SKOPRYL PLUS H - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

SKOPRYL PLUS H 20 mg/12,5 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje lisinoprilum 20 mg (jako lisinoprilum dihydricum) a hydrochlorothi­azidum 12,5 mg

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Světle hnědo-fialové kulaté bikonvexní tablety s půlicí rýhou na jedné straně.

Průměr tablet je přibližně 9 mm.

Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Terapeutické indikace

Léčba lehké až středně těžké hypertenze u pacientů, kteří byli stabilizováni jednotlivými složkami ve stejných poměrech.

4.2. Dávkování a způsob podání

Dávkování

Obvyklé dávkování je jedna tableta podávaná jednou denně. V případě potřeby může být dávkování zvýšeno na 2 tablety podávané jednou denně.

Dávkování při renální insuficienci:Thi­azidy nemusí být vhodnou diuretickou léčbou u pacientů s poruchou funkce ledvin a jsou neúčinné při clearance kreatininu 30 ml/min nebo nižší (tj. středně závažná nebo závažná renální insuficience).

Skopryl Plus H se nesmí používat jako počáteční léčba u žádného pacienta s renální insuficiencí.

U pacientů s clearance kreatininu vyšší než 30 a nižší než 80 ml/min může být přípravek Skopryl Plus H použit, ale pouze po titraci jednotlivých složek.

Předchozí diuretická léčba:

Po počáteční dávce přípravku Skopryl Plus H se může objevit symptomatická hypotenze: pravděpodobnost jejího vzniku je vyšší u pacientů s deplecí objemu a/nebo soli jako důsledku předchozí diuretické léčby. Pokud je to možné, diuretická léčba má být přerušena na 2–3 dny před zahájením léčby samotným lisinoprilem v dávce 2,5 mg.

Lisinopril byl stejně účinný u starších pacientů (od 65 let věku) a mladších hypertenzních pacientů. U starších pacientů s hypertenzí byla monoterapie lisinoprilem stejně účinná v redukci diastolického krevního tlaku jako monoterapie hydrochlorothi­azidem nebo atenololem. V klinických studiích věk neovlivnil snášenlivost lisinoprilu.

V klinických studiích byla účinnost a snášenlivost kombinace lisinoprilu s hydrochlorot­hiazidem podobná u starších i mladších pacientů s hypertenzí.

Vzhledem k nedostatku údajů o bezpečnosti a účinnosti se používání přípravku Skopryl Plus H u dětí nedoporučuje.

Perorální podání.

4.3. Kontraindikace

• Hypersenzitivita na lisinopril, na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 nebo jakýkoli jiný inhibitor enzymu konvertujícího angiotenzin (ACE).
• Hypersenzitivita na hydrochlorothiazid či jiné deriváty sulfonamidů.
• Anamnéza angioedému s předchozí terapií inhibitory ACE.
• Hereditární nebo idiopatický angioedém.
• Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).
• Těžká porucha funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min).
• Anurie nebo hyperkalemie.
• Těžká porucha funkce jater.
• Současné užívání přípravku Skopryl Plus H s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů s diabetem mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body 4.5 a 5.1).

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Symptomatická hypotenze je vzácně zaznamenávána u pacientů s nekomplikovanou hypertenzí, ale pravděpodobněji se vyskytne u pacientů s deplecí objemu, například vlivem diuretické terapie, omezení soli v dietě, dialýzou, průjmem nebo zvracením nebo u pacientů, kteří mají těžkou hypertenzi závislou na reninu (viz body 4.5 a 4.8). U takových pacientů je třeba provádět ve vhodných intervalech pravidelné měření sérových elektrolytů. U pacientů se zvýšeným rizikem symptomatické hypotenze je třeba zahájení terapie a úpravu dávky monitorovat pod pečlivým lékařským dohledem. Zvláštní pozornosti je potřeba při léčbě pacientů s ischemickým srdečním nebo cerebrovaskulárním onemocněním, protože výrazný pokles krevního tlaku může způsobit infarkt myokardu nebo cerebrovaskulární příhodu.

Pokud se hypotenze objeví, pacienta je třeba uvést do polohy vleže na zádech a případně mu podat intravenózní infúzi fyziologického roztoku. Přechodná hypotenze není kontraindikací pro podání dalších dávek. Po úpravě krevního objemu a tlaku může dojít ke znovuzavedení léčby redukovaným dávkováním, nebo může být použita jedna složka samostatně.

