PACLITAXEL EBEWE 6 MG/ML KONCENTRÁT PRO INFUZNÍ ROZTOK - souhrnné informace

1.   NÁZEV PŘÍPRAVKU

Paclitaxel „Ebewe“ 6 mg/ml koncentrát pro infuzní roztok

2.    KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml koncentrátu pro infuzní roztok obsahuje paclitaxelum 6 mg.

Jedna lahvička o obsahu 5 ml obsahuje paclitaxelum 30 mg.

Jedna lahvička o obsahu 16,7 ml obsahuje paclitaxelum 100 mg.

Jedna lahvička o obsahu 25 ml obsahuje paclitaxelum 150 mg.

Jedna lahvička o obsahu 50 ml obsahuje paclitaxelum 300 mg.

Jedna lahvička o obsahu 100 ml obsahuje paclitaxelum 600 mg.

Pomocné látky se známým účinkem:

Ricinomakrogol (glyceromakrogol-ricinoleát) (522,4 mg/ml), bezvodý ethanol (401,7 mg/ml).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Koncentrát pro infuzní roztok.

Paclitaxel „Ebewe“ 6 mg/ml koncentrát pro infuzní roztok je čirý, bezbarvý až světle žlutý roztok.

4.    KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Karcinom ovaria: V primární léčbě karcinomu ovaria je Paclitaxel „Ebewe“ v kombinaci s cisplatinou indikován u pacientek s pokročilým stádiem onemocnění nebo s reziduálním nádorem (> 1 cm) po předchozí laparotomii.

V sekundární léčbě karcinomu ovaria je Paclitaxel „Ebewe“ indikován k léčbě metastazujícího ovariálního karcinomu po selhání standardní léčby s cisplatinou.

Karcinom prsu: Při karcinomu prsu s metastázami do uzlin k adjuvantní léčbě, navazující na léčbu antracyklinem a cyklofosfamidem (AC). Adjuvantní léčbu paklitaxelem je potřeba považovat za alternativu k prodloužené AC léčbě.

Paklitaxel je indikován pro iniciální léčbu pokročilého nebo metastazujícího karcinomu prsu buď v kombinaci s antracykliny u pacientek, které jsou pro tuto léčbu vhodné, nebo v kombinaci s trastuzumabem u pacientek, které podle imunohistoche­mických vyšetření vylučují nadměrné množství HER-2 (lidského epidermálního růstového faktoru receptoru 2) při hladině 3+ a pro něž není antracyklin vhodný (viz body 4.4 a 5.1).

Paklitaxel v monoterapii je indikován k léčbě metastazujícího karcinomu prsu u pacientek, u nichž selhala léčba antracyklinem, nebo u pacientek, pro něž není léčba obsahující antracyklin vhodná.

Pokročilý nemalobuněčný karcinom plic: Paklitaxel je indikován v kombinaci s cisplatinou k léčbě nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) u pacientů, pro které není vhodný chirurgický výkon a/nebo radioterapie.

Kaposiho sarkom sdružený s AIDS: Paklitaxel je indikován k léčbě pokročilého Kaposiho sarkomu (KS) sdruženého s AIDS u pacientů, u nichž selhala předchozí terapie s lipozomálním antracyklinem.

K použití v této indikaci jsou k dispozici jen omezené údaje, souhrn relevantních studií je uveden v bodě 5.1.

4.2 Dávkování a způsob podání

Před podáním přípravku Paclitaxel „Ebewe“ je nutné všechny pacienty premedikovat kortikosteroidy, antihistaminiky a H2 antagonisty, např.:

* 8–20 mg pro pacienty s KS

nebo odpovídající antihistaminikum, např. chlorfenyramin

Paclitaxel „Ebewe“ se má aplikovat přes „in-line“ mikroporézní membránu, velikost pórů <0.22 (viz bod 6.6).

Primární léčba karcinomu ovaria: Ve stadiu výzkumů jsou sice již i jiné léčebné režimy, v současnosti se však doporučuje kombinovaná léčba paklitaxelem a cisplatinou. Podle délky infuze se při léčbě paklitaxelem doporučuje dvojí typ dávkování: 175 mg/m2 paklitaxelu aplikovat intravenózně po dobu 3 hodin, následně pak podat cisplatinu 75 mg/m2 každé 3 týdny, nebo 135 mg/m2 podat v 24 hodinové infuzi, následně pak cisplatinu 75 mg/m2 s třítýdenními intervaly mezi jednotlivými léčebnými cykly (viz také bod 5.1).

Sekundární chemoterapie karcinomu ovaria: Doporučuje se dávka 175 mg/m2 paklitaxelu podávaná intravenózně po dobu 3 hodin s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly.

Adjuvantní chemoterapie karcinomu prsu: Doporučuje se dávka 175 mg/m2 paklitaxelu podávaná ve 4 cyklech intravenózně po dobu 3 hodin s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly, navazující na AC léčbu.

Primární chemoterapie karcinomu prsu: Používá-li se kombinovaná léčba s doxorubicinem (50 mg/m2), má se paklitaxel podat 24 hodin po doxorubicinu. Doporučuje se dávka 220 mg/m2 paklitaxelu podávaná intravenózně po dobu 3 hodin s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly (viz body 4.5 a 5.1).

Používá-li se kombinovaná léčba s trastuzumabem, doporučuje se dávka 175 mg/m² paklitaxelu podávaná intravenózně po dobu 3 hodin s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly (viz bod 5.1). Infuzi paklitaxelu lze zahájit v den následující po podání první dávky trastuzumabu, anebo okamžitě po dalších dávkách trastuzumabu, jestliže pacientka předchozí dávku trastuzumabu dobře tolerovala (podrobné informace o trastuzumabu viz v příslušném Souhrnu údajů o přípravku Herceptin).

Sekundární léčba karcinomu prsu: Doporučuje se dávka 175 mg/m2 paklitaxelu podávaná intravenózně po dobu 3 hodin s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly.

Léčba pokročilého NSCLC: Doporučuje se podat 175 mg/m2 paklitaxelu intravenózně po dobu 3 hodin, následně pak podat cisplatinu 80 mg/m2 s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly.

