SYMBICORT - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Symbicort 160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu suspenze k inhalaci v tlakovém obalu

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna podaná dávka (dávka, která je uvolněna přes náustek) obsahuje: budesonidum

160 mikrogramů/stla­čení a formoteroli fumaras dihydricus 4,5 mikrogramu/stla­čení.

To odpovídá odměřené dávce obsahující budesonidum 200 mikrogramů/stla­čení a formoteroli fumaras dihydricus 6 mikrogramů/stla­čení.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Suspenze k inhalaci v tlakovém obalu.

Bílá suspenze v hliníkové nádobce vložené do červeného dávkovače s náustkem a s šedým krytem proti prachu.

4. KLINICKÉ ÚDAJE4.1 Terapeutické indikace

Symbicort je indikován u dospělých pacientů ve věku od 18 let k symptomatické léčbě pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí s usilovnou vitální kapacitou za jednu sekundu (FEVi) < 70 % normální předpovědní hodnoty (po bronchodilataci) a s anamnézou opakovaných exacerbací i přes pravidelnou bronchodilatační léčbu (viz též bod 4.4).

4.2 Dávkování a způsob podání

Cesta podání: inhalační podání.

Doporučené dávkování:

Dospělí: 2 stlačení dvakrát denně.

Zvláštní skupiny pacientů:

U starších pacientů není nutné upravovat doporučené dávkování. Nejsou dostupné údaje o použití přípravku Symbicort u pacientů s poruchou funkce jater nebo ledvin. Vzhledem k tomu, že jsou obě léčivé látky eliminovány po metabolizaci v játrech, lze očekávat zvýšenou orgánovou expozici u pacientů s těžkou cirhózou jater.

Pediatrická populace

Neexistuje žádné relevantní použití přípravku Symbicort 160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu u dětí do 11 let nebo dospívajících od 12 do 17 let k symptomatické léčbě CHOPN.

Po stlačení přípravku Symbicort se velkou rychlostí uvolní určitý objem suspenze z nádobky. Když pacient ve stejnou chvíli inhaluje přes náustek, látky se spolu s vdechovaným vzduchem dostanou do dýchacích cest.

S přípravkem Symbicort (suspenz k inhalaci v tlakovém obalu) se obvykle doporučuje použít nástavec (např. AeroChaber Plus Flow Vu nebo AeroChanber Plus) zvláště u pacientů, kteří mají nebo pravděpodobně budou mít potíže s koordinací stlačení nádobky inhalátoru a inhalací (viz bod 5.2).

Poznámka: Pacienti mají být poučeni o správném používání a péči o inhalátor a nástavec. Způsob inhalace má být kontrolován, aby bylo zajištěno optimální podání inhalovaných léčiv do plic. Zvláště důležité je poučit pacienta o:

• – Pečlivě se seznámit s obsahem příbalové informace, která je přiložena ke každému inhalátoru.

• – Pokud je používán nástavec, pečlivě si přečíst návod k použití, který je přibalen u každého nástavce.

• – Nepoužívat inhalátor v případě, že se vysušující látka, která je uvnitř laminovaného sáčku, z tohoto sáčku vysype.

• – Dobře protřepat inhalátor po dobu nejméně 5 sekund před každým použitím, aby se obsah dobře promísil.

• – Připravit inhalátor k použití tak, že se uvolní 2 dávky do vzduchu. Toto provést u nového inhalátoru, pokud nebyl používán po dobu delší než jeden týden nebo spadnul na zem.

• – Sejmout kryt náustku.

• – Držet inhalátor ve svislé poloze.

• – Umístit náustek do úst. Pomalu a zhluboka se nadechovat a současně stlačit nádobku inhalátoru, aby došlo k uvolnění léčiva. Pokračovat v nadechování a zadržet dech na přibližně 10 sekund nebo na tak dlouho, jak je příjemné. Inhalace a stlačení nádobky inhalátoru ve stejný okamžik, zaručí, že se léčivé látky dostanou do plic.

• – Znovu zatřepat inhalátorem a opakovat inhalaci.

• – Nasadit zpět ochranný uzávěr inhalátoru.

• – Vypláchnout si ústa vodou po inhalaci předepsané dávky, aby se minimalizovalo riziko vzniku sooru v orofaryngu.

• – Pravidelně čistit náustek inhalátoru, alespoň jednou týdně čistým suchým hadříkem.

