1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Betaxolol Xantis 20 mg tablety

2.   KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ"

Jedna potahovaná tableta obsahuje betaxololi hydrochloridum 20 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.  LÉKOVÁ FORMA

Tablety

Téměř bílé, kulaté, bikonvexní tablety s půlící rýhou na jedné straně, o průměru 8 mm. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4.   KLINICKÉ ÚDAJE

4.1  Terapeutické indikace

Betaxolol Xantis je indikován u dospělých pacientů k:

– léčbě esenciální hypertenze;

– profylaktické léčbě chronické stabilní anginy pectoris.

4.2  Dávkování a způsob podání

Dávkování

Esenciální hypertenze Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně.

Stabilní angina pectoris

Dávka by měla být individuálně upravena. Počáteční dávka je 10 mg denně, může být zvýšena na obvyklou dávku 20 mg jednou denně. V některých případech může být nezbytné zvýšit denní dávku až na 40 mg.

Porucha funkce ledvin nebo jater

• – U pacientů s poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu do 20 ml/min) nemusí být denní dávka upravena, ale doporučuje se klinické sledování na začátku léčby, dokud není dosaženo vyrovnaných plazmatických hladin léčivého přípravku (obvykle více než 4 dny).

• – U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu menší než 20 ml/min) a u pacientů s hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou nemá být dávka 10 mg denně překročena. U pacientů na dialýze může být denní dávka podána nezávisle na době dialýzy.

• – U pacientů s poruchou funkce jater není úprava dávkování nutná, ale doporučuje se pečlivý klinický dohled při zahájení léčby.

Starší pacienti

Léčba starších pacientů má být zahájena opatrně nízkými dávkami a za pečlivého sledování (viz bod 4.4).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost betaxololu u dětí nebyla dosud stanovena, proto nemá být betaxolol podáván dětem a dospívajícím (viz bod 4.4).

Způsob podání

Perorální podání.

Příjem a složení stravy neovlivňují biologickou dostupnost betaxololu. Betaxolol Xantis má být podáván vždy ve stejnou denní dobu, nejlépe ráno.

4.3 Kontraindikace

• – hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,

• – těžká forma bronchiálního astmatu a chronické obstrukční plicní onemocnění

• – dekompenzované srdeční selhání

• – kardiogenní šok

• – atrioventrikulární blokáda druhého a třetího stupně, pokud není zaveden kardiostimulátor

• – Prinzmetalova (variantní) angina pectoris (v čisté formě a s monoterapií)

• – sinotriální dysfunkce, včetně sinoatriálního bloku

• – závažná bradykardie (méně než 45 – 50 tepů/min)

• – těžké formy Raynaudova syndromu a onemocnění periferních tepen

• – neléčený feochromocytom

• – hypotenze

• – anafylaktická reakce v anamnéze

• – metabolická acidóza

• – současné podání floktafeninu a sultopridu (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U pacientů se stabilní anginou pectoris nesmí být léčba nikdy náhle přerušena: mohlo by to mít za následek závažné poruchy srdečního rytmu, infarkt myokardu nebo náhlou smrt.

Ukončení léčby

Léčba nemá být náhle přerušena, zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Dávky mají být snižovány postupně, během jednoho nebo dvou týdnů. V případě nutnosti má být zahájena substituční terapie jiným antianginózním přípravkem současně s redukcí dávky Betaxolol Xantis, aby se zabránilo jakémukoli zhoršení anginy pectoris.

Astma a chronická obstrukční plicní onemocnění

Beta-blokátory mohou být podávány pouze u lehkých forem těchto onemocnění, má být dána přednost kardioselektivním betablokátorům v co nejnižších dávkách a je doporučováno provést funkční plicní vyšetření před a po zahájení léčby betablokátory.

Během astmatického záchvatu mohou být užity bronchodilatační látky typu beta2-agonistů.

Srdeční selhání

U pacientů s kompenzovaným srdečním selháním může být betaxolol v případě nutnosti podáván v postupně se zvyšujících dávkách. Na začátku léčby mají být podávány velmi nízké dávky. Je nutná přísná kontrola stavu pacienta.

Bradykardie

Dávka musí být snížena, pokud klidová tepová frekvence u pacienta klesne pod 50–55 tepů za minutu a objeví se symptomy bradykardie.

