Nonstop Lékárna Otevřít hlavní menu

IBUPROFEN DR.MAX - souhrnné informace

Síla léku
400MG

Obsahuje účinnou látku :

ATC skupina:

Dostupná balení:

  • 30
  • 60
  • 100
  • 36
  • 40
  • 50
  • 48 II
  • 48 I
  • 6 I
  • 10 I
  • 12 I
  • 20 I
  • 24 I
  • 30 I
  • 50 I
  • 60 I
  • 100 I
  • 100 II
  • 36 II
  • 40 II
  • 36 I
  • 40 I
  • 6 II
  • 10 II
  • 12 II
  • 20 II
  • 24 II
  • 30 II
  • 50 II
  • 60 II
  • 10
  • 20

Souhrnné informace o léku - IBUPROFEN DR.MAX

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Ibuprofen Dr.Max 400 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje ibuprofenum 400 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Bílá, oválná, bikonvexní potahovaná tableta s půlicí rýhou na jedné straně.

Tabletu lze rozdělit na dvě stejné poloviny.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Mírné až středně silné bolesti, např. bolest hlavy včetně migrenózní bolesti, bolest zubů, bolest při poranění měkkých tkání (pohmoždění, podvrtnutí).

Primární dysmenorea.

Horečka.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Výskyt nežádoucích účinků lze minimalizovat podáváním nejnižší účinné dávky po nejkratší dobu nutnou k potlačení příznaků onemocnění (viz bod 4.4). Tento přípravek je určen ke krátkodobému užívání, ne delšímu než 7 dní. Pokud příznaky přetrvávají nebo dochází k jejich zhoršení, je vhodné, aby se pacient poradil s lékařem. Pokud je u dětí a dospívajících nutné podávat tento léčivý přípravek déle než 3 dny nebo pokud se zhorší symptomy onemocnění, je třeba vyhledat lékaře.

Mírné až středně silné bolesti a horečka

Dospělí a dospívající starší 12 let (> 40 kg)

Užívá se 200 až 400 mg jako jednotlivá dávka nebo třikrát až čtyřikrát denně v intervalu 4 až 6 hodin. Při migrenózních bolestech se užívá 400 mg jako jednotlivá dávka, a pokud je to nutné užívá se 400 mg v intervalu 4 až 6 hodin.

Maximální denní dávka by neměla překročit 1 200 mg.

Primární dysmenorea

Dospělí a dospívající starší 12 let

Užívá se 200 až 400 mg jedenkrát až třikrát denně v intervalu 4 až 6 hodin dle potřeby. Maximální denní dávka by neměla překročit 1 200 mg.

Starší pacienti

U starších pacientů existuje zvýšené riziko závažných nežádoucích účinků. Pokud je léčba NSAID nezbytná, měla by být podávána nejnižší účinná dávka po nejkratší možnou dobu. Pacient má být monitorován.

Pacienti s poruchou funkce ledvin

U pacientů s mírnou až střední poruchou funkce ledvin by měla být podávána nejnižší účinná dávka po nejkratší možnou dobu nutnou k úlevě od symptomů onemocnění a renální funkce by měly být kontrolovány. (Pacienti se závažným poškozením ledvin viz bod 4.3)

Pacienti s poruchou funkce jater

U pacientů s mírnou až střední poruchou funkce jater by měla být podávána nejnižší účinná dávka po co nejkratší dobu nutnou k úlevě od symptomů onemocnění a funkce jater by měla být kontrolována. (Pacienti se závažným poškozením jater viz bod 4.3.)

Způsob podání

Tableta se užívá během jídla nebo po jídle a zapíjí se sklenicí vody.

4.3 Kontraindikace

  • – hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1

  • – předchozí alergická reakce (např. astma, rýma, kopřivka, angioedém) na kyselinu acetylsalicylovou nebo jiná nesteroidní antirevmatika

  • – anamnéza gastrointesti­nálního krvácení nebo perforace ve vztahu k předchozí léčbě nesteroidními antirevmatiky

  • – aktivní či anamnesticky rekurentní peptický vřed/krvácení (dvě nebo více epizod prokázané ulcerace nebo krvácení)

  • – závažná insuficience jater či ledvin

  • – závažné srdeční selhání (třída IV dle NYHA) nebo ischemická choroba srdeční

  • – poslední trimestr gravidity (viz bod 4.6)

  • – signifikantní dehydratace (způsobená zvracením, průjem či nedostatečným příjmem tekutin)

  • – cerebrovaskulární či jiné aktivní krvácení

  • – neobjasněná porucha krvetvorby

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Výskyt nežádoucích účinků může být snížen podáváním nejnižší účinné dávky po nejkratší možnou dobu nutnou ke zlepšení příznaků (viz bod 4.2 a gastrointestinální a kardiovaskulární riziko níže).