2/15

Léčba KS spojeného s AIDS: Doporučuje se podat 100 mg/m2 paklitaxelu intravenózně po dobu 3 hodin s dvoutýdenními intervaly mezi léčebnými cykly.

Další dávky paklitaxelu se mají podávat v závislosti na snášenlivosti jednotlivých pacientů.

Podání paklitaxelu se nemá opakovat, dokud počet neutrofilů nedosáhne > 1 500/mm³ (> 1 000/mm³ u pacientů s KS) a počet krevních destiček není > 100 000/mm³ (> 75 000/mm³ u pacientů s KS). Pacientům, u nichž se vyskytne těžká neutropenie (počet neutrofilů < 500/mm³ během > 7 dnů) nebo těžká periferní neuropatie, je potřeba snížit dávku v následujících léčebných cyklech o 20 % (25 % pro pacienty s KS) (viz bod 4.4).

Pacienti s poruchou funkce jater: Pro pacienty s mírnými až středně závažnými poruchami funkce jater nejsou k dispozici dostatečné údaje k doporučení na úpravu dávky (viz body 4.4 a 5.2). Pacienti s těžkou poruchou funkce jater nemají být paklitaxelem léčeni.

Pediatrická populace: Paclitaxel se nedoporučuje používat u dětí mladších 18 let vzhledem k chybějícím údajům o bezpečnosti a účinnosti.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1, zejména na glyceromakrogol-ricinoleát (viz bod 4.4).

Paklitaxel je kontraindikován v období těhotenství a kojení.

Paklitaxel se nesmí používat u pacientů s výchozím počtem neutrofilů <1 500/mm³ (< 1 000/mm³ pro pacienty s KS).

U pacientů s KS je paklitaxel také kontraindikován při současně probíhajících vážných nezvládnutých infekcích.

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Paklitaxel má být podáván pod dohledem lékaře se zkušenostmi s podáváním protinádorové chemoterapie. Protože se může vyskytnout vážná reakce hypersenzitivity, musí být v dosahu odpovídající podpůrná zařízení (přístroje).

Vzhledem k možnosti extravazace je vhodné pozorně sledovat místo infuze kvůli možné infiltraci při podávání léků.

Pacienti musí být premedikováni kortikosteroidy, antihistaminiky a H2 antagonisty (viz bod 4.2).

Paklitaxel musí být při kombinované léčbě s cisplatinou podán jako první (viz bod 4.5).

Významné hypersenzitivní reakce: U < 1 % pacientů léčených paklitaxelem se po příslušné premedikaci vyskytl angioneurotický edém a generalizovaná kopřivka, charakterizované dušností a hypotenzí vyžadující léčbu. Tyto reakce jsou pravděpodobně zprostředkovány histaminem. Při závažné hypersenzitivní reakci je potřeba okamžitě ukončit infuzi paklitaxelu, zahájit symptomatickou léčbu a nepokračovat v následujících léčebných cyklech.

Útlum kostní dřeně (primární neutropenie) představuje hlavní toxický projev limitující dávkování. Je proto potřeba zajistit častou kontrolu krevního obrazu. Podání paklitaxelu se nemá opakovat, dokud počet neutrofilů nedosáhne > 1 500/mm3 (> 1 000/mm3 pro pacienty s KS) a počet krevních destiček je > 100 000/mm3 (> 75 000/mm3 pro pacienty s KS). V klinické studii s pacienty s KS dostávala většina pacientů stimulační faktor pro kolonie granulocytů (G-CSF).

Závažné abnormality vedení vzruchů v srdci byly při monoterapii paklitaxelem hlášeny zřídka. Jestliže se u pacientů vyskytnou vážné poruchy vedení během podávání paklitaxelu (např. AV blok, ventrikulární tachykardie), musí se zahájit vhodná terapie a během následujícího léčebného cyklu paklitaxelem musí být pacient nepřetržitě monitorován.

V průběhu podávání paklitaxelu byla pozorována hypotenze, hypertenze a bradykardie; pacienti jsou většinou asymptomatičtí a obecně nevyžadují léčbu. Doporučuje se častá kontrola vitálních funkcí, zejména během první hodiny infuze paklitaxelu. Závažné kardiovaskulární příhody byly zjištěny častěji u pacientů s NSCLC než u pacientek s karcinomem prsu nebo ovaria. V klinické studii pacientů s AIDS-KS byl hlášen jediný případ srdečního selhání v souvislosti s paklitaxelem.

Používá-li se paklitaxel v kombinaci s doxorubicinem nebo trastuzumabem při počáteční léčbě metastatického karcinomu prsu, musí se věnovat pozornost sledování srdeční funkce. Pacienti, kteří jsou kandidáty pro léčbu paklitaxelem v této kombinaci, se musejí podrobit vstupnímu vyšetření srdce zahrnujícímu anamnézu, fyzikální vyšetření, elektrokardiogram (EKG), echokardiogram a/nebo MUGA-sken (vícenásobný akviziční sken). Srdeční funkce se musí během léčby dále sledovat (tzn. každé tři měsíce). Sledování pomůže identifikovat pacienty, u nichž se rozvíjí porucha srdeční činnosti a ošetřující lékař má při rozhodování o frekvenci sledování komorových funkcí pečlivě stanovit kumulativní dávku (mg/m²) podávaného antracyklinu. Jakmile vyšetření ukáže zhoršení srdeční funkce, a to i asymptomatické, je třeba, aby ošetřující lékař pečlivě vyhodnotil klinický přínos další léčby ve vztahu k možnému poškození srdce včetně poškození nevratného. Pokud se rozhodne pokračovat v léčbě, je vhodné zajistit častější kontrolu srdeční funkce (např. každé 1–2 cykly). Podrobnější informace viz SPC pro trastuzumab nebo doxorubicin.

Periferní neuropatie se sice objeví často, závažné příznaky se však vyvinou vzácně. Ve vážných případech se doporučuje snížení dávky o 20 % (25 % u pacientů s KS) pro všechny další léčebné cykly paklitaxelu. U pacientů s NSCLC a u pacientek s karcinomem ovaria léčených primárně paklitaxelem mělo jeho podání formou 3-hodinové infuze v kombinaci s cisplatinou za následek zvýšený výskyt závažné neurotoxicity ve srovnání s monoterapií paklitaxelem a (nebo) cyklofosfamidem s následným podáním cisplatiny.

