Souhrnné informace o léku - EREMFAT I.V. 600 MG
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
EREMFAT® i.v. 300 mg, prášek pro roztok pro infuzi
EREMFAT® i.v. 600 mg, prášek pro roztok pro infuzi
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Účinná látka: rifampicin sodium (rifampicin sodná sůl)
1 lahvička přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg s 313,2 mg prášku pro infuzní roztok obsahuje 308,2 mg látky rifampicin sodium (ekvivalentní 300 mg rifampicinu).
1 lahvička přípravku EREMFAT® i.v. 600 mg s 626,4 mg prášku pro infuzní roztok obsahuje 616,4 mg látky rifampicin sodium (ekvivalentní 600 mg rifampicinu).
Pomocné látky: obsahuje askorbát sodný (viz sekce 4.4).
Úplný seznam pomocných látek viz sekce 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg:
Prášek pro roztok pro infuzi
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg je indikován u dospělých, adolescentů a dětí.
Všechny formy tuberkulózy s citlivostí patogenu na rifampicin.
EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg se podává v kombinaci s dalšími vhodnými antituberkulotiky.
Musí být dodrženy obecně akceptované zásady o náležitém použití antimikrobiálních a speciálně antimykobakteriálních látek v léčbě myokobakteriálních infekcí.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Pro podání jednou denně platí při léčbě tuberkulózy následující dávkování založené na tělesné hmotnosti:
| Věková skupina | Denní dávka v mg/kg tělesné hmotnosti (TH) | Upozornění |
| Dospělí ve věku > 18 let | 10 (8–12) | Denní dávka u dospělých ve věku > 18 let by neměla být nižší než 450 mg a neměla by překročit 600 mg. |
| Adolescenti ve věku > 12 až < 18 let | 10(8–12) | Denní dávka by neměla překročit 600 mg u adolescentů ve věku > 12 a < 18 let. |
| Děti ve věku > 3 až < 12 let | 15 (10–20) | Denní dávka by neměla překročit 600 mg u dětí ve věku > 3 a < 12 let. |
Klinické zkušenosti s parenterálním podáváním přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg u dospělých jsou široké, ale zkušenosti s tímto podáváním u dětí jsou poněkud omezené.
Není však žádný důvod se domnívat, že by byl přípravek EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg dětmi tolerován hůře, než je tomu u dospělých.
Děti ve věku < 3 měsíce
Pro dávkování u kojenců mladších než 3 měsíce nelze dát žádné doporučení, protože údaje o účinné látce rifampicinu jsou nedostatečné.
Starší pacienti:
Viz sekce 4.4.
Intermítentní léčba tuberkulózy
Doporučuje se, aby léky při léčbě tuberkulózy byly podávány denně po celou dobu léčebné fáze, protože tento přístup zaručuje maximální terapeutickou bezpečnost. Intermítentní léčba tuberkulózy se v Německu nedoporučuje. Pokud ze závažných důvodů nelze aplikovat denní medikaci, měla by být podávána intermítentní terapie pouze v pokračovací fázi, a pouze u HIV negativních pacientů s tuberkulózou plně senzitivní na léky a léčba by měla být monitorována.
Dávkování u pacientů s poruchou jaterních funkcí
U pacientů s pre-existující hepatální poruchou, např. stav po akutní hepatitidě, pozitivní testy na antigeny-protilátky hepatitidy B nebo C či nadužívání alkoholu, může být přípravek EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg používán v normálním dávkování. Mělo by se zvážit podávání pomalu se zvyšující dávky, začínající na dávce 75 mg rifampicinu na den, která se postupně během 3–7 dnů zvyšuje až na 450–600 mg/den (dospělí). Po dobu několika prvních měsíců je třeba monitorovat relevantní laboratorní parametry (jednou nebo několikrát do týdne), protože je zde zvýšené riziko poškození jater (viz též sekce 4.4). Pokud jsou hladiny sérových transamináz již před léčbou tuberkulózy 3krát vyšší, než jsou normální hodnoty, pak by se měla zvážit léčba pouze jedním či dvěma hepatotoxickými antituberkulotiky. V případech těžké jaterní poruchy je přípravek EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg kontraindikován (viz sekce 4.3).
Dávkování u pacientů s poruchou renálních funkcí:
U pacientů s poruchou renálních funkcí lze přípravek EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg podávat bez úpravy dávkování, pokud je normální funkce jater. To platí také pro dialyzované pacienty (viz sekce 5.2).
Dávkování u pacientů se souběžnou poruchou jater a ledvin:
U pacientů s lehkou jaterní poruchou (při současném zvážení dalších individuálních charakteristik pacienta; viz výše a sekce 4.4) a současnou poruchou funkce ledvin lze léčbu rifampicinem provádět, pokud jsou stanoveny sérové hladiny a jsou podrobně monitorovány jaterní funkce.
V případech těžší poruchy funkce jater, je rifampicin kontraindikován bez ohledu na renální funkce (viz sekce 4.3).
Dávkování po přerušení léčby:
Podávání přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg po přerušení léčby by mělo být při pokračování léčby v rámci kontextu denní léčby tuberkulózy postupné.
Dospělí dostanou první den 75 mg s postupným zvyšováním až do 450 –600 mg během 3–7 dnů. Informace o rizicích další pokračující léčby rifampicinem (syndrom chřipky) viz také sekce 4.4.
EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg se podává jako infuze.
Infuze by měla trvat 1–3 hodiny.
Upozornění tykající se manipulace s přípravkem EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg:
Ošetřovatelský personál by se měl vyvarovat kontaktu s rifampicinem, protože v ojedinělých případech byly u osob připravujících a podávajících infuzní roztoky pozorovány alergické reakce v obličeji a na rukou (viz sekce 6.6).
Informace o přípravě roztoku pro infuzi viz sekce 6.6.
Kvůli rychlému rozvoji bakteriální rezistence při monoterapii, je rifampicin vždy součástí kombinované terapie při léčbě tuberkulózy (viz sekce 4.4).
Jakožto součást standardní léčby tuberkulózy se rifampicin během osmitýdenní iniciální fáze kombinuje s dalšími antiinfektivy působícími proti mykobakteriím, např. isoniazidem, pyrazinamidem či ethambutolem, a dále v pokračující čtyřměsíční fázi se samotným isoniazidem. Léčebné režimy tuberkulózy, u nichž musí být kombinace partnerů rifampicinu modifikována podle výsledků testů na rezistenci, musí být v různém rozsahu prodlouženy, čímž se prodlouží i doba používání rifampicinu.
Léčba parenterálními přípravky typu EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg je obecně omezena na 2 až 3 týdny.
Avšak na základě dosud dostupných klinických zkušeností není žádný důkaz, který by svědčil pro to, že by prodloužení léčby infuzním roztokem mohlo vést ke zvýšení výskytu nežádoucích reakcí. Výjimku tvoří podráždění žíly v místě podávání infuze.
Následně po parenterální léčbě se přechází na perorální léčbu rifampicinem, pokud je to i nadále indikováno.
4.3 Kontraindikace
-
– Přecitlivělost na účinnou látku, jiné rifamyciny nebo na některou pomocnou látku uvedenou v sekci 6.1.
-
– Těžká jaterní porucha (Child-Pugh C), obstrukční ikterus, akutní hepatitida, jaterní cirhóza, biliární obstrukce.
-
– Současná léčba následujícími inhibitory proteáz: amprenavir, atazanavir, darunavir, fosamprenavir, indinavir, lopinavir, nelfinavir, tipranavir a saquinavir
-
– spolu s ritonavirem, nebo bez něho (viz sekce 4.4 a 4.5).
-
– Současná léčba voriconazolem, potenciálně hepatotoxickým širokospektrým triazolovým antimykotikem (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Monoterapie rifampicinem způsobuje rychlý rozvoj rezistence („one-step“ rezistence) u myokobakterií a dalších patogenů (viz sekce 5.1). Aby se zabránilo rozvoji a šíření bakteriálních kmenů s rezistencí na rifampicin, musí se rifampicin používat vždy v kombinaci s minimálně jedním antibiotikem/chemoterapeutikem.
Současné používání rifampicinu s jinými léčivými přípravky (viz sekce 4.5): Kvůli indukci systému, který metabolizuje léky, může rifampicin ovlivnit metabolizmus souběžně podávaných léčivých přípravků. Je zde i možný vliv na metabolizmus rifampicinu samotného, který mohou mít souběžně podávané léčivé přípravky.
Na začátku, ale také při dokončení léčby rifampicinem, může být proto nutné upravit dávku současně podávaných léků, zejména těch, které mají úzký terapeutický index – podle efektu rifampicinu na jejich metabolizmus (viz sekce 4.5).
Inhibitory proteáz
Současná léčba rifampicinem a inhibitory proteáz (obojího v podobě jednotlivé látky a fixní kombinaci, viz sekce 4.3) může kvůli indukci cytochromu P450 rifampicinem vést ke snížení plazmatických koncentrací, a tudíž i AUC inhibitorů proteáz, což pak vede k selhání antiretrovirové terapie. Současně se u jednotlivých látek a jejich kombinací v různém stupni zvyšuje potenciál hepatotoxicity (viz sekce 4.5).
Nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NNRTIs)
Nevirapin
Současná léčba rifampicinem a nevirapinem se nedoporučuje, protože je k dispozici málo klinických údajů s ohledem na nastavení dávky nevirapinu při současné léčbě s rifampicinem. Pokud dojde k tuberkulózní infekci u pacientů léčených nevirapinem, měl by být zvážen léčebný režim s rifabutinem (viz sekce 4.5).
Etravirin
Současná léčba rifampicinem a etravirinem se nedoporučuje. Nejsou k dispozici dostačující údaje, protože používání etravirinu je schválené pouze v kombinaci s podporou inhibitory proteáz, jejichž současné použití s rifampicinem je kontraindikováno (viz sekce 4.5).
Nukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NRTIs)
Současné používání s NRTIs nebylo studováno pro všechny účinné látky, protože se obecně nepředpokládají žádné interakce s ohledem na farmakokinetické vlastnosti NRTIs (viz sekce 4.5).
Abacavir
Při současném používání s abacavirem (eliminace cestou UDP-glukuronosyltransferázy) bylo prokázáno lehké snížení plazmatických hladin abacaviru, ale klinické důsledky nejsou známy (viz sekce 4.5).
Antaqonísté chemokinového receptoru 5
Maraviroc
U maravirocu, jediného představitele této třídy, musí být provedena při současném podávání rifampicinu příslušná úprava dávky (viz sekce 4.5).
Inhibitory inteqrázy
Raltegravir
Současné užívání rifampicinu a raltegraviru snižuje plazmatické hladiny raltegraviru, což vede ke snížení antivirové aktivity. Proto je pro raltegravir potřebné zvýšení dávky (viz sekce 4.5).
Paracetamol
V případě současného podávání rifampicinu a paracetamolu může dojít k poškození jater normálně neškodnými dávkami paracetamolu. Během léčby rifampicinem by měl být proto paracetamol podáván pouze po pečlivém vyhodnocení poměru benefit-riziko a se zvláštní opatrností (viz sekce 4.5).
Vitamín D
Rifampicin nepříznivě ovlivňuje metabolizmus vitamínu D. Příznaky onemocnění kostí se dají očekávat pouze při protrahovaném podávání (> 1 rok). V případě suplementace vitaminu D je třeba monitorovat hladiny kalcia v séru, sérové hladiny fosfátů a renální funkce (viz sekce 4.5).
Antikoncepce:
Kvůli interakci mezi rifampicinem a estrogenem/progesteronem je porušen antikoncepční účinek perorálních hormonálních antikoncepčních přípravků. Během léčby rifampicinem musí být použity jiné nehormonální antikoncepční metody (viz sekce 4.5).
Hepatotoxicia, podvýživa, alkoholizmus:
Během léčby rifampicinem je možné zjistit zvýšení transamináz u přibližně 5 –20 % léčených osob. Když hladiny transamináz zůstanou na hodnotách < 100 U/l, mohou se hodnoty vrátit k normálu i při pokračování léčby. Pokud transaminázy vystoupí na hodnoty vyšší než 100 U/l nebo pokud dojde ke zvýšení koncentrací bilirubinu na dvojnásobek normálních hodnot s přidruženými klinickými symptomy, doporučuje se okamžitě rifampicin vysadit, protože byly pozorovány případy fatální jaterní dystrofie (viz sekce 4.8). Po příslušném přerušení léčby, lze tolerovat ještě jedno opakované podávání rifampicinu.
U mírnějších nebo chronických jaterních poruch, musí být rifampicin používán se zvláštní opatrností a pouze po pečlivém vyhodnocení poměru benefit/riziko. U pacientů s abúzem alkoholu musí být kvůli potenciálnímu pre-existujícímu poškození jater pečlivě vyhodnocen poměr benefit/riziko. Pokud jde o výskyt žloutenky a hepatomegalie jsou starší pacienti a pacienti s pre-existujícím poškozením jater, např. kvůli abúzu alkoholu, ve zvláštním riziku. U starších a podvyživených pacientů musí být před zahájením terapie pečlivě zvážen poměr benefit/riziko léčby.
U všech pacientů, ale zejména u zmíněných rizikových skupin, musí být během používání kombinačních partnerů rifampicinu, např. isoniazidu a pyrazinamidu, s kterými se v léčebných režimech tuberkulózy setkáváme, pravidelně sledovány jaterní enzymy a bilirubin, aby se možné poškození jater kvůli hepatotoxickému potenciálu těchto léčivých přípravků detekovalo včas.
Hypersenzitivní reakce:
V případě mírných alergických reakcí, např. horečky, zarudnutí kůže, svědění či kopřivky, je možná další léčba po přerušení terapie a po odeznění příznaků.
Při nástupu těžké hypersenzitivní reakce jako je např. trombocytopenie, která se může projevit jako epistaxe, purpura, hemolytická anémie, dušnost, astmoidní záchvaty, šok či renální selhání nebo v případě těžkých alergických kožních reakcí s bulózním odlučováním kůže (toxickou epidermální nekrolýzou/Lyellově syndromu, exfoliativní dermatitidou) musí být rifampicin ihned a trvale vysazen (viz sekce 4.8) a musí být započato s nezbytnými a neodkladnými postupy. Byly hlášeny případy krvácení do mozku a úmrtí u případů, kdy léčba rifampicinem pokračovala a znovu byla nasazena po výskytu purpury.
Při znovuzavedení léčby rifampicinem po krátkém či prolongovaném přerušení nebo během intermítentní terapie může dojít k hyperergické bezprostřední reakci s chřipce podobnými symptomy (syndromem chřipky), což může být spojeno s těžkými komplikacemi jako je šok či selhání ledvin (viz sekce 4.8). Syndrom chřipky je pozorován téměř výlučně při intermitentním nebo po nepravidelném užívání rifampicinu a vyskytuje se tím častěji, čím jsou individuální dávky vyšší a uplynulý interval delší.
Obvykle se vyskytne za 3 – 6 měsíců po začátku intermítentní terapie a projeví se symptomy, jakými jsou bolesti hlavy, celková slabost, horečka, zimnice, exantém, nauzea, zvracení, myalgie a artralgie. Symptomy se objeví za 1–2 hodiny po dávce a trvají až 8 hodin nebo v jednotlivých případech i déle (viz sekce 4.8). Téměř ve všech případech to lze vyřešit přechodem z intermitentního podávání rifampicinu na jeho denní podávání.
