OCAROX - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Ocarox 6,25 mg potahované tablety

Ocarox 12,5 mg potahované tablety

Ocarox 25 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Ocarox 6,25 mg potahované tablety:

Jedna tableta obsahuje carvedilolum 6,25 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: jedna tableta obsahuje 57,25 mg monohydrátu laktosy a 1,25 mg sacharosy.

Ocarox 12,5 mg potahované tablety:

Jedna tableta obsahuje carvedilolum 12,5 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: jedna tableta obsahuje 114,5 mg monohydrátu laktosy a 2,5 mg sacharosy.

Ocarox 25 mg potahované tablety:

Jedna tableta obsahuje carvedilolum 25 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: jedna tableta obsahuje 229 mg monohydrátu laktosy a 5 mg sacharosy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.  LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Ocarox 6,25 mg potahované tablety:

bílé až téměř bílé, oválné potahované tablety s vyraženým „F57“ na jedné straně a s půlicí rýhou na straně druhé. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Ocarox 12,5 mg potahované tablety:

bílé až téměř bílé, oválné potahované tablety s vyraženým „F58“ na jedné straně a s půlicí rýhou na straně druhé. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Ocarox 25 mg potahované tablety:

bílé až téměř bílé, oválné potahované tablety s vyraženým „F59“ na jedné straně a s půlicí rýhou na straně druhé. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Esenciální hypertenze

Chronická stabilní angina pectoris

Podpůrná léčba mírného až středně těžkého stabilizovaného srdečního selhání.

4.2 Dávkování a způsob podání

Perorální podání.

Ocarox se může použít k léčbě hypertenze v monoterapii nebo v kombinaci s ostatními antihypertensivy, hlavně s thiazidovými diuretiky. Doporučuje se dávkování jednou denně, nicméně maximální doporučená jednorázová dávka je 25 mg a doporučená maximální denní dávka je 50 mg.

Dospělí:

Doporučená počáteční dávka je 12,5 mg jednou denně během prvních 2 dnů. Poté se v léčbě pokračuje dávkou 25 mg/den. V případě nutnosti se dávka může postupně zvyšovat v dvoutýdenních nebo delších intervalech.

Starší pacienti:

Doporučená počáteční dávka při hypertenzi je 12,5 mg jednou denně, která může být pro léčbu dostatečná.

Nicméně, je-li terapeutická odpověď při tomto dávkování neadekvátní, dávka se může postupně zvyšovat v dvoutýdenních nebo delších intervalech.

Doporučuje se dávkování 2× denně.

Dospělí:

Doporučená počáteční dávka je 12,5 mg dvakrát denně po dobu 2 dnů. Poté se v léčbě pokračuje s dávkou 25 mg dvakrát denně. V případě nutnosti se dávka může dále postupně zvyšovat v dvoutýdenních nebo delších intervalech. Doporučená maximální denní dávka je 100 mg v rozdělených dávkách (dvakrát denně).

Starší pacienti:

Doporučená počáteční dávka je 12,5 mg dvakrát denně po dobu 2 dnů. Poté se v léčbě pokračuje s dávkou 25 mg dvakrát denně, což je doporučená maximální denní dávka.

Léčba mírného až závažného srdečního selhání spolu s konvenční základní terapií diuretiky, ACE inhibitory, digitalisem a/nebo vazodilatancii. Pacient má být klinicky stabilizovaný (žádná změna třídy v NYHA-klasifikaci, neproběhla žádná hospitalizace kvůli srdečnímu selhání) a základní terapie musí být stabilizována nejméně 4 týdny před léčbou. Pacient navíc má mít redukovanou ventrikulární ejekční frakci levé komory a srdeční frekvence má být > 50 tepů/min a systolický krevní tlak > 85 mm Hg (viz bod 4.3).

Počáteční dávka je 3,125 mg dvakrát denně po dobu dvou týdnů. Pokud je počáteční dávka dobře tolerována, může se dávka karvedilolu zvyšovat v dvoutýdenních intervalech, nejdříve na 6,25 mg dvakrát denně, pak na 12,5 mg dvakrát denně a následně na 25 mg dvakrát denně. Doporučuje se zvýšit dávku na nejvyšší hodnotu, kterou pacient toleruje.

Doporučená maximální dávka je 25 mg podávána dvakrát denně u pacientů s tělesnou hmotností nižší než 85 kg a 50 mg dvakrát denně u pacientů s tělesnou hmotností nad 85 kg, za předpokladu, že srdeční selhání není závažné. Zvýšení dávky na 50 mg dvakrát denně je třeba provádět opatrně a pod pečlivým lékařským dohledem.

