PERINDOPRIL RATIOPHARM - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

PERINDOPRIL RATIOPHARM 4 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje perindoprilum erbuminum 4 mg, což odpovídá perindoprilum 3,338 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktosy.

Jedna tableta obsahuje 72,28 mg monohydrátu laktosy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Vzhled přípravku: bílé, podlouhlé, bikonvexní tablety se zkosenými hranami a půlicí rýhou na jedné straně.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Hypertenze:

Léčba hypertenze.

Srdeční selhání:

Léčba srdečního selhání.

Stabilní ischemická choroba srdeční:

Snížení rizika srdečních záchvatů u pacientů s infarktem myokardu a/nebo revaskularizací v anamnéze.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dávkování by mělo být individuálně přizpůsobeno profilu pacienta (viz bod 4.4) a míře poklesu krevního tlaku.

Hypertenze

Perindopril může být užíván v monoterapii nebo v kombinaci s jinými skupinami antihypertenziv (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). Doporučená úvodní dávka perindoprilu je 4 mg jednou denně ráno. U pacientů se silně aktivovaným systémem renin-angiotenzin-aldosteron (zvláště s renovaskulární hypertenzí, deplecí soli a/nebo volumu, srdeční dekompenzací nebo těžkou hypertenzí) může dojít po podání počáteční dávky k silnému poklesu krevního tlaku. Doporučená úvodní dávka u těchto pacientů je 2 mg a zahájení léčby by mělo probíhat pod dohledem lékaře. Po jednom měsíci léčby může být dávka zvýšena na 8 mg jednou denně.

Po zahájení léčby perindoprilem se u pacientů může vyskytnout symptomatická hypotenze, pravděpodobněji k ní může dojít u pacientů současně léčených diuretiky. U těchto pacientů je třeba opatrnosti, protože u nich může být deplece volumu a/nebo soli. Pokud je to možné, doporučuje se proto vysadit diuretikum 2 až 3 dny před zahájením léčby perindoprilem (viz bod 4.4).

U pacientů s hypertenzí, u kterých vysazení diuretika není možné, by měla být léčba perindoprilem zahájena dávkou 2 mg. Renální funkce a sérová hladina draslíku by měly být monitorovány. Následné dávkování perindoprilu by mělo být upraveno podle míry poklesu krevního tlaku. Podle potřeby je možné upravit i dávkování diuretika.

U starších pacientů by měla být léčba zahájena dávkou 2 mg, která se může progresivně zvýšit po jednom měsíci na 4 mg, v případě nutnosti pak až na 8 mg, s ohledem na funkci ledvin (viz Tabulka 1 níže).

Symptomatické srdeční selhání

Doporučuje se, aby byla léčba perindoprilem obvykle v kombinaci s kalium-nešetřícími diuretiky a/nebo digoxinem a/nebo betablokátorem, zahájena pod pečlivým lékařským dohledem. Doporučená úvodní dávka je 2 mg ráno. Tato dávka může být zvýšena přidáním 2 mg v nejméně 2týdenním intervalu na 4 mg jednou denně, pokud je tato dávka tolerována.

Dávkování by mělo být upraveno individuálně podle klinické odpovědi pacienta.

U závažného srdečního selhání a u dalších pacientů považovaných za vysoce rizikové (pacienti s poruchou funkce ledvin a tendencí k elektrolytové nerovnováze, pacienti souběžně užívající diuretika a/nebo vazodilatancia) by léčba měla být zahájena pod pečlivým lékařským dohledem (viz bod 4.4).

Pacienti s vysokým rizikem symptomatické hypotenze, např. pacienti s deplecí soli s/nebo bez hyponatrémie, pacienti s hypovolémií nebo pacienti, kteří užívali intenzivní diuretickou léčbu, by měli být stabilizováni pokud možno ještě před zahájením léčby perindoprilem. Krevní tlak, funkce ledvin a hladina draslíku by měly být sledovány těsně před a během léčby perindoprilem (viz bod 4.4).

Stabilní ischemická choroba srdeční:

Perindopril by měl být podáván v dávce 4 mg jednou denně po dobu dvou týdnů, potom dávka zvýšena na 8 mg jednou denně v závislosti na renální funkci a ověření, že dávka 4 mg je dobře tolerována.

Starší pacienti by měli dostávat 2 mg jednou denně po dobu jednoho týdne, další týden 4 mg jednou denně před zvýšením dávky na 8 mg jednou denně v závislosti na funkci ledvin (viz Tabulka 1, „Úprava dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin“). Dávka by měla být zvyšována pouze v případě, že předchozí nižší dávka je dobře tolerována.

Úprava dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin by měla být dávka upravena podle clearance kreatininu, jak je uvedeno v tabulce 1 níže).

Tabulka 1: Úprava dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost perindoprilu u dětí a dospívajících do 18 let nebyla dosud stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná doporučení ohledně dávkování.

