Nonstop lékárna Otevřít hlavní menu

OMEPRAZOL ACTAVIS - souhrnné informace

Síla léku
20MG

Obsahuje účinnou látku:

ATC skupina:

Dostupná balení:

  • 60
  • 28
  • 30
  • 500
  • 100
  • 90
  • 7
  • 14
  • 15
  • 50
  • 56
  • 98
  • 140
  • 280

Podobné léky

Souhrnné informace o léku - OMEPRAZOL ACTAVIS

1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Omeprazol Actavis 10 mg enterosolventní tvrdé tobolky

Omeprazol Actavis 20 mg enterosolventní tvrdé tobolky

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tobolka obsahuje omeprazolum 10 mg nebo 20 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: sacharóza.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Enterosolventní tvrdá tobolka

Omeprazol Actavis 10 mg: neprůhledná žlutá tobolka.

Omeprazol Actavis 20 mg: neprůhledná žlutá tobolka.

Tobolky obsahují bělavé (barvy slonové kosti) až smetanově bílé kulaté mikrogranule.

4. KLINICKÉ ÚDAJE4.1 Terapeutické indikace

Léčba bez porady s lékařem:

Přípravek Omeprazol Actavis 10 mg je indikován k:

  • léčbě příznaků refluxu (tj. pálení žáhy, kyselá regurgitace) u dospělých

Léčba na doporučení a pod dohledem lékaře:

Přípravek Omeprazol Actavis 10 mg a 20 mg je indikován k:

Dospělí

  • léčba duodenálních vředů
  • prevence relapsu duodenálních vředů
  • léčba žaludečních vředů
  • prevence relapsu žaludečních vředů
  • eradikace Helicobacter pylori (H. pylori) u vředové choroby v kombinaci s vhodnými antibiotiky
  • léčba žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID
  • prevence žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u ohrožených pacientů
  • léčba refluxní ezofagitidy
  • dlouhodobá udržovací léčba pacientů s vyléčenou refluxní ezofagitidou
  • léčba symptomatické refluxní choroby jícnu
  • léčba Zollinger-Ellisonova syndromu.

Pediatrické použití

Děti starší 1 roku věku a s hmotností > 10 kg

  • léčba refluxní ezofagitidy
  • symptomatická léčba pálení žáhy a kyselé regurgitace u refluxní choroby jícnu.

Děti starší 4 let věku a dospívající

  • v kombinaci s antibiotiky k léčbě duodenálních vředů způsobených H. pylori.

4.2 Dávkování a způsob podání

Léčba bez porady s lékařem:

Dávkování u dospělých

Léčba příznaků refluxu (tj. pálení žáhy, kyselá regurgitace)

Doporučená dávka přípravku Omeprazol Actavis 10 mg je 20 mg 1× denně po dobu 14 dnů. Než dojde ke zlepšení příznaků, může být nutné užívat tobolky po dobu 2–3 dnů. U většiny pacientů dojde k úplnému ústupu symptomů pálení žáhy v průběhu 7 dnů. Jakmile dojde k úplnému ústupu symptomů, léčba by měla být ukončena.

Zvláštní skupiny pacientů

Porucha funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).

Porucha funkce jater

Předtím, než začnou pacienti s poruchou funkce jater užívat přípravek Omeprazol Actavis 10 mg, lékař by jim měl poradit (viz bod 5.2).

Starší pacienti (> 65 let)

U starších pacientů není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).

Způsob podání

Přípravek Omeprazol Actavis 10 mg se doporučuje podávat ráno, raději mimo jídlo, spolknout celé a zapít polovinou sklenice vody. Tobolky se nesmí kousat nebo drtit.

Pacienti, kteří mají obtíže s polykáním

Pacienti mohou tobolku otevřít, spolknout obsah a zapít polovinou sklenice vody nebo rozmíchat obsah v mírně kyselé tekutině, např. ovocné šťávě nebo jablečném moštu, nebo ve vodě prosté oxidu uhličitého. Pacienty je třeba poučit, že tuto disperzi je třeba ihned vypít (nebo během 30 minut) a vždy zamíchat těsně před pitím a sklenici ještě jednou vypláchnout vodou a obsah vypít.

Alternativně může pacient nechat tobolku nabobtnat v polovině sklenice vody a pelety spolknout. Enterosolventní pelety se nesmí kousat.

Léčba na doporučení a pod dohledem lékaře:

Dávkování u dospělých

Léčba duodenálních vředů

Doporučená dávka u pacientů s aktivním duodenálním vředem je 1 tobolka přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně. U většiny pacientů dojde ke zhojení do dvou týdnů. U pacientů, u kterých nenastalo úplné zhojení po počáteční léčbě, dojde ke zhojení během dalších dvou týdnů léčby. U pacientů se špatně reagujícím duodenálním vředem se doporučují 2 tobolky přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně, přičemž ke zhojení dojde obvykle v průběhu čtyř týdnů.

Prevence relapsu duodenálních vředů

K prevenci relapsu duodenálních vředů u H. pylori negativních pacientů nebo v případě, kde eradikace H. pylori není možná, je doporučená dávka 1 tobolka přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně. U některých pacientů může být dostatečná dávka 10 mg denně. Pokud léčba selže, lze dávku zvýšit na 40 mg.

