RANITAL 50 MG/2 ML - souhrnné informace

1.  NÁZEV PŘÍPRAVKU

Ranital 50 mg/2 ml

2.  KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

2 ml injekčního roztoku (1 ampule) obsahují ranitidinum hydrochloridum 55,9 mg, což odpovídá ranitidinum 50 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční roztok.

Čirý, slabě nažloutlý až žlutý roztok.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Terapeutické indikace

Přípravek Ranital 50 mg/2 ml je určen k použití u hospitalizovaných pacientů s patologickými hypersekrečními stavy, u pacientů nereagujících na perorální terapii a ke krátkodobé léčbě pacientů neschopných užívat perorální lékovou formu v těchto indikacích:

• krátkodobá a udržovací terapie akutního duodenálního vředu
• krátkodobá a udržovací terapie akutního benigního žaludečního vředu
• refluxní ezofagitida
• Zollingerův-Ellisonův syndrom
• profylaxe aspirace kyselého žaludečního obsahu během celkové anestezie u pacientů, u kterých existuje riziko aspirace
• profylaxe krvácení v horních etážích gastrointesti­nálního traktu a profylaxe rekurentního krvácení vředu (např. stresová ulcerace).
• krátkodobá terapie peptického vředu
• léčba gastroezofageálního refluxu včetně refluxní ezofagitidy a symptomatického zmírnění gastroezofageální refluxní choroby.

4.2 Dávkování a způsob podání

Přípravek Ranital 50 mg/2 ml se podává intravenózně nebo intramuskulárně; zároveň může být podáván přerušovanou nebo kontinuální infuzí. Používá se do doby, kdy je pacient schopen užívat přípravek ve formě tablet.

Dospělí/dospí­vající od 12 let

Profylaxe aspirace žaludečního obsahu během celkové anestezie

K profylaxi aspirace kyselého žaludečního obsahu během celkové anestezie se injekce podávají intravenózně nebo intramuskulárně 45 až 60 minut před zahájením celkové anestezie.

Pediatrická populace

Děti (od 6 měsíců do 11 let)

Viz bod 5.2 Farmakoki­netické vlastnosti – Zvláštní skupiny pacientů.

Přípravek Ranital 50 mg/2 ml může být podán jako pomalá intravenózní injekce (trvající déle než 2 minuty) až do maximální dávky 50 mg každých 6 až 8 hodin.

Akutní léčba peptického vředu a gastroezofageálního refluxu

Intravenózní terapie u dětí s peptickým vředem je indikovaná, pouze pokud není možná léčba perorální.

Pro akutní léčbu peptického vředu a gastroezofageálního refluxu u pediatrických pacientů může být přípravek Ranital podáván v dávkách, které byly u těchto onemocnění prokázány jako účinné u dospělých pacientů a při potlačení tvorby kyseliny u kriticky nemocných dětí. Úvodní dávka (2,0 mg/kg nebo 2,5 mg/kg, maximum 50 mg) může být podána jako pomalá intravenózní infuze (trvající déle než 10 minut) buď injekční pumpou, následovaná propláchnutím 3 ml fyziologického roztoku chloridu sodného (trvající déle než 5 minut), nebo po zředěná ve fyziologickém roztoku chloridu sodného na 20 ml. Udržení pH > 4,0 může být dosaženo intermitentní infuzí 1,5 mg/kg každých 6 až 8 hodin. Případně může být léčba kontinuální, s počáteční dávkou 0,45 mg/kg následovanou kontinuální infuzí 0,15 mg/kg/hodinu.

Viz bod 5.2 Farmakoki­netické vlastnosti – Zvláštní skupiny pacientů.

Doporučená dávka u pacientů s renální dysfunkcí (clearance kreatininu pod 50 ml/min) je 50 mg za 18 až 24 hodin. Tato dávka může být pacientům podávána i častěji, tj. každých 12 hodin nebo ještě častěji, vyžaduje-li to stav pacienta. V tomto případě je nutná zvláštní opatrnost. Má-li pacient zároveň hepatální dysfunkci, mohou být nutné ještě větší redukce dávkování.