Na začátku léčby nebo při zvyšování dávky může dojít k přechodnému zhoršení symptomů srdečního selhání, obzvlášť u pacientů se závažným srdečním selháním a/nebo při vysokých dávkách diuretické terapie. Tento stav obvykle není důvodem pro přerušení terapie, ale dávka se nemá zvyšovat. Po zahájení terapie karvedilolem nebo při zvyšování dávky je třeba po dobu 2 hodin, aby pacienta sledoval lékař/kardiolog. Před každým zvýšením dávky je třeba provést vyšetření na přítomnost možných symptomů zhoršení srdečního selhání nebo příznaků nadměrné vazodilatace (tj. renální funkce, tělesná hmotnost, krevní tlak, srdeční frekvence a srdeční rytmus). Zhoršení srdečního selhání nebo retence tekutin se léčí zvýšením dávky diuretik a dávka karvedilolu se nemá zvyšovat, dokud pacient nebude stabilizován. Pokud se objeví bradykardie nebo dojde k prodloužení AV vedení, je třeba nejprve monitorovat hladinu digoxinu. Příležitostně může být nutné snížit dávku karvedilolu nebo celou léčbu dočasně přerušit. I v těchto případech je často možné úspěšně pokračovat v titraci dávky karvedilolu.

Během titrace dávky se musí pravidelně sledovat renální funkce, trombocyty a glukóza (v případě NIDDM a/nebo IDDM). Po ukončení titrační fáze může být frekvence kontrol snížena.

V případě přerušení léčby karvedilolem na dobu přesahující dva týdny, je třeba ji znovu zahájit podáváním 3,125 mg dvakrát denně a dávku postupně zvyšovat v souladu s výše uvedeným doporučením.

Renální insuficience

Dávka se musí u každého pacienta stanovit individuálně, ale podle farmakokinetických parametrů neexistují důkazy pro nutnost úpravy dávky karvedilolu u pacientů s ledvinovým selháním.

Mírná jaterní dysfunkce

Může být potřebná úprava dávky.

Pediatrická populace (< 18 let věku)

Nejsou k dispozici dostatečné údaje o účinnosti a bezpečnosti karvedilolu, proto není karvedilol doporučen dětem do 18 let věku.

Starší pacienti

Starší pacienti mohou být citlivější na účinky karvedilolu a je třeba je monitorovat pečlivěji.

Stejně jako u ostatních beta-blokátorů a obzvláště u pacientů s onemocněním koronárních cév, je třeba karvedilol vysazovat postupně (viz bod 4.4).

Způsob podání

Tablety je třeba užívat s dostatečným množstvím tekutiny. U pacientů se srdečním selháním se doporučuje užívat karvedilol s jídlem, aby se umožnila pomalejší absorpce a snížilo se riziko ortostatické hypotenze.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na karvedilol nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1
• Srdeční selhání klasifikované podle NYHA třídou IV s významnou retencí tekutin, vyžadující intravenózní inotropní léčbu
• Chronická obstrukční plicní nemoc s bronchiální obstrukcí (viz bod 4.4)
• Klinicky významná jaterní dysfunkce
• Bronchiální astma
• AV blok druhého nebo třetího stupně (bez pacemakeru)
• Těžká bradykardie (< 50 tepů/min)
• Sick sinus syndrom (včetně sinoatrialních bloků)
• Kardiogenní šok
• Těžká hypotenze (systolický krevní tlak pod 85 mmHg)
• Prinzmetalova angina pectoris
• Neléčený feochromocytom
• Metabolická acidóza
• Těžké poruchy periferní arteriální cirkulace
• Současná intravenózní terapie verapamilem nebo diltiazemem (viz bod 4.5)

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Varování, které je třeba brát v úvahu zvláště u pacientů se srdečním selháním