Léčba žaludečních vředů

Doporučená dávka je 1 tobolka přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně. U většiny pacientů dojde ke zhojení v průběhu čtyř týdnů. U pacientů, u kterých nenastalo úplné zhojení po počáteční léčbě, obvykle dojde ke zhojení v průběhu dalších čtyř týdnů léčby. U pacientů se špatně reagujícím žaludečním vředem se doporučují 2 tobolky přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně, přičemž ke zhojení obvykle dojde v průběhu osmi týdnů.

Prevence relapsu žaludečních vředů

K prevenci relapsu u pacientů se špatně reagujícím žaludečním vředem je doporučená dávka 1 tobolka přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně. V případě potřeby lze dávku zvýšit na 2 tobolky přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně.

Eradikace H. pylori u vředové choroby

K eradikaci H. pylori je při volbě antibiotik nutno zvážit individuální snášenlivost pacienta, přičemž se musí postupovat s ohledem na národní, regionální či místní úroveň rezistence a respektovat doporučení pro léčbu.

  • – Přípravek Omeprazol Actavis 20 mg + klarithromycin 500 mg + amoxicilin 1 000 mg, každý 2× denně po dobu 1 týdne nebo

  • – Přípravek Omeprazol Actavis 20 mg + klarithromycin 250 mg (alternativně 500 mg) + metronidazol 400 mg (nebo 500 mg nebo tinidazol 500 mg), každý 2× denně po dobu 1 týdne nebo

  • – 2 tobolky přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně s amoxicilinem 500 mg a metronidazolem 400 mg (nebo 500 mg nebo tinidazolem 500 mg), obojí 3× denně po dobu 1 týdne.

V každém režimu lze léčbu opakovat, pokud je pacient dále H. pylori pozitivní.

Léčba žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID

Při léčbě žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním nesteroidních antirevmatik je doporučená dávka 1 tobolka přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně. U většiny pacientů dojde ke zhojení v průběhu čtyř týdnů. U pacientů, u kterých nenastalo úplné zhojení po počáteční léčbě, obvykle dojde ke zhojení v průběhu dalších čtyř týdnů léčby.

Prevence žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových pacientů

Při prevenci žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových pacientů (věk > 60 let, žaludeční a duodenální vředy v anamnéze, krvácení v horní části gastrointesti­nálního traktu v anamnéze) je doporučená dávka 1 tobolka přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně.

Léčba refluxní ezofagitidy

Doporučená dávka je 1 tobolka přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně. U většiny pacientů dojde ke zhojení v průběhu čtyř týdnů. U pacientů, u kterých nenastalo úplné zhojení po počáteční léčbě, obvykle dojde ke zhojení v průběhu dalších čtyř týdnů léčby.

U pacientů s těžkou refluxní ezofagitidou se doporučují 2 tobolky přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně, přičemž ke zhojení obvykle dojde v průběhu osmi týdnů.

Dlouhodobá udržovací léčba pacientů se zhojenou refluxní ezofagitidou

Při dlouhodobé udržovací léčbě pacientů se zhojenou refluxní ezofagitidou je doporučená dávka 1 tobolka přípravku Omeprazol Actavis 10 mg 1× denně. V případě potřeby lze dávku zvýšit na 1–2 tobolky přípravku Omeprazol Actavis 20 mg (až na 40 mg) 1× denně.

Léčba symptomatické refluxní choroby jícnu

Doporučená dávka je 1 tobolka přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně po dobu 14 dnů. Pacienti mohou dobře reagovat i na dávku 10 mg denně, a proto je potřeba zvážit individuální úpravu dávky. Někdy může být potřebné užívat tobolky po 2 až 3 po sobě následující dny, než dojde ke zlepšení příznaků. U většiny pacientů dojde ke kompletní úlevě od pálení žáhy během 7 dní. Jakmile dojde k úplnému ústupu symptomů, měla by být léčba přerušena.

Pokud se symptomy po 4 týdnech podávání přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně nezlepší, doporučuje se provést další vyšetření.

Léčba Zollinger-Ellisonova syndromu

U pacientů se Zollinger-Ellisonovým syndromem je nutno dávku individuálně upravit a v léčbě pokračovat tak dlouho, dokud je klinicky indikována. Doporučená počáteční dávka je 3 tobolky přípravku Omeprazol Actavis 20 mg 1× denně. Všichni pacienti s těžkou formou nemoci, kteří nedostatečně reagovali na jiné způsoby léčby, byli efektivně léčeni a ve více než 90 % pacientů udržováni v remisi dávkami 20 až 120 mg omeprazolu denně. Pokud dávka přesáhne 80 mg denně, je třeba ji rozdělit na dvě denní dávky.

Pediatrická populace

Děti starší než 1 rok věku a s hmotností > 10 kg

Léčba refluxní ezofagitidy

Symptomatická léčba pálení žáhy a kyselé regurgitace u refluxní choroby jícnu

Doporučení k dávkování jsou následující:

Věk

Hmotnost

Dávkování

> 1 rok věku

10–20 kg

10 mg jednou denně. Dávku lze v případě potřeby zvýšit na 20 mg jednou denně

> 2 roky věku

> 20 kg

20 mg jednou denně. Dávku lze v případě potřeby zvýšit na 40 mg jednou denně

Refluxní ezofagitida: doba léčby je 4 až 8 týdnů.