Atrioventrikulární blok I. stupně

Vzhledem k negativně dromotropnímu efektu betablokátorů má být betaxolol podáván s opatrností nemocným s atrioventri­kulární blokádou I. stupně.

Prinzmetalova (variantní) angina pectoris

Betablokátory mohou zvýšit počet a trvání anginózních záchvatů u pacientů s Prinzmetalovou formou anginy pectoris. Kardioselektivní beta-blokátory mohou být použity při mírných a smíšených formách za předpokladu, že je současně podáván vazodilatátor.

Onemocnění periferních tepen

U pacientů s onemocněním periferních tepen (Raynaudův syndrom nebo choroba, vaskulitida nebo chronická ischemie dolních končetin) betablokátory mohou způsobit zhoršení stavu.

Feochromocytom

Použití betablokátorů k léčbě hypertenze způsobené léčeným feochromocytomem vyžaduje důkladnou kontrolu krevního tlaku u pacientů. Betablokátory mají být použity pouze po předchozím podání alfablokátorů.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost betaxololu nebyla u dětí a dospívajících prokázána, proto se u této populace léčba betaxololem nedoporučuje.

Starší pacienti

U starších pacientů má být léčba zahájena nízkými dávkami za pečlivého sledování pacienta.

Pacienti s poruchou funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin má být dávka upravena v závislosti na hladině sérového kreatininu nebo clearance kreatininu (viz bod 4.2).

Diabetes mellitus

Betablokátory mohou maskovat některé příznaky navozené hypoglykemií, zejména tachykardii, palpitace a pocení.

Pacient musí být poučen o nutnosti sledování hladiny krevního cukru v kratších intervalech, zvláště na začátku léčby.

Psoriáza

Přínos použití betablokátorů u pacientů s psoriázou v osobní nebo rodinné anamnéze má být pečlivě zvážen, protože bylo hlášeno zhoršení psoriázy u pacientů léčených betablokátory.

Alergické reakce

U pacientů se sklonem k těžké anafylaktické reakci jakéhokoli původu, speciálně po podání kontrastních látek obsahujících jód nebo po podání floktafeninu nebo během desensibilizační léčby může podávání betablokátorů vést ke zhoršení alergické reakce a k resistenci na léčbu adrenalinem podávaným v běžných dávkách.

Celková anestézie

Betablokátory zeslabují reflexní tachykardii a zvyšují riziko hypotenze. Pokračování léčby betablokátory snižuje riziko arytmií, ischémie myokardu a hypertenzních krizí. Anesteziolog musí být informován, že pacient užívá betablokátor.

Je-li nutné přerušení léčby, je 48 hodin považováno za dostatečně dlouhou dobu potřebnou pro návrat k normální citlivosti vůči působení katecholaminů.

V některých případech nemá být léčba betablokátory přerušena:

– u pacientů s ischemickou chorobou srdeční vzhledem k možným rizikům spojeným s náhlým vysazením betablokátoru se doporučuje pokračovat v léčbě až do chirurgického zákroku

• – v naléhavých případech nebo v případech, kdy není možné přerušení léčby, musí být pacient chráněn před převahou parasympatiku vhodnou premedikací atropinem, která se opakuje podle potřeby.

• – musí být zváženo riziko anafylaxe

Oftalmologie

Beta-adrenergní blokáda snižuje nitrooční tlak a může znesnadnit screeningové vyšetření glaukomu. Oftalmolog má být informován, že pacient užívá Betaxolol Xantis. Pacienti s celkovou a oční léčbou betablokátory mají být sledováni z důvodů možného aditivního účinku.

Thyreotoxikóza

Beta-blokátory mohou maskovat kardiovaskulární příznaky thyreotoxikózy.

Sportovci

Je třeba upozornit sportovce, že Betaxolol Xantis obsahuje aktivní složku, která může způsobit pozitivní dopingový test.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kontraindikované kombinace

Floktafenin

V případech šoku nebo hypotenze vyvolané floktafeninem snižují betablokátory schopnost kompenzační reakce.

Sultoprid

Poruchy srdeční automacie (excesivní bradykardie) dané společným bradykardizujícím účinkem.

Nedoporučené kombinace

Amiodaron

Poruchy srdeční kontraktility, automacie a vedení (potlačením sympatického kompenzačního mechanismu).

Srdeční glykosidy

Současné podávání betaxololu s těmito léčivými přípravky může prodloužit dobu atrioventriku­lárního vedení a vést k závažné bradykardii.