• – Nedávat inhalátor do vody.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivé látky nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Pacienti mají být poučeni, aby měli úlevovou medikaci vždy k dispozici.

Pacientům se má připomenout, aby užívali svou udržovací dávku přípravku Symbicort tak, jak mají předepsáno, a to i v době, kdy budou bez příznaků.

Léčba přípravkem Symbicort se nemá přerušit bez vědomí lékaře.

Pokud pacient pokládá léčbu za neúčinnou, je nutné, aby vyhledal ošetřujícího lékaře. Náhlé nebo progredující zhoršování CHOPN potenciálně ohrožuje život pacienta a je nutný neodkladný lékařský zásah. V této situaci je nutné uvažovat o zintenzívnění léčby kortikosteroidy, např. nasazením perorálních kortikosteroidů nebo antibiotické léčby, pokud je přítomna infekce.

Nejsou k dispozici údaje z klinického hodnocení u pacientů s CHOPN s FEV1 > 50 % normálních předpovědních hodnot před bronchodilatací a u pacientů s FEV1 < 70 % normálních předpovědních hodnot po bronchodilataci (viz bod 5.1).

Inhalační léčba obecně může někdy paradoxně vyvolat bronchospasmus s pískoty a dušností těsně po inhalaci. Pokud paradoxně dojde k projevům bronchospasmu, je třeba léčbu přípravkem Symbicort ihned ukončit, pacienta vyšetřit, a pokud je to nezbytné, zahájit alternativní léčbu. Paradoxní bronchospasmus odpovídá na léčbu bronchodilatancii s rychlým nástupem účinku a má být léčen okamžitě (viz bod 4.8).

Inhalační kortikosteroidy mohou mít systémové účinky, zvláště pokud jsou podávány ve vysokých dávkách po dlouhou dobu. Tyto účinky jsou daleko méně pravděpodobné při inhalačním podávání ve srovnání s perorálním podáním kortikosteroidů. Systémové účinky se mohou projevit Cushingovým syndromem, Cushingoidními znaky, potlačením činnosti kůry nadledvin, zpomalením růstu u dětí a dospívajících, snížením minerální kostní denzity, kataraktou a glaukomem. Méně často se může objevit celá řada účinků na psychiku nebo chování zahrnujících psychomotorickou hyperaktivitu, poruchy spánku, úzkost, depresi nebo agresi (zvláště u dětí)(viz bod 4.8).

Potenciální vliv na kostní minerální denzitu se má vzít v úvahu zvláště u pacientů s rizikovými faktory pro osteoporózu a současně léčených vysokými dávkami přípravku po delší období. Dlouhodobé studie s inhalačním budesonidem u dětí na průměrné denní dávce 400 mikrogramů (odměřená dávka) a u dospělých na průměrné denní dávce 800 mikrogramů (odměřená dávka) neprokázaly významný vliv na kostní minerální denzitu. Nejsou dostupné informace pro Symbicort ve vyšších dávkách.

Pokud existuje podezření, že funkce nadledvin je po předchozí léčbě systémovými kortikosteroidy snížena, je třeba těmto pacientům věnovat zvýšenou pozornost při převodu na Symbicort.

Přínosem inhalačního budesonidu by měla být minimální potřeba perorálních kortikosteroidů. Ovšem pacienti převádění z perorálních kortikosteroidů mohou mít sníženou rezervu kůry nadledvin, někdy přetrvávající značně dlouho. Obnovení stavu může trvat značně dlouho po ukončení léčby perorálními kortikosteroidy, a tedy pacienti závislí na perorálních steroidech mohou mít riziko snížené rezervy kůry nadledvin po značně dlouhou dobu. V takovém případě je třeba pravidelně kontrolovat funkci osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny.

Dlouhodobá léčba vysokými dávkami inhalačních kortikosteroidů, zvláště dávkami vyššími než doporučenými, může vést ke klinicky významné supresi kůry nadledvin. V období zvýšeného stresu, jako je např. těžká infekce nebo plánovaný chirurgický zákrok, je třeba uvažovat o přídavné dávce systémových kortikosteroidů. Náhlé snížení dávky steroidů může vyvolat akutní nedostatečnost nadledvin. Příznaky a projevy, které lze pozorovat v průběhu této krize, jsou poněkud špatně vyjádřené, ale mohou zahrnovat anorexii, bolest břicha, ztrátu tělesné hmotnosti, únavu, bolest hlavy, nevolnost, zvracení, sníženou úroveň vědomí, křeče, hypotenzi a hypoglykémii.

