1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Tiapralan 100 mg

tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Jedna tableta obsahuje tiapridi hydrochloridum 111,1 mg, což odpovídá tiapridum 100 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Bílé, kulaté tablety se zkosenými hranami a dělícím křížem na obou stranách. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Dospělí:

• – krátkodobá léčba poruch chování ve stáří nebo při chronickém abusu alkoholu

• – těžká chorea při Huntingtonově chorobě

• – těžké tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteho choroby, pokud nefarmakologická léčba není dostatečná

Děti od 6 let a dospívající:

• – těžké tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteho choroby, pokud nefarmakologická léčba není dostatečná

• – těžké poruchy chování s agitovaností a agresivitou.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Vždy by měla být zvážena minimální účinná dávka. Pokud to dovolí pacientův klinický obraz, léčba by měla být zahájena nízkou dávkou, která by měla být postupně zvyšována.

Denní dávky se dělí do 2–4 dávek, pokud není uvedeno jinak.

• – Krátkodobá léčba agitovaných a agresivních stavů, zejména ve stáří nebo při chronickém abusu alkoholu:

• – Chorea při Huntingtonově chorobě:

• - Tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteho choroby:

Dospělí: 300 – 800 mg/den.

Léčba by měla být zahájena velmi nízkou dávkou 25 mg/den, potom by dávka měla být velmi postupně zvyšována k dosažení minimální efektivní dávky.

Děti od 6 let: 3 – 6 mg/kg/den

• – Těžké poruchy chování u dětí od 6 let a dospívajících s agitovaností a agresivitou: Dávka je 100 – 150 mg/den.

Pro děti je vhodnější podání perorálního roztoku.

U pacientů s clearance kreatininu mezi 30 – 60 ml/min by dávka měla být snížena na 75% normální dávky, u pacientů s clearance kreatininu mezi 10 – 30 ml/min na 50% normální dávky a na 25% normální dávky u pacientů s clearance kreatininu nižší než 10 ml/min.

Přípravek je slabě metabolizován, proto není snížení dávky nutné.

Délka léčby

Délka léčby se řídí klinickými příznaky.

Způsob podání

Tablety se užívají celé, s malým množstvím tekutiny s jídlem nebo bez jídla.

4.3 Kontraindikace

• – Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• – onemocnění prolaktin-dependentními tumory, např. prolaktinom hypofýzy

• – rakovina prsu

• – feochromocytom

• – kombinace s levodopou nebo jinými dopaminergními přípravky (viz bod. 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Stejně jako u ostatních neuroleptik se může vyskytnout neuroleptický maligní syndrom (možná fatální komplikace), který je charakterizován hypertermií, svalovou rigiditou a autonomní dysfunkcí.

• V případě hypertermie neznámého původu by léčba tiapridem měla být přerušena.

Neuroleptika mohou snižovat práh pro vznik epileptických záchvatů. I když tato skutečnost nebyla u tiapridu pozorována, pacienti s epilepsií v anamnéze by měli být během léčby tiapridem pečlivě monitorováni.

• V případě ledvinové nedostatečnosti by dávka měla být snížena v závislosti na závažnosti poruchy (viz bod 4.2).

Tiaprid by až na výjimečné případy neměl být užíván u pacientů s Parkinsonovou chorobou.

U starších pacientů by tiaprid, stejně jako ostatní neuroleptika, měl být podáván s opatrností pro možné riziko sedativního účinku.

Prodloužení QT intervalu:

Tiaprid může způsobit prodloužení QT intervalu. Tento efekt zvyšuje riziko závažné komorové arytmie jako je torsades de pointes (viz bod 4.8). Před podáním, a pokud to pacientův stav dovolí, je doporučeno sledovat rizikové faktory, které by mohly napomáhat výskytu těchto poruch rytmu, jako např.:

• – bradykardie pod 55 tepů za minutu

• – elektrolytová dysbalance, především hypokalémie

• – vrozené prodloužení QT intervalu, pozitivní rodinná anamnéza prodloužení QT intervalu

• – současná léčba léky, které mohou způsobit zmíněnou bradykardii (< 55 tepů za min), elektrolytovou

dysbalanci, poruchu srdečního vedení nebo prodloužení QT intervalu (viz bod 4.5).

Je nutno zvážit předepsání tiapridu u pacientů s rizikovými faktory, které mohou být predispozicí prodloužení QT intervalu.

Žilní tromboembolismus:

• V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by být před i během léčby přípravkem Tiapridal tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla být uplatněna preventivní opatření.