Verapamil

Betaxolol Xantis nemá být podáván během léčby či několik dní po léčbě verapamilem (a naopak).

Fingolimod

Z důvodu zvýšení bradykardizujícího účinku u pacientů užívající betablokátory nemá být zahájena léčba fingolimodem. Pokud je léčba fingolimodem nezbytná, je doporučeno vhodné sledování na začátku léčby, které trvá minimálně přes noc.

Kombinace vyžadující opatrnost

Anestetika

Současné podání betaxololu a anestetik může mít za následek velké snížení krevního tlaku. Negativně inotropní účinky anestetik a betaxololu mohou být aditivní (betablokáda při zákroku může být kompenzována podáním beta-mimetik). Obecně platí, že léčba betaxololem nemá být přerušena při celkové anestezii. Anesteziolog má být informován o léčbě betablokátorem. K vysazení betaxololu, pokud je nezbytné, má dojít 48 hodin před anestézií, aby se obnovila normální citlivost na katecholaminy (viz bod 4.4).

Blokátory vápníkového kanálu (bepridil, diltiazem a mibefradil)

Poruchy srdeční automacie (excesivní bradykardie, sinusová zástava), poruchy sinoatriálního nebo atrioventriku­lárního vedení a srdeční selhání (synergický efekt).

Antiarytmika (propafenon a léky třídy Ia: chinidin, hydrochinidin a disopyramid)

Poruchy srdeční kontraktility, automacie a poruchy vedení (potlačení sympatického kompenzačního mechanismu).

Baklofen

Zvýšené riziko hypotenze.

Má být sledován krevní tlak a v případě nutnosti upravena dávka antihypertenziva.

Inzulin a hypoglykemizující sulfonamidy (viz bod 4.4)

Všechny betablokátory zastírají určité symptomy hypoglykemie, např. palpitace a tachykardii. Pacient musí být o této skutečnosti informován a musí být poučen o nutnosti sledovat hladinu krevního cukru v kratších intervalech, zvláště na začátku léčby.

Lidokain

Byly popsány interakce s propranololem, metoprololem a nadololem.

Zvýšení plazmatické koncentrace lidokainu s možným zvýšením neurologických a srdečních nežádoucích účinků (snížený metabolismus lidokainu v játrech).

Dávka lidokainu má být upravena. Během léčby betablokátory a po jejím přerušení má být prováděno klinické a elektrokardio­grafické sledování a sledování plazmatické koncentrace lidokainu.

Kontrastní látky obsahující jód

V případech šoku nebo hypotenze z důvodů aplikace kontrastních látek obsahujících jód, betablokátory způsobují snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí.

Pokud je to možné, léčba betablokátory má být přerušena před radiologickým kontrastním vyšetřením. Pokud je nezbytná léčba betablokátory bez přerušení, má být vyšetření provedeno jen s možností zajištění na jednotce intenzivní péče.

Kombinace, které je třeba vzít v úvahu

Nesteroidní antiflogistika (NSAID)

Snížení antihypertenzního účinku (inhibice vasodilatačních prostaglandinů nesteroidními antiflogistiky a retence vody a sodíku s NSAID-pyrazolonovými deriváty).

Blokátory vápníkového kanálu: dihydropyridiny jako nifedipin

Hypotenze a srdeční selhání u pacientů s latentním nebo nedostatečně kontrolovaným srdečním selháním (negativně inotropní efekt dihydropyridinů in vitro lišící se podle příslušného přípravku a pravděpodobně přidávající se k negativně inotropnímu účinku betablokátorů). Léčba betablokátory může také minimalizovat reflexní reakci sympatiku po excesivní hemodynamické zátěži.

Tricyklická antidepresiva příbuzná s imipraminem a neuroleptiky

Zvýšení antihypertenzního účinku a riziko ortostatické hypotenze (aditivní účinek).

Kortikosteroidy a tetrakosaktidy

Snížení antihypertenzního účinku (retence vody a natria)

Meflochin

Riziko bradykardie (sčítání bradykardizujícího efektu).

Sympatomimetika

Riziko snížení účinku betablokátorů.

Klonidin

Pacienti, kteří přerušili léčbu klonidinem a stále užívají betablokátory, musí být z důvodu možné hypertenze pečlivě sledováni. Beta-blokátory mají být staženy několik dní před postupným snížením dávky klonidinu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Teratogenní účinky: Studie na zvířatech nezjistily žádný teratogenní účinek. Dosud nebyly u člověka hlášeny žádné teratogenní účinky.

