Souhrnné informace o léku - BORTEZOMIB MEDAC
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Bortezomib medac 3,5 mg prášek pro injekční roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna injekční lahvička obsahuje bortezomibum 3,5 mg (jako mannitoli ester bortezomibi).
Po rekonstituci obsahuje 1 ml subkutánního injekčního roztoku bortezomibum 2,5 mg.
Po rekonstituci obsahuje 1 ml intravenózního injekčního roztoku bortezomibum 1 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Prášek pro injekční roztok.
Bílý až téměř bílý koláč nebo prášek.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Bortezomib medac je v monoterapii nebo v kombinaci s pegylovaným liposomálním doxorubicinem nebo s dexamethasonem indikován k léčbě dospělých pacientů s progresivním mnohočetným myelomem, kteří již prodělali nejméně jednu předchozí léčbu a kteří již podstoupili transplantaci hematopoetických kmenových buněk nebo u nichž není transplantace vhodná.
Bortezomib medac je v kombinaci s melfalanem a prednisonem indikován k léčbě dospělých pacientů s dříve neléčeným mnohočetným myelomem, u kterých není vhodná vysokodávková chemoterapie s transplantací hematopoetických kmenových buněk.
Bortezomib medac je v kombinaci s dexamethasonem nebo s dexamethasonem a thalidomidem indikován k indukční léčbě dospělých pacientů s dosud neléčeným mnohočetným myelomem, u kterých je vhodná vysokodávková chemoterapie s transplantací hematopoetických kmenových buněk.
Bortezomib medac je v kombinaci s rituximabem, cyklofosfamidem, doxorubicinem a prednisonem indikován k léčbě dospělých pacientů s dosud neléčeným lymfomem z plášťových buněk, u kterých není vhodná transplantace hematopoetických kmenových buněk.
4.2 Dávkování a způsob podání
Léčba musí být zahájena a vedena pod dohledem kvalifikovaného lékaře se zkušenostmi s používáním chemoterapeutických látek. Bortezomib musí být rekonstituován zdravotnickým pracovníkem.
Dávkování při léčbě progresivního mnohočetného myelomu (pacienti, kteří podstoupili minimálně jednu předchozí terapii)
Monoterapie
Bortezomib prášek pro injekční roztok se podává intravenózní injekcí nebo subkutánní injekcí, doporučená dávka je 1,3 mg/m2 plochy tělesného povrchu dvakrát týdně po dobu dvou týdnů, 1., 4., 8. a 11. den během 21denního léčebného cyklu. Toto 3týdenní období je považováno za léčebný cyklus. Doporučuje se, aby pacienti podstoupili 2 léčebné cykly s bortezomibem po potvrzení kompletní odpovědi. Doporučuje se rovněž, aby pacienti, kteří odpovídají na léčbu a u kterých nebylo dosaženo kompletní remise, podstoupili celkem 8 cyklů léčby bortezomibem. Odstup mezi po sobě jdoucími dávkami bortezomibu musí činit nejméně 72 hodiny.
Úprava dávkování během léčby a při opětovném zahájení léčby v monoterapii
Léčba bortezomibem musí být přerušena při výskytu jakékoli nehematologické toxicity stupně 3 nebo jakékoli hematologické toxicity stupně 4 s výjimkou neuropatie, jak je uvedeno níže (viz také bod 4.4). Jakmile příznaky toxicity ustoupí, může být léčba bortezomibem znovu zahájena dávkou sníženou o 25 % (1,3 mg/m2 snížit na 1,0 mg/m2; 1,0 mg/m2 snížit na 0,7 mg/m2). Jestliže toxicita neodezní nebo se objeví i při nejnižší dávce, musí se uvažovat o ukončení léčby bortezomibem, pokud přínos léčby prokazatelně nepřevýší riziko.
Neuropatická bolest a/nebo periferní neuropatie
Pacienti, u kterých se v souvislosti s léčbou bortezomibem objeví neuropatická bolest a/nebo periferní neuropatie, mají být léčeni, jak uvádí tabulka 1 (viz bod 4.4). Pacienti s již existující závažnou neuropatií mohou být léčeni bortezomibem pouze po pečlivém zhodnocení poměru přínosů a rizik.
Tabulka 1: Doporučené* úpravy dávkování u neuropatie související s bortezomibem
Závažnost neuropatie | Úprava dávkování |
Stupeň 1 (asymptomatická; ztráta hlubokých šlachových reflexů nebo parestezie) bez bolesti nebo ztráty funkce | Žádná |
Stupeň 1 s bolestí nebo stupeň 2 [středně těžké příznaky; omezení instrumentálních aktivit denního života (Aciiviii.es of Daily Living = ADL)] | Snížit bortezomib na 1,0 mg/m2 nebo změnit dávkovací režim bortezomibu na 1,3 mg/m2 jednou týdně |
Stupeň 2 s bolestí nebo stupeň 3 (těžké příznaky; omezení sebeobslužných ADL) | Přerušit léčbu bortezomibem, dokud příznaky toxicity neustoupí. Po ústupu toxicity obnovit léčbu přípravkem Bortezomib medac dávkou sníženou na 0,7 mg/m2 jednou týdně. |
Stupeň 4 (život ohrožující následky; nutná okamžitá intervence) a/nebo závažná autonomní neuropatie | Ukončit léčbu bortezomibem |
* Vychází z úprav dávkování ve studiích s mnohočetným myelomem fáze II a III a ze zkušeností po uvedení přípravku na
trh. Stupnice podle obecných terminologických kritérií pro nežádoucí účinky (Common Toxicity Criteria for Adverse Events, CTCAE) Národního institutu pro výzkum rakoviny (National Cancer Institute, NCI) v 4.0.
Instrumentální ADL: vztahuje se k přípravě pokrmů, nákupu potravin nebo oděvů, používání telefonu, zacházení s penězi apod.;
Sebeobslužné ADL: vztahuje se ke koupání, oblékání a svlékání, konzumaci potravy, použití toalety, užívání léků, nikoli k upoutání na lůžko.
Kombinovaná léčba s pegylovaným liposomálním doxorubicinem
Bortezomib 3,5 mg, prášek pro injekční roztok, se podává formou intravenózní nebo subkutánní injekce v doporučené dávce 1,3 mg/m2 plochy povrchu těla, dvakrát týdně po dobu dvou týdnů, 1., 4., 8. a 11. den 21denního léčebného cyklu. Toto 3týdenní období je považováno za jeden léčebný cyklus. Odstup mezi po sobě jdoucími dávkami bortezomibu musí činit nejméně 72 hodiny.
Pegylovaný liposomální doxorubicin se podává v dávce 30 mg/m2 4. den léčebného cyklu bortezomibu ve formě jednohodinové intravenózní infuze podávané po injekci bortezomibu.
Této kombinované léčby se může se podat až 8 cyklů, pokud onemocnění neprogreduje a pacient léčbu toleruje. Pacienti, kteří dosáhnou kompletní odpovědi, mohou pokračovat v léčbě nejméně 2 cykly po prvním zaznamenání kompletní odpovědi, i když to vyžaduje léčbu delší než 8 cyklů.
Pacienti, kterým se hladiny paraproteinů po 8 cyklech nadále snižují, mohou také pokračovat, pokud tolerují léčbu a nadále na ni odpovídají.
Podrobnější informace o pegylovaném liposomálním doxorubicinu jsou uvedené v příslušném souhrnu údajů o přípravku.
Kombinace s dexamethasonem
Bortezomib 3,5 mg, prášek pro injekční roztok, se podává formou intravenózní nebo subkutánní injekce v doporučené dávce 1,3 mg/m2 plochy povrchu těla, dvakrát týdně po dobu dvou týdnů 1., 4., 8. a 11. den 21denního léčebného cyklu. Toto 3týdenní období je považováno za jeden léčebný cyklus. Odstup mezi po sobě jdoucími dávkami bortezomibu musí činit nejméně 72 hodiny.
Dexamethason se podává perorálně v dávce 20 mg 1., 2., 4., 5., 8., 9., 11. a 12. den léčebného cyklu bortezomibu.
Pacienti, kteří dosáhnou odpovědi, nebo se jejich onemocnění stabilizuje po 4 cyklech této kombinované léčby, mohou nadále dostávat stejnou kombinaci nejvýše po další 4 cykly. Podrobnější informace o dexamethasonu jsou uvedené v příslušném souhrnu údajů o přípravku.
Úpravy dávkování kombinované léčby u pacientů s progresivním mnohočetným myelomem
Při úpravách dávkování bortezomibu při kombinované léčbě se postupuje podle pokynů k úpravě dávkování, které jsou uvedené u monoterapie výše.
Dávkování u dříve neléčených pacientů s mnohočetným myelomem, u nichž není vhodná transplantace hematopoetických kmenových buněk
Kombinovaná léčba s melfalanem a prednisonem
Bortezomib 3,5 mg prášek pro injekční roztok se podává intravenózní nebo subkutánní injekcí v kombinaci s perorálním melfalanem a perorálním prednisonem tak, jak je uvedeno v tabulce 2. Za jeden léčebný cyklus se považuje 6týdenní období. V cyklech 1 – 4 se bortezomib podává dvakrát týdně 1., 4., 8., 11., 22., 25., 29. a 32. den. V cyklech 5 – 9 se bortezomib podává jednou týdně 1., 8., 22. a 29. den. Odstup mezi po sobě jdoucími dávkami přípravku bortezomibu musí činit nejméně 72 hodiny. Jak melfalan, tak i prednison se podávají perorálně 1., 2., 3. a 4. den v prvním týdnu každého léčebného cyklu bortezomibu. Podává se devět léčebných cyklů této kombinované léčby.
Tabulka 2: Doporučené dávkování pro bortezomib v kombinaci s melfalanem a prednisonem
Bortezomib dvakrát týdně (cykly 1 –4)
Týden | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 |
B (1,3 mg/m2) | Den – – Den 1 4 | Den Den 8 11 | Přestávka | Den Den 22 25 | Den Den 29 32 | Přestávka |
M (9 mg/m2) P (60 mg/m2) | Den Den Den Den 1 2 3 4 | -- -- | Přestávka | -- -- | -- -- | Přestávka |
Bortezomib jednou týdně (cy | kly 5 –9) | |||||
Týden | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 |
B (1,3 mg/m2) | Den...... 1 | Den 8 | Přestávka | Den 22 | Den 29 | Přestávka |
M (9 mg/m2) P (60 mg/m2) | Den Den Den Den 12 3 4 | -- | Přestávka | -- | Přestávka |
B = bortezomib; M = melfalan; P = prednison
Úpravy dávkování během léčby a při opakovaném zahájení léčby u kombinované terapie s melfalanem a prednisonem
Před zahájením nového cyklu léčby:
- Počet trombocytů má být > 70 × 109/l a absolutní počet neutrofilů má být > 1,0 × 109/l
- Nehematologické toxicity mají ustoupit na stupeň 1 nebo se navrátit k výchozímu stavu
Tabulka 3: Úprava dávkování během následujících cyklů léčby bortezomibem v kombinaci s melfalanem a prednisonem
Toxicita | Úprava nebo odložení dávky |
Hematologická toxicita během cyklu
| Zvážit snížení dávky melfalanu o 25 % v příštím cyklu. |
Nehematologické toxicity stupně >3 | léčba bortezomibem se má přerušit do ustoupení příznaků toxicity na stupeň 1 nebo k výchozímu stavu. Poté je možno znovu zahájit podávání bortezomibu s dávkou o jednu dávkovou úroveň nižší (z 1,3 mg/m2 na 1 mg/m2 nebo z 1 mg/m2 na 0,7 mg/m2). Při neuropatické bolesti a/nebo periferní neuropatii v souvislosti s bortezomibem pozastavte nebo upravte dávku, jak je uvedeno v tabulce 1. |
Další informace týkající se melfalanu a prednisonu jsou uvedeny v odpovídajících souhrnech údajů o přípravku.
Dávkování u dříve neléčených pacientů s mnohočetným myelomem, u nichž je vhodná transplantace hematopoetických kmenových buněk (indukční terapie)
Kombinovaná léčba s dexamethasonem
Bortezomib 3,5 mg prášek pro injekční roztok se podává intravenózní injekcí nebo subkutánní injekcí v doporučené dávce 1,3 mg/m2 plochy tělesného povrchu dvakrát týdně po dobu dvou týdnů 1., 4., 8. a 11. den 21denního léčebného cyklu. Toto 3týdenní období se považuje za léčebný cyklus. Odstup mezi po sobě jdoucími dávkami bortezomibu musí činit nejméně 72 hodiny.
Dexamethason se podává perorálně v dávce 40 mg 1., 2., 3., 4., 8., 9., 10. a 11 den léčebného cyklu bortezomibu.
Podávají se čtyři léčebné cykly této kombinované léčby.
Kombinovaná léčba s dexamethasonem a thalidomidem
Bortezomib 3,5 mg prášek pro injekční roztok se podává intravenózní injekcí nebo subkutánní injekcí v doporučené dávce 1,3 mg/m2 plochy tělesného povrchu dvakrát týdně po dobu dvou týdnů 1., 4., 8. a 11. den 28denního léčebného cyklu. Toto 4týdenní období se považuje za léčebný cyklus. Odstup mezi po sobě jdoucími dávkami bortezomibu musí činit nejméně 72 hodiny.
Dexamethason se podává perorálně v dávce 40 mg 1., 2., 3., 4., 8., 9., 10. a 11. den léčebného cyklu bortezomibu.
Thalidomid se podává perorálně v dávce 50 mg denně 1.-14. den a je-li snášen, dávka se poté 15. –28. den zvýší na 100 mg denně a od 2. cyklu může být dále zvýšena na 200 mg (viz tabulka 4). Podávají se čtyři cykly této kombinace. Doporučuje se, aby pacienti, u kterých byla zaznamenána alespoň částečná odpověď, podstoupili 2 další cykly.
Tabulka 4: Dávkování bortezomibu v kombinované léčbě u dříve neléčených pacientů s mnohočetným myelomem, u nichž je vhodná transplantace hematopoetických kmenových buněk
B+Dx | Cykly 1 až 4 | ||||||
Týden | 1 | 2 | 3 | ||||
B (1,3 mg/m2) | Den 1, 4 | Den 8, 11 | Přestávka | ||||
Dx 40 mg | Den 1, 2, 3, 4 | Den 8, 9, 10, 11 | – | ||||
B+Dx+T | Cyklus 1 | ||||||
Týden | 1 | 2 | 3 | 4 | |||
B (1,3 mg/m2) | Den 1, 4 | Den 8, 11 | Přestávka | Přestávka | |||
T 50 mg | Denně | Denně | – | – | |||
T 100 mga | – | – | Denně | Denně | |||
Dx 40 mg | Den 1, 2, 3, 4 | Den 8, 9, 10, 11 | – | – | |||
Cyklus 2 až 4b | |||||||
B (1,3 mg/m2) | Den 1, 4 | Den 8, 11 | Přestávka | Přestávka | |||
T 200 mga | Denně | Denně | Denně | Denně | |||
Dx 40 mg | Den 1, 2, 3, 4 | Den 8, 9, 10, 11 | – | – |
B = bortezomib; Dx = dexamethason; T = thalidomid
a Dávka thalidomidu se zvýší na 100 mg od týdne 3 cyklu 1, pouze pokud je tolerována dávka 50 mg, a na 200 mg od cyklu 2, pouze pokud je tolerována dávka 100 mg.
b Pacientům, kteří dosáhnou po 4 cyklech alespoň částečné odpovědi, lze podat až 6 cyklů
Úprava dávkování u pacientů, u nichž je vhodná transplantace
Pro úpravu dávkování bortezomibu je třeba se řídit pokyny pro úpravu dávek v monoterapii. Je-li bortezomib podáván v kombinaci s dalšími chemoterapeutiky, je dále v případě toxicity nutno zvážit snížení dávky těchto léčivých přípravků podle doporučení v souhrnu údajů o přípravku.