Způsob podání

Doporučuje se užívat perindopril jednou denně ráno před jídlem.

4.3  Kontraindikace

• – Hypersenzitivita na léčivou látku, na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 nebo na jiný inhibitor ACE.

• – Anamnéza angioedému souvisejícího s předchozí terapií inhibitory ACE.

• – Dědičný nebo idiopatický angioedém.

• – Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).

• – Současné užívání přípravku Perindopril ratiopharm s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,7­3 m²) (viz body 4.5 a 5.1).

4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)

Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).

Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s diabetickou nefropatií.

Stabilní ischemická choroba srdeční

Pokud se během prvního měsíce léčby perindoprilem objeví záchvat nestabilní anginy pectoris (bez ohledu na jeho intenzitu), musí být pečlivě zhodnocen poměr prospěch/riziko, než bude v léčbě pokračováno.

Hypotenze

Inhibitory ACE mohou způsobit náhlý pokles krevního tlaku. Symptomatická hypotenze je u pacientů s hypertenzí bez komplikací vídána vzácně. S větší pravděpodobností se vyskytuje u pacientů s hypovolémií, např. po diuretické léčbě, omezením příjmu solí potravou, dialýzou, průjmem nebo zvracením a u pacientů se závažnou renin-dependentní hypertenzí (viz body 4.5 a 4.8). Klinické příznaky hypotenze byly rovněž zaznamenány u pacientů se srdečním selháním s/nebo bez přidruženého závažného renálního selhání. Hypotenze je pravděpodobnější u pacientů s pokročilým srdečním selháním, a tedy léčených vysokými dávkami kličkových diuretik, nebo u pacientů s hyponatrémií nebo poruchou funkce ledvin. U pacientů se zvýšeným rizikem hypotenze by měla být léčba zahájena a dávkování upravováno pod pečlivým dohledem (viz body 4.2 a 4.8). Podobná opatření se vztahují i na pacienty s ischemickou chorobou srdeční nebo cerebrovaskulárním onemocněním, u nichž by výrazná hypotenze mohla vést k infarktu myokardu nebo cerebrovaskulární příhodě.

Pokud se rozvine hypotenze, pacient musí být umístěn do polohy vleže a v případě potřeby by měl být doplněn objem tekutin podáním intravenózní infúze fyziologického roztoku. Přechodná hypotenzní reakce není kontraindikací pro podávání dalších dávek, které je možno podávat obvykle bez obtíží, jakmile se krevní tlak upraví zvýšením objemu.

U některých pacientů s městnavým srdečním selháním, kteří mají normální nebo nízký krevní tlak, může při léčbě perindoprilem dojít k dalšímu snížení celkového krevního tlaku. Jedná se o očekávaný účinek, který obvykle není důvodem pro ukončení léčby. Pokud hypotenze začne být symptomatická, může být nutné dávku snížit nebo perindopril vysadit.

Aortální a mitrální stenóza, hypertrofická kardiomyopatie

Podobně jako i jiné inhibitory ACE by měl být perindopril podáván s opatrností pacientům se stenózou mitrální chlopně nebo obstrukcí výtokové části levé komory (jako aortální stenóza nebo hypertrofická kardiomyopatie).

Porucha funkce ledvin

• V případě poruchy funkce ledvin (clearance kreatininu < 60 ml/min) by měla být počáteční dávka perindoprilu upravena nejprve podle clearance kreatininu (viz bod 4.2) a poté podle pozorované pacientovy odpovědi na léčbu. U těchto pacientů je rutinní monitorování draslíku a kreatininu v séru součástí běžné lékařské praxe (viz bod 4.8).

U pacientů se symptomatickým srdečním selháním může hypotenze spojená se zahájením léčby inhibitory ACE dále zhoršit poruchu funkce ledvin. Může dojít k akutnímu renálnímu selhání, které však je obvykle reverzibilní.

U některých pacientů s bilaterální stenózou renální artérie nebo stenózou renální artérie soliterní ledviny léčených inhibitory ACE bylo pozorováno zvýšení hladin urey v krvi a sérového kreatininu, které bylo obvykle reverzibilní po ukončení léčby. Změny v laboratorních hodnotách jsou zvláště pravděpodobné u pacientů s renální insuficiencí. Pokud je přítomna i renovaskulární hypertenze, je zvýšené riziko závažné hypotenze a renálního selhání. U těchto pacientů by měla být léčba zahájena pod pečlivým lékařským dohledem, malými dávkami a jen s opatrným zvyšováním dávek. Jelikož k výše uvedeným projevům může přispět léčba diuretiky, diuretika by měla být vysazena a během prvních týdnů léčby perindoprilem by měla být monitorována funkce ledvin.