Léčbu přídatnými systémovými steroidy je třeba ukončovat postupně a nikoliv náhle.

V průběhu převodu z perorální léčby na přípravek Symbicort je aktivita systémových steroidů nižší, což se může projevit alergickými či artritickými příznaky, např. rinitidou, ekzémem a bolestí svalů a kloubů. V těchto případech je třeba zahájit specifickou léčbu. Obecně lze uvažovat o nedostatečném účinku glukokortikos­teroidů v těch vzácných případech, kdy se objeví příznaky jako je únava, bolest hlavy, nevolnost a zvracení. V těchto případech je někdy nezbytné dočasně zvýšit dávku perorálních glukokortikos­teroidů.

K minimalizaci rizika kandidové infekce orofaryngu (viz bod 4.8) se doporučuje vypláchnout ústa vodou po každé inhalaci přípravku.

Je nutné vyloučit současnou léčbu itrakonazolem, ritonavirem a jinými účinnými inhibitory CYP3A4 (viz bod 4.5). Pokud to není možné, je nutné maximálně prodloužit časový interval mezi podáním interagujích léčiv.

Symbicort je nutné podávat opatrně pacientům s thyreotoxikózou, feochromocytomem, diabetes mellitus, neléčenou hypokalemií, hypertrofickou obstruktivní kardiomyopatií, idiopatickou subvalvulární stenózou aorty, těžkou hypertenzí, aneurysmatem a jinými závažnými kardiovaskulárními poruchami, např. ischemickou chorobou srdeční, tachyarytmií nebo těžkým dekompenzovaným srdečním selháním.

Opatrnosti je třeba u pacientů s prodlouženým intervalem QTc. Formoterol může způsobit prodloužení intervalu QTc.

Potřebu podávat inhalační kortikosteroidy, resp. velikost podávané dávky, je nutné pečlivě uvážit u pacientů s aktivní či němou formou plicní tuberkulózy, plísňovými a virovými infekcemi respiračního traktu.

Při vysokém dávkování P2-sympatomimetik se může vyvinout potenciálně závažná hypokalemie. Současná léčba P2-sympatomimetiky s léky, které mohou vyvolat hypokalemii nebo potencovat hypokalemický efekt, např. s xantinovými deriváty, steroidy a diuretiky, může zvětšit možný hypokalemický účinek P2-sympatomimetik. Za těchto podmínek se doporučuje sledovat sérové koncentrace draslíku.

Podobně jako u jiných P2-sympatomimetik je u diabetiků potřeba myslet na dodatečnou kontrolu glykemie.

U systémového i lokálního použití kortikosteroidů může být hlášena porucha zraku. Pokud se u pacienta objeví symptomy, jako je rozmazané vidění nebo jiné poruchy zraku, má být zváženo odeslání pacienta k očnímu lékaři za účelem vyšetření možných příčin, mezi které patří katarakta, glaukom nebo vzácná onemocnění, např. centrální serózní chorioretinopatie (CSCR), která byla hlášena po systémovém i lokálním použití kortikosteroidů.

Pneumonie u pacientů s CHOPN

U pacientů s CHOPN, kterým byly podávány inhalační glukokortikoidy, byl pozorován vyšší výskyt pneumonie, včetně pneumonie vyžadující hospitalizaci. Existují určité důkazy o tom, že zvýšené riziko pneumonie souvisí se zvyšováním dávky steroidu, avšak tuto závislost se nepodařilo definitivně prokázat ve všech studiích.

Neexistují jednoznačné klinické důkazy o rozdílech mezi léčivými přípravky ze skupiny inhalačních glukokortikoidů ohledně výše rizika pneumonie.

Lékaři mají sledovat možný vývoj pneumonie u pacientů s CHOPN, neboť klinické známky těchto infekcí se mohou překrývat se symptomy, které doprovázejí exacerbaci CHOPN.