Dávkování u pacientů s dosud neléčeným lymfomem z plášťových buněk (Mantel Cell Lymphoma, MCL)
Kombinovaná léčba s rituximabem, cyklofosfamidem, doxorubicinem a prednisonem (BR-CAP) Bortezomib 3,5 mg prášek pro injekční roztok se podává intravenózní nebo subkutánní injekcí v doporučené dávce 1,3 mg/m2 plochy tělesného povrchu dvakrát týdně po dobu dvou týdnů 1., 4., 8. a 11. den, poté od 12. do 21. dne následuje 10denní přestávka. Toto 3týdenní období se považuje za léčebný cyklus. Doporučuje se šest cyklů léčby bortezomibem, i když u pacientů s první doloženou odpovědí v 6. cyklu lze podat další 2 cykly léčby bortezomibem. Mezi dvěma po sobě jdoucími dávkami bortezomibu musí uplynout nejméně 72 hodiny.
První den každého 3týdenního léčebného cyklu bortezomibu se ve formě intravenózních infuzí podávají následující léčivé přípravky: rituximab v dávce 375 mg/m2, cyklofosfamid v dávce 750 mg/m2 a doxorubicin v dávce 50 mg/m2.
Prednison se podává perorálně v dávce 100 mg/m2 1., 2., 3., 4. a 5. den každého cyklu léčby bortezomibem.
Úpravy dávkování během léčby pacientů s dosud neléčeným lymfomem z plášťových buněk
Před zahájením nového cyklu léčby:
- počty trombocytů musí být > 100 000 buněk/pl a absolutní počty neutrofilů (ANC) musí být
-
> 1 500 buněk/pl
- u pacientů s infiltrací kostní dřeně nebo se sekvestrací sleziny musí být počty trombocytů
-
> 75 000 buněk/pl
- hemoglobin > 8 g/dl
- nehematologické toxicity musí být zlepšeny na stupeň 1 nebo na výchozí hodnoty.
Léčbu bortezomibem je nutno vysadit při vzniku jakékoli nehematologické toxicity související s bortezomibem stupně 3 a vyššího (kromě neuropatie) nebo jakékoli hematologické toxicity stupně 3 a vyššího (viz také bod 4.4). Ohledně úpravy dávkování viz tabulka 5 uvedená dále.
Při hematologické toxicitě lze v souladu s místní standardní praxí podávat faktory stimulující kolonie granulocytů. Použití faktorů stimulujících kolonie granulocytů v profylaxi má být zváženo v případě opakovaných prodlev v cyklu dávkování. Je-li to klinicky vhodné, je nutno k léčbě trombocytopenie zvážit transfuzi trombocytů.
Tabulka 5: Úpravy dávkování během léčby pacientů s dosud neléčeným lymfomem z plášťových buněk
Toxicita | Úprava nebo odklad dávkování |
Hematologická toxicita | |
| Léčbu bortezomibem je nutno vysadit na dobu až 2 týdnů, dokud pacient nebude mít ANC > 750 buněk/pl a počty trombocytů > 25 000 buněk/pl.
toxicita neodezní, jak je definováno výše, musí se léčba bortezomibem ukončit.
z 1 mg/m2 na 0,7 mg/m2). |
Nehematologické toxicity stupně 3 nebo vyššiho, které pravděpodobně souvisejí s bortezomibem | Léčbu bortezomibem je nutno vysadit, dokud se příznaky toxicity nezlepší na stupeň 2 nebo nižší. Poté lze bortezomib znovu nasadit v dávce snížené o jednu dávkovací úroveň (z 1,3 mg/m2 na 1 mg/m2 nebo z 1 mg/m2 na 0,7 mg/m2). Při neuropatické bolesti a/nebo periferní neuropatii souvisejících s bortezomibem podávání bortezomibu pozastavte a/nebo modifikujte podle tabulky 1. |
Navíc, pokud se bortezomib podává v kombinaci s dalšími chemoterapeutickými léčivými přípravky, je nutno v případě toxicit zvážit vhodné snížení dávek těchto léčivých přípravků, a to podle doporučení v příslušném souhrnu údajů o přípravku.
Zvláštní populace
Starší pacienti
Neexistují údaje, které by nasvědčovaly nutnosti úpravy dávkování u pacientů nad 65 let s mnohočetným myelomem nebo lymfomem z plášťových buněk.
Neexistují studie o použití bortezomibu u starších pacientů s dříve neléčeným mnohočetným myelomem, u nichž je vhodná vysokodávková chemoterapie s transplantací hematopoetických kmenových buněk.
Proto nelze pro tuto populaci uvést žádné doporučení pro dávkování.
Ve studii u dříve neléčených pacientů s lymfomem z plášťových buněk bylo bortezomibu vystaveno 42,9 % a 10,4 % pacientů ve věkovém rozmezí 65–74 let a > 75 let, v uvedeném pořadí. U pacientů ve věku > 75 let byly oba režimy, jak BR-CAP, tak R-CHOP, méně tolerovány (viz bod 4.8).
Porucha funkce jater
Pacienti s lehkou poruchou funkce jater nevyžadují úpravu dávkování a léčí se doporučenou dávkou. U pacientů se středně težkou nebo težkou poruchou funkce jater se léčba zahájí sníženou dávkou bortezomibu 0,7 mg/m2 v 1 injekci během prvního léčebného cyklu; v závislosti na snášenlivosti pacienta je možné zvážit zvýšení dávky na 1,0 mg/m2 nebo další snížení na 0,5 mg/m2 (viz tabulka 6 a body 4.4 a 5.2).
Tabulka 6: Doporučená modifikace počáteční dávky bortezomibu u pacientů s poruchou funkce jater
Stupeň poruchy funkce jater* | Hladina bilirubinu | Hladina SGOT (AST) | Modifikace počáteční dávky |
Lehká | < 1,0 x ULN | > ULN | Žádná |
> 1,0 x-1.5× ULN | Jakákoli | Žádná | |
Středně težká | > 1,5 x-3× ULN | Jakákoli | Snižte dávku bortezomibu na 0,7 mg/m2 v prvním léčebném cyklu. Podle snášenlivosti pacienta zvažte v dalších cyklech zvýšení dávky na 1,0 mg/m2 nebo další snížení dávky na 0,5 mg/m2. |
Težká | > 3 x ULN | Jakákoli |
Zkratky: SGOT = sérová glutamátoxalacetotransamináza; AST = aspartátaminotransferáza; ULN = horní hranice normálního rozmezí
* Podle klasifikace NCI Organ Dysfunction Working Group pro kategorizaci poruchy funkce jater (lehká, středně težká, težká).
Porucha funkce ledvin
U pacientů s lehkou nebo středně težkou poruchou funkce ledvin [clearance kreatininu (Creatinine Clearance, CrCl) > 20 ml/min/1,73 m2] není farmakokinetika bortezomibu ovlivněna, proto u těchto pacientů není nutná úprava dávky. Není známo, zda u pacientů s težkou poruchou funkce ledvin (CrCl < 20 ml/min/1,73 m2), kteří nepodstupují dialýzu, dochází k ovlivnění farmakokinetiky bortezomibu. Protože dialýza může koncentrace bortezomibu snížit, je nutno bortezomib podávat po provedení dialýzy (viz bod 5.2).
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost bortezomibu u dětí mladších 18 let nebyla stanovena (viz body 5.1 a 5.2).
V současně dostupné údaje jsou uvedeny v bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná doporučení ohledně dávkování.
Způsob podání
Bortezomib medac 3,5 mg prášek pro injekční roztok je určen pro intravenózní nebo subkutánní podání.
Bortezomib medac se nesmí podávat jinou cestou. Intratekální podání vedlo k úmrtí.
Intravenózní injekce
Rekonstituovaný roztok přípravku Bortezomib medac 3,5 mg se podává jako 3 – 5 sekundový bolus intravenózní injekcí periferním nebo centrálním intravenózním katetrem s následným proplachem injekčním roztokem chloridu sodného o koncentraci 9 mg/ml (0,9 %). Odstup mezi po sobě jdoucími dávkami přípravku Bortezomib medac musí činit nejméně 72 hodiny.
Subkutánní injekce
Rekonstituovaný roztok přípravku Bortezomib medac 3,5 mg se podává subkutánně do stehna (pravého nebo levého) nebo do břicha (pravé nebo levé části). Roztok se vstříkne subkutánně pod úhlem 45 – 90°. Při opakovaných injekcích je nutno místa vpichu měnit.
Objeví-li se po subkutánní injekci přípravku Bortezomib medac lokální reakce, lze buď podat subkutánně roztok přípravku Bortezomib medac o nižší koncentraci (Bortezomib medac 3,5 mg se rekonstituuje na 1 mg/ml místo 2,5 mg/ml) nebo se doporučuje přejít k intravenózní injekci.
Pokud se přípravek Bortezomib medac podává v kombinaci s dalšími léčivými přípravky, pokyny k jejich podávání naleznete v souhrnech údajů o těchto přípravcích.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku, bór nebo kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Akutní difuzní infiltrativní plicní a perikardiální nemoc.
Pokud se bortezomib podává v kombinaci s jinými léčivými přípravky, další kontraindikace naleznete v souhrnech údajů o těchto přípravcích.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Pokud se bortezomib podává v kombinaci s jinými léčivými přípravky, je třeba nahlédnout do jejich souhrnu údajů o přípravku předtím, než bude zahájena léčba bortezomibem. Pokud je podáván thalidomid, je třeba věnovat zvláštní pozornosti testování těhotenství a jeho předcházení (viz bod 4.6).
Intratekální podání
Při neúmyslném intratekálním podání bortezomibu došlo k úmrtím. Bortezomib 3,5 mg prášek pro injekční roztok je určen k intravenóznímu nebo subkutánnímu podání. Bortezomib se nesmí podávat intratekálně.
Gastrointestinální toxicita
Při léčbě bortezomibem je velmi častá gastrointestinální toxicita zahrnující nauzeu, průjem, zvracení a zácpu. Méně často byly hlášeny případy ileu (viz bod 4.8). Proto by pacienti, kteří trpí zácpou, měli být pečlivě sledováni.
Hematologická toxicita
Léčba bortezomibem je velmi často provázena hematologickou toxicitou (trombocytopenií, neutropenií a anemií). Ve studiích u pacientů s recidivujícím mnohočetným myelomem, léčených bortezomibem, a u pacientů s dosud neléčeným lymfomem z plášťových buněk léčených bortezomibem v kombinaci s rituximabem, cyklofosfamidem, doxorubicinem a prednisonem (BR-CAP), byla jednou z nejčastějších hematologických toxicit přechodná trombocytopenie. Počty trombocytů byly nejnižší 11. den každého cyklu léčby bortezomibem a obvykle se do dalšího cyklu vrátily na výchozí hodnoty. Nebyla prokázána kumulativní trombocytopenie. Naměřená minimální hodnota průměrného počtu trombocytů činila v monoterapeutických studiích mnohočetného myelomu přibližně 40 % výchozí hodnoty a ve studii léčby lymfomu z plášťových buněk to bylo 50 %.
U pacientů s pokročilým myelomem souvisela závažnost trombocytopenie s počtem trombocytů před zahájením léčby; při výchozí hodnotě počtu trombocytů < 75 000/^l mělo 90 % z 21 pacientů během studie počet < 25 000/^l, včetně 14 % < 10 000/^l; proti tomu při výchozí hodnotě počtu trombocytů > 75 000/^l mělo pouze 14 % z 309 pacientů během studie počet trombocytů < 25 000/^l.
U pacientů s lymfomem z plášťových buněk (studie LYM-3002) byla ve skupině léčené bortezomibem (BR-CAP) v porovnání se skupinou bortezomibem neléčenou (rituximab, cyklofosfamid, doxorubicin, vinkristin a prednison [R-CHOP]) vyšší incidence (56,7 % versus 5,8 %) trombocytopenie stupně 3 a vyššího. Tyto dvě léčebné skupiny si byly podobné, pokud jde o celkovou incidenci krvácivých příhod všech stupňů (6,3 % ve skupině BR-CAP a 5,0 % ve skupině R-CHOP) i o krvácivé příhody stupně 3 a vyššího (BR-CAP: 4 pacienti [1,7 %]; R-CHOP: 3 pacienti [1,2 %]). Ve skupině BR-CAP dostalo transfuzi trombocytů 22,5 % pacientů v porovnání se 2,9 % pacientů ve skupině R-CHOP.
-
V souvislosti s léčbou bortezomibem bylo hlášeno gastrointestinální a intracerebrální krvácení. Proto je před každou aplikací bortezomibu nutno stanovit počet trombocytů. Pokud je počet trombocytů
-
< 25 000/^l nebo, v případě kombinace s melfalanem a prednisonem, pokud je počet trombocytů
-
< 30 000/^l, má být léčba bortezomibem zastavena (viz bod 4.2). Potenciální přínos léčby musí být pečlivě posouzen proti rizikům, zvláště v případě středně těžké až těžké trombocytopenie s rizikovými faktory krvácení.
-
V průběhu léčby bortezomibem musí být často sledován kompletní krevní obraz a diferenciál včetně počtu trombocytů. Pokud je to klinicky vhodné, je nutno zvážit transfuzi trombocytů (viz bod 4.2).
U pacientů s lymfomem z plášťových buněk byla pozorována přechodná neutropenie, která byla mezi cykly reverzibilní, přičemž zde nebyl žádný průkaz kumulativní neutropenie. Neutrofily byly nejnižší 11. den každého cyklu léčby bortezomibem a obvykle se do dalšího cyklu vrátily na výchozí hodnoty. Ve studii LYM-3002 byla podávána podpora pomocí kolonie stimulujících faktorů 78 % pacientů v rameni BR-CAP a 61 % pacientů v rameni R-CHOP. Jelikož jsou pacienti s neutropenií více ohroženi infekcemi, je nutno je sledovat s ohledem na známky a příznaky infekce a bezodkladně léčit. Granulocytární kolonie stimulující faktory lze podávat při hematologické toxicitě podle místní standardní praxe. Použití granulocytární kolonie stimulujících faktorů v profylaxi má být zváženo v případě opakovaných prodlev v cyklu dávkování (viz bod 4.2).
Reaktivace viru herpes zoster
U pacientů léčených bortezomibem se doporučuje antivirová profylaxe. Ve studii fáze III u pacientů s dříve neléčeným mnohočetným myelomem byla celková incidence reaktivace viru herpes zoster častější ve skupině pacientů léčených kombinací bortezomib + melfalan + prednison ve srovnání s kombinací melfalan + prednison (14 % versus 4 %).
U pacientů s lymfomem z plášťových buněk (studie LYM-3002) byla incidence infekce herpes zoster 6,7 % v rameni BR-CAP a 1,2 % v rameni R-CHOP (viz bod 4.8).
Reaktivace a infekce virem hepatitidy B (HBV)
Pokud se v kombinaci s bortezomibem používá rituximab, musí se u pacientů ohrožených infekcí HBV před zahájením léčby vždy provést screening na HBV. Přenašeči hepatitidy B a pacienti s hepatitidou B v anamnéze musí být během kombinované léčby rituximabem a bortezomibem a po ní pečlivě sledováni s ohledem na klinické a laboratorní známky aktivní infekce HBV. Je nutno zvážit antivirovou profylaxi. Více informací o rituximabu naleznete v jeho souhrnu údajů o přípravku.
Progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML)
U pacientů léčených přípravkem bortezomibem byly velmi vzácně hlášeny případy infekce John Cunninghamovým virem (JC) s neznámou kauzalitou, které vedly k PML a úmrtí. Pacienti s diagnostikovanou PML dostávali dříve nebo současně imunosupresivní léčbu. Většina případů PML byla diagnostikována během 12 měsíců po podání první dávky bortezomibu. U pacientů je nutno v pravidelných intervalech monitorovat jakékoli nové nebo zhoršení stávajících neurologických příznaků nebo známek, které mohou ukazovat na PML jako součást diferenciální diagnostiky problémů CNS. Je-li podezření na diagnózu PML, je nutno pacienty předat specialistovi na PML a zahájit příslušnou diagnostiku PML. Je-li diagnostikována PML, léčbu bortezomibem ukončete.
Periferní neuropatie
Léčba bortezomibem je velmi často spojena s výskytem periferní neuropatie, která je převážně senzorická. Byly však hlášeny případy závažné motorické neuropatie s vyjádřenou nebo nevyjádřenou senzorickou periferní neuropatií. Incidence periferní neuropatie se zvyšuje na počátku léčby a dosahuje vrcholu během 5. cyklu.
Doporučuje se, aby pacienti byli pečlivě sledováni s ohledem na možné projevy neuropatie, k nimž patří pocit pálení, hyperestezie, hypestezie, parestezie, nepříjemné pocity, neuropatická bolest nebo slabost.
Ve studii fáze III srovnávající bortezomib podávaný intravenózně oproti subkutánnímu podání byla incidence příhod periferní neuropatie stupně > 2 u skupiny se subkutánní injekcí 24 % a 41 % u skupiny s intravenózní injekcí (p = 0,0124). Periferní neuropatie stupně > 3 se vyskytla u 6 % pacientů ve skupině se subkutánní léčbou ve srovnání s 16 % ve skupině s intravenózní léčbou (p = 0,0246). Výskyt všech stupňů periferní neuropatie po podání bortezomibu intravenózně byl v dřívějších studiích s bortezomibem nižší než ve studii MMY-3021.
U pacientů s novým výskytem nebo zhoršením stávající periferní neuropatie má být provedeno neurologické vyšetření a může být nutná změna dávky, režimu podávání nebo způsobu podání bortezomibu na subkutánní (viz bod 4.2). Neuropatie byla zvládnutelná podpůrnou nebo jinou léčbou.
U pacientů léčených bortezomibem v kombinaci s léčivými přípravky, o nichž je známo, že jsou spojeny s neuropatií (např. thalidomid), je nutno zvážit včasné a pravidelné monitorování příznaků neuropatie spojené s léčbou spolu s neurologickým zhodnocením, případně příslušné snížení dávky nebo ukončení léčby.
K rozvoji některých nežádoucích účinků, k nimž patří posturální hypotenze a závažná zácpa s ileem, by kromě periferní neuropatie mohla přispívat i autonomní neuropatie. Informace o autonomní neuropatii a jejím podílu na těchto nežádoucích účincích jsou omezené.
Epileptické záchvaty
Méně často byly hlášeny záchvaty u pacientů bez předchozího výskytu záchvatů nebo epilepsie.
U pacientů s rizikovými faktory pro výskyt záchvatů je zapotřebí zvláštní péče.
Hypotenze
Léčba bortezomibem je často provázena ortostatickou/posturální hypotenzí. Většina nežádoucích účinků je lehkého až středně těžkého charakteru a byla pozorována v celém průběhu léčby.
U pacientů, u kterých se během léčby (intravenózně podaným) bortezomibem objevila ortostatická hypotenze, nebyla ortostatická hypotenze pozorována před léčbou bortezomibem. U většiny pacientů bylo nutné ortostatickou hypotenzi léčit. U menší části pacientů s ortostatickou hypotenzí se objevily synkopy. Ortostatická/posturální hypotenze s podáním bolusu bortezomibu bezprostředně nesouvisela. Mechanismus této příhody není znám, ačkoli jedním z důvodů může být autonomní neuropatie. Autonomní neuropatie může souviset s bortezomibem nebo bortezomib může zhoršit základní onemocnění, jako je diabetická nebo amyloidózní neuropatie. Opatrnost se doporučuje při léčbě pacientů s anamnézou synkop při podávání léků, u kterých je známa souvislost s hypotenzí, nebo u dehydratovaných pacientů s recidivujícími průjmy nebo zvracením. Zvládnutí ortostatické/posturální hypotenze může vyžadovat úpravu dávkování antihypertenzních léků, rehydrataci nebo podání mineralokortikoidů a/nebo sympatomimetik. Pacienti musí být informováni o tom, že v případě výskytu závratí, točení hlavy nebo mdloby musejí vyhledat lékaře.
Syndrom posteriorní reverzibilní encefalopatie (Posterior Reversible Encephalopathy Syndrome, PRES)
U pacientů léčených bortezomibem byly hlášeny případy PRES. PRES je vzácný, často reverzibilní, rychle se vyvíjející neurologický stav, který se může projevit záchvaty, hypertenzí, bolestí hlavy, letargií, zmateností, slepotou a dalšími zrakovými a neurologickými poruchami. Pro potvrzení diagnózy se používá zobrazení mozku, preferenčně magnetická rezonance (Magnetic Resonance Imaging, MRI). U pacientů, u kterých se objeví PRES, musí být léčba bortezomibem ukončena.
Srdeční selhání
-
V průběhu léčby bortezomibem byl pozorován akutní rozvoj nebo exacerbace městnavého srdečního selhání a/nebo nový pokles ejekční frakce levé komory. Predisponujícím faktorem pro známky
a příznaky srdečního selhání může být retence tekutin. Pacienti s rizikovými faktory kardiovaskulárního onemocnění nebo se stávající srdeční chorobou musí být pečlivě sledováni.
EKG vyšetření
-
V klinických studiích se vyskytly ojedinělé případy prodloužení QT-intervalu, kauzalita nebyla stanovena.
Plicní poruchy
U pacientů léčených bortezomibem (viz bod 4.8) byla vzácně hlášena akutní difuzní infiltrativní choroba plicní neznámé etiologie jako např. pneumonitida, intersticiální pneumonie, plicní infiltrace a syndrom akutní respirační tísně (Acute Respiratory Distress Syndrome, ARDS). Některé z těchto příhod byly fatální. Před zahájením léčby se doporučuje provést radiologické vyšetření hrudníku, aby se určil výchozí stav pro potenciální změny na plicích po léčbě.
Při objevení se nových nebo při zhoršení stávajících plicních příznaků (např. kašle, dyspnoe) musí být neprodleně stanovena diagnóza a pacienti musí podstoupit vhodnou léčbu. Před pokračováním léčby bortezomibem je nutno zhodnotit poměr přínosů a rizik.
Dva pacienti (ze dvou), kterým byla během klinické studie podána vysoká dávka cytarabinu (2 g/m2 za den) nepřetržitou 24hodinovou infuzí společně s daunorubicinem a bortezomibem k léčbě relapsu akutní myeloidní leukémie, zemřeli na ARDS krátce po zahájení léčby a studie byla ukončena. Tento zvláštní léčebný režim se současným podáváním vysoké dávky cytarabinu (2 g/m2 za den) nepřetržitou 24 hodinovou infuzí se proto nedoporučuje.
Porucha funkce ledvin
U pacientů s mnohočetným myelomem jsou časté ledvinové komplikace. Pacienty s poruchou funkce ledvin je nutné pečlivě sledovat (viz body 4.2 a 5.2).
Porucha funkce jater
Bortezomib je metabolizován jaterními enzymy. Expozice bortezomibu se u pacientů se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater zvyšuje; tyto pacienty je nutno léčit sníženými dávkami bortezomibu a pečlivě sledovat, zda u nich nedochází k rozvoji toxicity (viz body 4.2 a 5.2).
Jaterní nežádoucí účinky
U pacientů, kterým byl podáván bortezomib a souběžně léčivé přípravky, a kteří byli ve vážném zdravotním stavu, byly hlášeny vzácné případy jaterního selhání. K dalším hlášeným jaterním nežádoucím účinkům patří zvýšení jaterních enzymů, hyperbilirubinemie a hepatitida. Tyto změny mohou být po vysazení bortezomibu reverzibilní (viz bod 4.8).
Syndrom nádorového rozpadu
Vzhledem ke skutečnosti, že bortezomib je cytotoxická látka a může rychle ničit maligní plazmatické buňky a buňky lymfomu z plášťových buněk, může se jako komplikace objevit syndrom nádorového rozpadu. K pacientům s rizikem syndromu nádorového rozpadu patří pacienti s rozsáhlou nádorovou zátěží před léčbou. Tyto pacienty je nutné pečlivě sledovat a učinit odpovídající opatření.
Současné podávání některých léčivých přípravků
Pacienti léčení bortezomibem v kombinaci se silnými inhibitory CYP3A4 musí být pečlivě sledováni. Při kombinaci bortezomibu se substráty CYP3A4 nebo CYP2C19 je zapotřebí postupovat opatrně (viz bod 4.5).
U pacientů léčených perorálními antidiabetiky je třeba potvrdit normální jaterní funkce a pacientům má být věnována zvýšená pozornost (viz bod 4.5).
Reakce potenciálně zprostředkované imunokomplexy
Méně často byly hlášeny nežádoucí účinky potenciálně související s tvorbou imunokomplexů, jako např. reakce typu sérové nemoci, polyartritida s vyrážkou a proliferativní glomerulonefritida. Pokud se vyskytnou závažné nežádoucí účinky, bortezomib je třeba vysadit.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Studie in vitro naznačují, že bortezomib je slabý inhibitor izoenzymů 1A2, 2C9, 2C19, 2D6 a 3A4 cytochromu P450 (CYP). Na základě omezeného podílu (7 %) isoenzymu CYP2D6 na metabolismu bortezomibu nelze očekávat, že by slabý metabolický fenotyp CYP2D6 ovlivnil celkový metabolismus bortezomibu.
Studie lékových interakcí, která posuzovala účinek ketokonazolu, silného inhibitoru CYP3A4, na farmakokinetiku bortezomibu, ukázala, že u bortezomibu (podávaného intravenózně) došlo k průměrnému zvýšení hodnoty AUC o 35 % (CI90 % [1,032 až 1,772]) na základě údajů od 12 pacientů. Proto musí být pacienti léčení bortezomibem v kombinaci se silnými inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazolem, ritonavirem) pečlivě sledováni.
Ve studii lékových interakcí, která posuzovala účinek omeprazolu, silného inhibitoru CYP2C19, na farmakokinetiku bortezomibu (podávaného intravenózně), se na základě údajů od 17 pacientů neprokázal významný vliv na farmakokinetiku bortezomibu.
Studie lékových interakcí hodnotící vliv rifampicinu, silného induktoru CYP3A4, na farmakokinetiku bortezomibu (podávaného intravenózně), ukázala na základě údajů od 6 pacientů průměrné snížení AUC bortezomibu o 45 %. Současné používání bortezomibu se silnými induktory CYP3A4 (např. rifampicinem, karbamazepinem, fenytoinem, fenobarbitalem a třezalkou tečkovanou) se tedy nedoporučuje, protože může být snížena účinnost.
-
V téže studii lékových interakcí byl hodnocen účinek dexamethasonu, slabšího induktoru CYP3A4, na farmakokinetiku bortezomibu (podávaného intravenózně). Na základě údajů od 7 pacientů nebyl pozorován významný vliv na farmakokinetiku bortezomibu.
-
V průběhu klinických hodnocení byly u pacientů s diabetem, kteří užívali perorální antidiabetika, méně často a často hlášeny případy hypoglykemie a hyperglykemie. U pacientů, kteří užívají perorální antidiabetika a jsou léčeni bortezomibem, je nutné pečlivě sledovat hladinu glukózy v krvi a upravovat dávkování antidiabetik.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Antikoncepce u mužů a žen
Muži i ženy ve fertilním věku musí během léčby a ještě 3 měsíce po jejím ukončení používat účinnou antikoncepci.
Těhotenství
Pro bortezomib neexistují klinické údaje týkající se expozice v těhotenství. Teratogenní potenciál bortezomibu nebyl plně prozkoumán.
Thalidomid je známá lidská teratogenní léčivá látka, která způsobuje těžké a život ohrožující vrozené vady. Thalidomid je kontraindikován v těhotenství a u žen ve fertilním věku, pokud nejsou splněny všechny podmínky programu prevence početí pro thalidomid. Pacienti léčení bortezomibem v kombinaci s thalidomidem musí dodržovat program prevence početí pro thalidomid. Další informace viz souhrn údajů o přípravku pro thalidomid.
Kojení
Není známo, zda se bortezomib vylučuje do lidského mateřského mléka. Z důvodu možných závažných nežádoucích účinků pro kojené dítě má být kojení během léčby bortezomibem přerušeno.
Fertilita
S bortezomibem nebyly provedeny studie fertility (viz bod 5.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Bortezomib má mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Používání bortezomibu může souviset velmi často s únavou, často se závratěmi, méně často se synkopami a často s ortostatickou/posturální hypotenzí nebo s rozmazaným viděním. Pacienti musejí proto být při řízení nebo obsluze strojů opatrní (viz bod 4.8).
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
Mezi závažné nežádoucí účinky, které byly při léčbě bortezomibem hlášeny méně často, patří srdeční selhání, syndrom nádorového rozpadu, plicní hypertenze, syndrom posteriorní reverzibilní encefalopatie, akutní difuzní infiltrativní postižení plic a vzácně autonomní neuropatie.
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky během léčby bortezomibem jsou nauzea, průjem, zácpa, zvracení, únava, pyrexie, trombocytopenie, anemie, neutropenie, periferní neuropatie (včetně senzorické), bolest hlavy, parestezie, snížení chuti k jídlu, dyspnoe, vyrážka, herpes zoster a myalgie.
Souhrn nežádoucích účinků v tabulce
Mnohočetný myelom
Nežádoucí účinky uvedené v tabulce 7 mají podle hodnocení zkoušejících přinejmenším možný nebo pravděpodobný příčinný vztah k léčbě bortezomibem. Tyto nežádoucí účinky jsou odvozeny ze sloučených údajů od 5 476 pacientů, z nichž 3 996 pacientů bylo léčeno bortezomibem v dávce 1,3 mg/m2 a jsou zahrnuty v tabulce 7. Celkem byl bortezomib podán k léčbě mnohočetného myelomu 3 974 pacientům.
Nežádoucí účinky jsou uvedeny níže ve skupinách podle tříd orgánových systémů a četnosti výskytu. Četnosti výskytu jsou definovány jako: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1 000 až <1/100); vzácné (>1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. Tabulka 7 byla vytvořena s použitím verze 14.1 MedDRA. Zahrnuty jsou také nežádoucí účinky zaznamenané po uvedení přípravku na trh, které nebyly pozorovány v klinických studiích.