Zvýšená úmrtnost starších pacientů s demencí:

U starších pacientů s demencí léčených antipsychotiky byla zvýšena mortalita. Analýzy 17 placebem kontrolovaných klinických studií (průměrná délka studie 10 týdnů), především u pacientů užívajících atypická antipsychotika, ukázaly 1,6 až 1,7× vyšší riziko úmrtí pacientů léčených antipsychotiky oproti kontrolní skupině pacientů přijímajících placebo. Během typické 10týdenní klinické studie byl podíl úmrtí u pacientů léčených antipsychotiky přibližně 4,5 %, zatímco v kontrolní skupině 2,6 %. Ačkoli v klinických hodnoceních s atypickými antipsychotiky byly příčiny úmrtí různorodé, většinou měly buď kardiovaskulární (např. selhání srdce, náhlé úmrtí) nebo infekční (např. pneumonie) původ. Observační studie ukazují, podobně jako u atypických antipsychotik, že i u konvenčních antipsychotik může být riziko mortality vyšší. Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika, která je spojená s podáním antipsychotik.

Cévní mozková příhoda:

• V randomizovaných klinických studiích kontrolovaných placebem prováděných na starších pacientech s demencí a léčených určitými atypickými antipsychotiky bylo pozorováno trojnásobně vyšší riziko vzniku mozkových příhod. Mechanizmus tohoto zvýšení rizika není znám. Zvýšené riziko mozkové příhody související s jinými antipsychotiky nebo u jiné populace pacientů nelze vyloučit. U pacientů s rizikem mozkové příhody by měl být tiaprid použit s opatrností.

Děti:

U dětí nebyl tiaprid důkladně zkoumán. Proto by podávání dětem měla být věnována pozornost (viz bod 4.2).

Délka léčby:

Účinnost a bezpečnost tiapridu při léčbě Huntingtonovy chorey nebyla systematicky zkoumána déle jak 3 týdny.

Účinnost a bezpečnost tiapridu u tikové poruchy (včetně Gilles de la Touretteho choroby) nebyla systematicky zkoumána déle jak 10 týdnů.

Při podávání tiapridu po delší dobu je nutné, aby lékař periodicky přehodnocoval dlouhodobou prospěšnost pro pacienta individuálně.

• V souvislosti s podáváním antipsychotik včetně tiapridu byly hlášeny případy výskytu leukopenie, trombocytopenie a agranulocytozy. Projevem poruch krvetvorby může být výskyt nevysvětlené infekce nebo horečky (viz bod 4.8) a vyžaduje okamžité hematologické vyšetření.

• 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kontraindikované kombinace:

Mimo pacientů s Parkinsonovou chorobou (viz níže) je kontraindikováno současné podávání tiapridu s dopaminergními agonisty (kabergolin, chinagolid) vzhledem k protichůdnému působení mezi dopaminergními agonisty a neuroleptiky.

Nedoporučené kombinace:

- Léčivé přípravky, které mohou způsobit torsades de pointes:

Antiarytmika třídy Ia (chinidin, hydrochinidin, disopyramid) a třídy III (amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid), určitá neuroleptika (sultoprid, pipothiazid, sertindol, veralipid, chlorpromazin, levomepromazin, trifluoperazin, kyamemazin, sulpirid, pimozid, haloperidol, droperidol, flufenazin, pipamperon, flupentixol, zuklopentixol), některá antiparazitika (halofantrin, lumefrantin, pentamidin), ostatní léky (i.v. erytromycin, i.v. spiramycin, moxifloxacin, bepridil, cisaprid, difemanil, mizolastin, i.v. vincamin).

Zvýšené riziko komorové arytmie, především torsades de pointes.

Pokud je to možné ukončete podávání léků vyvolávajících torsades de pointes, kromě antiinfektiv. Pokud nelze zabránit současnému podávání, je třeba kontrolovat QT interval před zahájením léčby a monitorovat EKG.

Alkohol může zesílit sedativní účinek neuroleptik.

Poruchy pozornosti mohou být nebezpečné zejména při řízení vozidel a obsluze strojů.

Konzumaci alkoholických nápojů a léků obsahujících alkohol je nutno se vyhnout.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Tiapralan 100 mg

tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Jedna tableta obsahuje tiapridi hydrochloridum 111,1 mg, což odpovídá tiapridum 100 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Bílé, kulaté tablety se zkosenými hranami a dělícím křížem na obou stranách. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Dospělí:

• – krátkodobá léčba poruch chování ve stáří nebo při chronickém abusu alkoholu

• – těžká chorea při Huntingtonově chorobě

• – těžké tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteho choroby, pokud nefarmakologická léčba není dostatečná

Děti od 6 let a dospívající:

• – těžké tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteho choroby, pokud nefarmakologická léčba není dostatečná

• – těžké poruchy chování s agitovaností a agresivitou.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Vždy by měla být zvážena minimální účinná dávka. Pokud to dovolí pacientův klinický obraz, léčba by měla být zahájena nízkou dávkou, která by měla být postupně zvyšována.

