PARACETAMOL DR. MAX 500 MG TABLETY - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Paracetamol Dr.Max 500 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje paracetamolum 500 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.  LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Bílá, bikonvexní, podlouhlá tableta o rozměrech 18,0 mm x 8,00 mm x 5.2 mm, označená „P500“ na jedné straně a s půlící rýhou na druhé straně. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Symptomatická léčba mírné až středně silné bolesti a/nebo horečky.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování:

Pouze k perorálnímu podání.

Dávka paracetamolu závisí na věku a tělesné hmotnosti pacienta; jednotlivá dávka přípravku je 10 až 15 mg/kg tělesné hmotnosti, maximální celková denní dávka je 60 mg/kg tělesné hmotnosti (viz také bod 4.4).

Dospělí a dospívající s tělesnou hmotností vyšší než 50 kg

Obvyklá dávka je 500 mg až 1000 mg každé 4 hodiny podle potřeby, maximálně 3 g denně.

Děti a dospívající s tělesnou hmotností 41–50 kg (zhruba 12–15 let)

Obvyklá dávka je 500 mg každé 4 hodiny podle potřeby, maximálně 3 g denně.

V případě vysoké horečky nebo příznaků infekce po více než 3 dnech léčby nebo pokud bolest přetrvává po více než 5 dnech léčby, doporučuje se, aby pacient vyhledal lékaře.

Děti do 12 let:

Nedoporučuje se podávat Paracetamol Dr.Max 500 mg dětem mladším než 12 let.

Maximální denní dávka:

• maximální denní dávka paracetamolu nesmí překročit 3 g.
• maximální jednotlivá dávka je 1000 mg.

Frekvence podávání:

Pravidelné podávání minimalizuje kolísání bolesti a horečky. Podávání dětem musí být pravidelné, včetně noční doby, pokud možno v intervalech 6 hodin nebo nejméně 4 hodin. Doporučená denní dávka paracetamolu je přibližně 60 mg/kg rozdělená do 4 nebo 6 jednotlivých dávek, nebo přibližně 15 mg/kg každých 6 hodin nebo 10 mg/kg každé 4 hodiny. Maximální denní dávka se nesmí překračovat vzhledem k riziku závažného poškození jater (viz body 4.4 a 4.9).

Renální insuficience:

V případě renální insuficience by měla být dávka snížena:

Hepatální insuficience:

Při snížené funkci jater nebo Gilbertově syndromu musí být dávka snížena nebo prodloužen interval mezi jednotlivými dávkami.

Účinná denní dávka nesmí překročit 60 mg/kg/den (do maximální dávky 2 g/den) u následujících sta­vů:

• dospělí s hmotností nižší než 50 kg
• mírná až středně těžká hepatální insuficience, Gilbertův syndrom (familiární nehemolytická žloutenka)
• dehydratace
• chronická malnutrice
• chronický alkoholismus

Způsob podání:

Tableta se spolkne a zapije velkým množstvím vody nebo, v případě potřeby, se rozpustí ve velkém množství vody a před pitím se dobře promíchá. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Jestliže horečka přetrvává po 3 dnech nebo jestliže bolest přetrvává po 5 dnech léčby nebo se potíže zhoršují či se objeví jiné příznaky, musí být léčba ukončena a pacient se má poradit s lékařem.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na paracetamol nebo kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Celková dávka paracetamolu nesmí překročit:

• – 60 mg/kg/den pro dospívající s tělesnou hmotností nižší než 40 kg

• – 3 g denně pro dospívající a dospělé s tělesnou hmotností vyšší než 40 kg

Doporučená dávka se nesmí překročit.

Dlouhodobé nebo časté užívání se nedoporučuje.

Pacienti by měli být poučeni, aby současně neužívali jiné přípravky obsahující paracetamol.

Zvýšené opatrnosti je třeba při podávání paracetamolu pacientům se závažnou nedostatečností ledvin, závažnou jaterní nedostatečností, akutní hepatitidou, pacientům s nedostatkem glukózo-6fosfátdehydro­genázy a hemolytickou anémií. Riziko předávkování je vyšší u pacientů s necirhotickým onemocněním jater.