Symptomatická léčba pálení žáhy a kyselé regurgitace u refluxní choroby jícnu: doba léčby je 2 až 4 týdny. Pokud není dosaženo kontroly symptomů po 2 až 4 týdnech léčby, pacienti by měli být dále vyšetřeni.

Děti starší než 4 roky věku a dospívající

Léčba duodenálního vředu způsobeného H. pylori

Při volbě vhodné kombinační léčby je nutno přihlédnout k oficiálním národním, regionálním a místním doporučením týkajícím se bakteriální rezistence, trvání léčby (nejčastěji 7 dní, ale někdy až 14 dní) a správného použití antibakteriál­ních látek.

Léčba by měla být vedená lékařem specialistou.

Doporučení k dávkování jsou následující:

Hmotnost

Dávkování

15–30 kg

Kombinace se dvěma antibiotiky: přípravek Omeprazol Actavis 10 mg, amoxicilin 25 mg/kg tělesné hmotnosti a klarithromycin 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti se všechny podávají současně, 2× denně po dobu 1 týdne.

31–40 kg

Kombinace se dvěma antibiotiky: přípravek Omeprazol Actavis 20 mg, amoxicilin 750 mg a klarithromycin 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti se všechny podávají 2× denně po dobu 1 týdne.

> 40 kg

Kombinace se dvěma antibiotiky: přípravek Omeprazol Actavis 20 mg, amoxicilin 1 g a klarithromycin 500 mg se všechny podávají dvakrát denně po dobu 1 týdne.

Zvláštní skupiny pacientů

Porucha funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin není úprava dávky nutná (viz bod 5.2).

Porucha funkce jater

U pacientů s poruchou funkce jater může postačovat denní dávka 10 až 20 mg (viz bod 5.2).

Starší osoby (> 65 let věku)

U starších osob není úprava dávky nutná (viz bod 5.2).

Způsob podání

Enterosolventní tobolky se polykají celé a zapíjejí se sklenicí tekutiny. Tobolky se mohou užívat před jídlem (např. před snídaní nebo večeří) nebo nalačno. Tobolky se nesmějí žvýkat ani drtit.

Pacienti neschopní polykat nebo s potížemi při polykání tobolek:

Tobolky lze otevřít a jejich obsah rozpustit v lžíci džusu. Vzniklá suspense se ihned užije.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku, substituované benzimidazoly nebo na kteroukoli z pomocných látek uvedenou v bodě 6.1.

Omeprazol se stejně jako jiné inhibitory protonové pumpy nesmí používat současně s nelfinavirem (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Při výskytu jakýchkoli varovných symptomů (např. výrazný neúmyslný úbytek na váze, opakované zvracení, dysfagie, hematemeze nebo melena) a v případě podezření nebo potvrzení žaludečního vředu je nutno vyloučit malignitu, protože léčba omeprazolem může potlačovat symptomy a tím oddálit stanovení diagnózy.

Současné podávání atazanaviru s inhibitory protonové pumpy se nedoporučuje (viz bod 4.5). Pokud je kombinace atazanaviru s inhibitorem protonové pumpy nevyhnutelná, doporučuje se provádět pečlivé klinické sledování (např. množství virových částic) v kombinaci se zvýšením dávky atazanaviru na 400 mg se 100 mg ritonaviru; dávka omeprazolu nesmí překročit 20 mg.

Omeprazol, stejně jako všechna léčiva inhibující kyselou žaludeční sekreci, může snižovat absorpci vitaminu B12 (kyanokobalamin) v důsledku hypo- nebo achlorhydrie. To je nutno vzít v úvahu u pacientů se sníženými tělesnými zásobami vitaminu B12 nebo s rizikovými faktory pro sníženou absorpci vitaminu B12 při dlouhodobé léčbě.

Omeprazol je inhibitorem CYP2C19. Při zahájení nebo ukončování léčby omeprazolem je nutno vzít v úvahu potenciální interakce s léčivy metabolizovanými prostřednictvím CYP2C19. Byla pozorována interakce mezi klopidogrelem a omeprazolem (viz bod 4.5). Klinický význam této interakce je nejistý. K prevenci tohoto rizika se nedoporučuje souběžné podávání omeprazolu a klopidogrelu.

Léčba inhibitory protonové pumpy může vést k mírně zvýšenému riziku gastrointesti­nálních infekcí, jako jsou infekce vyvolané bakterií Salmonella a Campylobacter (viz bod 5.1).

Stejně jako ve všech případech dlouhodobé léčby, zvláště pokud trvá déle než 1 rok, musí být pacienti pravidelně sledováni.

U pacientů léčených dlouhodobě inhibitory protonové pumpy, jako je omeprazol, byly hlášeny případy závažné hypomagnezémie. Tito pacienti byli léčeni nejméně 3 měsíce, ve většině případů 1 rok.

Hypomagnezémie se může projevit závažnými příznaky, jako je únava, tetanie, delirium, křeče, závratě a ventrikulární arytmie. Počáteční příznaky však mohou být nenápadné a mohou být přehlédnuty. U většiny postižených pacientů došlo ke zlepšení stavu poté, co byla léčba inhibitorem protonové pumpy ukončena a zahájena suplementace magnéziem. U pacientů, u nichž je plánována dlouhodobá léčba nebo kteří mají užívat inhibitor protonové pumpy společně s digoxinem nebo jinými látkami, které mohou způsobit hypomagnezémii (např. diuretika), je vhodné vyšetřit hladinu magnézia před zahájením léčby a opakovaně v jejím průběhu.