Pacienti s poruchami funkce jater mohou být vystaveni zvýšenému riziku toxicity, zejména ve formě dřeňového útlumu stupně III-IV. Nejsou žádné důkazy o tom, že by se toxicita paklitaxelu zvýšila, podává-li se přípravek formou 3-hodinové infuze pacientům s mírnou poruchou funkce jater. Podává-li se paklitaxel formou déle trvající infuze, může se u pacientů se středně závažným až velmi závažným poškozením jater vyvinout výraznější útlum kostní dřeně.

Pacienty je třeba pečlivě sledovat, zda u nich nevzniká výrazná deprese kostní dřeně (viz bod 4.2). K doporučení změny dávkování u pacientů s mírnými až středně závažnými poruchami funkce jater nejsou k dispozici dostatečné údaje (viz bod 5.2).

Pro pacienty se závažnou výchozí cholestázou nejsou k dispozici žádné údaje. Pacienti se závažnými poruchami funkce jater se paklitaxelem léčit nemají.

Vzhledem k tomu, že paklitaxel obsahuje ethanol (401,7 mg/ml), je třeba uvážit možný vliv na centrální nervový systém a další účinky.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, aby nedošlo k intraarteriálnímu podání paklitaxelu, protože ve studiích místní snášenlivosti na zvířatech intraarteriální aplikace přípravku vyvolala závažné tkáňové reakce.

Pseudomembranózní kolitida byla hlášena vzácně, a to včetně případů, kdy se pacienti současně neléčili antibiotiky. Tuto reakci je třeba uvážit při diferenciální diagnostice závažného nebo setrvávajícího průjmu, vzniklého během podávání paklitaxelu nebo krátce po něm.

Paklitaxel může v kombinaci s ozařováním plic (bez ohledu na sled léčby) podporovat vznik intersticiální pneumonitidy.

U pacientů s KS je závažná mukozitida vzácná. Dojde-li k vážným reakcím, má se dávka paklitaxelu snížit o 25 %.

Jelikož Paclitaxel „Ebewe“ obsahuje polyethoxylový ricinový olej (glyceromakrogol-ricinoleát), může způsobit vážné alergické reakce.

4.5    Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Premedikace cimetidinem nemá vliv na clearance paklitaxelu.

V doporučeném dávkovacím režimu paklitaxelu v primární léčbě chemoterapie karcinomu ovaria se paklitaxel podává vždy před cisplatinou. Podá-li se před cisplatinou, odpovídá bezpečnostní profil paklitaxelu profilu hlášenému pro použití paklitaxelu samotného. Podání paklitaxelu po cisplatině má za následek výraznější depresi kostní dřeně a zhruba 20% snížení clearance paklitaxelu. U pacientek léčených v gynekologických indikacích paklitaxelem a cisplatinou se může vyskytnout zvýšené riziko výskytu selhání ledvin v porovnání s monoterapií cisplatinou.

Pokud jsou paklitaxel a doxorubicin podány v krátkém časovém odstupu, může se snížit eliminace doxorubicinu a jeho aktivních metabolitů; proto se má paklitaxel v primární léčbě metastazujícího karcinomu prsu podat 24 hodin po doxorubicinu (viz bod 5.2).

Metabolismus paklitaxelu je částečně katalyzován izoenzymy CYP2C8 a CYP3A4 cytochromu P450. Proto se vzhledem k neexistenci farmakokinetických studií lékových interakcí doporučuje opatrnost při podávání paklitaxelu současně s léky, o nichž je známo, že inhibují CYP2C8 nebo CYP3A4 (např. ketokonazol a jiná imidazolová antimykotika, erythromycin, fluoxetin, gemfibrozil, klopidogrel, cimetidin, ritonavir, sachinavir, indinavir a nelfinavir), neboť toxicita paklitaxelu může být zvýšena vzhledem k vyšší expozici paklitaxelu. Podávání paklitaxelu současně s léky, o nichž je známo, že jsou induktory buď CYP2C8, nebo CYP3A4 (např. rifampicin, karbamazepin, fenytoin, efavirenz, nevirapin) se nedoporučuje, protože účinnost paklitaxelu může být narušena při nižší expozici paklitaxelu.

Jak vyplývá ze studií u pacientů s KS, kteří užívali současně více léčivých přípravků, byla systémová clearance paklitaxelu významně nižší za přítomnosti nelfinaviru a ritonaviru, ale nikoli indinaviru. Dostatečné informace o interakci s jinými inhibitory proteázy nejsou k dispozici. Proto se má pacientům na současné terapii s inhibitory proteázy paklitaxel podávat opatrně.

4.6    Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Nejsou k dispozici žádné informace o použití paklitaxelu u těhotných žen. Bylo prokázáno, že paklitaxel je embryotoxický a fetotoxický u králíků a snižuje fertilitu u potkanů. Stejně jako jiné cytotoxické léčivé přípravky by paklitaxel mohl poškodit plod, je-li podán těhotné ženě. Proto paklitaxel nemá být během těhotenství užíván, pokud to není nezbytně nutné. Ženy ve fertilním věku je nutno upozornit, aby se během léčby paklitaxelem vyvarovaly otěhotnění, a aby v případě otěhotnění ihned informovaly svého ošetřujícího lékaře.

Kojení

Paklitaxel je během kojení kontraindikován (viz bod 4.3 kontraindi­kace). Není známo, zda se paklitaxel vylučuje do mateřského mléka. Kojení se v průběhu léčby paklitaxelem musí přerušit.

Fertilita

Pacientky a pacienti ve fertilním věku, a/nebo jejich partneři mají nejméně 6 měsíců po ukončení léčby paklitaxelem používat účinnou antikoncepci.

Pacienti mužského pohlaví se mají poradit ohledně zmrazení spermií před léčbou paklitaxelem vzhledem k možnosti neplodnosti.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nebylo prokázáno, že léčba paklitaxelem ovlivňuje schopnost řídit a obsluhovat stroje. Je však třeba vzít v úvahu, že Paclitaxel „Ebewe“ obsahuje alkohol (viz body 4.4 a 6.1).