Rizikovými faktory pro pneumonii u pacientů s CHOPN jsou současné kouření, vyšší věk, nízký index tělesné hmotnosti (BMI) a těžká CHOPN.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Farmakokinetické interakce

Účinné inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazol, itrakonazol, vorikonazol, posakonazol, klarithromycin, telithromycin, nefazodon a HIV proteázové inhibitory) pravděpodobně značně zvyšují plazmatické koncentrace budesonidu a souběžné podávání by mělo být vyloučeno. Pokud to není možné, měl by být časový interval mezi podáním inhibitoru a budesonidem co možná nejdelší (viz bod 4.4).

Účinný inhibitor CYP3A4 ketokonazol, 200 mg jednou denně, zvýšil plazmatické koncentrace souběžně podaného budesonidu (jednotlivá dávka 3 mg) v průměru 6násobně. Když byl ketokonazol podán 12 hodin po podání budesonidu, byla koncentrace zvýšena v průměru 3násobně, což ukazuje, že oddálení času podání může snížit zvýšené plazmatické koncentrace. Omezené údaje týkající se této interakce s vysokými dávkami inhalačního budesonidu ukazují, že může dojít ke značnému zvýšení plazmatických koncentrací (v průměru 4násobnému), pokud je itrakonazol, 200 mg jednou denně, podán souběžně s inhalačním budesonidem (jednotlivá dávka 1000 ^g).

Farmakodynamické interakce

Betablokátory mohou částečně nebo úplně antagonizovat účinek formoterolu. Přípravek Symbicort se nemá podávat souběžně s betablokátory (včetně očních kapek), pokud k tomu nejsou vážné důvody.

Souběžná léčba chinidinem, disopyramidem, prokainamidem, fenothiaziny a tricyklickými antidepresivy může prodlužovat interval QTc, a tak zvyšovat riziko komorových arytmií.

Levodopa, L-thyroxin, oxytocin a alkohol mohou mít negativní vliv na toleranci srdce k P2-sympatomimetikům.

Souběžná léčba inhibitory monoaminooxidázy včetně látek s podobnými vlastnostmi, jako je furazolidon a prokarbazin, může vyvolat hypertenzní reakce.

Existuje zvýšené riziko arytmií u pacientů, kterým je současně podávána anestezie halogenovanými uhlovodíky.

Souběžná léčba jinými beta-sympatomimetiky nebo anticholinergiky může mít potenciálně aditivní bronchodilatační účinek.

Hypokalemie může zvyšovat dispozici k arytmiím u pacientů, kteří jsou léčeni digitalisovými glykosidy.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Klinické údaje o použití přípravku Symbicort nebo současném použití formoterolu a budesonidu v průběhu těhotenství nejsou k dispozici. Údaje získané ze studie zaměřené na embryofetální vývoj u potkanů ukazují, že u fixní kombinace není žádný nový dodatečný účinek.

Neexistují odpovídající údaje hodnotící podávání formoterolu v průběhu těhotenství. Ve studiích na zvířatech měl formoterol při velmi vysokých systémových koncentracích nežádoucí vliv na reprodukci (viz bod 5.3).

Podávání inhalačního budesonidu u asi 2000 žen v průběhu těhotenství nevedlo ke zvýšení rizika teratogenity. Ve studiích na zvířatech vedlo podávání kortikosteroidů k vývoji malformací (viz bod 5.3). Při doporučeném dávkování je riziko u lidí nepravděpodobné.

Studie na zvířatech též prokázaly zvýšené riziko zpomalení intrauterinního růstu, kardiovaskulárních onemocnění v dospělosti, trvalých změn hustoty receptorů pro kortikosteroidy, životního cyklu neurotransmiterů a chování, pokud došlo k nadměrné expozici kortikosteroidům v průběhu prenatálního vývoje a to v dávkovém rozmezí nižším než dávky, které mají teratogenní účinky.

Přípravek Symbicort lze podat v průběhu těhotenství pouze tehdy, pokud očekávaný přínos převáží potenciální rizika.

Kojení

Budesonid je vylučován do mateřského mléka. V rozmezí terapeutických dávek se nepředpokládá, že by došlo k ovlivnění kojence. Není známo, zda formoterol přechází do mateřského mléka u lidí.

V mateřském mléce potkanů bylo zjištěno malé množství formoterolu. O podávání přípravku Symbicort kojícím ženám lze uvažovat pouze tehdy, když očekávaný přínos pro matku převáží nad jakýmkoliv možným rizikem pro kojence.

