MITOCIN 20 MG - souhrnné informace

1.  NÁZEV PŘÍPRAVKU

Mitocin 20 mg, prášek pro injekční/infuzní nebo intravezikální roz­tok

2.  KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Účinná látka: Mitomycinum

1 injekční lahvička přípravku Mitocin 20 mg, prášek pro injekční/infuzní nebo intravezikální roztok, obsahuje 20 mg mitomycinu. Po rekonstituci 40 ml vody na injekci obsahuje 1 ml injekčního/in­fuzního roztoku 0,5 mg mitomycinu. Po rekonstituci 20 ml rozpouštědla obsahuje 1 ml roztoku pro intravezikální podání 1 mg mitomycinu.

Úplný seznam pomocných látek, viz bod 6.1.

3.  LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro přípravu injekčního roztoku/infuze a k intravezikálnímu použití.

4.  KLINICKÉ ÚDAJE

4.1  Terapeutické indikace

Mitomycin se používá při paliativní léčbě nádorů.

Mitomycin se podává intravenózně jako monochemoterapie, nebo v rámci kombinované cytostatické chemoterapie v případě:

• pokročilý metastazující karcinom žaludku
• pokročilý a/nebo metastazující karcinom prsu
• nemalobuněčný bronchogenní karcinom
• pokročilý karcinom pankreasu

Intravezikálně se podává jako prevence relapsu karcinomu močového měchýře po jeho předchozí transuretrální resekci.

4.2  Dávkování a způsob podání

Dávkování

Mitomycin by měli používat pouze lékaři se zkušenostmi s tímto způsobem léčby na základě jednoznačné indikace a s kontinuálním monitorováním hematologických parametrů. Roztok musí být aplikován přísně intravenózně. V případě paravasální aplikace může dojít v dané oblasti ke vzniku rozsáhlých nekróz.

Pokud není jinak předepsáno, mitomycin se podává takto:

Intravenózní podání

V cytostatické monochemoterapii je mitomycin obvykle podáván intravenózně jako bolus. Doporučené dávkování je 10–20 mg/m² povrchu těla každých 6–8 týdnů, 8–12 mg/m² tělesného povrchu každé 3 – 4 týdny nebo 5–10 mg/m² povrchu těla každých 1– 6 týdnů, v závislosti na použitém terapeutickém schématu.

Při kombinované terapii je dávkování výrazně nižší. Vzhledem k riziku aditivní myelotoxicity, by se bez jednoznačných důvodů nemělo odchylovat od osvědčených léčebných protokolů.

Intravezikální podání

Obsah 1 – 2 lahviček Mitocinu 20 mg, 20 – 40 mg mitomycinu, ve 20 – 40 ml vody na injekci nebo roztoku chloridu sodného (0,9%), je aplikován jednou týdně do močového měchýře. V případě intravezikální aplikace by pH moči mělo být vyšší než 6.

Alternativní doporučené dávkování v prevenci recidivy superficiálních nádorů močového měchýře je instylace 4–10 mg (0,06–0,15 mg/kg tělesné hmotnosti) uretrálním katetrem lx nebo 3× týdně.

Zvláštní skupiny populace

Dávka musí být snížena u pacientů, kteří podstoupili předchozí extenzivní léčbu cytostatiky, v případě myelosuprese nebo u starších pacientů.

K použití mitomycinu u pacientů >65 let věku nejsou k dispozici dostatečné údaje z klinických studií.

Přípravek by neměl být podáván u pacientů s poruchou funkce ledvin (viz. bod 4.3).

Přípravek se nedoporučuje u pacientů s poruchou funkce jater, vzhledem k nedostatečným údajům o účinnosti a bezpečnosti u této skupiny pacientů.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku mitomucinu u dětí nebyla stanovena.

Způsob podání

Po rozpuštění je mitomycin určen k intravenózní injekci nebo infúzi nebo pro intravezikální instilaci. Je možné částečné použití.

Příprava injekčního nebo infuzního roztoku k použití

Obsah jedné injekční lahvičky Mitocinu 20 mg je rozpuštěn kroužením ve 40 ml vody na injekci.

Pokud se prášek ihned nerozpustí, nechte jej stát při pokojové teplotě do úplného rozpuštění. Obsah injekční lahvičky se musí rozpustit během 2 minut za vzniku čirého roztoku.

Pro intravenózní infuzi může být roztok Mitocinu 20 mg ve 40 ml vody na injekce naředěn isotonickým infuzním roztokem chloridu sodného na koncentraci 20 – 40 mikrogramů mitomycinu/ml.

Příprava intravezikálního roztoku k použití Obsah 1 – 2 injekčních lahviček Mitocinu 20 mg (ekvivalentní k 20 – 40 mg mitomycinu) je rozpuštěn ve 20 – 40 ml vody na injekce nebo roztokem chloridu sodného (0,9%).