Z těchto důvodů musí být dávka rifampicinu titrována pomalu, pokud opět pokračujeme v léčbě po jejím přerušení, pokud přecházíme z intermitentního na denní podávání, a když se terapie opakuje (viz sekce 4.2 a 4.8).
Pacienti by měli být informováni o rizicích neodůvodněného a svévolného přerušení léčby a zejména o rizicích restartování léčby bez lékařského dohledu.
Rifampicin a porfyrie:
Rifampicin má porfyrinogenní účinek. Jeho používání u nositelů genu akutní intermítentní porfyrie (AIP), porfyrie variegata (PV) nebo dědičné koproporfyrie (HCP) vyžaduje speciální opatrnost. Reakce postižených pacientů jsou značně individuální a jsou jasně závislé na tom, zda jedinec patří k rizikové skupině a na stupni aktivace v různých fázích hepatálního porfyrického procesu. Účinek na metabolizmus porfyrinu by měl být pravidelně monitorován vyšetřením prekurzorů porfyrinu a porfyrinu v moči. Ve všech případech by měl být konzultován specialista na porfyrii.
Účinky na qastrointestinální trakt
Během léčby rifampicinem a po jejím ukončení se může vyskytnout s antibiotiky spojená kolitida (pseudomembranózní enterokolitida), která může ohrožovat život. V takovém případě, v závislosti na indikaci, musí být zváženo vysazení podávání rifampicinu a musí být započata příslušná terapie (např. užívání specifických perorálních antibiotik/chemoterapeutik s prokázanou klinickou účinností). Antiperistaltika jsou kontraindikována (viz též sekce 4.8).
Vliv na tělesné tekutiny:
Rifampicin má vlastní intenzivní hnědo-červenou barvu, která po podání léčivého přípravku, jenž tuto účinnou látku obsahuje, vede ke zbarvení tělesných tekutin, jakou jsou sliny, pot, slzy a produktů exkrece – moči a stolice. Toto může například způsobit permanentní žluto-oranžové zbarvení jemných očních čoček a může též zbarvit oblečení.
Monitorování renální funkce:
Pravidelné monitorování renální funkce (např. stanovení sérového kreatininu) se vyžaduje, a to zejména při delším používání rifampicinu.
Byly hlášeny též případy akutního renálního selhání, nefritidy a tubulární nekrózy, ke kterým došlo během léčby rifampicinem. V takových případech je třeba ihned a trvale vysadit léčbu. Obecně se po vysazení léčby renální funkce vrací k normálu.
Monitorování krevního obrazu:
Má být též prováděno pravidelné monitorování krevního obrazu, protože během léčby rifampicinem se mohou vyskytnout nežádoucí účinky postihující krev a krevní složky (viz sekce 4.8).
Těhotenství a postnatální fáze:
Pokud se rifampicin podává během posledních týdnů těhotenství, může zde být zvýšené riziko poporodního krvácení u matky kvůli zvýšené krvácivé diatéze způsobené porodem, a rovněž u novorozence kvůli stále neadekvátní dodávce vitaminu K, a tudíž nedostatečné tvorbě faktorů krevního srážení. Proto je potřebné provádět pravidelné monitorování krevního obrazu a také stanovení parametrů koagulace.
V takových případech může být indikována léčba vitaminem K.
Chemické laboratorní testy a diagnostika:
Mikrobiologické testy vitaminu B12 a kyseliny listové jsou nehodnotitelné.
Rifampicin může kompetitivně inhibovat exkreci bromosulfoftaleinu, a tudíž dělá dojem jaterní dysfunkce. Bromosulfoftaleinový test k vyšetření exkreční funkce jater nemůže být tedy během léčby rifampicinem prováděn.
Rifampicin způsobuje falešně pozitivní výsledky stanovení opiátů v moči pomocí imunochemických testů.
Radiokontrastní prostředky
Rifampicin může způsobit zpoždění biliární exkrece radiokontrastních látek používaných při vyšetřování žlučníku, aniž by to mělo klinicky relevantní vliv na vyšetření.
Přípravek EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg obsahuje sodík, ale je to méně než 1 mmol (23 mg) na jednu lahvičku, tj. v podstatě je „bezsodíkový“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Rifampicin ovlivňuje metabolizmus mnoha současně podávaných účinných látek a diskutuje se několik mechanizmů jakožto příčina těchto interakcí:
-
– Rifampicin indukuje systém jaterního cytochromu P450, načež je navozená zvýšená tvorba izoenzymového komplexu CYP3A4 pregnanovým X receptorem (PXR) a v menším rozsahu konstitutivním androstanovým receptorem (CAR). Rifampicin indukuje též četné další CYP izoenzymy (např. CYP2A, CYP2B, CYP2C).
-
– Rifampicin zvyšuje UDP glukuronyltransferázu 1 A, která katalyzuje glukuronidaci četných látek v ledvinách a v játrech.
-
– Rifampicin zřejmě ovlivňuje transport aktivních látek z buňky zprostředkovaný účinkem na transportní protein P-glykoprotein.
Rifampicin sám o sobě je ovlivněn ve svém metabolizmu, když je současně podávána určitá jiná účinná látka, což vede k možnému zvýšení či snížení biologické dostupnosti s vlivem na účinnost a bezpečnost použití rifampicinu.
Proto by v jednotlivých individuálních případech měly být interakce s podávanými látkami včetně těch, které se používají při léčbě komorbidit, a progrese primárního a doprovodných onemocnění, vyhodnocovány a monitorovány pomocí opatření u každého jednotlivého případu, jako jsou monitoring léku, klinické následné kontroly a kontroly na přístrojích. Pokud je to vhodné, může být nutné upravit dávku současně podávaného léku. Úprava dávky u souběžné medikace musí být zvážena zvláště po dokončení léčby současně v komedikaci podávaným rifampicinem.
Kvůli velkému počtu interakcí a různých klinických důsledků uvádí následující část seznam známých interakčních partnerů, které mají podle současného vědeckého poznání klinickou relevanci.
V 1. sloupci jsou uvedeny skupiny účinných látek a/nebo související účinné látky/léčivé přípravky. Podtržené označují účinné látky ovlivněné rifampicinem. Jestliže je rifampicin samotný ovlivňován nějakou účinnou látkou, je oddělen spojovníkem, uveden v seznamu a podtržen v 1. sloupci tabulky spolu s látkou, která ho ovlivňuje. Pokud v kterékoli položce není žádná účinná látka podtržena, znamená to, že zde není přímá interakce ovlivňující účinnou látku. Navíce to znamená, že obecná reakce (např. hepatotoxicita) nebo endogenní látka je touto interakcí ovlivněna.
Ve 2. sloupci jsou popsány vzájemné účinky skupiny účinných látek/účinné látky.
▲ : Zvýšení
▼: Snížení
AUC (area under the curve): plocha pod křivkou
Cmax: nejvyšší koncentrace účinné látky v krvi
T1/2: poločas
Ve 3. sloupci jsou uvedeny klinické důsledky
| Skupina účinných látek/účinná látka | Interakce | Klinické důsledky |
| ACE inhibitory | ||
| Enalapril Spirapril | Plazmatické koncentrace aktivních metabolitů enalaprilu a spiraprilu ▼ | Monitorování krevního tlaku, úprava dávky enalaprilu a spiraprilu, pokud je třeba |
| Adsobenty | ||
| Aktivní uhlí-rifampicin | Absorpce rifampicinu ▼ | Současné užívání se nedoporučuje, možná ztráta účinnosti rifampicinu |
| Alfa-1 antagonisté | ||
| Bunazosin | Plazmatické koncentrace a AUC bunazosinu V | Současné užívání se nedoporučuje, pravděpodobná ztráta účinnosti |
| | bunazosinu | ||
| Analgetika | ||
| Diclofenac | AUC a Cmax diclofenacu ▼ | Možná ztráta účinnosti diclofenacu, doporučuje se sledování |
| Opioidv-rifampicin (např. morfin, fentanyl, buprenorfin, metadon, kodein) | Metabolizmus opioidů se rifampicinem zrychluje, biologická dostupnost rifampicinu může být snížená | Doporučuje se střídavě rozložené dávkování, pečlivé monitorování, může být třeba zvýšit dávku opioidů |
| Paracetamol | Rifampicin může urychlit rozpad paracetamolu, riziko hepatotoxicity je zvýšené | Současné používání se nedoporučuje, pečlivé monitorování |
| Anestetika | ||
| Alfentanil | Eliminace alfentanilu je zrychlená (asi 3×) | Možná ztráta účinnosti alfentanilu, může být třeba upravit dávku |
| Ropivakain | Eliminace ropivakainu je zrychlená aktivací enzymů CYP, t-i/2 a AUC ropivakainu ▼ | Menší účinek na kvalitu a trvání lokální anestezie (interakce pouze v případě, že se ropivakain dostane do krevního oběhu) |
| Antagonisté receptoru pro angiotensin II | ||
| Losartan | Eliminace losartanu a jeho aktivního metabolitu je zrychlena aktivací enzymů CYP způsobenou rifampicinem, AUC losartanu ▼ (o 35 %) T1/2 losartanu ▼ (o 50 %), rozpad perorálního losartanu je také zvýšen | Je třeba sledovat krevní tlak |
| Antihelmintika | ||
| Praziquantel | Plazmatické koncentrace paraziquantelu ▼ | Doporučuje se monitorovat hladiny paraziquantelu |
| Antiarytmika | ||
| Amiodaron Chinidin Disopvramid Lorcainid Propafenon Tocainid | Rifampicin může snižovat plazmatické koncentrace antiarytmik | Je indikováno monitorování srdečního rytmu, může být třeba upravit dávku antiarytmik |
| Antiastmatika | ||
| Teofylin | Rifampicin zrychluje metabolizmus teofylinu | Monitorování hladin teofylinu v séru, zejména při začátku a konci léčby, může být třeba upravit dávku teofylinu |
| Antibiotika | ||
| Pyrazinamid | Zvýšené riziko hepatotoxicity | Sledování funkce jater |
| Cotrimoxazol (trimetoprim/sulfametoxazol)-rifampicin | Clearence rifampicinu je snížené, plazmatické hladiny, AUC rifampicinu a Cmax jsou zvýšené | Zvýšená hepatotoxicita, monitorování funkce jater |
| Clarithromvcin | Plazmatické koncentrace clarithromycinu ▼ | Současné podávání se nedoporučuje, možná ztráta účinnosti clarithromycinu |
| Chloramfenikol Doxycvklin | Plazmatické koncentrace doxycyklinu a chloramfenikolu ▼ | Ztráta účinnosti doxycyklinu a chloramfenikolu, nutné zvýšení dávky doxycyklinu a chloramfenikolu |
| Ciprofloxacin | Eliminace moxifloxacinu | Není nutná úprava dávky |
| Moxifloxacin | a ciprofloxacinu je zrychlená | |
| Dapson | Eliminace dapsonu je zrychlená | Možná ztráta účinnosti dapsonu, zvýšení dávky dapsonu, pokud je třeba |
| Linezolid | AUC a Cmax linezolidu snížené rifampicinem | Možná ztráta účinnosti linezolidu |
| Metronidazol | Eliminace metronidazolu zrychlená, AUC ▼ | Možná ztráta účinnosti metronidazolu, úprava dávky metronidazolu, pokud je třeba |
| Telitromvcin | AUC telitromycinu ▼ (o 86 %), Cmax ▼ (o 79 %) | Současné podávání se nedoporučuje, léčba telitromycinem by se neměla provádět dříve než za 2 týdny po ukončení léčby přípravkem EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg |
| Anticholinergika | ||
| Darifenacin | Rozpad darifenacinu je rifampicinem zrychlen | Možná ztráta účinnosti darifenacinu, může být potřebná úprava dávky darifenacinu |
| Antidepresiva | ||
| Amitriptvlin Nortriptvlin | Plazmatické koncentrace amitriptylinu a nortriptylinu ▼ | Možná ztráta účinnosti amitriptylinu a nortriptylinu; úprava dávky amitriptylinu a nortriptylinu může být potřeba |
| Citalopram | Rozpad citalopramu je rifampicinem zrychlen | Možné zhoršení kontroly základního neurologického onemocnění |
| Mirtazapin | Zvýšení clearence mirtazapinu | Možná ztráta účinnosti mirtazapinu, může být třeba zvýšit dávku mirtazapinu |
| Sertralin | Metabolizmus sertralinu ▲ | Ztráta účinnosti a možné zhoršené anxiózní symptomy, může být třeba zvýšit dávku sertralinu |
| Antidiabetika | ||
| Inzulín a deriváty Sulfonvlurev Biquanidv Glinidv Inhibitory DPP-4 | Účinek antidiabetki může být rifampicinem jak zvýšený, tak snížený | Monitorování hodnot glykémie, může být třeba úprava dávek antidiabetik |
| Antiepileptika | ||
| Carbamazepin | Metabolizmus carbamazepinu je rifampicinem zrychlen | Pečlivý klinický dohled je nutný, stanovení hladin carbamazepinu nutné, úprava dávky carbamazepinu může být třeba |
| Lamotriqin | AUC a ti/2 lamotriginu jsou rifampicinem snížené ▼ | Možná ztráta účinnosti lamotriginu, může být třeba zvýšení dávky lamotriginu |
| Fenvtoin | Metabolizmus fenytoinu je rifampicinem zrychlený | Pečlivé monitorování nezbytné, zejména na začátku a konci léčby, stanovení plazmatických hladin fenytoinu, úprava dávky fenytoinu, pokud je třeba |
| Kyselina valproová | Rifampicin zvyšuje clearence, a tím snižuje plazmatické koncentrace kyseliny valproové | Pečlivé monitorování nezbytné, zejména na začátku a konci léčby, úprava dávky kyseliny valproové může být potřebná |
| Antihistaminika | ||
| Cimetidin Ranitidin | Eliminace cimetidinu a ranitidinu zrychlená | Možná ztráta účinnosti cimetidinu a ranitidinu |
| Fexofenadin | Eliminace perorálního fexofenadinu zrychlená, snížené plazmatické | Možná ztráta účinnosti fexofenadinu |
| koncentrace fexofenadinu, ale terminální t-1/2 a renální clearence nezměněny | ||
| Antikoagulancia | ||
| Rivaroxaban | Plazmatické koncentrace rivaroxabanu ▼ | Současné používání se nedoporučuje, zvýšení dávky rivaroxabanu nezbytné |
| Apixaban Dabiqatran | Plazmatické koncentrace apixabanu a dabigatranu ▼ | Současné podávání se nedoporučuje |
| Fenprocoumon, warfarin a iiné kumariny | Metabolizmus je rifampicnem urychlen | Mělo by být zamezeno současnému podávání, možná ztráta účinnosti fenprocoumonu, warfarinu a jiných kumarinů, pečlivé monitorování protrombinu a hodnot INR, zejména na začátku a na konci léčby, může být třeba upravit dávku fenprocoumonu, warfarinu a jiných kumarinů |
| Antimykotika | ||
| Caspofunqin | Plazmatické koncentrace caspofunginu ▼ | Ztráta účinnosti caspofunginu, nutné zvýšení dávky caspofunginu |
| Flukonazol | AUC, Cmax a plazmatické koncentrace flukonazolu jsou rifampicinem snížené | Mělo by se použít alternativní antimykotikum, možná ztráta účinnosti flukonazolu, pečlivé monitorování, může být potřeba upravit dávku flukonazolu |
| Itrakonazol Ketokonazol | AUC, Cmax a plazmatické koncentrace itrakonazolu a ketokonazolu snížené | Současné podávání se nedoporučuje |
| Vorikonazol | Cmax vorikonazolu snížené 0 93 % a AUC 0 96 % | Selhání léčby kontraindikováno (viz 4.3) |
| Terbinafin | Clearence terbinafinu je zvýšené | Není třeba žádná úprava dávky |
| Antiprotozoika | ||
| Atovaquone | Plazmatické koncentrace atovaquonu jsou 0 52 % snížené | Současné podávání se nedoporučuje |