Účinek obvyklých dávek pro dospělé může být ještě silnější u pacientů ve vyšším a pokročilém věku s omezenou hepatální a/nebo renální funkcí.

Hemodialýza snižuje hladinu ranitidinu v krvi, a u hemodialyzovaných pacientů se proto má dávkování upravit tak, aby příští předepsaná dávka ranitidinu byla pacientovi podána bezprostředně po dialýze.

Doporučená dávka pro profylaxi stresové ulcerace je 1 mg/kg (maximum 50 mg) každých 6 až 8 hodin.

Případně může být léčba kontinuální, s dávkou 125–250 ^g/kg/hod podávanou jako kontinuální infuze.

Způsob podání

Intramuskulární injekce

Injekční roztok Ranital se podává v dávkách 50 mg ranitidinu každých 6 až 8 hodin. Ředění není nutné.

Injekční roztok Ranital se podává v dávkách 50 mg ranitidinu každých 6 až 8 hodin. K aplikaci je třeba obsah ampule zředit v izotonickém roztoku chloridu sodného (0,9%) nebo v 5% roztoku glukózy nebo v jiném kompatibilním infuzním roztoku (koncentrovaný infuzní roztok hydrogenuhličitanu sodného, Hartmannův infuzní roztok) na celkový objem 20 ml; takto zředěný roztok se injikuje pomalu, nejméně během 5 minut.

Ranital se podává v dávce 50 mg ranitidinu každých 6 až 8 hodin. K aplikaci je třeba obsah ampule zředit v 50 ml (1 mg/ml) nebo ve 100 ml (0,5 mg/ml) izotonického roztoku chloridu sodného (0,9%), 5% roztoku glukózy nebo jiného kompatibilního infuzního roztoku (koncentrovaný infuzní roztok hydrogenuhličitanu sodného, Hartmannův infuzní roztok). Délka trvání infuze je 15 až 20 minut. 25 mg ranitidinu se má podat do jedné hodiny. U některých pacientů může být nutné zvýšení dávek. V takovém případě lze podávat 50mg dávky v kratších intervalech. Nemá se překročit maximální denní dávka 400 mg. Jakmile je pacient převeden na normální dietu, pokračuje se v terapii tabletami Ranital.

150 mg ranitidinu se naředí 250 ml izotonického roztoku chloridu sodného (0,9%), 5% roztokem glukózy nebo jiným kompatibilním infuzním roztokem. Délka trvání infuze je 24 hodin. Je možno podávat 6,25 mg ranitidinu během jedné hodiny. Dávka ranitidinu se upraví podle stavu pacienta.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Před zahájením léčby je třeba vhodnými vyšetřeními vyloučit možnost maligního onemocnění u pacientů s žaludečním vředem (dále by měli být takto vyšetřeni pacienti, jejichž symptomy zahrnují dyspepsii, pacienti středního věku a starší nemocní s novými nebo nedávno změněnými dyspeptickými symptomy), protože užívání ranitidinu může zakrýt příznaky karcinomu žaludku.

Ranitidin je vylučován ledvinami, u pacientů se závažnou poruchou renálních funkcí jsou tedy plazmatické hladiny ranitidinu zvýšeny.

Dávkování pro pacienty s renální dysfunkcí by mělo být upraveno v souladu s odstavcem v bodu 4.2 Dávkování a způsob podání.

Vyskytly se ojedinělé zprávy o souvislosti mezi výskytem akutní porfyrie a užíváním ranitidinu. Pacienti s anamnézou akutní porfyrie by proto neměli ranitidin užívat.

Také u pacientů s hepatální dysfunkcí se má ranitidin podávat se zvláštní opatrností, protože toto léčivo je metabolizováno v játrech.

U starších pacientů, pacientů s chronickou plicní nemocí, diabetem a u imunokompro­mitovaných pacientů existuje možnost zvýšeného rizika rozvoje komunitní pneumonie.