Inhibitory protonové pumpy, obzvláště pokud jsou podávány ve vysokých dávkách a dlouhodobě (déle než 1 rok), mohou mírně zvyšovat riziko zlomenin proximálního konce femuru, distálního konce předloktí a obratlů, zejména u starších osob a osob se známými rizikovými faktory. Podle výsledků observačních studií mohou inhibitory protonové pumpy zvyšovat celkové riziko fraktur o 10–40%. K tomuto zvýšení mohou částečně přispívat jiné rizikové faktory. Pacienti s rizikem osteoporózy mají být adekvátně léčeni a mají mít zajištěn dostatečný přísun vitaminu D a kalcia.

Subakutní kožní lupus erythematodes (SCLE)

S inhibitory protonové pumpy jsou velmi vzácně spojeny příprady SCLE. Pokud se objeví léze, zejména na místech, kde je kůže vystavena slunečním paprskům, a pokud jsou tyto léze doprovázeny bolestí kloubů, pacient by měl neprodleně vyhledat lékařskou pomoc a lékař by měl zvážit vysazení přípravku Omeprazol Actavis. SCLE, který se vyvinul po předchozí léčbě některým inhibitorem protonové pumpy, může zvyšovat riziko SCLE i u jiných inhibitorů protonové pumpy.

Tento léčivý přípravek obsahuje sacharózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí fruktózy, s malabsorpcí glukózy-galaktózy nebo s insuficiencí sacharózy-isomaltázy nesmějí tento přípravek užívat.

Léčba bez porady s lékařem:

Pacienti s dlouhodobými problémy s trávením nebo pálením žáhy by měli navštěvovat v pravidelných intervalech lékaře. Zvláště pacienti starší než 55 let, kteří denně užívají některé volně prodejné léčivé přípravky k léčbě poruchy trávení nebo pálení žáhy by měli informovat svého lékaře nebo lékárníka.

Pacienti by měli být poučeni, aby žádali o radu lékaře, pokud:

  • měli žaludeční vřed nebo podstoupili operaci zažívacího traktu.
  • se léčí po dobu 4 a více týdnů pro příznaky poruchy trávení nebo pálení žáhy.
  • mají žloutenku nebo závažnou poruchu funkce jater.
  • jsou starší než 55 let a příznaky jsou nové nebo se v poslední době změnily.

Pacienti by neměli užívat omeprazol jako preventivní léčivo.

Pediatrická populace

U některých dětí s chronickými chorobami může být potřebná dlouhodobá léčba, i když se nedoporučuje.

Interference s laboratorními testy

Zvýšená hladina chromograninu A (CgA) může interferovat s vyšetřením neuroendokrinních tumorů. Aby se tomu předešlo, je třeba léčbu přípravkem Omeprazol Actavis přerušit alespoň 5 dní před měřením CgA (viz bod 5.1). Pokud se hladiny CgA a gastrinu po úvodním měření nevrátí do referenčního rozmezí, je nutné měření zopakovat po 14 dnech od přerušení léčby inhibitorem protonové pumpy.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Vliv omeprazolu na farmakokinetiku jiných léčivých látek

Léčivé látky s absorpcí závislou na hodnotěpH

Snížená žaludeční acidita během léčby omeprazolem může snižovat nebo zvyšovat absorpci léčivých látek, jejichž absorpce je na hodnotě žaludečního pH závislá.

Nelfinavir, atazanavir

Plazmatické hladiny nelfinaviru a atazanaviru jsou při současném podávání s omeprazolem sníženy.

Současné podávání omeprazolu s nelfinavirem je kontraindikováno (viz bod 4.3). Současné podávání omeprazolu (40 mg 1× denně) snížilo průměrnou hodnotu expozice nelfinaviru o asi 40 % a průměrná hodnota expozice farmakologicky aktivnímu metabolitu M8 byla snížena asi o 75 až 90 %. Tato interakce může rovněž zahrnovat inhibici CYP2C19.

Současné podávání omeprazolu s atazanavirem se nedoporučuje (viz bod 4.4). Současné podávání omeprazolu (40 mg 1× denně) a kombinace atazanavir 300 mg/ritonavir 100 mg zdravým dobrovolníkům vedlo k 75% snížení expozice atazanaviru. Zvýšení dávky atazanaviru na 400 mg nekompenzovalo vliv omeprazolu na expozici atazanaviru. Současné podávání omeprazolu (20 mg 1× denně) s kombinací atazanavir 400 mg/ritonavir 100 mg zdravým dobrovolníkům vedlo k přibližně 30% snížení expozice atazanaviru v porovnání s kombinací atazanavir 300 mg/ritonavir 100 mg 1× denně.

Digoxin

Současné podávání omeprazolu (20 mg denně) a digoxinu zdravým dobrovolníkům zvýšilo biologickou dostupnost digoxinu o 10 %. Toxicita digoxinu byla hlášena vzácně. Při podávání omeprazolu ve vysokých dávkách starším pacientům je však nutná opatrnost. Monitorování terapeutických hladin digoxinu pak musí být zintenzivněno.