Stejně jako jiná NSAID, ibuprofen může maskovat příznaky infekce.

Ibuprofen nemá být podáván společně s jinými nesteroidními antirevmatiky včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenasy-2 kvůli zvýšenému riziku ulcerací nebo krvácení (viz bod 4.5).

Gastrointestinální krvácení, ulcerace a perforace

Gastrointestinální krvácení, ulcerace a perforace, které mohou být fatální, byly hlášeny u všech nesteroidních antirevmatik kdykoli během léčby, s varujícími příznaky, ale i bez nich, i bez předchozí anamnézy závažných gastrointesti­nálních příhod.

Riziko gastrointesti­nálního krvácení, ulcerací a perforací stoupá se zvyšující se dávkou přípravku, u pacientů s anamnézou vředové choroby, zejména pokud byla komplikována krvácením nebo perforací (viz bod 4.3), a u starších osob. Tito pacienti mají zahajovat léčbu nejnižší možnou dávkou. U těchto pacientů a také u pacientů, kteří současně užívají kyselinu acetylsalicylovou v antiagregačních dávkách nebo jiné léky zvyšující gastrointestinální riziko (viz níže a bod 4.5) je vhodné zvážit současné podávání protektivních látek (např. misoprostol nebo inhibitory protonové pumpy).

Pacienti s anamnézou gastrointestinální toxicity, zejména starší pacienti, mají hlásit všechny neobvyklé břišní příznaky (zejména gastrointestinální krvácení), a to hlavně na začátku léčby.

Zvýšené pozornosti je třeba u pacientů souběžně léčených jinými léky zvyšujícími riziko ulcerace nebo krvácení, jako jsou např. orálně podávané kortikosteroidy, antikoagulancia např. warfarin či heparin, selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo antiagregancia, jako je kyselina acetylsalicylová (viz bod 4.5).

  • V případě, že se u pacientů užívajících ibuprofen vyskytne gastrointestinální krvácení nebo vředy, léčba musí být ukončena.

Nesteroidní antirevmatika musí být podávána s obezřetností pacientům s anamnézou ulcerózní kolitidy nebo Crohnovy choroby, protože může dojít ke zhoršení těchto stavů (viz bod 4.8).

Starší pacienti

U starších pacientů je zvýšený výskyt nežádoucích účinků spojených s užíváním nesteroidních antirevmatik, zejména gastrointesti­nálního krvácení a perforací, které mohou být fatální (viz bod 4.2).

Respirační poruchy a hypersenzitivní reakce

Zvýšená opatrnost je třeba u pacientů trpících bronchiálním astmatem nebo s výskytem astmatu v anamnéze, chronickou rinitidou a alergickými reakcemi, protože u nich může ibuprofen vyvolat bronchospasmus, kopřivku nebo angioedém.

Srdeční selhání, porucha funkce ledvin a jater

Podávání nesteroidních antirevmatik může způsobit v závislosti na dávce pokles tvorby prostaglandinů a vést k renálnímu selhání. Habituální konkomitantní užívání dalších podobných antiflogistik dále zvyšuje toto riziko. Nejohroženější skupinou jsou pacienti s poruchou renálních funkcí, srdečním selháním, poruchou funkce jater, pacienti léčení diuretiky, starší pacienti. Tito pacienti mají užívat nejnižší účinnou dávku po co nejkratší možnou dobu. Je nutné monitorovat funkce ledvin, zejména u dlouhodobě léčených pacientů (viz také bod 4.3).

  • V souvislosti s hlášením edému během užívání ibuprofenu je nutné ibuprofen podávat s opatrností pacientům se srdečním selháním či hypertenzí v anamnéze.

Kardiovaskulární a cerebrovaskulární účinky

Zahájení léčby u pacientů s anamnézou hypertenze a/nebo mírného až středně těžkého městnavého srdečního selhání je třeba konzultovat s lékařem a jejich stav monitorovat, protože v souvislosti s léčbou nesteroidními antirevmatiky byly hlášeny případy retence tekutin, hypertenze a edémů.