Fertilita

Nejsou dostupné údaje o potenciálním vlivu budesonidu na fertilitu. Reprodukční studie u zvířat s formoterolem prokázaly při vysokých systémových expozicích poněkud sníženou fertilitu u samců potkanů (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Symbicort nemá vliv, nebo má zanedbatelný vliv, na schopnost řídit motorová vozidla a na schopnost obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Přípravek Symbicort obsahuje budesonid a formoterol. Lze tedy očekávat stejný typ a intenzitu nežádoucích účinků jako u odpovídajících monokomponentních přípravků. Výskyt nežádoucích účinků se nezvyšuje při podávání obou účinných látek ve fixní kombinaci. Nejčastější nežádoucí účinky mající vztah k obsaženým účinným látkám jsou předvídatelné farmakologické účinky P2-sympatomimetik, jako je třes a palpitace. Tyto nežádoucí účinky jsou mírné ve své intenzitě a obvykle odeznívají v průběhu několika dnů léčby.

Nežádoucí účinky, které se mohou objevit při podávání budesonidu nebo formoterolu jsou uvedeny dále, seřazeny podle tříd orgánových systémů a frekvence. Frekvence jsou definovány následovně: velmi časté (> 1/10), časté (> 1/100 až < 1/10), méně časté (> 1/1000 až < 1/100), vzácné (> 10 000 až < 1/1000) a velmi vzácné (< 1/10 000).

Tabulka 1

Kandidové infekce v orofaryngu jsou důsledkem depozice léčiva. Pokud si bude pacient vyplachovat ústa po každé udržovací dávce, dojde k minimalizaci rizika. Kandidové infekce v orofaryngu obvykle dobře reagují na lokální protiplísňovou léčbu bez nutnosti přerušit léčbu inhalačními kortikosteroidy.

Podobně jako při jiné inhalační léčbě se může velmi vzácně objevit paradoxní bronchospasmus, který postihuje méně než 1 z 10 000 pa­cientů. Projevuje se okamžitým zesílením pískotů a dušností bezprostředně po inhalaci. Paradoxní bronchospasmus reaguje na podání rychle působících inhalačních bronchodilatancií a má se léčit okamžitě. Léčba přípravkem Symbicort se má okamžitě přerušit, pacient má být vyšetřen, a pokud je to nezbytné, má se zahájit alternativní léčba (viz bod 4.4).

Může se objevit systémový účinek kortikosteroidů, zvláště při podávání vysokých dávek po dlouhou dobu. Tyto nežádoucí účinky jsou daleko méně pravděpodobné než u perorálních kortikosteroidů. Možné systémové účinky zahrnují Cushingův syndrom, Cushingoidní projevy, supresi kůry nadledvin, zpomalení růstu u dětí a dospívajících, snížení minerální kostní denzity, kataraktu a glaukom. Může se objevit zvýšená citlivost k infekcím a snížená schopnost adaptace na stres. Tyto účinky jsou pravděpodobně závislé na dávce, době expozice, souběžné a dřívější expozici steroidům a individuální vnímavosti.

Léčba P2-sympatomimetiky může vést ke zvýšení plazmatických koncentrací insulinu, volných mastných kyselin, glycerolu a ketonů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

Předávkování formoterolem vede pravděpodobně k projevům typickým pro P2-sympatomimetika: třes, bolest hlavy a palpitace. Může se též objevit tachykardie, hypokalemie, hyperglykemie, prodloužení intervalu QTc, arytmie, nauzea a zvracení. Indikována je podpůrná a symptomatická léčba. Dávka 90 mikrogramů formoterolu podaná v průběhu 3 hodin pacientům s akutní bronchokonstrikcí nevyvolala žádné nežádoucí účinky.

Akutní předávkování budesonidem, včetně vysokých dávek, nepředstavuje klinický problém. Při chronickém předávkování se mohou projevit systémové účinky kortikosteroidů, tj. hyperkorticismus a suprese kůry nadledvin.

Pokud je léčba přípravkem Symbicort vysazována kvůli předávkování formoterolem, je třeba učinit vhodná opatření k suplementaci kortikosteroidní složky přípravku.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: léčiva k terapii onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích cest: sympatomimetika, inhalační léčivé přípravky.