| Chinin | Eliminace chininu zrychlená, t-1/2 chininu ▼ | Sledován hladin chininu a monitorování srdeční činnosti nezbytné, zejména na konci léčby přípravkem EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg, může být třeba zvýšit dávku chininu |
| Chlorochin | Rifampicin může zrychlit metabolizmus chlorochinu | Možná ztráta účinnosti chlorochinu, pečlivé monitorování nutné |
| Meflochin | Plazmatické koncentrace meflochinu ▼ 0 19 % | Možná ztráta účinnosti meflochinu, pečlivá úprava dávky meflochinu může být potřeba, pečlivé monitorování, a to i po vysazení léčby přípravkem EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg, riziko rozvoje meflochinové rezistence ▲ |
| Betablokátory | ||
| Atenolol | Plazmatické koncentrace betablokátorů mohou být rifampicinem sníženy | Je indikováno monitorování srdeční činnosti, může být nutné upravit dávku betablokátorů |
| Bisoprolol | ||
| Carvedilol | ||
| Celiprolol | ||
| Metoprolol Nadolol Talinolol Tertatolol Možná i další betablokátory degradované játry | ||
| Blokátory kalciového kanálu | ||
| Diltiazem Lerkanidipin Manidipin Nifedipin Nilvadipin Nisoldipin Verapamil | Plazmatické koncentrace blokátorů kalciového kanálu ▼ | Možná ztráta účinnosti blokátorů kalciového kanálu; pokud je třeba úprava dávek blokátorů kalciového kanálu, další úprava by měla být zajištěna po vysazení přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600mg |
| Antaqonista chemokinového receptoru 5 | ||
| Maraviroc | Cmax maravirocu je kvůli rifampicinu sníženo o 66 % a AUC o 63 % | Je třeba pečlivé monitorování, možná ztráta účinnosti maravirocu, úprava dávky maravirocu potřebná |
| Inhibitory COX-2 | ||
| Celecoxib Etoricoxib Rofecoxib | Metabolizmus celecoxibu, etoricoxibu a rofecoxibu je rifampicinem urychlen | Monitorování, úprava dávky celecoxibu, etoricoxibu a rofecoxibu může být potřebná, další úprava by měla být zajištěna po vysazení přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg |
| Antagonisté endotelinu | ||
| Bosentan | Absorpce a metabolizmus bosentanu jsou ovlivněny; na začátku terapie existuje význačné zvýšení průběžných hladin bosentanu po iniciálním podání rifampicinu; v ustáleném stavu dominuje účinek rifampicinu na metabolizmus bosentanu a způsobuje snížení plazmatických koncentrací | Pečlivé monitorování, testování funkce jater nutné |
| Protizánětlivé léky | ||
| Sulfasalazin | Snížení plazmatické koncentrace sulfapyridinu, metabolitu sulfasalazinu | Možná ztráta účinnosti sulfasalazinu, monitorování nutné |
| Glukokortikoidy | ||
| Budesonid | Plazmatické koncentrace budesonidu může být rifampicinem snížena | Pečlivé monitorování, účinek budesonidu může být snížen |
| Kortison Dexamethazon Fludrokortizon Hvdrokortizon Metvlprednisolon Prednison Prednisolon | Plazmatické koncentrace kortizonu, dexamethazonu, fludrokortizonu, hydrokortizonu, metylprednisolonu, prednisonu a prednisolonu mohou být rifampicinem sníženy | Pečlivé monitorování; úprava dávky glukokortikoidů může být potřebná na začátku a konci terapie |
| Kardioglykosidy | ||
| Diqitoxin Digoxin | Plazmatické koncentrace digitoxinu a digoxinu mohou být rifampicinem sníženy | Pečlivé monitorování činnosti srdce a stanovení hladin kardioglykosidů v séru, může být potřebná úprava dávky digoxinu a digitoxinu |
| Hormonální antikoncepce | ||
| Noretisteron Mestranol Ethinvlestradiol | Eliminace kontraceptiv je rifampicinem zrychlená | Snížená účinnost; doporučují se další nehormonální antikoncepční metody, menstruační abnormality možné |
| Hormony | ||
| Levothvroxin | Plazmatické koncentrace levothyroxinu ▼, hladiny thyrotropinu A | Monitorování hladin thyrotropinu se doporučuje, úprava dávky levothyroxinu může být potřebná na začátku a na konci léčby přípravkem EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg |
| Antagonisté 5-HT3 | ||
| Ondansetron | Plazmatické koncentrace ondansetronu V | Antiemetický účinek může být snížen, může být třeba upravit dávku ondansetronu |
| Hypnotika | ||
| Zaleplon Zolpidem Zopiclon | Plazmatické hladiny zaleplonu, zolpidemu a zopiclonu ▼ | Možná ztráta účinnosti zaleplonu, zolpidemu a zopiclonu, potřebné monitorování |
| Imunomodulátory | ||
| BCG (Bacillus Calmette-Guérin) vakcína | Ztráta účinnosti vakcíny (včetně použití u karcinomu močového měchýře) | Současné používání se nedoporučuje |
| Interferon beta-1a | Zvýšené riziko hepatotoxicity | Pečlivé monitorování, testy jaterní funkce, pokud ALT je > 5× nad normálem, pro interferon beta-1a se doporučuje snížení dávky, kterou je možno opět zvýšit po normalizaci ALT |
| Imunosupresiva | ||
| Azathioprin Tarcolimus | Eliminace azathioprinu a tacrolimu zrychlená rifampicinem | Současné podávání se nedoporučuje, je zde riziko rejekce transplantátu |
| Cvklosporin Everolimus Temsirolimus | Eliminace cyklosporinu everolimu a temsirolimu je rifampicinem zrychlená | Současné podávání se nedoporučuje, je zde riziko rejekce transplantátu; pokud je současné užívání nutné, pak pečlivé monitorování plazmatických hladin, plus úprava dávky cyklosporinu, everolimu a temsirolimu |
| Sirolimus Mvkofenolát | Eliminace sirolimu a mykofenolátu zrychlená rifampicinem, Cmax sirolimu a mykofenolátu ▼ a AUC ▼ | Současné podávání se nedoporučuje, je zde riziko rejekce transplantátu; pokud je současné užívání nutné, pak pečlivé monitorování plazmatických hladin a úprava dávky sirolimu a mykofenolátu jsou potřebné |
| Leflunomid/teriflunomid | Rifampicin zvyšuje plazmatické koncentrace aktivního metabolitu leflunomidu asi 0 40 %, možná akumulace kvůli dlouhému t-1/2 leflunomidu | Zvýšené riziko hepatotoxicity, periferní neuropatie, imunosuprese a suprese kostní dřeně; jaterní enzymy a bilirubin by měly být změřeny před začátkem terapie leflunomidem, pak minimálně jednou měsíčně po dobu 6 měsíců léčby a poté v intervalech 6–8 týdnů; pacienti s poruchou jater či se zvýšenými hladinami transamináz (ALT > dvojnásobné než normál) by leflunomid neměli užívat; vysazení |
| léčby, když je ALT > trojnásobek normálu, eliminace aktivního metabolitu leflunomidu cholestyraminem nebo aktivním černým uhlím, monitorování týdně, pokud je třeba, opakovat proplach | ||
| Inhibitory integrázy | ||
| Raltegravir | Raltegravir AUC ▼, Cmax ▼ | Ztráta účinnosti raltegraviru, je potřebné zvýšení dávky raltegraviru |
| Kontrastní látky | ||
| Radiokontrastní látky (např. pro vyšetření žlučníku) | Biliární exkrece radiokontrastních látek může být rifampicinem zpožděna | Testy by měly být provedeny před ranní dávkou přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg |
| Antilipidemika | ||
| Fluvastatin | Metabolizmus fluvastatinu je rifampicinem zrychlen, Cmax fluvastatinu ▼ (o 59 %) | Možná ztráta účinnosti fluvastatinu, pečlivé monitorování, může být potřeba zvýšit dávku fluvastatinu |
| Simvastatin | Plazmatické koncentrace a biologická dostupnost simvastatinu rifampicinem snížená, Cmax V(o 90%), AUC ▼ (o 87 %) | Současné podávání se nedoporučuje, pravděpodobná ztráta účinnosti simvastatinu; během léčby: pečlivý dohled (surveillance), potřebná úprava dávky |
| Pravastatin | Orální biologická dostupnost pravastatinu může být rifampicinem u některých pacientů snížená | Možná ztráta účinnosti pravastatinu, pečlivý dohled, může být potřebné zvýšení dávky pravastatinu |
| Atorvastatin | Plazmatické koncentrace a biologická dostupnost atorvastatinu je rifampicinem snížená, AUC T(o78%) | Možná ztráta účinnosti atorvastatinu, pečlivé sledování, ke snížení interakcí se doporučuje stejný čas dávky přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg a Atorsvastatinu |
| Ezetimib | Účinek ezetimibu může být rifampicinem snížen | Možná ztráta účinnosti ezetimibu, pečlivé sledování |
| Neuroleptika | ||
| Klozapin Quetiapin | Plazmatické koncentrace klozapinu a quetiapinu rifampicinem snížené | Možná ztráta účinnosti klozapinu a quetiapinu; pečlivé monitorování neurologického stavu požadováno, stanovení sérových hladin klozapinu a quetiapinu doporučeno, může být třeba úprava dávky klozapinu a quetiapinu |
| Haloperidol | Metabolizmus haloperidolu je rifampicinem zrychlen | Možná ztráta účinnosti haloperidolu, pečlivé monitorování neurologického stavu vyžadováno, úprava dávky haloperidolu, pokud je třeba |
| Risperidon | Plazmatické koncentrace risperidonu ▼, AUC ▼ (0 72 %), Cmax ▼ (0 50 %) | Možná ztráta účinnosti risperidonu, pečlivé monitorování vyžadováno |
| Nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NNRTIs | ||
| Etravirin | Nebylo zkoumáno | Schváleno pouze v kombinaci s kontraindikovanými inhibitory proteáz —> kontraindikováno (viz 4.3) |
| Delavirdin Nevirapin | Plazmatické koncentrace a AUC delavirdinu a nevirapinu snížené | Nekompenzovatelná ztráta účinnosti inhibitorů reverzní transkriptázy —> kontraindikováno (viz 4.3) |
| Efavirenz | Cmax a AUC efavirenzu jsou rifampicinem snížené, zvýšené riziko hepatotoxicity | Zvýšení dávky efavirenzu, pokud je třeba, pečlivé monitorování hladin efavirenzu, testy jaterní funkce před léčbou a během ní vyžadováno |
| Nukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NRTIs) | ||
| Abacavir | Plazmatické koncentrace abacaviru mohou být rifampicinem lehce sníženy | Klinická relevance neznámá |
| Zidovudin | Cmax zidovudinu ▼ (o 43 %) a AUC ▼ (o 47 %) | Pečlivé monitorování účinku zidovudinu vyžadováno, možná ztráta účinnosti; pokud je zidovudin užíván v rámci fungování režimu antiretrovirové terapie, úprava dávky často není nutná; rozhodnutí by měl provést HIV specialista |
| Antagonisté opioidů | ||
| Naltrexon | Zvýšené riziko hepatotoxicity | Mělo by být zamezeno současnému podávání; vyšetření jaterních testů vyžadováno |
| Léky proti osteoporóze | ||
| Cinacalcet | Metabolizmus cinacalcetu může být zrychlen | Možná ztráta účinnosti cinacalcetu, může být třeba upravit dávku cinacalcetu |
| Inhibitory fosfodiesterázy-4 | ||
| Roflumilast | Cmax a AUC roflumilastu a N-oxidu roflumilastu jsou rifampicinem snížené | Kvůli silné interakci s rifampicinem by se mělo současnému podávání zamezit, pečlivé monitorování, úprava dávky roflumilastu, pokud je potřeba |
| Inhibitory proteáz | ||
| Amprenavir Atazanavir Darunavir Fosamprenavir Indinavir Lopinavir Ritonavir Saquinavir Tipranavir | Biologická dostupnost (AUC) inhibitorů proteáz je rifampicinem snížena ▼ | Nekompenzovatelná ztráta účinnosti inhibitorů proteáz —> kontraindikováno (viz 4.3) |
| Selektivní modulátory estrogenových receptorů (ŠERM) | ||
| Tamoxifen | Rifampicin snižuje Cmax tamoxifenu o 55 %, AUC pak o 86 % | Současnému používání by se mělo zabránit, pečlivé monitorování, úprava dávky tamoxifenu, pokud je třeba |
| Toremifen | Rifampicin snižuje Cmax toremifenu o 55 %, AUC pak o 87 % | Současnému používání by se mělo zabránit, pečlivé monitorování, pravidelné měření elektrolytů, vyšetření krevního obrazu a jaterních testů, úprava dávky toremifenu, pokud je třeba |
| Protidestičkové látky | ||
| Klopidoqrel | Rifampicin vede ke zvýšené aktivaci a aktivitě klopidogrelu | Pečlivé monitorování potřebné, antikoagulační účinek klopidogrelu je zvýšený, zvýšené krvácivé diatézy |
| Trankvilizéry | ||
| Benzodiazepinv (např. diazepam, midazolam, triazolam) | Metabolizmus benzodiazepinů může | Pečlivé monitorování, může být potřeba upravit dávku benzodiazepinů |
| být rifampicinem zrychlen | ||
| Buspiron | Plazmatické koncentrace a ti/2 buspironu V | Anxiolytický účinek buspironu může být snížen, pečlivé monitorování, úprava dávky buspironu, pokud je třeba |
| Urikosurika | ||
| Probenecid-rifampicin | Plazmatické koncentrace rifampicinu mohou být působením probenecidu u některých pacientů zvýšené, zvýšené riziko hepatotoxicity | Monitorování hodnot jaterní funkce |
| Vitamíny | ||
| Vitamin D | Plazmatické koncentrace vitaminu D jsou rifampicinem sníženy | Symptomatické kostní onemocnění lze očekávat pouze po dlouhodobém podávání rifampicinu (> 1 rok); v případě suplementace vitaminu D se požaduje monitorování hladin sérového kalcia, hladin fosfátů v séru a renálních funkcí; úprava dávky vitaminu D, pokud je třeba |
| Cytostatika | ||
| Bendamustin | Plazmatické hladiny bendamustinu jsou rifampicinem sníženy, zatímco plazmatické hladiny aktivních metabolitů bendamustinu jsou rifampicinem zvýšeny | Pečlivé monitorování nezbytné, zvýšené koncentrace metabolitů bendamustinu mohou změnit účinek bendamustin a zvýšit riziko nežádoucích reakcí |
| Bexaroten | Plazmatické koncentrace bexarotenu mohou být možná rifampicinem sníženy | Monitorování nutné |
| Clofarabin | Zvýšené riziko hepatotoxicity | Současnému podávání by mělo být zamezeno, pečlivé monitorování jaterní funkce potřebné |
| Gefitinib | Metabolzimus gefitinibu rifampicinem zrychlený | Pečlivé monitorování, může být třeba úprava dávky gefitinibu |
| Imatinib | Rifampicin snižuje AUC imatinibu o 74 % a Cmax o 54 % | Současnému podávání by mělo být zamezeno, pravděpodobná ztráta účinnosti imatinibu |
| Irinotekan | Eliminace irinotekanu je rifampicinem zrychlena, AUC irinotekanu (aktivní metabolity) V | Možná ztráta účinnosti irinotekanu, může být třeba upravit dávku irinotekanu |
| Metotrexát | Zvýšené riziko hepatotoxicity | Současnému podávání by mělo být zamezeno, vyžadovány testy funkce jater |
| Pazopanib | Metabolizmus pazopanibu rifampicinem zrychlen | Současnému podávání by mělo být zamezenomožnáztráta účinnosti pazopanibu |
| Thioquanine | Zvýšené riziko hepatotoxicity | Současnému podávání by mělo být zamezeno, nutné testy funkce jater |
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Ženy s fertilním potenciálem/antikoncepce:
Během léčby rifampicinem musí být zabráněno otěhotnění a musí být proto zavedena/praktikována spolehlivá antikoncepce (viz sekce 4.4 a 4.5).