Klinické studie poukazují na to, že podávání ibuprofenu, obzvláště ve vysokých dávkách (2 400 mg/den), může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (např. infarkt myokardu nebo cévní mozkové příhody). Epidemiologické studie nepoukazují na zvýšené riziko arteriálních trombotických příhod při podávání nízkých dávek ibuprofenu (např. < 1 200 mg/den).

Pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, kongestivním srdečním selháním (NYHA II-III), prokázanou ischemickou chorobou srdeční, onemocněním periferních tepen a/nebo cerebrovaskulárním onemocněním smí být léčeni ibuprofenem pouze po důkladném zvážení a je třeba se vyhnout podávání vysokých dávek (2400 mg/den).

Obdobně je třeba zvážit zahájení dlouhodobé léčby u pacientů s rizikovými faktory pro kardiovaskulární choroby (např. hypertenze, hyperlipidemie, diabetes mellitus, kouření), zejména pokud je nutné podávat vysoké dávky ibuprofenu (2400 mg/den).

Systémový lupus erythematodes a smíšené onemocnění pojivové tkáně

Opatrnosti je zapotřebí u pacientů trpících systémovým lupus erythematodes a smíšeným onemocněním pojivové tkáně, protože zde existuje zvýšené riziko vzniku aseptické meningitidy (viz bod 4.8 a níže v textu).

Kožní reakce

V souvislosti s používáním nesteroidních antirevmatik byly velmi vzácně hlášeny případy závažných kožních reakcí, z nichž některé byly smrtelné, včetně exfoliativní dermatitidy, Stevensova-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy (viz bod 4.8). Těmito reakcemi jsou nejvíce ohrožení pacienti na počátku léčby, protože reakce se ve většině případů objevují v prvním měsíci léčby. Ibuprofen musí být vysazen při prvních známkách výskytu vyrážky, slizničních lézí nebo jakýchkoli jiných příznaků hypersenzitivity.

Renální účinky

Ibuprofen může mít vliv na zadržování sodíku, draslíku a tekutin i u pacientů bez předchozí anamnézy zhoršených renálních funkcí, protože ovlivňuje renální perfuzi, což může v důsledku způsobit edém nebo vést k srdeční insuficienci či hypertenzi u pacientů bez predispozic k těmto onemocněním.

Dlouhodobá léčba nesteroidními antirevmatiky včetně ibuprofenu měla u zvířat za následek vznik nekrózy renálních papil i jiných patologických změn ledvin. U lidí byly hlášeny případy akutní intersticiální nefritidy s hematurií, proteinurií a příležitostně nefrotický syndrom. Renální toxicita byla také pozorována u pacientů, u kterých se na udržování průtoku krve ledvinami svou kompenzační funkcí významně podílejí renální prostaglandiny. U těchto pacientů může podávání nesteroidních antirevmatik způsobit v závislosti na dávce pokles tvorby prostaglandinu a sekundárně tak vést ke snížení renální perfuze, což může urychlit manifestaci renální dekompenzace. Nejohroženější skupinou jsou pacienti s poruchou renálních funkcí, srdečním selháním, poruchou funkce jater, pacienti léčení diuretiky a ACE inhibitory a starší pacienti. Po vysazení léčby nesteroidními antirevmatiky obvykle dojde k normalizaci sta­vu.

Hematologické účinky

Ibuprofen, stejně jako jiná NSAID, může interferovat s agregací trombocytů a prodloužit tak dobu krvácení u běžných pacientů.

Aseptická meningitida

Aseptická meningitida byla pozorována ve vzácných případech u pacientů léčených ibuprofenem. Ačkoli je pravděpodobnější, že se aseptická meningitida vyskytne u pacientů se systémovým lupus erythematodes a souvisejícími onemocněními pojivové tkáně, byla zaznamenána i u pacientů bez probíhajícího chronického onemocnění.

Pediatrická populace

U dehydrovaných dětí a dospívajících existuje riziko poruchy funkce ledvin.

Další upozornění

Bolesti hlavy se mohou vyskytnout během dlouhodobého užívání vysokých dávek jakéhokoliv analgetika. Tyto bolesti hlavy by však neměly být léčeny zvýšením dávky. Užívání analgetik ze zvyku může obecně, zejména při kombinaci různých léčivých látek s účinkem proti bolesti, způsobit trvalé poškození ledvin s rizikem selhání ledvin (analgetická nefropatie).

Při dlouhodobém užívání ibuprofenu musí být pravidelně prováděny jaterní testy, kontrola funkcí ledvin a kontrola krevního obrazu, zejména u rizikových pacientů.