4.8 Nežádoucí účinky

Pokud není uvedeno jinak, vztahuje se následující diskuse na celkovou bezpečnostní databázi 812 pacientů se solidními tumory, léčenými v klinických studiích paklitaxelem v monoterapii. Vzhledem k tomu, že populace s KS je velmi specifická, je na konci této části připojena samostatná kapitola vycházející z klinické studie u 107 pacientů.

Pokud není uvedeno jinak, jsou frekvence a stupeň závažnosti nežádoucích účinků celkově podobné u pacientů s karcinomem vaječníků, prsu a nemalobuněčným karcinomem plic, užívajících paklitaxel. Žádné z hlášených toxických účinků nebyly specificky ovlivněny věkem.

Nejčastější významný nežádoucí účinek byl útlum kostní dřeně. Závažná neutropenie (< 500 buněk/mm3) se vyskytla u 28 % pacientů, ale nebyla spojena s febrilními epizodami. Pouze u 1 % pacientů se projevila závažná neutropenie po dobu > 7 dnů. Trombocytopenie byla hlášena u 11 % pacientů. 3 % pacientů měla nejnižší hladinu počtu destiček < 50 000/mm3 nejméně jednou během studie. Anémie byla zjištěna u 64 % pacientů, ale byla závažná (Hb < 5 mmol/l) pouze u 6 % pacientů. Výskyt a závažnost anémie jsou závislé na výchozích hodnotách hemoglobinu.

Neurotoxicita, zejména periferní neuropatie, se vyskytovala častěji a byla závažnější po tříhodinové infuzi 175 mg/m2 (neurotoxicita u 85 %, vážná u 15 %) než po 24-hodinové infuzi 135 mg/m2 (periferní neuropatie u 25 %, vážná u 3 %), jestliže byl paklitaxel kombinován s cisplatinou. U pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic a u pacientek s karcinomem vaječníků, léčených paklitaxelem podávaným po dobu 3 hodin a pak cisplatinou, je výrazně zvýšen výskyt závažné neurotoxicity. Periferní neuropatie může vzniknout po prvním léčebném cyklu a může se zhoršit po další expozici paklitaxelu. Periferní neuropatie byla v několika případech důvodem k zastavení léčby paklitaxelem. Senzorické příznaky se obvykle zlepšily nebo zcela vymizely během několika měsíců po ukončení léčby paklitaxelem. Předchozí neuropatie, vzniklé následkem předchozí léčby, nejsou kontraindikací terapie s paklitaxelem.

Artralgie či myalgie se vyskytly u 60 % pacientů a byly závažné u 13 % pacientů.

Významná hypersenzitivní reakce, potenciálně fatální (definovaná jako hypotenze vyžadující léčbu, angioneurotický edém, dýchací potíže vyžadující bronchodilatační terapii, nebo generalizovaná urtikarie) se vyskytla u dvou pacientů (< 1 %). Celkem 34 % pacientů (17 % všech léčebných cyklů) mělo lehčí hypersenzitivní reakce. Tyto lehčí reakce se projevily zejména zčervenáním a vyrážkami, které nevyžadovaly léčebný zásah ani nebránily pokračování léčby paklitaxelem.

Reakce v místě vpichu při nitrožilním podání mohou způsobit lokalizovaný edém, bolestivost, zčervenání kůže a induraci; extravazát může také způsobit celulitidu. Bylo hlášeno olupování a/nebo šupinatění kůže, občas ve vztahu k extravazaci. Může se objevit také změna zbarvení kůže. V ojedinělých případech byl hlášen opakovaný výskyt kožních reakcí v místě předchozí extravazace po podání paklitaxelu na jiné místo.

• V současné době není známa žádná specifická léčba krvácivých reakcí.

• V některých případech k nástupu reakce v místě vpichu injekce došlo buď během déle trvající infuze, nebo se zpožděním po týdnu až 10 dnech.

• V tabulce uvedené níže je seznam nežádoucích účinků různé závažnosti, vzniklých v souvislosti s monoterapií paklitaxelem, podávaným formou tříhodinové infuze pacientům s metastázami (812 pacientů léčených v klinických studiích) a hlášených během sledování bezpečnosti* (surveillance) paklitaxelu po jeho uvedení na trh.

Frekvence nežádoucích účinků, uvedených níže, je definována podle této konvence:

Velmi časté (> 1/10); časté (> 1/100, <1/10); méně časté (> 1/1,000, <1/100); vzácné (> 1/10,000, < 1/1,000); velmi vzácné (< 1/10,000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky uvedeny s klesající závažností.

Alopecie: Alopecie byla pozorována u 87 % pacientů a její začátek byl náhlý. U většiny pacientů, u nichž se vyskytne alopecie, se předpokládá výrazná ztráta >50 % vlasů.

U pacientek s karcinomem prsu, které dostávaly paklitaxel v adjuvantní léčbě po AC, se častěji než u pacientek léčených pouze AC vyskytla neurosenzorická toxicita, hypersenzitivní reakce, artralgie/myalgie, anémie, infekce, horečka, nauzea/zvracení a průjem. Přesto frekvence výskytu těchto účinků odpovídala situaci při použití paklitaxelu v monoterapii, jak je popsáno výše.

Následující diskuse se zabývá dvěma rozsáhlými studiemi primární chemoterapie karcinomu vaječníků (paklitaxel + cisplatina: více než 1050 pacientů); dvěma studiemi ve fázi III, v nichž se léčil v primární léčbě metastazující karcinom prsu: jedna zkoumající kombinační léčbu s doxorubicinem (paklitaxel + doxorubicin: 267 pacientů), druhá zkoumající kombinaci s trastuzumabem (plánovaná analýza podskupiny paklitaxel + trastuzumab: 188 pacientů) a dvěma studiemi ve fázi III, v nichž se léčil pokročilý nemalobuněčný karcinom plic (paklitaxel + cisplatina: více než 360 pacientů) (viz bod 5.1).