Těhotenství:
Rifampicin prochází placentou, koncentrace u plodu dosahují přibližně 12 – 33 % z koncentrace v mateřské krvi. Kvůli opožděné eliminaci mohou být v amniové tekutině přítomny vyšší koncentrace než v mateřské krvi. Informace v literatuře týkající se teratogenity u člověka jsou rozporuplné. Stanovení teratogenního rizika dále komplikuje fakt, že rifampicin se většinou používá v kombinaci s jinými antituberkulotiky. Dosud bylo zdokumentováno 14 případů malformace u 117 párů matka-dítě exponovaných v prvních 4 měsících gravidity. U novorozenců byla pozorována zvýšená incidence hypoprotrombinémie či krvácivých tendencí. Ve studiích se zvířaty byla zjištěna reprodukční toxicita (viz sekce 5.3).
V případě již přítomné gravidity smí být rifampicin předepsán v prvním trimestru pouze v absolutně nutných případech, protože nelze vyloučit zvýšení rizika malformací. Ve druhém a třetím trimestru smí být rifampicin užíván pouze po pečlivém zvážení poměru benefit/riziko.
Pokud se rifampicin podává v posledních týdnech gravidity, může to vést ke zvýšení krvácivé diatézy u matky a novorozence (viz sekce 4.4).
Nicméně léčba aktivní tuberkulózy rifampicinem v těhotenství je v zásadě možná. Pacientka však musí být informována, že po užívání rifampicinu během časné fáze těhotenství nelze s absolutní jistotou vyloučit riziko vzniku malformace.
Pokud k těhotenství dojde během léčby rifampicinem, není třeba indukovat potrat.
Kojení:
Rifampicin je vylučován do lidského mléka, ale předpokládá se, že jeho koncentrace, které vstřebá kojenec, jsou příliš malé na to, aby vyvolaly nežádoucí účinky u kojence.
Nicméně by měl být přípravek EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg používán během kojení pouze po pečlivém vyhodnocení poměru benefit/riziko.
Fertilita:
Fertilita u krys nebyla po léčbě rifampicinem narušena.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Kvůli nežádoucím reakcím, které se mohou možná vyskytnout (viz sekce 4.8) může tento přípravek, i když je používán dle návodu, změnit schopnost pohotové reakce v takovém rozsahu, že schopnost řídit a obsluhovat stroje či pracovat bez zajištění pevnou oporou je narušena. To platí zejména v kombinaci s alkoholem.
4.8 Nežádoucí účinky
Jako nejčastější nežádoucí reakce na léčbu rifampicinem je popisována změna jaterních testů (zejména zvýšení aktivity transamináz), což obecně není klinicky relevantní a vrací se při pokračující terapii. Avšak ve velmi vzácných případech se může vyskytnout také symptomatická hepatitida, která může být v některých případech fatální.
Dalšími častými nežádoucími reakcemi na léčbu rifampicinem jsou alergické reakce a gastrointestinální obtíže.
V místě aplikace infuze může kvůli parenterálnímu podávání přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg dojít k iritaci žíly, zejména při dlouhodobém podávání infuzního roztoku.
Pro vyhodnocení nežádoucích reakcí se používají následující četnosti:
| Velmi časté: | > 1/10 |
| Časté: | > 1/100 až < 1/10 |
| Méně časté: | > 1/1000 až < 1/100 |
| Vzácné: | > 1/10 000 až <1/1 000 |
| Velmi vzácné: | < 1/10 000 |
| Není známo: | z dostupných údajů nelze odhadnout |
| Velmi časté (> 1/10) | Časté (> 1/100 až < 1/10) | Méně časté (> 1/1000 až < 1/100) | Vzácné (>1/10 000 až < 1/1 000) | Velmi vzácné (< 1/10 000) | Není známo (z dostupnýc h údajů nelze odhadnout) |
| Poruchy krve a lymfatického systému | |||||
| Eozinofilie, leukopenie, granulocytopenie, trombocytopenie, trombocytopenická purpura, hypoprotrombin émie, hemolytická anémie, disseminovaná intravaskulární koagulopatie | |||||
| Poruchy imunitního systému | |||||
| Mírné alergické | Těžké alergické reakce, např. | Lupusu podobný | |||
| reakce (horečka, erythema multiforme, svědění, kopřivka) | dusnost, záchvaty podobné astmatickému záchvatu, plicní edém nebo další typy edému a dokonce i anafylaktický šok (viz 4.4) | („lupus like“) syndrom3, syndrom chřipky5, těžké kožní alergické reakce jakými jsou toxická epidermální nekrolýza (Lyell’s syndrom) a exfoliativní dermatitidac | ||||
| Endokrinní poruchy | ||||||
| Poruchy menstruace0, Addisonská krize u pacientů s Addisonovou chorobou | ||||||
| Poruchy metabolizmu a výživy | ||||||
| Porfýrie (viz 4.4) | ||||||
| Psychiatrické poruchy | ||||||
| Zmatenost, psychózy | ||||||
| Poruchy nervového systému | ||||||
| Ataxie, neschopnost koncentrace, bolesti hlavy, únava,točení hlavy, parestezie | ||||||
| Oční poruchy | ||||||
| Poruchy visu, ztráta visu, neuritida optiku | Hnědo-červené zbarvení slze | |||||
| Gastrointestinální poruchy | ||||||
| Ztráta chuti, bolest žaludku, nauzea, zvracení, nadýmání , průjem | Akutní pankreatitida (viz též 4.4) | Kolitida spojená s používáním antibiotik (pseudomembra nózní enterokolitida), průjem spojený s bakterií Clostridium difficile (viz 4.4) | ||||
| Hepatobiliární poruchy | ||||||
| Zvýšení enzymatické aktivity jako je SGOT (AST), SGPT (ALT), alkalická fosfatáza, | Žloutenka, hepatomeg alief | Zvýšený sérový bilirubin | Akutní hepatitida (v některých případech může být fatální) | |||
| gama-glutamyltrans peptidáza | |||||
| Muskuloskeletální poruchy a poruchy pojivových tkání | |||||
| Myopatie | Svalová slabost | ||||
| Poruchy ledvin a močových cest | |||||
| Porucha ledvin | Akutní renální selhání | Intersticiální nefritida, tubulární nekróza | |||
| Těhotenství, šestinedělí a perinatá | ní stavy | ||||
| Postnatální krvácení u matky a novorozence3 | |||||
| Vaskulární poruchy | |||||
| Leukocytoklas tická vaskulitida | |||||
| Obecné poruchy a stavy v místě aplikace | |||||
| I | | Iritace žíly | ||||
as horečkou, slabostí, atralgiemi, myalgiemi a výskytem antinukleárních protilátek
bve spojení s intermitentním nebo poté nepravidelným užíváním rifampicinu, příznaky podobné „lupus-like“ syndromu (viz také 4.4)
c pozorovaná v souvislosti s kombinovanou léčbou antituberkulotiky-
s rifampicinem a dalšími látkami; reakce nebylo možné připsat s jistotou jedné z účinných látek
d sekundární k účinku, který má rifampicin na metabolizmus steroidních hormonů
e způsobené vlastní barvou rifampicinu a neškodné (viz také 4.4)
f svou povahou většinou krátkodobý přechodný jev
9 když se podává během posledních týdnů těhotenství (viz také 4.4 a 4.6)
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím:
Bundesinstitut fur Arzneimittel und Medizinprodukte (Federální institut pro léky a zdravotnické prostředky) Abt. Pharmakovigilanz
(Oddělní pro farmakovigilanci)
Kurt-Georg-Kiesinger-Allee 3
D-53175 Bonn
Webové stránky: .
4.9 Předávkování
Po akutním předávkování byly hlášeny následující příznaky:
-
– nauzea, zvracení (zbarvení žaludečního obsahu), svědění, bolest v celém břiše, cholestáza
-
– kůže, skléry a sliznice mohou vykazovat žluto-oranžové zbarvení
-
– mohou být zbarveny další exkrety (moč, stolice)
-
– extrémní předávkování může vést k neklidu, dušnosti, tachykardii, generalizovaným křečím a zástavě dýchání a oběhu.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: rifampicin je semisyntetické antibiotikum, které patří do ansamycinové skupiny a je zvláště účinné na mykobakteria.
ATC kód: J04AB02
EREMFAT® i.v. 300 mg, prášek pro roztok pro infuzi
EREMFAT® i.v. 600 mg, prášek pro roztok pro infuzi
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Účinná látka: rifampicin sodium (rifampicin sodná sůl)
1 lahvička přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg s 313,2 mg prášku pro infuzní roztok obsahuje 308,2 mg látky rifampicin sodium (ekvivalentní 300 mg rifampicinu).
1 lahvička přípravku EREMFAT® i.v. 600 mg s 626,4 mg prášku pro infuzní roztok obsahuje 616,4 mg látky rifampicin sodium (ekvivalentní 600 mg rifampicinu).
Pomocné látky: obsahuje askorbát sodný (viz sekce 4.4).
Úplný seznam pomocných látek viz sekce 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg:
Prášek pro roztok pro infuzi
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg je indikován u dospělých, adolescentů a dětí.
Všechny formy tuberkulózy s citlivostí patogenu na rifampicin.
EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg se podává v kombinaci s dalšími vhodnými antituberkulotiky.
Musí být dodrženy obecně akceptované zásady o náležitém použití antimikrobiálních a speciálně antimykobakteriálních látek v léčbě myokobakteriálních infekcí.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Pro podání jednou denně platí při léčbě tuberkulózy následující dávkování založené na tělesné hmotnosti:
| Věková skupina | Denní dávka v mg/kg tělesné hmotnosti (TH) | Upozornění |
| Dospělí ve věku > 18 let | 10 (8–12) | Denní dávka u dospělých ve věku > 18 let by neměla být nižší než 450 mg a neměla by překročit 600 mg. |
| Adolescenti ve věku > 12 až < 18 let | 10(8–12) | Denní dávka by neměla překročit 600 mg u adolescentů ve věku > 12 a < 18 let. |
| Děti ve věku > 3 až < 12 let | 15 (10–20) | Denní dávka by neměla překročit 600 mg u dětí ve věku > 3 a < 12 let. |
Klinické zkušenosti s parenterálním podáváním přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg u dospělých jsou široké, ale zkušenosti s tímto podáváním u dětí jsou poněkud omezené.
Není však žádný důvod se domnívat, že by byl přípravek EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg dětmi tolerován hůře, než je tomu u dospělých.
Děti ve věku < 3 měsíce
Pro dávkování u kojenců mladších než 3 měsíce nelze dát žádné doporučení, protože údaje o účinné látce rifampicinu jsou nedostatečné.
Starší pacienti:
Viz sekce 4.4.
Intermítentní léčba tuberkulózy
Doporučuje se, aby léky při léčbě tuberkulózy byly podávány denně po celou dobu léčebné fáze, protože tento přístup zaručuje maximální terapeutickou bezpečnost. Intermítentní léčba tuberkulózy se v Německu nedoporučuje. Pokud ze závažných důvodů nelze aplikovat denní medikaci, měla by být podávána intermítentní terapie pouze v pokračovací fázi, a pouze u HIV negativních pacientů s tuberkulózou plně senzitivní na léky a léčba by měla být monitorována.
Dávkování u pacientů s poruchou jaterních funkcí
U pacientů s pre-existující hepatální poruchou, např. stav po akutní hepatitidě, pozitivní testy na antigeny-protilátky hepatitidy B nebo C či nadužívání alkoholu, může být přípravek EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg používán v normálním dávkování. Mělo by se zvážit podávání pomalu se zvyšující dávky, začínající na dávce 75 mg rifampicinu na den, která se postupně během 3–7 dnů zvyšuje až na 450–600 mg/den (dospělí). Po dobu několika prvních měsíců je třeba monitorovat relevantní laboratorní parametry (jednou nebo několikrát do týdne), protože je zde zvýšené riziko poškození jater (viz též sekce 4.4). Pokud jsou hladiny sérových transamináz již před léčbou tuberkulózy 3krát vyšší, než jsou normální hodnoty, pak by se měla zvážit léčba pouze jedním či dvěma hepatotoxickými antituberkulotiky. V případech těžké jaterní poruchy je přípravek EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg kontraindikován (viz sekce 4.3).
Dávkování u pacientů s poruchou renálních funkcí:
U pacientů s poruchou renálních funkcí lze přípravek EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg podávat bez úpravy dávkování, pokud je normální funkce jater. To platí také pro dialyzované pacienty (viz sekce 5.2).
Dávkování u pacientů se souběžnou poruchou jater a ledvin:
U pacientů s lehkou jaterní poruchou (při současném zvážení dalších individuálních charakteristik pacienta; viz výše a sekce 4.4) a současnou poruchou funkce ledvin lze léčbu rifampicinem provádět, pokud jsou stanoveny sérové hladiny a jsou podrobně monitorovány jaterní funkce.
V případech těžší poruchy funkce jater, je rifampicin kontraindikován bez ohledu na renální funkce (viz sekce 4.3).
Dávkování po přerušení léčby:
Podávání přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg po přerušení léčby by mělo být při pokračování léčby v rámci kontextu denní léčby tuberkulózy postupné.
Dospělí dostanou první den 75 mg s postupným zvyšováním až do 450 –600 mg během 3–7 dnů. Informace o rizicích další pokračující léčby rifampicinem (syndrom chřipky) viz také sekce 4.4.
Způsob podávání
EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg se podává jako infuze.
Infuze by měla trvat 1–3 hodiny.
Upozornění tykající se manipulace s přípravkem EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg:
Ošetřovatelský personál by se měl vyvarovat kontaktu s rifampicinem, protože v ojedinělých případech byly u osob připravujících a podávajících infuzní roztoky pozorovány alergické reakce v obličeji a na rukou (viz sekce 6.6).
Informace o přípravě roztoku pro infuzi viz sekce 6.6.
