BISOPROLOL XANTIS - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Bisoprolol Xantis 2,5 mg tablety

Bisoprolol Xantis 5 mg tablety

Bisoprolol Xantis 10 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Bisoprolol Xantis 2,5 mg: Jedna tableta obsahuje bisoprololi fumaras 2,5 mg odpovídající bisoprololum 2,12 mg.

Bisoprolol Xantis 5 mg: Jedna tableta obsahuje bisoprololi fumaras 5 mg odpovídající bisoprololum 4,24 mg.

Bisoprolol Xantis 10 mg: Jedna tableta obsahuje bisoprololi fumaras 10 mg odpovídající bisoprololum 8,48 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Bisoprolol Xantis 2,5 mg: Žluté kulaté ploché tablety s půlící rýhou na jedné straně o průměru 7 mm. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Bisoprolol Xantis 5 mg: Bílé kulaté bikonvexní tablety s půlící rýhou o průměru 7 mm.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Bisoprolol Xantis 10 mg: Tmavě růžové kulaté ploché tablety s půlící rýhou na jedné straně a s ražením „10“ na druhé straně o průměru 7 mm.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Bisoprolol Xantis je indikován u dospělých k léčbě:

• – hypertenze

• – anginy pectoris

• – stabilizovaného chronického srdečního selhání se sníženou systolickou funkcí levé komory s ACE inhibitory, diuretiky a případně srdečními glykosidy (další informace viz bod 5.1)

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí

Dávkování je třeba upravit individuálně, zejména podle tepové frekvence a úspěšnosti léčby. Doporučuje se zahájit léčbu dávkou 5 mg denně. Obvyklá dávka je 10 mg jednou denně s maximální doporučovanou dávkou 20 mg denně.

Starší pacienti

Obvykle není nutná úprava dávkování, ale doporučuje se na začátku léčby podávat nejnižší možné dávky – 2,5 mg.

Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater

U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin nebo jater není úprava dávkování obvykle nutná. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo jater (clearance kreatininu < 20 ml/min) nemá dávka přesáhnout 10 mg bisoprololu jednou denně.

Zkušenosti s použitím bisoprololu u pacientů podstupujících dialýzu jsou omezené. Nicméně není žádný důkaz podporující změnu dávkování.

Pediatrická populace

S použitím Bisoprolol Xantis u dětí nejsou k dispozici žádné zkušenosti a použití Bisoprolol Xantis není tudíž u dětí doporučeno.

Přerušení léčby

Léčba se nesmí přerušit náhle (viz bod 4.4.). Dávku je potřeba snižovat postupně.

Standardní léčbou chronického srdečního selhání je podávání inhibitoru ACE (anebo blokátoru angiotensinového receptoru v případě nesnášenlivosti inhibitorů ACE), beta-blokátorů, diuretik a v případě potřeby srdečních glykosidů. Je třeba, aby při zahájení terapie bisoprololem byl pacient stabilizován (nikoli s akutním selháním).

Doporučuje se, aby ošetřující lékař měl zkušenosti s terapií chronického srdečního selhání.

V průběhu období titrace i po něm se může objevit přechodné zhoršení srdečního selhání, hypotenze nebo bradykardie.

Titrační fáze

Léčba stabilního chronického srdečního selhání bisoprololem vyžaduje titrační fázi.

Léčbu bisoprololem je třeba zahájit postupným titračním zvyšováním dávek v těchto krocích:

• – 1,25 mg jednou denně po dobu jednoho týdne, a pokud je dávka dobře snášena, zvýšit ji na

• – 2,5 mg jednou denně po další týden, a pokud je dobře snášena zvýšit na

• – 3,75 mg jednou denně po další týden, a pokud je dobře snášena zvýšit na

• – 5 mg jednou denně po následující 4 týdny, a pokud je dobře snášena zvýšit na

• – 7,5 mg jednou denně po následující 4 týdny, a pokud je dobře snášena zvýšit na

• – 10 mg jednou denně k udržovací léčbě.

Maximální doporučená dávka je 10 mg jednou denně.

Doporučuje se časté monitorování základních životních funkcí (tepová frekvence, krevní tlak) a příznaků zhoršení srdečního selhání v průběhu titrační fáze. Příznaky se mohou objevit již v průběhu prvního dne po zahájení léčby.