Rozsáhlá epidemiologická studie prokázala zvýšené riziko rozvoje komunitní pneumonie u pacientů, kteří běžně užívají ranitidin samotný, oproti pacientům, u kterých byla léčba ukončena. Pozorované relativní zvýšení rizika je 1,82 (95% CI 1,26–2,64).

Bradykardie v souvislosti s příliš rychlým injekčním podáním ranitidinu byla zaznamenána vzácně, obvykle u pacientů s dispozičními faktory k poruchám srdečního rytmu. Doporučená rychlost podání by neměla být překročena.

Používání vyšších než doporučených dávek intravenózních antagonistů H2-receptorů bylo spojeno se zvýšením hladin některých jaterních enzymů, pokud trvání léčby přesáhlo 5 dnů.

Tento přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné dávce, tj. je v zásadě „bez sodíku“.

4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Ranitidin může ovlivňovat absorpci, metabolizmus nebo renální vylučování některých léčivých přípravků. Změněná farmakokinetika může vyžadovat úpravu dávkování nebo ukončení léčby daným léčivým přípravkem.

K interakcím dochází následujícími mechanizmy:

• – inhibice funkce cytochromu P-450 v systému oxygenázy: ranitidin v obvyklých terapeutických dávkách nepotencuje účinek léčivých látek, které jsou inaktivovány tímto enzymovým systémem (např. diazepam, lidokain, fenytoin, propranolol a teofylin).

• – kompetice o renální tubulární sekreci: jelikož je ranitidin částečně eliminován kationaktivním systémem, může ovlivnit clearance ostatních léčivých přípravků eliminovaných touto cestou. Vysoké dávky ranitidinu (např. u Zollinger-Ellisonova syndromu) mohou způsobit snížení vylučování prokainamidu a N-acetylprokainamidu, což se projeví zvýšením hladiny těchto léčivých látek v plazmě.

– změna pH v žaludku: může být ovlivněna dostupnost některých léčivých přípravků. To se může projevit buď zvýšenou absorpcí (např. triazolam, midazolam, glipizid) nebo sníženou absorpcí (např. ketokonazol, atazanavir, delaviridin, gefitmib).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Fertilita

Nejsou k dispozici žádné údaje týkající se účinků ranitidinu na fertilitu u lidí. Ve studiích na zvířatech nebyly zjištěny žádné účinky na samčí a samičí fertilitu (viz bod 5.3).

Těhotenství

Ranitidin prostupuje placentou. Stejně jako ostatní léčivé přípravky, i přípravek Ranital má být podáván gravidním ženám pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné.

Kojení

Ranitidin se vylučuje do mateřského mléka. Stejně jako ostatní léčivé přípravky, i přípravek Ranital má být podáván kojícím ženám pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné.

4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nejsou známy.

4.8 Nežádoucí účinky

Ke klasifikaci nežádoucích účinků byla použita následující konvence:

Velmi časté (>1/10)

Časté (>1/100 až <1/10)

Méně časté (>1/1 000 až <1/100)

Vzácné (>1/10 000 až <1/1 000)

Velmi vzácné (<1/10 000)

Není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Frekvence výskytu nežádoucích účinků byly stanoveny na základě spontánních hlášení nežádoucích účinků po uvedení přípravku na trh.

Poruchy krve a lymfatického systému

Velmi vzácné: změny krevního obrazu (leukocytopenie a/nebo trombocytopenie) – Tyto změny obvykle reverzibilní. Agranulocytóza nebo pancytopenie, někdy s myeloidní hypoplazií nebo aplazií.

Poruchy imunitního systému

Vzácné: hypersenzitivní reakce (kopřivka, angioedém, horečka, bronchospazmus, hypotenze, bolest na hrudi)

Velmi vzácné: anafylaktický šok

Není známo: dyspnoe

Tyto nežádoucí účinky byly zaznamenány po jediné dávce.

Psychiatrické poruchy

Velmi vzácné: reverzibilní stavy zmatenosti, deprese, halucinace

Tyto nežádoucí účinky byly hlášeny převážně u těžce nemocných pacientů, starších osob a pacientů s nefropatií.