Denní dávky se dělí do 2–4 dávek, pokud není uvedeno jinak.

• – Krátkodobá léčba agitovaných a agresivních stavů, zejména ve stáří nebo při chronickém abusu alkoholu:

• – Chorea při Huntingtonově chorobě:

• - Tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteho choroby:

Dospělí: 300 – 800 mg/den.

Léčba by měla být zahájena velmi nízkou dávkou 25 mg/den, potom by dávka měla být velmi postupně zvyšována k dosažení minimální efektivní dávky.

Děti od 6 let: 3 – 6 mg/kg/den

• – Těžké poruchy chování u dětí od 6 let a dospívajících s agitovaností a agresivitou: Dávka je 100 – 150 mg/den.

Pro děti je vhodnější podání perorálního roztoku.

Porucha renálních funkcí

U pacientů s clearance kreatininu mezi 30 – 60 ml/min by dávka měla být snížena na 75% normální dávky, u pacientů s clearance kreatininu mezi 10 – 30 ml/min na 50% normální dávky a na 25% normální dávky u pacientů s clearance kreatininu nižší než 10 ml/min.

Porucha jaterních funkcí

Přípravek je slabě metabolizován, proto není snížení dávky nutné.

Délka léčby

Délka léčby se řídí klinickými příznaky.

Způsob podání

Tablety se užívají celé, s malým množstvím tekutiny s jídlem nebo bez jídla.

4.3 Kontraindikace

• – Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• – onemocnění prolaktin-dependentními tumory, např. prolaktinom hypofýzy

• – rakovina prsu

• – feochromocytom

• – kombinace s levodopou nebo jinými dopaminergními přípravky (viz bod. 4.5).

• V případě hypertermie neznámého původu by léčba tiapridem měla být přerušena.

• V případě ledvinové nedostatečnosti by dávka měla být snížena v závislosti na závažnosti poruchy (viz bod 4.2).

Tiaprid by až na výjimečné případy neměl být užíván u pacientů s Parkinsonovou chorobou.

U starších pacientů by tiaprid, stejně jako ostatní neuroleptika, měl být podáván s opatrností pro možné riziko sedativního účinku.

Prodloužení QT intervalu:

Tiaprid může způsobit prodloužení QT intervalu. Tento efekt zvyšuje riziko závažné komorové arytmie jako je torsades de pointes (viz bod 4.8). Před podáním, a pokud to pacientův stav dovolí, je doporučeno sledovat rizikové faktory, které by mohly napomáhat výskytu těchto poruch rytmu, jako např.:

• – bradykardie pod 55 tepů za minutu

• – elektrolytová dysbalance, především hypokalémie

• – vrozené prodloužení QT intervalu, pozitivní rodinná anamnéza prodloužení QT intervalu

• – současná léčba léky, které mohou způsobit zmíněnou bradykardii (< 55 tepů za min), elektrolytovou

dysbalanci, poruchu srdečního vedení nebo prodloužení QT intervalu (viz bod 4.5).

Je nutno zvážit předepsání tiapridu u pacientů s rizikovými faktory, které mohou být predispozicí prodloužení QT intervalu.

Žilní tromboembolismus:

• V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by být před i během léčby přípravkem Tiapridal tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla být uplatněna preventivní opatření.

Zvýšená úmrtnost starších pacientů s demencí:

U starších pacientů s demencí léčených antipsychotiky byla zvýšena mortalita. Analýzy 17 placebem kontrolovaných klinických studií (průměrná délka studie 10 týdnů), především u pacientů užívajících atypická antipsychotika, ukázaly 1,6 až 1,7× vyšší riziko úmrtí pacientů léčených antipsychotiky oproti kontrolní skupině pacientů přijímajících placebo. Během typické 10týdenní klinické studie byl podíl úmrtí u pacientů léčených antipsychotiky přibližně 4,5 %, zatímco v kontrolní skupině 2,6 %. Ačkoli v klinických hodnoceních s atypickými antipsychotiky byly příčiny úmrtí různorodé, většinou měly buď kardiovaskulární (např. selhání srdce, náhlé úmrtí) nebo infekční (např. pneumonie) původ. Observační studie ukazují, podobně jako u atypických antipsychotik, že i u konvenčních antipsychotik může být riziko mortality vyšší. Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika, která je spojená s podáním antipsychotik.

Cévní mozková příhoda:

• V randomizovaných klinických studiích kontrolovaných placebem prováděných na starších pacientech s demencí a léčených určitými atypickými antipsychotiky bylo pozorováno trojnásobně vyšší riziko vzniku mozkových příhod. Mechanizmus tohoto zvýšení rizika není znám. Zvýšené riziko mozkové příhody související s jinými antipsychotiky nebo u jiné populace pacientů nelze vyloučit. U pacientů s rizikem mozkové příhody by měl být tiaprid použit s opatrností.