U některých hypertoniků bez zjevného existujícího renovaskulárního onemocnění se rozvinulo obvykle mírné a přechodné zvýšení urey v krvi a sérového kreatininu, zvláště pokud byl přípravek podáván současně s diuretikem. S větší pravděpodobností se toto vyskytuje u pacientů s existující poruchou funkce ledvin a může být nutné snížení dávky a/nebo vysazení diuretika a/nebo perindoprilu.

Hemodialyzovaní pacienti

U pacientů dialyzovaných pomocí vysoce propustných membrán a současně léčených inhibitorem ACE byly zaznamenány anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů by mělo být zváženo použití jiných typů dialyzačních membrán nebo jiných léků ze skupiny antihypertenziv.

Transplantace ledvin

Nejsou žádné zkušenosti s podáváním perindoprilu pacientům, kteří nedávno podstoupili transplantaci ledvin.

Hypersenzitivi­ta/angioedém

U pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu byl vzácně hlášen angioedém obličeje, končetin, rtů, sliznic, jazyka, glotis a/nebo hrtanu (viz bod 4.8). Může se objevit kdykoli během léčby.

• V takovém případě musí být přípravek okamžitě vysazen a mělo by být zahájeno vhodné monitorování, které by mělo pokračovat do úplného vymizení symptomů. Pokud byl otok omezen na obličej a rty, tento stav obvykle ustupuje bez léčby, ačkoli antihistaminika se projevila jako vhodná pro zmírnění symptomů.

Angioedém související s otokem hrtanu může být smrtelný. Pokud je zasažen jazyk, glotis nebo hrtan s pravděpodobnou obstrukcí dýchacích cest, je třeba okamžité zahájení akutní léčby. Ta by měla zahrnovat podání adrenalinu a/nebo zajištění průchodnosti dýchacích cest. Pacient by měl zůstat pod pečlivým lékařským dohledem do úplného a trvalého vymizení symptomů.

Inhibitory ACE způsobují vyšší procento výskytu angioedému u černošské populace pacientů ve srovnání s jinými rasami. Pacienti s anamnézou angioedému nesouvisejícího s léčbou inhibitorem ACE mohou mít vyšší riziko angioedému při užívání inhibitorů ACE (viz bod 4.3).

4/14

U pacientů léčených inhibitory ACE byl vzácně hlášen intestinální angioedém. U těchto pacientů se vyskytla bolest břicha (s nevolností a zvracením nebo bez těchto projevů); v některých případech nedošlo k prvotnímu angioedému obličeje a hladiny C-1 esterázy byly normální. Angioedém byl diagnostikován postupy jako CT vyšetření břicha, ultrazvuk nebo při chirurgickém zákroku a symptomy ustoupily po vysazení inhibitoru ACE. Intestinální angioedém by měl být součástí diferenciální diagnostiky u pacientů, kteří užívají inhibitory ACE a mají bolesti břicha.

Souběžné užívání inhibitorů mTOR (např. sirolimus, everolimus, temsirolimus)

Pacienti souběžně užívající terapii inhibitory mTOR (např. sirolimus, everolimus, temsirolimus) mohou mít zvýšené riziko angioedému (např. otok dýchacích cest nebo jazyka s poruchou dýchání nebo bez ní) (viz bod 4.5).

Anafylaktoidní reakce během LDL aferézy

U pacientů užívajících inhibitory ACE se během aferézy nízkodenzitních lipoproteinů (LDL) pomocí natrium-dextran-sulfátu vzácně vyskytly život ohrožující anafylaktoidní reakce. Těmto reakcím lze předejít dočasným vysazením léčby inhibitory ACE před každou aferézou.

Anafylaktoidní reakce během desenzibilizace

U pacientů užívajících inhibitory ACE během desenzibilizační léčby (např. jedem blanokřídlých) se objevily anafylaktoidní reakce. Ačkoli bylo těmto reakcím zamezeno dočasným vysazením inhibitorů ACE, po náhodném opětovném vystavení se mohou znovu objevit.

Hepatální selhání

Podání inhibitorů ACE bylo vzácně spojeno se syndromem počínajícím cholestatickou žloutenkou a progredujícím až v náhlou jaterní nekrózu a (někdy) úmrtí. Mechanismus vzniku tohoto syndromu není znám. Pokud se u pacientů léčených inhibitory ACE rozvine žloutenka nebo se výrazně zvýší hodnoty jaterních enzymů, měla by být léčba inhibitorem ACE ukončena a pacient by měl zůstat pod lékařským dohledem (viz bod 4.8).