Klopidogrel

Ve zkřížené klinické studii byl podáván klopidogrel (300 mg úvodní dávka, po níž následovaly dávky 75 mg/den) samotný a s omeprazolem (80 mg ve stejnou dobu jako klopidogrel) po dobu 5 dní. Expozice aktivnímu metabolitu klopidogrelu se snížila o 46 % (1. den) a o 42 % (5. den) pokud byly klopidogrel a omeprazol podávány společně. Průměrná hodnota inhibice agregace krevních destiček se snížila o 47 % (24 hodin) a o 30 % (5. den), pokud se klopidogrel a omeprazol podávaly společně.

  • V jiné studii bylo prokázáno, že podávání klopidogrelu a omeprazolu v různý čas nezabránilo jejich interakci, což je pravděpodobně způsobeno inhibičním účinkem omeprazolu na CYP2C19.

  • V observačních a klinických studiích byly získány nekonzistentní údaje ohledně klinicky závažných kardiovaskulárních událostí ve vztahu k těmto farmakokinetic­ko/farmakodyna­mickým interakcím.

Jiné léčivé látky

Absorpce posakonazolu, erlotinibu, ketokonazolu a itrakonazolu je významně snížena, což může vést ke zhoršení klinické účinnosti. U posakonazolu a erlotinibu by mělo být současné podávání vyloučeno.

Léčivé látky metabolizované CYP2C19

Omeprazol je středně silným inhibitorem CYP2C19, což je hlavní enzym metabolizující omeprazol. Metabolismus současně podávávaných léčivých látek rovněž metabolizovaných CYP2C19 může tedy být oslaben a systémová expozice těmto látkám může být zvýšena. Příklady takových léčiv jsou R-warfarin a další antagonisté vitaminu K, cilostazol, diazepam a fenytoin.

Cilostazol

Omeprazol, podávaný ve zkřížené studii v dávkách 40 mg zdravým dobrovolníkům, zvyšoval hodnotu Cmax cilostazolu o 18 % a AUC cilostazolu o 26 %, a hodnoty Cmax jednoho z jeho aktivních metabolitů zvyšoval o 29 % a AUC o 69 %.

Fenytoin

  • V prvních dvou týdnech po zahájení léčby omeprazolem se doporučuje sledování plazmatických koncentrací fenytoinu a také pokud se dávka fenytoinu upraví. Monitorování a další úpravu dávky fenytoinu je nutno provést po ukončení léčby omeprazolem.

Neznámý mechanismus

Sachinavir

Současné podávání omeprazolu s kombinací sachinavir/ri­tonavir vedlo ke zvýšení plazmatických hladin sachinaviru přibližně o 70 %, což bylo u pacientů s HIV infekcí spojeno s dobrou snášenlivostí.

Takrolimus

Současné podávání omeprazolu vedlo ke zvýšení sérových koncentrací takrolimu. Je nutno intenzivněji sledovat koncentrace takrolimu a renální funkce (clearance kreatininu), přičemž v případě potřeby je nutno upravit dávku takrolimu.

Methotrexát

U některých pacientů byly hlášeny zvýšené hladiny methotrexátu během současného podávání s inhibitory protonové pumpy. Pokud je methotrexát podáván ve vysokých dávkách, je třeba zvážit dočasné přerušení léčby omeprazolem.

Vliv jiných léčivých látek na farmakokinetiku omeprazolu

Inhibitory CYP2C19 a/nebo CYP3A4

Jelikož je omeprazol metabolizován CYP2C19 a CYP3A4, mohou léčivé látky známé jako inhibitory CYP2C19 nebo CYP3A4 (jako je klarithromycin a vorikonazol) vést ke zvýšení sérových hladin omeprazolu tím, že sníží rychlost metabolismu omeprazolu. Současná léčba vorikonazolem vedla k více než dvojnásobné expozici omeprazolu. Jelikož vysoké dávky omeprazolu jsou dobře snášeny, úprava dávky omeprazolu obvykle není nutná. Úpravu dávky je však nutno zvážit u pacientů s těžkou poruchou funkce jater a při dlouhodobé léčbě.

Induktory CYP2C19 a/nebo CYP3A4

Léčivé látky, o nichž je známo, že indukují CYP2C19 nebo CYP3A4 nebo oba izoenzymy (jako je rifampicin a třezalka tečkovaná), mohou vést ke sníženým sérovým hladinám omeprazolu tím, že zrychlí metabolismus omeprazolu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Výsledky tří prospektivních epidemiologických studií (více než 1000 výsledků expozice) nepoukazují na žádné nežádoucí účinky omeprazolu na těhotenství ani na zdraví plodu/novorozence.

Omeprazol lze během těhotenství užívat.

Kojení

Omeprazol se vylučuje do mateřského mléka, ale není pravděpodobné, že by při použití terapeutických dávek ovlivňoval kojence.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Není pravděpodobné, že by přípravek Omeprazol Actavis ovlivňoval schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Mohou se vyskytnout nežádoucí účinky, jako jsou závratě a poruchy vidění (viz bod 4.8). Pokud se objeví, nesmí pacient řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastějšími nežádoucími účinky (1 až 10 % pacientů) jsou bolest hlavy, bolesti břicha, zácpa, průjem, flatulence a nauzea/zvracení.

