně odliší producenty beta-laktamáz od mikroorganizmů, které je neprodukují. Izoláty pozitivní na beta-laktamázy jsou rezistentní vůči benzylpenicilinu, fenoxymetylpe­nicilinu, aminopenicilinům, karboxypenicilinům a ureidopenicilinům. Izoláty negativní na beta-laktamázy a citlivé vůči methicilinu (citlivé vůči oxacilinu/cefo­xitinu ) mohou být vůči těmto molekulám citlivé. Methicilin rezistentní izoláty jsou rezistentní vůči všem v současné době dostupným beta-laktamovým přípravkům, včetně kombinací inhibitorů beta-laktamázy. Nejvíce methicilin rezistentní jsou S. aureus a 5. lugdunensis s MIC > 2mg/l pro oxacilin, a to v důsledku přítomnosti genu mecA. Odpovídající MIC oxacilinu pro koaguláza negativní stafylokoky je > 0,25mg/l.

• 2. Kmeny s hodnotami MIC vyššími než mezní hodnoty citlivosti jsou velmi vzácné nebo nebyly popsány. Identifikace a testy antimikrobiální citlivosti jakéhokoli izolátu tohoto typu je nutné opakovat a pokud je výsledek potvrzen, musí být izolát zaslán do referenční laboratoře. Vzhledem ktomu, že pro potvrzené izoláty s MIC vyšší než existující limitní hodnota neexistují důkazy o klinické odpovědi, musejí být popsány jako rezistentní.

• 3. U pneumonie je nutné dále uvedené kmeny považovat za citlivé na penicilín: kmeny s MIC < 0,5 mg/1, jsou-li používány dávky 1,2 g x 4; kmeny s MIC < lmg/1, jsou-li používány dávky 2,4 × 4 nebo 1,2 g x 6; a kmeny s MIC < 2,0 mg/1, jsou-li použity dávky 2,4 g x 6. U meningitidy se izoláty s MIC větší než 0,06 mg/1 mají klasifikovat jako rezistentní na penicilín. U všech ostatních indikací platí MIC 0,06/2 mg/1. Má být proveden test na rezistenci na beta-laktamázu pomocí disku s 1 pg oxacilinu. Izoláty klasifikované jako citlivé mohou být popsány jako citlivé na benzylpenicilin bez ohledu na klinickou indikaci. Izoláty klasifikované jako oxacilin rezistentní mohou být u meningitidy popsány jako rezistentní na benzylpenicilin.

Aerobní grampozitivní mikroorganizmy

Staphylococcus aureus

Staphylococcus epidermidis

Staphylococcus haemolyticus

Staphylococcus hominis

Aerobní gramnegativní mikroorganizmy

Haemophilus influenzae

Neisseria gonorrhoeae

Aerobní grampozitivní mikroorganizmy

Enterococcus spp.

Koaguláza negativní stafylokoky

Staphylococcus aureus (producenti penicilinázy)

Aerobní gramnegativní mikroorganizmy Acinetobacter spp.

Bordetella pertussis

Brucella spp.

Enterobacteriaceae (včetně Escherichia coli, Salmonella spp., Enterobacter spp.,

Haemophilus influenzae [producenti beta-laktamáz], Klebsiella spp., Próteus spp., Citrobacter spp.) Moraxella catarrhalis

Pseudomonas aeruginosa

Anaerobní mikroorganizmy Bacteroides spp.

Další mikroorganizmy

Chlamydia spp. Chlamydophila spp.

Legionella pneumophila Mycoplasma spp.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Absorpce benzylpenicilinu po intramuskulárním (IM) podání závisí na mnoha faktorech, včetně dávky, koncentrace a rozpustnosti soli.