Kvůli rychlému rozvoji bakteriální rezistence při monoterapii, je rifampicin vždy součástí kombinované terapie při léčbě tuberkulózy (viz sekce 4.4).
Doba podávání
Jakožto součást standardní léčby tuberkulózy se rifampicin během osmitýdenní iniciální fáze kombinuje s dalšími antiinfektivy působícími proti mykobakteriím, např. isoniazidem, pyrazinamidem či ethambutolem, a dále v pokračující čtyřměsíční fázi se samotným isoniazidem. Léčebné režimy tuberkulózy, u nichž musí být kombinace partnerů rifampicinu modifikována podle výsledků testů na rezistenci, musí být v různém rozsahu prodlouženy, čímž se prodlouží i doba používání rifampicinu.
Léčba parenterálními přípravky typu EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg je obecně omezena na 2 až 3 týdny.
Avšak na základě dosud dostupných klinických zkušeností není žádný důkaz, který by svědčil pro to, že by prodloužení léčby infuzním roztokem mohlo vést ke zvýšení výskytu nežádoucích reakcí. Výjimku tvoří podráždění žíly v místě podávání infuze.
Následně po parenterální léčbě se přechází na perorální léčbu rifampicinem, pokud je to i nadále indikováno.
4.3 Kontraindikace
-
– Přecitlivělost na účinnou látku, jiné rifamyciny nebo na některou pomocnou látku uvedenou v sekci 6.1.
-
– Těžká jaterní porucha (Child-Pugh C), obstrukční ikterus, akutní hepatitida, jaterní cirhóza, biliární obstrukce.
-
– Současná léčba následujícími inhibitory proteáz: amprenavir, atazanavir, darunavir, fosamprenavir, indinavir, lopinavir, nelfinavir, tipranavir a saquinavir
-
– spolu s ritonavirem, nebo bez něho (viz sekce 4.4 a 4.5).
-
– Současná léčba voriconazolem, potenciálně hepatotoxickým širokospektrým triazolovým antimykotikem (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Monoterapie rifampicinem způsobuje rychlý rozvoj rezistence („one-step“ rezistence) u myokobakterií a dalších patogenů (viz sekce 5.1). Aby se zabránilo rozvoji a šíření bakteriálních kmenů s rezistencí na rifampicin, musí se rifampicin používat vždy v kombinaci s minimálně jedním antibiotikem/chemoterapeutikem.
Současné používání rifampicinu s jinými léčivými přípravky (viz sekce 4.5): Kvůli indukci systému, který metabolizuje léky, může rifampicin ovlivnit metabolizmus souběžně podávaných léčivých přípravků. Je zde i možný vliv na metabolizmus rifampicinu samotného, který mohou mít souběžně podávané léčivé přípravky.
Na začátku, ale také při dokončení léčby rifampicinem, může být proto nutné upravit dávku současně podávaných léků, zejména těch, které mají úzký terapeutický index – podle efektu rifampicinu na jejich metabolizmus (viz sekce 4.5).
Inhibitory proteáz
Současná léčba rifampicinem a inhibitory proteáz (obojího v podobě jednotlivé látky a fixní kombinaci, viz sekce 4.3) může kvůli indukci cytochromu P450 rifampicinem vést ke snížení plazmatických koncentrací, a tudíž i AUC inhibitorů proteáz, což pak vede k selhání antiretrovirové terapie. Současně se u jednotlivých látek a jejich kombinací v různém stupni zvyšuje potenciál hepatotoxicity (viz sekce 4.5).
Nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NNRTIs)
Nevirapin
Současná léčba rifampicinem a nevirapinem se nedoporučuje, protože je k dispozici málo klinických údajů s ohledem na nastavení dávky nevirapinu při současné léčbě s rifampicinem. Pokud dojde k tuberkulózní infekci u pacientů léčených nevirapinem, měl by být zvážen léčebný režim s rifabutinem (viz sekce 4.5).
Etravirin
Současná léčba rifampicinem a etravirinem se nedoporučuje. Nejsou k dispozici dostačující údaje, protože používání etravirinu je schválené pouze v kombinaci s podporou inhibitory proteáz, jejichž současné použití s rifampicinem je kontraindikováno (viz sekce 4.5).
Nukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NRTIs)
Současné používání s NRTIs nebylo studováno pro všechny účinné látky, protože se obecně nepředpokládají žádné interakce s ohledem na farmakokinetické vlastnosti NRTIs (viz sekce 4.5).
Abacavir
Při současném používání s abacavirem (eliminace cestou UDP-glukuronosyltransferázy) bylo prokázáno lehké snížení plazmatických hladin abacaviru, ale klinické důsledky nejsou známy (viz sekce 4.5).
Antaqonísté chemokinového receptoru 5
Maraviroc
U maravirocu, jediného představitele této třídy, musí být provedena při současném podávání rifampicinu příslušná úprava dávky (viz sekce 4.5).
Inhibitory inteqrázy
Raltegravir
Současné užívání rifampicinu a raltegraviru snižuje plazmatické hladiny raltegraviru, což vede ke snížení antivirové aktivity. Proto je pro raltegravir potřebné zvýšení dávky (viz sekce 4.5).
Paracetamol
V případě současného podávání rifampicinu a paracetamolu může dojít k poškození jater normálně neškodnými dávkami paracetamolu. Během léčby rifampicinem by měl být proto paracetamol podáván pouze po pečlivém vyhodnocení poměru benefit-riziko a se zvláštní opatrností (viz sekce 4.5).
Vitamín D
Rifampicin nepříznivě ovlivňuje metabolizmus vitamínu D. Příznaky onemocnění kostí se dají očekávat pouze při protrahovaném podávání (> 1 rok). V případě suplementace vitaminu D je třeba monitorovat hladiny kalcia v séru, sérové hladiny fosfátů a renální funkce (viz sekce 4.5).
Antikoncepce:
Kvůli interakci mezi rifampicinem a estrogenem/progesteronem je porušen antikoncepční účinek perorálních hormonálních antikoncepčních přípravků. Během léčby rifampicinem musí být použity jiné nehormonální antikoncepční metody (viz sekce 4.5).
Hepatotoxicia, podvýživa, alkoholizmus:
Během léčby rifampicinem je možné zjistit zvýšení transamináz u přibližně 5 –20 % léčených osob. Když hladiny transamináz zůstanou na hodnotách < 100 U/l, mohou se hodnoty vrátit k normálu i při pokračování léčby. Pokud transaminázy vystoupí na hodnoty vyšší než 100 U/l nebo pokud dojde ke zvýšení koncentrací bilirubinu na dvojnásobek normálních hodnot s přidruženými klinickými symptomy, doporučuje se okamžitě rifampicin vysadit, protože byly pozorovány případy fatální jaterní dystrofie (viz sekce 4.8). Po příslušném přerušení léčby, lze tolerovat ještě jedno opakované podávání rifampicinu.
U mírnějších nebo chronických jaterních poruch, musí být rifampicin používán se zvláštní opatrností a pouze po pečlivém vyhodnocení poměru benefit/riziko. U pacientů s abúzem alkoholu musí být kvůli potenciálnímu pre-existujícímu poškození jater pečlivě vyhodnocen poměr benefit/riziko. Pokud jde o výskyt žloutenky a hepatomegalie jsou starší pacienti a pacienti s pre-existujícím poškozením jater, např. kvůli abúzu alkoholu, ve zvláštním riziku. U starších a podvyživených pacientů musí být před zahájením terapie pečlivě zvážen poměr benefit/riziko léčby.
U všech pacientů, ale zejména u zmíněných rizikových skupin, musí být během používání kombinačních partnerů rifampicinu, např. isoniazidu a pyrazinamidu, s kterými se v léčebných režimech tuberkulózy setkáváme, pravidelně sledovány jaterní enzymy a bilirubin, aby se možné poškození jater kvůli hepatotoxickému potenciálu těchto léčivých přípravků detekovalo včas.
Hypersenzitivní reakce:
V případě mírných alergických reakcí, např. horečky, zarudnutí kůže, svědění či kopřivky, je možná další léčba po přerušení terapie a po odeznění příznaků.
Při nástupu těžké hypersenzitivní reakce jako je např. trombocytopenie, která se může projevit jako epistaxe, purpura, hemolytická anémie, dušnost, astmoidní záchvaty, šok či renální selhání nebo v případě těžkých alergických kožních reakcí s bulózním odlučováním kůže (toxickou epidermální nekrolýzou/Lyellově syndromu, exfoliativní dermatitidou) musí být rifampicin ihned a trvale vysazen (viz sekce 4.8) a musí být započato s nezbytnými a neodkladnými postupy. Byly hlášeny případy krvácení do mozku a úmrtí u případů, kdy léčba rifampicinem pokračovala a znovu byla nasazena po výskytu purpury.
Při znovuzavedení léčby rifampicinem po krátkém či prolongovaném přerušení nebo během intermítentní terapie může dojít k hyperergické bezprostřední reakci s chřipce podobnými symptomy (syndromem chřipky), což může být spojeno s těžkými komplikacemi jako je šok či selhání ledvin (viz sekce 4.8). Syndrom chřipky je pozorován téměř výlučně při intermitentním nebo po nepravidelném užívání rifampicinu a vyskytuje se tím častěji, čím jsou individuální dávky vyšší a uplynulý interval delší.
Obvykle se vyskytne za 3 – 6 měsíců po začátku intermítentní terapie a projeví se symptomy, jakými jsou bolesti hlavy, celková slabost, horečka, zimnice, exantém, nauzea, zvracení, myalgie a artralgie. Symptomy se objeví za 1–2 hodiny po dávce a trvají až 8 hodin nebo v jednotlivých případech i déle (viz sekce 4.8). Téměř ve všech případech to lze vyřešit přechodem z intermitentního podávání rifampicinu na jeho denní podávání.
Z těchto důvodů musí být dávka rifampicinu titrována pomalu, pokud opět pokračujeme v léčbě po jejím přerušení, pokud přecházíme z intermitentního na denní podávání, a když se terapie opakuje (viz sekce 4.2 a 4.8).
Pacienti by měli být informováni o rizicích neodůvodněného a svévolného přerušení léčby a zejména o rizicích restartování léčby bez lékařského dohledu.
Rifampicin a porfyrie:
Rifampicin má porfyrinogenní účinek. Jeho používání u nositelů genu akutní intermítentní porfyrie (AIP), porfyrie variegata (PV) nebo dědičné koproporfyrie (HCP) vyžaduje speciální opatrnost. Reakce postižených pacientů jsou značně individuální a jsou jasně závislé na tom, zda jedinec patří k rizikové skupině a na stupni aktivace v různých fázích hepatálního porfyrického procesu. Účinek na metabolizmus porfyrinu by měl být pravidelně monitorován vyšetřením prekurzorů porfyrinu a porfyrinu v moči. Ve všech případech by měl být konzultován specialista na porfyrii.
Účinky na qastrointestinální trakt
Během léčby rifampicinem a po jejím ukončení se může vyskytnout s antibiotiky spojená kolitida (pseudomembranózní enterokolitida), která může ohrožovat život. V takovém případě, v závislosti na indikaci, musí být zváženo vysazení podávání rifampicinu a musí být započata příslušná terapie (např. užívání specifických perorálních antibiotik/chemoterapeutik s prokázanou klinickou účinností). Antiperistaltika jsou kontraindikována (viz též sekce 4.8).
Vliv na tělesné tekutiny:
Rifampicin má vlastní intenzivní hnědo-červenou barvu, která po podání léčivého přípravku, jenž tuto účinnou látku obsahuje, vede ke zbarvení tělesných tekutin, jakou jsou sliny, pot, slzy a produktů exkrece – moči a stolice. Toto může například způsobit permanentní žluto-oranžové zbarvení jemných očních čoček a může též zbarvit oblečení.
Monitorování renální funkce:
Pravidelné monitorování renální funkce (např. stanovení sérového kreatininu) se vyžaduje, a to zejména při delším používání rifampicinu.
Byly hlášeny též případy akutního renálního selhání, nefritidy a tubulární nekrózy, ke kterým došlo během léčby rifampicinem. V takových případech je třeba ihned a trvale vysadit léčbu. Obecně se po vysazení léčby renální funkce vrací k normálu.
Monitorování krevního obrazu:
Má být též prováděno pravidelné monitorování krevního obrazu, protože během léčby rifampicinem se mohou vyskytnout nežádoucí účinky postihující krev a krevní složky (viz sekce 4.8).
Těhotenství a postnatální fáze:
Pokud se rifampicin podává během posledních týdnů těhotenství, může zde být zvýšené riziko poporodního krvácení u matky kvůli zvýšené krvácivé diatéze způsobené porodem, a rovněž u novorozence kvůli stále neadekvátní dodávce vitaminu K, a tudíž nedostatečné tvorbě faktorů krevního srážení. Proto je potřebné provádět pravidelné monitorování krevního obrazu a také stanovení parametrů koagulace.
V takových případech může být indikována léčba vitaminem K.
Chemické laboratorní testy a diagnostika:
Mikrobiologické testy vitaminu B12 a kyseliny listové jsou nehodnotitelné.
Rifampicin může kompetitivně inhibovat exkreci bromosulfoftaleinu, a tudíž dělá dojem jaterní dysfunkce. Bromosulfoftaleinový test k vyšetření exkreční funkce jater nemůže být tedy během léčby rifampicinem prováděn.
Rifampicin způsobuje falešně pozitivní výsledky stanovení opiátů v moči pomocí imunochemických testů.
Radiokontrastní prostředky
Rifampicin může způsobit zpoždění biliární exkrece radiokontrastních látek používaných při vyšetřování žlučníku, aniž by to mělo klinicky relevantní vliv na vyšetření.
Přípravek EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg obsahuje sodík, ale je to méně než 1 mmol (23 mg) na jednu lahvičku, tj. v podstatě je „bezsodíkový“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Rifampicin ovlivňuje metabolizmus mnoha současně podávaných účinných látek a diskutuje se několik mechanizmů jakožto příčina těchto interakcí:
-
– Rifampicin indukuje systém jaterního cytochromu P450, načež je navozená zvýšená tvorba izoenzymového komplexu CYP3A4 pregnanovým X receptorem (PXR) a v menším rozsahu konstitutivním androstanovým receptorem (CAR). Rifampicin indukuje též četné další CYP izoenzymy (např. CYP2A, CYP2B, CYP2C).
-
– Rifampicin zvyšuje UDP glukuronyltransferázu 1 A, která katalyzuje glukuronidaci četných látek v ledvinách a v játrech.
-
– Rifampicin zřejmě ovlivňuje transport aktivních látek z buňky zprostředkovaný účinkem na transportní protein P-glykoprotein.
Rifampicin sám o sobě je ovlivněn ve svém metabolizmu, když je současně podávána určitá jiná účinná látka, což vede k možnému zvýšení či snížení biologické dostupnosti s vlivem na účinnost a bezpečnost použití rifampicinu.
Proto by v jednotlivých individuálních případech měly být interakce s podávanými látkami včetně těch, které se používají při léčbě komorbidit, a progrese primárního a doprovodných onemocnění, vyhodnocovány a monitorovány pomocí opatření u každého jednotlivého případu, jako jsou monitoring léku, klinické následné kontroly a kontroly na přístrojích. Pokud je to vhodné, může být nutné upravit dávku současně podávaného léku. Úprava dávky u souběžné medikace musí být zvážena zvláště po dokončení léčby současně v komedikaci podávaným rifampicinem.