Opatrnosti je třeba u chronického alkoholismu. Během léčby paracetamolem nesmí pacienti pít alkohol. Denní dávka by neměla v těchto případech překročit 2 g.

Opatrnosti je třeba u astmatických pacientů sensitivních na kyselinu acetylsalicylovou, protože byl hlášen mírný bronchospazmus (zkřížená reakce) v souvislosti s léčbou paracetamolem.

Gilbertův syndrom (Meulengrachtova choroba).

Paracetamol je metabolizován enzymy, jejichž nedostatkem trpí někteří pacienti s Gilbertovým syndromem. Pro tuto skupinu pacientů s Gilbertovým syndromem existuje zvýšené riziko toxicity paracetamolu.

Obecně platí, že pravidelné užívání analgetik, zejména kombinace různých analgetik, může způsobit trvalé poškození ledvin včetně rizika selhání ledvin (analgetická nefropatie).

Náhlé přerušení dlouhodobé léčby vysokými dávkami analgetik a jejich nesprávné užívání může způsobit bolesti hlavy, únavu, bolest svalů, nervozitu a vegetativní příznaky. Tyto abstinenční příznaky odezní během několika dnů. Do té doby je třeba se vyhnout užívání analgetik a nezahajovat další léčbu bez porady s lékařem.

U dětí léčených paracetamolem v dávce 60 mg/kg/den není kombinace s jiným antipyretikem odůvodněná, s výjimkou případu neúčinnosti.

V případě vysoké horečky, příznaků sekundární infekce či přetrvávání příznaků déle než po 3 dnech léčby je třeba, aby pacient vyhledal lékaře.

Při předávkování je třeba vyhledat okamžitou lékařskou pomoc, i když se pacient cítí dobře, protože hrozí riziko ireverzibilního poškození jater (viz bod 4.9).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Rychlost absorpce paracetamolu může být zvýšena metoklopramidem nebo domperidonem a snížena cholestyraminem. Antikoagulační efekt warfarinu a jiných kumarinů může být zvýšen společně se zvýšeným rizikem krvácení při dlouhodobém denním užívání paracetamolu. Příležitostné užívání nemá významný efekt.

Použití látek, které indukují jaterní enzymy, jako jsou barbituráty, může zvýšit hepatotoxicitu při předávkování paracetamolem v důsledku zvýšené a rychlejší tvorby toxických metabolitů.

Opatrnosti je třeba při současném užívání látek indukujících enzymy, jako jsou karbamazepin, fenytoin, primidon, rifampicin a třezalka tečkovaná (viz bod 4.9).

Probenecid snižuje na polovinu clearance paracetamolu inhibicí vazby paracetamolu na kyselinu glukuronovou. Při současné léčbě probenecidem by měla být dávka paracetamolu snížena.

Salicylamid může prodloužit eliminační poločas paracetamolu.

Ethylalkohol zvyšuje toxicitu paracetamolu pravděpodobně tím, že indukuje tvorbu hepatotoxických derivátů paracetamolu v játrech.

Isoniazid snižuje clearence paracetamolu možným potencováním jeho účinků a/nebo toxicity inhibicí jeho metabolismu v játrech.

Paracetamol může snížit biologickou dostupnost lamotriginu s případným snížením jeho účinků, v důsledku možné indukce jeho metabolismu v játrech.

Ovlivnění laboratorních testů

Paracetamol může ovlivnit testy na kyselinu močovou při použití kyseliny fosfowolframové a testy na hladinu cukrů v krvi prováděné pomocí glukózo-oxidázo-peroxidázy.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Epidemiologické údaje týkající se perorálního podávání terapeutických dávek paracetamolu nenaznačují žádný nežádoucí vliv na těhotenství nebo zdraví plodu/novorozence. Reprodukční studie neprokázaly žádné malformace nebo fetotoxické účinky.

V důsledku toho je paracetamol v normálních terapeutických dávkách při krátkodobém použití považován za bezpečný a může být užíván během těhotenství po posouzení poměru rizika a prospěšnosti.