U některých pacientů se srdečním selháním, kteří mají normální nebo nízký krevní tlak, může po podání lisinoprilu dojít k dalšímu poklesu systémového krevního tlaku. Tento účinek lze očekávat a není obvykle důvodem k přerušení léčby. Pokud se hypotenze stane symptomatickou, může být nezbytné snížit dávku nebo vysadit kombinaci lisinopril-hydrochlorothiazid.

Stejně jako ostatní inhibitory ACE se má lisinopril podávat s opatrností u pacientů se stenózou mitrální chlopně a obstrukcí výtokové části levé komory, jako je aortální stenóza nebo hypertrofická kardiomyopatie

Thiazidy nemusí být vhodnou diuretickou léčbou u pacientů s poruchou funkce ledvin a jsou neúčinné při clearance kreatininu 30 ml/min nebo nižší (odpovídá středně závažné nebo závažné renální insuficienci).

Lisinopril/hy­drochlorothia­zid nesmí být podán pacientům s renální insuficiencí (clearance kreatininu 80 ml/min nebo nižší), pokud titrace jednotlivých složek neprokáže potřebu dávek přítomných v kombinovaném přípravku.

U pacientů se srdečním selháním může vést hypotenze následující po zahájení léčby inhibitory ACE k dalšímu zhoršení funkce ledvin. V této situaci bylo hlášeno akutní selhání ledvin, obvykle reverzibilní.

U některých pacientů s bilaterální renální arteriální stenózou nebo se stenózou artérie solitární ledviny, kteří byli léčeni inhibitory ACE, byl pozorován vzestup hladiny močoviny v krvi a hladiny sérového kreatininu, a to většinou reverzibilní po přerušení léčby. Toto je zejména pravděpodobné u pacientů s renální insuficiencí. Pokud je také přítomná renovaskulární hypertenze, existuje zvýšené riziko závažné hypotenze a renální insuficience. U těchto pacientů je třeba léčbu zahájit pod pečlivou kontrolou lékaře nízkými dávkami a s opatrnou titrací. Vzhledem k tomu, že léčba diuretiky může být přispívajícím faktorem výše uvedeného, je třeba funkci ledvin monitorovat během prvních týdnů léčby lisinopril/hy­drochlorothia­zidem.

U některých pacientů s hypertenzí bez předchozího renálního onemocnění se při podávání lisinoprilu společně s diuretikem rozvinulo obvykle malé a přechodné zvýšení hladiny močoviny v krvi a sérového kreatininu. Pokud k tomuto při léčbě lisinoprilem/hy­drochlorothia­zidem dojde, léčba kombinovaným přípravkem musí být přerušena. Toto je pravděpodobnější u pacientů s již existující poruchou funkce ledvin. Znovuzavedení léčby je možné redukovanými dávkami nebo jednou složkou samotnou.

Předchozí diuretická léčba

Diuretickou léčbu je třeba přerušit na 2–3 dny před zahájením léčby lisinopril/hy­drochlorothia­zidem. Není-li to možné, je třeba zahájit léčbu samotným lisinoprilem v dávce 5 mg.

Nesmí se používat, jelikož neexistuje žádná zkušenost u pacientů s nedávno transplantovanými ledvinami.

Užívání kombinace lisinopril/hy­drochlorothia­zid není indikováno u pacientů s renálním selháním podrobujících se dialýze.

Byl hlášen výskyt anafylaktoidních reakcí u pacientů dialýzovaných určitými hemodialyzačními metodami (např. při použití vysokoprůtokové membrány AN 69 a během aferézy lipoproteinů s nízkou hustotou (LDL) s dextran-sulfátem) a současně léčených inhibitorem ACE. U těchto pacientů má být zváženo použití jiného typu dialyzační membrány nebo jiné skupiny antihypertenziv.

Vzácně se u pacientů užívajících inhibitory ACE vyskytly život ohrožující anafylaktické reakce během LDL aferézy s dextran-sulfátem. Těmto reakcím by mohlo být zabráněno dočasným vysazením inhibitoru ACE před každou aferézou.

