IRINOTECAN MYLAN - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Irinotecan Mylan 20 mg/ml koncentrát pro infuzní roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna 2ml injekční lahvička obsahuje irinotecani hydrochloridum trihydricum 40 mg, což je ekvivalentní irinotecani 34,66 mg.

Jedna 5ml injekční lahvička obsahuje irinotecani hydrochloridum trihydricum 100 mg, což je ekvivalentní irinotecani 86,65 mg.

Jedna 15ml injekční lahvička obsahuje irinotecani hydrochloridum trihydricum 300 mg, což je ekvivalentní irinotecanum 259,95 mg .

Jedna 25ml injekční lahvička obsahuje irinotecani hydrochloridum trihydricum 500 mg, což je ekvivalentní irinotecanum 433,25 mg .

1 ml koncentrátu pro infuzní roztok obsahuje irinotecani hydrochloridum trihydricum 20 mg, což je ekvivalentní irinotecani 17,33 mg.

Pomocné látky se známým účinkem: sorbitol (45 mg/ml)

Jeden ml injekční lahvičky s koncentrátem obsahuje 0,072 mg sodíku.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Koncentrát pro infuzní roztok.

Čirý roztok, pH koncentrátu pro infuzní roztok je 3,0 – 4,0 a osmolarita je 265 – 320 mosmol/l.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Irinotecan Mylan 20 mg/ml je určen k léčbě pacientů s pokročilým kolorektálním karcinomem:

• – v kombinaci s 5-fluoruracilem a kyselinou folinovou u pacientů bez předchozí chemoterapie pokročilého onemocnění,

• – v monoterapii u pacientů s progresí po léčbě standardním režimem obsahujícím 5-fluoruracil.

• V kombinaci s cetuximabem je přípravek Irinotecan Mylan 20 mg/ml indikován k léčbě pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem, který exprimuje receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR; Epidermal Growth Factor Receptor) a vykazující gen KRAS divokého typu, bez předchozí léčby pro metastazující onemocnění či u kterých došlo k selhání cytotoxické léčby zahrnující irinotekan (viz bod 5.1).

• V kombinaci s 5-fluoruracilem, kyselinou folinovou a bevacizumabem se přípravek Irinotecan Mylan 20 mg/ml používá jako lék první volby u pacientů s metastazujícím karcinomem tlustého střeva nebo konečníku.

4.2 Dávkování a způsob podání

Pouze pro dospělé. Irinotecan Mylan infuzní roztok se podává do periferní nebo centrální žíly.

• V monoterapii (pro dříve léčené pacienty):

Doporučená dávka irinotekanu je 350 mg/m² podaná v nitrožilní infuzi trvající 30–90 minut každé tři týdny (viz body 6.6 a 4.4).

• V kombinované terapii (pro dříve neléčené pacienty):

Bezpečnost a účinnost irinotekanu v kombinaci s 5-fluoruracilem (5FU) a kyselinou folinovou (FA) byla potvrzena v následujícím dávkovacím režimu (viz bod 5.1):

• irinotekan + 5FU/FA v dvoutýdenním léčebném režimu

Přípravek Irinotecan Mylan 20 mg/ml je možno podávat až po úpravě všech nežádoucích účinků na stupeň 0, případně 1, dle hodnocení NCI-CTC (National Cancer Institute Common Toxicity Criteria) a po úplném ústupu průjmu, který se objevil v souvislosti s léčbou.

Při podání následující infuze má být dávka irinotekanu, případně 5FU, snížena podle nejvyššího stupně nežádoucích účinků pozorovaného po podání předchozí infuze. Léčbu lze případně odložit o 1 až 2 týdny, aby mohlo dojít k úpravě nežádoucích účinků souvisejících s léčbou.

• V případě výskytu následujících nežádoucích účinků přistupujeme ke snížení dávky irinotekan a/nebo 5FU o 15 – 20 %:

• hematologická toxicita (neutropenie 4. stupně), febrilní neutropenie (neutropenie stupeň 3–4 a horečka stupeň 2–4), trombocytopenie a leukopenie (stupeň 4).
• nehematologická toxicita (stupeň 3–4).

Při současném podání s irinotekanem je nutné dodržet doporučení k úpravě dávky cetuximabu v souladu se souhrnem informací tohoto přípravku.

Informace o úpravě dávek bevacizumabu při jeho podání v kombinaci s irinotekanem/5FU/FA lze nalézt v souhrnu informací bevacizumabu.

Redukce počáteční dávky kapecitabinu na 800 mg/m² dvakrát denně při podání v kombinaci s irinotekanem je doporučena dle souhrnu údajů o přípravku kapecitabin u pacientů ve věku 65 let a starších. Doporučení pro úpravu dávky kapecitabinu při kombinaci s jinými léčivými přípravky jsou uvedeny v souhrnu údajů o přípravku kapecitabin.

Délka trvání léčby:

Léčba přípravkem Irinotecan Mylan 20 mg/ml má pokračovat až do objektivního průkazu progrese základního onemocnění nebo do nepřijatelné toxicity.

Zvláštní skupiny pacientů

V monoterapii: Úvodní dávka přípravku Irinotecan Mylan 20 mg/ml má být u pacientů se stavem tělesné výkonnosti < 2 stanovena na základě hladiny bilirubinu v krvi (do 3násobku horní hranice normálního rozmezí – UNL). U pacientů s hyperbiliru­binemií a protrombinovým časem vyšším než 50 % je snížena clearance irinotekanu (viz bod 5.2) a je proto zvýšené riziko hematologické toxicity. U této skupiny pacientů je tudíž nutno každý týden sledovat kompletní krevní obraz.

• U pacientů s hladinou bilirubinu do 1,5násobku horní hranice normálního rozmezí (ULN) je doporučená dávka irinotekanu 350 mg/m2,
• U pacientů s hladinou bilirubinu v rozmezí od 1,5 do 3násobku ULN je doporučená dávka irinotekanu 200 mg/m2,
• Pacienti s hladinou bilirubinu nad 3násobek ULN nesmí být irinotekanem léčeni (viz body 4.3 a 4.4).

Podávání přípravku Irinotecan Mylan 20 mg/ml pacientům poruchou funkce ledvin se nedoporučuje, protože studie u těchto pacientů nebyly provedeny (viz body 4.4 a 5.2).

U starších pacientů nebyly provedeny specifické farmakokinetické studie. Přesto je nutno dávku u této skupiny pacientů volit pečlivě vzhledem k vyšší četnosti výskytu zhoršených biologických funkcí. Tato skupina pacientů vyžaduje intenzivnější dohled (viz bod 4.4).

4.3 Kontraindikace

• Chronické zánětlivé onemocnění střev a/nebo střevní obstrukce (viz bod 4.4).
• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• Kojení (viz bod 4.6 a 4.4).
• Hladina bilirubinu vyšší než 3násobek horní hranice normálního rozmezí (viz bod 4.4).
• Těžké poškození kostní dřeně.
• Stav tělesné výkonnosti >2 dle WHO klasifikace.
• Současné použití s třezalkou tečkovanou (viz bod 4.5).
• Očkování proti žluté zimnici (viz bod 4.5).