Neutropenie/a­granulocytóza/trom­bocytopenie/a­némie

Neutropenie/a­granulocytóza, trombocytopenie a anémie byly zaznamenány u pacientů užívajících inhibitory ACE. U pacientů s normální funkcí ledvin a bez dalších komplikujících faktorů se neutropenie vyskytuje vzácně. Perindopril by měl být používán s extrémní opatrností u pacientů s kolagenovým vaskulárním onemocněním, u pacientů užívajících imunosupresivní léčbu, léčbu alopurinolem nebo prokainamidem nebo při kombinaci těchto komplikujících faktorů, zvláště při existující poruše funkce ledvin. U některých pacientů se rozvinuly závažné infekce, které v několika málo případech neodpovídaly na intenzivní antibiotickou léčbu. Pokud je u těchto pacientů použit perindopril, doporučuje se periodické monitorování počtu leukocytů a pacienti by měli být poučeni, aby hlásili jakékoli projevy infekce (např. bolest v krku, horečka). Byly hlášeny sporadické případy výskytu hemolytické anémie u pacientů s vrozenou deficiencí G6-PD.

Účinky závislé na rase

Inhibitory ACE způsobují vyšší výskyt angioedému u černošských pacientů ve srovnání s jinými rasami. Stejně jako jiné inhibitory ACE i perindopril může být méně účinný na snížení krevního tlaku u černošských pacientů ve srovnání s jinými rasami, možná z důvodu vyšší prevalence stavů nízké hladiny reninu v populaci černošských hypertoniků.

Kašel

Během léčby inhibitory ACE byl zaznamenán kašel. Charakteristické je, že tento kašel je obvykle neproduktivní, trvalý a ustupuje po ukončení léčby. Kašel vyvolaný inhibitorem ACE by měl být vzat do úvahy při diferenciální diagnostice kašle.

Operace/celková anestézie

U pacientů podstupujících závažný chirurgický zákrok nebo během celkové anestézie látkami vyvolávajícími hypotenzi může perindopril blokovat tvorbu angiotenzinu II sekundárně ke kompenzačnímu uvolnění reninu. Dávka perindoprilu by měla být vysazena jeden den před zákrokem. Hypotenzi považovanou za důsledek tohoto mechanismu je možno korigovat zvýšením cirkulujícího objemu.

Hyperkalemie

Zvýšení hladiny draslíku v séru bylo pozorováno u některých pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu. Rizikové faktory pro rozvoj hyperkalemie zahrnují renální insuficienci, zhoršení renálních funkcí, věk (> 70 let), diabetes mellitus, hypoaldosteronismus a přidružené příhody -zvláště dehydrataci, akutní kardiální dekompenzaci, metabolickou acidózu a současné užívání kalium-šetřících diuretik (např. spironolakton, eplerenon, triamteren nebo amilorid), doplňků draslíku nebo doplňků solí obsahujících draslík; současné užívání jiných léků zvyšujících hladinu draslíku v séru (např. heparin nebo kotrimoxazol, označovaný též jako timethoprim/sul­famethoxazol). Užívání doplňků draslíku, kalium-šetřících diuretik nebo doplňků solí obsahující draslík, zejména u pacientů s poruchou renálních funkcí může vést k signifikantnímu zvýšení draslíku v séru. Hyperkalemie může způsobit závažné, někdy fatální arytmie. Pokud je současné použití výše uvedených látek považováno za vhodné, měly by být užívány s opatrností a je doporučeno pravidelné monitorování hladin draslíku v séru (viz bod 4.5).

Diabetici

U diabetiků léčených perorálními antidiabetiky nebo inzulínem musí být během prvního měsíce léčby inhibitory ACE pečlivě monitorována glykémie (viz bod 4.5).

Lithium

Kombinace lithia a perindoprilu se obecně nedoporučuje (viz bod 4.5).

Kalium-šetřící diuretika, doplňky draslíku nebo náhrady solí obsahující draslík

Kombinace perindoprilu a kalium-šetřících diuretik, doplňků draslíku nebo doplňků solí obsahujících draslík se obecně nedoporučuje (viz bod 4.5).

Laktosa

Tablety perindoprilu obsahují laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by neměli tento přípravek užívat.

Těhotenství

Podávání ACE inhibitorů by nemělo být zahájeno během těhotenství. S výjimkou pacientek, pro které je dlouhodobá léčba ACE inhibitory nezbytná, by všechny ostatní pacientky měly být v případě plánovaného těhotenství převedeny na jinou antihypertenzní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství a plod. Pokud došlo k otěhotnění, je třeba ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a v případě nutnosti zahájit jinou léčbu (viz body 4.3 a 4.6).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Diuretika

U pacientů užívajících diuretika (zvláště trpí-li deplecí volumu a/nebo soli) může dojít k nadměrnému poklesu krevního tlaku po zahájení léčby inhibitorem ACE. Riziko hypotenzního účinku může být sníženo následovně: vysazením diuretika a/nebo zvýšením příjmu tekutin a solí před zahájením léčby perindoprilem a/nebo nízkými počátečními dávkami perindoprilu.