V klinických studiích s omeprazolem a po uvedení přípravku na trh byly zjištěny nebo vzniklo podezření na následující nežádoucí účinky. U žádného z nich nebyla zjištěna závislost na dávce. Níže uvedené nežádoucí účinky jsou klasifikovány podle četnosti a tříd orgánových systémů. Kategorie četností jsou definovány takto: velmi časté (> 1/10), časté (> 1/100 až < 1/10), méně časté (> 1/1 000 až < 1/100), vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Třída orgánových systémů/četnost

Nežádoucí účinek

Poruchy krve a lymfatického systému

Vzácné:

Leukopenie, trombocytopenie

Velmi vzácné:

Agranulocytóza, pancytopenie

Poruchy imunitního systému

Vzácné:

Hypersenzitivní reakce, např. horečka, angioedém a anafylaktická reakce/šok

Poruchy metabolismu a výživy

Vzácné:

Hyponatrémie

Není známo:

Hypomagnezémie (viz bod 4.4)

Psychiatrické poruchy

Méně časté:

Nespavost

Vzácné:

Agitovanost, zmatenost, deprese

Velmi vzácné:

Agresivita, halucinace

Poruchy nervového systému

Časté:

Bolest hlavy

Méně časté:

Závratě, parestezie, ospalost

Vzácné:

Poruchy chuti

Poruchy oka

Vzácné:

Rozmazané vidění

Poruchy ucha a labyrintu

Méně časté:

Vertigo

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Vzácné:

Bronchospasmus

Gastrointestinální poruchy

Časté:

Bolest břicha, zácpa, průjem, flatulence, nauzea/zvracení, polypy ze žlázek fundu žaludku (benigní)

Vzácné:

Sucho v ústech, stomatitida, gastrointestinální kandidóza

Není známo:

Mikroskopická kolitida

Poruchy jater a žlučových cest

Méně časté:

Zvýšení jaterních enzymů

Vzácné:

Hepatitida se žloutenkou nebo bez ní

Velmi vzácné:

Selhání jater, encefalopatie u pacientů s již přítomnou poruchou funkce jater

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Méně časté:

Dermatitida, pruritus, vyrážka, kopřivka

Vzácné:

Alopecie, fotosenzitivita

Velmi vzácné:

Erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza (TEN)

Není známo:

Subakutní kožní lupus erythematodes (viz bod

4.4)

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Méně časté:

fraktury proximálního konce femuru, distálního konce předloktí a obratlů (viz bod 4.4)

Vzácné:

Artralgie, myalgie

Velmi vzácné:

Svalová slabost

Poruchy ledvin a močových cest

Vzácné:

Intersticiální nefritida; u některých pacientů bylo hlášeno současně i renální selhání

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Velmi vzácné:

Gynekomastie

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Méně časté:

Malátnost, periferní edém

Vzácné:

Zvýšené pocení

Pediatrická populace

Bezpečnost omeprazolu byla hodnocena u celkem 310 dětí ve věku 0 až 16 let s nemocemi souvisejícími s hyperaciditou. Jsou k dispozici pouze omezené dlouhodobé údaje o bezpečnosti získané u 46 dětí podstupujících v průběhu klinického hodnocení udržovací léčbu těžké erozivní ezofagitidy omeprazolem po dobu až 749 dní. Profil nežádoucích účinků byl obecně stejný jako u dospělých při krátkodobé i dlouhodobé léčbě. Nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje ohledně účinků léčby omeprazolem na průběh puberty a růst.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

O účincích předávkování omeprazolem u člověka jsou k dispozici jen omezené informace. V literatuře jsou popsány dávky až 560 mg, přičemž byla podána ojedinělá hlášení, kdy jednotlivé perorální dávky dosáhly až 2 400 mg omeprazolu (120-ti násobek obvyklé doporučené klinické dávky). Byla hlášena nauzea, zvracení, závratě, bolesti břicha, průjem a bolest hlavy. V ojedinělých případech byla rovněž hlášena apatie, deprese a zmatenost.

Symptomy popsané v souvislosti s předávkováním omeprazolem byly přechodné a nebyly hlášeny žádné závažné důsledky. Rychlost eliminace se se zvyšujícími se dávkami neměnila (kinetika prvního řádu). V případě potřeby je léčba symptomatická.

5.   FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: inhibitory protonové pumpy

ATC kód: A02BC01

Mechanismus účinku

Omeprazol, racemická směs dvou enantiomerů, snižuje kyselou žaludeční sekreci prostřednictvím vysoce cíleného mechanismu účinku. Omeprazol je specifický inhibitor protonové pumpy v parietálních buňkách. Účinkuje rychle a při dávkování 1× denně poskytuje kontrolu prostřednictvím reverzibilní inhibice sekrece žaludeční kyseliny.

Omeprazol je slabá báze a v silně kyselém prostředí intracelulárních kanálků parietálních buněk je koncentrován a konvergován na aktivní formu, která inhibuje enzym H+ K±ATPázu – protonovou pumpu. Tento účinek na konečný krok procesu tvorby žaludeční kyseliny je závislý na dávce a poskytuje vysoce účinnou inhibici jak bazální, tak stimulované sekrece kyseliny, bez ohledu na vyvolávající podnět.

Farmakodynamické účinky

Všechny pozorované farmakodynamické účinky lze vysvětlit účinkem omeprazolu na sekreci kyseliny.