Další kontraindikace související s cetuximabem, bevacizumabem nebo kapecitabinem jsou uvedeny v informacích pro tyto léčivé přípravky.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Přípravek Irinotecan Mylan 20 mg/ml se má používat pouze na odděleních specializovaných na podávání cytostatik a je nutno ho podávat pouze pod dohledem lékaře s kvalifikací pro protinádorovou chemoterapii.

Vzhledem k charakteru a četnosti nežádoucích účinků bude přípravek Irinotecan Mylan 20 mg/ml předepisován pouze v následujících případech po zvážení očekávaného přínosu léčby proti možnému riziku:

Používá-li se irinotekan v monoterapii, předepisuje se obvykle podle třítýdenního dávkovacího režimu. U pacientů, jež je třeba podrobněji sledovat nebo u pacientů, u nichž existuje riziko vážné neutropenie, je možné uvažovat o týdenním dávkovacím režimu (viz bod 5).

Pacienti mají být informováni o riziku pozdního průjmu, který se vyskytuje za více než 24 hodin po podání přípravku Irinotecan Mylan 20 mg/ml a kdykoliv před dalším cyklem. Při monoterapii byl medián výskytu první průjmové stolice pátý den po infuzi irinotekanu. Pacienti musí urychleně informovat svého lékaře o vzniku průjmu a ihned podstoupit vhodnou léčbu.

Zvýšené riziko průjmu existuje u pacientů s předchozím ozařováním břišní/pánevní oblasti, dále u pacientů s výchozí hyperleukocytózou, u pacientů, kteří mají hodnocení celkového stavu > 2, a u žen. Jestliže není průjem vhodným způsobem léčen, může být život ohrožující, zejména u pacientů s neutropenií.

Jakmile se objeví první průjmovitá stolice, pacient musí začít pít velké množství tekutin s obsahem elektrolytů a musí se ihned zahájit odpovídající protiprůjmová léčba. Preskripci léků proti průjmu zajistí oddělení, které podalo irinotekan. Po propuštění z nemocnice si musí pacient předepsané léky vyzvednout, aby mohl průjem léčit ihned, jakmile se vyskytne. Kromě toho musí pacient o vzniku nebo opakování průjmu informovat svého lékaře nebo oddělení, na kterém mu byl irinotekan podán.

V současnosti doporučovaná léčba průjmu sestává z vysokých dávek loperamidu (počáteční dávka 4 mg, poté 2 mg každé 2 hodiny). V této léčbě je třeba pokračovat 12 hodin po poslední průjmovité stolici a neměnit ji. V žádném případě se loperamid nesmí v těchto dávkách užívat déle než 48 hodin vzhledem k riziku paralytického ileu, ani kratší dobu než 12 hodin.

Je-li průjem doprovázen těžkou neutropenií (počet neutrofilů do 500/mm³), má se kromě léčby průjmu rovněž profylakticky podat širokospektré antibiotikum.

Kromě antibiotické léčby se v následujících případech doporučuje ke zvládnutí průjmu i hospitalizace:

• ■ průjem spojený s horečkou,

• ■ těžký průjem (vyžadující parenterální rehydrataci),

• ■ průjem trvající déle než 48 hodin od zahájení podávání vysokých dávek loperamidu.

Loperamid se nedoporučuje podávat profylakticky, a to ani u pacientů, kteří měli pozdní průjem během předchozích cyklů.

Jestliže měl pacient těžký průjem, doporučuje se v následujících cyklech snížení dávky (viz bod 4.2).

Klinické studie ukázaly výrazně vyšší výskyt neutropenie stupně 3–4 dle hodnocení NCI CTC u pacientů s předchozím ozařováním břišní/pánevní oblasti než u těch, kteří toto ozařování nepodstoupili. U pacientů s výchozími hladinami celkového bilirubinu v séru 1,0 mg/dl a výše byla také výrazně vyšší pravděpodobnost výskytu neutropenie stupně 3 nebo 4 v prvním cyklu než u těch, jejichž hladiny bilirubinu byly nižší než 1,0 mg/dl.

Během léčby přípravkem Irinotecan Mylan 20 mg/ml se doporučuje pravidelné týdenní sledování kompletního krevního obrazu. Pacienti musí být poučeni o riziku neutropenie a významu horečky. Febrilní neutropenii (teplota nad 38 °C a počet neutrofilů < 1000/mm³) je nutno bezodkladně léčit za hospitalizace intravenózním podáváním širokospektrých antibiotik.

Pokud se u pacientů objevila závažná hematologická toxicita, doporučuje se při následujícím podání snížit dávku (viz bod 4.2).

Pacienti s těžkým průjmem jsou vystaveni zvýšenému riziku infekce a hematologické toxicity. U pacientů s těžkým průjmem je nutné provést kompletní vyšetření krevního obrazu.

Před zahájením léčby a dále před každým cyklem léčby je nutné vyšetření jaterních testů.

U pacientů s hodnotami bilirubinu 1,5 až 3krát vyššími než je horní hranice normálního rozmezí je nutné každý týden kompletně vyšetřit krevní obraz kvůli snížené clearance irinotekanu (viz bod 5.2), a tudíž zvýšenému riziku hematotoxicity. Pro pacienty s hladinou bilirubinu nad 3násobek horní hranice normálního rozmezí (viz bod 4.3).

Před každým podáním irinotekanu se doporučuje profylaktické podávání antiemetik. Nauzea a zvracení jsou časté. Pacienty se zvracením spojeným s pozdním průjmem je nutno okamžitě hospitalizovat a léčit.

Pokud se objeví akutní cholinergní syndrom (definován je jako časný průjem a četné další příznaky a symptomy jako pocení, břišní křeče, mióza a salivace), je nutno podat atropin sulfát (0,25 mg subkutánně), pokud není z klinického hlediska kontraindikován (viz bod 4.8).

Tyto symptomy se mohou objevit během infuze irinotekanu nebo krátce po ní, považují se za související s anticholines­terázovou aktivitou irinotekanu a s vyšší dávkou irinotekanu je očekáván jejich častější výskyt.

Zvýšené opatrnosti je třeba při léčbě pacientů s astmatem. Vyskytne-li se u pacienta akutní a závažný cholinergní syndrom, doporučuje se před dalším podáním irinotekanu nasadit profylakticky atropin sulfát.

Intersticiální plicní choroba projevující se plicními infiltráty je během léčby irinotekanem méně častá. Intersticiální plicní choroba může končit fatálně. Mezi rizikové faktory spojené s rozvojem intersticiální plicní choroby patří podávání pneumotoxických léků, radioterapie a kolonie stimulujících faktorů. U pacientů s rizikovými faktory mají být respirační symptomy pečlivě monitorovány ještě před zahájením a během léčby irinotekanem.

Ačkoli není známo, že irinotekan způsobuje tvorbu puchýřů, je třeba dbát opatrnosti, aby se zabránilo extravazaci a místo vpichu infuze má být sledováno kvůli známkám zánětu. Pokud se extravazace vyskytne, doporučuje se opláchnout místo aplikace a chladit ledem.

Vzhledem k vyšší četnosti výskytu zhoršených biologických funkcí, zejména jaterních, u starších pacientů je nutné dávku irinotekanu stanovit s velkou opatrností (viz bod 4.2).