Kalium-šetřící diuretika, doplňky draslíku nebo náhrady solí obsahující draslík

Ačkoli sérové hladiny draslíku obvykle zůstávají v normálním rozmezí, u některých pacientů léčených perindoprilem se může vyskytnout hyperkalemie. Kalium-šetřící diuretika (např. spironolakton, triamteren nebo amilorid), doplňky draslíku nebo náhrady solí obsahující draslík mohou vést k značnému zvýšení hladiny draslíku v séru. Proto se kombinace perindoprilu s výše uvedenými přípravky nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud je současné použití indikováno k úpravě prokázané hypokalemie, tyto kombinace by měly být užívány s opatrností a s častým monitorováním hladin draslíku v séru.

Lithium

Při současném podávání lithia s inhibitory ACE bylo zaznamenáno reverzibilní zvýšení sérových koncentrací lithia a jeho toxicity. Současné použití thiazidových diuretik může ještě zvýšit riziko toxicity lithia a zesílit již zvýšené riziko toxicity lithia s inhibitory ACE. Kombinace perindoprilu s lithiem se nedoporučuje, ale pokud je taková kombinace nezbytná, je nutné pečlivé monitorování hladin lithia (viz bod 4.4).

Nesteroidní antiflogistika (NSAID), včetně kyseliny acetylsalicylové > 3 g/den

Při současném podávání inhibitorů ACE a nesteroidních protizánětlivých léků (např. kyseliny acetylsalicylové v protizánětlivém dávkovacím režimu, COX-2 inhibitorů a neselektivních NSAID) může dojít k oslabení antihypertenzního účinku. Podávání NSAID spolu s inhibitory ACE může vést ke zvýšení rizika zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin a zvýšení draslíku v séru, především u pacientů s již existující sníženou funkcí ledvin. Pacienti by měli být adekvátně hydratováni a mělo by být zváženo monitorování renálních funkcí po zahájení současného podávání a periodicky poté.

Antihypertenziva a vazodilatancia

Současné použití těchto léků může zesílit hypotenzní účinek perindoprilu. Kombinace perindoprilu s nitroglycerinem a dalšími nitráty nebo jinými vazodilatancii může vést k dalšímu poklesu krevního tlaku.

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Antidiabetika

Zkušenosti z epidemiologických studií naznačují, že současné podávání inhibitorů ACE a antidiabetik (inzulín, perorální antidiabetika) může zesílit účinek na snížení krevní glukosy a tím riziko hypoglykémie. Tento účinek se zdá být pravděpodobnější během prvních týdnů kombinované léčby a u pacientů s poruchou funkce ledvin.

Kyselina acetylsalicylová, trombolytika, betablokátory, nitráty

Perindopril může být užíván současně v kombinaci s kyselinou acetylsalicylovou (je-li použita jako trombolytikum), trombolytiky, betablokátory a/nebo nitráty.

Tricyklická antidepresiva/an­tipsychotika/a­nestetika

Současné použití určitých anestetik, tricyklických antidepresiv a antipsychotik s inhibitory ACE může vést k dalšímu snížení krevního tlaku (viz bod 4.4).

Sympatomimetika

Tyto látky mohou snížit antihypertenzní účinek inhibitorů ACE.

Zlato

U pacientů léčených injekčním zlatem (natrium-aurothiomalát) a současně inhibitorem ACE včetně perindoprilu byly vzácně hlášeny nitritoidní reakce (symptomy včetně obličejových návalů, nauzey, zvracení a hypotenze).

Racekadotril

O inhibitorech ACE (např. perindopril) je známo, že způsobují angioedém. Toto riziko se může zvýšit při souběžném užívání s racekadotrilem (lék používaný k léčbě akutního průjmu).

Inhibitory mTOR (např. sirolimus, everolimus, temsirolimus)

Pacienti souběžně užívající terapii inhibitory mTOR mohou mít zvýšené riziko angioedému (viz bod

• 4.4).

Kotrimoxazol (trimethoprim/sul­famethoxazol)

Pacienti souběžně užívající kotrimoxazol (trimethoprim/sul­famethoxazol) mohou mít zvýšené riziko hyperkalemie (viz bod 4.4).

4.6  Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství:

Podávání ACE inhibitorů během prvního trimestru těhotenství není doporučeno (viz bod 4.4). Podávání ACE inhibitorů v druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a

• 4.4).

Epidemiologické údaje o riziku teratogenity po podávání ACE inhibitorů během prvního trimestru těhotenství nejsou konzistentní, avšak mírně zvýšené riziko nelze vyloučit. Pokud není další léčba ACE inhibitory pro pacientku nezbytná, měly by být všechny ženy, které plánují těhotenství, převedeny na jinou antihypertenzivní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství. Je-li zjištěno těhotenství, je nutno ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a v případě potřeby je nahradit jinou léčbou.