Vzhledem k tomu, že benzathin-benzylpenicilin je relativně nerozpustný, intramuskulámí podání přípravků obsahujících tuto sůl vede k vytvoření usazeniny ve tkáni, z níž jsou léky pomalu absorbovány a hydrolyzovány na benzylpenicilin. Koncentrace benzylpenicilinu v séru po IM podání benzathin-benzylpenicilinu obecně trvají déle, ale jsou nižší než koncentrace dosažené s ekvivalentní IM dávkou prokain-benzylpenicilinu nebo draselné soli benzylpenicilinu.

Po IM podání jednorázové dávky benzathin-benzylpenicilinu dospělým, dětem a novorozencům je sérových koncentrací obvykle dosaženo v závislosti na dávce během 13 až 24 hodin, a tyto koncentrace jsou obvykle detekovatelné po dobu 1 až 4 týdnů.

Distribuce

Peniciliny jsou široce distribuovány po absorbování v místě injekce.

Vyšších koncentrací je dosaženo v ledvinách; nižších koncentrací též v játrech, plicích, kůži, střevech a ve svalech. Benzylpenicilin je rovnoměrně distribuován v pleurální, perikardiální, peritoneální a synoviální tekutině a také ve slinách a tonzilárním a maxilámím sekretu.

V nepřítomnosti zánětu se minimálně rozšíří do dutin abscesů, avaskulámích oblastí, očí, středního ucha a mozkomíšního moku (CSF). Snadněji proniká do zanícené tkáně, a například v případě meningitidy je v CSF dosaženo vyšších koncentrací benzylpenicilinu.

Benzylpenicilin se přibližně ze 45–68 % váže na plazmatické bílkoviny a zejména na sérový albumin. U novorozenců je vazba na plazmatické bílkoviny nižší (přibližně 49 %). Vazba na plazmatické bílkoviny je též nižší v případě hyperbilirubinemie a azotermie.

Benzylpenicilin difunduje přes placentu do cévního oběhu plodu a malé množství se objeví v mateřském mléce.

Eliminace

Benzylpenicilin se v omezené míře metabolizuje v játrech a jeho derivát, kyselina penicilová, byl izolován v moči. Benzylpenicilin se iychle vylučuje močí, hlavně renální tubulámí sekrecí. Tato sekrece je inhibována probenecidem, který se někdy podává ke zvýšení plazmatických koncentrací penicilinu.

Poločas benzylpenicilinu v séru u dospělých s normální funkcí ledvin je 0,4–0,9 hodiny. U pacientů s poruchou funkce ledvin mohou být plazmatické koncentrace vyšší a mají delší poločasy.

Jakmile je benzylpenicilin po IM podání benzathin-benzylpenicilinu pomalu absorbován, pokračuje .vylučování benzylpenicilinu v moči po IM podání této soli delší dobu. Benzylpenicilin byl detekován v moči po dobu 12 týdnů po jediné IM injekci 1 200 000 IU benzathin-benzylpenicilinu.

Renální clearance penicilinu je u novorozenců opožděna v důsledku nezralého tubulámího sekrečního mechanismu a je opožděna i u starších osob v důsledku snížené kapacity tubulární sekrece. Poločas benzylpenicilinu u novorozenců se liší nepřímo úměrně k věku a zdá se, že není závislý na porodní hmotnosti. Vzhledem k tomu, že tubulámí funkce je zralá, peniciliny se vylučují rychleji a kojenci starší než 3 měsíce obvykle vylučují léky podobně jako dospělí.

Benzylpenicilin se odstraňuje hemodialýzou, ale peritoneální dialýzou se odstraní jen minimálně.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Mutagenní nebo karcinogenní potenciál benzylpenicilinu nebyl plně stanoven.

Reprodukční studie u myší, potkanů a králíků neprokázaly změnu fertility ani poškození plodu po podání benzylpenicilinu.

Nejsou k dispozici žádné známé studie reprodukční toxicity, genotoxicity ani kancerogenity při samostatném podávání benzathinu.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Injekční lahvička:

Natrium-citrát

Lecitin

Polysorbát 80

Ampulka s ředidlem:

Voda na injekci

Lidokain-hydrochlorid

6.2 Inkompatibility

Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto nesmí být tento léčivý přípravek míšen s jinými léčivými přípravky.