Pacienti nesmí být léčeni přípravkem Irinotecan Mylan 20 mg/ml až do vyřešení střevní obstrukce (viz bod 4.3).

Bylo pozorováno zvýšení sérového kreatininu nebo dusíku močoviny v krvi. Objevily se případy akutního selhání ledvin. Tyto případy byly obecně připisovány komplikacím spojeným s infekcí nebo dehydrataci související s nevolností, zvracením nebo průjmem. Byly také hlášeny vzácné případy dysfunkce ledvin kvůli syndromu nádorovému rozpadu.

U pacientů po předchozím ozařováním břišní/pánevní oblasti je po podání irinotekanu vyšší riziko myelosuprese. Lékaři mají být opatrní při léčbě pacientů po rozsáhlém předchozím ozařování (např. ozařování > 25 % kostní dřeně v průběhu 6 týdnů před začátkem léčby irinotekanem). U těchto pacientů může být potřeba upravit dávku (viz bod 4.2).

Příhody ischemie myokardu byly pozorovány po léčbě irinotekanem převážně u pacientů se základním onemocněním srdce, jinými známými rizikovými faktory srdečních onemocnění nebo předchozí cytotoxické chemoterapii (viz bod 4.8).

V důsledku toho je třeba pacienty s rizikovými faktory pečlivě sledovat, a mají být přijata opatření, aby byly minimalizovány všechny ovlivnitelné rizikové faktory (např. kouření, hypertenze a hyperlipidemie).

Irinotekan je vzácně spojován s tromboembolickými příhodami (plicní embolie, žilní trombóza a arteriální tromboembolismus) u pacientů s výskytem dalších rizikových faktorů kromě samotného nádoru.

Podávání živých či oslabených (atenuovaných) vakcín pacientům imunokompromi­tovaným v důsledku podání chemoterapeutik včetně irinotekanu, může mít za následek vážné či fatální infekce. Je třeba se vyvarovat očkování živou vakcínou u pacientů, kterým je podáván irinotekan. Lze podávat usmrcené nebo inaktivované vakcíny, ale odpověď na tyto vakcíny může být snížena.

Ve vzácných případech se vyskytla porucha funkce ledvin, hypotenze nebo cirkulační selhání u pacientů, u nichž průjem a/nebo zvracení nebo sepse způsobily dehydrataci.

Během léčby a nejméně tři měsíce po jejím skončení je nutné používat vhodnou antikoncepci.

Současné podávání irinotekanu se silným inhibitorem (např. ketokonazol) nebo induktorem (např. rifampicin, karbamazepin, fenobarbital, fenytoin, třezalka) izoenzymu CYP3A4 může ovlivnit metabolismus irinotekanu, a je proto nutné se mu vyhnout (viz bod 4.5).

Irinotecan Mylan obsahuje sorbitol (E420) a sodík

Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí fruktózy tento přípravek nemají užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné lahvičce, tj. je v podstatě bez sodíku.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nelze vyloučit interakci mezi irinotekanem a neuromuskulárními blokátory. Irinotekan má anticholineste­rázovou aktivitu a léčiva s anticholines­terázovým účinkem mohou prodloužit neuromuskulární blokádu suxamethonia a antagonizovat neuromuskulární blokádu nedepolarizují­cích látek.

Řada studií prokázala, že současné podání antikonvulziv indukujících CYP3A (např. karbamazepin, fenobarbital nebo fenytoin) vede ke snížení expozice irinotekanu, SN-38 a SN-38 glukuronidu a ke snížení farmakodynamického efektu. Účinky takových antikonvulziv se odrazily v poklesu plochy pod křivkou (AUC) SN-38 a SN-38 glukuronidu o 50 % nebo více. Vedle indukce cytochromu P450 3A, může ve snížené expozici irinotekanu a jeho metabolitů hrát roli i zvýšená glukuronidace a zvýšená biliární exkrece.

Jedna studie ukázala, že současné podání ketokonazolu vedlo ke snížení AUC APC o 87 % a ke zvýšení AUC SN-38 o 109 % v porovnání se stavem, kdy byl irinotekan podán samotný.

U pacientů, kteří současně berou léky, o kterých je známo, že mohou inhibovat (např. ketokonazol) nebo indukovat (např. rifampicin, karbamazepin, fenobarbital nebo fenytoin) metabolizmus léků cytochromem P450 3A4, je nutná zvýšená opatrnost. Současné podávání irinotekanu s látkami inhibujícími/in­dukujícími tuto metabolickou cestu může pozměnit metabolismus irinotekanu, a je proto třeba se ho vyvarovat (viz bod 4.4).

V malé farmakokinetické studii (n=5), v níž byl irinotekan 350 mg/m² podáván současně s třezalkou tečkovanou (Hypericum perforatum) 900 mg, byl pozorován 42% pokles plazmatické koncentrace aktivního metabolitu irinotekanu SN-38. Třezalka snižuje plazmatickou hladinu SN-38 a proto nemá být podávána společně s irinotekanem (viz bod 4.3).

Současné podávání 5-fluoruracilu a kyseliny folinové v kombinačních režimech nemění farmakokinetiku irinotekanu.

Atazanavir-sulfát. Současné podávání atazanavir-sulfátu, inhibitoru CYP3A4 a UGT1A1, má potenciál ke zvýšení systémové expozice aktivního metabolitu irinotekanu SN-38. Lékaři mají brát v úvahu současné podávání těchto léků.

Interakce běžné u všech cytotoxických látek:

Užívání antikoagulancií je běžné kvůli zvýšenému riziku trombotických příhod u nádorových onemocnění. Pokud jsou indikována antikoagulancia antagonisté vitaminu K, je nutná zvýšená frekvence sledování INR (mezinárodní normalizovaný poměr, International Normalised Ratio), vzhledem k jejich úzkému terapeutickému indexu, vysoké individuální variabilitě trombogenicity krve a možnosti interakce mezi perorálními antikoagulancii a protinádorovou chemoterapií.

Současné používání je kontraindikováno:

Vakcína proti žluté zimnici: riziko fatální generalizované reakce na vakcínu

Současné podávání se nedoporučuje:

• – Živé atenuované vakcíny (vyjma žluté zimnice): riziko systémového možná fatálního onemocnění (např. infekce). Toto riziko je zvýšené u pacientů imunosuprimovaných již v důsledku jejich primárního onemocnění.

Použijte inaktivovanou vakcínu, kde to připadá v úvahu (poliomyelitida)

• – Fenytoin: Riziko exacerbace křečí v důsledku poklesu absorpce fenytoinu ze zažívacího ústrojí způsobené cytotoxickým léčivem nebo riziko zvýšení toxicity v důsledku zvýšeného jaterního metabolismu fenytoinu.

Současné používání, které je nutno brát v úvahu

• – cyklosporin, takrolimus: Excesivní imunosuprese s rizikem lymfoproliferace

Není prokázáno, že je bezpečnostní profil irinotekanu ovlivněn cetuximabem nebo naopak.

Výsledky studie zaměřené na lékové interakce neprokázaly výrazný efekt bevacizumabu na farmakokinetiku irinotekanu nebo jeho aktivního metabolitu SN-38. Nicméně nelze vyloučit zvýšení toxicity v důsledku jejich farmakokinetických vlastností.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Ženy ve fertilním věku/ kontracepce u mužů a žen

Ženy ve fertilním věku a muži musí používat účinnou metodu kontracepce během léčby a 1 až 3 měsíce po skončení léčby.