Děti:

U dětí nebyl tiaprid důkladně zkoumán. Proto by podávání dětem měla být věnována pozornost (viz bod 4.2).

Délka léčby:

Účinnost a bezpečnost tiapridu při léčbě Huntingtonovy chorey nebyla systematicky zkoumána déle jak 3 týdny.

Účinnost a bezpečnost tiapridu u tikové poruchy (včetně Gilles de la Touretteho choroby) nebyla systematicky zkoumána déle jak 10 týdnů.

Při podávání tiapridu po delší dobu je nutné, aby lékař periodicky přehodnocoval dlouhodobou prospěšnost pro pacienta individuálně.

• V souvislosti s podáváním antipsychotik včetně tiapridu byly hlášeny případy výskytu leukopenie, trombocytopenie a agranulocytozy. Projevem poruch krvetvorby může být výskyt nevysvětlené infekce nebo horečky (viz bod 4.8) a vyžaduje okamžité hematologické vyšetření.

• 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kontraindikované kombinace:

Mimo pacientů s Parkinsonovou chorobou (viz níže) je kontraindikováno současné podávání tiapridu s dopaminergními agonisty (kabergolin, chinagolid) vzhledem k protichůdnému působení mezi dopaminergními agonisty a neuroleptiky.

Nedoporučené kombinace:

- Léčivé přípravky, které mohou způsobit torsades de pointes:

Antiarytmika třídy Ia (chinidin, hydrochinidin, disopyramid) a třídy III (amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid), určitá neuroleptika (sultoprid, pipothiazid, sertindol, veralipid, chlorpromazin, levomepromazin, trifluoperazin, kyamemazin, sulpirid, pimozid, haloperidol, droperidol, flufenazin, pipamperon, flupentixol, zuklopentixol), některá antiparazitika (halofantrin, lumefrantin, pentamidin), ostatní léky (i.v. erytromycin, i.v. spiramycin, moxifloxacin, bepridil, cisaprid, difemanil, mizolastin, i.v. vincamin).

Zvýšené riziko komorové arytmie, především torsades de pointes.

Pokud je to možné ukončete podávání léků vyvolávajících torsades de pointes, kromě antiinfektiv. Pokud nelze zabránit současnému podávání, je třeba kontrolovat QT interval před zahájením léčby a monitorovat EKG.

– Alkohol:

Alkohol může zesílit sedativní účinek neuroleptik.

Poruchy pozornosti mohou být nebezpečné zejména při řízení vozidel a obsluze strojů.

Konzumaci alkoholických nápojů a léků obsahujících alkohol je nutno se vyhnout.

– Levodopa:

Reciproční antagonismus levodopy a neuroleptik.

U pacientů s Parkinsonovou nemocí použijte minimální dávky obou přípravků.

• - Dopaminergní agonisté mimo levodopu (amantadin, apomorfin, bromokriptin, entakapon, lisurid, pergolid, piribedil, pramipexol, ropinirol, selegilin): u pacientů s Parkinsonovou nemocí. Protichůdné působení dopaminergních agonistů a neuroleptik.

Podávání dopaminergních agonistů může vyvolat nebo zvýraznit psychotické poruchy.

Pokud nelze vyloučit podávání neuroleptik u pacientů s Parkinsonovou nemocí léčených dopaminergními agonisty, musí být tyto léčivé přípravky postupně vysazeny (náhlé vysazení dopaminergních agonistů může vyvolat neuroleptický maligní syndrom).

–

Zvýšené riziko komorové arytmie, obzvláště torsades de pointes.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Tiapralan 100 mg

tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Jedna tableta obsahuje tiapridi hydrochloridum 111,1 mg, což odpovídá tiapridum 100 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Bílé, kulaté tablety se zkosenými hranami a dělícím křížem na obou stranách. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Dospělí:

• – krátkodobá léčba poruch chování ve stáří nebo při chronickém abusu alkoholu

• – těžká chorea při Huntingtonově chorobě

• – těžké tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteho choroby, pokud nefarmakologická léčba není dostatečná

Děti od 6 let a dospívající:

• – těžké tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteho choroby, pokud nefarmakologická léčba není dostatečná

• – těžké poruchy chování s agitovaností a agresivitou.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Vždy by měla být zvážena minimální účinná dávka. Pokud to dovolí pacientův klinický obraz, léčba by měla být zahájena nízkou dávkou, která by měla být postupně zvyšována.

Denní dávky se dělí do 2–4 dávek, pokud není uvedeno jinak.