Jsou-li ACE inhibitory podávány během druhého a třetího trimestru těhotenství, působí fetotoxicitu (snížení renálních funkcí, oligohydramnion, opoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (renální selhání, hypotenzi, hyperkalemii) (viz bod 5.3). Pokud došlo k expozici perindoprilu po druhém trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvukové vyšetření ledvin a lebky. Děti matek, které užívaly v těhotenství ACE inhibitory, musí být sledovány pro možnou hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4).

Kojení:

Podávání přípravku Perindopril ratiopharm během kojení se nedoporučuje, protože nejsou dostupné žádné údaje. Je vhodnější používat jinou léčbu, která má lépe doložený bezpečnostní profil během kojení, obzvláště u matek kojících novorozence nebo nedonošené děti.

4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Perindopril ratiopharm nemá žádný přímý účinek na schopnost řídit a obsluhovat stroje, u některých pacientů se však mohou vyskytnout individuální reakce související s nízkým krevním tlakem, a to zvláště při zahájení léčby nebo v kombinaci s jiným antihypertenzivem. V důsledku toho může být schopnost řídit a obsluhovat stroje narušena.

4.8  Nežádoucí účinky

Během léčby perindoprilem byly pozorovány následující nežádoucí účinky a seřazeny podle následující četnosti:

Velmi časté (> 1/10)________­________________

Časté (> 1/100 až < 1/10)________­___________

Méně časté (> 1/1000 až < 1/100)__________

Vzácné (> 1/10 000 až < 1/1000);__________

Velmi vzácné (< 1/10 000)____­____________

Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Poruchy krve a lymfatického systému:

Snížení hemoglobinu a hematokritu, trombocytopenie, leukopenie/ne­utropenie, případy agranulocytózy nebo pancytopenie byly hlášeny velmi vzácně.

U pacientů s kongenitální deficiencí G-6PDH byly hlášeny velmi vzácné případy hemolytické anémie (viz bod 4.4).

Poruchy metabolismu a výživy

Není známo: hypoglykémie (viz body 4.4 a 4.5).

Psychiatrické poruchy:

Méně časté: poruchy nálady nebo spánku.

Poruchy nervového systému:

Časté: bolest hlavy, závratě, vertigo, parestézie.

Velmi vzácné: zmatenost.

Poruchy oka:

Časté: poruchy vidění.

Poruchy ucha a labyrintu:

Časté: tinitus.

Srdeční poruchy:

Velmi vzácné: arytmie, angina pectoris a infarkt myokardu, pravděpodobně sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů (viz bod 4.4).

Cévní poruchy:

Časté: hypotenze a účinky související s hypotenzí

Velmi vzácné: cévní mozková příhoda, pravděpodobně sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů (viz bod 4.4).

Není známo: vaskulitida

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:

Časté: kašel, dyspnoe.

Méně časté: bronchospasmus.

Velmi vzácné: eosinofilní pneumonie, rinitida.

Gastrointestinální poruchy:

Časté: nauzea, zvracení, bolesti břicha, poruchy chuti, dyspepsie, průjem, zácpa.

Méně časté: sucho v ústech.

Velmi vzácné: pankreatitida, intestinální angioedém.

Poruchy jater a žlučových cest:

Velmi vzácné: hepatitida cytolytická nebo cholestatická (viz bod 4.4).

Poruchy kůže a podkožní tkáně:

Časté: vyrážka, svědění.

Méně časté: angioedém obličeje, končetin, rtů, sliznic, jazyka, glotis a/nebo hrtanu, kopřivka (viz bod

• 4.4).

Vzácné: zhoršení psoriázy.

Velmi vzácné: erythema multiforme.

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:

Časté: svalové křeče.

Poruchy ledvin a močových cest:

Méně časté: renální insuficience.

Velmi vzácné: akutní renální selhání.

Poruchy reprodukčního systému a prsu:

Méně časté: impotence.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:

Časté: astenie.

Méně časté: pocení.

Vyšetření:

Mohou se vyskytnout zvýšené hladiny urey v krvi a kreatininu v plazmě a reverzibilní hyperkalemie, a to zvláště u pacientů s renální insuficiencí, závažným srdečním selháním a renovaskulární hypertenzí. Vzácně bylo zaznamenáno zvýšení jaterních enzymů a sérového bilirubinu.

Klinické studie

V průběhu radomizované studie EUROPA byly zaznamenávány pouze závažné nežádoucí účinky. U několika pacientů se vyskytly závažné nežádoucí účinky: 16 (0,3 %) z 6 122 pacientů užívajících perindopril a 12 (0,2 %) z 6 107 pacientů dostávajících placebo. U pacientů léčených perindoprilem byla pozorována hypotenze u 6 pacientů, angioedém u 3 pacientů a náhlá srdeční zástava u 1 pacienta. Z důvodu kašle, hypotenze nebo jiné intolerance bylo vyřazeno více pacientů užívajících perindopril –6,0 % (n=366), než těch užívajících placebo 2,1% (n=129).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

K dispozici jsou jen omezené údaje o předávkování u lidí. Mezi možné příznaky související s předávkováním inhibitory ACE patří hypotenze, oběhový šok, poruchy elektrolytů, renální selhání, hyperventilace, tachykardie, palpitace, bradykardie, závratě, úzkost a kašel.