Pacientům s poruchou funkce jater nebo progresivním jaterním onemocněním musí být thiazidy podávány s opatrností, protože malé změny rovnováhy tekutin a elektrolytů mohou přivodit jaterní kóma (viz bod 4.3). Vzácně byly inhibitory ACE spojené se syndromem, který začíná cholestatickou žloutenkou či hepatitidou a který progreduje do fulminantní jaterní nekrózy a (někdy) smrti.

Mechanismus tohoto syndromu je nejasný. Pacienti, kteří dostávají lisinopril/hy­drochlorothia­zid, u nichž se vyvine žloutenka nebo výrazné zvýšení jaterních enzymů, mají ukončit podávání lisinopril/hy­drochlorothia­zidu a mají být odpovídajícím způsobem lékařsky sledováni.

U pacientů podstupujících velký chirurgický zákrok nebo během anestezie navozené léky způsobujícími hypotenzi, lisinopril může blokovat tvorbu angiotenzinu II při druhotném kompenzačním uvolnění reninu. Pokud se hypotenze objeví z tohoto důvodu, je možné ji odstranit objemovou expanzí.

Léčba thiazidovými diuretiky a inhibitorem ACE může narušit glukózovou toleranci. Může být zapotřebí upravit dávkování antidiabetik včetně inzulinu. U pacientů s diabetem léčených perorálním antidiabetiky nebo inzulinem má být během prvního měsíce léčby inhibitorem ACE důkladně monitorována hladina glykemie. Během léčby thiazidem může dojít k manifestaci latentního diabetu mellitu.

S thiazidovou diuretickou terapií mohou být spojeny zvýšené hladiny cholesterolu a triacylglycerolů.

Thiazidová diuretika mohou u některých pacientů způsobit hyperurikemii a/nebo dnu. Lisinopril však může zvýšit urinární kyselinu močovou a tak zmírnit hyperurikemický účinek hydrochlorothi­azidu.

Stejně jako u kteréhokoli pacienta s diuretickou terapií je třeba ve vhodných intervalech provádět pravidelné stanovení sérových elektrolytů.

Thiazidy, včetně hydrochlorothi­azidu, mohou způsobit nerovnováhu tekutin nebo elektrolytů (hypokalemie, hyponatremie a hypochloremická alkalóza). Varovnými známkami nerovnováhy tekutin nebo elektrolytů jsou sucho v ústech, žízeň, slabost, letargie, ospalost, bolest svalů či křeče, svalová únava, hypotenze, oligurie, tachykardie a gastrointestinální poruchy jako například nauzea a zvracení. Diluční hyponatremie se může objevit u pacientů s otoky v horkém počasí. Deficit chloridů je obecně mírný a obvykle nevyžaduje léčbu. Bylo prokázáno, že thiazidy zvyšují vylučování hořčíku močí, což může mít za následek hypomagnesemii.

Thiazidy mohou snižovat vylučování kalcia v moči a mohou způsobovat intermitentní a lehké zvýšení kalcia v séru. Výrazná hyperkalcemie může být známkou skryté hyperparatyreózy. Léčba thiazidy musí být před provedením testů na funkci příštítných tělísek přerušena.

Během léčby inhibitorem ACE může dojít k hyperkalemii. K pacientům s rizikem rozvoje hyperkalemie patří pacienti s poruchou funkce ledvin, diabetes mellitus, hypoaldosteronismem nebo pacienti souběžně užívající draslík šetřící diuretika, potravinové doplňky obsahující draslík nebo náhradu soli obsahující draslík a také pacienti užívající jiné účinné látky související se zvýšenou hladinou draslíku v séru (např. heparin nebo kotrimoxazol, označovaný též jako trimethoprim/sul­famethoxazol). Pokud je souběžné používání výše uvedených přípravků považováno za vhodné, doporučuje se pravidelně sledovat hladinu draslíku v séru (viz bod 4.5).

Během prvního měsíce léčby inhibitory ACE je u pacientů s diabetem léčených perorálními antidiabetiky nebo insulinem nutné pravidelné monitorování glykemie (viz bod 4.5).

Angioedém obličeje, končetin, rtů, jazyka, glotis a/nebo laryngu byl hlášen méně často u pacientů léčených inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu, včetně lisinoprilu. Může se objevit kdykoli během léčby. V takovém případě má být léčba lisinoprilem okamžitě přerušena a má být zahájena odpovídající léčba a monitorování pacienta, aby před propuštěním pacienta byla jistota úplného odeznění příznaků. Dokonce i v případech, kdy je otok omezen pouze na jazyk, bez respirační tísně, může být zapotřebí prodloužené sledování pacienta, jelikož léčba antihistaminiky a kortikosteroidy nemusí být dostačující.