Tabulka 7: Nežádoucí účinky u pacientů s mnohočetným myelomem léčených bortezomibem
v monoterapii nebo v kombinaci
Třídy orgánových systémů | Četnost | Nežádoucí účinek |
Infekce a infestace | Časté | Herpes zoster (vč. diseminovaného a očního), pneumonie*, herpes simplex*, mykotické infekce* |
Méně časté | Infekce*, bakteriální infekce*, virová infekce*, sepse (včetně septického šoku), bronchopneumonie, infekce herpetickým virem, herpetická meningoencefalitida#, bakteriemie (vč. stafylokokové), hordeolum, chřipka, celulitida, infekce spojené se zdravotnickým prostředkem, infekce kůže*, infekce ucha*, stafylokoková infekce, zubní infekce* | |
Vzácné | Meningitida (vč. bakteriální), infekce virem Epstein-Barrové, genitální herpes, tonzilitida, mastoiditida, únavový syndrom po virové infekci | |
Novotvary benigní, maligní a blíže neurčené (zahrnující cysty a polypy) | Vzácné | Maligní neoplazma, plazmocytární leukemie, karcinom ledvin, novotvar, mycosis fungoides, benigní neoplasma* |
Poruchy krve a lymfatického systému | Velmi časté | Trombocytopenie*, neutropenie*, anemie* |
Časté | Leukopenie*, lymfopenie* | |
Méně časté | Pancytopenie*, febrilní neutropenie, koagulopatie*, leukocytóza*, lymfadenopatie, hemolytická anemie# | |
Vzácné | Diseminovaná intravaskulární koagulopatie, trombocytóza*, syndrom hyperviskozity, nespecifikovaná porucha trombocytů, trombocytopenická purpura, nespecifikovaná poruchy krve, hemorhagická diatéza, lymfocytární infiltrace | |
Poruchy imunitního systému | Méně časté | Angioedém#, hypersenzitivita* |
Vzácné | Anafylaktický šok, amyloidóza, reakce typu III zprostředkovaná imunitními komplexy | |
Endokrinní poruchy | Méně časté | Cushingův syndrom*, hypertyreóza*, nepřiměřená sekrece antidiuretického hormonu |
Vzácné | Hypotyreóza | |
Poruchy metabolismu a výživy | Velmi časté | Snížení chuti k jídlu |
Časté | Dehydratace, hypokalemie*, hyponatremie*, abnormální hladina glukózy v krvi*, hypokalcemie*, enzymové abnormality* | |
Méně časté | Syndrom nádorového rozpadu, neprospívání*, hypomagnesemie*, hypofosfatemie*, hyperkalemie*, hyperkalcemie*, hypernatremie*, abnormální hodnoty kyseliny močové*, diabetes mellitus*, retence tekutin | |
Vzácné | Hypermagnesemie*, acidóza, porucha rovnováhy elektrolytů*, přetížení tekutinami, hypochloremie*, hypovolemie, hyperchloremie*, hyperfosfatemie*, metabolické poruchy, deficience vitaminů řady B, deficience vitaminu B12, dna, zvýšení chuti k jídlu, intolerance alkoholu | |
Psychiatrické poruchy | Časté | Porucha a narušení nálady*, úzkostná porucha*, porucha a narušení spánku* |
Méně časté | Duševní porucha*, halucinace*, psychotická porucha*, zmatenost*, |
neklid | ||
Vzácné | Sebevražedné myšlenky*, porucha přizpůsobení, delirium, snížené libido | |
Poruchy nervového systému | Velmi časté | Neuropatie*, periferní sensorická neuropatie, dysestesie*, neuralgie* |
Časté | Motorická neuropatie*, ztráta vědomí (vč. synkopy), závrať*, dysgeusie*, letargie, bolest hlavy* | |
Méně časté | Třes, periferní sensorimotorická neuropatie, dyskineze*, poruchy cerebelární koordinace a rovnováhy*, ztráta paměti (kromě demence), encefalopatie, syndrom posteriorní reverzibilní encefalopatie#, neurotoxicita, křečové poruchy*, postherpetická neuralgie, porucha řeči*, syndrom neklidných nohou, migréna, ischias, porucha pozornosti, abnormální reflexy*, parosmie | |
Vzácné | Cerebrální krvácení*, intrakraniální krvácení (vč. subarachnoidálního), otok mozku, transitorní ischemická ataka, kóma, nerovnováha autonomního nervového systému, autonomní neuropatie, paréza hlavových nervů, paralýza*, paréza*, presynkopa, syndrom mozkového kmene, cerebrovaskulární porucha, léze nervových kořenů, psychomotorická hyperaktivita, míšní komprese, nespecifikovaná kognitivní porucha, motorická dysfunkce, nespecifikovaná porucha nervového systému, radikulitida, slinění, hypotonie | |
Poruchy oka | Časté | Otok oka*, abnormální vidění*, konjunktivitida* |
Méně časté | Oční hemoragie*, infekce očních víček*, zánět oka*, diplopie, suché oko*, podráždění oka*, bolest oka, zvýšená tvorba slz, výtok z oka | |
Vzácné | Korneální léze*, exoftalmus, retinitida, skotom, nespecifikovaná porucha oka (vč. očních víček), získaná dakryoadenitida, fotofobie, fotopsie, optická neuropatie#, různé stupně poškození zraku (až po slepotu) | |
Poruchy ucha a labyrintu | Časté | Vertigo |
Méně časté | Dysakuzie (vč. tinitu), poškození sluchu (až po hluchotu), ušní diskomfort | |
Vzácné | Krvácení z ucha, vestibulární neuronitida, nespecifikovaná porucha ucha | |
Srdeční poruchy | Méně časté | Srdeční tamponáda#, kardiopulmonální zástava*, srdeční fibrilace (vč. síní), srdeční selhání (vč. levého a pravého ventrikulárního), arytmie, tachykardie*, palpitace, angina pectoris, perikarditida (vč. perikardiální efuze), kardiomyopatie, ventrikulární dysfunkce*, bradykardie |
Vzácné | Flutter síní, infarkt myokardu*, atrioventrikulární blokáda*, kardiovaskulární porucha (vč. kardiogenního šoku), torsade de pointes, nestabilní angina pectoris, poruchy srdečních chlopní*, nedostatečnost koronárních arterií, sinusová zástava | |
Cévní poruchy | Časté | Hypotenze*, ortostatická hypotenze, hypertenze* |
Méně časté | Cerebrovaskulární příhoda#, hluboká žilní trombóza*, hemoragie*, tromboflebitida (vč. povrchové), oběhové selhání (vč. hypovolemického šoku), flebitida, návaly*, hematom (vč. perirenálního), špatná periferní cirkulace, vaskulitida, hyperemie (vč. oční) | |
Vzácné | Periferní embolie, lymfedém, bledost, erytromelalgie, vazodilatace, změna zbarvení žil, žilní insuficience | |
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy | Časté | Dyspnoe, epistaxe, infekce horních/dolních cest dýchacích*, kašel* |
Méně časté | Plicní embolie, pleurální efuze, plicní otok (vč. akutního), plicní alveolární krvácení#, bronchospasmus, chronická obstrukční plicní nemoc*, hypoxemie*, kongesce respiračního traktu*, hypoxie, pleuritida*, škytavka, rhinorea, dysfonie, sípání | |
Vzácné | Respirační selhání, syndrom akutní respirační tísně, apnoe, pneumotorax, atelektáza, plicní hypertenze, hemoptýza, hyperventilace, ortopnoe, pneumonitida, respirační alkalóza, tachypnoe, plicní fibróza, porucha průdušek*, hypokapnie*, intersticiální plicní onemocnění, |
infiltrace plic, stažené hrdlo, sucho v hrdle, zvýšená sekrece do horních cest dýchacích, podráždění hrdla, syndrom kašle horních cest dýchacích | ||
Gastrointestinální poruchy | Velmi časté | Nauzea a zvracení*, průjem*, zácpa |
Časté | Gastrointestinální krvácení (vč. mukózního), dyspepsie, stomatitida, abdominální distenze, orofaryngeální bolest*, bolest břicha (vč. gastrointestinální bolesti a bolesti v oblasti sleziny), poruchy v ústech, flatulence | |
Méně časté | Pankreatitida (vč. chronické) , hematemeza, otok rtů, gastrointestinální obstrukce (vč. ileu), abdominální diskomfort, ulcerace v ústech, enteritida*, gastritida*, krvácení dásní, gastroezofageální reflux*, kolitida (vč. kolitidy způsobené Clostridium difficile), ischemická kolitida#, gastrointestinální zánět, dysfagie, dráždivý tračník, nespecifikovaná porucha gastrointestinálního traktu, povlak jazyka, porucha motility gastrointestinálního traktu*, porucha slinných žláz* | |
Vzácné | Akutní pankreatitida, peritonitida*, otok jazyka*, ascites, esofagitida, cheilitida, inkontinence stolice, atonie análního svěrače, fekalom*, gastrointestinální ulcerace a perforace*, gingivální hypertrofie, megakolon, únik stolice, puchýře v orofaryngu*, bolest rtů, periodontitida, anální fisura, změna vyprazdňovacích návyků, proktalgie, abnormální stolice | |
Poruchy jater a žlučových cest | Časté | Abnormální hodnoty jaterních enzymů* |
Méně časté | Hepatotoxicita (vč. poruchy jater), hepatitida*, cholestáza | |
Vzácné | Selhání jater, hepatomegalie, Budd-Chiariho syndrom, cytomegalovirová hepatitida, krvácení do jater, cholelitiáza | |
Poruchy kůže a podkožní tkáně | Časté | Vyrážka*, pruritus*, erytém, suchá kůže |
Méně časté | Erythema multiforme, kopřivka, akutní febrilní neutrofilová dermatóza, toxické kožní erupce, toxická epidermální nekrolýza#, Stevens-Johnsonův syndrom#, dermatitida*, porucha vlasů*, petechie, ekchymóza, kožní léze, purpura, kožní noduly*, psoriáza, hyperhidróza, noční pocení, dekubitus#, akné*, puchýře*, porucha pigmentace* | |
Vzácné | Kožní reakce, Jessnerova lymfocytární infiltrace, syndrom palmoplantární erytrodysestezie, podkožní krvácení, livedo reticularis, zatvrdnutí kůže, papuly, fotosensitivní reakce, seborea, studený pot, nespecifikovaná kožní porucha, erytróza, kožní ulcerace, porucha nehtů | |
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně | Velmi časté | Muskuloskeletální bolest* |
Časté | Svalové spasmy*, bolest končetin, svalová slabost | |
Méně časté | Svalové záškuby, otok kloubů, artritida*, ztuhlost kloubů, myopatie*, pocit tíhy | |
Vzácné | Rhabdomyolýza, syndrom temporomandibulárního skloubení, fistule, kloubní efuze, bolest čelisti, kostní porucha, infekce a zánět svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně*, synoviální cysta | |
Poruchy ledvin a močových cest | Časté | Porucha ledvin* |
Méně časté | Akutní selhání ledvin, chronické selhání ledvin*, infekce močových cest*, známky a příznaky v močových cestách*, hematurie*, retence moči, porucha mikce*, proteinurie, azotemie, oligurie*, polakisurie | |
Vzácné | Podrážděný močový měchýř | |
Poruchy reprodukčního systému a prsu | Méně časté | Vaginální krvácení, bolest genitálu*, erektilní dysfunkce |
Vzácné | Porucha varlat*, prostatitida, onemocnění prsů u žen, citlivost nadvarlat, epididymitida, bolest v oblasti pánve, ulcerace vulvy | |
Vrozené, familiální a genetické vady | Vzácné | Aplazie, gastrointestinální malformace, ichtyóza |
Celkové poruchy a reakce v místě | Velmi časté | Pyrexie*, únava, astenie |
Časté | Edém (vč. periferního), zimnice, bolest*, malátnost* |
aplikace | Méně časté | Narušení celkového fyzického zdraví*, otok obličeje*, reakce v místě injekce*, porucha sliznic*, bolest na hrudi, porucha chůze, pocit chladu, extravazace*, komplikace spojené se zavedením katetru*, změna pocitu žízně*, nepříjemmný pocit na hrudi, pocit změny tělesné teploty*, bolest v místě injekce* |
Vzácné | Úmrtí (vč. náhlého), multiorgánové selhání, krvácení v místě injekce*, hernie (vč. hiátové), špatné hojení, zánět, flebitida v místě injekce*, citlivost, vřed, podráždění, bolest na hrudi nekardiálního původu, bolest v místě zavedení katetru, pocit cizího tělesa | |
Vyšetření | Časté | Snížení tělesné hmotnosti |
Méně časté | Hyperbilirubinemie*, abnormální výsledky analýz proteinů*, zvýšení tělesné hmotnosti, abnormální krevní testy*, zvýšení C-reaktivního proteinu | |
Vzácné | Abnormální krevní plyny*, abnormality EKG (vč. prodloužení QT), abnormální INR, snížení pH žaludku, zvýšení agregace trombocytů, zvýšení troponinu I, virová identifikace a sérologie*, abnormální analýza moči* | |
Poranění, otravy a procedurální komplikace | Méně časté | Pád, kontuze |
Vzácné | Transfuzní reakce, zlomeniny*, rigor*, poranění obličeje, poranění kloubů*, popáleniny, lacerace, bolest spojená s aplikací, radiační poškození* | |
Chirurgické a léčebné postupy | Vzácné | Aktivace makrofágů |
-
* Zahrnutí více než jednoho preferovaného termínu MedDRA
-
# Postmarketingové hlášení nežádoucího účinku
Lymfom z plášťových buněk (MCL)
Bezpečnostní profil bortezomibu u 240 pacientů s lymfomem z plášťových buněk léčených bortezomibem v dávce 1,3 mg/m2 v kombinaci s rituximabem, cyklofosfamidem, doxorubicinem a prednisonem (BR-CAP) byl v porovnání s 242 pacienty léčenými rituximabem, cyklofosfamidem, doxorubicinem, vinkristinem a prednisonem [R-CHOP] relativně konzistentní s bezpečnostním profilem pozorovaným u pacientů s mnohočetným myelomem, přičemž hlavní rozdíly jsou popsány dále. Dalšími zjištěnými nežádoucími účinky spojenými s podáváním kombinované léčby (BR-CAP) byla infekce virem hepatitidy B (< 1 %) a ischemie myokardu (1,3 %). Podobné incidence těchto příhod v obou léčebných ramenech naznačily, že nežádoucí účinky nelze přisoudit bortezomibu samotnému. Významnými rozdíly u populace pacientů s lymfomem z plášťových buněk v porovnání s pacienty ze studií s mnohočetným myelomem byly o > 5 % vyšší incidence hematologických nežádoucích účinků (neutropenie, trombocytopenie, leukopenie, anemie, lymfopenie), periferní senzorická neuropatie, hypertenze, pyrexie, pneumonie, stomatitida a poruchy vlasů.
Nežádoucí účinky identifikované s > 1% incidencí, s podobnou nebo vyšší incidencí v rameni BR-CAP a s přinejmenším možnou nebo pravděpodobnou příčinnou souvislostí se složkami použitými v rameni BR-CAP, jsou uvedeny v tabulce 8 dále. Zařazeny jsou rovněž nežádoucí účinky identifikované v rameni BR-CAP, které zkoušející na základě historických údajů ze studií s mnohočetným myelomem považoval za přinejmenším možné nebo pravděpodobně příčinně související s bortezomibem.
Nežádoucí účinky jsou uvedeny níže ve skupinách podle tříd orgánových systémů a četnosti výskytu. Četnosti výskytu jsou definovány jako: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1 000 až <1/100); vzácné (>1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. Tabulka 8 byla vytvořena s použitím MedDRA verze 16.