U pacientů s chronickým srdečním selháním se má karvedilol podávat hlavně společně s diuretiky, ACE inhibitory, digitalisem a/nebo s vazodilatancii. Zahájení léčby musí probíhat pod nemocničním dohledem. Terapii je možné zahájit jen v případě, že pacient je stabilizován na běžné základní terapii po dobu nejméně 4 týdnů. Pacienty se závažným srdečním selháním, deplecí solí a objemu tekutin, starší pacienty nebo pacienty s nízkým výchozím krevním tlakem je třeba monitorovat přibližně 2 hodiny po první dávce nebo po zvýšení dávky, protože může dojít k hypotenzi. Hypotenze způsobená nadměrnou vazodilatací je zpočátku léčena snížením dávky diuretik. Pokud příznaky stále přetrvávají, dávka libovolného ACE inhibitoru se může snížit. Na začátku léčby nebo během titrace dávky karvedilolu se může vyskytnout zhoršení srdečního selhání nebo retence tekutin. V těchto případech je nutné dávku diuretik zvýšit. V některých případech může být nezbytné snížit dávku karvedilolu nebo jeho užívání dočasně přerušit. Dávka karvedilolu se nemá znovu zvyšovat dříve, než se příznaky způsobené zhoršením srdečního selhání nebo hypotenze způsobená vazodilatací dostanou pod kontrolu.

Během léčby karvedilolem bylo u pacientů se srdečním selháním a s nízkým krevním tlakem (systolický < 100 mm Hg), ischemickou chorobou srdeční a generalizovanou aterosklerózou a/nebo u pacientů s renální nedostatečností pozorováno reverzibilní zhoršení funkce ledvin. U pacientů se srdečním selháním a s uvedenými rizikovými faktory je třeba během titrace dávky karvedilolu monitorovat funkci ledvin. Pokud dojde k významnému zhoršení funkce ledvin, musí se dávka karvedilolu snížit nebo se terapie musí přerušit.

U pacientů se srdečním selháním je při současném podávání karvedilolu a digitalisu nutno brát v úvahu, že digitalis i karvedilol prodlužují atrioventrikulární vedení (viz bod 4.5).

Další obecná varování ohledně karvedilolu a beta-blokátorů.

Léky s neselektivní beta-blokující aktivitou mohou vyvolat bolesti na prsou u pacientů s Prinzmetalovou anginou pectoris. U těchto pacientů nejsou klinické zkušenosti s podáváním karvedilolu, nicméně alfa-blokující účinek karvedilolu by mohl těmto symptomům zabránit. V každém případě je nutno dát pozor při předepisování karvedilolu pacientům s podezřením na Printzmetalovu anginu pectoris.

Pacienti s chronickou obstrukční plicní nemocí, kteří neužívají žádnou perorální ani inhalační medikaci nemají užívat karvedilol, pokud přínos léčby nepřevyšuje potenciální rizika užívání. Podává-li se karvedilol těmto pacientům, musí být na počátku terapie karvedilolem a během titrace dávky pečlivě monitorováni. Dávka karvedilolu se musí snížit, pokud se v průběhu léčby u pacienta vyskytnou známky bronchiální obstrukce.

Karvedilol může maskovat příznaky a projevy akutní hypoglykémie. V souvislosti s používáním karvedilolu může u pacientů s diabetem mellitem a srdečním selháním příležitostně dojít ke zhoršení kontroly hladiny glukózy v krvi. Proto je nutné diabetické pacienty užívající karvedilol, především při titraci dávky, pečlivě monitorovat pravidelným měřením glukózy v krvi a v případě potřeby upravit jejich antidiabetickou medikaci (viz bod 4.5). Hladiny glukózy musejí být také pečlivě kontrolovány po dlouhém období půstu.

Karvedilol může maskovat příznaky a projevy tyreotoxikózy.

Karvedilol může vyvolat bradykardii. Pokud tepová frekvence poklesne na méně než 55 úderů za minutu a objeví-li se symptomy spojované s bradykardií, je třeba snížit dávku karvedilolu.

Když se karvedilol užívá současně s blokátory kalciového kanálu, jako je verapamil a diltiazem, nebo s jinými antiarytmiky, konkrétně s amiodaronem, musí se monitorovat pacientův krevní tlak a EKG. Je třeba se vyhnout intravenóznímu současnému podávání (viz bod 4.5).

Cimetidin se má současně podávat pouze se zvýšenou obezřetností, protože účinky karvedilolu se mohou zvýšit (viz bod 4.5).

Uživatelé kontaktních čoček mají být poučeni o možnosti snížené lakrimace.

Pozornost je třeba při podávání karvedilolu věnovat pacientům s anamnézou závažných hypersenzitivních reakcí a pacientům podstupujícím desensibilizační terapii, protože beta-blokátory mohou zvýšit jak citlivost vůči alergenům, tak závažnost anafylaktických reakcí.

Opatrnost je potřebná při předepisování beta-blokátorů pacientům s psoriázou, protože může dojít ke zhoršení kožních reakcí.