ATC kód: R03AK07

Mechanismus účinku a Farmakodynamické účinky Přípravek Symbicort obsahuje formoterol a budesonid, které mají různý mechanismus účinku a vykazují aditivní účinky, pokud jde o snížení četnosti exacerbací CHOPN.

Budesonid

Budesonid je glukokortikosteroid a pokud je podáván inhalační cestou má na dávce závislý protizánětlivý účinek v dýchacích cestách, který se projevuje snížením frekvence symptomů a exacerbací CHOPN. Inhalovaný budesonid má méně závažných nežádoucích účinků ve srovnání se sytémovým podáním kortikosteroidů. Přesný mechanismus protizánětlivého účinku glukokortikos­teroidů není znám.

Formoterol

Formoterol je selektivní P2-sympatomimetikum. Po inhalaci vyvolává rychlou a dlouhodobou relaxaci hladkého svalstva bronchů u pacientů s obstrukcí dýchacích cest. Bronchodilatační účinek je závislý na podané dávce a nastupuje za 1–3 minuty po inhalaci. Přetrvává alespoň 12 hodin po podání jednotlivé dávky.

Klinická účinnost a bezpečnost

Účinnost a bezpečnost přípravku Symbicort (suspenze k inhalaci v tlakovém obalu)

160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu k symptomatické léčbě pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí, byla hodnocena ve dvou 12měsíčních studiích (Studie 001 a 003) a v jedné 6měsíční studii (Studie 002). Symbicort 160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu, 2 inhalace dvakrát denně, byl srovnáván s odpovídající dávkou formoterol fumarátu dihydrátu (4,5 ^g, 2 inhalace dvakrát denně) ve studiích 001, 002 a 003 a odpovídající dávkou budesonidu (160 ^g, 2 inhalace dvakrát denně) ve Studii 002.

Primárními cílovými parametry byly FEV1 před podáním dávky a FEV1 1 hodinu po podání dávky (studie 001 a 002) a exacerbace CHOPN (Studie 003). Celkem bylo randomizováno 4887 pacientů se střední až těžkou CHOPN do třech studií, z nichž 1178 pacientů užívalo Symbicort 160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu. Ve všech třech studiích bylo zařazovací kritérium FEV1 < 50 % normální předpovědní hodnoty před bronchodilatací. Střední hodnota FEV1 po bronchodilataci ve fázi screeningu u všech studií byla 39 % normální předpovědní hodnoty.

Ve Studiích 001 a 002 byl účinek přípravku Symbicort 160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu lepší než placebo podle FEV1 po podání dávky (průměrné zvýšení o 180 ml, resp. 170 ml) a FEV1 před podáním dávky („trough“) (průměrné zvýšení o 90 ml, resp. 80 ml).

Ve studiích 001 a 002 byl účinek přípravku Symbicort 160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu lepší než účinek formoterolu podle FEV1 po podání dávky (průměrné zvýšení o 30 ml, resp. 40 ml) a FEV1 před podáním dávky („trough“) (průměrné zvýšení o 40 ml, resp. 40 ml).

Ve 12měsíční studii (001) vedlo podávání přípravku Symbicort 160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu ke statisticky významnému a klinicky výraznému snížení těžkých exacerbací (definovaných jako zhoršení CHOPN, které vyžaduje perorální podání steroidů a/nebo hospitalizaci) s 37% snížením četnosti exacerbací (p < 0,001) ve srovnání s placebem a k 25% snížení četnosti exacerbací (p = 0,004) ve srovnání s formoterolem. Přípravek Symbicort významně snížil riziko první těžké exacerbace o 34 % ve srovnání s placebem (p < 0,001) a o 23 % ve srovnání s formoterolem (p = 0,015).

Přípravek Symbicort 160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu také významně snížil dušnost, denní používání úlevového léku, noční probouzení a zlepšil kvalitu života týkající se zdraví (dle dotazníku St. George's Respi­ratory Questionnaire total score) v obou studiích ve srovnání s placebem.

Sériovým měřením hodnot FEV1 v průběhu 12 hodin se v obou Studiích 001 a 002 získala podskupina pacientů. Střední čas do nástupu bronchodilatace (> 15% zlepšení hodnoty FEV1) byl pozorován u pacientů používajících Symbicort 160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu po pěti minutách. Maximální zlepšení FEV1 bylo přibližně dvě hodiny po podání dávky a bronchodilatační účinek trval déle než 12 hodin.