Velmi vzácně byly hlášeny případy, kdy byl angioedém spojený s edémem laryngu či jazyka fatální. V případě, kdy dojde k postižení jazyka, glotis nebo hrtanu, je pravděpodobná blokáda dýchacích cest, obzvláště u pacientů s předchozím chirurgickým zákrokem na dýchacích cestách. V takových případech je třeba urychleně poskytnout neodkladnou léčbu. To může zahrnovat podávání adrenalinu a/nebo zajištění průchodnosti dýchacích cest. Pacient má být pod důkladným dohledem lékaře do kompletního a trvalého ústupu příznaků.

Velmi vzácně byl u pacientů léčených inhibitory ACE zaznamenán také intestinální angioedém, a proto by měl být zvážen při stanovování diferenciální diagnózy u pacientů užívajících inhibitory ACE s bolestí břicha.

Angioedém po inhibitorech angiotenzin konvertujícího enzymu se vyskytuje více u černošských pacientů než u pacientů s jinou barvou pleti.

U pacientů s anamnézou angioedému bez vztahu k léčbě inhibitory ACE může být zvýšené riziko angioedému při užívání inhibitoru ACE (viz bod 4.3.).

Pacientům souběžně podstupujícím léčbu inhibitory mTOR (např. sirolimus, everolimus, temsirolimus) může hrozit zvýšené riziko angioedému (např. otok dýchacích cest nebo jazyka, se zhoršením dýchání nebo bez něj) (viz bod 4.5).

U pacientů užívajících thiazidy se mohou hypersenzitivní reakce objevit s i bez předchozí alergie nebo bronchiálního astmatu. Byla hlášena exacerbace nebo aktivace systémového lupus erythematodes v souvislosti s užíváním thiazidů.

U pacientů léčených inhibitory ACE během desenzibilizační léčby (např. jed blanokřídlého hmyzu) byly sledovány anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů se bylo možné takovým reakcím vyhnout dočasným přerušením léčby inhibitory ACE, ale po náhodném opětovném vystavení se znovu objeví.

U pacientů léčených inhibitory ACE byly hlášeny neutropenie/a­granulocytóza, trombocytopenie a anemie. U pacientů s normální renální funkcí a bez jiných komplikujících faktorů se neutropenie objevuje vzácně. Neutropenie i agranulocytóza jsou reverzibilní po ukončení léčby inhibitory ACE. Lisinopril se má používat s extrémní opatrností u pacientů s kolagenovou cévní chorobou, imunosupresivní terapií, léčbou alopurinolem nebo prokainamidem nebo kombinací těchto komplikujících faktorů, zejména pokud je přítomna preexistující porucha funkce ledvin. U některých těchto pacientů se vyvinuly závažné infekce, které v některých případech nereagovaly na intenzivní antibiotickou léčbu. Pokud se lisinopril používá u takových pacientů, doporučuje se pravidelné monitorování počtu bílých krvinek a pacienti mají dostat pokyny, aby hlásili jakékoli známky infekce.

Angioedém po inhibitorech angiotenzin konvertujícího enzymu se vyskytuje více u černošských pacientů než u pacientů s jinou barvou pleti.

Tak jako u jiných inhibitorů ACE, může být lisinopril méně účinný na snižování krevního tlaku u černošských pacientů než u ostatních pacientů, možná kvůli vyšší prevalenci stavů s nízkou hladinou reninu u černošské populace s hypertenzí.

Při užívání inhibitorů ACE byl hlášen charakteristický kašel. Tento kašel je neproduktivní, perzistující a ustávající po ukončení léčby. Tento účinek inhibitorů ACE musí být brán v úvahu při diferenciální diagnostice kašle.

Kombinace lithia a inhibitorů ACE není obecně doporučena (viz bod 4.5).

Hydrochlorothiazid obsažený v tomto léku může způsobit pozitivitu výsledku analýzy při antidopingovém tes­tu.