Při souběžném požívání alkoholu se zvyšuje nebezpečí výskytu nežádoucích účinků spojených s užíváním nesteroidních antirevmatik, především pokud ovlivňují gastrointestinální trakt nebo centrální nervový systém.

Pacienti užívající ibuprofen by měli svému lékaři nahlásit výskyt či symptomy gastrointestinální ulcerace nebo krvácení, rozmazaného vidění či jiných očních symptomů, kožní vyrážky, přírůstku hmotnosti či edému.

  • 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Ibuprofen se nemá používat souběžně s níže uvedenými léčivými přípravky

Kyselina acetylsalicylová:

Současné podávání ibuprofenu a kyseliny acetylsalicylové se obecně nedoporučuje vzhledem k možnosti zvýšeného výskytu nežádoucích účinků.

Experimentální údaje poukazují na to, že ibuprofen při současném podávání s nízkou dávkou kyseliny acetylsalicylové může kompetitivně inhibovat její vliv na agregaci krevních destiček. Ačkoliv panuje určitá nejistota týkající se extrapolace těchto údajů na klinickou situaci, nelze vyloučit možnost, že pravidelné a dlouhodobé užívání ibuprofenu může snížit kardioprotektivní účinek nízké dávky kyseliny acetylsalicylové. Při občasném užití ibuprofenu není klinicky významný vliv pravděpodobný (viz bod 5.1).

Jiná nesteroidní antirevmatika: V důsledku synergistického účinku může souběžné užívání několika nesteroidních antirevmatik zvýšit riziko gastrointestinální ulcerace a krvácení. Ibuprofen by se tedy neměl podávat společně s dalšími nesteroidními antirevmatiky (viz bod 4.4).

Antikoagulancia: Nesteroidní antirevmatika mohou zvyšovat účinek antikoagulancií, jako je warfarin či heparin (viz bod 4.4). Při současném podávání těchto přípravků s ibuprofenem by měla být kontrolována srážlivost.

Tiklopidin: Nesteroidní antirevmatika by neměla být současně podávána s tiklopidinem kvůli riziku aditivního efektu na inhibici funkce trombocytů.

Methotrexát: Nesteroidní antirevmatika inhibují tubulární sekreci methotrexátu a některé metabolické interakce, které se mohou vyskytnout, zpomalují eliminaci methotrexátu. Podání ibuprofenu během 24 hodin před či po podání methotrexátu může vést ke zvýšení hladiny methotrexátu a nárůstu jeho toxického efektu. Z toho důvodu je nutné se vyhnout konkomitantní léčbě nesteroidními antirevmatiky a vysokými dávkami methotrexátu. Je nutné také zvážit potenciální riziko interakcí i při podání nízkých dávek methotrexátu, zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin. Při souběžné léčbě by měla být monitorována funkce ledvin.

Ibuprofen (jako jiná nesteroidní antirevmatika) by měl být používán s obezřetností v kombinaci s následující­mi léky:

Moklobemid: Zvyšuje účinek ibuprofenu.

Fenytoin, Lithium: Souběžné užívání ibuprofenu s fenytoinem či lithiem může zvýšit hladiny obou látek v séru. Je nutné kontrolovat koncentraci lithia v séru a doporučuje se kontrolovat koncentraci fenytoinu v séru.

Srdeční glykosidy (např. digoxin): Nesteroidní antirevmatika mohou zhoršit srdeční selhání, snížit rychlost glomerulární filtrace a zvýšit plazmatické hladiny srdečních glykosidů. Doporučuje se monitorovat hladinu digoxinu v séru.

Diuretika, antihypertenziva: Diuretika a ACE-inhibitory mohou zvýšit nefrotoxicitu nesteroidních antirevmatik. Nesteroidní antirevmatika mohou snížit účinek diuretik a antihypertenziv včetně ACE-inhibitorů a beta-blokátorů. U některých pacientů se zhoršenou funkcí ledvin (např. dehydrovaní nebo starší pacienti se sníženou funkcí ledvin) může souběžné podávání ACE-inhibitorů nebo angiotensin-II antagonistů a látek inhibujících cyklooxygenasu vést k dalšímu zhoršení funkce ledvin, včetně možného akutního renálního selhání, které bývá obvykle reverzibilní. Proto by se měla kombinace souběžně podávaných léků vždy pečlivě zvážit, zejména u starších pacientů. Pacienti by měli být dostatečně hydratováni a mělo by se také zvážit sledování renálních funkcí po zahájení souběžné terapie. Souběžné podávání ibuprofenu a draslík-šetřících diuretik nebo ACE-inhibitorů může vést k hyperkalémii. Hladinu draslíku v séru je nutné pečlivě kontrolovat.