Při podání formou tříhodinové infuze během primární chemoterapie karcinomu vaječníků byly neurotoxicita, artralgie/myalgie a hypersenzitivita hlášeny častěji a jako vážnější u pacientů, kteří se léčili paklitaxelem a následně cisplatinou, než u pacientů, kteří byli léčeni cyklofosfamidem a následně cisplatinou. Ve srovnání s cyklofosfamidem s následnou cisplatinou se myelosuprese vyskytla méně často a byla méně vážná po podání paklitaxelu formou tříhodinové infuze, po níž byla podána cisplatina.

Při podání paklitaxelu (220 mg/m²) tříhodinovou infuzí následovanou po 24 hodinách infuzí doxorubicinu (50 mg/m²) byl v primární léčbě metastatického karcinomu prsu výskyt neutropenie, anémie, periferní neuropatie, artralgie/myalgie, astenie, horečky a průjmu častější a průběh závažnější než při podání standardní FAC léčby (5-FU 500 mg/m², doxorubicin 50 mg/m², cyklofosfamid 500 mg/m²). Při léčbě paklitaxelem (220 mg/m²) a doxorubicinem (50 mg/m²) se méně často a s menší závažností vyskytla nauzea a zvracení než u standardního FAC režimu. K menší četnosti výskytu a menší závažnosti nauzey a zvracení mohlo přispět použití kortikosteroidů ve skupině pacientů léčených kombinací paklitaxel/do­xorubicin.

Při podání paklitaxelu formou 3-hodinové infuze v kombinaci s trastuzumabem v primární léčbě pacientek s metastazujícím karcinomem prsu byly (bez ohledu na souvislost s paklitaxelem nebo trastuzumabem) častěji než při podání paklitaxelu v monoterapii hlášeny tyto příhody: srdeční selhání (8 % oproti 1 %), infekce (46 % oproti 27 %), zimnice (42 % oproti 4 %), horečka (47 % oproti 23 %), kašel (42 % oproti 22 %), vyrážka (39 % oproti 18 %), artralgie (37 % oproti 21 %), tachykardie (12 % oproti 4 %), průjem (45 % oproti 30 %), hypertenze (11 % oproti 3 %), epistaxe (18 % oproti 4 %), akné (11 % oproti 3 %), herpes simplex (12 % oproti 3 %), náhodný úraz (13 % oproti 3 %), nespavost (25 % oproti 13 %), rinitida (22 % oproti 5 %), sinusitida (21 % oproti 7 %) a reakce v místě vpichu (7 % oproti 1 %). Některé z těchto rozdílů v četnosti mohou být způsobeny vyšším počtem léčebných cyklů a delší léčbou při použití kombinace paklitaxelu/tras­tuzumabu ve srovnání s paklitaxelem v monoterapii. Pro kombinaci paklitaxelu/tras­tuzumabu ve srovnání s paklitaxelem v monoterapii byly vážné příhody hlášeny v podobných poměrných hodnotách.

Při podání doxorubicinu v kombinaci s paklitaxelem u metastatického karcinomu prsu byl pozorován výskyt abnormalit srdeční kontraktility (> 20% snížení ejekční frakce levé komory) u 15 % pacientek proti 10 % při standardní FAC léčbě. Městnavé srdeční selhání bylo pozorováno v < 1 % případů jak ve skupině léčené kombinací paklitaxel/do­xorubicin, tak ve skupině léčené standardně FAC. Při podání trastuzumabu v kombinaci s paklitaxelem pacientkám, které podstoupily předchozí léčbu antracykliny, byla hlášena zvýšená frekvence a zvýšená závažnost srdeční dysfunkce ve srovnání s pacientkami, které se léčily paklitaxelem samotným (NYHA třída I/II 10 % proti 0 %; NYHA třída III/IV 2 % oproti 1 %) a vzácně byla spojena s úmrtím (viz Souhrn údajů o přípravku trastuzumab). Ve všech případech, kromě těchto vzácných výjimek, pacientky na léčbu reagovaly příznivě.

Radiační pneumonitida byla hlášena u pacientek na současné radioterapii.

Podle klinické studie zahrnující 107 pacientů byla kromě nežádoucích hematologických a hepatálních účinků (viz níže) frekvence a závažnost nežádoucích účinků celkem podobná u pacientů s KS a pacientů léčených paklitaxelem v monoterapii pro jiné solidní tumory.

Poruchy krve a lymfatického systému: Útlum kostní dřeně představoval hlavní toxický účinek limitující dávku. Nejdůležitější hematologický toxický účinek byla neutropenie. V průběhu prvního léčebného cyklu se závažná neutropenie (< 500 buněk/mm3) vyskytla u 20 % pacientů. Během celého léčebného období byla

závažná neutropenie pozorována u 39 % pacientů. Neutropenie setrvávala po > 7 dnů u 41 % a po 30–35 dnech u 8 % pacientů. U všech sledovaných pacientů odezněla do 35 dnů. Neutropenie stupně 4 trvající > 7 dnů se vyskytla ve 22 %.

Febrilní neutropenie spojená s paklitaxelem byla hlášena u 14 % pacientů a v 1,3 % léčebných cyklů. V souvislosti s podáváním paklitaxelu se vyskytly 3 septické příhody (2,8 %), které vedly k úmrtí.

Trombocytopenie byla zjištěna u 50 % pacientů a u 9 % pacientů byla závažná (< 50 000 buněk/mm³). Pouze u 14 % pacientů došlo k poklesu počtu destiček pod 75 000 buněk/mm³, a to nejméně jednou během léčby. Krvácivé příhody spojené s paklitaxelem byly hlášeny u < 3 % pacientů, ale tyto hemoragie byly lokalizované.

Anemie (Hb < 110 g/l) byla pozorována u 61 % pacientů a u 10 % byla závažná (Hb < 8 g/dl). Transfuze červených krvinek byla nutná u 21 % pacientů.