Podávání inhibitorů ACE nemá být zahájeno během těhotenství. S výjimkou pacientek, pro které je dlouhodobá léčba inhibitory ACE nezbytná, všechny ostatní pacientky mají být v případě plánovaného těhotenství převedeny na jinou antihypertenzní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství a plod. Pokud došlo k otěhotnění, je třeba ihned ukončit podávání inhibitorů ACE a v případě nutnosti další léčby zahájit jinou léčbu (viz body 4.3, 4.6).

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)

Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).

Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s diabetickou nefropatií.

• 4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Reverzibilní zvýšení koncentrací lithia v séru a toxické účinky byly hlášeny během souběžného podávání lithia s inhibitory ACE. Diuretické látky a inhibitory ACE snižují renální clearance lithia a tím zvyšují riziko toxicity lithia. Kombinace lisinoprilu a hydrochlorothiazidu s lithiem není proto doporučována a pokud je její použití nezbytné, je třeba provádět pečlivé monitorování sérových hladin lithia (viz bod 4.4).

Ztráta draslíku způsobená thiazidovými diuretiky je obvykle zmírněna retenčním účinkem lisinoprilu na draslík. Užívání doplňků draslíku, draslík šetřících léčiv nebo náhražek solí obsahujících draslík, může, zvláště u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo diabetem mellitem, způsobit významný vzestup sérových hladin draslíku. Pokud je současné užívání kombinace lisinopril/hy­drochlorothia­zid a některého z vyjmenovaných přípravků nutné, je třeba dbát opatrnosti a často kontrolovat hladinu draslíku v séru (viz bod 4.4).

Současné podání hydrochlorothiazidu a léčivých přípravků, které vyvolávají torsades de pointes, například některých antiarytmik, některých antipsychotik a dalších léků známých svou schopností vyvolávat torsades de pointes, musí být z důvodu rizika hypokalemie prováděno s opatrností.

Při současném používání určitých anestetických léčivých přípravků, tricyklických antidepresiv a antipsychotik spolu s inhibitory ACE se může objevit další snížení krevního tlaku (viz bod 4.4).

Dlouhodobé podání NSAID (selektivní inhibitory COX-2, kyselina acetylsalicylová >3 g/den a neselektivní NSAID) může snižovat antihypertenzní a diuretické účinky inhibitorů ACE a thiazidových diuretik. NSAID a inhibitory ACE mají aditivní účinek na zvýšení hladin sérového draslíku, což může způsobit zhoršení funkce ledvin. Tento účinek je za normálních podmínek reverzibilní. Vzácně může u pacientů s narušenou funkcí ledvin, například u starších a dehydratovaných pacientů, dojít k akutnímu renálnímu selhání.

Nitritoidní reakce (příznaky vazodilatace zahrnují zrudnutí, nauzeu, závratě a hypotenzi, která může být velmi závažná) u pacientů léčených injekčním zlatem (např. natrium-aurothiomalát) byly hlášeny častěji u pacientů podstupujících léčbu inhibitory ACE.

Sympatomimetika

Sympatomimetika mohou snížit antihypertenzní účinek inhibitorů ACE.

Souběžné použití s jinými léky může zvýšit hypotenzní účinky lisinopril/hy­drochlorothia­zidu. Současné použití nitroglycerinu a jiných nitrátů nebo jiných vazodilatačních léků může dále snížit krevní tlak.

Epidemiologické studie naznačují, že současné používání inhibitorů ACE a antidiabetik (inzuliny, perorální antidiabetika) může vést ke zvýšenému hypoglykemickému účinku s rizikem hypoglykemie. K tomuto jevu dochází s větší pravděpodobností v prvních týdnech kombinované léčby a u pacientů s poruchou funkce ledvin. Dlouhodobá kontrolovaná klinická hodnocení lisinoprilu tato zjištění nepotvrzují a nevylučují používání lisinoprilu u diabetických pacientů. Doporučuje se však tyto pacienty monitorovat (viz níže, informace týkající se antidiabetik a thiazidových diuretik).

Hydrochlorothiazid může posilovat elektrolytovou nerovnováhu, především hypokalemii.

Zvýšení hladiny solí kalcia v séru z důvodu jejich sníženého vylučování může nastat při jeho současném podávání s thiazidovými diuretiky.

Existuje zvýšené riziko digitalisové toxicity spojené s hypokalemií indukovanou thiazidem.