Doporučená léčba předávkování je intravenózní infúze fyziologického roztoku. Při výskytu hypotenze by měl být pacient umístěn do polohy naznak se zvednutými končetinami. Je-li k dispozici, může být zvážena léčba infuzí angiotenzinu II a/nebo katecholaminy intravenózně. Perindopril může být ze systémového oběhu odstraněn hemodialýzou (viz bod 4.4). Kardiostimulační léčba je indikována u bradykardie neodpovídající na léčbu. Nepřetržitě by měly být monitorovány životní funkce, sérové elektrolyty a koncentrace kreatininu.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: inhibitory ACE, samotné, ATC kód: C09A A04

Perindopril je inhibitorem enzymu, který konvertuje angiotenzin I na angiotenzin II (angiotenzin konvertující enzym – ACE). Konvertující enzym, kináza, je exopeptidáza, která umožňuje konverzi angiotenzinu I na vazokonstrikční angiotenzin II a zároveň způsobuje degradaci vazodilatační látky bradykininu na inaktivní heptapeptid.

Inhibice ACE vede ke snížení angiotenzinu II v plazmě, což vede ke zvýšení aktivity reninu v plazmě (inhibicí negativní zpětné vazby uvolnění reninu) a snížení sekrece aldosteronu. Jelikož ACE inaktivuje bradykinin, inhibice ACE zároveň zesiluje aktivitu cirkulujícího a lokálního systému kalikrein-kinin (a tím aktivuje prostaglandinový systém). Je možné, že tento mechanismus přispívá k účinku inhibitorů ACE na snížení krevního tlaku a že je částečně zodpovědný za jejich nežádoucí účinky (např. kašel).

Perindopril působí prostřednictvím svého účinného metabolitu perindoprilátu. Další metabolity nemají žádnou ACE-inhibiční aktivitu in vitro.

Hypertenze

Perindopril je účinný u všech stupňů hypertenze (mírné, středně těžké, těžké). To způsobuje snížení systolického a diastolického tlaku jak vleže, tak vstoje. Perindopril snižuje periferní cévní odpor, což vede ke snížení systémového krevního tlaku. V důsledku toho se zvyšuje periferní průtok krve bez účinku na srdeční frekvenci.

Pravidlem je zvýšení průtoku krve ledvinami, rychlost glomerulární filtrace (GRF) obvykle zůstává nezměněna.

Maximálního antihypertenzního účinku je dosaženo za 4–6 hodin po podání jedné dávky a přetrvává nejméně 24 hodin; minimální účinek odpovídá cca 87–100 % nejvyššího účinku.

Ke snížení krevního tlaku dochází rychle. U respondérů je normalizace krevního tlaku dosaženo během měsíce. Antihypertenzní účinek poté přetrvává bez výskytu tachyfylaxe.

Ukončení léčby nevede k rebound fenoménu.

Perindopril zmírňuje hypertrofii levé komory.

U člověka byly prokázány vazodilatační vlastnosti perindoprilu. Perindopril zlepšuje elasticitu velkých artérií a snižuje poměr media/lumen malých artérií.

Kombinovanou léčbou s thiazidovými diuretiky se dosáhne synergie aditivního typu antihypertenzního účinku thiazidových diuretik a perindoprilu. Tato kombinace také snižuje riziko hypokalemie, která se vyskytuje jako nežádoucí účinek diuretické léčby.

Srdeční selhání

Perindopril snižuje srdeční práci snížením preloadu a afterloadu.

Studie u pacientů se srdečním selháním prokázaly:

• – snížení plnících tlaků v levé a pravé komoře;

• – snížení celkového periferního cévního odporu;

• – zvýšení srdečního výdeje a zlepšení srdečního indexu.

Ve srovnávacích studiích s placebem nevedlo podání první dávky 2 mg perindoprilu pacientům s mírným až středně závažným srdečním selháním k žádnému významnému snížení krevního tlaku v porovnání s placebem.

Pacienti se stabilní ischemickou chorobou srdeční:

Klinická studie EUROPA byla multicentrická, mezinárodní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie trvající 4 roky.