Poruchy nervového systému

Velmi vzácné: bolest hlavy (někdy silná), závrať, reverzibilní mimovolní pohyby

Poruchy oka

Velmi vzácné: reverzibilní rozmazané vidění

Byly zaznamenány případy rozmazaného vidění naznačující změnu akomodace.

Srdeční poruchy

Velmi vzácné: Podobně jako u ostatních antagonistů H2-receptorů: bradykardie, AV blok a tachykardie, asystolie

Cévní poruchy

Velmi vzácné: vaskulitida

Gastrointestinální poruchy

Méně časté: bolest břicha, zácpa, nauzea (tyto nežádoucí účinky obvykle ustoupí během pokračující léčby)

Velmi vzácné: akutní pankreatitida, průjem

Poruchy jater a žlučových cest

Vzácné: přechodné a reverzibilní zvýšení hodnot jaterních enzymů

Velmi vzácné: hepatitida (hepatocelulární, hepatokanalikulární nebo smíšená) se žloutenkou nebo bez ní, obvykle reverzibilní

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Vzácné: kožní vyrážka

Velmi vzácné: erythema multiforme, alopecie

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Velmi vzácné: muskuloskeletální symptomy jako jsou artralgie a myalgie

Poruchy ledvin a močových cest

Vzácné: zvýšení hladiny kreatininu v plazmě (obvykle mírné, během léčby se vrátí k normálním hodnotám)

Velmi vzácné: akutní intersticiální nefritida

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Velmi vzácné: reverzibilní impotence, symptomy a stavy související s prsy (jako např. gynekomastie a galaktorea

Pediatrická populace

Bezpečnost ranitidinu byla stanovena u dětí ve věku 0 až 16 let trpících onemocněním souvisejícím s kyselostí žaludečních šťáv. Ranitidin byl obecně dobře snášen, profil nežádoucích účinků byl podobný jako u dospělých. K dispozici jsou pouze omezené údaje týkající se dlouhodobé bezpečnosti, zejména vzhledem k růstu a vývoji.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: .

4.9 Předávkování

Příznaky

Ranitidin je velmi specifický ve svých účincích, při předávkování se nepředpokládají žádné zvláštní problémy.

Terapie

Měla by být poskytnuta vhodná symptomatická a podpůrná léčba.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antagonisté H2-receptorů, ATC kód: A02BA02

Mechanismus účinku

Ranitidin je kompetitivní, reverzibilní antagonista histaminu na H2-receptorech v žaludeční sliznici.

Inhibuje denní i noční bazální sekreci žaludeční kyseliny, stejně jako sekreci žaludeční kyseliny stimulovanou potravou, insulinem, aminokyselinami, histaminem a pentagastrinem. Při srovnání stejných molárních množství bylo prokázáno, že ranitidin inhibuje stimulovanou sekreci žaludeční kyseliny třikrát až třináctkrát účinněji než cimetidin.

Ranitidin nepůsobí na sekreci pepsinu. Celkový výdej pepsinu je snížen úměrně snížení objemu žaludeční šťávy.

Ranitidin nesnižuje sérovou hladinu vápníku při hyperkalcemii.

Ranitidin není anticholinergikum.

Pediatrická populace

Dostupná klinická data uvádějí použití ranitidinu při prevenci stresové ulcerace u dětí.

Přímé důkazy o prevenci stresové ulcerace nejsou nicméně dostupné. Léčba těchto pacientů je založena na pozorování, že po podání ranitidinu je pH nižší než 4. Hodnota tohoto zástupného parametru u dětí se stresovou ulcerací stále nebyla přesně stanovena.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Ranitidin se velmi rychle vstřebává po podání nitrosvalovou injekcí. Po aplikaci 50 mg i.m. dosahuje průměrných maximálních plazmatických koncentrací 576 ng/ml do 15 minut. Z míst nitrosvalové injekce se ranitidin vstřebává téměř úplně, s biologickou dostupností 90 – 100 % v porovnání s nitrožilní aplikací.