• – Krátkodobá léčba agitovaných a agresivních stavů, zejména ve stáří nebo při chronickém abusu alkoholu:

• – Chorea při Huntingtonově chorobě:

• - Tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteho choroby:

Dospělí: 300 – 800 mg/den.

Léčba by měla být zahájena velmi nízkou dávkou 25 mg/den, potom by dávka měla být velmi postupně zvyšována k dosažení minimální efektivní dávky.

Děti od 6 let: 3 – 6 mg/kg/den

• – Těžké poruchy chování u dětí od 6 let a dospívajících s agitovaností a agresivitou: Dávka je 100 – 150 mg/den.

Pro děti je vhodnější podání perorálního roztoku.

Porucha renálních funkcí

U pacientů s clearance kreatininu mezi 30 – 60 ml/min by dávka měla být snížena na 75% normální dávky, u pacientů s clearance kreatininu mezi 10 – 30 ml/min na 50% normální dávky a na 25% normální dávky u pacientů s clearance kreatininu nižší než 10 ml/min.

Porucha jaterních funkcí

Přípravek je slabě metabolizován, proto není snížení dávky nutné.

Délka léčby

Délka léčby se řídí klinickými příznaky.

Způsob podání

Tablety se užívají celé, s malým množstvím tekutiny s jídlem nebo bez jídla.

4.3 Kontraindikace

• – Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• – onemocnění prolaktin-dependentními tumory, např. prolaktinom hypofýzy

• – rakovina prsu

• – feochromocytom

• – kombinace s levodopou nebo jinými dopaminergními přípravky (viz bod. 4.5).

• V případě hypertermie neznámého původu by léčba tiapridem měla být přerušena.

• V případě ledvinové nedostatečnosti by dávka měla být snížena v závislosti na závažnosti poruchy (viz bod 4.2).

Tiaprid by až na výjimečné případy neměl být užíván u pacientů s Parkinsonovou chorobou.

U starších pacientů by tiaprid, stejně jako ostatní neuroleptika, měl být podáván s opatrností pro možné riziko sedativního účinku.

Prodloužení QT intervalu:

Tiaprid může způsobit prodloužení QT intervalu. Tento efekt zvyšuje riziko závažné komorové arytmie jako je torsades de pointes (viz bod 4.8). Před podáním, a pokud to pacientův stav dovolí, je doporučeno sledovat rizikové faktory, které by mohly napomáhat výskytu těchto poruch rytmu, jako např.:

• – bradykardie pod 55 tepů za minutu

• – elektrolytová dysbalance, především hypokalémie

• – vrozené prodloužení QT intervalu, pozitivní rodinná anamnéza prodloužení QT intervalu

• – současná léčba léky, které mohou způsobit zmíněnou bradykardii (< 55 tepů za min), elektrolytovou

dysbalanci, poruchu srdečního vedení nebo prodloužení QT intervalu (viz bod 4.5).

Je nutno zvážit předepsání tiapridu u pacientů s rizikovými faktory, které mohou být predispozicí prodloužení QT intervalu.

Žilní tromboembolismus:

• V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by být před i během léčby přípravkem Tiapridal tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla být uplatněna preventivní opatření.

Zvýšená úmrtnost starších pacientů s demencí:

U starších pacientů s demencí léčených antipsychotiky byla zvýšena mortalita. Analýzy 17 placebem kontrolovaných klinických studií (průměrná délka studie 10 týdnů), především u pacientů užívajících atypická antipsychotika, ukázaly 1,6 až 1,7× vyšší riziko úmrtí pacientů léčených antipsychotiky oproti kontrolní skupině pacientů přijímajících placebo. Během typické 10týdenní klinické studie byl podíl úmrtí u pacientů léčených antipsychotiky přibližně 4,5 %, zatímco v kontrolní skupině 2,6 %. Ačkoli v klinických hodnoceních s atypickými antipsychotiky byly příčiny úmrtí různorodé, většinou měly buď kardiovaskulární (např. selhání srdce, náhlé úmrtí) nebo infekční (např. pneumonie) původ. Observační studie ukazují, podobně jako u atypických antipsychotik, že i u konvenčních antipsychotik může být riziko mortality vyšší. Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika, která je spojená s podáním antipsychotik.

Cévní mozková příhoda:

• V randomizovaných klinických studiích kontrolovaných placebem prováděných na starších pacientech s demencí a léčených určitými atypickými antipsychotiky bylo pozorováno trojnásobně vyšší riziko vzniku mozkových příhod. Mechanizmus tohoto zvýšení rizika není znám. Zvýšené riziko mozkové příhody související s jinými antipsychotiky nebo u jiné populace pacientů nelze vyloučit. U pacientů s rizikem mozkové příhody by měl být tiaprid použit s opatrností.