Karvedilol je nutno používat opatrně u pacientů s periferním cévním onemocněním, neboť beta-blokátory mohou zhoršit příznaky tohoto onemocnění. To platí i u pacientů s Raynaudovým syndromem, jelikož může dojít ke zhoršení symptomů.

Pacienty, kteří jsou pomalými metabolizátory debrisochinu, je třeba při zahajování terapie pozorně monitorovat (viz bod 5.2).

Protože existují jen omezené klinické zkušenosti, nemá se karvedilol podávat pacientům s labilní nebo sekundární hypertenzí, ortostatickou hypotenzí, akutním zánětlivým onemocněním srdce, hemodynamicky významnou obstrukcí srdečních chlopní nebo výtokového traktu, konečným stadiem onemocnění periferních artérií, současnou léčbou antagonistou alfa1-receptoru nebo agonistou alfa2-receptoru.

U pacientů s feochromocytomem je nutno podat alfa-blokátor před použitím beta-blokátoru. Přesto, že karvedilol má jak alfa- tak beta-blokující farmakologický účinek, nejsou zkušenosti s jeho používáním za těchto podmínek. Proto je při předepisování karvedilolu pacientům, u nichž je podezření na feochromocytom, nutná opatrnost.

Kvůli svému negativně dromotropnímu působení má být karvedilol používán s opatrností u pacientů se srdeční blokádou prvního stupně.

Beta-blokátory snižují riziko arytmií při anestézii, nicméně zároveň může být zvýšené riziko hypotenze. Při používání některých anestetik je proto třeba zachovávat opatrnost. Novější studie však ukazují, že přínos beta-blokátoru je v prevenci perioperativní kardiální morbidity a v redukci incidence kardiovaskulárních komplikací.

Stejně jako ostatní beta-blokátory se karvedilol nemá náhle vysazovat. Platí to zvláště pro pacienty s ischemickou chorobou srdeční. Terapie karvedilolem se musí ukončovat postupně během dvou týdnů, např. snižováním denní dávky na polovinu každé tři dny. V případě potřeby je třeba současně zahájit náhradní terapii kvůli prevenci exacerbace anginy pectoris.

Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktózy a sacharózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy intolerance galaktózy a fruktózy, vrozeným deficitem laktázy, glukózo-galaktózovou malabsorpcí a insuficiencí sacharázy-isomaltázy tento přípravek nemají užívat.

• 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Antiarytmika.

Izolované případy převodních poruch (vzácně s poruchou hemodynamiky) byly pozorovány u pacientů užívajících karvedilol perorálně a perorálně diltiazem, verapamil a/nebo amiodaron. Stejně jako u ostatních beta-blokátorů je třeba při současném užívání blokátorů kalciových kanálů verapamilového nebo diltiazemového typu pečlivě monitorovat EKG a krevní tlak kvůli zvýšenému riziku poruch AV vedení anebo riziku srdečního selhání (synergický účinek). Pečlivé monitorování je třeba provádět při současném podávání karvedilolu buď s antiarytmiky I. třídy, nebo amiodaronu (perorálně). U pacientů užívajících amiodaron byla krátce po zahájení léčby beta-blokátory zaznamenána bradykardie, zástava srdce a ventrikulární fibrilace. V případě současné intravenózní terapie antiarytmiky třídy Ia nebo Ic existuje riziko srdečního selhání.

Současná terapie reserpinem, guanethidinem, methyldopou, guanfacinem a inhibitory monoaminooxidázy (kromě MAO-B inhibitorů) může vést k dalšímu poklesu srdeční frekvence a k hypotenzi. Doporučuje se monitorování vitálních funkcí.

Dihydropyridiny.

Podávání dihydropyridinových preparátů a karvedilolu je třeba provádět za pečlivého dohledu, protože bylo hlášeno srdeční selhání a závažná hypotenze.

Nitráty.

Zvyšují hypotenzní účinky.

Srdeční glykosidy.

U hypertenzních pacientů v souvislosti se současným užíváním karvedilolu a digoxinu bylo pozorováno zvýšení ustálených hladin digoxinu přibližně o 16 % a digitoxinu přibližně o 13 %. Při zahajování, ukončování nebo úpravě terapie karvedilolem se doporučuje monitorovat plazmatické koncentrace digoxinu.

Ostatní antihypertenziva.

Karvedilol může potencovat účinky dalších současně podávaných antihypertenziv (například antagonistů alfa1-receptoru) a léčivých přípravků s vedlejšími antihypertenzními účinky, například barbiturátů, fenothiazinů, tricyklických antidepresiv, vazodilatancií a alkoholu.