Tabulka 8: Nežádoucí účinky u pacientů s lymfomem z plášťových buněk léčených BR-CAP
Třídy orgánových systémů | Četnost | Nežádoucí účinek |
Infekce a infestace | Velmi časté | Pneumonie* |
Časté | Sepse (vč. septického šoku), herpes zoster (vč. diseminovaného a očního), infekce herpetickým virem, bakteriální infekce*, infekce horních/dolních cest dýchacích*, mykotické infekce*, herpes simplex* | |
Méně časté | hepatitida B, infekce*, bronchopneumonie | |
Poruchy krve a lymfatického systému | Velmi časté | Trombocytopenie*, febrilní neutropenie, neutropenie*, leukopenie*, anemie*, lymfopenie* |
Méně časté | Pancytopenie* | |
Poruchy imunitního systému | Časté | Hypersenzitivita* |
Méně časté | Anafylaktická reakce | |
Poruchy metabolismu a výživy | Velmi časté | Snížení chuti k jídlu |
Časté | Hypokalemie*, abnormální hladina glukózy v krvi*, hyponatremie*, diabetes mellitus*, retence tekutin | |
Méně časté | Syndrom nádorového rozpadu | |
Psychiatrické poruchy | Časté | Poruchy a narušení spánku* |
Poruchy nervového systému | Velmi časté | Periferní senzorická neuropatie, dysestezie*, neuralgie* |
Časté | Neuropatie*, motorická neuropatie*, ztráta vědomí (vč. synkopy), encefalopatie*, periferní sensorimotorická neuropatie, závrať*, dysgeusie*, autonomní neuropatie | |
Méně časté | Nerovnováha autonomního nervového systému | |
Poruchy oka | Časté | Abnormální vidění* |
Poruchy ucha a labyrintu | Časté | Dysakuzie (včetně tinitu) |
Méně časté | Vertigo, zhoršení sluchu (až do a vč. hluchoty) | |
Srdeční poruchy | Časté | Srdeční fibrilace (vč. síňové), arytmie*, srdeční selhání (vč. selhání levé a pravé komory), ischemie myokardu, komorová dysfunkce |
Méně časté | Kardiovaskulární porucha (vč. kardiogenního šoku) | |
Cévní poruchy | Časté | Hypertenze*, hypotenze*, ortostatická hypotenze |
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy | Časté | Dušnost*, kašel*, škytavka |
Méně časté | Syndrom akutní respirační tísně, plicní embolie, pneumonitida, plicní hypertenze, plicní edém (vč. akutního) | |
Gastrointestinální poruchy | Velmi časté | Nauzea a zvracení*, průjem*, stomatitida*, zácpa |
Časté | Gastrointestinální krvácení (vč. mukózního), abdominální distenze, dyspepsie, orofaryngeální bolest, gastritida*, vředy v ústech*, abdominální diskomfort, dysfagie, gastrointestinální zánět*, bolest břicha (vč. gastrointestinální bolesti a bolesti v oblasti sleziny), orální poruchy | |
Méně časté | Kolitida (vč. Clostridium difficile) | |
Poruchy jater a žlučových cest | Časté | Hepatotoxicita (vč. jaterních poruch) |
Méně časté | Selhání jater | |
Poruchy kůže a podkožní tkáně | Velmi časté | Poruchy vlasů |
Časté | Pruritus*, dermatitida*, vyrážka* | |
Poruchy svalové | Časté | Svalové spasmy*, muskuloskeletální bolest*, bolest v končetinách |
a kosterní soustavy a pojivové tkáně | ||
Poruchy ledvin a močových cest | Časté | Infekce močových cest* |
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | Velmi časté | Pyrexie*, únava, astenie |
Časté | Edém (vč. periferního), zimnice, reakce v místě injekce*, malátnost* | |
Vyšetření | Časté | Hyperbilirubinemie*, abnormální výsledky analýz proteinů*, snížení tělesné hmotnosti, zvýšení tělesné hmotnosti |
* Sloučení více preferovaných termínů MedDRA.
Popis vybraných nežádoucích účinků
Reaktivace viru herpes zoster
Mnohočetný myelom
Antivirová profylaxe byla podávána 26 % pacientů v rameni B+M+P. Incidence herpes zoster mezi pacienty v léčebné skupině B+M+P byla 17 % u pacientů, kterým nebyla podávána antivirová profylaxe, ve srovnání s 3 % pacientů, kterým antivirová profylaxe byla podávána.
Lymfom z plášťových buněk
V rameni BR-CAP byla 137 z 240 pacientů (57 %) podávána antivirová profylaxe. Incidence herpes zoster mezi pacienty v rameni BR-CAP byla 10,7 % u pacientů, kterým se antivirová profylaxe nepodávala, v porovnání s 3,6 % u pacientů, kterým se antivirová profylaxe podávala (viz bod 4.4).
Reaktivace a infekce virem hepatitidy B (HBV)
Lymfom z plášťových buněk
Infekce HBV s fatálními následky se objevila u 0,8 % (n = 2) pacientů ve skupině neléčené bortezomibem (rituximab, cyklofosfamid, doxorubicin, vinkristin a prednison; R-CHOP) a u 0,4 % (n = 1) pacientů léčených bortezomibem v kombinaci s rituximabem, cyklofosfamidem, doxorubicinem a prednisonem (BR-CAP). Celková incidence infekcí virem hepatitidy B byla u pacientů léčených BR-CAP nebo R-CHOP podobná (0,8 % vs. 1,2 %, v uvedeném pořadí).
Periferní neuropatie u kombinovaných režimů
Mnohočetný myelom
Incidence periferní neuropatie u kombinovaných režimů ze studií, kde byl bortezomib podáván jako indukční léčba v kombinaci s dexamethasonem (studie IFM-2005–01) a dexamethasonem-thalidomidem (studie MMY-3010), je uvedena v následující tabulce:
Tabulka 9: Incidence periferní neuropatie během indukční léčby podle toxicity a ukončení léčby
v důsledku periferní neuropatie
IFM-2005–01 | MMY-3010 | |||
VDDx (N = 239) | BDx (N = 239) | TDx (N = 126) | BTDx (N = 130) | |
Incidence PN (%) | ||||
PN všech stupňů | 3 | 15 | 12 | 45 |
PN stupně 2 a vyššího | 1 | 10 | 2 | 31 |
PN stupně 3 a vyššího | <1 | 5 | 0 | 5 |
Ukončení kvůli PN (%)__________<1________________________2____________1______________________5
VDDx = vinkristin, doxorubicin, dexamethason; BDx = bortezomib, dexamethason; TDx = thalidomid, dexamethason; BTDx = bortezomib, thalidomid, dexamethason; PN = periferní neuropatie
Poznámka: Periferní neuropatie zahrnuje preferované termíny: neuropatie periferní, perifení motorická neuropatie, periferní senzorická neuropatie a polyneuropatie.
Lymfom z plášťových buněk
Ve studii LYM-3002, ve které byl bortezomib podáván s rituximabem, cyklofosfamidem, doxorubicinem a prednisonem (BR-CAP), je incidence periferní neuropatie u kombinovaných režimů uvedena v následující tabulce:
Tabulka 10: Incidence periferní neuropatie ve studii LYM-3002 podle toxicity a ukončení léčby v důsledku periferní neuropatie
BR-CAP (N = 240) | R-CHOP (N = 242) | |
Incidence PN (%) | ||
PN všech stupňů | 30 | 29 |
PN stupně 2 a vyššího | 18 | 9 |
PN stupně 3 a vyššího | 8 | 4 |
Ukončení kvůli PN (%) | 2 | < 1 |
BR-CAP = bortezomib, rituximab, cyklofosfamid, doxorubicin a prednison; R-CHOP = rituximab, cyklofosfamid, doxorubicin, vinkristin a prednison; PN = periferní neuropatie
Periferní neuropatie zahrnuje preferované termíny: periferní sensorická neuropatie, neuropatie periferní, periferní motorická neuropatie a periferní sensorimotorická neuropatie
Starší pacienti s lymfomem z plášťových buněk
V rameni BR-CAP bylo 42,9 % a 10,4 % pacientů ve věkovém rozmezí 65 – 74 let a > 75 let, v uvedeném pořadí. I když u pacientů ve věku > 75 let byly oba režimy, jak BR-CAP, tak R-CHOP, méně tolerovány, míra výskytu závažných nežádoucích účinků ve skupině BR-CAP byla 68 % v porovnání se 42 % ve skupině R-CHOP.
Významné rozdíly v profilu bezpečnosti bortezomibu podaného subkutánně oproti intravenóznímu podání u monoterapie
Pacienti, kteří dostávali bortezomib ve studii fáze III subkutánně, měli ve srovnání s intravenózním podáním o 13 % nižší celkový výskyt nežádoucích účinků stupně 3 nebo vyššího spojených s léčbou a o 5 % nižší výskyt ukončení léčby bortezomibem. Celkový výskyt průjmu, gastrointestinální bolesti a bolesti břicha, astenie, infekce horních cest dýchacích a periferní neuropatie byl o 12 % – 15 % nižší ve skupině se subkutánním podáním než u intravenózního podání. Dále byl výskyt periferní neuropatie stupně 3 nebo vyššího o 10 % nižší a podíl ukončení léčby z důvodu periferní neuropatie byl o 8 % nižší u subkutánního podání než u intravenózního podání.
U šesti procent pacientů byly po subkutánním podání hlášeny lokální nežádoucí účinky, většinou zarudnutí. Medián doby návratu případů k normálu činil 6 dní; u 2 pacientů bylo nutno změnit dávku. U dvou (1 %) pacientů byly hlášeny závažné reakce; v 1 případě svědění a v 1 případě zarudnutí.
Výskyt úmrtí během léčby byl 5 % u subkutánního podání a 7 % u intravenózního podání. Incidence úmrtí kvůli progresi onemocnění byla 18 % u subkutánního podání a 9 % u intravenózního podání.
Opětovná léčba pacientů s relapsem mnohočetného myelomu
Ve studii, ve které byl bortezomib podáván jako opětovná léčba u 130 pacientů s recidivujícím mnohočetným myelomem, u kterých již dříve byla alespoň částečná odpověď na režim obsahující bortezomib, byly nejčastější nežádoucí účinky všech stupňů vyskytující se nejméně u 25 % pacientů trombocytopenie (55 %), neuropatie (40 %), anemie (37 %), průjem (35 %) a zácpa (28 %). Periferní neuropatie všech stupňů byla pozorována u 40 % pacientů a periferní neuropatie > 3 stupně byla pozorována u 8,5 % pacientů.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky:
4.9 Předávkování
Předávkování pacientů více než dvojnásobnou dávkou, než která je doporučena, bylo provázeno akutní symptomatickou hypotenzí a trombocytopenií s fatálními následky. Předklinické farmakologické studie kardiovaskulární bezpečnosti viz bod 5.3.
Specifické antidotum pro předávkování bortezomibem není známo. V případě předávkování musí být monitorovány vitální funkce pacienta a musí být poskytnuta podpůrná terapie k udržení krevního tlaku (např. tekutiny, presorické látky a/nebo inotropní látky) a tělesná teplota (viz body 4.2 a 4.4).
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Cytostatika, jiná cytostatika, ATC kód: L01XX32.
Mechanismus účinku
Bortezomib je proteazomový inhibitor. Byl specificky navržen tak, aby inhiboval chymotrypsinu podobnou aktivitu proteazomu 26S v savčích buňkách. Proteazom 26S je rozsáhlý proteinový komplex, který odbourává ubikvitinované proteiny. Ubikvitin-proteazomová cesta hraje nepostradatelnou úlohu v řízení odbourávání specifických proteinů, a tím udržení homeostázy uvnitř buněk. Inhibice proteazomu 26S zabraňuje této cílené proteolýze a ovlivňuje mnohočetnou signalizační kaskádu uvnitř buněk, což nakonec vede k odumření nádorových buněk.
Bortezomib je vysoce selektivní pro proteazom. Při koncentraci 10 ^M bortezomib neinhibuje žádný ze širokého spektra sledovaných receptorů a proteáz a je více než 1 500krát selektivnější pro proteazom než pro další preferovaný enzym. Kinetika inhibice proteazomu byla hodnocena in vitro a bylo zjištěno, že bortezomib disociuje z proteazomu s t/ 20 minut, což prokazuje, že inhibice proteazomu bortezomibem je reverzibilní.
Inhibice proteazomu vyvolaná bortezomibem ovlivňuje nádorové buňky mnoha způsoby, které zahrnují, ale nejsou omezeny na alteraci regulačních proteinů, které kontrolují progresi buněčného cyklu, a aktivaci nukleárního faktoru kappa B (NF-kB). Inhibice proteazomu vede k zastavení buněčného cyklu a apoptóze. NF-kB je transkripční faktor, jehož aktivace je vyžadována pro mnoho aspektů tumorogeneze, včetně buněčného růstu a přežívání, angiogeneze, interakcí mezi buňkami a tvorby metastáz. U myelomu ovlivňuje bortezomib schopnost myelomových buněk interagovat s mikroprostředím kostní dřeně.
Experimenty ukázaly, že bortezomib je cytotoxický pro různé druhy nádorových buněk a že nádorové buňky jsou citlivější na proapoptotický účinek proteazomové inhibice než buňky normální. Bortezomib vyvolává snížení růstu nádorů in vivo u mnoha modelových nádorů používaných v preklinických testech včetně mnohočetného myelomu.
Údaje z in vitro, ex vivo a zvířecích modelů s bortezomibem naznačují, že bortezomib zvyšuje diferenciaci a aktivitu osteoblastů a inhibuje funkci osteoklastů. Tyto účinky byly pozorovány u pacientů s mnohočetným myelomem při pokročilém osteolytickém onemocnění a léčbě bortezomibem.
Klinická účinnost u pacientů s dosud neléčeným mnohočetným myelomem
Prospektivní mezinárodní randomizovaná (1 : 1) otevřená klinická studie (MMY-3002 VISTA) fáze III u 682 pacientů byla provedena, aby se stanovilo, zda u pacientů s dosud neléčeným mnohočetným myelomem při podání bortezomibu (1,3 mg/m2 intravenózně) v kombinaci s melfalanem (9 mg/m2) a prednisonem (60 mg/m2) dojde ve srovnání s melfalanem (9 mg/m2) a prednisonem (60 mg/m2) ke zlepšení času do progrese (time to progression, TTP). Léčba byla podávána po dobu maximálně 9 cyklů (přibližně 54 týdnů) a předčasně byla ukončena z důvodu progrese onemocnění nebo nepřijatelné toxicity. Medián věku pacientů ve studii byl 71 let, 50 % byli muži, 88 % byli běloši a medián hodnot výkonnostního stavu podle Karnofského byl 80. Pacienti trpěli myelomem IgG/IgA/lehkých řetězců v 63 % / 25 % / 8 % případů s mediánem hodnot hemoglobinu 105 g/l a mediánem počtu trombocytů 221,5 × 109/l. Podobný podíl pacientů měl clearance kreatininu < 30 ml/min (3 % v každém rameni).
V době předem specifikované průběžné analýzy bylo dosaženo primárního cílového parametru, doby do progrese, a pacientům v rameni s M+P byla nabídnuta léčba B+M+P. Medián doby dalšího sledování byl 16,3 měsíce. Konečné vyhodnocení přežití bylo provedeno po dalším sledování; medián jeho délky byl 60,1 měsíce. Byl pozorován statisticky signifikantní přínos u přežití ve skupině BVc+M+P (HR = 0,695; p = 0,00043) bez ohledu na další terapie včetně režimů založených na bortezomibu. Medián přežití pro skupinu léčenou B+M+P byl 56,4 měsíce ve srovnání s 43,1 měsíce ve skupině M+P. Výsledky účinnosti jsou uvedeny v tabulce 11.
Tabulka 11: Výsledky účinnosti po konečném vyhodnocení přežití ve studii VISTA
Cílový parameter účinnosti | B+M+P n = 344 | M+P n = 338 |
Doba do progrese - Příhody n (%) | 101 (29) | 152 (45) |
Medián3 (95% CI) | 20,7 měsíce (17,6; 24,7) | 15,0 měsíce (14,1; 17,9) |
Poměr rizikab (95 % CI) | 0,54 (0,42; 0,70) | |
hodnota pc | 0,000002 | |
Přežití bez progrese Příhody n (%) | 135 (39) | 190 (56) |
Mediána (95% CI) | 18,3 měsíce (16,6; 21,7) | 14,0 měsíců (11,1; 15,0) |
Poměr rizikab (95 % CI) | 0,61 (0,49; 0,76) | |
hodnota pc | 0,00001 | |
Celkové přežití* Příhody (úmrtí) n (%) | 176 (51,2) | 211 (62,4) |
Mediána (95 % CI) | 56,4 měsíce (52,8; 60,9) | 43,1 měsíce (35,3; 48,3) |
Poměr rizikab (95 % CI) | 0,695 (0,567; 0,852) | |
hodnota pc | 0,00043 | |
Výskyt odpovědi populacee n = 668 | n = 337 | n = 331 |
CRf n (%) | 102 (30) | 12 (4) |
PRf n (%) | 136 (40) | 103 (31) |
nCR n (%) | 5 (1) | 0 |
CR + PRf n (%) | 238 (71) | 115 (35) |
hodnota pd | < 10–10 | |
Snížení sérového M-proteinu populaceg n = 667 | n = 336 | n = 331 |
> 90 % n (%) | 151 (45) | 34 (10) |
Doba do první odezvy u CR + PR | ||
Medián | 1,4 měsíce | 4,2 měsíce |
Mediána trvání odezvy | ||
CRf | 24,0 měsíců | 12,8 měsíce |
CR + PRf | 19,9 měsíce | 13,1 měsíce |
Doba do další léčby Příhody n (%) | 224 (65,1) | 260 (76,9) |
Mediána (95 % CI) | 27,0 měsíců (24,7, 31,1) | 19,2 měsíce (17,0, 21,0) |
Poměr rizikab (95 % CI) | 0,557 (0,462; 0,671) | |
hodnota pc | < 0,000001 |
* b
Odhad podle Kaplan-Meiera.