Těhotenství

Neexistují údaje o použití irinotekanu u těhotných žen. U zvířat však byl irinotekan embryotoxický a teratogenní. Z tohoto důvodu se na základě výsledků studií na zvířatech a mechanismu účinku irinotekanu nesmí, pokud to není nezbytně nutné, přípravek Irinotecan Mylan 20 mg/ml během těhotenství používat.

Kojení

U kojících potkanů byl ¹⁴C-irinotekan odhalen v mléce. Není známo, zda se irinotekan vylučuje do lidského mateřského mléka. Vzhledem k možným nežádoucím účinkům na kojené dítě musí matka po dobu léčby irinotekanem přerušit kojení (viz bod 4.3).

Fertilita

Neexistují žádné údaje o vlivu irinotekanu na fertilitu u lidí. U zvířat byly nežádoucí účinky irinotekanu na fertilitu potomstva zaznamenány (viz bod 5.3).

4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pacienti musí být upozorněni na možný výskyt závratí a poruchu zraku, které mohou vzniknout do 24 hodin po podání přípravku Irinotecan Mylan 20 mg/ml, a je nutné jim doporučit neřídit ani neobsluhovat stroje, pokud se tyto příznaky vyskytnou.

4.8  Nežádoucí účinky

KLINICKÉ STUDIE

Ve studiích metastatického kolorektálního karcinomu byla ve velkém rozsahu shromažďována data o nežádoucích účincích, jejichž frekvence jsou uvedeny níže. Předpokládá se, že nežádoucí účinky pro jiné indikace jsou podobné jako u kolorektálního karcinomu.

Velmi časté (>1/10), nežádoucí účinky limitující dávku irinotekanu jsou pozdní průjem (objevující se více než 24 hodin po podání) a poruchy krve zahrnující neutropenii, anemii a trombocytopenii.

Neutropenie představuje toxicitu limitující dávku. Neutropenie byla reverzibilní a nekumulativní, střední doba do dosažení minimálních hodnot byla 8 dní bez ohledu na použití v monoterapii či v kombinované terapii.

Velmi často byl pozorován těžký přechodný akutní cholinergní syndrom.

Hlavní příznaky jsou definovány jako časný průjem a různé další symptomy jako bolest břicha, pocení, mióza a zvýšené slinění, které se vyskytnou během prvních 24 hodin po infuzi irinotekanu. Symptomy ustupují po podání atropinu (viz bod 4.4).

MONOTERAPIE

Následující nežádoucí účinky považované za možná či pravděpodobně související s podáním irinotekanu byly hlášeny u 765 pacientů dostávajících doporučenou dávku 350 mg/m² v monoterapii. V každé kategorii frekvence výskytu jsou nežádoucí účinky seřazeny od nejzávažnějších k méně závažným. Frekvence výskytu je definována následovně: velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), méně časté (>1/1000 až <1/100), vzácné (>1/10000 až <1/1000) a velmi vzácné (<1/10000).

Hlášené nežádoucí účinky irinotekanu v monoterapii (350 mg/m2 podávané každé 3 týdny)

Těžký průjem byl pozorován u 20 % pacientů, kteří dodržovali doporučení ke zvládnutí průjmu. Ze zhodnotitelných léčebných cyklů byl těžký průjem zjištěn ve 14 %. Střední doba nástupu první tekuté stolice byla pátý den po infuzi irinotekanu.

Nauzea a zvracení byly závažné u přibližně 10 % pacientů léčených antiemetiky.

Zácpa byla pozorována u méně než 10 % pacientů.

Neutropenie byla pozorována u 78,7 % pacientů a byla těžká (počet neutrofilů <500/mm3) u 22,6 % pacientů. Ze zhodnotitelných léčebných cyklů byl v 18 % počet neutrofilů pod 1000/mm3, včetně 7,6 % s počtem neutrofilů <500 /mm3. Úplné normalizace bylo dosaženo do 22 dnů.

Horečka se závažnou neutropenií byla hlášena u 6,2 % pacientů a v 1,7 % léčebných cyklů.

Infekční epizody se vyskytly přibližně u 10,3 % pacientů (2,5 % léčebných cyklů), byly spojeny se závažnou neutropenií přibližně u 5,3 % pacientů (1,1 % léčebných cyklů) a ve 2 případech skončily smrtí.

Anemie byla hlášena přibližně u 58,7 % pacientů (8 % s hodnotou hemoglobinu < 8 g/l a 0,9 % s hodnotou hemoglobinu < 6,5 g/l).

Trombocytopenie (< 100 000/mm3) byla pozorována u 7,4 % pacientů a 1,8 % cyklů, u 0,9 % pacientů s trombocyty <50 000/mm3 a 0,2 % cyklů.

Téměř u všech pacientů bylo dosaženo úplné normalizace do 22 dnů.

Akutní cholinergní syndrom

Těžký přechodný akutní cholinergní syndrom byl pozorován u 9 % pacientů léčených v monoterapii. Astenie byla závažná u méně než 10 % pacientů v monoterapii. Příčinný vztah k irinotekanu nebyl jednoznačně prokázán. Horečka bez přítomnosti infekce a bez doprovodné těžké neutropenie se vyskytla u 12 % pacientů v monoterapii.

V monoterapii byl pozorován přechodný, mírný až středně závažný vzestup sérové hladiny buď transamináz, alkalické fosfatázy nebo bilirubinu u 9,2 %, 8,1 %, resp. 1,8 % pacientů bez přítomnosti progredujících jaterních metastáz.

Přechodný, mírný až středně závažný vzestup sérových hladin kreatininu byly pozorován u 7,3 % pacientů.

KOMBINOVANÁ TERAPIE

Nežádoucí účinky popsané v této části se týkají irinotekanu.

Neexistuje důkaz pro to, že bezpečnostní profil irinotekanu je ovlivněn cetuximabem nebo naopak. V kombinaci s cetuximabem byly hlášeny navíc nežádoucí účinky očekávané u cetuximabu (jako je akneformní vyrážka 88 %). Pro informaci o nežádoucích účincích irinotekanu v kombinaci s cetuximabem viz také příslušné souhrny údajů o přípravku.

Kromě nežádoucích účinků, pozorovaných při monoterapii kapecitabinem nebo pozorovaných ve vyšší frekvenci v porovnání s monoterapií kapecitabinem, byly nežádoucí účinky hlášené u pacientů léčených kombinací kapecitabinu s irinotekanem tyto: velmi časté, všechny stupně nežádoucích účinků: trombóza/embolie; časté, všechny stupně nežádoucích účinků: hypersenzitivní reakce, srdeční ischemie/infarkt; časté, stupeň nežádoucích účinků 3 a 4: febrilní neutropenie. Pro úplnou informaci o nežádoucích účincích kapecitabinu viz jeho souhrn údajů o přípravku.