Modifikace léčebného postupu

Jestliže není maximální doporučovaná dávka dobře snášena, je možné zvážit postupné snižování dávky.

Při přechodném zhoršení srdečního selhání, hypotenzi nebo bradykardii se doporučuje znovu zvážit dávkování průvodní medikace. Také může být nutné dočasně snížit dávku bisoprololu anebo zvážit přerušení jeho podávání.

Po opětovné stabilizaci pacienta je vždy nutné zvážit zahájení a/nebo titrační zvyšování terapie bisoprololem.

Průběh léčby

Léčba bisoprololem je obvykle dlouhodobá.

Pokud je zvažováno přerušení léčby, doporučuje se postupné snižování dávky. Léčba bisoprololem nesmí být ukončena náhle, protože by to mohlo vést ke zhoršení zdravotního stavu pacienta.

Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater

Nejsou k dispozici informace ohledně farmakokinetiky bisoprololu u pacientů s chronickým srdečním selháním a s poruchou funkce jater nebo ledvin. Titrační zvyšování dávky musí proto u těchto pacientů probíhat se zvláštní opatrností.

Starší pacienti

Úprava dávkování není nutná.

Pediatrická populace

S použitím přípravku Bisoprolol Xantis u dětí nejsou žádné zkušenosti a použití přípravku Bisoprolol Xantis není tudíž u dětí doporučeno.

Způsob podání

Perorální podání.

Přípravek Bisoprolol Xantis se užívá ráno a může se užívat s jídlem nebo bez jídla. Tablety se mají spolknout vcelku, zapít tekutinou a nesmí se žvýkat.

4.3 Kontraindikace

Bisoprolol Xantis je kontraindikovaný u pacientů s následující­mi stavy:

• – hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1

• – akutní srdeční selhání nebo probíhající srdeční dekompenzace vyžadující i.v. inotropní terapii

• – kardiogenní šok

• – AV blokáda druhého nebo třetího stupně (bez kardiostimulátoru)

• – sick sinus syndrom

• – sinoatriální blokáda

• – symptomatická bradykardie (tepová frekvence nižší než 60 tepů/min před zahájením léčby)

• – symptomatická hypotenze (systolický krevní tlak < 100 mmHg)

• – závažné bronchiální astma těžké chronické obstrukční plicní onemocnění

• – těžké formy periferního arteriálního okluzivního onemocnění nebo Raynaudova syndromu

• – neléčený feochromocytom (viz bod 4.4)

• – metabolická acidóza

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Platí pouze pro chronické srdeční selhání:

U pacientů se stabilizovaným chronickým srdečním selháním se při léčbě bisoprololem vyžaduje individuální titrační fáze.(viz bod 4.2).

Platí pro všechny indikace:

Zejména u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být ukončení léčby bisoprololem provedeno náhle, pokud to není jasně indikováno, protože to může vést k přechodnému zhoršení srdečního onemocnění.

Platí pro hypertenzi nebo anginu pectoris

Bisoprolol má být používán s opatrností u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris a s doprovodným srdečním selháním.

Platí pouze pro chronické srdeční selhání

Zahájení a ukončení léčby bisoprololem vyžaduje pravidelné sledování.

Nejsou terapeutické zkušenosti s léčbou srdečního selhání bisoprololem u pacientů s těmito chorobami a stavy:

• – insulindependentní diabetes mellitus (typu I)

• – těžká porucha funkce ledvin

• – těžká porucha funkce jater

• – restriktivní kardiomyopatie

• – vrozené srdeční vady

• – hemodynamicky významná organická chlopenní vada

• – infarkt myokardu v posledních 3 měsících

Platí pro všechny indikace:

Bisoprolol se musí užívat opatrně při:

• – bronchospasmu (bronchiálním astmatu, obstrukčních chorobách dýchacích cest)

• – diabetu mellitu s velkým kolísáním hladiny cukru v krvi, příznaky hypoglykémie (např. tachykardie, palpitace nebo pocení) mohou být maskované

• – přísném hladovění

• – probíhající desenzibilizační terapii. Podobně jako jiné beta-blokátory, může bisoprolol zvyšovat citlivost k alergenům jakož i zvyšovat závažnost anafylaktických reakcí. Podání epinefrinu nemusí mít vždy očekávaný terapeutický účinek.