Beta-blokátory snižují placentární perfuzi, což může vést k intrauterinní smrti plodu, potratům a předčasnému porodu. Navíc se mohou objevit nežádoucí účinky na plod (zejména hypoglykémie a bradykardie).

Novorozenci: u matek léčených beta-blokátory se jejich účinky projevují u novorozenců ještě několik dní po narození. Existuje zvýšené riziko srdečních a plicních komplikací v postnatálním období. Pokud dojde k srdečnímu selhání, je nutná hospitalizace novorozence na jednotce intenzivní péče (viz bod 4.9), nesmí se použít expandéry plazmového objemu (riziko akutního plicního edému). Byly hlášeny také bradykardie, respirační potíže a hypoglykémie.

Doporučuje se pečlivě sledovat novorozence (srdeční frekvenci, hladinu glukózy v krvi) na neonatální jednotkceintenzivní péče během prvních tří až pěti dnů po porodu.

Použití betaxololu během těhotenství se nedoporučuje, pokud potencionální přínos léčby nepřevažuje možná rizika.

Kojení

Betaxolol se vylučuje do mateřského mléka (viz bod 5.2). Riziko bradykardie a hypoglykémie u kojených dětí nebylo hodnoceno, proto se laktace během léčby nedoporučuje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Neexistují studie hodnotící účinek betaxololu na schopnost řídit. Při řízení vozidel nebo obsluze strojů je třeba vzít v úvahu občasný výskyt závratí a únavy.

4.8 Nežádoucí účinky

K vyjádření frekvence nežádoucích účinků, bude použita následující terminologie: velmi časté (>1/10) časté (>1/100 až <1/10) méně časté (>1/1 000 až <1/100) vzácné (>1/10 000 až <1/1 000) velmi vzácné (<1/10 000) není známo (frekvence z dostupných údajů nelze určit).

Vzácně byl zaznamenán výskyt antinukleárních protilátek: ty jsou pouze ve výjimečných případech doprovázeny klinickými příznaky, jako je například systémový lupus erythematodes, a ustupují po vysazení léčby.

Během léčby betaxololem může dojít k poruše metabolismu lipidů (snížení HDL-cholesterolu, zvýšení triglyceridů).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky:

4.9 Předávkování

Příznaky předávkování: bradykardie, hypotenze, bronchospasmus a akutní srdeční selhání.

• V případě život ohrožující bradykardie nebo nadměrného snížení krevního tlaku mohou být podány tyto léky:

• – atropin: 1 – 2 mg intravenózně

• – glukagon: 1 mg intravenózně, pokud je potřeba i opakovaně

• – pokud je potřeba, tak isoprenalin 25 pg formou pomalé injekce nebo dobutamin 2,5 – 10 pg/kg/min.

• V případě srdečního selhání u novorozenců narozených matkám léčeným betablokátory:

• – glukagon v dávce 0,3 mg/kg

• – přijetí na novorozeneckou jednotku intenzivní péče

• – isoprenalin a dobutamin: prodloužená terapie obvykle vysokými dávkami vyžadující specializované sledování.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: betablokátory, selektivní, ATC kód: C07AB05

Betaxolol je kardioselektivní beta1-adrenergní blokátor s dlouhou dobou trvání účinku bez vnitřní sympatomimetické aktivity (ISA) a nízkým membránovým stabilizačním účinkem. Dávky používané u pacientů nemají významný kardiodepresivní účinek.

Vzhledem k tomu, že betaxolol je selektivní blokátor beta1-adrenoceptoru, betaxolol neinterferuje ani se sacharidovým metabolizmem ani bronchodilatačním účinkem betamimetik. Betaxolol reguluje kolísání krevního tlaku způsobené námahou nebo stresem.

Betaxolol nezhoršuje renální eliminaci sodíku.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání se léčivá látka kompletně a rychle absorbuje s minimálním first-pass metabolismem v játrech a vysokou biologickou dostupností přibližně 85 %.

Distribuce

Vazba na bílkoviny krevní plazmy činí přibližně 50 % a distribuční objem je asi 6 l/kg.