Ve druhé 12měsíční studii (003), vedlo použití přípravku Symbicort 160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu ke statisticky významnému snížení těžkých exacerbací ve srovnání s formoterolem, 35% snížení počtu exacerbací (p < 0,001) a 21% snížení rizika první exacerbace (p = 0,026).

Léčba byla dobře tolerována. Vyhodnocení bezpečnosti ve třech studiích potvrdilo bezpečný profil přípravku Symbicort, který je konzistentní se známým profilem přípravku Symbicort Turbuhaler a inhalovaným budesonidem, resp. formoterolem jako monoprodukty.

Neexistuje relevantní použití přípravku Symbicort 160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu u dětí a dospívajících k symptomatické léčbě CHOPN.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po podání přípravku Symbicort (suspenze k inhalaci v tlakovém obalu)

160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu (dvě nebo čtyři inhalace dvakrát denně) po dobu pěti dnů zdravým dobrovolníkům, vzrůstala plazmatická koncentrace budesonidu proporcionálně s podanou dávkou. Index kumulace u skupiny, které byly podány dvě inhalace dvakrát denně byl 1,32 pro budesonid a 1,77 pro formoterol.

Pacientům s CHOPN bylo v jednodávkové studii podáno 12 inhalací přípravku Symbicort

80 mikrogramů/4,5 mi­krogramu (celková dávka 960/54 ^g). Průměrná maximální koncentrace budesonidu v plazmě byla 3,3 nmol/l a byla dosažena po 30 minutách po podání, zatímco průměrná maximální plazmatická koncentrace formoterolu byla 167 pmol/l a byla dosažena po 15 minutách po podání.

V jednodávkové studii bylo zdravým dobrovolníkům podáno 8 inhalací přípravku Symbicort (suspenze k inhalaci v tlakovém obalu) 160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu (celková dávka 1280/36 ^g), resp. přípravek Symbicort Turbuhaler 160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu (celková dávka 1280/36 ^g). Z přípravku Symbicort (suspenze k inhalaci v tlakovém obalu) se do systémové cirkulace dostalo srovnatelné množství léčivých látek jako z přípravku Symbicort Turbuhaler. Plocha pod křivkou pro budesonid z přípravku Symbicort (suspenze k inhalaci v tlakovém obalu) byla 90 % srovnávacího inhalátoru Turbuhaler. Plocha pod křivkou pro formoterol z přípravku Symbicort (suspenze k inhalaci v tlakovém obalu) byla 116 % srovnávacího inhalátoru Turbuhaler.

Systémová expozice budesonidu a formoterolu z přípravku Symbicort 160 mikrogramů/4,5 mi­krogramu (suspenze k inhalaci v tlakovém obalu) s nebo bez použití nástavce AeroChamber Plus Flow Vu byla hodnocena v klinické studii u zdravých dobrovolníků.

Celková systémová expozice přípravku Symbicort (suspenze k inhalaci v tlakovém obalu) při podání přes nástavec AeroChamber Plus Flow Vu byla vyšší ve srovnání se samotným inhalátorem. Průměrná hodnota AUC byla vyšší o 68 % pro budesonid, a o 77 % pro formoterol. Největší vzestup expozice při použití nástavce byl pozorován u jedinců, kteří vykazovali nízkou expozici při inhalaci bez nástavce (nejpravděpodobněji díky špatné inhalační technice).

Není důkaz o tom, že by docházelo k farmakokinetické interakci mezi budesonidem a formoterolem.

Distribuce a biotransformace

Vazba na plazmatické bílkoviny je asi 50 % pro formoterol a 90 % pro budesonid. Distribuční objem je asi 4 l/kg pro formoterol a 3 l/kg pro budesonid. Formoterol je inaktivován konjugací (aktivní O-demetylovaný a deformylovaný metabolit vytvářejí farmakologicky neúčinné konjugáty). Budesonid podléhá extenzivní biotransformaci (asi 90 %) prvním průchodem játry na metabolity s nízkou kortikosteroidní aktivitou. Kortikosteroidní aktivita hlavních metabolitů, 6p-hydroxybudesonidu a 16a-hydroxypredni­solonu, je menší než 1 % aktivity budesonidu. Nic nenasvědčuje tomu, že by mezi budesonidem a formoterolem docházelo k metabolické nebo jiné kompetitivní interakci.