Tyto látky mohou zpomalit či snížit absorpci hydrochlorothi­azidu. Sulfonamidová diuretika se proto mají užívat nejméně 1 hodinu před nebo 4 až 6 hodin po užití těchto látek.

Účinek těchto látek může být posílen hydrochlorothi­azidem.

Současné podávání inhibitorů ACE a thiazidů s trimethoprimem zvyšuje riziko hyperkalemie.

Pacientům souběžně užívající kotrimoxazol (trimethoprim/sul­famethoxazol) mohou mít zvýšené riziko hyperkalemie (viz bod 4.4).

Thiazidem indukovaná hypokalemie může zvyšovat riziko sotalolem indukované arytmie.

Současné podávání alopurinolu s inhibitory ACE zvyšuje riziko poškození ledvin a může vést ke zvýšenému riziku leukopenie.

Současné podávání cyklosporinu a inhibitorů ACE zvyšuje riziko poškození ledvin a hyperkalemie.

Lovastatin

Současné podávání inhibitorů ACE s lovastatinem zvyšuje riziko hyperkalemie.

Současné podávání s inhibitory ACE může vést ke zvýšenému riziku leukopenie (viz bod 4.4).

Alkohol může umocňovat hypotenzní účinek jakýchkoli antihypertenziv.

Způsobují nižší biologickou dostupnost inhibitorů ACE.

Možnost snížené odpovědi na presorické aminy, ne však natolik, aby zabránila jejich použití.

Může dojít k potenciaci ortostatické hypotenze.

Inhibitory mTOR Pacientům souběžně podstupujícím léčbu inhibitory mTOR (např. temsirolimus, sirolimus nebo everolimus) může hrozit zvýšené riziko angioedému (např. viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání), ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Indometacin může snižovat antihypertenzní účinek souběžně podávaného přípravku Skopryl Plus H. Antihypertenzní účinek přípravku Skopryl Plus H se může zvýšit, pokud je přípravek podáván souběžně s dalšími přípravky, které mohou způsobovat posturální hypotenzi.

4.6. Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Podávání inhibitorů ACE během prvního trimestru těhotenství není doporučeno (viz bod 4.4). Podávání inhibitorů ACE v druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3, 4.4).

Lisinopril

Epidemiologické údaje o riziku teratogenity po podávání inhibitorů ACE během prvního trimestru těhotenství nejsou konzistentní, avšak mírně zvýšené riziko nelze vyloučit. Pokud není další léčba inhibitory ACE pro pacientku nezbytná, mají být všechny ženy, které plánují těhotenství, převedeny na jinou antihypertenzní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství. Je-li zjištěno těhotenství, je nutno ihned ukončit podávání inhibitorů ACE a v případě potřeby je nahradit jinou léčbou.

Jsou-li inhibitory ACE podávány během druhého a třetího trimestru těhotenství, působí fetotoxicitu (snížení renálních funkcí, oligohydramnion, opoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (renální selhání, hypotenzi, hyperkalémie, viz bod 5.3). Pokud došlo k expozici inhibitorům ACE po druhém trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvukové vyšetření ledvin a lebky. Děti matek, které užívaly v těhotenství inhibitory ACE, musí být sledovány pro možnou hypotenzi (viz také body 4.3 a 4.4).

Hydrochlorothiazid

S podáváním hydrochlorothiazidu v těhotenství, zvláště v prvním trimestru, jsou omezené zkušenosti. Studie na zvířatech nejdou dostatečné.

Hydrochlorothiazid přechází přes placentu. Na základě svého farmakologického mechanismu účinku může hydrochlorothiazid užívaný během druhého a třetího trimestru ohrozit fetoplacentární perfuzi a způsobit u plodu a novorozence ikterus, poruchu elektrolytové rovnováhy a trombocytopenii.

Hydrochlorothiazid se nesmí používat k léčbě těhotenského edému, těhotenské hypertenze a preeklampsie kvůli riziku sníženého plazmatického objemu a placentární hypoperfuze bez terapeutického zlepšení onemocnění.

Hydrochlorothiazid nemá být používán k léčbě esenciální hypertenze u těhotných žen, s výjimkou vzácných stavů, kdy nemůže být jiná léčba použita.

Kojení

Podávání přípravku Skopryl Plus H během kojení se nedoporučuje. Je vhodnější používat jinou léčbu, která má lépe doložený bezpečnostní profil během kojení, obzvláště u matek kojících novorozence nebo nedonošené děti. Pokud je přípravek Skopryl Plus H používán během kojení, je třeba podávat co nejnižší dávku.