Cyklosporin.

Bylo zjištěno mírné zvýšení průměrných koncentrací cyklosporinu po podání zahajovací dávky karvedilolu 21 pacientům po transplantaci trpícím chronickou vaskulární rejekcí. Asi u 30 % pacientů musela být dávka cyklosporinu snížena, aby jeho udržovací koncentrace zůstaly v terapeutickém rozmezí, u ostatních pacientů nebylo žádné přizpůsobení nutné. V průměru byla dávka cyklosporinu snížena asi o 20 %. Vzhledem k široké interindividuální variabilitě v přizpůsobení dávky se doporučuje po zahájení léčby karvedilolem pečlivé sledování koncentrací cyklosporinu a přizpůsobení dávky v případě potřeby.

Antidiabetika včetně inzulínu.

Může dojít k posílení účinku inzulínu a perorálních antidiabetik na snížení koncentrace cukru v krvi. Příznaky hypoglykémie mohou být maskovány. U diabetických pacientů je nezbytné pravidelné monitorování hladiny krevní glukózy.

Klonidin.

Při přerušování kombinované léčby s karvedilolem a klonidinem je třeba karvedilol vysazovat několik dnů před postupným snižováním dávky klonidinu.

Inhalační anestetika.

Je třeba věnovat zvýšenou pozornost potenciálně negativně inotropním a hypotenzním interakcím karvedilolu a anestetik ve spojitosti s anestézií.

NSAID, estrogeny a kortikosteroidy.

Antihypertenzní účinek karvedilolu se snižuje v důsledku retence vody a sodíku.

Přípravky indukující nebo inhibující enzymy cytochromu P450.

Pacienti užívající léčivé přípravky, které indukují (např. rifampicin a barbituráty) nebo inhibují (např. cimetidin, ketokonazol, fluoxetin, haloperidol, verapamil, erythromycin) enzymy cytochromu P450, musí být během současné terapie karvedilolem pečlivě monitorováni, protože sérové koncentrace karvedilolu mohou být sníženy induktory enzymu a zvýšeny inhibitory enzymů.

Rifampicin snižuje plazmatické koncentrace karvedilolu o asi 70 %. Cimetidin zvyšuje AUC o asi 30 %, ale nevyvolává žádné změny Cmax. Opatrnost může být nutná u pacientů léčených induktory oxidáz se smíšenou funkcí, např. rifampicinem, neboť mohou snižovat sérovou hladinu karvedilolu. Stejná opatrnost je nutná v případě podávání inhibitorů oxidáz se smíšenou funkcí, např. cimetidinu, neboť sérové hladiny karvedilolu se mohou zvyšovat. Přesto, na základě relativně malého účinku cimetidinu na hladiny karvedilolu, je pravděpodobnost nějaké klinicky významné interakce minimální.

Sympatomimetika s alfa-mimetickými a beta-mimetickými účinky.

Riziko hypertenze a nadměrné bradykardie.

Ergotamin.

Zvýšená vazokonstrikce.

Nervosvalové blokátory.

Zvýšený neuromuskulární blok.

4.6 Těhotenství a kojení

Těhotenství

Klinické zkušenosti s použitím karvedilolu u těhotných žen dosud nejsou k dispozici. Zkoušky na zvířatech neprokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není známo.

Beta-blokátory snižují placentární perfuzi, což může vést k intrauterinnímu úmrtí plodu, k porodům nevyvinutých plodů a k předčasným porodům. Kromě toho se u plodu a novorozence mohou objevit nežádoucí reakce (zvláště hypoglykémie, hypotenze, bradykardie, dechový útlum a hypotermie). U novorozence během postnatálního období existuje zvýšené riziko srdečních a plicních komplikací. Těhotné ženy mají karvedilol užívat jen tehdy, jestliže potenciální přínos pro matku převyšuje potenciální riziko pro plod/novorozence. Léčba se má ukončit 2–3 dny před očekávaným porodem. Pokud to není možné, je třeba novorozence v průběhu prvních 2–3 dní života monitorovat.

Kojení

Karvedilol je lipofilní a podle výsledků studií na kojících zvířatech se karvedilol a jeho metabolity vylučují do mateřského mléka, a proto by matky užívající karvedilol neměly kojit.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Tento přípravek může mít malý vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. U některých osob může být, zvlášť na počátku léčby nebo při její úpravě, snížená ostražitost.

4.8 Nežádoucí účinky

• a) Celkový bezpečnostní profil

Frekvence nežádoucích účinků není na dávce závislá, s výjimkou závratí, poruch vidění a bradykardie.