Biotransformace a eliminace

Betaxolol je metabolizován především na neaktivní metabolity. Aktivní metabolity jsou také kardioselektivní. 10–15 % aplikované dávky je v nezměněné formě vyloučeno ledvinami. Metabolity se vylučují zejména ledvinami.

Poločas vylučování (15–20 hodin) umožňuje dávkování jednou denně.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Preklinické studie neprokázaly mutagenitu nebo karcinogenitu betaxololu.

Studie na zvířatech nezjistily žádný teratogenní účinek betaxololu. U lidí jsou k dispozici omezené údaje. Neexistují žádné důkazy o tom, že betaxolol může mít teratogenní potenciál.

Dlouhodobé studie na několika živočišných druzích ukázaly, že betaxolol je velmi bezpečný léčivý přípravek s širokým terapeutickým rozmezím.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulóza

Sodná sůl kroskarmelózy

Magnesium-stearát

Koloidní bezvodý oxid křemičitý

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

2 roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

6.5 Druh obalu a obsah balení

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tablety

Téměř bílé, kulaté, bikonvexní tablety s půlící rýhou na jedné straně, o průměru 8 mm. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Betaxolol Xantis je indikován u dospělých pacientů k:

– léčbě esenciální hypertenze;

– profylaktické léčbě chronické stabilní anginy pectoris.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Esenciální hypertenze Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně.

Stabilní angina pectoris

Dávka by měla být individuálně upravena. Počáteční dávka je 10 mg denně, může být zvýšena na obvyklou dávku 20 mg jednou denně. V některých případech může být nezbytné zvýšit denní dávku až na 40 mg.

Porucha funkce ledvin nebo jater

• – U pacientů s poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu do 20 ml/min) nemusí být denní dávka upravena, ale doporučuje se klinické sledování na začátku léčby, dokud není dosaženo vyrovnaných plazmatických hladin léčivého přípravku (obvykle více než 4 dny).

• – U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu menší než 20 ml/min) a u pacientů s hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou nemá být dávka 10 mg denně překročena. U pacientů na dialýze může být denní dávka podána nezávisle na době dialýzy.

• – U pacientů s poruchou funkce jater není úprava dávkování nutná, ale doporučuje se pečlivý klinický dohled při zahájení léčby.

Starší pacienti

Léčba starších pacientů má být zahájena opatrně nízkými dávkami a za pečlivého sledování (viz bod 4.4).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost betaxololu u dětí nebyla dosud stanovena, proto nemá být betaxolol podáván dětem a dospívajícím (viz bod 4.4).

Způsob podání

Perorální podání.

Příjem a složení stravy neovlivňují biologickou dostupnost betaxololu. Betaxolol Xantis má být podáván vždy ve stejnou denní dobu, nejlépe ráno.

4.3 Kontraindikace

• – hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,

• – těžká forma bronchiálního astmatu a chronické obstrukční plicní onemocnění

• – dekompenzované srdeční selhání

• – kardiogenní šok

• – atrioventrikulární blokáda druhého a třetího stupně, pokud není zaveden kardiostimulátor

• – Prinzmetalova (variantní) angina pectoris (v čisté formě a s monoterapií)

• – sinotriální dysfunkce, včetně sinoatriálního bloku

• – závažná bradykardie (méně než 45 – 50 tepů/min)

• – těžké formy Raynaudova syndromu a onemocnění periferních tepen

• – neléčený feochromocytom

• – hypotenze

• – anafylaktická reakce v anamnéze

• – metabolická acidóza

• – současné podání floktafeninu a sultopridu (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U pacientů se stabilní anginou pectoris nesmí být léčba nikdy náhle přerušena: mohlo by to mít za následek závažné poruchy srdečního rytmu, infarkt myokardu nebo náhlou smrt.

Ukončení léčby

Léčba nemá být náhle přerušena, zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Dávky mají být snižovány postupně, během jednoho nebo dvou týdnů. V případě nutnosti má být zahájena substituční terapie jiným antianginózním přípravkem současně s redukcí dávky Betaxolol Xantis, aby se zabránilo jakémukoli zhoršení anginy pectoris.

Astma a chronická obstrukční plicní onemocnění

Beta-blokátory mohou být podávány pouze u lehkých forem těchto onemocnění, má být dána přednost kardioselektivním betablokátorům v co nejnižších dávkách a je doporučováno provést funkční plicní vyšetření před a po zahájení léčby betablokátory.