Kojení

Paracetamol je vylučován do mateřského mléka, ale ne v klinicky významných množstvích. Dosud nebyly zaznamenány žádné nežádoucí účinky ve vztahu ke kojenci. Paracetamol může být užíván během kojení, pokud nejsou překračovány doporučené dávky. V případě dlouhodobého užívání je třeba opatrnosti.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Paracetamol Dr.Max 500 mg nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Při terapeutických dávkách se vyskytuje jen málo nežádoucích účinků.

Frekvence výskytu nežádoucích účinků je definována následně: velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), méně časté (>1/1 000 až <1/100), vzácné (>1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000), neznámé (nelze určit z dostupných údajů).

NOS – blíže nespecifikované

V ojedinělých případech byly hlášeny epidermální nekrolýza, Stevens Johnsonův syndrom, erythema multiforme, edém laryngu, anafylaktický šok, anémie, porucha jater a žloutenka, porucha ledvin (závažné poškození ledvin, intersticiální nefritida, hematurie, anuréza), gastrointestinální účinky a vertigo.

Podáním 6 g paracetamolu může již dojít k poškození jater (u dětí: více než 140 mg/kg), vyšší dávky způsobují nevratnou jaterní nekrózu.

4.9 Předávkování

Paracetamol může způsobit intoxikace, obzvláště u starších osob, malých dětí, pacientů s onemocněním jater, u chronických alkoholiků, pacientů s chronickou malnutricí a pacientů užívajících látky indukující jaterní enzymy. Předávkování může být v těchto případech fatální.

K poškození jater u dospělých může dojít v případě požití 6 g nebo více paracetamolu, zejména v případě, že pacient patří do skupiny s rizikovými faktory (viz níže).

Rizikové faktory:

• V případě, že pacient

• – je dlouhodobě léčen karbamazepinem, fenobarbitalem, fenytoinem, primidonem, rifampicinem, třezalkou tečkovanou nebo jinými léky, které indukují jaterní enzymy

• – pravidelně konzumuje vyšší než malé množství alkoholu

• – pravděpodobně trpí deplecí glutathionu např. při poruchách příjmu potravy, cystické fibróze, HIV infekci, hladovění, kachexii.

Příznaky

Příznaky předávkování paracetamolem, které se objevují v prvních 24 hodinách, jsou nauzea, zvracení, nechutenství, bledost a bolest břicha. Poškození jater se může projevit do 12 až 48 hodin po požití. Může dojít k poruchám metabolismu glukózy a metabolické acidóze. Při těžké otravě může selhání jater vyústit v encefalopatii, krvácení, hypoglykémii, edém mozku a smrt. I bez těžkého poškození jater se může objevit akutní renální selhání s akutní tubulární nekrózou, silnými bolesti v bederní oblasti, hematurie a proteinurie. Byly hlášeny srdeční arytmie a pankreatitida.

Léčba

Je třeba zvážit podání aktivního uhlí do 1 hodiny po předávkování. Doporučuje se měření plazmatické koncentrace paracetamolu po 4 hodinách a déle od předávkování (dříve změřené koncentrace jsou nespolehlivé). Léčba N-acetylcysteinem může být aplikována až do 24 hodin po požití paracetamolu, nicméně maximální účinek je do 8 hodin od předávkování. Účinnost antidota po uplynutí této doby prudce klesá. V případě potřeby lze podat pacientovi intravenózně N-acetylcystein v souladu se stanoveným dávkovacím režimem. Pokud nedochází ke zvracení, může být vhodnou alternativou orální podání N-acetylcysteinu nebo methioninu zejména v odlehlých oblastech, mimo nemocnici. Léčba pacientů, kteří se dostanou do nemocnice se závažnou poruchou funkce jater po 24 hodinách od předávkování, by se měla projednat s toxikologickým centrem nebo hepatologickou jednotkou.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: jiná analgetika a antipyretika, anilidy

ATC kód: N02BE01.

Paracetamol má analgetický a antipyretický účinek. Nemá však účinek protizánětlivý.

Hlavním působením paracetamolu je inhibice cyklooxygenázy, enzymu důležitého pro syntézu prostaglandinů. Cyklooxygenáza centrálního nervového systému je citlivější na paracetamol než periferní cyklooxygenáza, což vysvětluje, proč paracetamol působí antipyreticky a analgeticky bez viditelného periferního protizánětlivého účinku.