• b) Tabulkový přehled nežádoucích účinků

Riziko většiny nežádoucích účinků karvedilolu je podobné u všech indikací. Výjimky jsou popsány v části c).

Kategorie četnosti nežádoucích účinků:

Velmi časté > 1/10

Časté > 1/100 až < 1/10

Méně časté > 1/1 000 až < 1/100

Vzácné > 1/10 000 až < 1/1 000

Velmi vzácné < 1/10 000

Infekce a infestace

Časté: Bronchitida, pneumonie, infekce horních cest dýchacích, infekce močového traktu

Poruchy krve a lymfatického systému

Časté: Anémie

Vzácné: Trombocytopenie

Velmi vzácné: Leukopenie

Poruchy imunitního systému

Velmi vzácné: Hypersenzitivita (alergické reakce)

Poruchy metabolismu a výživy

Časté: Zvýšení tělesné hmotnosti, hypercholeste­rolémie, narušení kontroly krevního cukru (hyperglykémie, hypoglykémie) u pacientů s preexistujícím diabetem mellitem

Psychiatrické poruchy

Časté: Deprese, depresivní nálady

Méně časté: Poruchy spánku, zmatenost

Poruchy nervového systému

Velmi časté: Závrať, bolest hlavy

Méně časté: Presynkopy, synkopy, parestézie

Poruchy oka

Časté: Poruchy zraku, snížení tvorby slz (suché oči), podráždění očí

Srdeční poruchy

Velmi časté: Srdeční selhání

Časté: Bradykardie, edémy, hypervolémie, přetížení tekutinou

Méně časté: AV blok, angina pectoris

Cévní poruchy

Velmi časté: Hypotenze

Časté: Ortostatická hypotenze, poruchy periferní cirkulace (studené končetiny, periferní cévní onemocnění, zhoršení intermitentních klaudikací a Raynaudova onemocnění)

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Časté: Dyspnoe, plicní edém, astma u predisponovaných pacientů

Vzácné: Nosní kongesce

Gastrointestinální poruchy

Časté: Nausea, průjem, zvracení, dyspepsie, bolest břicha

Vzácné: Sucho v ústech

Poruchy jater a žlučových cest

Velmi vzácné: Zvýšení hladin sérových aminotransferáz ALT, AST a GGT

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Méně časté: Kožní reakce (např. alergická vyrážka, dermatitida, kopřivka, svědění, kožní léze podobné lupénce a lichen planus, zvýšené pocení), alopecie

Velmi vzácné: Závažné kožní nežádoucí účinky (např. erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza)

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Časté: Bolest končetin

Poruchy ledvin a močových cest

Časté: Renální selhání, renální funkční abnormality u pacientů s difuzním cévním onemocněním a/nebo sníženou funkcí ledvin, potíže s močením

Velmi vzácné: Inkontinence u žen

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Méně časté: Erektilní dysfunkce

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Velmi časté: Asténie (únava)

Časté: Bolest

• c) Popis vybraných nežádoucích účinků

4.9 Předávkování

Příznaky.

Předávkování může způsobit závažnou hypotenzi, bradykardii, srdeční selhání, kardiogenní šok a zástavu srdce. Mohou se rovněž vyskytnout respirační problémy, bronchospasmus, zvracení, útlum vědomí a křeče.

Léčba.

Kromě normálních terapeutických postupů se musí monitorovat základní životní funkce, a v případě potřeby pacienta umístit na jednotce intenzivní péče.

Při závažné bradykardii může být použit atropin, na podporu ventrikulární funkce je doporučeno intravenózně podat glukagon nebo sympatomimetika (dobutamin, isoprenalin). Pokud je potřebný pozitivně inotropní účinek, je třeba uvážit inhibitory fosfodiesterázy (PDE). Pokud je periferní vazodilatace dominantním příznakem předávkování, pacientovi se musí podat noradrenalin nebo norfenefrin. Má-li pacient bradykardii neodpovídající na farmakoterapii, je třeba zahájit terapii kardiostimulátorem.

Pro léčbu bronchospasmu se pacientovi musí podat beta-sympatomimetika (jako aerosol nebo intravenózně) nebo aminofylin intravenózně pomalou injekcí nebo infúzí. Jestliže má pacient křeče, může se podat diazepam nebo klonazepam v pomalé intravenózní injekci.

Karvedilol se vysoce váže na plazmatické bílkoviny, a proto nemůže být eliminován dialýzou.