6.3 Doba použitelnosti

Neotevřený: 4 roky

Po otevření a rekonstituci má být přípravek z mikrobiologického hlediska ihned použit. Pokud není použit okamžitě, odpovídá za dobu a podmínky uchovávání před použitím uživatel.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25°C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Lentocilin S 1200

Čiré sklo typu III, 9 ml, uzavření zátkami z chlorobutylové pryže s hliníkovým snímacím uzávěrem.

5ml skleněná ampulka z oranžového skla typu I.

Balení s 1 jednotkou a 100 jednotkami. Každá jednotka obsahuje injekční lahvičku s práškem pro injekční suspenzi a ampulku s rozpouštědlem pro injekční suspenzi.

Lentocilin S 2400

Čiré sklo typu III, 15 ml, uzavření zátkami z chlorobutylové pryže s hliníkovým snímacím uzávěrem.

10 ml skleněná ampulka z oranžového skla typu I.

Balení s 1, 3 a 50 jednotkami.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Návod k rekonstituci léku a podání intramuskulámí (IM) injekce.

Lentocilin S injekční suspenze má být podáván POUZE HLUBOKOU INTRAMUSKULÁRNÍ INJEKCÍ.

Pečlivě dodržujte následující pokyny, abyste před intramuskulárním podáním získali homogenní suspenzi.

Hluboká intramuskulámí aplikace tohoto léčivého přípravku vyžaduje pečlivou techniku a má být prováděna pouze zkušenými zdravotnickými pracovníky a v místech připravených pro akutní léčbu možné anafylaktické reakce.

Injekční jehla použitá k aplikaci injekční suspenze má mít minimální vnitřní průměr 0,8 mm

(kalibr: 18 G).

Po přípravě a úplné homogenizaci suspenze v injekční lahvičce přeneste suspenzi ihned do injekční stříkačky a co nejdříve ji aplikujte. Vždy, když je to možné, používejte čerstvě připravenou suspenzi.

Hluboká intramuskulámí injekce se má podávat pomalu a stálou rychlostí, aby se zabránilo zablokování jehly; podávání injekce se má přerušit, pokud pacient vykazuje známky či příznaky okamžité akutní bolesti, a to zejména u dětí a novorozenců. Pokud se injekční jehla ucpe, vyměňte ji za novou (o vnitřním průměru větším než 0,8 mm, tj. 18 G).

Během manipulace se vyvarujte kontaktu s penicilinem, neboť může dojít k senzibilizaci kůže (viz bod 4.4).

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Laboratórios Atral, S.A.

Rua da Estafáo, n.° 42

Vala do Carregado

2600–726 Castanheira do Ribatejo – Portugalsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Registrační číslo: 9908301 – 1 jednotka, prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi, 1 200 000 IU/4 ml, injekční lahvička z čirého skla typu III a ampulka ze skla typu I

Registrační číslo: 5921697 – 100 jednotek, prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi, 1 200 000 IU/4 ml, injekční lahvička z čirého skla typu III a ampulka ze skla typu I

Registrační číslo: 9908319 – 1 jednotka, prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi, 2 400 000 IU/6,5 ml, injekční lahvička z čirého skla typu III a ampulka ze skla typu I Registrační číslo: 4650693 – 3 jednotky, prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi, 2 400 000 IU/6,5 ml, injekční lahvička z čirého skla typu III a ampulka ze skla typu I Registrační číslo: 5921994 – 50 jednotky, prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi, 2 400 000 IU/6,5 ml, injekční lahvička z čirého skla typu III a ampulka ze skla typu I

9. DATUM REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 2. března 1955

Datum posledního prodloužení registrace: 15. října 2010

Další informace o léčivu LENTOCILIN S 2400

Jak se LENTOCILIN S 2400 podává: intramuskulární podání - prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Injekční lahvička
Velikost balení: 1+1