Během astmatického záchvatu mohou být užity bronchodilatační látky typu beta2-agonistů.

Srdeční selhání

U pacientů s kompenzovaným srdečním selháním může být betaxolol v případě nutnosti podáván v postupně se zvyšujících dávkách. Na začátku léčby mají být podávány velmi nízké dávky. Je nutná přísná kontrola stavu pacienta.

Bradykardie

Dávka musí být snížena, pokud klidová tepová frekvence u pacienta klesne pod 50–55 tepů za minutu a objeví se symptomy bradykardie.

Atrioventrikulární blok I. stupně

Vzhledem k negativně dromotropnímu efektu betablokátorů má být betaxolol podáván s opatrností nemocným s atrioventri­kulární blokádou I. stupně.

Prinzmetalova (variantní) angina pectoris

Betablokátory mohou zvýšit počet a trvání anginózních záchvatů u pacientů s Prinzmetalovou formou anginy pectoris. Kardioselektivní beta-blokátory mohou být použity při mírných a smíšených formách za předpokladu, že je současně podáván vazodilatátor.

Onemocnění periferních tepen

U pacientů s onemocněním periferních tepen (Raynaudův syndrom nebo choroba, vaskulitida nebo chronická ischemie dolních končetin) betablokátory mohou způsobit zhoršení stavu.

Feochromocytom

Použití betablokátorů k léčbě hypertenze způsobené léčeným feochromocytomem vyžaduje důkladnou kontrolu krevního tlaku u pacientů. Betablokátory mají být použity pouze po předchozím podání alfablokátorů.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost betaxololu nebyla u dětí a dospívajících prokázána, proto se u této populace léčba betaxololem nedoporučuje.

Starší pacienti

U starších pacientů má být léčba zahájena nízkými dávkami za pečlivého sledování pacienta.

Pacienti s poruchou funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin má být dávka upravena v závislosti na hladině sérového kreatininu nebo clearance kreatininu (viz bod 4.2).

Diabetes mellitus

Betablokátory mohou maskovat některé příznaky navozené hypoglykemií, zejména tachykardii, palpitace a pocení.

Pacient musí být poučen o nutnosti sledování hladiny krevního cukru v kratších intervalech, zvláště na začátku léčby.

Psoriáza

Přínos použití betablokátorů u pacientů s psoriázou v osobní nebo rodinné anamnéze má být pečlivě zvážen, protože bylo hlášeno zhoršení psoriázy u pacientů léčených betablokátory.

Alergické reakce

U pacientů se sklonem k těžké anafylaktické reakci jakéhokoli původu, speciálně po podání kontrastních látek obsahujících jód nebo po podání floktafeninu nebo během desensibilizační léčby může podávání betablokátorů vést ke zhoršení alergické reakce a k resistenci na léčbu adrenalinem podávaným v běžných dávkách.

Celková anestézie

Betablokátory zeslabují reflexní tachykardii a zvyšují riziko hypotenze. Pokračování léčby betablokátory snižuje riziko arytmií, ischémie myokardu a hypertenzních krizí. Anesteziolog musí být informován, že pacient užívá betablokátor.

Je-li nutné přerušení léčby, je 48 hodin považováno za dostatečně dlouhou dobu potřebnou pro návrat k normální citlivosti vůči působení katecholaminů.

V některých případech nemá být léčba betablokátory přerušena:

– u pacientů s ischemickou chorobou srdeční vzhledem k možným rizikům spojeným s náhlým vysazením betablokátoru se doporučuje pokračovat v léčbě až do chirurgického zákroku

• – v naléhavých případech nebo v případech, kdy není možné přerušení léčby, musí být pacient chráněn před převahou parasympatiku vhodnou premedikací atropinem, která se opakuje podle potřeby.

• – musí být zváženo riziko anafylaxe

Oftalmologie

Beta-adrenergní blokáda snižuje nitrooční tlak a může znesnadnit screeningové vyšetření glaukomu. Oftalmolog má být informován, že pacient užívá Betaxolol Xantis. Pacienti s celkovou a oční léčbou betablokátory mají být sledováni z důvodů možného aditivního účinku.

Thyreotoxikóza

Beta-blokátory mohou maskovat kardiovaskulární příznaky thyreotoxikózy.