Eliminace

Převážná část podané dávky formoterolu je přeměňována v játrech a poté se eliminuje ledvinami. 8% až 13 % inhalované dávky formoterolu se vylučuje močí v nezměněné formě. Formoterol má vysokou hodnotu celkové clearance (asi 1,4 l/min) a terminální eliminační poločas průměrně 17 hodin.

Budesonid je vylučován ve formě metabolitů tvořených převážně enzymovým systémem CYP3A4. Metabolity budesonidu jsou vylučovány močí jako takové nebo konjugované. V moči byla nalezena pouze nepatrná množství nezměněného budesonidu. Budesonid má vysokou hodnotu celkové clearance (asi 1,2 l/min) a biologický eliminační poločas po i.v. podání je v průměru 4 hodiny.

Není známa farmakokinetika budesonidu nebo formoterolu u pacientů s renálním selháním. U pacientů s hepatální insuficiencí může být zvýšena expozice budesonidu i formoterolu.

Linearita/neli­nearita

Systémová expozice budesonidu a formoterolu koreluje podle lineárního vztahu s podanou dávkou.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Výsledky experimentálních toxikologických studií u zvířat ukazují, že toxicita budesonidu, formoterolu nebo obou látek v kombinaci je výsledkem jejich zesíleného farmakologického účinku.

V reprodukčních studiích u zvířat byly v experimentu po podání kortikosteroidů jako je budesonid zjištěny malformace (rozštěp patra a malformace skeletu). Tyto experimentální výsledky u zvířat se však nezdají být v doporučovaných dávkách relevantní pro člověka. Reprodukční studie u zvířat s formoterolem odhalily poněkud sníženou plodnost u samců potkanů při vysoké systémové expozici a zvýšenou ztrátu březosti, sníženou schopnost přežívání v časném postnatálním stádiu a nižší porodní hmotnost při značně vyšší systémové expozici ve srovnání s klinickým použitím. Tyto experimentální výsledky u zvířat se však nezdají být relevantní pro člověka.

Neklinické údaje získané u hnacího plynu HFA 227 bez obsahu CFC na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, reprodukční a vývojové toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Apafluran (HFA 227)

Povidon

Makrogol 1000

6.2  Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3  Doba použitelnosti

Doba použitelnosti přípravku Symbicort v neporušeném obalu je 2 roky. Doba použitelnosti po prvním otevření je 3 měsíce.

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání

Pro lepší výsledky je nejlépe uchovávat přípravek před použitím při pokojové teplotě. Chraňte před chladem nebo mrazem. Chraňte před mrazem a přímým slunečním zářením.

Po použití nasaďte kryt náustku zpět a zaklapněte ve správné pozici.

Stejně jako u většiny léčivých přípravků v tlakovém obalu se léčivý účinek těchto léčivých přípravků snižuje, pokud je tlaková nádobka chladná. Před použitím má tento léčivý přípravek mít pokojovou teplotu. Nádobka obsahuje tekutinu pod tlakem. Nevystavujte ji teplotám vyšším než 50 °C. Nesnažte se nádobku propichovat. Nádobka se nesmí deformovat, propichovat nebo vhazovat do ohně, i když se zdá být prázdná.

6.5  Druh obalu a obsah balení

Tlaková hliníková nádobka, která je zevnitř potažena ochrannou vrstvou, uzavřená odměrným ventilem a spojená s indikátorem počtu dávek. Nádobka je zasazena do červeného plastového dávkovače, který je zakončen bílým plastovým náustkem a integrovaným šedým plastovým krytem proti prachu. Inhalátor po počátečním nastavení dodá 120 dávek s obsahem budesonidu/for­moterol fumarát dihydrátu 160/4,5 mikrogramů. Každý inhalátor je jednotlivě zabalen v laminovaném sáčku, který obsahuje vysoušedlo.

6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7.  DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

AstraZeneca AB

151 85 Sodertalje

Švédsko

8.   REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

14/207/16-C

Další informace o léčivu SYMBICORT

Jak se SYMBICORT podává: inhalační podání - suspenze k inhalaci v tlakovém obalu
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Tlakový obal
Velikost balení: 1X120DÁV

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
AstraZeneca AB, Södertälje
E-mail: infoservis.cz@astrazeneca.com
Telefon: 222 807 111