Děti:

U dětí nebyl tiaprid důkladně zkoumán. Proto by podávání dětem měla být věnována pozornost (viz bod 4.2).

Délka léčby:

Účinnost a bezpečnost tiapridu při léčbě Huntingtonovy chorey nebyla systematicky zkoumána déle jak 3 týdny.

Účinnost a bezpečnost tiapridu u tikové poruchy (včetně Gilles de la Touretteho choroby) nebyla systematicky zkoumána déle jak 10 týdnů.

Při podávání tiapridu po delší dobu je nutné, aby lékař periodicky přehodnocoval dlouhodobou prospěšnost pro pacienta individuálně.

• V souvislosti s podáváním antipsychotik včetně tiapridu byly hlášeny případy výskytu leukopenie, trombocytopenie a agranulocytozy. Projevem poruch krvetvorby může být výskyt nevysvětlené infekce nebo horečky (viz bod 4.8) a vyžaduje okamžité hematologické vyšetření.

• 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kontraindikované kombinace:

Mimo pacientů s Parkinsonovou chorobou (viz níže) je kontraindikováno současné podávání tiapridu s dopaminergními agonisty (kabergolin, chinagolid) vzhledem k protichůdnému působení mezi dopaminergními agonisty a neuroleptiky.

Nedoporučené kombinace:

- Léčivé přípravky, které mohou způsobit torsades de pointes:

Antiarytmika třídy Ia (chinidin, hydrochinidin, disopyramid) a třídy III (amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid), určitá neuroleptika (sultoprid, pipothiazid, sertindol, veralipid, chlorpromazin, levomepromazin, trifluoperazin, kyamemazin, sulpirid, pimozid, haloperidol, droperidol, flufenazin, pipamperon, flupentixol, zuklopentixol), některá antiparazitika (halofantrin, lumefrantin, pentamidin), ostatní léky (i.v. erytromycin, i.v. spiramycin, moxifloxacin, bepridil, cisaprid, difemanil, mizolastin, i.v. vincamin).

Zvýšené riziko komorové arytmie, především torsades de pointes.

Pokud je to možné ukončete podávání léků vyvolávajících torsades de pointes, kromě antiinfektiv. Pokud nelze zabránit současnému podávání, je třeba kontrolovat QT interval před zahájením léčby a monitorovat EKG.

– Alkohol:

Alkohol může zesílit sedativní účinek neuroleptik.

Poruchy pozornosti mohou být nebezpečné zejména při řízení vozidel a obsluze strojů.

Konzumaci alkoholických nápojů a léků obsahujících alkohol je nutno se vyhnout.

– Levodopa:

Reciproční antagonismus levodopy a neuroleptik.

U pacientů s Parkinsonovou nemocí použijte minimální dávky obou přípravků.

• - Dopaminergní agonisté mimo levodopu (amantadin, apomorfin, bromokriptin, entakapon, lisurid, pergolid, piribedil, pramipexol, ropinirol, selegilin): u pacientů s Parkinsonovou nemocí. Protichůdné působení dopaminergních agonistů a neuroleptik.

Podávání dopaminergních agonistů může vyvolat nebo zvýraznit psychotické poruchy.

Pokud nelze vyloučit podávání neuroleptik u pacientů s Parkinsonovou nemocí léčených dopaminergními agonisty, musí být tyto léčivé přípravky postupně vysazeny (náhlé vysazení dopaminergních agonistů může vyvolat neuroleptický maligní syndrom).

–

Zvýšené riziko komorové arytmie, obzvláště torsades de pointes.

Pozornosti je třeba při následujících kombinacích:

• – S přípravky vyvolávajícími bradykardii (především antiarytmika třídy Ia, betablokátory, některá antiarytmika třídy II, některé blokátory kalciových kanálů, srdeční glykosidy, pilokarpin, inhibitory cholinesterázy):

• - SJbetablokátory při srdečním selhání (bisoprolol, karvedilol, metoprolol, nebivolol)

Je třeba klinické a EKG monitorování.

• - S látkami snižujícími hladinu draslíku (diuretika snižující hladinu draslíku, stimulační laxativa, i.v. amfotericin B, glukokortikoidy, tetrakosaktidy).

Zvýšené riziko komorové arytmie, obzvláště torsades de pointes.

Je třeba upravit nízkou hladinu draslíku a zajistit klinické a EKG monitorování.

– S antihypertenzivy

Antihypertenzní efekt a zvýšené riziko ortostatické hypotenze

Narkotika (analgetika, antitusika a opioidní substituční terapie); barbituráty, benzodiazepiny; ostatní nebenzodiazepinová anxiolytika; hypnotika; neuroleptika; sedativní antidepresiva (amitriptyline, dozepin, mianserin, mirtazapin, trimipramin); sedativní H1 antihistaminika; centrálně působící antihypertenziva; ostatní léky: baklofen, thalidomid, pizotifen.