Odhad poměru rizika je založen na Coxově modelu proporcionálního rizika přizpůsobeném pro stratifikační faktory: P2-mikroglobulin, albumin a oblast. Poměr rizika menší než 1 naznačuje výhodu pro VMP
Nominální hodnota p založená na stratifikovaném log-rank testu přizpůsobeném pro stratifikační faktory: P2-mikroglobulin, albumin a oblast
Hodnota p pro výskyt odpovědi (CR + PR) z Cochranova-Mantelova-Haenszelova chi-kvadrátového testu přizpůsobeného pro stratifikační faktory
Reagující populace zahrnuje pacienty, kteří měli prokazatelné onemocnění na počátku
CR = úplná odpověď; PR = částečná odpověď. EBMT kritéria
Všichni randomizovaní pacienti se sekretorickým onemocněním
Další hodnocení přežití je založeno na střední době dalšího sledování 60,1 měsíce
g
CI = interval spolehlivosti
Pacienti, u nichž je vhodná transplantace kmenových buněk
K průkazu bezpečnosti a účinnosti bortezomibu ve dvojkombinaci nebo trojkombinaci s dalšími chemoterapeutiky byly provedeny dvě randomizované otevřené multicentrické studie fáze III (IFM-2005–01, MMY-3010) u pacientů s dříve neléčeným mnohočetným myelomem v indukční léčbě před transplantací kmenových buněk.
Ve studii IFM-2005–01 byl bortezomib v kombinaci s dexamethasonem (BDx, n = 240) srovnáván s kombinací vinkristin-doxorubicin-dexamethason (VDDx, n = 242). Pacienti ve skupině s BDx dostali čtyři 21denní cykly, z nichž každý sestával z bortezomibu (1,3 mg/m2 podávaného intravenózně dvakrát týdně 1., 4., 8. a 11. den) a dexamethasonu (40 mg/den 1. až 4. a 9. až 12. den v 1. a 2. cyklu a 1. až 4. den ve 3. a 4. cyklu). Autologní transplantáty kmenových buněk byly přijaty u 198 (82 %) pacientů ve skupině VDDx a 208 (87 %) pacientů ve skupině BDx, velká většina pacientů podstoupila jednu transplantační proceduru. Demografické charakteristiky a počáteční charakteristiky onemocnění byly u obou skupin pacientů podobné. Medián věku pacientů ve studii byl 57 let, 55 % byli muži a 48 % pacientů mělo vysoce rizikovou cytogenetiku. Medián trvání léčby byl 13 týdnů u skupiny s VDDx a 11 týdnů u skupiny s BDx. Medián počtu podaných cyklů byl u obou skupin 4 cykly. Primárním cílovým parametrem účinnosti studie byl poměr odpovědí (CR + nCR) po indukci. Statisticky významný rozdíl v odpovědích CR + nCR byl pozorován ve prospěch skupiny s bortezomibem v kombinaci s dexamethasonem Sekundární cílové parametry účinnosti zahrnovaly výskyt odpovědi (CR + nCR, CR + nCR + VGPR + PR) po transplantaci, PFS a OS. Hlavní výsledky účinnosti jsou uvedeny v tabulce 12.
Tabulka 12: Výsledky účinnosti ze studie IFM-2005–01
Cílové parametry | BDx | VDDx | OR; 95% CI; hodnota Pa |
IFM-2005–01 | N = 240 (ITT populace) | N = 242 (ITT populace) | |
RR (po indukci) CR + nCR | 14,6 (10,4; 19,7) | 6,2 (3,5; 10,0) | 2,58 (1,37; 4,85); 0,003 |
CR+nCR+VGPR+PR % (95% CI) | 77,1 (71,2; 82,2) | 60,7 (54,3; 66,9) | 2,18 (1,46; 3,24); < 0,001 |
RR (po transplantaci) CR + nCR | 37,5 (31,4; 44,0) | 23,1 (18,0; 29,0) | 1,98 (1,33; 2,95); 0,001 |
CR+nCR+VGPR+PR % (95% CI) | 79,6 (73,9; 84,5) | 74,4 (68,4; 79,8) | 1,34 (0,87+ 2,05); 0,179 |
CI = interval spolehlivosti; CR = kompletní odpověď; nCR = téměř kompletní odpověď; ITT = populace se záměrem léčení (intent to treat); RR = výskyt odpovědi; B = bortezomib; BDx = bortezomib, dexamethason; VDDx = vinkristin, doxorubicin, dexamethason; VGPR = velmi dobrá částečná odpověď; PR = částečná odpověď; OR = poměr šancí
Primární cílový parametr
a OR pro výskyt odpovědi založený na Mantelově-Haenszelově stanovení poměru šancí pro stratifikované tabulky; p-hodnoty podle Cochranova-Mantelova-Haenszelova testu.
b Výskyt odpovědi po druhé transplantaci u subjektů, které dostali druhou transplantaci (42/240 [18 %] u BDx skupiny a 52/242 [21 %] u skupiny VDDx).
Poznámka: OR >1 ukazuje na výhodu indukční léčby obsahující B.
Ve studii MMY-3010 byla srovnávána indukční léčba bortezomibem v kombinaci s thalidomidem a dexamethasonem (BTDx, n = 130) s kombinací thalidomid-dexamethason (TDx, n = 127). Pacienti ve skupině s BTDx dostali 6 čtyřtýdenních cyklů, z nichž se každý skládal z bortezomibu (1,3 mg/m2 podávaného dvakrát týdně 1., 4., 8. a 11. den s následnou 17denní přestávkou od 12. dne do 28. dne), dexamethasonu (40 mg podávaných perorálně 1. až 4. a 8. až 11. den) a thalidomidu (podávaného perorálně v dávce 50 mg denně 1. – 14. den, se zvýšením na 100 mg 15. – 28. den a dále na 200 mg denně).
Jednorázová autologní transplantace kmenových buněk byla podána 105 (81 %) pacientům ve skupině s BTDx a 78 (61 %) pacientům ve skupině s TDx. Demografické charakteristiky a počáteční charakteristiky onemocnění byly u obou skupin pacientů podobné. Medián věku pacientů ve skupině s BTDx byl 57 let, ve skupině s TDx 56 let, 99 %, resp. 98 % pacientů byli běloši a 58 %, resp. 54 % byli muži. Ve skupině s BTDx bylo 12 % pacientů cytogeneticky klasifikováno jako vysoce rizikoví oproti 16 % pacientů ve skupině s TDx. Medián trvání léčby byl 24,0 týdnů a medián počtu přijatých léčebných cyklů byl 6,0 a byl konzistentní ve všech léčebných skupinách. Primárními cílovými parametry účinnosti studie byly výskyt odpovědí po indukci a po transplantaci (CR + nCR). Statisticky významný rozdíl v CR + nCR byl pozorován ve prospěch skupiny s bortezomibem v kombinaci s dexamethasonem a thalidomidem. Sekundární cílové parametry účinnosti zahrnovaly PFS a OS. Hlavní výsledky účinnosti jsou uvedeny v tabulce 13.
Tabulka 13: Výsledky účinnosti ze studie MMY 3010
Cílové parametry | BTDx | TDx | OR; 95% CI; P hodnota3 |
MMY-3010 | N = 130 (ITT populace) | N = 127 (ITT populace) | |
RR (po indukci) CR + nCR | 49,2 (40,4; 58,1) | 17,3 (11,2; 25,0) | 4,63 (2,61; 8,22); < 0,001a |
CR + nCR + PR % (95% CI) | 84,6 (77,2; 90,3) | 61,4 (52,4; 69,9) | 3,46 (1,90; 6,27); < 0,001a |
RR (po transplantaci) CR + nCR | 55,4 (46,4; 64,1) | 34,6 (26,4; 43,6) | 2,34 (1,42; 3,87); 0,001a |
CR + nCR + PR % (95% CI) | 77,7 (69,6; 84,5) | 56,7 (47,6; 65,5) | 2,66 (1,55; 4,57); < 0,001a |
CI = interval spolehlivosti; CR = kompletní odpověď; nCR = téměř kompletní odpověď; ITT = populace se záměrem léčení (intent to treat); RR = poměr odpovědí; B = bortezomib; BTDx = bortezomib, thalidomid, dexamethason; TDx = thalidomid, dexamethason; PR = částečná odpověď, OR = poměr šancí
Primární cílový parametr
a OR pro výskyt odpovědi založený na Mantelově-Haenszelově stanovení poměru šancí pro stratifikované tabulky; p-hodnoty podle Cochranova-Mantelova-Haenszelova testu.
Poznámka: OR >1 ukazuje na výhodu indukční léčby obsahující B.
Klinická účinnost u pacientů s relabujícím nebo refrakterním mnohočetným myelomem
Bezpečnost a účinnost bortezomibu (podaného intravenózně) byly hodnoceny ve dvou studiích při doporučené dávce 1,3 mg/m2: v randomizované, srovnávací studii fáze III (APEX), versus dexamethason (dex) u 669 pacientů s relabujícím nebo refrakterním mnohočetným myelomem, kteří podstoupili 1 – 3 předchozí linie léčby a v jednoramenné studii fáze II, do které bylo zahrnuto 202 pacientů s relabujícím nebo refrakterním mnohočetným myelomem, kteří podstoupili nejméně 2 předchozí linie léčby a u kterých nastala při poslední léčbě progrese onemocnění.
Ve studii fáze III vedla léčba bortezomibem k významnému prodloužení doby do progrese onemocnění, významnému prodloužení přežití a významnému zvýšení výskytu odpovědi ve srovnání s léčbou dexamethasonem (viz tabulka 14) u všech pacientů včetně pacientů, kteří obdrželi jednu předchozí linii léčby. Dle výsledku předem plánované průběžné analýzy bylo na doporučení monitorovací komise uzavřeno rameno s dexamethasonem a všem pacientům zařazeným do skupiny s dexamethasonem byla nabídnuta léčba bortezomibem bez ohledu na stav jejich onemocnění.
Z důvodů této časné změny byl medián trvání dalšího sledování žijících pacientů 8,3 měsíce. U obou skupin pacientů, jak u těch, kteří nereagovali na svou poslední předcházející léčbu, tak i těch, kteří byli citliví k léčbě, bylo celkové přežití významně delší a výskyt odpovědi na léčbu byl významně vyšší v rameni pacientů, kteří dostávali bortezomib.
Z 669 pacientů zařazených do studie bylo 245 (37 %) ve věku 65 let nebo starších. Nezávisle na věku byly parametry odpovědi i TTP významně lepší u bortzeomibu. Bez ohledu na výchozí hladiny B2-mikroglobulinu byly všechny parametry účinnosti (čas do progrese, celková doba přežití i výskyt odpovědi) významně zlepšeny v rameni s bortezomibem.
U refrakterní populace pacientů studie fáze II byly odpovědi hodnoceny nezávislou hodnotitelskou komisí podle kriterií Evropské skupiny pro transplantaci kostní dřeně, European Bone Marrow Transplant Group. Medián přežití všech zařazených pacientů byl 17 měsíců (rozmezí <1 až 36+ měsíců). Tato doba přežití byla delší než medián 6 až 9 měsíců předpokládaný pro stejnou populaci pacientů výzkumnými klinickými konzultanty. Multivariační analýzou bylo zjištěno, že výskyt odpovědí byl nezávislý na typu myelomu, výkonnostním stavu, stavu delece 13. chromozomu, počtu nebo typu předchozích terapií. U pacientů, kteří dostali 2 až 3 předchozí léčby, byl výskyt odpovědi u 32 % (10/32) a u pacientů, kteří dostali více než 7 předchozích terapií, byl výskyt odpovědi u 31 % (21/67).
Tabulka 14: Souhrn výsledků onemocnění ze studií fáze III (APEX) a fáze II
Fáze III | F áze III | F áze III | Fáze II | ||||
Všichni pacienti | 1 předchozí linie léčby | >1 předchozí linie léčby | >2 předchozí linie | ||||
Události závislé na čase | B n = 333a | Dex n = 336a | B n = 132a | Dex n = 119a | B n = 200a | Dex n = 217a | B n = 202a |
TTP, dny [95% CI] | 189b[148; 211] | 106b [86; 128] | 212d[188; 267] | 169d[105; 191] | 148b[129; 192] | 87b [84; 107] | 210 [154; 281] |
Přežití 1 rok, % [95% CI] | 80d [74;85] | 66d [59;72] | 89d [82;95] | 72d [62;83] | 73 [64;82] | 62 [53;71] | 60 |
Nejlepší odpověď (%) | B n = 315c | Dex n = 312c | B n = 128 | Dex n = 110 | B n = 187 | Dex n = 202 | B n = 193 |
CR | 20 (6)b | 2 (< 1)b | 8 (6) | 2 (2) | 12 (6) | 0 (0) | (4) |
CR + nCR | 41 (13)b | 5 (2)b | 16 (13) | 4 (4) | 25 (13) | 1 (< 1) | (10) |
CR + nCR + PR | 121 (38)b | 56 (18)b | 57 (45)d | 29 (26)d | 64 (34)b | 27 (13)b | (27) |
CR+nCR+PR+ MR | 146 (46) | 108 (35) | 66 (52) | 45 (41) | 80 (43) | 63 (31) | (35) |
Medián trvání Dny (měsíce) | 242 (8,0) | 169 (5,6) | 246 (8,1) | 189 (6,2) | 238 (7,8) | 126 (4,1) | 385 |
Doba do odpovědi CR+PR (dny) | 43 | 43 | 44 | 46 | 41 | 27 | 38 |
a populace se záměrem léčení (Intent to treat, ITT)
b hodnota p ze stratifikovaného log-rank testu; analýza podle léčby s vyloučením stratifikace pro léčebnou anamnézu; p < 0,0001
c reagující populace, včetně pacientů, kteří měli patrné onemocnění na začátku léčby a obdrželi alespoň 1 dávku sledovaného léčivého přípravku
d hodnota p z Cochran-Mentel-Haenszelova chi-kvadrátového testu přizpůsobeného pro stratifikační faktory; analýza podle linie léčby s vyloučením stratifikace pro léčebnou anamnézu
* CR+PR+MR **CR = CR, (IF-); nCR = CR (IF+)
NA = neuplatňuje se, NE = nestanoveno
TTP = doba do progrese
CI = interval spolehlivosti
B = bortezomib; Dex = dexamethason
CR = úplná odpověď; nCR = téměř úplná odpověď PR = částečná odpověď; MR = minimální odpověď
Ve studii fáze II mohli pacienti, u kterých nebylo dosaženo optimální odpovědi při samostatné léčbě bortezomibem, dostat vysokou dávku dexamethasonu společně s bortezomibem. Protokol dovoloval, pokud nebylo u pacientů léčených samostatně bortezomibem dosaženo optimální léčebné odpovědi, přidat dexamethason. Dexamethason v kombinaci s bortezomibem dostávalo celkem
74 hodnotitelných pacientů. Při kombinované léčbě vykázalo nebo dosáhlo zlepšení odpovědi 18 % pacientů [MR (11 %) nebo PR (7 %)].