Kvůli velkému počtu interakcí a různých klinických důsledků uvádí následující část seznam známých interakčních partnerů, které mají podle současného vědeckého poznání klinickou relevanci.
V 1. sloupci jsou uvedeny skupiny účinných látek a/nebo související účinné látky/léčivé přípravky. Podtržené označují účinné látky ovlivněné rifampicinem. Jestliže je rifampicin samotný ovlivňován nějakou účinnou látkou, je oddělen spojovníkem, uveden v seznamu a podtržen v 1. sloupci tabulky spolu s látkou, která ho ovlivňuje. Pokud v kterékoli položce není žádná účinná látka podtržena, znamená to, že zde není přímá interakce ovlivňující účinnou látku. Navíce to znamená, že obecná reakce (např. hepatotoxicita) nebo endogenní látka je touto interakcí ovlivněna.
Ve 2. sloupci jsou popsány vzájemné účinky skupiny účinných látek/účinné látky.
▲ : Zvýšení
▼: Snížení
AUC (area under the curve): plocha pod křivkou
Cmax: nejvyšší koncentrace účinné látky v krvi
T1/2: poločas
Ve 3. sloupci jsou uvedeny klinické důsledky
| Skupina účinných látek/účinná látka | Interakce | Klinické důsledky |
| ACE inhibitory | ||
| Enalapril Spirapril | Plazmatické koncentrace aktivních metabolitů enalaprilu a spiraprilu ▼ | Monitorování krevního tlaku, úprava dávky enalaprilu a spiraprilu, pokud je třeba |
| Adsobenty | ||
| Aktivní uhlí-rifampicin | Absorpce rifampicinu ▼ | Současné užívání se nedoporučuje, možná ztráta účinnosti rifampicinu |
| Alfa-1 antagonisté | ||
| Bunazosin | Plazmatické koncentrace a AUC bunazosinu V | Současné užívání se nedoporučuje, pravděpodobná ztráta účinnosti |
| | bunazosinu | ||
| Analgetika | ||
| Diclofenac | AUC a Cmax diclofenacu ▼ | Možná ztráta účinnosti diclofenacu, doporučuje se sledování |
| Opioidv-rifampicin (např. morfin, fentanyl, buprenorfin, metadon, kodein) | Metabolizmus opioidů se rifampicinem zrychluje, biologická dostupnost rifampicinu může být snížená | Doporučuje se střídavě rozložené dávkování, pečlivé monitorování, může být třeba zvýšit dávku opioidů |
| Paracetamol | Rifampicin může urychlit rozpad paracetamolu, riziko hepatotoxicity je zvýšené | Současné používání se nedoporučuje, pečlivé monitorování |
| Anestetika | ||
| Alfentanil | Eliminace alfentanilu je zrychlená (asi 3×) | Možná ztráta účinnosti alfentanilu, může být třeba upravit dávku |
| Ropivakain | Eliminace ropivakainu je zrychlená aktivací enzymů CYP, t-i/2 a AUC ropivakainu ▼ | Menší účinek na kvalitu a trvání lokální anestezie (interakce pouze v případě, že se ropivakain dostane do krevního oběhu) |
| Antagonisté receptoru pro angiotensin II | ||
| Losartan | Eliminace losartanu a jeho aktivního metabolitu je zrychlena aktivací enzymů CYP způsobenou rifampicinem, AUC losartanu ▼ (o 35 %) T1/2 losartanu ▼ (o 50 %), rozpad perorálního losartanu je také zvýšen | Je třeba sledovat krevní tlak |
| Antihelmintika | ||
| Praziquantel | Plazmatické koncentrace paraziquantelu ▼ | Doporučuje se monitorovat hladiny paraziquantelu |
| Antiarytmika | ||
| Amiodaron Chinidin Disopvramid Lorcainid Propafenon Tocainid | Rifampicin může snižovat plazmatické koncentrace antiarytmik | Je indikováno monitorování srdečního rytmu, může být třeba upravit dávku antiarytmik |
| Antiastmatika | ||
| Teofylin | Rifampicin zrychluje metabolizmus teofylinu | Monitorování hladin teofylinu v séru, zejména při začátku a konci léčby, může být třeba upravit dávku teofylinu |
| Antibiotika | ||
| Pyrazinamid | Zvýšené riziko hepatotoxicity | Sledování funkce jater |
| Cotrimoxazol (trimetoprim/sulfametoxazol)-rifampicin | Clearence rifampicinu je snížené, plazmatické hladiny, AUC rifampicinu a Cmax jsou zvýšené | Zvýšená hepatotoxicita, monitorování funkce jater |
| Clarithromvcin | Plazmatické koncentrace clarithromycinu ▼ | Současné podávání se nedoporučuje, možná ztráta účinnosti clarithromycinu |
| Chloramfenikol Doxycvklin | Plazmatické koncentrace doxycyklinu a chloramfenikolu ▼ | Ztráta účinnosti doxycyklinu a chloramfenikolu, nutné zvýšení dávky doxycyklinu a chloramfenikolu |
| Ciprofloxacin | Eliminace moxifloxacinu | Není nutná úprava dávky |
| Moxifloxacin | a ciprofloxacinu je zrychlená | |
| Dapson | Eliminace dapsonu je zrychlená | Možná ztráta účinnosti dapsonu, zvýšení dávky dapsonu, pokud je třeba |
| Linezolid | AUC a Cmax linezolidu snížené rifampicinem | Možná ztráta účinnosti linezolidu |
| Metronidazol | Eliminace metronidazolu zrychlená, AUC ▼ | Možná ztráta účinnosti metronidazolu, úprava dávky metronidazolu, pokud je třeba |
| Telitromvcin | AUC telitromycinu ▼ (o 86 %), Cmax ▼ (o 79 %) | Současné podávání se nedoporučuje, léčba telitromycinem by se neměla provádět dříve než za 2 týdny po ukončení léčby přípravkem EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg |
| Anticholinergika | ||
| Darifenacin | Rozpad darifenacinu je rifampicinem zrychlen | Možná ztráta účinnosti darifenacinu, může být potřebná úprava dávky darifenacinu |
| Antidepresiva | ||
| Amitriptvlin Nortriptvlin | Plazmatické koncentrace amitriptylinu a nortriptylinu ▼ | Možná ztráta účinnosti amitriptylinu a nortriptylinu; úprava dávky amitriptylinu a nortriptylinu může být potřeba |
| Citalopram | Rozpad citalopramu je rifampicinem zrychlen | Možné zhoršení kontroly základního neurologického onemocnění |
| Mirtazapin | Zvýšení clearence mirtazapinu | Možná ztráta účinnosti mirtazapinu, může být třeba zvýšit dávku mirtazapinu |
| Sertralin | Metabolizmus sertralinu ▲ | Ztráta účinnosti a možné zhoršené anxiózní symptomy, může být třeba zvýšit dávku sertralinu |
| Antidiabetika | ||
| Inzulín a deriváty Sulfonvlurev Biquanidv Glinidv Inhibitory DPP-4 | Účinek antidiabetki může být rifampicinem jak zvýšený, tak snížený | Monitorování hodnot glykémie, může být třeba úprava dávek antidiabetik |
| Antiepileptika | ||
| Carbamazepin | Metabolizmus carbamazepinu je rifampicinem zrychlen | Pečlivý klinický dohled je nutný, stanovení hladin carbamazepinu nutné, úprava dávky carbamazepinu může být třeba |
| Lamotriqin | AUC a ti/2 lamotriginu jsou rifampicinem snížené ▼ | Možná ztráta účinnosti lamotriginu, může být třeba zvýšení dávky lamotriginu |
| Fenvtoin | Metabolizmus fenytoinu je rifampicinem zrychlený | Pečlivé monitorování nezbytné, zejména na začátku a konci léčby, stanovení plazmatických hladin fenytoinu, úprava dávky fenytoinu, pokud je třeba |
| Kyselina valproová | Rifampicin zvyšuje clearence, a tím snižuje plazmatické koncentrace kyseliny valproové | Pečlivé monitorování nezbytné, zejména na začátku a konci léčby, úprava dávky kyseliny valproové může být potřebná |
| Antihistaminika | ||
| Cimetidin Ranitidin | Eliminace cimetidinu a ranitidinu zrychlená | Možná ztráta účinnosti cimetidinu a ranitidinu |
| Fexofenadin | Eliminace perorálního fexofenadinu zrychlená, snížené plazmatické | Možná ztráta účinnosti fexofenadinu |
| koncentrace fexofenadinu, ale terminální t-1/2 a renální clearence nezměněny | ||
| Antikoagulancia | ||
| Rivaroxaban | Plazmatické koncentrace rivaroxabanu ▼ | Současné používání se nedoporučuje, zvýšení dávky rivaroxabanu nezbytné |
| Apixaban Dabiqatran | Plazmatické koncentrace apixabanu a dabigatranu ▼ | Současné podávání se nedoporučuje |
| Fenprocoumon, warfarin a iiné kumariny | Metabolizmus je rifampicnem urychlen | Mělo by být zamezeno současnému podávání, možná ztráta účinnosti fenprocoumonu, warfarinu a jiných kumarinů, pečlivé monitorování protrombinu a hodnot INR, zejména na začátku a na konci léčby, může být třeba upravit dávku fenprocoumonu, warfarinu a jiných kumarinů |
| Antimykotika | ||
| Caspofunqin | Plazmatické koncentrace caspofunginu ▼ | Ztráta účinnosti caspofunginu, nutné zvýšení dávky caspofunginu |
| Flukonazol | AUC, Cmax a plazmatické koncentrace flukonazolu jsou rifampicinem snížené | Mělo by se použít alternativní antimykotikum, možná ztráta účinnosti flukonazolu, pečlivé monitorování, může být potřeba upravit dávku flukonazolu |
| Itrakonazol Ketokonazol | AUC, Cmax a plazmatické koncentrace itrakonazolu a ketokonazolu snížené | Současné podávání se nedoporučuje |
| Vorikonazol | Cmax vorikonazolu snížené 0 93 % a AUC 0 96 % | Selhání léčby kontraindikováno (viz 4.3) |
| Terbinafin | Clearence terbinafinu je zvýšené | Není třeba žádná úprava dávky |
| Antiprotozoika | ||
| Atovaquone | Plazmatické koncentrace atovaquonu jsou 0 52 % snížené | Současné podávání se nedoporučuje |
| Chinin | Eliminace chininu zrychlená, t-1/2 chininu ▼ | Sledován hladin chininu a monitorování srdeční činnosti nezbytné, zejména na konci léčby přípravkem EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg, může být třeba zvýšit dávku chininu |
| Chlorochin | Rifampicin může zrychlit metabolizmus chlorochinu | Možná ztráta účinnosti chlorochinu, pečlivé monitorování nutné |
| Meflochin | Plazmatické koncentrace meflochinu ▼ 0 19 % | Možná ztráta účinnosti meflochinu, pečlivá úprava dávky meflochinu může být potřeba, pečlivé monitorování, a to i po vysazení léčby přípravkem EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg, riziko rozvoje meflochinové rezistence ▲ |
| Betablokátory | ||
| Atenolol | Plazmatické koncentrace betablokátorů mohou být rifampicinem sníženy | Je indikováno monitorování srdeční činnosti, může být nutné upravit dávku betablokátorů |
| Bisoprolol | ||
| Carvedilol | ||
| Celiprolol | ||
| Metoprolol Nadolol Talinolol Tertatolol Možná i další betablokátory degradované játry | ||
| Blokátory kalciového kanálu | ||
| Diltiazem Lerkanidipin Manidipin Nifedipin Nilvadipin Nisoldipin Verapamil | Plazmatické koncentrace blokátorů kalciového kanálu ▼ | Možná ztráta účinnosti blokátorů kalciového kanálu; pokud je třeba úprava dávek blokátorů kalciového kanálu, další úprava by měla být zajištěna po vysazení přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600mg |
| Antaqonista chemokinového receptoru 5 | ||
| Maraviroc | Cmax maravirocu je kvůli rifampicinu sníženo o 66 % a AUC o 63 % | Je třeba pečlivé monitorování, možná ztráta účinnosti maravirocu, úprava dávky maravirocu potřebná |
| Inhibitory COX-2 | ||
| Celecoxib Etoricoxib Rofecoxib | Metabolizmus celecoxibu, etoricoxibu a rofecoxibu je rifampicinem urychlen | Monitorování, úprava dávky celecoxibu, etoricoxibu a rofecoxibu může být potřebná, další úprava by měla být zajištěna po vysazení přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg |
| Antagonisté endotelinu | ||
| Bosentan | Absorpce a metabolizmus bosentanu jsou ovlivněny; na začátku terapie existuje význačné zvýšení průběžných hladin bosentanu po iniciálním podání rifampicinu; v ustáleném stavu dominuje účinek rifampicinu na metabolizmus bosentanu a způsobuje snížení plazmatických koncentrací | Pečlivé monitorování, testování funkce jater nutné |
| Protizánětlivé léky | ||
| Sulfasalazin | Snížení plazmatické koncentrace sulfapyridinu, metabolitu sulfasalazinu | Možná ztráta účinnosti sulfasalazinu, monitorování nutné |
| Glukokortikoidy | ||
| Budesonid | Plazmatické koncentrace budesonidu může být rifampicinem snížena | Pečlivé monitorování, účinek budesonidu může být snížen |
| Kortison Dexamethazon Fludrokortizon Hvdrokortizon Metvlprednisolon Prednison Prednisolon | Plazmatické koncentrace kortizonu, dexamethazonu, fludrokortizonu, hydrokortizonu, metylprednisolonu, prednisonu a prednisolonu mohou být rifampicinem sníženy | Pečlivé monitorování; úprava dávky glukokortikoidů může být potřebná na začátku a konci terapie |
| Kardioglykosidy | ||
| Diqitoxin Digoxin | Plazmatické koncentrace digitoxinu a digoxinu mohou být rifampicinem sníženy | Pečlivé monitorování činnosti srdce a stanovení hladin kardioglykosidů v séru, může být potřebná úprava dávky digoxinu a digitoxinu |
| Hormonální antikoncepce | ||
| Noretisteron Mestranol Ethinvlestradiol | Eliminace kontraceptiv je rifampicinem zrychlená | Snížená účinnost; doporučují se další nehormonální antikoncepční metody, menstruační abnormality možné |
| Hormony | ||
| Levothvroxin | Plazmatické koncentrace levothyroxinu ▼, hladiny thyrotropinu A | Monitorování hladin thyrotropinu se doporučuje, úprava dávky levothyroxinu může být potřebná na začátku a na konci léčby přípravkem EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg |
| Antagonisté 5-HT3 | ||
| Ondansetron | Plazmatické koncentrace ondansetronu V | Antiemetický účinek může být snížen, může být třeba upravit dávku ondansetronu |
| Hypnotika | ||
| Zaleplon Zolpidem Zopiclon | Plazmatické hladiny zaleplonu, zolpidemu a zopiclonu ▼ | Možná ztráta účinnosti zaleplonu, zolpidemu a zopiclonu, potřebné monitorování |