Lisinopril

Údaje o používání lisinoprilu během kojení nejsou k dispozici.

Hydrochlorothiazid

Hydrochlorothiazid se vylučuje do mateřského mléka v malém množství. Thiazidová diuretika ve velkých dávkách, které působí intenzivní diurézu, mohou snižovat tvorbu mléka.

4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Stejně jako jiná antihypertenziva má Skopryl Plus H mírný až středně závažný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. To platí obzvláště na počátku léčby nebo při změně dávky a také při použití v kombinaci s alkoholem, ale tyto účinky jsou závislé na individuální citlivosti.

Při řízení vozidel nebo obsluhování strojů je třeba mít na paměti, že se mohou příležitostně objevit závratě nebo únava.

4.8. Nežádoucí účinky

Přípravek Skopryl Plus H je obvykle dobře snášen. Nežádoucí účinky v klinických studiích byly obvykle mírné a přechodné a ve většině případů nevyžadovaly přerušení léčby. Pozorovány byly pouze nežádoucí účinky, které byly hlášeny v minulosti u lisinoprilu nebo hydrochlorothi­azidu.

Následující nežádoucí účinky byly pozorovány a hlášeny při léčbě lisinoprilem a/nebo hydrochlorothi­azidem s následujícími frekvencemi: velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), méně časté (>1/1000 až <1/100), vzácné (>1/10000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky byly kašel, závrať, hypotenze a bolesti hlavy, které se vyskytují u 1 až 10 % léčených pacientů. Při klinických studiích byly nežádoucí účinky většinou mírné a přechodné a ve většině případů nevyžadovaly přerušení léčby.

Lisinopril

Velmi vzácně byl u některých pacientů hlášen nežádoucí vývoj hepatitidy na selhání jater. Pacienti, kteří dostávají kombinaci lisinopril/hy­drochlorothia­zid, a u nichž se vyvine žloutenka nebo výrazné zvýšení jaterních enzymů, mají ukončit podávání lisinopril/hy­drochlorothia­zidu a mají být odpovídajícím způsobem lékařsky sledováni.

Byl hlášen komplex symptomů, který může zahrnovat jeden či více z následujících symptomů: horečka, vaskulitida, myalgie, artralgie/artri­tida, pozitivní antinukleární protilátky (ANA), zvýšená rychlost sedimentace červených krvinek (FW), eozinofilie a leukocytóza, vyrážka, citlivost na světlo nebo jiné dermatologické projevy.

Hydrochlorothiazid (frekvence není známo):

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9. Předávkování

K dispozici jsou pouze omezené údaje o předávkování u člověka. Příznaky spojené s předávkováním inhibitory ACE mohou zahrnovat hypotenzi, cirkulační šok, elektrolytové poruchy, renální selhání, hyperventilaci, tachykardii, palpitace, bradykardii, závrať, úzkost a kašel.

Doporučená léčba předávkování je nitrožilní infúze fyziologického roztoku. Pokud dojde k hypotenzi, pacienti mají být umístěni do polohy vleže na zádech. Pokud je k dispozici, je možné také zvážit léčbu infuzí angiotenzinu II a/nebo intravenózními katecholaminy. Jedná-li se o nedávné požití, proveďte nezbytná opatření pro eliminaci lisinoprilu (např. vyvolání zvracení, gastrická laváž, podání absorbentů a síranu sodného). Lisinopril je možné odstranit z celkové cirkulace hemodialýzou (viz bod 4.4). Pro léčbu bradykardie rezistentní na terapii je indikováno použití pacemakeru. Je třeba často monitorovat vitální funkce, sérové elektrolyty a hladinu kreatininu.

Dalšími příznaky předávkování hydrochlorothi­azidem jsou zvýšená diuréza, snížené vědomí (včetně komatu), křeče, paréza, srdeční arytmie a renální selhání.

Bradykardie nebo rozsáhlé vagové reakce mají být léčeny podáním atropinu.

Pokud byl podán také digitalis, může hypokalemie zvýraznit srdeční arytmie.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva ovlivňující renin-angiotenzinový systém, ACE inhibitory, kombinace, ATC kód: C09BA03

Skopryl Plus H se skládá z antihypertenziva a diuretika. Lisinopril a hydrochlorothiazid jsou používány samostatně i v kombinaci k léčbě hypertenze, kdy vykazují přibližně aditivní účinky.