Kaptopril: Experimentální studie naznačují, že ibuprofen působí proti účinku katoprilu zvyšovat vylučování sodíku.

Aminoglykosidy: Nesteroidní antirevmatika mohou snižovat vylučování aminoglykosidů a zvyšovat jejich toxicitu.

Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI): Zvýšené riziko gastrointesti­nálního krvácení (viz bod 4.4).

Cyklosporin: Zvýšené riziko nefrotoxicity.

Cholestyramin: Souběžná léčba cholestyraminem a ibuprofenem prodlužuje a snižuje (25 %) absorpci ibuprofenu. Přípravky by měly být podány alespoň v hodinovém rozestupu.

Takrolimus: Zvýšené riziko nefrotoxicity.

Zidovudin: U hemofiliků s pozitivním nálezem HIV se prokázalo zvýšené riziko hemartrózy a hematomů při souběžné léčbě zidovudinem a ibuprofenem. Mohlo by existovat zvýšené riziko hematotoxicity při souběžné léčbě zidovudinem a nesteroidních antirevmatik. Krevní obraz by měl být zkontrolován 1 až 2 týdny po začátku souběžné léčby.

Ritonavir: Může zvýšit plasmatické koncentrace nesteroidních antirevmatik.

Mifepriston: Účinek mifepristonu může být snížen, pokud jsou nesteroidní antirevmatika podána 8 až 12 dní po podání mifepristonu.

Probenecid a sulfinpyrazon: Mohou zpomalit vylučování ibuprofenu. Urikosurický účinek těchto aktivních látek je snížen.

Chinolonová antibiotika: U pacientů užívajících nesteroidní antirevmatika a chinolony může dojít ke zvýšení rizika vzniku křečí.

Deriváty sulfonylurey: Nesteroidní antirevmatika mohou zvýšit hypoglykemický efekt sulfonylureatik. V případě souběžného užívání je doporučena kontrola hodnot krevního cukru.

Kortikosteroidy: Zvýšené riziko gastrointesti­nálních vředů nebo krvácení (viz bod 4.4).

Antikoagulancia (např. klopidrogel): Zvýšené riziko gastrointesti­nálních krvácení (viz bod 4.4).

Alkohol, bisfosfonáty a oxpentifylin (pentoxyfilin): Mohou zhoršit gastrointestinální nežádoucí účinky a riziko gastrointesti­nálních vředů nebo krvácení.

Baklofen: Zvýšená toxicita baklofenu.

Rostlinné extrakty: Ginkgo biloba může zvýšit riziko krvácení spojené s NSAID.

CYP2C9 inhibitory: Současné podávání ibuprofenu s inhibitory CYP2C9 může zvýšit citlivost k ibuprofenu (je substrátem CYP2C9). Ve studii s vorikonazolem a flukonazolem (inhibitory CYP2C9), byla pozorována zvýšená expozice S(+)-ibuprofenu o přibližně 80 až 100 %. Pokud jsou současně podávány silné inhibitory CYP2C9 a ibuprofen, je třeba zvážit snížení dávek ibuprofenu, a to zejména pokud jsou podávány vysoké dávky ibuprofenu spolu s vorikonazolem nebo flukonazolem.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Inhibice syntézy prostaglandinu může mít nežádoucí vliv na těhotenství a/nebo embryonální/fetální vývoj. Data z epidemiologických studií naznačují, že inhibitory syntézy prostaglandinu podávané během rané fáze těhotenství zvyšují riziko potratů, srdečních malformací a gastroschízy. Předpokládá se, že riziko se zvyšuje s dávkou a dobou trvání terapie. Studie na zvířatech prokázaly, že podání inhibitorů syntézy prostaglandinu vede ke zvýšení pre- a postimplantačních ztrát a k fetální/embry­onální letalitě. Navíc byla hlášena zvýšená incidence různých malformací včetně kardiovaskulárních po podání inhibitorů syntézy prostaglandinů zvířatům v průběhu organogenetické periody. V průběhu prvního a druhého trimestru nesmí být ibuprofen podán, pokud to není zcela nezbytné. Pokud je ibuprofen podáván ženám, které chtějí otěhotnět nebo v prvním a druhém trimestru těhotenství, musí být dávka co nejnižší a doba léčby co nejkratší.