• – AV blokádě prvního stupně

• – Prinzmetalově angíně

• – okluzívním onemocnění periferních arterií (zesílení potíží se může vyvinout především při zahájení léčby)

• – celkové anestézii.

• 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Platí pouze pro chronické srdeční selhání

Antiarytmika třídy I (např. chinidin, disopyramid, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon): účinek na dobu atrioventriku­lárního převodu může být potenciovaný a může se zvýšit negativně inotropní účinek.

Platí pro všechny indikace

Antagonisté kalcia typu verapamilu a v menší míře typu diltiazemu: negativní ovlivnění kontraktility a atrioventriku­lárního převodu. Intravenózní podání verapamilu u pacientů léčených pomocí betablokátoru může vést k hluboké hypotenzi a AV bloku.

Centrálně působící antihypertenziva jako je klonidin a další (např. methyldopa, moxonidin, rilmenidin): současné užívání centrálně působících antihypertenziv může zhoršit srdeční selhání snížením centrálního tonu sympatiku (snížení tepové frekvence a srdečního výdeje, vazodilatace). Náhlé vysazení, zejména předchází-li před přerušením aplikace beta-sympatolytik, může zvýšit riziko „rebound“ hypertenze.

Pouze hypertenze/angina pectoris

Antiarytmika třídy I (např. chinidin, disopyramid, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon): účinek na dobu atrioventriku­lárního převodu může být potenciovaný a může se zvýšit negativně inotropní účinek.

Všechny indikace

Antagonisté kalcia dihydropyridinového typu felodopin a amlodipin: současné užívání může zvýšit riziko hypotenze a nelze vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení funkce komory jako pumpy u pacientů se srdečním selháním.

Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): účinek na dobu atrioventriku­lárního převodu může být potenciovaný.

Topické beta-blokátory (např. oční kapky k léčbě glaukomu) mohou mít aditivní systémové účinky bisoprololu.

Parasympatomi­metika: Současné užívání může zvýšit dobu atrioventriku­lárního převodu a riziko bradykardie.

Inzulin a perorální antidiabetika: zvýšení hypoglykemického účinku. Blokáda beta-adrenoreceptorů může maskovat příznaky hypoglykémie.

Anestetika: oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (pro další informace o celkové anestézii viz také bod 4.4).

Digitalisové glykosidy: snížení tepové frekvence, prodloužení doby atrioventriku­lárního převodu.

Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID): NSAID mohou snižovat hypotenzní účinek bisoprololu.

Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): kombinace s bisoprololem může snižovat účinek obou látek.

Sympatomimetika aktivující jak adrenergní beta-receptory, tak i alfa-receptory (např. noradrenalin, adrenalin): Kombinace s bisoprololem může demaskovat vazokonstrikční účinky těchto látek, zprostředkované adrenergními alfa-receptory, a vyvolat zvýšení krevního tlaku a exacerbaci intermitentní klaudikace. Má se za to, že tyto interakce jsou pravděpodobnější při použití neselektivních beta-blokátorů.

Současné použití s antihypertenzivy stejně jako s jinými léčivými přípravky, které mohou snížit krevní tlak (např. s tricyklickými antidepresivy, barbituráty, fenothiaziny) může zvýšit riziko vzniku hypotenze.

Meflochin: zvýšené riziko bradykardie.

Inhibitory monoaminooxidázy (kromě inhibitorů MAO-B): zvýšený hypotenzivní účinek beta-blokátorů, ale také zvýšené riziko hypertenzní krize.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Bisoprolol má farmakologické účinky, které mohou nežádoucím způsobem ovlivnit těhotenství a/nebo plod/novorozence. Všeobecně beta-blokátory snižují perfuzi placenty, což je spojováno s retardací růstu, intrauterinním úmrtím, potratem a předčasným porodem. Nežádoucí účinky (např. hypoglykémie a bradykardie) se mohou objevit u plodu i u novorozence. Je-li léčba beta-blokátory nutná, upřednostňuje se léčba selektivními blokátory beta1-adrenoreceptorů.