Poruchy jater a žlučových cest: Mezi pacienty (> 50 % užívalo inhibitory proteázy) s normální výchozí funkcí jater mělo 28 % zvýšenou hladinu bilirubinu, 43 % zvýšenou aktivitu alkalické fosfatázy a 44 % vzestup AST (SGOT). Závažné zvýšení každého z těchto ukazatelů se vyskytlo v 1 % případů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

V současné době není proti paklitaxelu známo antidotum. V případě předávkování má být pacient pečlivě sledován. Léčba má být zaměřena na hlavní očekávané toxicity, mezi které patří deprese kostní dřeně, periferní neurotoxicita a mukozitida.

Předávkování u dětských pacientů může být spojeno s akutní toxicitou ethanolu.

5.   FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1    Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Cytostatika (taxany).

ATC kód: L01CD01

Paklitaxel je antimikrotubulové agens, které podporuje tvorbu mikrotubulů z tubulinových dimerů a stabilizuje mikrotubuly tím, že brání depolymerizaci. Díky této stabilizaci se potlačuje normální dynamická reorganizace mikrotubulové sítě, což je nezbytné pro vitální buněčné funkce v interfázi a v mitóze. Kromě toho paklitaxel indukuje vznik abnormálního uspořádání a shluků mikrotubulů během celého buněčného cyklu a mnohonásobné hvězdicovité seskupení mikrotubulů během mitózy.

Karcinom ovaria:

Bezpečnost a účinnost paklitaxelu byly hodnoceny ve dvou velkých randomizovaných kontrolovaných studiích (srovnání s léčbou cyklofosfamidem 750 mg/m² + cisplatinou 75 mg/m²) při primární léčbě karcinomu vaječníků. V meziskupinové studii (BMS CA 139–209) bylo více než 650 pacientkám s primárním karcinomem vaječníků ve stadiu IIb-c, III nebo IV podáno maximálně 9 léčebných cyklů

10/15

paklitaxelu (175 mg/m² během 3-hodinového intervalu) s následným podáním cisplatiny (75 mg/m²), nebo dostaly kontrolní léčivo. V jiné velké studii (GOG 111/BMS CA139–022) bylo použito maximálně 6 léčebných cyklů paklitaxelu (135 mg/ m² během 24-hodinové infuze) v kombinaci s cisplatinou (75 mg/ m²), nebo kontrolní léčba; studie se zúčastnilo více než 400 pacientek s primárním karcinomem vaječníků ve stadiu III nebo IV a reziduálním nádorem > 1 cm po provedení laparotomie, nebo se vzdálenými metastázami. Výsledky dvojího různého dávkování nebyly sice srovnávány přímo, ale v obou studiích měly pacientky léčené paklitaxelem a cisplatinou významně vyšší stupeň odezvy, pozdější začátek dalšího vývoje nemoci a delší dobu přežití než pacientky se standardní léčbou. U pacientek s karcinomem vaječníků, jimž byla podána 3-hodinová infuze paklitaxelu/cis­platiny, se neurotoxicita a artralgie/myalgie vyskytla častěji, ale myelosuprese méně často než u pacientek léčených cyklofosfamidem/cis­platinou. Úroveň závažné toxicity byla u obou skupin srovnatelná.

Karcinom prsu:

• V adjuvantní léčbě karcinomu prsu postihujícího i lymfatické uzliny bylo léčeno 3121 pacientek s adjuvantní terapií léčeno paklitaxelem, anebo chemoterapeutiky zpočátku léčeny nebyly; dále pak následovaly čtyři léčebné cykly s doxorubicinem a cyklofosfamidem (CALGB 9344, BMS CA 139–223). Průměrná doba dalšího sledování byla 69 měsíců. Celkově měly pacientky léčené paklitaxelem v porovnání s pacientkami léčenými pouze AC signifikantně o 18 % sníženo riziko relapsu onemocnění (p=0,0014) a signifikantně o 19 % bylo také sníženo riziko úmrtí (p=0,0044). Retrospektivní analýzy ukazují přínos léčby ve všech podskupinách pacientek. U pacientek s nádory s negativním nálezem hormonálních receptorů nebo s nádory neznámé etiologie bylo riziko relapsu onemocnění sníženo o 28 % (95% IS: 0,59–0,86) (95% IS = interval spolehlivosti). V podskupině pacientek s nádory s pozitivním nálezem hormonálních receptorů bylo riziko relapsu onemocnění sníženo o 9 % (95% IS: 0,78–1,07). Studie se však nezabývala sledováním prodloužené AC terapie po 4 cyklech léčby. Proto, vzhledem k plánu této studie, nelze vyloučit, že pozorovaný účinek může být částečně způsoben rozdílnou délkou chemoterapie mezi dvěma rameny studie (AC 4 cykly; AC + paklitaxel 8 cyklů). Adjuvantní terapie paklitaxelem proto má být považována za alternativu k prodloužené terapii AC.

• V druhé velké klinické studii s obdobným plánem, sledující adjuvantní léčbu karcinomu prsu zasahujícího i lymfatické uzliny bylo randomizováno 3060 pacientek, které buď byly, nebo nebyly léčeny ve 4 cyklech vyšší dávkou 225 mg/m² paklitaxelu a následně pak 4 cykly AC (NSABP B-28, BMS CA 139–270). Po sledování průměrně po dobu 64 měsíců se u pacientek léčených paklitaxelem signifikantně projevilo snížení rizika relapsu onemocnění o 17 % v porovnání se skupinou léčenou pouze AC (p=0,0006); léčba paklitaxelem byla také spojena se snížením rizika úmrtí o 7 % (95% IS: 0,78–1,12). Všechny analýzy podskupin ukázaly přínos ve skupině léčené paklitaxelem. V této studii vykázaly pacientky s hormonálně pozitivními nádory snížení opětovného výskytu onemocnění o 23 % (95% IS: 0,6–0,92); ve skupině pacientek s hormonálně negativními nádory bylo snížení relapsu onemocnění o 10 % (95% IS: 0,7–1,11).