Kromě nežádoucích účinků stupně 3 a 4 hlášených u pacientů léčených kombinací kapecitabinu s irinotekanem a bevacizumabem, byly nežádoucí účinky pozorované při monoterapii kapecitabinem nebo pozorované ve vyšší frekvenci v porovnání s monoterapií kapecitabinem tyto: časté, stupeň nežádoucích účinků 3 a 4: neutropenie, trombóza/embolie, hypertenze a srdeční ischemie/infarkt. Pro úplnou informaci o nežádoucích účincích kapecitabinu a bevacizumabu viz jejich souhrny údajů o přípravku.

Hypertenze stupně 3 byla hlavním významným rizikem spojeným s přidáním bevacizumabu k bolusu irinotekanu/5-FU/FA. Kromě toho nastalo při tomto režimu mírné zvýšení nežádoucích účinků chemoterapie stupně 3/4, a to průjmu a leukopenie ve srovnání s pacienty, kteří dostali samotný bolus irinotekanu/5-FU/FA. Pro ostatní údaje o nežádoucích účincích kombinace s bevacizumabem viz jeho souhrn údajů o přípravku.

Irinotekan byl studován v kombinaci s 5-FU a FA u metastazujícího kolorektálního karcinomu.

Bezpečnostní data o nežádoucích účincích z klinických studií ukazují velmi často pozorované nežádoucí účinky stupně 3 nebo 4 dle NCI s možnou či pravděpodobnou kauzalitou, a to v oblasti poruch krve a lymfatického systému, gastrointesti­nálních poruch a poruch kůže a podkožní tkáně podle tříd orgánových systémů MedDRA.

Následující nežádoucí účinky považované za možná či pravděpodobně související s podáním irinotekanu byly hlášeny u 145 pacientů léčených doporučenou dávkou irinotekanu 180 mg/m² v kombinaci s 5FU/FA podávané každé 2 týdny.

Těžký průjem byl zjištěn u 13,1 % pacientů, kteří dodržovali doporučení ke zvládnutí průjmu. Ze zhodnotitelných léčebných cyklů byl těžký průjem zjištěn ve 3,9 % cyklů.

Byl pozorován nižší výskyt těžké nauzey a zvracení (2,1, respektive 2,8 % pacientů).

Vyskytla se zácpa způsobená irinotekanem a/nebo loperamidem u 3,4 % pacientů.

Neutropenie byla zjištěna u 82,5 % pacientů a byla závažná (počet neutrofilů < 500/mm3) u 9,8 % pacientů. Ze zhodnotitelných léčebných cyklů byl v 67,3 % počet neutrofilů pod 1000/mm3, včetně 2,7 % s počtem neutrofilů <500 /mm3. Úplné normalizace bylo obvykle dosaženo během 7–8 dnů. Horečka se závažnou neutropenií byla hlášena u 3,4 % pacientů a v 0,9 % léčebných cyklů.

Infekční epizody se vyskytly přibližně u 2 % pacientů (0,5 % léčebných cyklů), byly spojeny se závažnou neutropenií přibližně u 2,1 % pacientů (0,5 % léčebných cyklů) a v 1 případě skončily smrtí. Anemie byla hlášena u 97,2 % pacientů (2,1 % s hodnotou hemoglobinu < 8 g/dl).

Trombocytopenie (< 100 000 buněk/mm3) byla pozorována u 32,6 % pacientů a 21,8 % cyklů. Závažná trombocytopenie (< 50 000 buněk /mm3) nebyla hlášena.

Těžký přechodný akutní cholinergní syndrom byl pozorován u 1,4 % pacientů v kombinované terapii.

Byly pozorovány přechodné sérové hladiny (stupeň 1 a 2) ALT, AST, alkalické fosfatázy nebo bilirubinu u 15 %, 11 %, 11 %, resp. 10 % pacientů bez přítomnosti progredujících jaterních metastáz. Přechodný stupeň 3 byl pozorován u 0 %, 0 %, 0 %, resp. 1 % pacientů. Stupeň 4 nebyl pozorován. Velmi vzácně byl hlášen vzestup amylázy a/nebo lipázy.

Vzácně byla hlášena hypokalemie a hyponatremie, většinou v souvislosti s průjmem a zvracením.

Následující nežádoucí účinky byly také hlášeny v klinických studiích s irinotekanem: bolest, sepse, rektální poruchy, GI moniliáza, hypomagnesemie, vyrážka, kožní příznaky, abnormální chůze, zmatenost, bolest hlavy, synkopa, návaly horka, bradykardie, infekce močového ústrojí, bolest prsů, zvýšení GGTP (gamaglutamyl­transferáza), extravazace a syndrom nádorového rozpadu, kardiovaskulární poruchy (angina pectoris, srdeční zástava, infarkt myokardu, ischemie myokardu, periferní vaskulární porucha, vaskulární porucha) a tromboembolické příhody (arteriální trombóza, mozkový infarkt, cerebrovaskulární příhoda, tromboflebitida hlubokých žil, embolus v dolní končetině, plicní embolus, tromboflebitida, thrombóza a náhlá smrt). (Viz bod 4.4.)

Frekvence nežádoucích účinků z postmarketin­gového sledování nejsou známé (z dostupných údajů nelze určit).

* Méně časté případy renální insuficience, hypotenze nebo srdečního a oběhového selhání byly pozorovány u pacientů s epizodami dehydratace, která byla spojena s průjmem, zvracením nebo sepsí.

^a např. pneumonie způsobená Pneumocystic jirovecii, bronchopulmonální aspergilóza, systémová kandidóza. b např. herpes zoster, chřipka, reaktivace hepatitidy B, kolitida způsobená cytomegalovirem.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

Vyskytly se případy předávkování při dávkách přibližně dvakrát vyšších, než je doporučená léčebná dávka, jež mohou být fatální. Nejvýznamnějšími hlášenými nežádoucími účinky byly těžká neutropenie a těžký průjem. Proti irinotekanu není známo žádné antidotum. Je nutné poskytnout maximální podpůrnou léčbu k prevenci dehydratace způsobené průjmem a léčit případné infekční komplikace.

5.  FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Cytostatický inhibitor topoizomerázy I, ATC kód: L01XX19

Irinotekan je polosyntetický derivát kamptothecinu. Je to antineoplastická látka působící jako specifický inhibitor DNA topoizomerázy I. Ve většině tkání se metabolizuje karboxylesterázou na SN-38, který, jak se ukázalo, je účinnější než irinotekan v purifikované topoizomeráze I a cytotoxičtější než irinotekan vůči několika liniím myších i lidských nádorových buněk. Inhibice DNA topoizomerázy I irinotekanem či SN-38 vyvolává léze na jednotlivých řetězcích DNA, které blokují replikační vidlice DNA a jsou zodpovědné za cytotoxicitu. Zjistilo se, že tento cytotoxický účinek je časově závislý a specifický pro fázi S.

In vitro není irinotekan ani SN-38 rozpoznán P-glykoproteinem MDR (multidrug resistance) a působí cytotoxicky na buněčné linie rezistentní na doxorubicin a vinblastin.

Dále má irinotekan široké spektrum protinádorové účinnosti in vivo v modelech myších nádorů (P03 duktální adenokarcinom pankreatu, MA16/C adenokarcinom mléčné žlázy, C38 a C51 adenokarcinom tlustého střeva) a účinnosti proti lidským xenoimplantátům (Co-4 adenokarcinom tlustého střeva, MX-1 adenokarcinom mléčné žlázy, ST-15 a SC-16 adenokarcinom žaludku). Irinotekan rovněž účinkuje proti nádorům s expresí P-glykoproteinu MDR (leukemie P388 rezistentní na vinkristin a doxorubicin).