12 218 pacientů starších 18 let bylo náhodně rozděleno do skupin užívajících perindopril 8 mg (n=6110) nebo placebo (n=6108). Účastníci studie měli prokázané onemocnění koronárních tepen bez průkazu klinických známek srdečního selhání. Celkově, 90 % pacientů prodělalo infarkt myokardu a/nebo koronární revaskularisaci. Většina pacientů dostávala medikaci v rámci studie navíc k běžné terapii včetně destičkových inhibitorů, hypolipidemik a beta-blokátorů. Hlavní kritéria účinnosti tvořily kardiovaskulární mortalita, nefatální infarkt myokardu a/nebo srdeční zástava s úspěšnou resuscitací. Léčba perindoprilem 8 mg denně vedla při ukončení studie k významné absolutní redukci o 1,9 % (relativní redukce rizika o 20 %, 95% CI [9,4;28,6] – p<0,001).

U pacientů s anamnézou infarktu myokardu a/nebo revaskularizací byla pozorována na konci studie absolutní redukce v primárním cílovém parametru o 2,2 % odpovídající RRR 22,4 % (95% CI [12,0;31,6 ] – p<0,001 ve srovnání s placebem.

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem receptorů pro angiotenzin II.

Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a diabetickou nefropatií.

• V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií užívat současně.

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.

Použití u pediatrické populace

Bezpečnost a účinnost perindoprilu u dětí a dospívajících do 18 let nebyla stanovena.

• V otevřené, nekomparativní klinické studii u 62 dětí s hypertenzí ve věku od 2 do 15 let

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Po perorálním podání je absorpce perindoprilu rychlá a maximální koncentrace je dosaženo během 1 hodiny. Biologická dostupnost je 65 až 70 %.

Zhruba 20 % celkového množství absorbovaného perindoprilu je konvertováno na perindoprilát, účinný metabolit. Kromě účinného perindoprilátu má perindopril pět dalších metabolitů, všechny jsou neúčinné. Plazmatický poločas perindoprilu je 1 hodina. Maximální plazmatické koncentrace perindoprilátu je dosaženo za 3 až 4 hodiny.

Požití potravy snižuje přeměnu perindoprilu na perindoprilát a tudíž biologickou dostupnost. Proto má být přípravek užíván perorálně v jedné denní dávce ráno před jídlem.

Distribuční objem je přibližně 0,2 l/kg u nenavázaného perindoprilátu. Vazba na proteiny je nízká (vazba perindoprilátu na angiotenzin konvertující enzym je méně než 30%), ale závisí na koncentraci.

Perindoprilát je eliminován močí a poločas nenavázané frakce je přibližně 3 až 5 hodin. Disociace perindoprilátu navázaného na angiotenzin konvertující enzym vede k „efektivnímu“ eliminačnímu poločasu 25 hodin, vyúsťujícího po 4 dnech v rovnovážný stav při opakovaném podávání.

Po opakovaném podání nebyla pozorována kumulace perindoprilu.

Eliminace perindoprilátu se snižuje u starších pacientů a u pacientů se srdečním nebo renálním selháním. Úprava dávkování u renální insuficience je žádoucí v závislosti na závažnosti poruchy funkce (podle clearance kreatininu).

Perindoprilát je odstraněn z oběhu dialýzou, jeho clearance je 70 ml/min.

U pacientů s jaterní cirhózou je kinetika perindoprilu změněna: hepatální clearance původní molekuly je o polovinu snížena. Množství vytvořeného perindoprilátu je však nezměněno, proto není nutná úprava dávkování.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích chronické perorální toxicity (potkani a opice) byly cílovým orgánem ledviny, kde došlo k reverzibilnímu poškození.

Ve studiích in vitro nebo in vivo nebyla pozorována mutagenita.

Reprodukční toxikologické studie (provedené na potkanech, myších, králících a opicích) neprokázaly žádné známky embryotoxicity nebo teratogenity. U inhibitorů angiotenzin-konvertujícího enzymu jako skupiny se ukázalo, že vyvolávají nežádoucí účinky v pozdním stadiu vývoje plodu. U hlodavců a králíků vede tento účinek k úmrtí plodu a vrozeným vadám (renální léze) a zvýšení peri- a postnatální mortality.

V dlouhodobých studiích prováděných na potkanech a myších nebyl pozorován kancerogenní účinek.

6.  FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

monohydrát laktosy mikrokrystalická celulosa (E460) hydrogenuhličitan sodný koloidní bezvodý oxid křemičitý magnesium-stearát (E572).

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

6.5 Druh obalu a obsah balení

PVC/PE/PVDC/Al blistr, krabička.

Velikost balení: 7, 10, 14, 20, 28, 30, 50, 60, 90, nebo 100 tablet v papírové krabičce.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

ratiopharm GmbH, Graf-Arco-StraBe 3, 89 079 Ulm, Německo

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

58/108/06-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 22. 3. 2006

Datum posledního prodloužení registrace: 9. 12. 2010

Další informace o léčivu PERINDOPRIL RATIOPHARM

Jak se PERINDOPRIL RATIOPHARM podává: perorální podání - tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 50

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
ratiopharm GmbH, Ulm
E-mail: vois@teva.cz
Telefon: +420 251 007 111