Bisoprolol se nemá v těhotenství užívat, pokud to není jednoznačně nutné. Jestliže se terapie bisoprololem považuje za nutnou, je třeba monitorovat uteroplacentální krevní průtok a fetální růst. V případě škodlivých účinků na těhotenství nebo plod je třeba zvážit alternativní léčbu. Novorozence je nutno pečlivě sledovat. Příznaky hypoglykémie a bradykardie se obvykle dají očekávat v průběhu prvních 3 dnů.

Kojení

Nejsou k dispozici žádné údaje o tom, zda se tento lék vylučuje do lidského mateřského mléka. Proto se kojení v průběhu léčby bisoprololem nedoporučuje.

Fertilita

Nejsou k dispozici žádné klinické údaje o vlivu na fertilitu při užívání přípravku Bisoprolol Xantis.

4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Ve studii s pacienty s ischemickou chorobou srdeční neovlivnil bisoprolol schopnost řídit dopravní prostředky. Avšak vzhledem k individuálně rozdílné reaktivitě na přípravek může být schopnost řídit dopravní prostředky nebo obsluhovat stroje narušena. To je třeba vzít v úvahu především při zahájení léčby a při změně medikace, stejně jako ve spojení s požíváním alkoholu.

4.8  Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky byly zařazeny podle tříd orgánových systémů klasifikace MedDRA a podle frekvence za použití následující konvence:

velmi časté (> 1/10); časté (> 1/100 až < 1/10); méně časté (> 1/1 000 až < 1/100); vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000); není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Psychiatrické poruchy

méně časté: poruchy spánku, deprese

vzácné: noční můry, halucinace

Poruchy nervového systému

časté: závrať*, bolest hlavy*

vzácné: synkopa

Poruchy oka

vzácné: snížená tvorba slz (nutno vzít v úvahu u pacientů nosících kontaktní čočky) velmi vzácné: konjunktivitida

Poruchy ucha a labyrintu

vzácné: poruchy sluchu

Srdeční poruchy

velmi časté: bradykardie (u pacientů s chronickým srdečním selháním) časté: zhoršení srdečního selhání

méně časté: poruchy AV převodu

Cévní poruchy

časté: pocit chladu nebo necitlivosti v končetinách, hypotenze

méně časté: ortostatická hypotenze

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

méně časté: bronchospasmus u pacientů s bronchiálním astmatem nebo s obstrukčním plicním onemocněním v anamnéze

vzácné: alergická rinitida

Gastrointestinální poruchy

časté: gastrointestinální potíže jako je nauzea, zvracení, průjem, zácpa

Poruchy jater a žlučových cest

vzácné: hepatitida

Poruchy kůže a podkožní tkáně

vzácné: hypersensitivní reakce (svědění, pálení, vyrážka)

velmi vzácné: alopecie – beta-blokátory mohou vyvolat nebo zhoršit psoriázu anebo vyvolat vznik psoriáze podobné vyrážky

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně méně časté: svalová slabost a křeče

Poruchy reprodukčního systému a prsu vzácné: poruchy potence

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace časté: únava*, astenie (pacienti s chronickým srdečním selháním) méně časté: astenie (pacienti s hypertenzí nebo anginou pectoris)

Vyšetření

vzácné: zvýšení triglyceridů, zvýšení jaterních enzymů (ALT, AST)

*Tyto symptomy se projevují především na počátku léčby u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris. Jsou obvykle mírné a během 1 – 2 týdnů užívání obvykle odezní).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

Symptomy

Nejčastější známky očekávané po předávkování beta-blokátory jsou bradykardie, hypotenze, bronchospasmus, akutní srdeční nedostatečnost a hypoglykémie. K dispozici jsou jen omezené zkušenosti s předávkováním bisoprololu (max 2000 mg) u pacientů s vysokým krevním tlakem a/nebo ischemickou chorobu srdeční, u kterých byla zaznamenána bradykardie a/nebo hypotenze. Všichni pacienti se zotavili. Existuje široká interindividuální variabilita citlivosti na jednorázově podanou vysokou dávku bisoprololu, a pacienti se srdečním selháním jsou pravděpodobně velmi citliví.

Léčba

Obecně platí, že dojde-li k předávkování, je doporučeno terapii bisoprololem přerušit a zavést podpůrnou a symptomatickou léčbu. Omezené údaje naznačují, že bisoprolol je obtížně dialyzovatelný. Na základě očekávaných farmakologických účinků a doporučení pro jiné beta-blokátory je třeba uvážit tato všeobecná opatření, pokud jsou klinicky oprávněna.