Kromě protinádorového účinku je nejdůležitějším farmakologickým účinkem irinotekanu inhibice acetylcholines­terázy.

Klinické údaje

• V kombinované léčbě s kyselinou folinovou a 5-fluoruracilem

Klinické studie fáze III se zúčastnilo 385 dříve neléčených pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem léčených buď v 2týdenním dávkovacím režimu (viz bod 4.2) nebo v týdenním dávkovacím režimu. Při každém 2týdenním režimu po dávce irinotekanu 180 mg/m² jedenkrát za 2 týdny, podané v den 1, následovala infuze kyseliny folinové (200 mg/m² ve formě 2hodinové nitrožilní infuze) a 5-fluoruracilu (400 mg/m² ve formě nitrožilního bolusu, po němž následovalo 600 mg/m² ve formě 22hodinové nitrožilní infuze). V den 2 jsou podány kyselina folinová a 5-fluoruracil ve stejných dávkách a stejným způsobem. Při týdenním režimu po podání irinotekanu v dávce 80 mg/m² následuje infuze kyseliny folinové (500 mg/m² ve formě 2hodinové nitrožilní infuze), a dále 5-fluoruracilu (2300 mg/m² ve formě 24hodinové nitrožilní infuze) po dobu 6 týdnů.

Ve studii s kombinovanou léčbou a 2 režimy popsanými výše byla účinnost irinotekanu hodnocena u

198 pacientů:

5FU: 5-fluoruracil NS: statisticky nevýznamný

FA: kyselina folinová *: v souladu s analýzou populace podle protokolu

Při týdenním režimu se těžký průjem vyskytl u 44,4 % pacientů léčených irinotekanem v kombinaci s 5FU/FA, a u 25,6 % pacientů léčených samotným 5FU/FA. Těžká neutropenie (počet neutrofilů < 500/mm³) se vyskytla u 5,8 % pacientů léčených irinotekanem v kombinaci s 5FU/FA a u 2,4 % pacientů léčených samotným 5FU/FA.

Kromě toho byla střední doba trvalého zhoršení stavu výkonnosti významně delší ve skupině užívající irinotekan v kombinaci s 5FU/FA, než ve skupině užívající samotný 5FU/FA (p=0,046).

Kvalita života se v této studii fáze III hodnotila pomocí dotazníku EORTC QLQ-C30. Doba do definitivního zhoršení nastala ve skupinách léčených irinotekanem konstantně později. Celkový zdravotní stav/kvalita života byly mírně avšak nikoliv statisticky významně lepší ve skupině s kombinovanou léčbou irinotekanem, což znamená, že je možné dosáhnout účinnosti kombinované léčby s irinotekanem bez ovlivnění kvality života.

V kombinované léčbě s bevazicumabem:

AVF2107g: randomizovaná, dvojitě zaslepená klinická studie III. fáze s účinnou léčbou jako kontrolou, hodnotící působení bevacizumabu v kombinaci s IRINOTEKAN/5FU/FA jako léčby první linie metastazujícího karcinomu tlustého střeva nebo konečníku. Přidání bevacizumabu ke kombinaci IRINOTEKAN/5FU/FA vedlo ke statisticky významnému prodloužení celkové doby přežívání. Klinický přínos, měřeno celkovým přežíváním, byl zaznamenán u všech specifikovaných podskupin pacientů, včetně těch rozdělených podle věku, pohlaví, stupně ovlivnění běžných denních aktivit, závažností onemocnění, místa výskytu primárního nádoru, počtu zasažených orgánů a délky trvání metastazujícího onemocnění. Viz rovněž Souhrn údajů o přípravku bevacizumab. Údaje o účinnosti získané ve studii AVF2107g jsou shrnuty v následující tabulce:

^a5 mg/kg každé 2 týdny.

^bVztahující se ke kontrolní skupině.

V kombinaci s cetuximabem:

EMR 62 202–013: Tato randomizovaná klinická studie zahrnovala pacienty s metastazujícím kolorektálním karcinomem, kterým nebyla podána předchozí léčba pro metastazující onemocnění a srovnávala kombinované podání cetuximabu a irinotekanu s infuzním 5-fluoruracilem/ky­selinou folinovou (5-FU/FA) (599 pacientů) se stejnou chemoterapií podanou samostatně (599 pacientů). Podíl pacientů s tumorem vykazujícím gen KRAS divokého typu na celkové populaci pacientů s hodnotitelným statusem genu KRAS byl 64 %.

Údaje o účinnosti získané v této studii jsou shrnuty v následující tabulce:

CI= interval spolehlivosti

FOLFIRI = irinotekan plus infuzní 5-FU/FA

ORR= četnost objektivní odpovědi (pacienti s kompletní nebo částečnou odpovědí)

PFS= přežívání do progrese

V kombinované léčbě s kapecitabinem

Data získaná z randomizované, kontrolované klinické studie fáze III (CAIRO) podporují podání kapecitabinu v počáteční dávce 1000 mg/m² po dobu 2 týdnů, a to každé 3 týdny v kombinaci s irinotekanem v první linii u pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem. Bylo randomizováno 820 pacientů, kterým byla podána buď sekvenční léčba (n=410) nebo kombinovaná léčba (n=410). Sekvenční léčba sestávala z kapecitabinu v první linii (1250 mg/m2 dvakrát denně po dobu 14 dní), irinotekanu v druhé linii (350 mg/m2 1. den) a kombinaci kapecitabinu (1000 mg/m2 dvakrát denně po dobu 14 dní) s oxaliplatinou (130 mg/m2 1. den) ve třetí linii léčby. Kombinovaná léčba sestávala z kapecitabinu (1000 mg/m2 dvakrát denně po dobu 14 dní) v kombinaci s irinotekanem (250 mg /m2 1. den) (XELIRI) v první linii a z kapecitabinu (1000 mg/m2 dvakrát denně po dobu 14 dní) s oxaliplatinou (130 mg/m2 1.den) ve druhé linii. Všechny léčebné cykly byly aplikovány v třítýdenních intervalech. Střední doba přežívání do progrese u populace pacientů “intent-to-treat” byla u léčby v 1. linii 5,8 měsíců (95% CI, 5,1 –6,2 měsíců) pro kapecitabin v monoterapii a 7,8 měsíců (95% CI, 7,0–8,3 měsíců) pro XELIRI (p=0,0002).