V případech závažného předávkování, kdy je pacient v šoku, má podpůrná léčba trvat dostatečně dlouhou dobu, např. dokud nebude pacientův stav stabilizován, protože eliminace a redistribuce karvedilolu bude pravděpodobně pomalejší než normálně.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: alfa- a beta-blokátory

ATC kód: C07AG02

Karvedilol je vazodilatační neselektivní beta-blokátor, který snižuje periferní cévní odpor selektivní blokádou alfa1-receptoru a potlačuje renin-angiotenzinový systém prostřednictvím neselektivní beta-blokády. Plazmatická aktivita reninu se snižuje a retence tekutin se vyskytuje vzácně.

Karvedilol nemá žádnou vlastní sympatomimetickou aktivitu (ISA). Podobně jako propranolol má membráno-stabilizační vlastnosti.

Karvedilol je racemátem dvou stereoizomerů. Na zvířecích modelech bylo zjištěno, že oba enanciomery mají alfa-adrenergní blokující účinek. Neselektivní blokáda beta1– a beta2-adrenoceptoru se přičítá hlavně S(-)enanciomeru.

Antioxidační vlastnosti karvedilolu a jeho metabolitů byly prokázány ve studiích na zvířatech in vitro a in vivo a na řadě typů lidských buněk in vitro.

U pacientů s hypertenzí není snížení krevního tlaku spojeno se současným zvýšením periferní rezistence tak, jak bylo pozorováno u čistých beta-blokátorů. Tepová frekvence je mírně snížena. Tepový objem zůstává nezměněn. Průtok krve ledvinami a renální funkce zůstávají normální stejně jako periferní průtok krve, a proto jsou jen vzácně pozorovány studené končetiny, často vídané u beta-blokátorů. U hypertenzních pacientů karvedilol zvyšuje koncentraci norepinefrinu v plazmě.

Při dlouhodobé léčbě pacientů s anginou pectoris byl u karvedilolu pozorován antiischemický účinek a schopnost zmírňovat bolest. Hemodynamické studie prokázaly, že karvedilol snižuje ventrikulární pre- a afterload. U pacientů s dysfunkcí levé komory nebo městnavým srdečním selháním má karvedilol příznivý účinek na hemodynamiku a ejekční frakci a rozměry levé komory.

Karvedilol nemá negativní účinek na profil sérových lipidů ani elektrolyty. Poměr HDL (high-density lipoproteins) a LDL (low-density lipoproteins) zůstává normální.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání je karvedilol rychle absorbován. Plazmatické hladiny u zdravých subjektů dosahují maxima asi 1 hodinu po podání. Absolutní biologická dostupnost perorálně podaného karvedilolu je u lidí přibližně 25 %.

Mezi dávkou a plazmatickou koncentrací existuje lineární korelace. Jídlo neovlivňuje biologickou dostupnost a maximální sérovou koncentraci, ačkoliv doba do dosažení maximální plazmatické koncentrace je prodloužena.

Distribuce

Karvedilol je vysoce lipofilní látka. Přibližně 98 % až 99 % karvedilolu se váže na plazmatické proteiny. Distribuční objem karvedilolu je přibližně 2 l/kg a je vyšší u pacientů s jaterní cirhózou.

Biotransformace

Ve studiích u lidí a zvířat bylo zjištěno, že karvedilol je významnou měrou metabolizován na různé metabolity, které se eliminují převážně žlučí. First pass efekt po perorálním podání je přibližně 6075 %. Enterohepatální cirkulace karvedilolu byla prokázána na zvířatech.

K rozsáhlé metabolizaci karvedilolu dochází v játrech, glukuronidace je jedna z hlavních reakcí. Demethylací a hydroxylací na fenolovém kruhu vznikají tři aktivní metabolity s beta-blokujícím působením.

Na základě preklinických studií bylo zjištěno, že beta-blokující působení 4-hydroxyfenolme­tabolitu je 13krát větší než u karvedilolu. V porovnání s karvedilolem mají tři aktivní metabolity slabý vazodilatační účinek. Koncentrace metabolitů jsou však u lidí asi 10krát nižší než koncentrace karvedilolu. Dva z hydroxykarba­zolových metabolitů karvedilolu jsou vysoce účinnými antioxidancii s 30–80násobnou účinností oproti karvedilolu.

Eliminace

Průměrný eliminační poločas karvedilolu je přibližně 6 hodin. Plazmatická clearance je přibližně 500700 ml/min. K eliminaci dochází hlavně žlučí. Primární cestou exkrece karvedilolu je stolice. Malá část je eliminována ledvinami ve formě metabolitů.