• V druhé významné studii byla účinnost a bezpečnost kombinace paklitaxelu a Herceptinu (trastuzumab) hodnocena plánovanou podskupinovou analýzou (pacientky s metastazujícím karcinomem prsu, které v předchozí léčbě užívaly jako adjuvans antracykliny) v rámci studie HO648g. Účinnost Herceptinu v kombinaci s paklitaxelem u pacientek, které nedostaly předchozí adjuvantní léčbu antracykliny, nebyla prokázána. Kombinace trastuzumabu (úvodní dávka 4 mg/kg, poté týdně 2 mg/kg) a paklitaxelu (175 mg/m²) v 3hodinové infuzi podané každé tři týdny se srovnávala s paklitaxelem podávaným v monoterapii (175 mg/m²) 3hodinovou infuzí každé tři týdny 188 pacientkám s metastazujícím karcinomem prsu, které vylučovaly nadměrné množství HER2 (2+ nebo 3+, měřeno imunohistochemicky) a které byly předtím léčeny antracykliny. Paklitaxel se podával každé tři týdny v nejméně šesti léčebných cyklech, trastuzumab se aplikoval jednou týdně až do progrese nemoci. Studie prokázala významné výhody kombinace paklitaxelu/tras­tuzumabu, pokud jde o interval do progrese (6,9 oproti 3,0 měsícům), stupeň odezvy (41 % oproti 17 %) a trvání odezvy (10,5 oproti 4,5 měsícům) ve srovnání se samotným paklitaxelem. Nejvýznamnější toxický účinek při kombinaci paklitaxelu/tras­tuzumabu byla srdeční dysfunkce (viz bod 4.8).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Plazmatická koncentrace paklitaxelu po nitrožilním podání bifázicky klesá.

Farmakokinetika paklitaxelu byla zjišťována po 3– a 24hodinové infuzi dávek 135 a 175 mg/m². Střední terminální poločas byl 3,0 až 52,7 hodin a střední nekompartmentově odvozená hodnota celkové tělesné clearance byla 11,6 až 24,0 l/h/m²; celková tělesná clearance se snižovala se zvýšením koncentrací v plazmě. Střední distribuční objem v rovnovážném stavu byl 198 až 688 l/m², což svědčí o rozsáhlé extravaskulární distribuci a/nebo vázání v tkáních. Zvýšení dávek při 3hodinové infuzi mělo za následek nelineární farmakokinetiku. Při zvýšení dávky o 30 % z 135 mg/m² na 175 mg/m² se Cmax zvýšila o 75 % a AUC0., o 81 %.

Po intravenózním podání 100 mg/m² 3hodinovou infuzí 19 pacientům s KS byla Cmax 1 530 ng/ml (rozmezí 761–2860 ng/ml) a střední AUC 5619 ng/h/ml (rozmezí 2609 – 9428 ng/h/ml). Clearance byla 20,6 l/h/m2 (rozmezí 11–38) a distribuční objem byl 291 l/m2 (rozmezí 121–638). Terminální eliminační poločas byl v průměru 23,7 hodiny (rozmezí 12–33).

Bylo zjištěno, že intraindividuální systémová expozice paklitaxelu u jednotlivých pacientů kolísala jen minimálně. Kumulace paklitaxelu při opakovaných léčebných kurzech nebyly zjištěny.

In vitro studie vazby na sérové proteiny ukazují, že 89–98 % paklitaxelu je vázáno na proteiny. Cimetidin, ranitidin, dexametazon či difenhydramin vazbu paklitaxelu na proteiny neovlivnily.

Distribuce a metabolismus paklitaxelu u člověka nebyly plně objasněny. Kumulativní vylučování nezměněného paklitaxelu v moči je v průměru 1,3 % až 12,6 % dávky, což svědčí o rozsáhlé extrarenální clearance. Metabolismus v játrech a biliární clearance asi představují hlavní mechanismus eliminace paklitaxelu. Paklitaxel se primárně metabolizuje účinkem enzymů systému cytochromu P450. V průměru 26 % radioaktivně označené dávky paklitaxelu bylo vyloučeno stolicí ve formě 6alfa-hydroxypaklitaxelu, 2 % ve formě 3'p-dihydroxypakli­taxelu a 6 % ve formě 6a-3'p-dihydroxypakli­taxelu. Vznik těchto hydroxylovaných metabolitů katalyzuje CYP2C8, resp. jak izoenzym 2C8, tak i 3A4. Účinky renální či hepatální insuficience na eliminaci paklitaxelu po 3hodinové infuzi nebyly zjišťovány. Při podání dávek 135 mg/m² paklitaxelu ve formě 3hodinové infuze ležely hodnoty farmakokinetických parametrů u hemodialyzovaného pacienta v rozsahu hodnot nalezených u nedialyzovaných pacientů.

V klinických studiích, v nichž byl podáván současně paklitaxel a doxorubicin, byla distribuce a eliminace doxorubicinu a jeho metabolitů prodloužena. Pokud se paklitaxel podal ihned po doxorubicinu, bylo celkové množství paklitaxelu v plazmě o 30 % vyšší než při jeho podání až za 24 hodin po doxorubicinu.

Před použitím paklitaxelu v kombinacích s dalšími léčivy si, prosím, přečtěte Souhrn údajů o přípravcích cisplatina, doxorubicin nebo trastuzumab pro informaci o použití těchto látek.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Karcinogenní potenciál paklitaxelu nebyl sledován. Vzhledem k farmakodyna­mickému mechanismu účinku je však paklitaxel pravděpodobně potenciální karcinogen.

Bylo zjištěno, že paklitaxel má mutagenní účinek jak in vitro, tak in vivo na studované systémy savců.

6.   FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1   Seznam pomocných látek

Glyceromakrogol-ricinoleát

Bezvodý ethanol

6.2    Inkompatibility

Glyceromakrogol-ricinoleát může způsobit vyluhování di-(2-etylhexyl)ftalátu (DEHP) z nádob vyrobených z měkčeného polyvinylchloridu (PVC) v množství vzrůstajícím s časem a koncentrací. Proto má příprava, uchovávání a podávání naředěného přípravku Paclitaxel „Ebewe“ 6 mg/ml koncentrát pro infuzní roztok probíhat v zařízeních neobsahujících PVC.

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6.

6.3 Doba použitelnosti

Lahvičky před otevřením

3 roky.

Po otevření před naředěním

Chemická a fyzikální stabilita po prvním použití a následujících opakovaných vpíchnutích jehly a odebrání přípravku byla prokázána po dobu 28 dní při teplotě 25 °C.