5.2  Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání je paracetamol rychle a téměř úplně absorbován. Maximální plazmatické koncentrace je dosaženo za 30 minut až 2 hodiny.

Distribuce

Paracetamol je distribuován rychle do všech tkání. Koncentrace v krvi, slinách a plazmě jsou srovnatelné.

Distribuční objem paracetamolu je zhruba 1 l/kg tělesné hmotnosti. Při terapeutických dávkách je vazba na plazmatické bílkoviny zanedbatelná.

Biotransformace

U dospělých je paracetamol v játrech konjugován s kyselinou glukuronovou (~60 %) a sulfátem (~35 %). Druhá cesta je při dávkách vyšších než terapeutických rychle saturována. Minoritní cesta katalyzovaná cytochromem P450 vede k tvorbě reaktivního meziproduktu (N-acetyl-pbenzochinoniminu), který je za normálních podmínek užívání paracetamolu rychle detoxikován glutathionem a po konjugaci s cysteinem (~3 %) a kyselinou merkapturovou vylučován močí.

U novorozenců a dětí < 12 let je sulfátová konjugace hlavní eliminační cestou a glukuronidace je nižší než u dospělých. Celková eliminace u dětí je srovnatelná s eliminací u dospělých vzhledem ke zvýšené kapacitě sulfátové konjugace.

Eliminace

K eliminaci paracetamolu dochází zásadně močí. Během 24 hodin se vylučuje ledvinami 90 % požité dávky , převážně jako glukuronidové (60–80 %) a sulfátové (20–30 %) konjugáty. Méně než 5 % se vylučuje v nezměněné formě. Eliminační poločas je přibližně 2 hodiny.

V případě insuficience ledvin nebo jater, po předávkování a u novorozenců je eliminační poločas paracetamolu prodloužen. Maximální účinek je ekvivalentní koncentracím v plazmě. U starších pacientů není kapacita konjugace změněna.

5.3   Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích na zvířatech sledujících akutní, subchronickou a chronickou toxicitu paracetamolu na potkanech a myších byly zjištěny gastrointestinální léze, změny krevního obrazu, degenerace jaterního a ledvinového parenchymu a nekróza. Tyto změny se přisuzují jak mechanismu účinku, tak metabolismu paracetamolu. Metabolity, které jsou zřejmě zodpovědné za toxické účinky a odpovídající orgánové změny, byly nalezeny také u lidí. Kromě toho, při dlouhodobém užívání (tj. 1 rok) v rozsahu maximálních terapeutických dávek byly popsány velmi vzácné případy reverzibilní chronické agresivní hepatitidy. Při sub-toxických dávkách se příznaky intoxikace objevují po 3 týdnech užívání. Paracetamol by proto neměl být podáván po delší dobu nebo ve vysokých dávkách.

Rozsáhlá šetření neprokázala žádné relevantní riziko genotoxicity paracetamolu v terapeutických dávkách, tj. v rozsahu netoxických dávek.

Dlouhodobé studie na potkanech a myších neposkytly žádný důkaz relevantních karcinogenních účinků paracetamolu v dávkách, které nejsou hepatotoxické.

Paracetamol prochází přes placentu. Studie na zvířatech a klinické zkušenosti dosud neprokázaly žádný teratogenní potenciál.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1  Seznam pomocných látek

Povidon K 30 (E1201)

Mikrokrystalická celulosa (E460)

Kukuřičný škrob

Kyselina stearová (E570)

6.2   Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3   Doba použitelnosti

5 let

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání. Uchovávejte blistr v krabičce, aby byl léčivý přípravek chráněn před světlem.

6.5  Druh obalu a obsah balení

PVC/Al blistr, krabička

Velikosti balení: 10, 12, 16, 20, 24, 30 a 50 tablet v krabičce

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7.  DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Dr. Max Pharma Ltd., London, Velká Británie

8.   REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

07/363/13-C

Další informace o léčivu PARACETAMOL DR. MAX 500 MG TABLETY

Jak se PARACETAMOL DR. MAX 500 MG TABLETY podává: perorální podání - tableta
Výdej léku: volně prodejné léčivé přípravky

Balení: Blistr
Velikost balení: 50

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Dr. Max Pharma Ltd., London
E-mail: phv@drmaxpharma.com