Během třetího trimestru těhotenství všechny inhibitory syntézy prostaglandinu mohou vystavovat plod:

  • – kardiopulmonální toxicitě (předčasný uzávěr duktus arteriosus a pulmonální hypertenze);

  • – poškození funkce ledvin, která může přejít až v renální selhání s oligohydramnion;

  • – potenciálnímu prodloužení krvácení, snížená srážlivost se může vyskytnout již při nízkých dávkách;

  • – inhibici děložních kontrakcí vedoucí k opoždění nebo prodloužení průběhu porodu.

Proto je ibuprofen kontraindikován ve třetím trimestru těhotenství.

Kojení

Ibuprofen přestupuje do mateřského mléka. Pokud jsou ale podávány terapeutické dávky krátkodobě, jeví se riziko vlivu na novorozence jako nepravděpodobné. V případě dlouhodobějšího užívání je vhodné zvážit předčasné ukončení kojení.

Fertilita

Používání léků, které inhibují cyklooxygenázu/syn­tézu prostaglandinů, může z důvodu účinku na ovulaci negativně ovlivnit ženskou fertilitu. Tento účinek je však reverzibilní a odezní po ukončení terapie (viz bod 4.4).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Po požití NSAID se mohou objevit nežádoucí účinky jako jsou závratě, malátnost, únava a zrakové změny. Pokud se vyskytnou, pacient by neměl řídit ani obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Gastrointestinální poruchy: Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou gastrointestinální povahy. Mohou se objevit peptické vředy, perforace nebo gastrointestinální krvácení, někdy fatální, zejména u starších osob (viz bod 4.4). Po podání byly zaznamenány nauzea, zvracení, průjem, flatulence, zácpa, dyspepsie, abdominální bolesti, meléna, hemateméze, ulcerózní stomatitida, gastrointestinální krvácení a exacerbace Crohnovy choroby a kolitidy (viz bod 4.4). Méně často byla zaznamenána gastritida, duodenální vřed, gastrický vřed a gastrointestinální perforace.

Poruchy imunitního systému: Po užití NSAID byly hlášeny hypersenzitivní reakce. Tyto mohou zahrnovat (a) nespecifické alergické reakce a anafylaxi (b) reakce dýchací soustavy včetně astmatu, zhoršení astmatu, bronchospasmus nebo dyspnoe, nebo © různé kožní poruchy, včetně vyrážek různých typů, svědění, kopřivky, purpury, angioedému a, velmi vzácně, erythema multiforme, bulózní dermatitidy (včetně Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy).

Srdeční a cévní poruchy: V souvislosti s léčbou nesteroidními antirevmatiky byly hlášeny edém, hypertenze a srdeční selhání. Klinické studie poukazují na to, že podávání ibuprofenu, obzvláště ve vysokých dávkách (2400 mg/den), může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (např. infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody) (viz bod 4.4).

Infekce a infestace: Rinitida a aseptická menigitida (zejména u pacientů s již existujícím autoimunitním onemocněním jako systémový lupus erythematodes a smíšené onemocněními pojivové tkáně) s příznaky zatuhlého krku, bolest hlavy, nauzea, zvracení, teplota nebo desorientace (viz bod 4.4).

Byla popsána exacerbace zánětů souvisejících s infekcí v časové koincidenci s užíváním NSAID. Pokud se objeví příznaky infekce nebo se zhorší během užívání ibuprofenu, pacientovi se doporučuje okamžitě se poradit s lékařem.

Poruchy kůže a podkožní tkáně: Ve výjimečných případech se mohou objevit závažné kožní infekce a komplikace postihující měkké tkáně během infekce varicelou (viz také „Infekce a infestace“).

Následující nežádoucí účinky mohou být spojeny s užitím ibuprofenu. Jsou uvedeny dle četnosti výskytu a tříd orgánových systémů podle MedDRA. Nežádoucí účinky byly zařazeny do kategorií četnosti výskytu následovně:

Velmi časté (> 1/10). Časté (> 1/100 až <1/10), Méně časté (> 1/1 000 až <1/100), Vzácné (> 1/10 000 až <1/1 000), Velmi vzácné (<1/10 000) a Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Třídy orgánových systémů

Frekvence

Nežádoucí účinky

Infekce a infestace

méně časté

rýma

vzácné

aseptická meninigitida (viz bod 4.4)

Poruchy krve a lymfatického systému

vzácné

leukopenie, trombocytopenie, neutropenie, agranulocytóza, aplastická anémie, hemolytická anémie