Účinek na kyselou žaludeční sekreci

Perorální podávání omeprazolu 1× denně poskytuje rychlou a účinnou inhibici denní a noční sekrece žaludeční kyseliny, přičemž maximálního účinku se dosáhne za 4 dny léčby. Při jednorázové dávce omeprazolu 20 mg je poté u pacientů s duodenálním vředem dosaženo průměrné hodnoty poklesu žaludeční acidity během 24 hodin nejméně 80 %, přičemž střední hodnota poklesu maximálního výdeje kyseliny 24 hodin po podání dávky po stimulaci pentagastrinem je asi 70 %.

Perorální podávání omeprazolu v dávce 20 mg udržuje u pacientů s duodenálním vředem hodnotu pH v žaludku > 3 v průměru po dobu 17 hodin v rámci 24hodinového období.

U pacientů s refluxní chorobou jícnu omeprazol snižuje/normalizuje způsobem závislosti na dávce expozici jícnu kyselému žaludečnímu obsahu v důsledku snížené sekrece kyseliny a žaludeční acidity. Inhibice sekrece kyseliny souvisí s plochou pod křivkou popisující průběh plazmatické koncentrace omeprazolu v čase (AUC) a nikoli se skutečnou koncentrací v plazmě v daný čas.

Při léčbě omeprazolem nebyla pozorována žádná tachyfylaxe.

Účinek na H. pylori

Výskyt infekce H. pylori souvisí s vředovou chorobou, včetně vředové choroby duodena a žaludku. H. pylori je hlavním faktorem vzniku gastritidy. H. pylori je spolu se žaludeční kyselinou hlavním faktorem vzniku vředové choroby. H. pylori je hlavním faktorem vzniku atrofické gastritidy, která představuje zvýšené riziko vzniku karcinomu žaludku.

Eradikace H. pylori pomocí kombinace omeprazolu a antimikrobiálních látek vede k vysoké míře vyhojení a dlouhodobé remisi peptických vředů.

Byly testovány duální terapie a bylo zjištěno, že jsou méně účinné než terapie trojkombinační. Lze je však zvážit v případech, kdy známá přecitlivělost vylučuje použití kteréhokoli antibiotika z trojkombinace.

Další účinky související s inhibicí kyseliny

Při dlouhodobé léčbě byl poněkud častěji hlášen výskyt žaludečních glandulárních cyst. Tyto změny jsou fyziologickým důsledkem výrazné inhibice sekrece kyseliny, jsou benigní a zřejmě reverzibilní.

Snížená acidita prostředí v žaludku, navozená jakýmkoliv vlivem, včetně inhibice protonové pumpy, má za následek zvýšení počtu bakterií, které jsou normálně přítomny v gastrointes­tinálním traktu. Léčba léčivými přípravky snižujícími kyselost může vést k mírnému zvýšení rizika gastrointesti­nálních infekcí, jako jsou infekce způsobené bakteriemi Salmonella a Campylobacter.

  • V průběhu léčby antisekretoriky dochází v reakci na sníženou sekreci žaludeční kyseliny ke zvýšení sérové hladiny gastrinu. V důsledku snížené žaludeční acidity se zvyšuje též koncentrace CgA. Zvýšená hladina CgA může interferovat s vyšetřením neuroendokrinních tumorů.

Z dostupných publikovaných důkazů vyplývá, že léčba inhibitory protonové pumpy má být přerušena 5 dnů až 2 týdny před měřením CgA. To umožní, aby se hladiny CgA, které mohou být falešně zvýšeny v důsledku léčby inhibitory protonové pumpy, navrátily do referenčního rozmezí.

Pediatrická populace

  • V nekontrolované klinické studii u dětí (ve věku 1 roku až 16 let) s těžkou refluxní ezofagitidou, omeprazol v dávkách 0,7 až 1,4 mg/kg zlepšoval úroveň ezofagitidy v 90 % případů a významně snižoval refluxní symptomy. V jednoduše zaslepené studii byly děti ve věku 0 až 24 měsíců s klinicky diagnostikovanou refluxní chorobou jícnu léčeny omeprazolem v dávce 0,5, 1,0 nebo 1,5 mg/kg. Četnost zvracení/regur­gitace poklesla po 8 týdnech léčby o 50 % bez ohledu na dávku.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Omeprazol a hořečnatá sůl omeprazolu jsou v kyselinách nestabilní a proto se perorálně podávají ve formě enterosolventních granulí v tobolkách nebo tabletách. Absorpce omeprazolu je rychlá, přičemž maximálních hladin v plasmě je dosaženo za přibližně 1 až 2 hodiny po podání dávky. Absorpce omeprazolu probíhá v tenkém střevě a obvykle je ukončena za 3 až 6 hodin. Současné požití potravy nemá na biologickou dostupnost vliv. Systémová dostupnost (biologická dostupnost) po jednorázovém podání perorální dávky omeprazolu je přibližně 40 %. Po opakovaném podání 1× denně se biologická dostupnost zvyšuje na asi 60 %.

Distribuce

Zdánlivý distribuční objem u zdravých jedinců je přibližně 0,3 l/kg tělesné hmotnosti.

Omeprazol se z 97 % váže na plazmatické bílkoviny.