Sportovci

Je třeba upozornit sportovce, že Betaxolol Xantis obsahuje aktivní složku, která může způsobit pozitivní dopingový test.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kontraindikované kombinace

Floktafenin

V případech šoku nebo hypotenze vyvolané floktafeninem snižují betablokátory schopnost kompenzační reakce.

Sultoprid

Poruchy srdeční automacie (excesivní bradykardie) dané společným bradykardizujícím účinkem.

Nedoporučené kombinace

Amiodaron

Poruchy srdeční kontraktility, automacie a vedení (potlačením sympatického kompenzačního mechanismu).

Srdeční glykosidy

Současné podávání betaxololu s těmito léčivými přípravky může prodloužit dobu atrioventriku­lárního vedení a vést k závažné bradykardii.

Verapamil

Betaxolol Xantis nemá být podáván během léčby či několik dní po léčbě verapamilem (a naopak).

Fingolimod

Z důvodu zvýšení bradykardizujícího účinku u pacientů užívající betablokátory nemá být zahájena léčba fingolimodem. Pokud je léčba fingolimodem nezbytná, je doporučeno vhodné sledování na začátku léčby, které trvá minimálně přes noc.

Kombinace vyžadující opatrnost

Anestetika

Současné podání betaxololu a anestetik může mít za následek velké snížení krevního tlaku. Negativně inotropní účinky anestetik a betaxololu mohou být aditivní (betablokáda při zákroku může být kompenzována podáním beta-mimetik). Obecně platí, že léčba betaxololem nemá být přerušena při celkové anestezii. Anesteziolog má být informován o léčbě betablokátorem. K vysazení betaxololu, pokud je nezbytné, má dojít 48 hodin před anestézií, aby se obnovila normální citlivost na katecholaminy (viz bod 4.4).

Blokátory vápníkového kanálu (bepridil, diltiazem a mibefradil)

Poruchy srdeční automacie (excesivní bradykardie, sinusová zástava), poruchy sinoatriálního nebo atrioventriku­lárního vedení a srdeční selhání (synergický efekt).

Antiarytmika (propafenon a léky třídy Ia: chinidin, hydrochinidin a disopyramid)

Poruchy srdeční kontraktility, automacie a poruchy vedení (potlačení sympatického kompenzačního mechanismu).

Baklofen

Zvýšené riziko hypotenze.

Má být sledován krevní tlak a v případě nutnosti upravena dávka antihypertenziva.

Inzulin a hypoglykemizující sulfonamidy (viz bod 4.4)

Všechny betablokátory zastírají určité symptomy hypoglykemie, např. palpitace a tachykardii. Pacient musí být o této skutečnosti informován a musí být poučen o nutnosti sledovat hladinu krevního cukru v kratších intervalech, zvláště na začátku léčby.

Lidokain

Byly popsány interakce s propranololem, metoprololem a nadololem.

Zvýšení plazmatické koncentrace lidokainu s možným zvýšením neurologických a srdečních nežádoucích účinků (snížený metabolismus lidokainu v játrech).

Dávka lidokainu má být upravena. Během léčby betablokátory a po jejím přerušení má být prováděno klinické a elektrokardio­grafické sledování a sledování plazmatické koncentrace lidokainu.

Kontrastní látky obsahující jód

V případech šoku nebo hypotenze z důvodů aplikace kontrastních látek obsahujících jód, betablokátory způsobují snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí.

Pokud je to možné, léčba betablokátory má být přerušena před radiologickým kontrastním vyšetřením. Pokud je nezbytná léčba betablokátory bez přerušení, má být vyšetření provedeno jen s možností zajištění na jednotce intenzivní péče.

Kombinace, které je třeba vzít v úvahu

Nesteroidní antiflogistika (NSAID)

Snížení antihypertenzního účinku (inhibice vasodilatačních prostaglandinů nesteroidními antiflogistiky a retence vody a sodíku s NSAID-pyrazolonovými deriváty).

Blokátory vápníkového kanálu: dihydropyridiny jako nifedipin

Hypotenze a srdeční selhání u pacientů s latentním nebo nedostatečně kontrolovaným srdečním selháním (negativně inotropní efekt dihydropyridinů in vitro lišící se podle příslušného přípravku a pravděpodobně přidávající se k negativně inotropnímu účinku betablokátorů). Léčba betablokátory může také minimalizovat reflexní reakci sympatiku po excesivní hemodynamické zátěži.