Poruchy imunitního systému

vzácné

anafylaktické reakce

Psychiatrické poruchy

méně časté

nespavost, úzkost

vzácné

deprese, zmatenost

Poruchy nervového systému

časté

bolest hlavy, závrať

méně časté

parestézie, somnolence

vzácné

optická neuritida

Poruchy oka

méně časté

poruchy vidění

vzácné

toxická optická neuropatie

Poruchy ucha a labyrintu

méně časté

poruchy sluchu, vertigo, tinnitus

Respirační, hrudní a

mediastinální poruchy

méně časté

astma, bronchospasmus, dyspnoe

Gastrointestinální poruchy

časté

dyspepsie, průjem, nausea, zvracení, bolesti břicha, flatulence, zácpa, meléna, hematemeza, gastrointestinální krvácení

méně časté

gastritida, duodenální vřed, gastrický vřed, ulcerace v ústech, gastrointestinální perforace

vzácné

pankreatitida

není známo

exacerbace kolitidy a Crohnovy choroby

Poruchy jater a žlučových cest

méně časté

hepatitida, žloutenka, porucha jaterních funkcí

velmi vzácné

selhání jater

Poruchy kůže a podkožní tkáně

časté

vyrážka

méně časté

urtikarie, pruritus, purpura, angioedém, fotosenzitivita

velmi vzácné

závažné formy kožních reakcí (např. erythema multiforme, bulózní reakce, Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza)

není známo

hypersenzitivní syndrom s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS syndrom)

Poruchy ledvin a močových cest

méně časté

Nefrotoxicita v různých formách, např. tubulointersti­ciální nefritida, nefrotický syndrom a selhání ledvin

Celkové a poruchy a reakce v místě aplikace

časté

únava

vzácné

edém

Srdeční poruchy

velmi vzácné

srdeční selhávání, infarkt myokardu (viz také bod

4.4)

Cévní poruchy

velmi vzácné

hypertenze

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

Toxicita

Obecně nebyly známky a příznaky toxicity pozorovány při podání dávek do 100 mg/kg u dětí nebo dospělých. Některé případy si však mohou vyžádat podpůrnou péči. Ukázalo se, že u dětí se známky a projevy toxicity projevují po požití dávky 400 mg/kg a vyšší.

Symptomy

U většiny pacientů, kteří požili významná množství ibuprofenu, se příznaky objeví v průběhu 4 až 6 hodin. Nejčastěji hlášenými symptomy předávkování jsou nevolnost, zvracení, bolesti břicha, letargie a ospalost. Příznaky působení na centrální nervový systém (CNS) zahrnují bolesti hlavy, tinnitus, závrať, křeče a ztrátu vědomí. Vzácně byly také hlášeny nystagmus, hypotermie, renální účinky, gastrointestinální krvácení, kóma, apnoe, průjem, útlum CNS a útlum respiračního systému. Byly také hlášeny případy dezorientace, podráždění, omdlévání a kardiovaskulární toxicity včetně hypotenze, bradykardie a tachykardie. V případě vážného předávkování může dojít k selhání ledvin a poškození jater. I značné předávkování je obecně dobře snášeno, pokud nebylo zkomplikováno současným užitím dalších léků. V případě závažné otravy může dojít k rozvoji metabolické acidózy.

Léčba

Pacienti mají být léčeni symptomaticky dle potřeby. V případech, kdy od požití potencionálně toxického množství neuběhlo více než 1 hodina, je doporučeno podání aktivního uhlí. Alternativně u dospělých lze provést vyprázdnění žaludku, pokud od potencionálně život-ohrožujícího předávkování neuběhla více než 1 hodina.

Je potřeba zajistit dostatečné vylučování močí.

Renální a hepatické funkce mají být důkladně monitorovány.

Je třeba sledovat pacienty alespoň 4 hodiny od pozření potencionálně toxického množství.

Při častých či déle trvajících křečích má být podán diazepam intravenózně. Další způsoby léčby mohou být indikovány dle současného klinického stavu pacienta.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva, deriváty kyseliny propionové, ATC kód: M01AE01

Ibuprofen je nesteroidní antirevmatikum s protizánětlivým, analgetickým a antipyretickým účinkem. Výsledky získané na zvířecích modelech pro bolest a zánět naznačují, že ibuprofen efektivně inhibuje syntézu prostaglandinů. U lidí ibuprofen snižuje bolest, pravděpodobně způsobenou zánětem nebo s ním spojenou, otok a horečku. Ibuprofen inhibuje syntézu prostaglandinů přes inhibici cyklooxygenázy. Ibuprofen má také inhibiční účinek na ADP (adenosindifosfát) a kolagenem stimulovanou agregaci krevních destiček.