Klinická účinnost bortezomibu po subkutánním podání u pacientů s relabujícím/refrakterním mnohočetným myelomem
Účinnost a bezpečnost subkutánního podání bortezomibu oproti intravenóznímu podání srovnávala otevřená randomizovaná noninferiorní studie fáze III. Tato studie zahrnovala 222 pacientů s relabujícím/refrakterním mnohočetným myelomem, kteří byli randomizováni v poměru 2 : 1 tak, že dostávali 1,3 mg/m2 bortezomibu buď subkutánně, nebo intravenózně po dobu 8 cyklů. U pacientů, u kterých nedošlo po 4 cyklech k optimální odpovědi (nižší než kompletní odpověď [Complete response, CR]) na léčbu samotným bortezomibem, bylo povoleno užívat dexamethason v dávce 20 mg denně v den podání bortezomibu a následující den. Vyloučeni byli pacienti s výchozí periferní neuropatií stupně > 2 nebo počtem trombocytů < 50 000/pl. Odpověď bylo možné vyhodnotit u 218 pacientů.
Tato studie dosáhla primárního cíle noninferiority odpovědi (CR + PR) po 4 cyklech monoterapie bortezomibem jak u subkutánního, tak i intravenózního podání u 42 % v obou skupinách. Také sekundární cílové parametry účinnosti související s odpovědí na léčbu a dobou do příhody byly konzistentní pro subkutánní a intravenózní podání (tabulka 15).
Tabulka 15: Souhrn analýz účinnosti srovnávající subkutánní a intravenózní podání bortezomibu
bortezomib intravenózní rameno | bortezomib subkutánní rameno | |
Populace s hodnotitelnou odpovědí | n = 73 | n = 145 |
Podíl léčebných odpovědí po 4 cyklech n (%) | ||
ORR (CR+PR) | 31 (42) | 61 (42) |
p-hodnotaa | 0,00201 | |
CR n (%) | 6 (8) | 9 (6) |
PR n (%) | 25 (34) | 52 (36) | |
nCR n (%) | 4 (5) | 9 (6) | |
Podíl léčebných odpovědí po | |||
8 cyklech n (%) | |||
ORR (CR+PR) | 38 (52) | 76 (52) | |
p-hodnotaa | 0,0001 | ||
CR n (%) | 9 (12) | 15 (10) | |
PR n (%) | 29 (40) | 61 (42) | |
nCR n (%) | 7 (10) | 14 (10) | |
Populace Intent to Treatb | n = 74 | n = 148 | |
TTP, měsíce | 9,4 | 10,4 | |
(95 % CI) | (7,6; 10,6) | (8,5; 11,7) | |
Poměr rizika (95% CI)c | 0,839 (0,564; 1,249) | ||
p-hodnotad | 0,38657 | ||
Přežití bez progrese, měsíce | 8,0 | 10,2 | |
(95 % CI) | (6,7; 9,8) | (8,1; 10,8) | |
Poměr rizika (95% CI)c | 0,824 (0,574; 1,183) | ||
p-hodnotad | 0,295 | ||
Celkové jednoleté přežití (%)e | 76,7 | 72,6 | |
(95 % CI) | (64,1; 85,4) | (63,1; 80,0) |
p-hodnota je pro noninferioritní hypotézu, že rameno s.c. udrží alespoň 60 % odpovědi ramene i.v.
b Studie se účastnilo 222 pacientů, 221 pacientů bylo léčeno bortezomibem.
c Odhad poměru rizika je založen na Coxově modelu proporcionálního rizika přizpůsobeném pro stratifikační factory: ISS staging a počet předchozích linií léčby.
d Log rank test přizpůsobený pro stratifikační faktory: ISS staging a počet předchozích linií léčby.
e Medián doby sledování je 11,8 měsíce.
Kombinovaná léčba bortezomibem s pegylovaným liposomálním doxorubicinem (klinická studie DOXIL MMY-3001)
Bylo provedeno randomizované, otevřené, multicentrické klinické hodnocení fáze III s paralelními skupinami, do něhož bylo zařazeno 646 pacientů. V tomto klinickém hodnocení se porovnávala bezpečnost a účinnost bortezomibu plus pegylovaného liposomálního doxorubicinu a monoterapie bortezomibem u pacientů s mnohočetným myelomem, kteří absolvovali nejméně jednu předchozí léčbu a u nichž nedocházelo k progresi při léčbě na bázi antracyklinů. Primárním cílovým parametrem účinnosti byla TTP, sekundární cílové parametry účinnosti byly OS a ORR (CR+PR) za použití kritérií Evropské skupiny pro transplantaci krve a kostní dřeně (European Group for Blood and Marrow Transplantation, EBMT)
Na základě předběžné analýzy definované protokolem (po výskytu 249 příhod TTP) bylo přistoupeno k předčasnému ukončení klinického hodnocení z důvodu účinnosti. Tato předběžná analýza prokázala snížení rizika TTP o 45 % (95% CI; 29 – 57 %, p < 0,0001) u pacientů s kombinovanou léčbou bortezomibem a pegylovaným liposomálním doxorubicinem. Medián TTP byl 6,5 měsíce v případě pacientů na monoterapii bortezomibem v porovnání s 9,3 měsíce u pacientů s kombinovanou terapií bortezomibem plus pegylovaným liposomálním doxorubicinem. Tyto výsledky, přestože byly zjištěny před vlastním dokončením, představovaly finální analýzu definovanou protokolem.
Závěrečná analýza u OS byla provedena při mediánu doby sledování 8,6 roku a neprokázala významný rozdíl v OS mezi oběma léčebnými rameny. Medián OS byl 30,8 měsíce (95% CI;
-
25,2 – 36,5 měsíce) u pacientů na monoterapii bortezomibem a 33,0 měsíců (95% CI;
-
28,9 – 37,1 měsíce) s kombinovanou terapií bortezomibem plus pegylovaným liposomálním doxorubicinem.
Kombinovaná léčba bortezomibem s dexamethasonem
Za nepřítomnosti přímého srovnání bortezomibu a bortezomibu v kombinaci s dexamethasonem u pacientů s progresivním mnohočetným myelomem byla za účelem porovnání výsledků z nerandomizovaného ramene bortezomibu v kombinaci s dexamethasonem (otevřené klinické hodnocení fáze II, MMY-2045) s výsledky z ramen s monoterapií bortezomibem z různých randomizovaných klinických hodnocení fáze III (M34101–039 [APEX] a DOXIL MMY-3001) při stejné indikaci provedena statistická analýza párové shody.
Analýza párové shody je statistická metoda, jejímž prostřednictvím se dosáhne srovnatelnosti pacientů v léčebné skupině (např. bortezomib v kombinaci s dexamethasonem) a pacientů ve srovnávací skupině (např. bortezomib) vůči matoucím faktorům, a sice prostřednictvím spárování studijních subjektů. Tím dojde k minimalizaci vlivu pozorovaných matoucích faktorů při odhadu účinků léčby za použití nerandomizovaných dat.
Bylo identifikováno sto dvacet sedm párových shod pacientů. Tato analýza prokázala zlepšení ORR (CR+PR) (odds ratio [poměr šancí] 3,769; 95% CI 2,045 – 6,947; p < 0,001), PFS (hazard ratio [poměr rizik] 0,511; 95% CI 0,309 – 0,845; p = 0,008), TTP (hazard ratio 0,385; 95% CI 0,212 – 0,698; p = 0,001) pro bortezomib v kombinaci s dexamethasonem v porovnání s monoterapií bortezomibem.
Jsou k dispozici omezené informace o opakované léčbě relabujícího mnohočetného myelomu bortezomibem.
Byla provedena jednoramenná, otevřená klinická studie fáze II MMY-2036 (RETRIEVE) za účelem stanovení účinnosti a bezpečnosti opakované léčby bortezomibem. Sto třicet pacientů (> 18 let věku) s mnohočetným myelomem, kteří již dříve měli alespoň částečnou odpověď na léčebný režim obsahující bortezomib, bylo opakovaně léčeno až do progrese. Nejméně 6 měsíců po předchozí léčbě byla zahájena léčba bortezomibem na poslední tolerované dávce 1,3 mg/m2 (n = 93) nebo < 1,0 mg/m2 (n = 37) 1., 4., 8. a 11. den každé 3 týdny maximálně 8 cyklů buď jako monoterapie, nebo v kombinaci s dexamethasonem dle standardní péče. Dexamethason byl podáván v kombinaci s bortezomibem až 83 pacientům v cyklu 1 a dalších 11 pacientů dostávalo dexamethason v průběhu opakovaných cyklů léčby bortezomibem. Primárním cílovým parametrem byla nejlepší potvrzená odpověď na opakovanou léčbu podle hodnocení EMBT kritérií. Celkový výskyt nejlepší odpovědi (CR + PR) na opakovanou léčbu u 130 pacientů byl 38,5 % (95% CI: 30,1, 47,4).
Klinická účinnost u dosud neléčeného lymfomu z plášťových buněk
Studie LYM-3002 byla randomizovanou, otevřenou studií fáze III porovnávající účinnost a bezpečnost kombinace bortezomibu, rituximabu, cyklofosfamidu, doxorubicinu a prednisonu (BR-CAP; n = 243) s kombinací rituximabu, cyklofosfamidu, doxorubicinu, vinkristinu a prednisonu (R-CHOP; n = 244) u dospělých pacientů s dosud neléčeným lymfomem z plášťových buněk (stadia II, III nebo IV). Pacienti v rameni BR-CAP dostávali bortezomib (1,3 mg/m2; 1., 4., 8., 11. den, přestávka byla mezi 12. a 21. dnem), rituximab 375 mg/m2 i.v. 1. den; cyklofosfamid 750 mg/m2 i.v. 1. den; doxorubicin 50 mg/m2 i.v. 1. den a prednison 100 mg/m2 perorálně 1. až 5. den 21denního léčebného cyklu bortezomibu. Pacientům s odpovědí poprvé doloženou v 6. cyklu byly podány dva další cykly. Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo přežití bez progrese nemoci, které bylo založeno na hodnocení nezávislou posudkovou komisí. Sekundární cílové parametry hodnocení zahrnovaly dobu do progrese nemoci (TPP), dobu do další protilymfomové léčby (TNT), trvání intervalu bez léčby (TFI), celkový výskyt odpovědi (ORR) a výskyt úplné odpovědi (CR/CRu), celkové přežití (OS) a trvání odpovědi.
Demografické a výchozí charakteristiky nemoci byly mezi dvěma léčebnými rameny dobře vyváženy: medián věku pacientů byl 66 let, 74 % byli muži, 66 % byli běloši a 32 % Asiaté, 69 % pacientů mělo pozitivní aspirát kostní dřeně a/nebo pozitivní biopsii kostní dřeně, pokud jde o lymfom z plášťových buněk, 54 % pacientů mělo skóre mezinárodního prognostického indexu (International Prognostic Index, IPI) >3 a 76 % mělo nemoc ve stadiu IV. Trvání léčby (medián = 17 týdnů) a trvání následného sledování (medián = 40 měsíců) byly v obou léčebných ramenech srovnatelné. Pacienti v obou léčebných ramenech dostali léčbu s mediánem 6 cyklů, přičemž 14 % subjektů ve skupině BR-CAP a 17 % pacientů ve skupině R-CHOP dostalo dva další cykly. Většina pacientů v obou skupinách léčbu dokončila, 80 % ve skupině BR-CAP a 82 % ve skupině R-CHOP. Výsledky účinnosti jsou uvedeny v tabulce 16:
Tabulka 16: Výsledky účinnosti ze studie LYM-3002
Cílový parameter účinnosti | BR-CAP | R-CHOP | |
n: ITT pacienti | 243 | 244 | |
Přežití bez progrese (IRC)a | |||
Příhody n (%) | 133 (54,7 %) | 165 (67,6 %) | HRb (95% CI) = 0,63 (0,50; 0,79) p-hodnotad < 0,001 |
Mediánc (95% CI) (měsíce) | 24,7 (19,8; 31,8) | 14,4 (12; 16,9) | |
Míra odpovědi | |||
n: pacienti s hodnotitelnou | 229 | 228 | |
Celková úplná odpověď (CR CRi/) n(%) | 122 (53,3 %) | 95 (41,7 %) | ORe (95% CI) = 1,688 (1,148; 2,481) p-hodnotag = 0,007 |
Celková odpověď (CR CRu PR)'n(%) | 211 (92,1 %) | 204 (89,5 %) | ORe (95% CI) = 1,428 (0,749; 2,722) p-hodnotag= 0,275 |
a b
Na základě vyhodnocení nezávislou posudkovou komisí (pouze radiologické údaje).
Odhad poměru rizik je založen na Coxově modelu stratifikovaném podle rizika dle mezinárodního prognostického indexu a stadia choroby. Poměr rizik <1 ukazuje na výhodu BR-CAP.
c d e
f g
h
Na základě Kaplan-Meierova odhadu funkce přežití (odhadu limitním součinem).
Založeno na log rank testu stratifikovaném pomocí rizika dle mezinárodního prognostického indexu a stadia choroby. Použil se Mantelův-Haenszelův odhad běžného poměru šancí pro stratifikované tabulky, s rizikem dle mezinárodního prognostického indexu a stadiem choroby jako stratifikačními faktory. Poměr šancí (odds ratio, OR) >1 ukazuje na výhodu BR-CAP.
Zahrnuje všechny CR + CRu, podle nezávislé posudkové komise, kostní dřeně a LDH.
Hodnota p z Cochran-Mentel-Haenszelova chi-kvadrátového testu s mezinárodním prognostickým indexem a stadiem choroby jako stratifikačními faktory.
Zahrnuje všechny radiologické CR + CRu, podle nezávislé posudkové komise, bez ohledu na verifikaci z kostní dřeně a LDH.
CR = úplná odpověď; CRu = nepotvrzená úplná odpověď; PR = částečná odpověď; CI = interval spolehlivosti, HR = poměr rizik; OR = poměr šancí; ITT = populace se záměrem léčení (intent to treat)
Medián PFS podle hodnocení zkoušejícího byl 30,7 měsíce ve skupině BR-CAP a 16,1 měsíců ve skupině R-CHOP (poměr rizik [HR] = 0,51; p < 0,001). Statisticky významný přínos (p < 0,001) ve prospěch skupiny léčené BR-CAP oproti R-CHOP byl pozorován u TTP (medián 30,5 oproti
-
16,1 měsíců), TNT (medián 44,5 oproti 24,8 měsíce) a TFI (medián 40,6 oproti 20,5 měsíce). Medián trvání úplné odpovědi byl ve skupině BR-CAP 42,1 měsíce v porovnání se skupinou R-CHOP 18 měsíců. Trvání celkové odpovědi bylo o 21,4 měsíce delší ve skupině BR-CAP (medián 36,5 měsíce oproti 15,1 měsíce ve skupině R-CHOP). Při mediánu trvání následného sledování 40 měsíců zvýhodňoval medián doby celkového přežití (56,3 měsíce ve skupině R-CHOP a ve skupině BR-CAP nebyl dosažen) skupinu BR-CAP, (odhadovaný HR = 0,80; p = 0,173). Byl zde trend k prodlouženému celkovému přežití zvýhodňující skupinu BR-CAP; odhadovaný výskyt přežití po 4 letech byl 53,9 % ve skupině R-CHOP a 64,4 % ve skupině BR-CAP.