Data získaná v rámci průběžné analýzy multicentrické, randomizované, kontrolované klinické studie fáze II (AIO KRK 0604) podporují podání kapecitabinu v počáteční dávce 800 mg/m2 po dobu 2 týdnů, a to každé 3 týdny v kombinaci s irinotekanem a bevacizumabem v první linii léčby pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem. Bylo randomizováno 115 pacientů do skupiny léčené kapecitabinem v kombinaci s irinotekanem (XELIRI) a bevacizumabem: kapecitabin (800 mg/m2 dvakrát denně po dobu 2 týdnů s následující 7denní přestávkou), irinotekan (200 mg/m2 jako 30minutová infuze 1. den každé 3 týdny) a bevacizumab (7,5 mg/kg jako 30 až 90minutová infuze 1. den každé 3 týdny); a 118 pacientů bylo randomizováno do skupiny léčené kapecitabinem kombinovaným s oxaliplatinou a bevacizumabem: kapecitabin (1000 mg/m2 dvakrát denně po dobu 2 týdnů následovaných 7denní přestávkou), oxaliplatina (130 mg/m2 jako 2hodinová infuze 1. den každé 3 týdny) a bevacizumab (7,5 mg/kg jako 30 až 90minutová infuze 1. den každé 3 týdny). Přežití 6 měsíců bez progrese u populace “intent-to-treat” bylo 80 % (XELIRI s bevacizumabem) versus 74 % (XELOX s bevacizumabem). Poměr zastoupení celkové odpovědi (úplná a částečná odpověď) byl 45 % (XELOX s bevacizumabem) versus 47 % (XELIRI s bevacizumabem).

V monoterapii v druhé linii v léčbě metastazujícího kolorektálního karcinomu

Do klinických studií fáze II/III bylo zařazeno více než 980 pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem v třítýdenním dávkovacím režimu, u kterých selhala předchozí terapie s 5 fluoruracilem. Účinnost IRINOTEKAN byla vyhodnocena u 765 pacientů s dokumentovanou progresí při terapii 5-FU v době zařazení do studie.

: Statisticky významný rozdíl

Do klinických studií fáze II bylo zařazeno 455 pacientů, kteří byli léčeni v třítýdenním dávkovacím režimu. Přežití 6 měsíců bez známek progrese bylo 30 % a střední doba přežití 9 měsíců. Střední doba do progrese onemocnění byla 18 týdnů.

Kromě toho byly provedeny nekomparativní studie II. fáze, v nichž bylo léčeno 304 pacientů dávkou 125 mg/m² v 90minutové infuzi 1× týdně po 4 týdny s následnou pauzou 2 týdny. V těchto studiích byla střední doba do progrese 17 týdnů a střední doba přežití 10 měsíců. U 193 pacientů léčených v týdenním režimu dávkami od 125 mg/m2 byl pozorován obdobný bezpečnostní profil jako u 3 týdenního schématu. Střední doba do výskytu první průjmovité stolice byla 11 dní.

V kombinované léčbě s cetuximabem po selhání předchozí cytotoxické léčby zahrnující irinotekan:

Účinnost kombinace cetuximabu s irinotekanem byla zkoumána ve dvou klinických studiích. Kombinovanou léčbu dostalo celkem 356 pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem s expresí receptoru pro faktor epidermálního růstu (EGFR), u nichž selhala cytotoxická léčba zahrnující irinotekan, a kteří měli minimální stav výkonnosti podle Karnofského 60, ale většina z nich měla stav výkonnosti podle Karnofského > 80.

EMR 62 202–007: Tato randomizovaná studie porovnávala kombinaci cetuximabu a irinotekanu (218 pacientů) s cetuximabem v monoterapii (111 pacientů).

IMCL CP02–9923: Tato otevřená studie s jedním ramenem zkoumala kombinovanou léčbu u 138 pacientů.

Údaje o účinnosti z těchto studií jsou shrnuty v následující tabulce:

CI = interval spolehlivosti,

DCR = podíl kontrolované nemoci (pacienti s kompletní odpovědí na léčbu, částečnou odpovědí nebo stabilizací choroby po dobu nejméně 6 týdnů),

ORR = podíl objektivní odpovědi (pacienti s kompletní odpovědí na léčbu),

OS = celková doba přežití

PFS = doba přežití bez progrese

Účinnost kombinace cetuximabu s irinotekanem byla vyšší než u cetuximabu v monoterapii co se týče podílu objektivní odpovědi (ORR), podílu kontroly nemoci (DCR) a doby přežití bez progrese (PFS). V randomizované studii nebyl prokázán vliv na celkovou dobu přežití (poměr rizika 0,91, p = 0,48).

Farmakokinetic­ké/farmakodyna­mické údaje

Intenzita hlavních toxických účinků zjištěných při léčbě irinotekanem (např. leukoneutropenie a průjem), závisela na expozici (AUC) mateřské léčivé látce a metabolitu SN-38. Při monoterapii byla zjištěna statisticky významná korelace mezi intenzitou hematologické toxicity (snížení počtu bílých krvinek a neutrofilů v nejnižších hodnotách) či intenzitou průjmu a hodnotami AUC irinotekanu i metabolitu SN-38.

Pacienti se sníženou aktivitou UGT1A1

Uridin difosfát-glukuronosyl transferáza 1A1 (UGT1A1) se podílí na metabolické deaktivaci aktivního metabolitu irinotekanu SN-38 na inaktivní SN-38 glukuronid (SN-38 G). Gen UGT1A1 je vysoce polymorfní, což způsobuje různé metabolické schopnosti jednotlivců. Jedna konkrétní varianta genu UGT1A1 obsahuje polymorfismus v podporované oblasti známé jako UGT1A1 *28 varianta. Tato varianta a jiné vrozené nedostatky v UGT1A1 expresi (např. Crigler-Najjar a Gilbertův syndrom) jsou spojeny se sníženou aktivitou tohoto enzymu. Data z meta analýzy naznačují, že jedinci s Crigler-Najjar syndromem (typu 1 a 2), nebo ti, kteří jsou homozygotní pro alelu UGT1A1 * 28 (Gilbertův syndrom), mají zvýšené riziko hematologické toxicity (stupně 3 a 4) po podání irinotekanu při středních nebo vysokých dávkách (> 150 mg/m²). Vztah mezi genotypem UGT1A1 a výskytem průjmů vyvolaných irinotekanem nebyl prokázán.

U pacientů, kteří jsou známí homozygoti pro UGT1A1 * 28 se má podávat normálně indikovaná počáteční dávka irinotekanu. Nicméně tito pacienti mají být pečlivě sledováni pro hematologickou toxicitu. Snížená počáteční dávka irinotekanu má být zvažována u pacientů, u kterých se již vyskytla hematologická toxicita při předchozí léčbě. Přesné snížení počáteční dávky u této skupiny pacientů nebylo dosud stanoveno a jakákoli následná úprava dávky má být založena na toleranci pacienta k léčbě. (viz body 4.2 a 4.4)

• V současné době není dostatek údajů k vytvoření závěru o klinické prospěšnosti genotypu UGT1A1.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

• V klinické studii fáze I se 60 pacienty s dávkovacím režimem 30minutové nitrožilní infuze 100 až 750 mg/m² vždy jednou za tři týdny, měl irinotekan dvoufázový nebo třífázový eliminační profil. Průměrná plazmatická clearance byla 15 l/h/m² a distribuční objem za ustáleného stavu byl 157 l/m².

Střední plazmatický poločas v první fázi třífázového modelu byl 12 minut, druhé fáze 2,5 hodiny a poločas poslední fáze 14,2 hodiny. Eliminace SN-38 z plazmy byla dvoufázová se středním eliminačním poločasem poslední fáze 13,8 hodin. Střední vrcholové koncentrace irinotekanu a SN-38 v plazmě, jichž se dosáhlo na konci infuze doporučené dávky 350 mg/m², byly 7,7 ^g/ml respektive 56 ng/ml, s odpovídajícími hodnotami pod křivkou (AUC) rovnými 34 ^g.h/ml a 451 ng.h/ml. Obecně byla u SN-38 byla pozorována značná variabilita farmakokinetických parametrů mezi jednotlivými subjekty.