Sérové koncentrace, nutné k inhibici 50 % stimulované sekrece žaludeční kyseliny, jsou 36 až 94 ng/ml. Po podání jednorázových nitrožilních nebo nitrosvalových dávek 50 mg ranitidinu zůstávají sérové koncentrace v tomto rozmezí po dobu následujících 6 až 8 hodin.

Distribuce

Na plazmatické proteiny je ranitidin vázán průměrně z 15 %.

Distribuční objem ranitidinu je přibližně 1,4 l/kg. Biologický poločas je 2,0 – 2,5 h.

Biotransformace

Ranitidin je metabolizován v játrech na tři hlavní, farmakologicky inaktivní metabolity: N-oxid ranitidinu, sulfoxid ranitidinu a demethylranitidin.

Eliminace

Ranitidin je vylučován převážně močí, zbytek stolicí. Po nitrožilní injekci se kolem 70 % podané dávky vyloučí močí v intaktní formě. Průměrná renální clearance je 530 ml/min, zatímco celková clearance činí 760 ml/min.

Zvláštní skupiny pacientů

Děti od 6 měsíců věku

Omezená farmakokinetická data neukazují na významné rozdíly v poločase (rozmezí u dětí ve věku od 3 let je 1,7–2,2 hodin) a v plazmatické clearance (rozmezí u dětí ve věku od 3 let je 9–22 ml/min/kg) při porovnání dětí a zdravých dospělých pacientů, kterým je intravenózně podáván ranitidin, jehož dávka je upravena na základě tělesné hmotnosti. Farmakokinetická data u malých dětí jsou extrémně omezená, ale zdají se být v souladu s daty pro starší děti.

Novorozenci (mladší než 1 měsíc)

Omezená farmakokinetická data pro novorozence narozené v termínu podstupující extrakorporální membránovou oxygenaci (ECMO) svědčí o tom, že u novorozenců může být plazmatická clearance po i.v. podání snížena (1,5–8,2 ml/min/kg) a poločas zvýšen. Zdá se, že u novorozenců souvisí clearance ranitidinu s odhadovanou rychlostí glomerulární filtrace.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

• V dlouhodobých studiích na tumorigenitu a karcinogenitu ranitidinu, uskutečněných u myší a potkanů, jimž byly podávány perorální dávky až 2000 mg/kg denně, nebyly zjištěny známky tumorigenních či karcinogenních účinků.

• V testu dominantní letality byla jednorázová perorální dávka 1000 mg ranitidinu/kg, podaná potkaním samcům, bez efektu na výsledky dvou páření týdně během následujících devíti týdnů.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Kyselina citronová, dodekahydrát hydrogenfosfo­rečnanu sodného, hydroxid sodný (na úpravu pH), voda na injekci.

6.2 Inkompatibility

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6.

6.3 Doba použitelnosti

2 roky.

Tento léčivý přípravek se nemá používat po datu ukončení doby použitelnosti.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25°C.

Uchovávejte ampulky v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Bezbarvé skleněné ampule (třída I) se dvěma růžovými kódovacími kroužky a červenou tečkou, krabička.

Balení: 50 mg/2 ml ampule v krabičkách po 5 ampulích.

6.6 Návod k použití přípravku a k zacházení s ním

K intramuskulárnímu podání.

K intravenóznímu podání po zředění kompatibilním roztokem.

Přípravek Ranital 50 mg/2 ml je kompatibilní s následujícími infuzními roztoky:

• – izotonický infuzní roztok chloridu sodného (F 1/1)

• – infuzní roztok glukózy 50 g/l

• – koncentrovaný infuzní roztok hydrogenuhličitanu sodného

• – Hartmannův infuzní roztok (H 1/1).

Viz bod 4.2.

7.  DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Lek Pharmaceuticals d.d., Ljubljana, Slovinsko

Další informace o léčivu RANITAL 50 MG/2 ML

Jak se RANITAL 50 MG/2 ML podává: intramuskulární/intravenózní podání - injekční roztok
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Ampulka
Velikost balení: 5X2ML

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Lek Pharmaceuticals d.d., Ljubljana
E-mail: office.cz@sandoz.com
Telefon: 221 421 611