Zvýšený centrální útlum. Snížená pozornost může být nebezpečná zejména při řízení vozidel a obsluze strojů.

• - S betablokátory (kromě esmololu, sotalolu a betablokátorů používaných při srdečním selhání) Vazodilatační efekt a riziko hypotenze, především posturální hypotenze (přidaný účinek).

• - S deriváty nitrátu a příbuznými látkami.

4.6   Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Pokud je k udržení dobré mentální stability a zabránění vzniku dekompenzace nutná terapie léky, musí být zahájeno nebo pokračováno v podávání účinné dávky přestože je pacientka těhotná.

Data o podávání tiapridu těhotným ženám jsou omezená. Studie na zvířatech neprokázaly přímé nebo nepřímé škodlivé působení taipridu na těhotenství, embryonální a fetální vývoj, porod nebo postnatáln vývoj.

Injekčně podaná neuroleptika použita v urgentních situacích mohou způsobit těhotenskou hypotenzi.

U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni vlivu antipsychotik (včetně přípravku Tiapridal), existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo příznaků z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v délce trvání i v závažnosti (viz bod 4.8). Byly hlášeny případy agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. Proto by novorozenci měli být pečlivě monitorováni.

Není známo, zda tiaprid proniká do lidského mateřského mléka. Během léčby tiapridem se kojení nedoporučuje.

U zvířat, kterým byl podáván tiaprid bylo pozorováno snížení fertility.

Vzhledem k interakci s dopaminovými receptory může tiaprid u lidí vyvolat prolaktinemii, která může být spojena s amenoreou, anovulací a narušenou fertilitou (viz bod 4.8)

4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

I pokud je tiaprid užíván dle doporučení, může způsobit sedaci a tak ovlivnit schopnost řídit vozidla nebo obsluhovat stroje.

4.8  Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle frekvence výskytu následovně: velmi časté (>1/10); časté (>1/100; <1/10); méně časté (>1/1000; <1/100); vzácné (>1/10000; <1/1000); velmi vzácné (<1/10000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Následující nežádoucí účinky byly hlášeny v kontrolovaných klinických studiích. Je třeba upozornit na skutečnost, že v některých případech může být obtížné rozlišit nežádoucí účinky od symptomů probíhajícího onemocnění.

Časté: hyperprolaktinemie

(Hyperprolaktinemie může vést ke galaktoree, amenoree, gynekomastii, menstruačním poruchám nebo erektilní dysfunkci.)

Časté: astenie, únava

Méně časté: zvýšení tělesné hmotnosti

Časté: závratě/vertigo, bolest hlavy

Parkinsonismus a související příznaky: tremor, hypertonie, hypokineze a hypersalivace. Tyto příznaky jsou obvykle reverzibilní po podání antiparkinsonik.

Méně časté: neklid, dystonie (křeče, strnutí šíje, okulogyrická krize, trismus). Tyto příznaky jsou obvykle reverzibilní po podání antiparkinsonik.

Vzácné: Akutní dyskineze. Tento příznak je obvykle reverzibilní po podání antiparkinsonik.

Časté: malátnost/ospalost, nespavost, agitovanost, netečnost

Méně časté: galaktorea, amenorea, zvětšení prsu, bolest prsu, impotence

K výše uvedenému, byly ještě hlášeny následující případy nežádoucích účinků (pouze spontánní hlášení):

Není známo: Prodloužení QT intervalu, komorová arytmie typu torsades de pointes, komorová tachykardie, která může vyústit ve fibrilaci komor nebo srdeční zástavu a náhlé úmrtí (viz bod 4.4).

Není známo: Případy žilního tromboembolismu, včetně případů plicní embolie a hluboké žilní trombózy, byly hlášeny v souvislosti s antipsychotiky (viz bod 4.4). Hypotenze, obvykle ortostatická.

Není známo: Syndrom z vysazení léku u novorozenců (viz bod 4.6).

Není známo: Stejně jako u ostatních neuroleptik byly po podání delším než tři měsíce hlášeny případy tardivní dyskineze (charakterizované rytmickými, mimovolními pohyby převážně jazyka a/nebo obličeje).

V tomto případě nejsou antiparkinsonika účinná nebo mohou příznaky zhoršit, ztráta vědomí/synkopa, kře­če.

Stejně jako u ostatních neuroleptik byl hlášen neuroleptický maligní syndrom (viz bod 4.4), který je možnou fatální komplikací.

Není známo: leukopenie, neutropenie a agranulocytóza (viz bod 4.4)

Není známo: Hyponatrémie, syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).