Populační farmakokinetická analýza irinotekanu byla provedena u 148 pacientů s kolorektálním karcinomem s metastázami léčených podle různých režimů a různými dávkami ve studiích fáze II. Farmakokinetické parametry, odhadnuté pro model se třemi kompartmenty, byly podobné těm, jež byly zjištěny ve studii fáze I. Všechny studie ukázaly, že expozice irinotekanu (CPT-11) a SN-38 stoupají proporcionálně s dávkou podaného CPT-11; jejich farmakokinetika nezávisí na počtu předchozích cyklů a na léčebném režimu.

In vitro byla vazba proteinu v plazmě pro irinotekan přibližně 65 % a pro SN-38 přibližně 95 %.

Studie hmotnostní rovnováhy a metabolizmu se ¹⁴C značenou látkou prokázaly, že více než 50 % intravenózně podané dávky irinotekanu je vyloučeno v nezměněné podobě, 33 % ve stolici zejména prostřednictvím žluči a 22 % v moči.

Dvě metabolické cesty zahrnují každá nejméně 12 % dávky:

• Hydrolýza karboxylesterázou na aktivní metabolit SN-38, který je eliminován zejména glukuronidací a dále vylučován žlučí a ledvinami (méně než 0,5 % dávky irinotekanu). SN-38-glukuronid je pravděpodobně následně hydrolyzován ve střevu.
• Enzymatická oxidace závislá na cytochromu P450 3A vede k otevření vnějšího piperidinového kruhu s formací APC (derivát kyseliny aminopentanové) a NPC (derivát primárního aminu) (viz bod 4.5).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ukázalo se, že irinotekan a SN-38 mají mutagenní účinky in vitro v testu chromozomové aberace na buňkách CHO i v mikronukleovém testu in vivo u myší. Při Amesově testu se však ani u jedné z těchto látek žádný mutagenní potenciál neprojevil.

U potkanů, jimž se jednou týdně po 13 týdnů podávala maximální dávka 150 mg/m² (méně než polovina doporučené dávky u člověka), nebyly v období do 91. týdne od konce podávání hlášeny žádné nádory spojené s léčbou.

Studie toxicity po jednorázovém a opakovaném podání irinotekanu byly provedeny u myší, potkanů a psů. Hlavní toxické účinky se týkaly krvetvorného a lymfatického systému. U psů byl popsán i opožděný průjem spojený s atrofií a fokální nekrózou střevní sliznice. U psů docházelo i k alopecii. Závažnost těchto příznaků byla vázaná na dávku a příznaky byly reverzibilní.

Reprodukce

Irinotekan byl teratogenní u potkanů a králíků v dávkách nižších než terapeutická dávka pro člověka. U potkanů prokazovala mláďata s externími abnormalitami narozená léčeným zvířatům pokles fertility. To nebylo pozorováno u morfologicky normálních mláďat. U březích potkanů došlo ke snížení hmotnosti placenty a u mláďat ke snížení životaschopnosti plodu a zvýšení abnormálního chování.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Sorbitol E420

Kyselina mléčná

Hydroxid sodný (k úpravě pH)

Voda na injekci.

6.2 Inkompatibility

Vzhledem k neexistenci studií kompatibility se tento léčivý přípravek se nesmí se mísit s jinými léčivy.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky

Koncentrát pro infuzní roztok:

Chemická a fyzikální stabilita léčivého přípravku byla prokázána po naředění 0,9% (9 mg/ml) roztokem chloridu sodného nebo 5% (50 mg/ml) roztokem glukózy na dobu 24 hodin při teplotě 2–8 °C a při teplotě 25 °C, pokud je přípravek chráněn před světlem.

Z mikrobiologického hlediska, pokud způsob otevření/ředění nevylučuje riziko mikrobiální kontaminace, je nutné přípravek použít okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání jsou v odpovědnosti uživatele.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25°C.

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Chraňte před mrazem.

Podmínky uchovávání po naředění léčivého přípravku viz bod 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Hnědé 2ml injekční lahvičky ze skla typu I (obsah irinotecanum 40 mg/2 ml), s pryžovou chlorobutylovou zátkou a uzávěrem (flip-off). Balení po 1, 5, 10 a 20 injekčních lahvičkách.

Hnědé 5ml injekční lahvičky ze skla typu I (obsah irinotecanum 100 mg/5 ml) s pryžovou chlorobutylovou zátkou a uzávěrem (flip-off). Balení po 1, 5, 10 a 20 injekčních lahvičkách.

Hnědé 15ml injekční lahvičky ze skla typu I (obsah irinotecanum 300 mg/15 ml) s pryžovou chlorobutylovou zátkou a uzávěrem (flip-off). Balení po 1, 5, 10 a 20 injekčních lahvičkách.

Hnědé 25ml injekční lahvičky ze skla typu I (obsah irinotecanum 500 mg/25 ml) s pryžovou chlorobutylovou zátkou a uzávěrem (flip-off). Balení po 1, 5, 10 a 20 injekčních lahvičkách.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Stejně jako u jiných cytostatik je třeba při přípravě přípravku Irinotecan Mylan 20 mg/ml a zacházení s ním nutná zvýšená opatrnost. Požaduje se použití ochranných brýlí, masky a rukavic.

Jestliže se irinotekan nebo infuzní roztok dostane do styku s pokožkou, musí se zasažené místo okamžitě a důkladně umýt mýdlem a vodou. Dojde-li ke kontaktu irinotekanu nebo infuzního roztoku se sliznicemi, musí se okamžitě opláchnout vodou.

Stejně jako jiné injekční látky, MUSÍ BÝT PŘÍPRAVEK IRINOTECAN MYLAN 20 MG/ML NAŘEDĚN ASEPTICKY.

Jestliže se v injekční lahvičce nebo po naředění zjistí nějaké usazeniny, musí se přípravek zlikvidovat podle standardních postupů pro likvidaci cytotoxických lá­tek.

Za aseptických podmínek natáhněte požadovaný objem přípravku Irinotecan Mylan 20 mg/ml z injekční lahvičky kalibrovanou injekční stříkačkou a vstříkněte do 100 ml až 250 ml 0,9 % roztoku chloridu sodného nebo 5 % glukózy. Infuze poté má být důkladně promíchána otáčením v ruce, čímž se získá koncentrace 4,62 mg/ml až 0,81 mg/ml.

Přípravek se podává intravenózní infuzí.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Mylan S.A.S.

117 allée des Parcs

69 800 Saint-Priest

Francie

8.  REGISTRAČNÍ ČÍSLO

44/011/09-C

9.  DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 21. 1. 2009

Datum posledního prodloužení registrace: 30. 1. 2016

Další informace o léčivu IRINOTECAN MYLAN

Jak se IRINOTECAN MYLAN podává: intravenózní podání - koncentrát pro infuzní roztok
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Injekční lahvička
Velikost balení: 10X5ML

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Mylan S.A.S., Saint-Priest
E-mail: officecz@mylan.com
Telefon: +420 222 004 400