Pacienti s dříve léčenou amyloidózou s produkcí lehkých řetězců (AL)
Byla provedena otevřená nerandomizovaná studie fáze I/II, aby se stanovila bezpečnost a účinnost bortezomibu u pacientů s dříve léčenou amyloidózou s produkcí lehkých řetězců. Během studie nebyla zaznamenána nová bezpečnostní rizika a bortezomib nezhoršoval poškození cílových orgánů (srdce, ledvin a jater). U 49 hodnotitelných pacientů léčených maximální povolenou dávkou 1,6 mg/m2 za týden a 1,3 mg/m2 dvakrát týdně došlo k odpovědi na léčbu, měřené jako hematologická odpověď (M-protein), u 67,3 % pacientů (včetně 28,6 % pacientů s kompletní remisí). Kombinovaná četnost jednoletého přežití byla v těchto kohortách s výše uvedeným dávkováním 88,1 %.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s bortezomibem u všech podskupin pediatrické populace v indikaci mnohočetný myelom a lymfom z plášťových buněk (informace o použití u dětí viz bod 4.2).
Ve studii fáze II s jedním aktivním ramenem sledující bezpečnost, účinnost a farmakokinetiku, prováděné skupinou Children's Oncology Group, která hodnotila účinnost způsobenou přidáním boretzomibu ke kombinované reindukční chemoterapii u pediatrických a mladých dospělých pacientů s lymfoidními malignitami (pre B-buňková forma akutní lymfoblastické leukemie [ALL], T-buňková ALL a T-buňková lymfoblastická leukemie [LL]). Účinný reindukční kombinovaný chemoterapeutický režim byl podáván ve 3 blocích. Bortezomib byl podáván pouze v bloku 1 a 2, aby se v bloku 3 předešlo případnému toxickému překrývání se současně podávanými přípravky.
Úplná odpověď (CR) byla vyhodnocena na konci bloku 1. U pacientů s B-ALL s relapsem v průběhu 18 měsíců od stanovení diagnózy (n = 27) byl výskyt CR 67 % (95% CI: 46, 84); 4měsíční výskyt případů přežití bez onemocnění byl 44 % (95% CI: 26, 62). U pacientů s B-ALL s relapsem 18 – 36 měsíců od stanovení diagnózy (n = 33) byl výskyt CR 79 % (95 % CI: 61, 91) a 4měsíční výskyt přežití bez onemocnění byl 73 % (95% CI: 54, 85). Výskyt CR u pacientů s T-buňkovou ALL, u kterých došlo k prvnímu relapsu (n = 22), byl 68 % (95% CI: 45, 86) a výskyt případů 4měsíčního celkového přežití bez onemocnění byl 67 % (95% CI: 42, 83). Hlášené údaje o účinnosti jsou považovány za neprůkazné (viz bod 4.2).
Bylo přijato 140 pacientů s ALL nebo LL hodnocených z hlediska bezpečnosti; medián věku byl 10 let (rozsah 1 až 26). Pokud byl bortezomib přidán k základní chemoterapeutické léčbě u pediatrických pacientů s pre B-buňkovou ALL, nebyla pozorována žádná nová bezpečnostní rizika. Následující nežádoucí účinky (stupeň > 3) byly pozorovány v této studii s vyšší incidencí v léčbném režimu s bortezomibem ve srovnání s předchozí kontrolní studií, kde byl režim chemoterapie v první linii léčby podáván samostatně: v bloku 1 periferní senozorická neuropatie (3 % versus 0 %); ileus (2,1 % versus 0 %); hypoxie (8 % versus 2 %). V této studii nebyly dostupné žádné údaje týkající se možných následků nebo míry rozlišení periferní neuropatie. Vyšší incidence byla také zaznamenána u infekcí s neutropenií stupně >3 (24 % versus 19 % v bloku 1 a 22 % versus 11 % v bloku 2), zvýšení ALT (17 % versus 8 % v bloku 2), hypokalemie (18 % versus 6 % v bloku 1 a 21 % versus 12 % v bloku 2) a hyponatremie (12 % versus 5 % v bloku 1 a 4 % versus 0 v bloku 2).
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Po podání intravenózního bolusu v dávce 1,0 mg/m2 a 1,3 mg/m2 11 pacientům s mnohočetným myelomem a hodnotami clearance kreatininu vyššími než 50 ml/min byly průměrné vrcholové plazmatické koncentrace bortezomibu po první dávce 57, resp. 112 ng/ml. Po následných dávkách se průměrné vrcholové plazmatické koncentrace bortezomibu pohybovaly v rozmezí od 67 do 106 ng/ml pro dávku 1,0 mg/m2 a od 89 do 120 ng/ml pro dávku 1,3 mg/m2.
Po intravenózním bolusu nebo subkutánní injekci dávky 1,3 mg/m2 pacientům s mnohočetným myelomem (n = 14 v intravenózní skupině, n = 17 v subkutánní skupině) byla celková systémová expozice po opakovaném podání (AUClast) stejná pro subkutánní i intravenózní podání. C max po s.c. podání (20,4 ng/ml) byla nižší než po i.v. (223 ng/ml). Poměr geometrických průměrů AUClast byl 0,99 a 90% CI byl 80,18 % – 122,80 %.
Distribuce
Průměrný distribuční objem (Vd) bortezomibu se pohyboval v rozmezí od 1 659 l do 3 294 l po jednorázovém nebo opakovaném intravenózním podání dávek 1,0 mg/m2 nebo 1,3 mg/m2 pacientům s mnohočetným myelomem. Tyto údaje svědčí o tom, že je bortezomib významně distribuován do periferních tkání. V koncentracích bortezomibu v rozmezí od 0,01 do 1,0 ^g/ml činila vazba na lidské plazmatické proteiny in vitro v průměru 82,9 %. Frakce bortezomibu vázaného na plazmatické proteiny nebyla závislá na koncentraci.
Biotransformace
Studie in vitro s lidskými jaterními mikrozomy a lidskými izoenzymy cytochromu P450 vzniklými expresí cDNA ukazují, že bortezomib je primárně oxidativně metabolizován enzymy 3A4, 2C19 a 1A2 cytochromu P450. Hlavní metabolickou cestou je deboronace na dva deboronované metabolity, které následně podléhají hydroxylaci na několik metabolitů. Deboronované metabolity bortezomibu nevykazují aktivitu jako inhibitory proteazomu 26S.
Eliminace
Průměrný eliminační poločas (t1/2) bortezomibu po opakovaném podání se pohyboval v rozmezí 40 – 193 hodiny. Bortezomib je eliminován rychleji po první dávce ve srovnání s následnými dávkami. Průměrná celková tělesná clearance byla 102 a 112 l/h po první dávce u dávek 1,0 mg/m2, resp. 1,3 mg/m2 a pohybovala se v rozmezí od 15 do 32 l/h a od 18 do 32 l/h po následných dávkách 1,0 mg/m2 resp. 1,3 mg/m2.
Zvláštní populace
Porucha. funkce jater
Vliv poruchy funkce jater na farmakokinetiku bortezomibu byl hodnocen ve studii fáze I během prvního léčebného cyklu, do níž bylo zahrnuto 61 pacientů především se solidními nádory a různými stupni jaterní poruchy, s dávkami bortezomibu od 0,5 do 1,3 mg/m2. Ve srovnání s pacienty s normální funkcí jater neměnila lehká porucha funkce jater AUC bortezomibu při normalizované dávce. AUC bortezomibu normalizované vzhledem k dávce však byly u pacientů se středně težkou nebo težkou poruchou funkce jater zvýšeny o přibližně 60 %. U pacientů se středně težkou nebo těžkou poruchou funkce jater se doporučuje nižší počáteční dávka a tyto pacienty je nutno pečlivě sledovat (viz bod 4.2, tabulka 6).
Porucha funkce ledvin
U pacientů s různým stupněm poruchy funkce ledvin, kteří byli podle hodnot clearance kreatininu (CrCl) rozděleni do následujících skupin: normální (CrCl > 60 ml/min/1,73 m2, n = 12), lehká porucha (CrCl = 40 – 59 ml/min/1,73 m2, n = 10), středně těžká porucha (CrCl = 20 – 39 ml/min/1,73 m2, n = 9) a těžká porucha (CrCl < 20 ml/min/1,73 m2, n = 3), byla provedena farmakokinetická studie. Do této studie byla zahrnuta také skupina dialyzovaných pacientů, kterým byl přípravek podáván po dialýze (n = 8). Pacientům byl podáván bortezomib intravenózně v dávkách 0,7 až 1,3 mg/m2 dvakrát týdně. Expozice bortezomibu (AUC normalizovaná vzhledem k dávce a Cmax) byla srovnatelná mezi všemi skupinami (viz bod 4.2).
Věk
Farmakokinetika bortezomibu byla charakterizována po intravenózním bolusu podávaném dvakrát týdně v dávce 1,3 mg/m2 104 pediatrickým pacientům (2 – 16 let) s akutní lymfoblastickou leukemií (ALL) nebo akutní myeloidní leukemií (AML). Na základě populační farmakokinetické analýzy se clearance bortezomibu zvyšuje s rostoucí plochou povrchu těla (Body Surface Area, BSA). Geometrický průměr (% CV) clearance byl 7,79 (25 %) l/hod/m2, distribuční objem v ustáleném stavu byl 834 (39 %) l/m2 a eliminační poločas byl 100 (44 %) hodin. Po korekci vlivu BSA neměly další demografické ukazatelé, jako jsou věk, tělesná hmotnost a pohlaví, klinický významný vliv na clearance bortezomibu. Clearance botrezomibu normalizovaná vzhledem k BSA u pediatrických pacientů byla podobná těm, jaké byly pozorovány u dospělých.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Bortezomib vykazoval pozitivní klastogenní účinek (strukturální chromozomální aberace) při in vitro stanovení chromozomální aberace na ovariálních buňkách čínských křečíků (CHO) v nízkých koncentracích, jako je 3,125 gg/ml, která byla nejnižší hodnocenou koncentrací. Při stanovování mutagenity in vitro (Amesův test) a in vivo mikronukleolárním testem na myších nebyla zjištěna genotoxicita bortezomibu.
Studie vývojové toxicity u laboratorních potkanů a králíků prokázaly embryofetální letalitu při toxických dávkách pro matku, avšak nikoli přímou embryofetální toxicitu při dávkách nižších než dávkách toxických pro matku. Studie fertility nebyly provedeny, ale hodnocení reprodukčních tkání bylo provedeno při studiích celkové toxicity. V 6měsíční studii s laboratorními potkany bylo pozorováno degenerativní působení na testes i na ovaria. Je proto pravděpodobné, že by bortezomib mohl mít vliv na samčí i samičí fertilitu. Peri- a postnatální vývojové studie nebyly provedeny.
Ve studiích celkové toxicity po opakovaném podání s laboratorními potkany a opicemi patřily k základním cílovým orgánům gastrointestinální trakt s výsledným zvracením a/nebo průjmem, hematopoetická a lymfatická tkáň s výslednou cytopenií v periferní krvi, atrofií lymfatické tkáně a hematopoetickou hypocelularitou kostní dřeně, periferní neuropatie (pozorovaná u opic, myší a psů) postihující senzorická nervová zakončení a mírné změny v ledvinách. Po skončení léčby bylo možné u všech těchto cílových orgánů pozorovat částečnou až úplnou regeneraci.
Na základě studií na zvířatech se prostup bortezomibu hematoencefalickou bariérou zdá být omezený, pokud k němu vůbec dochází, a význam tohoto zjištění pro člověka není znám.
Farmakologické studie kardiovaskulární bezpečnosti na opicích a psech ukazují, že intravenózní dávky přibližně dva až třikrát vyšší než doporučené klinické dávky (vztaženo na mg/m2) jsou provázené zvýšenou tepovou frekvencí, snížením kontraktility, hypotenzí a úmrtním. Snížení srdeční kontraktility a hypotenze u psů odpovídaly na akutní léčbu pozitivně inotropními látkami nebo presorickými látkami. U psů bylo však pozorováno mírné prodloužení korigovaného QT intervalu.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Mannitol (E 421)
6.2 Inkompatibility
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6.
6.3 Doba použitelnosti
Neotevřená injekční lahvička
3 roky
Roztok po rekonstituci
Chemická a fyzikální stabilita byla prokázána po dobu 8 hodin při teplotě 25 °C/60% relativní vlhkosti v temnu v injekční lahvičce i v polypropylenové injekční stříkačce.
Z mikrobiologického hlediska má být rekonstituovaný roztok použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by doba neměla být delší než 24 hodin při 2 ° až 8 °C, pokud rekonstituce/ředění (atd.) neproběhly za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte injekční lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání.
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho rekonstituci jsou uvedeny v bodě 6.3.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Bortezomib medac 3,5 mg je balený v injekčních lahvičkách z bezbarvého skla třídy I 10R (o nominálním objemu 10 ml), s brombutylovou pryžovou zátkou a modrým odtrhovacím víčkem.
Balení obsahuje 1 injekční lahvičku k jednorázovému použití.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Obecná opatření
Bortezomib je cytotoxická látka. Z tohoto důvodu musí být při manipulaci a přípravě přípravku Bortezomib medac dodržována zvýšená opatrnost. K zamezení kontaktu s kůží se doporučuje používat rukavice a jiné ochranné oděvy.
Při manipulaci s přípravkem Bortezomib medac musí být přísně dodržovány aseptické podmínky, protože přípravek neobsahuje žádné konzervační látky.
Při neúmyslném intratekálním podání bortezomibu došlo k fatálním případům. Bortezomib medac 3,5 mg prášek pro injekční roztok je k intravenóznímu nebo subkutánnímu podání. Bortezomib medac se nesmí podávat intratekálně.
Návod pro rekonstituci
Rekonstituci přípravku Bortezomib medac musí provádět zdravotnický pracovník.
Intravenózní injekce
Jedna injekční lahvička 10R přípravku Bortezomib medac (o nominálním objemu 10 ml) musí být rekonstituována 3,5 ml injekčního roztoku chloridu sodného o koncentraci 9 mg/ml (0,9 %). Rozpuštění lyofilizovaného prášku je dokončeno do dvou minut.
Po rekonstituci obsahuje jeden ml roztoku 1 mg bortezomibu. Rekonstituovaný roztok je čirý a bezbarvý s výsledným pH od 4 do 7.
Rekonstituovaný roztok musí být před aplikací vizuálně prohlédnut s ohledem na přítomnost částic a zabarvení. Při zabarvení nebo výskytu částic musí být rekonstituovaný roztok zlikvidován.
Subkutánní injekce
Jedna injekční lahvička 10R přípravku Bortezomib medac (o nominálním objemu 10 ml) musí být rekonstituována 1,4 ml injekčního roztoku chloridu sodného o koncentraci 9 mg/ml (0,9 %). Rozpuštění lyofilizovaného prášku je dokončeno do 2 minut. Po rekonstituci obsahuje jeden ml roztoku 2,5 mg bortezomibu. Rekonstituovaný roztok je čirý a bezbarvý s výsledným pH od 4 do 7. Rekonstituovaný roztok musí být před aplikací vizuálně prohlédnut s ohledem na přítomnost částic a zabarvení. Při zabarvení nebo výskytu částic musí být rekonstituovaný roztok zlikvidován.
Likvidace
Bortezomib medac je určen pouze pro jednorázové použití.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
medac Gesellschaft fur klinische Spezialpraparate mbH
Theaterstr. 6
22880 Wedel
Německo
tel.: +49 4103 8006 0
fax: +49 4103 8006–100
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
44/383/17-C
Další informace o léčivu BORTEZOMIB MEDAC
Jak
se BORTEZOMIB MEDAC
podává: subkutánní/intravenózní podání - prášek pro injekční roztok
Výdej
léku: na lékařský předpis
Balení: Injekční lahvička
Velikost
balení: 1
Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Medac Gesellschaft für klinische Spezialpräparate m.b.H., Wedel
E-mail: czech@medac.eu
Telefon: +420 543 233 857