Tricyklická antidepresiva příbuzná s imipraminem a neuroleptiky

Zvýšení antihypertenzního účinku a riziko ortostatické hypotenze (aditivní účinek).

Kortikosteroidy a tetrakosaktidy

Snížení antihypertenzního účinku (retence vody a natria)

Meflochin

Riziko bradykardie (sčítání bradykardizujícího efektu).

Sympatomimetika

Riziko snížení účinku betablokátorů.

Klonidin

Pacienti, kteří přerušili léčbu klonidinem a stále užívají betablokátory, musí být z důvodu možné hypertenze pečlivě sledováni. Beta-blokátory mají být staženy několik dní před postupným snížením dávky klonidinu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Teratogenní účinky: Studie na zvířatech nezjistily žádný teratogenní účinek. Dosud nebyly u člověka hlášeny žádné teratogenní účinky.

Beta-blokátory snižují placentární perfuzi, což může vést k intrauterinní smrti plodu, potratům a předčasnému porodu. Navíc se mohou objevit nežádoucí účinky na plod (zejména hypoglykémie a bradykardie).

Novorozenci: u matek léčených beta-blokátory se jejich účinky projevují u novorozenců ještě několik dní po narození. Existuje zvýšené riziko srdečních a plicních komplikací v postnatálním období. Pokud dojde k srdečnímu selhání, je nutná hospitalizace novorozence na jednotce intenzivní péče (viz bod 4.9), nesmí se použít expandéry plazmového objemu (riziko akutního plicního edému). Byly hlášeny také bradykardie, respirační potíže a hypoglykémie.

Doporučuje se pečlivě sledovat novorozence (srdeční frekvenci, hladinu glukózy v krvi) na neonatální jednotkceintenzivní péče během prvních tří až pěti dnů po porodu.

Použití betaxololu během těhotenství se nedoporučuje, pokud potencionální přínos léčby nepřevažuje možná rizika.

Kojení

Betaxolol se vylučuje do mateřského mléka (viz bod 5.2). Riziko bradykardie a hypoglykémie u kojených dětí nebylo hodnoceno, proto se laktace během léčby nedoporučuje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Neexistují studie hodnotící účinek betaxololu na schopnost řídit. Při řízení vozidel nebo obsluze strojů je třeba vzít v úvahu občasný výskyt závratí a únavy.

4.8 Nežádoucí účinky

K vyjádření frekvence nežádoucích účinků, bude použita následující terminologie: velmi časté (>1/10) časté (>1/100 až <1/10) méně časté (>1/1 000 až <1/100) vzácné (>1/10 000 až <1/1 000) velmi vzácné (<1/10 000) není známo (frekvence z dostupných údajů nelze určit).

Vyšetření:

Vzácně byl zaznamenán výskyt antinukleárních protilátek: ty jsou pouze ve výjimečných případech doprovázeny klinickými příznaky, jako je například systémový lupus erythematodes, a ustupují po vysazení léčby.

Během léčby betaxololem může dojít k poruše metabolismu lipidů (snížení HDL-cholesterolu, zvýšení triglyceridů).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky:

4.9 Předávkování

Příznaky předávkování: bradykardie, hypotenze, bronchospasmus a akutní srdeční selhání.

• V případě život ohrožující bradykardie nebo nadměrného snížení krevního tlaku mohou být podány tyto léky:

• – atropin: 1 – 2 mg intravenózně

• – glukagon: 1 mg intravenózně, pokud je potřeba i opakovaně

• – pokud je potřeba, tak isoprenalin 25 pg formou pomalé injekce nebo dobutamin 2,5 – 10 pg/kg/min.

• V případě srdečního selhání u novorozenců narozených matkám léčeným betablokátory:

• – glukagon v dávce 0,3 mg/kg

• – přijetí na novorozeneckou jednotku intenzivní péče

• – isoprenalin a dobutamin: prodloužená terapie obvykle vysokými dávkami vyžadující specializované sledování.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

XANTIS PHARMA LIMITED

Lemesou, 5 EUROSURE TOWER

1st floor, Flat/Office 101, 2112, Nicosia, Kypr

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Reg. číslo: 58/024/17-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 2. 5. 2018

Další informace o léčivu BETAXOLOL XANTIS

Jak se BETAXOLOL XANTIS podává: perorální podání - tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 98

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Xantis Pharma Limited, Nicosia
E-mail: info.cz@xantispharma.com
Telefon: +420 607 091 223