Lisinopril je inhibitor angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE). Inhibice tvorby angiotenzinu II vede k vazodilataci a poklesu krevního tlaku.

Hydrochlorothiazid je diuretikum a antihypertenzní látka. Použití samotného hydrochlorothiazidu způsobí zvýšení sekrece reninu. I když je lisinopril samotný antihypertenzivum, dokonce u pacientů s hypertenzí s nízkou hladinou reninu, současné podání s hydrochlorot­hiazidem způsobí větší snížení krevního tlaku. Lisinopril tlumí ztrátu draslíku způsobenou hydrochlorothi­azidem.

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem receptorů pro angiotenzin II.

Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami poškození cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a diabetickou nefropatií.

V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií užívat současně.

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

V klinických studiích po perorálním podání lisinoprilu je maximální sérové koncentrace dosaženo přibližně za 6–8 hodin. Během poklesu sérové hladiny byla zaznamenána prolongovaná terminální fáze, která však nevedla k akumulaci léčiva. Tato terminální fáze pravděpodobně odráží saturovatelnost vazby na ACE a není úměrná podané dávce. Na základě obsahu v moči v klinických studiích byl určen rozsah absorpce lisinoprilu přibližně 25 %. Absorpce lisinoprilu není ovlivněna přítomností potravy v gastrointes­tinálním traktu.

Distribuce

Lisinopril se pravděpodobně neváže na jiné plazmatické bílkoviny. Studie na zvířatech naznačují, že lisinopril slabě prochází hematoencefalickou bariérou.

Biotransformace

Lisinopril není významně metabolizován.

Eliminace

Lisinopril je vylučován nezměněný především močí.

Po opakovaném podání lisinoprilu byl účinný poločas akumulace stanoven na 12 hodin.

U pacientů s renální insuficiencí byla hladina lisinoprilu podobná jako u pacientů s normální funkcí ledvin, dokud nebyla glomerulární filtrace 30 ml/min nebo méně; maximální a minimální hladiny lisinoprilu a čas dosažení maximální koncentrace poté vzrůstají a čas dosažení rovnovážného stavu byl někdy prodloužen.

Nebyly nalezeny žádné klinicky významné farmakokinetické interakce mezi lisinoprilem a současně užívaným propranololem, dioxinem a hydrochlorothi­azidem.

Při sledování plazmatických hladin hydrochlorothiazidu po dobu nejméně 24 hodin se plazmatický poločas pohyboval mezi 5,6 a 14,8 hodiny. Hydrochlorothiazid není v organizmu metabolizován, je rychle vylučován ledvinami. Nejméně 61 % perorální dávky je eliminováno v nezměněném stavu během 24 hodin. Hydrochlorothiazid prochází placentou, ale neprostupuje hematoencefalickou bariérou.

Současné opakované dávky lisinoprilu a hydrochlorothiazidu mají malý nebo žádný vliv na biologickou dostupnost některé složky. Kombinované tablety jsou bioekvivalentní k současnému užívání tablet s oddělenými složkami.

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, reprodukční a vývojové toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1.  Seznam pomocných látek

Mannitol,

hydrogenfosforečnan vápenatý,

kukuřičný škrob,

předbobtnalý kukuřičný škrob,

povidon,

magnesium-stearát a pigmentová hněď 75 E 172 (obsahuje černý oxid železitý a červený oxid železitý)

6.2.  Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3.  Doba použitelnosti

3 roky.

6.4.  Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5.  Druh obalu a obsah balení

Průhledné Al/PVC blistry.

Velikost balení: 30 tablet

6.6.  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

ALKALOID-INT d.o.o.

Šlandrova ulica 4,

1231 Ljubljana – Črnuče

Slovinsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

58/1008/10-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 22. 12. 2010

Datum posledního prodloužení registrace: 22. 8. 2016

Další informace o léčivu SKOPRYL PLUS H

Jak se SKOPRYL PLUS H podává: perorální podání - tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 30

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Alkaloid - INT d.o.o., Ljubljana - Črnuče
E-mail: macalkova@centrum.cz
Telefon: 261 215 952, 602 21 61 32