Z mikrobiologického hlediska má být přípravek po otevření uchováván po dobu maximálně 28 dní při teplotě 25 °C. Jiná doba a podmínky uchovávání jsou v odpovědnosti uživatele.

Po naředění

Chemická a fyzikální stabilita po naředění byla prokázána na dobu 48 hodin při teplotě 25 °C a při teplotách 2 až 8 °C.

Z mikrobiologického hlediska má být naředěný přípravek použit okamžitě. Nepoužije-li se okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by neměla být delší než 24 hodin při 2 až 8 °C, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a zaručených aseptických podmínek.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Injekční lahvička před otevřením: Uchovávejte injekční lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

O uchovávání naředěného přípravku viz bod 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Skleněná lahvička typu I (se zátkou z butylpryže) obsahující 5 ml, 16,7 ml, 25 ml, 50 ml nebo 100 ml roztoku.

1, 5 nebo 10 lahviček je baleno s ochranným plastovým přebalem (ONKO-SAFE) nebo bez něho v papírové krabičce.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Jako u všech antineoplastických látek je třeba při manipulaci s paklitaxelem postupovat opatrně.

Těhotné ženy a ženy ve fertilním věku je nutno upozornit, aby se vyvarovaly styku s cytotoxickými látkami.

Ředění má provádět vyškolený personál za aseptických podmínek v určených prostorách. Je třeba použít vhodné ochranné rukavice. Je nutno vyvarovat se styku paklitaxelu s kůží a sliznicemi. V případě kontaktu s kůží se musí postižené místo důkladně umýt mýdlem a vodou. Po místním styku s přípravkem bylo pozorováno mravenčení, pálení a zčervenání. V případě kontaktu se sliznicemi je třeba je důkladně opláchnout vodou. Po vdechnutí byla hlášena dušnost, bolest na prsou, pálení v krku a nauzea.

Pokud jsou neotevřené lahvičky zmrazeny, může se vytvořit precipitát, který se rozpustí po mírném protřepání nebo i bez něho, když roztok dosáhne pokojové teploty. Kvalita přípravku tím není ovlivněna. Jestliže roztok zůstal zakalený nebo jestli obsahuje nerozpuštěnou sraženinu, je nutné obsah lahvičky zlikvidovat.

Po opakovaných vpíchnutích jehly a odběrech přípravku si lahvičky zachovávají mikrobiologickou, chemickou a fyzikální stabilitu po dobu 28 dní při teplotě 25 °C. Jiná doba a podmínky uchovávání jsou v odpovědnosti uživatele.

Příprava k nitrožilnímu podání: Před infuzí musí být paklitaxel zředěn za použití aseptických postupů v 0,9% roztoku chloridu sodného na injekci nebo v 5% roztoku glukosy na injekci nebo v 5% roztoku glukosy na injekci a 0,9% roztoku chloridu sodného na injekci na konečnou koncentraci 0,3 až 1,2 mg/ml.

Chemická a fyzikální stabilita roztoku připraveného pro infuzi byla prokázána při 5 °C a 25 °C po dobu 48 hodin, pokud byl přípravek naředěn 5% roztokem glukosy na injekci, a po dobu 48 hodin, pokud byl naředěn 0,9% roztokem chloridu sodného na injekci. Z mikrobiologického hlediska se má naředěný přípravek použít okamžitě. Nepoužije-li se okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku před použitím spadají pod odpovědnost uživatele a normálně by neměla být delší než 24 hodin při 2 až 8 °C, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a zaručených aseptických podmínek.

Po naředění je přípravek určen k jednorázovému použití.

Při přípravě se může objevit v roztoku slabý zákal, který se připisuje složení vehikula a který není možné odstranit filtrací. Infuzní roztok se má podávat přes vložený filtr s mikroporézní membránou s velikostí pórů < 0,22 gm. Po simulovaném podání roztoku i.v. hadičkou s vloženým filtrem nebylo zjištěno žádné významné snížení účinnosti.

Během infuzí paklitaxelu byla vzácně hlášena precipitace obvykle ke konci 24hodinového infuzního intervalu. Příčina této precipitace sice nebyla objasněna, je však pravděpodobně způsobena přesycením naředěného roztoku. Ke snížení rizika precipitace se má paklitaxel použít co nejdříve po naředění a je třeba se vyvarovat silného třepání, třesení a protřepávání. Infuzní soupravu je třeba před zahájením infuze důkladně propláchnout. Infuzní roztok se má během infuze pravidelně kontrolovat a při vzniku sraženin je třeba infuzi zastavit.

Aby se minimalizovalo riziko expozice pacienta DEHP, který se může uvolňovat z infuzních vaků, setů a jiných lékařských zařízení z měkčeného PVC, má se naředěný Paclitaxel „Ebewe“ uchovávat v lahvích neobsahujících PVC (sklo, polypropylen) nebo plastových vacích (polypropylen, polyolefin) a má se podávat infuzními sety z polyetylenu. Při použití filtračních zařízení s krátkými vstupními a/nebo výstupními hadičkami z měkčeného PVC nedošlo k významnému uvolňování DEHP.

Likvidace: Všechen materiál použitý k ředění, podávání nebo jiným způsobem přicházející do styku s paklitaxelem se musí zlikvidovat v souladu s místními předpisy pro manipulaci s cytostatickými látkami.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Ebewe Pharma Ges.m.b.H.NfG. KG, MondseestraBe 11, 4866 Unterach am Attersee, Rakousko

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO

44/391/06-C

9.   DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 11. 10. 2006

Datum posledního prodloužení registrace: 8. 9. 2010

Další informace o léčivu PACLITAXEL EBEWE 6 MG/ML KONCENTRÁT PRO INFUZNÍ ROZTOK

Jak se PACLITAXEL EBEWE 6 MG/ML KONCENTRÁT PRO INFUZNÍ ROZTOK podává: intravenózní podání - koncentrát pro infuzní roztok
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Injekční lahvička
Velikost balení: 1X50ML I

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
EBEWE Pharma Ges.m.b.H Nfg.KG, Unterach
E-mail: office.cz@sandoz.com
Telefon: 221 421 611