Není známo: zmatenost, halucinace

Není známo: Aspirační pneumonie.

Není známo: Zácpa, intestinální obstrukce, ileus.

Není známo: Zvýšení jaterních enzymů.

Není známo: Vyrážka včetně erytematózní, makulopapulární vyrážky a kopřivky.

Není známo: Zvýšení kreatinfosfokinázy v krvi, rhabdomyolýza.

Není známo: pády

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

Příznaky a symptomy:

Zkušenosti s předávkováním tiapridu jsou omezené. Může být pozorována ospalost a sedace, kóma, hypotenze a extrapyramidové příznaky.

Vzhledem k tomu, že tiaprid je velmi slabě dialyzovatelný, není hemodialýza k eliminaci látky účelná. Neexistuje žádné specifické antidotum tiapridu. Proto je doporučeno zahájit sledování pacienta s pečlivou kontrolou životních funkcí a nepřetržitým monitorováním srdeční činnosti (riziko prodloužení QT intervalu a následně komorové arytmie) až do úpravy jeho stavu.

• V případě závažné extrapyramidové symptomatologie by měly být podány anticholinergní lát­ky.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1  Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antipsychotikum, neuroleptikum

ATC kód: N05AL03

Tiaprid je atypické neuroleptikum, nezávislé na adenylátcykláze, které selektivně blokuje dopaminergní D₂ receptory. Jeho afinita k dopaminergním D₁ receptorům je nízká. Je prokázáno, že jeho aktivitu potencuje stimulace a senzibilizace receptorů.

Anxiolytický účinek tiapridu byl prokázán na několika zvířecích stresových modelech, které zahrnovaly i pokusy s abstinenčními příznaky. Navíc bylo prokázáno, že tiaprid má pozitivní účinek na bdělost u pacientů ve stáří. Mechanismus jeho anxiolytického působení nebyl dosud objasněn, ale liší se od jeho antidopaminergní aktivity.

5.2  Farmakokinetické vlastnosti

Po perorálním podání 200 mg tiapridu je dosaženo za jednu hodinu vrcholu plasmatické koncentrace

• 1.3 pg/ml.

Biologická dostupnost tiapridu činí 75%. Absolutní biologická dostupnost je zvýšena o 20%, je-li je tiaprid podán před jídlem. Absorpce je pomalejší u pacientů ve stáří.

Tělesná distribuce je rychlá (méně než 1 hodina). Tiaprid přestupuje bez akumulace hematoencefalickou i placentární bariéru. Průnik do mateřského mléka byl pozorován v pokusech u zvířat s poměrem mléko/krev 1,2.

Neváže se na proteiny krevní plasmy, slabě se váže na erytrocyty.

U lidí se metabolizuje jen málo. 70 % podané látky se vylučuje nezměněno močí. Poločas eliminace je

• 2,9 hod. u žen a 3,6 hod. u mužů. Vylučuje se převážně močí, renální clearance je 330 ml/min. U pacientů s renálním selháním je vylučování v korelaci s kreatininovou clearance.

5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Akutní a subchronická toxicita tiapridu je nízká, příznaky otravy jsou převážně podmíněny centrálním antidopaminergním účinkem a hormonálními změnami v organismu (hyperprolakti­némie). Nebyly hlášeny žádné případy mutagenity.

Ačkoli nebyla ve studiích embryonální toxicity prokázána teratogenita, byl hlášen embryotoxický účinek. V peri-postnatální studii u potkanů byl pozorován toxický účinek u potomstva při vysokých dávkách. Po dlouhodobém podávání se vyskytly u experimentálních zvířat změny pohlavních orgánů (varlata, prostata, děloha, vaječníky) a byla poškozena fertilita. Výskyt hyperplazie a neoplazie byl zvýšen u prsních žláz, hypofýzy a endokrinních pankreatických a adrenálních tkání. Všechny uvedené účinky byly způsobeny chronicky zvýšenou hladinou prolaktinu v krvi.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1   Seznam pomocných látek

Mannitol

Mikrokrystalická celulóza

Magnesium-stearát

Povidon 40

Koloidní bezvodý oxid křemičitý

6.2  Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3  Doba použitelnosti

5 let

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5  Druh obalu a obsah balení

PVC/Al blistr

Velikost balení: 20, 50, 60, 100 a nemocniční balení 500 tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

G.L. Pharma GmbH, Schlossplatz 1, 8502 Lannach, Rakousko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 68/563/08-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 22. 10. 2008

Datum posledního prodloužení registrace: 14. 1. 2015

Další informace o léčivu TIAPRALAN 100 MG

Jak se TIAPRALAN 100 MG podává: perorální podání - tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 50

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
G.L. Pharma GmbH, Lannach