Biotransformace

Omeprazol je úplně metabolizován systémem cytochromu P450 (CYP). Hlavní podíl jeho metabolizace závisí na polymorfně exprimovaném CYP2C19, který odpovídá za tvorbu hydroxyomeprazolu, což je hlavní metabolit v plazmě. Zbývající část je závislá na jiné specifické izoformě, CYP3A4, která odpovídá za tvorbu sulfonu omeprazolu. V důsledku vysoké afinity omeprazolu k CYP2C19 existuje potenciál ke kompetitivní inhibici a metabolickým lékovým interakcím s jinými substráty CYP2C19. V důsledku nízké afinity k CYP3A4 však omeprazol nemá potenciál k inhibici metabolismu jiných substrátů CYP3A4. Omeprazol navíc postrádá inhibiční účinky na hlavní enzymy CYP.

Přibližně 3 % bělošské populace a 15 až 20 % asijské populace postrádá funkční enzym CYP2C19 -tito lidé se nazývají pomalí metabolizátoři. U takových jedinců je metabolismus omeprazolu pravděpodobně katalyzován CYP3A4. Po opakovaném podání dávky 20 mg omeprazolu 1× denně, byla střední hodnota AUC 5× až 10× vyšší u pomalých metabolizátorů než u jedinců s funkčním enzymem CYP2C19 (rychlí metabolizátoři). Střední hodnota maximálních plazmatických koncentrací byla rovněž vyšší, a to 3× až 5×. Tato zjištění nemají na dávkování omeprazolu žádné dopady.

Eliminace

Plazmatický eliminační poločas omeprazolu je obvykle kratší než jedna hodina jak po jediné perorální dávce, tak po opakované perorální dávce 1× denně. Omeprazol je při podání 1× denně z plazmy úplně vyloučen před podáním další dávky a bez tendence k akumulaci při podání 1× denně. Téměř 80 % perorální dávky omeprazolu se vyloučí jako metabolity do moči, zbytek ve stolici, kam se primárně dostane žlučí.

Hodnota AUC omeprazolu se s opakovaným podáním zvyšuje. Toto zvýšení je závislé na dávce a po opakovaném podání vede k nelineárnímu vztahu dávka – AUC. Tato závislost na čase a dávce je důsledkem poklesu metabolismu prvního průchodu játry a systémové clearance, což je pravděpodobně způsobeno inhibicí enzymu CYP2C19 omeprazolem a/nebo metabolity omeprazolu (např. sulfonem). U žádného z metabolitů nebyl zjištěn účinek na sekreci žaludeční kyseliny.

Zvláštní populace

Porucha funkce jater

Metabolismus omeprazolu u pacientů s poruchou funkce jater je narušen, což vede ke zvýšení AUC. Nebylo prokázáno, že by omeprazol měl při podávání 1× denně tendenci k akumulaci.

Porucha funkce ledvin

Farmakokinetika omeprazolu, včetně systémové biologické dostupnosti a rychlosti eliminace, se u pacientů se sníženou funkcí ledvin nemění.

Starší osoby

Rychlost metabolizace omeprazolu je u starších osob (75 až 79 let věku) poněkud snížena.

Pediatrická populace

Při léčbě doporučenými dávkami u dětí od 1 roku věku byly zjištěny podobné plazmatické koncentrace jako u dospělých. U dětí mladších 6 měsíců je clearance omeprazolu nízká v důsledku nízké kapacity k metabolizaci omeprazolu.

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Při celoživotních studiích na potkanech léčených omeprazolem byla pozorována hyperplazie žaludečních enterochromafinních buněk a výskyt karcinoidů. Tyto změny jsou výsledkem trvalé hypergastrinemie, která nastává sekundárně po inhibici kyselin. Podobná zjištění byla učiněna po léčbě antagonisty receptorů H2 receptorů, inhibitory protonové pumpy a po parciální fundektomii. Tyto změny tedy nejsou důsledkem přímého účinku žádné z jednotlivých léčivých látek.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Obsah tobolky

Zrněný cukr (sacharóza, kukuřičný škrob, čištěná voda), kopolymer MA/EA 1:1 30% disperze, hypromelóza, mastek, mannitol, makrogol 6000, oxid titaničitý (E171), polysorbát 80, hydrogenfosforečnan sodný, natrium-lauryl-sulfát.

Tobolka (10 mg a 20 mg)

Želatina, čištěná voda, oxid titaničitý (E171), hlinitý lak chinolinové žluti (E104).

6.2. Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3. Doba použitelnosti

Lahvička: 3 roky.

Blistry (10 mg): 18 měsíců.

Blistry (20 mg): 3 roky.

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Lahvička

Uchovávejte při teplotě do 30 °C, v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn před vlhkem. Blistr

Uchovávejte při teplotě do 25 °C, v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkem.

6.5. Druh obalu a obsah balení

OPA-Alu-PVC/Alu blistr: 7, 14, 15, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 98, 100, 140, 280 a 500 enterosol­ventních tvrdých tobolek.

Bílá HDPE lahvička, bílý PP šroubovací bezpečnostní uzávěr s vloženým vysoušedlem (silikagel): 7, 14, 28, 30, 56, 60, 90, 100 a 500 enterosol­ventních tvrdých tobolek.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.

7.   DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Actavis Group PTC ehf.

Reykjavikurvegur 76–78

220 Hafnarfjordur

Island

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Omeprazol Actavis 10 mg: 09/057/10-C

Omeprazol Actavis 20 mg: 09/058/10-C

9.   DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 27. 1. 2010/17­. 10. 2013