Bradykardie: Podat intravenózně atropin. Jestliže odpověď není dostatečná, je možné opatrně podat isoprenalin nebo jinou látku s pozitivně chronotropními vlastnostmi. Za některých okolností může být nutné zavést transvenózně kardiostimulátor.

Hypotenze: Je třeba podat intravenózně tekutiny a vazopresorické látky. Užitečný může být intravenózně podaný glukagon.

AV blokáda (druhého a třetího stupně): Pacienty je třeba pečlivě monitorovat a léčit infuzí isoprenalinu anebo transvenózním zavedením kardiostimulátoru

Akutní zhoršení srdečního selhání: Podat i.v. diuretika, látky s pozitivně inotropním účinkem, vazodilatancia.

Bronchospasmus: Zavést terapii bronchodilatátory, např. isoprenalinem, beta2-sympatomimetiky a/nebo aminofylinem.

Hypoglykémie: Podat i.v. glukózu.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátory selektivní, ATC kód: C07AB07

Mechanismus účinku

Bisoprolol je vysoce selektivní beta1-blokátor bez vnitřní sympatomimetické aktivity a membrány stabilizujícího účinku. Má jen nízkou afinitu k beta2-receptorům hladkého svalstva bronchů a cév, stejně jako k beta2-receptorům ovlivňujícím metabolickou regulaci. Proto se obecně nedá očekávat, že by bisoprolol ovlivnil rezistenci dýchacích cest anebo metabolické účinky zprostředkované beta2-receptory. Jeho beta1-selektivita přesahuje hranice terapeutického rozsahu dávek.

Chronické srdeční selhání

Celkem 2647 pacientů bylo zařazeno do studie CIBIS II. 83 % (n = 2202) bylo třídy NYHA III a 17 % (n = 445) třídy NYHA IV. Měli stabilizované symptomatické systolické srdeční selhání (ejekční frakce < 35 %, na základě echokardiografie). Celková mortalita se snížila ze 17,3 % na 11,8 % (relativní snížení o 34 %). Bylo pozorováno snížení počtu náhlých úmrtí (3,6 % oproti 6,3 %, relativní snížení o 44 %) a snížený počet episod srdečního selhání vyžadujících hospitalizaci (12 % oproti 17,6 %, relativní snížení o 36 %). Mimoto bylo zjištěno i významné zlepšení funkčního stavu podle klasifikace NYHA. V průběhu zahájení a titrace bisoprololu se vyskytly hospitalizace pro bradykardii (0,53 %), hypotenzi (0,23 %) a akutní dekompenzaci (4,97 %), nebyly však častější než v placebové skupině (0 %, 0,3 % a 6,74%). Počty fatálních a zneschopňujících iktů v průběhu celého studijního období byly 20 v bisoprololové skupině a 15 ve skupině placebové.

Studie CIBIS III sledovala 1010 pacientů ve věku > 65 let s mírným až středně těžkým chronickým srdečním selháním (CHF; třídy NYHA II nebo III) a s ejekční frakcí levé komory < 35 %, kteří dosud nebyli léčíeni inhibitory ACE, beta-blokátory ani blokátory angiotensinového receptoru. Pacienti byli léčeni kombinací bisoprololu a enalaprilu po 6 až 24 měsíců po předchozím úvodním 6měsíčním léčení buď bisoprololem nebo enalaprilem.

Byl zaznamenán trend směrem k vyššímu výskytu zhoršení srdečního selhání, když byl bisoprolol podáván jako úvodní 6měsíční léčba. V analýze „per protocol“ nebyly prokázány horší výsledky, jestliže bisoprolol byl použit jako první oproti výsledkům, kdy jako první byl použit enalapril, obě strategie zahájení léčby chronického srdečního selhání vykázaly podobnou frekvenci primárního kombinovaného cílového parametru, úmrtí a hospitalizace, ke konci studie (32,4 % ve skupině s bisoprololem oproti 33,1 % ve skupině s enalaprilem jako prvním léčivem, v populaci „per protocol“). Studie ukázala, že bisoprolol se může použít také u starších pacientů s lehkým až středně těžkým stupněm chronického srdečního selhání.