Farmakokinetika u zvláštní skupiny pacientů

Pacienti s poruchou funkce ledvin

U některých hypertenzních pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) bylo pozorováno zvýšení plazmatické koncentrace karvedilolu o 40–50 % ve srovnání s hypertenzními pacienty s normální funkcí ledvin. Rovněž hodnoty maximální plazmatické koncentrace byly u pacientů s renální insuficiencí vyšší v průměru o 10–20 %. Nicméně variabilita výsledků byla velká. Vzhledem k tomu, že je karvedilol primárně vylučován stolicí, významná kumulace u pacientů s poruchou funkce ledvin není pravděpodobná.

U pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce ledvin není třeba upravovat dávkování karvedilolu (viz bod 4.2).

Pacienti s poruchou funkce jater

Ve studii s pacienty s cirhotickým onemocněním jater je biologická dostupnost zvýšena až na 80 % v důsledku sníženého first-pass efektu. Proto je karvedilol kontraindikován u pacientů s klinicky se projevující poruchou funkce jater (viz bod 4.3).

Použití u starších pacientů

Věk má statisticky významný vliv na farmakokinetické parametry karvedilolu u hypertenzních pacientů. Studie u starších hypertenzních pacientů neprokázala rozdíl mezi profilem nežádoucích účinků u starších a mladších pacientů. Jiná studie zahrnující starší pacienty s onemocněním koronárních artérií neprokázala rozdíl v hlášených nežádoucích účincích u starších a mladších pacientů.

Použití u pediatrických pacientů

Dostupné informace o farmakokinetice u subjektů mladších než 18 let jsou omezené.

Diabetičtí pacienti

U hypertenzních pacientů s diabetem 2. typu nebyl pozorován účinek karvedilolu na hladinu krevní glukózy (nalačno nebo po jídle) a glykovaný hemoglobin A1, nebylo nutné měnit dávkování antidiabetik.

U pacientů s diabetem 2. typu neměl karvedilol statisticky významný vliv na glukózový toleranční test. U hypertenzních pacientů bez diabetu se změněnou inzulínovou senzitivitou (syndrom X) zvýšil karvedilol inzulínovou senzitivitu. Stejné výsledky byly sledovány u hypertenzních pacientů s diabetem 2. typu.

Srdeční selhání

Ve studii s 24 pacienty se srdečním selháním byla významně snížená clearance R- a S-karvedilolu, na rozdíl od předchozích hodnot odhadnutých u zdravých dobrovolníků. Tyto výsledky naznačují, že farmakokinetika R- a S-karvedilolu je významně změněna u pacientů se srdečním selháním.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

U karvedilolu nebyl prokázán mutagenní ani kancerogenní potenciál.

Vysoké dávky karvedilolu poškodily fertilitu a ovlivnily graviditu u potkanů (zvýšená resorpce). U potkanů byla také pozorována snížená fetální hmotnost a opožděný skeletální vývoj. Embryotoxicita (zvýšená post-implantační ztráta) se vyskytla u potkanů a králíků.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:

Monohydrát laktosy

Koloidní bezvodý oxid křemičitý

Krospovidon (typ A)

Krospovidon (typ B)

Povidon 30

Sacharosa

Magnesium-stearát

Potahová vrstva:

Makrogol 400

Polysorbát 80

Oxid titaničitý (E 171)

Hypromelosa

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.

6.5 Druh obalu a obsah balení

PVC/PE/PVDC – Al:

Velikosti balení: 5, 7, 10, 14, 15, 20, 28, 30, 40, 50, 56, 60, 90, 98, 100, 120, 150, 200, 250, 300, 400, 500 a 1 000 potahovaných tablet.

Plastová lahvička (HDPE) s bílým uzávěrem z neprůhledného polypropylenu

Velikosti balení: 30, 50, 60, 100, 250, 500 a 1 000 potahovaných tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Orion Corporation

Orionintie 1

FI-02200 Espoo

Finsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Ocarox 6,25 mg potahované tablety: 77/366/12-C

Ocarox 12,5 mg potahované tablety: 77/367/12-C

Ocarox 25 mg potahované tablety :77/368/12-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 6. 6. 2012

Datum posledního prodloužení registrace: 11. 5. 2017

Další informace o léčivu OCAROX

Jak se OCAROX podává: perorální podání - potahovaná tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 5

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Orion Corporation, Espoo
E-mail: orion@orionpharma.cz
Telefon: 227027263