| Imunomodulátory | ||
| BCG (Bacillus Calmette-Guérin) vakcína | Ztráta účinnosti vakcíny (včetně použití u karcinomu močového měchýře) | Současné používání se nedoporučuje |
| Interferon beta-1a | Zvýšené riziko hepatotoxicity | Pečlivé monitorování, testy jaterní funkce, pokud ALT je > 5× nad normálem, pro interferon beta-1a se doporučuje snížení dávky, kterou je možno opět zvýšit po normalizaci ALT |
| Imunosupresiva | ||
| Azathioprin Tarcolimus | Eliminace azathioprinu a tacrolimu zrychlená rifampicinem | Současné podávání se nedoporučuje, je zde riziko rejekce transplantátu |
| Cvklosporin Everolimus Temsirolimus | Eliminace cyklosporinu everolimu a temsirolimu je rifampicinem zrychlená | Současné podávání se nedoporučuje, je zde riziko rejekce transplantátu; pokud je současné užívání nutné, pak pečlivé monitorování plazmatických hladin, plus úprava dávky cyklosporinu, everolimu a temsirolimu |
| Sirolimus Mvkofenolát | Eliminace sirolimu a mykofenolátu zrychlená rifampicinem, Cmax sirolimu a mykofenolátu ▼ a AUC ▼ | Současné podávání se nedoporučuje, je zde riziko rejekce transplantátu; pokud je současné užívání nutné, pak pečlivé monitorování plazmatických hladin a úprava dávky sirolimu a mykofenolátu jsou potřebné |
| Leflunomid/teriflunomid | Rifampicin zvyšuje plazmatické koncentrace aktivního metabolitu leflunomidu asi 0 40 %, možná akumulace kvůli dlouhému t-1/2 leflunomidu | Zvýšené riziko hepatotoxicity, periferní neuropatie, imunosuprese a suprese kostní dřeně; jaterní enzymy a bilirubin by měly být změřeny před začátkem terapie leflunomidem, pak minimálně jednou měsíčně po dobu 6 měsíců léčby a poté v intervalech 6–8 týdnů; pacienti s poruchou jater či se zvýšenými hladinami transamináz (ALT > dvojnásobné než normál) by leflunomid neměli užívat; vysazení |
| léčby, když je ALT > trojnásobek normálu, eliminace aktivního metabolitu leflunomidu cholestyraminem nebo aktivním černým uhlím, monitorování týdně, pokud je třeba, opakovat proplach | ||
| Inhibitory integrázy | ||
| Raltegravir | Raltegravir AUC ▼, Cmax ▼ | Ztráta účinnosti raltegraviru, je potřebné zvýšení dávky raltegraviru |
| Kontrastní látky | ||
| Radiokontrastní látky (např. pro vyšetření žlučníku) | Biliární exkrece radiokontrastních látek může být rifampicinem zpožděna | Testy by měly být provedeny před ranní dávkou přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg |
| Antilipidemika | ||
| Fluvastatin | Metabolizmus fluvastatinu je rifampicinem zrychlen, Cmax fluvastatinu ▼ (o 59 %) | Možná ztráta účinnosti fluvastatinu, pečlivé monitorování, může být potřeba zvýšit dávku fluvastatinu |
| Simvastatin | Plazmatické koncentrace a biologická dostupnost simvastatinu rifampicinem snížená, Cmax V(o 90%), AUC ▼ (o 87 %) | Současné podávání se nedoporučuje, pravděpodobná ztráta účinnosti simvastatinu; během léčby: pečlivý dohled (surveillance), potřebná úprava dávky |
| Pravastatin | Orální biologická dostupnost pravastatinu může být rifampicinem u některých pacientů snížená | Možná ztráta účinnosti pravastatinu, pečlivý dohled, může být potřebné zvýšení dávky pravastatinu |
| Atorvastatin | Plazmatické koncentrace a biologická dostupnost atorvastatinu je rifampicinem snížená, AUC T(o78%) | Možná ztráta účinnosti atorvastatinu, pečlivé sledování, ke snížení interakcí se doporučuje stejný čas dávky přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg a Atorsvastatinu |
| Ezetimib | Účinek ezetimibu může být rifampicinem snížen | Možná ztráta účinnosti ezetimibu, pečlivé sledování |
| Neuroleptika | ||
| Klozapin Quetiapin | Plazmatické koncentrace klozapinu a quetiapinu rifampicinem snížené | Možná ztráta účinnosti klozapinu a quetiapinu; pečlivé monitorování neurologického stavu požadováno, stanovení sérových hladin klozapinu a quetiapinu doporučeno, může být třeba úprava dávky klozapinu a quetiapinu |
| Haloperidol | Metabolizmus haloperidolu je rifampicinem zrychlen | Možná ztráta účinnosti haloperidolu, pečlivé monitorování neurologického stavu vyžadováno, úprava dávky haloperidolu, pokud je třeba |
| Risperidon | Plazmatické koncentrace risperidonu ▼, AUC ▼ (0 72 %), Cmax ▼ (0 50 %) | Možná ztráta účinnosti risperidonu, pečlivé monitorování vyžadováno |
| Nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NNRTIs | ||
| Etravirin | Nebylo zkoumáno | Schváleno pouze v kombinaci s kontraindikovanými inhibitory proteáz —> kontraindikováno (viz 4.3) |
| Delavirdin Nevirapin | Plazmatické koncentrace a AUC delavirdinu a nevirapinu snížené | Nekompenzovatelná ztráta účinnosti inhibitorů reverzní transkriptázy —> kontraindikováno (viz 4.3) |
| Efavirenz | Cmax a AUC efavirenzu jsou rifampicinem snížené, zvýšené riziko hepatotoxicity | Zvýšení dávky efavirenzu, pokud je třeba, pečlivé monitorování hladin efavirenzu, testy jaterní funkce před léčbou a během ní vyžadováno |
| Nukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NRTIs) | ||
| Abacavir | Plazmatické koncentrace abacaviru mohou být rifampicinem lehce sníženy | Klinická relevance neznámá |
| Zidovudin | Cmax zidovudinu ▼ (o 43 %) a AUC ▼ (o 47 %) | Pečlivé monitorování účinku zidovudinu vyžadováno, možná ztráta účinnosti; pokud je zidovudin užíván v rámci fungování režimu antiretrovirové terapie, úprava dávky často není nutná; rozhodnutí by měl provést HIV specialista |
| Antagonisté opioidů | ||
| Naltrexon | Zvýšené riziko hepatotoxicity | Mělo by být zamezeno současnému podávání; vyšetření jaterních testů vyžadováno |
| Léky proti osteoporóze | ||
| Cinacalcet | Metabolizmus cinacalcetu může být zrychlen | Možná ztráta účinnosti cinacalcetu, může být třeba upravit dávku cinacalcetu |
| Inhibitory fosfodiesterázy-4 | ||
| Roflumilast | Cmax a AUC roflumilastu a N-oxidu roflumilastu jsou rifampicinem snížené | Kvůli silné interakci s rifampicinem by se mělo současnému podávání zamezit, pečlivé monitorování, úprava dávky roflumilastu, pokud je potřeba |
| Inhibitory proteáz | ||
| Amprenavir Atazanavir Darunavir Fosamprenavir Indinavir Lopinavir Ritonavir Saquinavir Tipranavir | Biologická dostupnost (AUC) inhibitorů proteáz je rifampicinem snížena ▼ | Nekompenzovatelná ztráta účinnosti inhibitorů proteáz —> kontraindikováno (viz 4.3) |
| Selektivní modulátory estrogenových receptorů (ŠERM) | ||
| Tamoxifen | Rifampicin snižuje Cmax tamoxifenu o 55 %, AUC pak o 86 % | Současnému používání by se mělo zabránit, pečlivé monitorování, úprava dávky tamoxifenu, pokud je třeba |
| Toremifen | Rifampicin snižuje Cmax toremifenu o 55 %, AUC pak o 87 % | Současnému používání by se mělo zabránit, pečlivé monitorování, pravidelné měření elektrolytů, vyšetření krevního obrazu a jaterních testů, úprava dávky toremifenu, pokud je třeba |
| Protidestičkové látky | ||
| Klopidoqrel | Rifampicin vede ke zvýšené aktivaci a aktivitě klopidogrelu | Pečlivé monitorování potřebné, antikoagulační účinek klopidogrelu je zvýšený, zvýšené krvácivé diatézy |
| Trankvilizéry | ||
| Benzodiazepinv (např. diazepam, midazolam, triazolam) | Metabolizmus benzodiazepinů může | Pečlivé monitorování, může být potřeba upravit dávku benzodiazepinů |
| být rifampicinem zrychlen | ||
| Buspiron | Plazmatické koncentrace a ti/2 buspironu V | Anxiolytický účinek buspironu může být snížen, pečlivé monitorování, úprava dávky buspironu, pokud je třeba |
| Urikosurika | ||
| Probenecid-rifampicin | Plazmatické koncentrace rifampicinu mohou být působením probenecidu u některých pacientů zvýšené, zvýšené riziko hepatotoxicity | Monitorování hodnot jaterní funkce |
| Vitamíny | ||
| Vitamin D | Plazmatické koncentrace vitaminu D jsou rifampicinem sníženy | Symptomatické kostní onemocnění lze očekávat pouze po dlouhodobém podávání rifampicinu (> 1 rok); v případě suplementace vitaminu D se požaduje monitorování hladin sérového kalcia, hladin fosfátů v séru a renálních funkcí; úprava dávky vitaminu D, pokud je třeba |
| Cytostatika | ||
| Bendamustin | Plazmatické hladiny bendamustinu jsou rifampicinem sníženy, zatímco plazmatické hladiny aktivních metabolitů bendamustinu jsou rifampicinem zvýšeny | Pečlivé monitorování nezbytné, zvýšené koncentrace metabolitů bendamustinu mohou změnit účinek bendamustin a zvýšit riziko nežádoucích reakcí |
| Bexaroten | Plazmatické koncentrace bexarotenu mohou být možná rifampicinem sníženy | Monitorování nutné |
| Clofarabin | Zvýšené riziko hepatotoxicity | Současnému podávání by mělo být zamezeno, pečlivé monitorování jaterní funkce potřebné |
| Gefitinib | Metabolzimus gefitinibu rifampicinem zrychlený | Pečlivé monitorování, může být třeba úprava dávky gefitinibu |
| Imatinib | Rifampicin snižuje AUC imatinibu o 74 % a Cmax o 54 % | Současnému podávání by mělo být zamezeno, pravděpodobná ztráta účinnosti imatinibu |
| Irinotekan | Eliminace irinotekanu je rifampicinem zrychlena, AUC irinotekanu (aktivní metabolity) V | Možná ztráta účinnosti irinotekanu, může být třeba upravit dávku irinotekanu |
| Metotrexát | Zvýšené riziko hepatotoxicity | Současnému podávání by mělo být zamezeno, vyžadovány testy funkce jater |
| Pazopanib | Metabolizmus pazopanibu rifampicinem zrychlen | Současnému podávání by mělo být zamezenomožnáztráta účinnosti pazopanibu |
| Thioquanine | Zvýšené riziko hepatotoxicity | Současnému podávání by mělo být zamezeno, nutné testy funkce jater |
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Ženy s fertilním potenciálem/antikoncepce:
Během léčby rifampicinem musí být zabráněno otěhotnění a musí být proto zavedena/praktikována spolehlivá antikoncepce (viz sekce 4.4 a 4.5).
Těhotenství:
Rifampicin prochází placentou, koncentrace u plodu dosahují přibližně 12 – 33 % z koncentrace v mateřské krvi. Kvůli opožděné eliminaci mohou být v amniové tekutině přítomny vyšší koncentrace než v mateřské krvi. Informace v literatuře týkající se teratogenity u člověka jsou rozporuplné. Stanovení teratogenního rizika dále komplikuje fakt, že rifampicin se většinou používá v kombinaci s jinými antituberkulotiky. Dosud bylo zdokumentováno 14 případů malformace u 117 párů matka-dítě exponovaných v prvních 4 měsících gravidity. U novorozenců byla pozorována zvýšená incidence hypoprotrombinémie či krvácivých tendencí. Ve studiích se zvířaty byla zjištěna reprodukční toxicita (viz sekce 5.3).
V případě již přítomné gravidity smí být rifampicin předepsán v prvním trimestru pouze v absolutně nutných případech, protože nelze vyloučit zvýšení rizika malformací. Ve druhém a třetím trimestru smí být rifampicin užíván pouze po pečlivém zvážení poměru benefit/riziko.
Pokud se rifampicin podává v posledních týdnech gravidity, může to vést ke zvýšení krvácivé diatézy u matky a novorozence (viz sekce 4.4).
Nicméně léčba aktivní tuberkulózy rifampicinem v těhotenství je v zásadě možná. Pacientka však musí být informována, že po užívání rifampicinu během časné fáze těhotenství nelze s absolutní jistotou vyloučit riziko vzniku malformace.
Pokud k těhotenství dojde během léčby rifampicinem, není třeba indukovat potrat.
Kojení:
Rifampicin je vylučován do lidského mléka, ale předpokládá se, že jeho koncentrace, které vstřebá kojenec, jsou příliš malé na to, aby vyvolaly nežádoucí účinky u kojence.
Nicméně by měl být přípravek EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg používán během kojení pouze po pečlivém vyhodnocení poměru benefit/riziko.
Fertilita:
Fertilita u krys nebyla po léčbě rifampicinem narušena.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Kvůli nežádoucím reakcím, které se mohou možná vyskytnout (viz sekce 4.8) může tento přípravek, i když je používán dle návodu, změnit schopnost pohotové reakce v takovém rozsahu, že schopnost řídit a obsluhovat stroje či pracovat bez zajištění pevnou oporou je narušena. To platí zejména v kombinaci s alkoholem.
4.8 Nežádoucí účinky
Jako nejčastější nežádoucí reakce na léčbu rifampicinem je popisována změna jaterních testů (zejména zvýšení aktivity transamináz), což obecně není klinicky relevantní a vrací se při pokračující terapii. Avšak ve velmi vzácných případech se může vyskytnout také symptomatická hepatitida, která může být v některých případech fatální.
Dalšími častými nežádoucími reakcemi na léčbu rifampicinem jsou alergické reakce a gastrointestinální obtíže.
V místě aplikace infuze může kvůli parenterálnímu podávání přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg dojít k iritaci žíly, zejména při dlouhodobém podávání infuzního roztoku.