Hypertenze nebo angina pectoris

Tak jako u ostatních beta1-sympatolytik je mechanismus působení u hypertenze nejasný. Je však známo, že bisoprolol výrazně snižuje aktivitu reninu v plazmě.

Bisoprolol iniciací srdečních beta-receptorů inhibuje odezvu na aktivizaci sympatiku. To vede ke snížení srdeční frekvence a kontraktility, čímž se snižuje poptávka srdečního svalu po kyslíku.

U akutního podání u pacientů s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhání snižuje bisoprolol srdeční frekvenci a tepový objem, čímž snižuje srdeční výdej a spotřebu kyslíku. U chronického podávání se úvodní zvýšená periferní rezistence snižuje

5.2  Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Bisoprolol je téměř kompletně absorbován gastrointestinálním traktem. Spolu s velmi malým prvním průchodem játry to má za následek jeho biologickou dostupnost přibližně 90 %.

Distribuce

Vazba bisoprololu na plazmatické bílkoviny je asi 30 %. Distribuční objem je 3,5 l/kg.

Biotransformace a eliminace

Bisoprolol se z těla vylučuje dvěma cestami, 50 % se metabolizuje v játrech na inaktivní metabolity, které se pak vylučují ledvinami. Zbývajících 50 % se ledvinami vylučuje v nemetabolizované formě. Celková clearance je přibližně 15 l/hod. Biologický poločas v plazmě (10–12 hodin) umožňuje 24hodinový účinek při dávkování jednou denně.

Zvláštní populace

Eliminace probíhá v ledvinách a játrech ve stejném rozsahu, není nutná úprava dávkování u pacientů s poruchou funkce jater anebo ledvin. Farmakokinetika u pacientů se stabilním chronickým srdečním selháním a poruchou funkce jater nebo ledvin nebyla studována. U pacientů s chronickým srdečním selháním (NYHA stupeň III) jsou plazmatické hladiny bisoprololu vyšší a poločas delší ve srovnání se zdravými dobrovolníky. Maximální plazmatická koncentrace za rovnovážného stavu je 64 ± 21 ng/ml při denní dávce 10 mg a poločas je 17 ± 5 hodin.

Kinetika bisoprololu je lineární a nezávislá na věku.

5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity nebo hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.

Tak jako ostatní beta-blokátory i bisoprolol měl ve vysokých dávkách toxické účinky na matku (vyvolal snížení příjmu potravy a snížení tělesné hmotnosti) a na embryo/plod (zvýšená incidence resorpcí, snížená porodní hmotnost potomstva, zpomalený fyzický vývoj), nebyl však teratogenní

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Bisoprolol Xantis 2,5 mg

Mikrokrystalická celulóza 102

Mikrokrystalická celulóza 101

Krospovidon typ A

Magnesium-stearát

Žlutý oxid železitý (E 172)

Bisoprolol Xantis 5 mg

Mikrokrystalická celulóza 102

Mikrokrystalická celulóza 101

Krospovidon typ A

Magnesium-stearát

Bisoprolol Xantis 10 mg

Mikrokrystalická celulóza 102

Mikrokrystalická celulóza 101

Krospovidon typ A

Magnesium-stearát

Červený oxid železitý (E 172)

Žlutý oxid železitý (E 172)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3  Doba použitelnosti

3 roky

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5  Druh obalu a obsah balení

Al blistr tvořený OPA/Al/PVC a Al fólií, papírová krabička a příbalová informace

Velikost balení: 10, 20, 30, 50, 60, 90, 100 tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

XANTIS PHARMA LIMITED

Lemesou, 5

EUROSURE TOWER

1st floor, Flat/Office 101

2112 Nicosia

Kypr

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Bisoprolol Xantis 2,5 mg tablety: 77/056/17-C

Bisoprolol Xantis 5 mg tablety: 77/057/17-C

Bisoprolol Xantis 10 mg tablety: 77/058/17-C

Další informace o léčivu BISOPROLOL XANTIS

Jak se BISOPROLOL XANTIS podává: perorální podání - tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 30

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Xantis Pharma Limited, Nicosia
E-mail: info.cz@xantispharma.com
Telefon: +420 607 091 223