Experimentální údaje poukazují na to, že ibuprofen při současném podávání s nízkou dávkou kyseliny acetylsalicylové může kompetitivně inhibovat její vliv na agregaci krevních destiček. Některé farmakodynamické studie ukazují, že pokud byla užita jednorázová dávka 400 mg ibuprofenu během 8 h před nebo do 30 min po podání kyseliny acetylsalicylové s rychlým uvolňováním (81 mg), došlo ke sníženému účinku kyseliny acetylsalicylové na tvorbu tromboxanu nebo agregaci destiček. Ačkoliv panuje určitá nejistota týkající se extrapolace těchto údajů na klinickou situaci, nelze vyloučit možnost, že pravidelné a dlouhodobé užívání ibuprofenu může snížit kardioprotektivní účinek nízké dávky kyseliny acetylsalicylové. Při občasném užití ibuprofenu není klinicky významný vliv pravděpodobný (viz bod 4.5).

Ibuprofen inhibuje syntézu prostaglandinů v děloze, a tím snižuje klidový i aktivní nitroděložní tlak, pravidelné děložní kontrakce a množství prostaglandinů uvolněných do oběhu. Předpokládá se, že tyto změny mají za následek zmírnění menstruační bolesti. Ibuprofen inhibuje syntézu prostaglandinů v ledvinách, což může způsobovat renální insuficienci, zadržovaní tekutin a srdeční selhání u rizikových pacientů (viz bod 4.3).

Vzhledem k tomu, že prostaglandiny působí na ovulaci, může užívání léčivých přípravků inhibujících syntézu prostaglandinů ovlivnit fertilitu u žen (viz bod 4.4, 4.6 a 5.3).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Ibuprofen je rychle absorbován z gastrointes­tinálního traktu, maximální koncentrace v séru je dosaženo za 1–2 hodiny po podání.

Distribuce

Ibuprofen je rychle distribuován po celém těle. Přibližně z 99 % se váže na plazmatické proteiny.

Biotransformace

Ibuprofen je metabolizován v játrech (hydroxylací, karboxylací).

Eliminace

Eliminační poločas ibuprofenu je přibližně 2,5 hodiny u zdravých jedinců. Farmakologicky neaktivní metabolity jsou vylučovány (90 %) ledvinami, ale také žlučí.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Preklinická bezpečnost ibuprofenu je dobře zdokumentována, neboť přípravek je dlouhodobě používán v klinické praxi.

Subchronická a chronická toxicita ibuprofenu byla prokázána testy na zvířatech a projevovala se většinou ve formě poškození gastrointesti­nálního traktu a vředy.

Ve studiích in vitro a in vivo nebyl zjištěn žádný klinicky relevantní důkaz mutagenního potenciálu ibuprofenu. Navíc ve studiích prováděných na myších a potkanech nebyl potvrzen karcinogenní účinek ibuprofenu. Ibuprofen vedl k inhibici ovulace u králíků a rovněž k poruchám implantace u různých druhů zvířat (králík, potkan, myš). Reprodukční experimenty na potkanech a králících potvrdily, že ibuprofen prochází placentou. Po podání dávek toxických pro samici došlo ke zvýšení incidence malformací (ventrikulární defekty septa).

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety

Mikrokrystalická celulosa

Koloidní bezvodý oxid křemičitý

Hyprolosa

Natrium-lauryl-sulfát

Sodná sůl kroskarmelosy

Mastek

Potah tablety (Potahová soustava Opadry 06B28499 bílá)

Hypromelosa 2910/5

Makrogol 400

Oxid titaničitý (E171)

Hypromelosa 2910/15

Hypromelosa 2910/50

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Matný PVC/Al blistr

Čirý PVC/Al blistr

HDPE lahvička s PP víčkem

Velikost balení:

Blistr:

  • 6, 10, 12, 20, 24, 30, 36, 40, 48, 50, 60 a 100 potahovaných ta­blet

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.

7.  DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Dr. Max Pharma s.r.o.

Na Florenci 2116/15

Nové Město

110 00 Praha 1

Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

29/107/14-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 26. 2. 2014

Další informace o léčivu IBUPROFEN DR.MAX

Jak se IBUPROFEN DR.MAX podává: perorální podání - potahovaná tableta
Výdej léku: volně prodejné léčivé přípravky

Balení: Obal na tablety
Velikost balení: 30

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Dr. Max Pharma s.r.o., Praha
E-mail: phv@drmaxpharma.com