Pro vyhodnocení nežádoucích reakcí se používají následující četnosti:
| Velmi časté: | > 1/10 |
| Časté: | > 1/100 až < 1/10 |
| Méně časté: | > 1/1000 až < 1/100 |
| Vzácné: | > 1/10 000 až <1/1 000 |
| Velmi vzácné: | < 1/10 000 |
| Není známo: | z dostupných údajů nelze odhadnout |
| Velmi časté (> 1/10) | Časté (> 1/100 až < 1/10) | Méně časté (> 1/1000 až < 1/100) | Vzácné (>1/10 000 až < 1/1 000) | Velmi vzácné (< 1/10 000) | Není známo (z dostupnýc h údajů nelze odhadnout) |
| Poruchy krve a lymfatického systému | |||||
| Eozinofilie, leukopenie, granulocytopenie, trombocytopenie, trombocytopenická purpura, hypoprotrombin émie, hemolytická anémie, disseminovaná intravaskulární koagulopatie | |||||
| Poruchy imunitního systému | |||||
| Mírné alergické | Těžké alergické reakce, např. | Lupusu podobný | |||
| reakce (horečka, erythema multiforme, svědění, kopřivka) | dusnost, záchvaty podobné astmatickému záchvatu, plicní edém nebo další typy edému a dokonce i anafylaktický šok (viz 4.4) | („lupus like“) syndrom3, syndrom chřipky5, těžké kožní alergické reakce jakými jsou toxická epidermální nekrolýza (Lyell’s syndrom) a exfoliativní dermatitidac | ||||
| Endokrinní poruchy | ||||||
| Poruchy menstruace0, Addisonská krize u pacientů s Addisonovou chorobou | ||||||
| Poruchy metabolizmu a výživy | ||||||
| Porfýrie (viz 4.4) | ||||||
| Psychiatrické poruchy | ||||||
| Zmatenost, psychózy | ||||||
| Poruchy nervového systému | ||||||
| Ataxie, neschopnost koncentrace, bolesti hlavy, únava,točení hlavy, parestezie | ||||||
| Oční poruchy | ||||||
| Poruchy visu, ztráta visu, neuritida optiku | Hnědo-červené zbarvení slze | |||||
| Gastrointestinální poruchy | ||||||
| Ztráta chuti, bolest žaludku, nauzea, zvracení, nadýmání , průjem | Akutní pankreatitida (viz též 4.4) | Kolitida spojená s používáním antibiotik (pseudomembra nózní enterokolitida), průjem spojený s bakterií Clostridium difficile (viz 4.4) | ||||
| Hepatobiliární poruchy | ||||||
| Zvýšení enzymatické aktivity jako je SGOT (AST), SGPT (ALT), alkalická fosfatáza, | Žloutenka, hepatomeg alief | Zvýšený sérový bilirubin | Akutní hepatitida (v některých případech může být fatální) | |||
| gama-glutamyltrans peptidáza | |||||
| Muskuloskeletální poruchy a poruchy pojivových tkání | |||||
| Myopatie | Svalová slabost | ||||
| Poruchy ledvin a močových cest | |||||
| Porucha ledvin | Akutní renální selhání | Intersticiální nefritida, tubulární nekróza | |||
| Těhotenství, šestinedělí a perinatá | ní stavy | ||||
| Postnatální krvácení u matky a novorozence3 | |||||
| Vaskulární poruchy | |||||
| Leukocytoklas tická vaskulitida | |||||
| Obecné poruchy a stavy v místě aplikace | |||||
| I | | Iritace žíly | ||||
as horečkou, slabostí, atralgiemi, myalgiemi a výskytem antinukleárních protilátek
bve spojení s intermitentním nebo poté nepravidelným užíváním rifampicinu, příznaky podobné „lupus-like“ syndromu (viz také 4.4)
c pozorovaná v souvislosti s kombinovanou léčbou antituberkulotiky-
s rifampicinem a dalšími látkami; reakce nebylo možné připsat s jistotou jedné z účinných látek
d sekundární k účinku, který má rifampicin na metabolizmus steroidních hormonů
e způsobené vlastní barvou rifampicinu a neškodné (viz také 4.4)
f svou povahou většinou krátkodobý přechodný jev
9 když se podává během posledních týdnů těhotenství (viz také 4.4 a 4.6)
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím:
Bundesinstitut fur Arzneimittel und Medizinprodukte (Federální institut pro léky a zdravotnické prostředky) Abt. Pharmakovigilanz
(Oddělní pro farmakovigilanci)
Kurt-Georg-Kiesinger-Allee 3
D-53175 Bonn
Webové stránky: .
4.9 Předávkování
Po akutním předávkování byly hlášeny následující příznaky:
-
– nauzea, zvracení (zbarvení žaludečního obsahu), svědění, bolest v celém břiše, cholestáza
-
– kůže, skléry a sliznice mohou vykazovat žluto-oranžové zbarvení
-
– mohou být zbarveny další exkrety (moč, stolice)
-
– extrémní předávkování může vést k neklidu, dušnosti, tachykardii, generalizovaným křečím a zástavě dýchání a oběhu.
U M. tuberculosis je rezistence na rifampicin spojena s mutacemi v genu rpoB. Tento gen kóduje beta-subjednotku bakteriální DNA-dependentní RNA polymerázy. Mutace tohoto genu vede k jednokrokové („one-step“), vysokostupňové rezistenci M. tuberculosis na rifampicin.
Existuje paralelní rezistence s rifabutinem a rifapentinem a jinými chemicky příbuznými látkami.
Monoterapie indukuje rychlý rozvoj rezistence („one-step“ rezistence) u mykobakterií i dalších patogenů.
Pro bakterie tuberkulózy je podle DIN standardů 32,0 mg/l rifampicinu nejnižší koncentrací (nebo: kritickou koncentrací) v kultivačním médiu (Lówenstein-Jensen kultivační médium), při níž růst svědčí pro rezistenci na rifampicin. Tato kritická koncentrace je výše než MIC a znamená klinickou rezistenci.
U tuberkulózních patogenů, s bakterií Mycobacteríum tuberculosis, s níž se setkáváme nejčastěji a která je nejčastěji hlášeným patogenem z komplexu Mycobacteríum tuberculosis (jenž zahrnuje Mycobacteríum bovis, Mycobacteríum africani, Mycobacteríum microti), prevalence získané rezistence na rifampicin kolísá podle lokality a v průběhu času. Podle údajů hlášených v souladu s Německým zákonem o ochraně proti infekcím hlásí Institut Roberta Kocha míru rezistence v Německu 2,0 % (2010), 2,1 %
(2011), 2,4 % (2012), 3,6 % (2013) a 3,4 % (2014). To znamená, že tuberkulózní patogeny jsou na rifampicin obvykle citlivé. Při volbě terapeutického režimu by měla být ve všech případech vyhledána rada odborníka.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Pokud jde o farmakokinetické parametry, není na začátku léčby nebo po jednotlivém podání rozdíl mezi perorálním a intravenózním použitím. To se změní po několika týdnech užívání. Kvůli auto-indukci jaterních enzymů se clearence rifampicinu zvýší, což značně snižuje biologickou dostupnost po perorálním podání ve srovnání s podáním cestou intravenózní infuze.
Vazba na plazmatické proteiny je asi 70 – 90 %. Účinná látka vykazuje dobrý průnik do buněk a tkání, což se odráží ve vysokém objemu distribuce, který je více než 1 l/kg. Až více než 20× vyšší koncentrace se nacházejí v játrech a až 5× vyšší koncentrace v ledvinách v porovnání se sérem. Pouze přibližně 25 % rifampicinu je negativně ionizováno při pH krve, rychlá distribuce z krevní plazmy do jiných tělesných tekutin a tkání je částečně vysvětlena dobrou rozpustností v tucích.
50 – 70 % koncentrace v séru lze dosáhnout ve svalové tkáni a 10 – 20 % v kostech. V obsahu kaseózní dutiny jsou koncentrace nižší než v séru. Nižší koncentrace než v séru se nacházejí vmozkomíšním moku (10 – 85 %), pleurální tekutině (5 – 40 %), ve sputu (až 20 %) a ve slinách (až 15 %). V potu a ve slinách se nachází jen stopy rifampicinu.
Rifampicin prochází placentámí bariérou a koncentrace dosažené ve fetální krvi zhruba odpovídají 1/3 koncentraci v krvi mateřské. K akumulaci rifampicinu dochází také v amniové tekutině (viz sekce 4.6). Průchod bariérou mezi krví a mlékem vede ktomu, že koncentrace v mateřském mléku jsou přibližně 10 – 25 % z koncentrace v krvi.
U člověka rifampicin konvertuje v játrech na 25-desacetyl rifampicin jakožto hlavní metabolit. Výsledkem indukce mikrozomálních enzymů P450 je to, že rychlost metabolizmu se při opakovaném podávání rifampicinu zvyšuje, což vede k posunu z renální exkrece ve prospěch biliární exkrece. Současně se tímto procesem zkrátí poločas v séru.
Mikrobiologický účinek hlavního metabolitů nebyl zatím dostatečně prozkoumán.
Eliminace
Iniciální poločas rifampicinu může být 3 – 6 – 16 hodin. To je ovlivněno enterohepatálním oběhem látky. Kvůli výše popsané enzymové indukci se poločas během prvních týdnů léčby zkracuje. Rifampicin a jeho hlavní metabolit 25-desacetyl rifampicin jsou vylučovány převážně hepatobiliární cestou (přibližně 70 – 80 % celkové clearence). Přibližně 10 – 15 % podané látky se vyloučí močí; poměr rifampicinu a 25-desacetyl rifampicinu je stejný. Renální clearence dosahuje přibližně 1/8 rychlosti glomerulární filtrace.
Rifampicin vykazuje nelineární farmakokinetiku.
Eliminace při poruše funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater jsou plazmatické koncentrace zvýšené a eliminační poločas je prodloužený (viz sekce 4.2).
Eliminace při poruše funkce ledvin
Eliminace rifampicinu není renální dysfunkcí ovlivněna (viz sekce 4.2).
Dialyzovatelnost
Hemodialýzou ani peritoneální dialýzou se nedosáhne signifikantního snížení koncentrací rifampicinu v séru.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Nejsou žádné údaje ze studií chronické toxicity, které by svědčily pro to, že by se mohly vyskytnout dosud neznámé nežádoucí reakce u člověka.
V bakteriálních testech genotoxicity byl rifampicin negativní. Testy in vitro na lidských a jiných savčích buňkách však produkovaly protichůdné výsledky, než dosud provedené testy in vivo. Mutagenní potenciál rifampicinu nelze na základě dosud provedených studií přesvědčivě stanovit.
Celoživotní („lifetime“) studie na krysách a myších neodhalily žádný relevantní důkaz karcinogenního potenciálu rifampicinu.
Ve studiích provedených v tomto ohledu se vyskytly fetotoxické účinky u krys od 100 mg/kg/den a malformace u krys a myší od 150 mg/kg/den (CNS, spina bifida, anencefalie, rozštěp patra).
Fertilita a perinatální a postnatální vývoj nebyly u krys nepříznivě postiženy.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
EREMFAT® i.v. 300 mg:
Askorbát sodný 5 mg (jako stabilizátor)
EREMFAT® i.v. 600 mg:
Askorbát sodný 10 mg (jako stabilizátor)
6.2 Inkompatibility
Čerstvě připravený roztok může být míšen s následujícími infuzními roztoky: 5% roztok glukózy, 5% roztok fruktózy a izotonický roztok chloridu sodného. Používání jiných infuzních roztoků se nedoporučuje.
Roztoky obsahující bikarbonát sodný a/nebo laktát sodný jsou s rifampicinem fyzikálně inkompatibilní a nesmí být použity.
EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg nesmí být míšen s Ringerovým roztokem (acetát) + glukóza. EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg není kompatibilní s cefamandolem, tetracyklinem a doxycyklinem.
Fyzikální inkompatibilita (precipitát) byla pozorována mezi neředěným ( 5 mg / 5 ml) nebo ředěným (1 mg / ml ve fyziologickém NaCI roztoku) diltiazem hydrochloridem a rifampicinem (6 mg / ml ve fyziologickém NaCI roztoku) při podání cestou stejné kanyly.
Podobná inkompatibilita byla popsána pro směs parenterálních roztoků tramadolu a rifampicinu.
Kombinace 1 lahvičky přípravku STREPTO-Fatol s 1 lahvičkou přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg a 500 ml 5% glukózy nebo fyziologického roztoku chloridu sodného jsou stabilní při pokojové teplotě po dobu 4 hodin (viz 6.3 Doba použitelnosti).
Míšené infuze přípravku STREPTO-Fatol a přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg a přípravku ISOZID® 0,5 N nejsou kompatibilní.
Směs přípravku EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg s více než jedním dalším antituberkulotikem v infuzním roztoku nelze doporučit. Dokud nebudou k dispozici další studie, neměl by se přípravek EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg mísit s infuzními roztoky nebo partnery v kombinaci jiným způsobem, než bylo uvedeno výše.
6.3 Doba použitelnosti
Doba použitelnosti je 2 roky.
Tento léčivý přípravek nesmí být použit po datu exspirace.
Doba použitelnosti po rekonstituci:
Roztok připravený za aseptických podmínek z prášku a vody pro injekce je stabilní po dobu 48 hodin, pokud je skladován v chladničce.
Připravené infuzní roztoky jsou stabilní při pokojové teplotě po dobu 4 hodin. Infuzní roztoky připravené k aplikaci musí být tedy použity bezprostředně, v podobě intravenózní kapénkové infuze.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Viz sekce 6.3.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Charakter: čirá skleněná lahvička
EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg je k dispozici v následujících velikostech balení:
EREMFAT® i.v. 300 mg
Originální balení – 1 lahvička s práškem pro infuzní roztok
Nemocniční balení – 10 lahviček s práškem pro infuzní roztok
EREMFAT® i.v. 600 mg
Originální balení – 1 lahvička s práškem pro infuzní roztok
Nemocniční balení – 10 lahviček s práškem pro infuzní roztok
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku (a pro zacházení s ním)
Příprava infuzního roztoku:
Pro přípravu infuzního roztoku k aplikaci se injikuje 5 ml (EREMFAT® i.v. 300 mg) nebo 10 ml (EREMFAT® i.v. 600 mg) vody pro injekce do lahvičky s práškem, která se potom energicky po dobu půl minuty protřepává.
Poté, co pěna úplně opadne, se musí roztok rifampicinu ihned přidat k 250 ml (EREMFAT® i.v. 300 mg) nebo k 500 ml (EREMFAT® i.v. 600 mg)
Jako infuzní roztok je možné použít fyziologický roztok chloridu sodného, 5% roztok glukózy nebo 5% roztok fruktózy (srovnej s částí 6.2).
Pokud se mají podat dávky nižší nebo vyšší než 300 mg nebo 600 mg, odebere se parciální množství roztoku připraveného z prášku pro infuzní roztok ve vodě pro injekce. Pro doplnění k vyšším dávkám se pak toto množství přidá k infuzátu pouze spolu s další dávkou.
Připravené roztoky pro infuzi jsou stabilní při pokojové teplotě po dobu 4 hodiny. Roztok pro infuzi připravený k aplikaci se tudíž musí bezprostředně použít v podobě i.v. kapénkové infuze (viz sekce 6.4).
Pokud se kombinuje se streptomycin sulfátem, mělo by být vzato v úvahu následující. EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg (rozpuštěný ve vodě pro injekce) a STREPTO-Fatol (rozpuštěný ve vodě pro injekce) musí být nataženy zvlášť a zvlášť injikovány do infuzního roztoku.
Upozornění pro manipulaci s přípravkem EREMFAT® i.v. 300 mg / 600 mg: Ošetřovatelský personál by se měl vyvarovat kontaktu s rifampicinem, protože v ojedinělých případech byly u osob připravujících a podávajících infuzní roztoky pozorovány alergické reakce v obličeji a na rukou.
Veškerý nespotřebovaný léčivý přípravek či odpadní materiál musí být _ zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
RIEMSER Pharma GmbH
An der Wiek 7
17493 Greifswald – Insel Riems
Germany
Tel. +49 30 338427–0
Fax +49 38351 308
e-mail:
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA
EREMFAT® i.v. 300 mg: 3260.00.02
EREMFAT® i.v. 600 mg: 3260.01.02
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
18. 02. 2009
Další informace o léčivu EREMFAT I.V. 600 MG
Jak se EREMFAT I.V. 600 MG podává: intravenózní podání - prášek pro infuzní roztok
Výdej léku: na lékařský předpis
Balení: Injekční lahvička
Velikost balení: 1