Poznámky

• Přípravek Mitocin 20 mg se nesmí používat ve smíšených injekcích.
• Ostatní injekční nebo infuzní roztoky musí být podávány zvlášť.
• Je nezbytné, aby byla injekce podávána intravenózně.

4.3   Kontraindikace

• Známá přecitlivělost na účinnou látku, nebo na jakoukoliv z pomocných látek, uvedených v bodě 6.1.
• Kojení

Systémová terapie

Absolutní kontraindikací podání je pancytopenie, izolovaná leukopenie/trom­bopenie, hemoragická diatéza a akutní infekce.

Relativní kontraindikací podání jsou obstrukční i restrikční poruchy plicní ventilace, poruchy funkce ledvin a jater a/nebo celkově špatný zdravotní stav. Další kontraindikací může být podání jiných cytostatik nebo radioterapie.

Intravezikální terapie

Absolutní kontraindikací je perforace stěny močového měchýře.

Relativní kontraindikací je probíhající cystitida.

4.4   Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Vzhledem k toxickým účinkům mitomycinu na kostní dřeň musí být další myelotoxická terapie (zejména ostatní cytostatika, radioterapie) podávána se zvláštní opatrností tak, aby bylo minimalizováno riziko vzniku závažné myelosuprese.

Je nezbytné, aby byla injekce podávána intravenózně. V případě, že léčivý přípravek je injektován perivasálně, může dojít v postižené oblasti k rozsáhlé nekróze. Jako prevence jejich vzniku jsou doporučena následující opatření:

• Aplikujte vždy do velké žíly horních končetin.
• Nepodávejte přímo intravenózně, ale přes vhodný infusní set.
• Před vyjmutím kanyly z žíly po centrálním žilním podání propláchněte celý infusní set vhodným roztokem, aby došlo k odstranění možných zbytků mitomycinu.

• V případě vzniku plicních příznaků, které nelze vysvětlit základním onemocněním, by měla být léčba okamžitě zastavena. Plicní toxicita může být úspěšně léčena kortikoidy.

Terapie by měla být okamžitě zastavena také v případě příznaků hemolýzy nebo poruchy funkce ledvin (nefrotoxicita).

Při dávkách > 30 mg mitomycinu/m² tělesného povrchu může dojít ke vzniku mikroangiopatické hemolytické anémie. Proto je v těchto případech doporučena častá monitorace renálních funkcí.

Nová zjištění naznačují, že terapeutický proces může být vhodný pro odstranění imunitních komplexů, které se zdají hrát významnou roli v nástupu příznaků pomocí stafylokokového proteinu A.

U pacientů léčených současně jinými antineoplastickými látkami byl hlášen výskyt akutní leukemie (v některých případech po preleukemické fázi) a myelodysplastický syndrom.

Doporučená vyšetření a bezpečnostní opatření v případě intravenózní podání:

Před zahájením léčby

• Kompletní krevní obraz.
• Funkční test plic, pokud existuje podezření na plicní dysfunkci.
• Test renálních funkcí s cílem vyloučit renální insuficienci.
• Jaterní testy s cílem vyloučit jaterní nedostatečnost.

• V průběhu léčby

• Pravidelné kontroly hodnot krevního obrazu.
• Pečlivé sledování renálních funkcí.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Jsou možné myelotoxické interakce s jinými léčebnými postupy s možnou toxicitou na kostní dřeň (zejména jiné cytotoxické léčivé přípravky, radioterapie).

Kombinace s vinca alkaloidy nebo bleomycinem zvyšuje riziko plicní toxicity.

Zvýšené riziko hernoiyticko-uremického syndromu bylo hlášeno u pacientů užívajících současně mitomycin a fluorouracil, nebo tamoxifen.

Při pokusech na zvířatech vedlo podání pyridoxin hydrochloridu (vitamin Bď) ke ztrátě účinku mitomycinu.

• V průběhu terapie mitomycinem by neměly být aplikovány žádné živé vakcíny.

Kardiotoxicita Adriamycinu (doxorubicin) může být mitomycinem zvýšena.

4.6   Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Nejsou k disposici data o použití mitomycinu u těhotných žen. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz. bod 5.3). Mitomycin má mutagenní, teratogenní a karcinogenní účinky, a proto může ovlivnit vývoj plodu. Mitomycin by neměl být používán během těhotenství.

• V případě léčby z vitální indikace u těhotné pacientky by měla být prováděna vyšetření s ohledem na riziko škodlivých účinků na plod, které je spojeno s léčbou.

Kojení

Mitomycin je vylučován do mateřského mléka. Vzhledem k jeho prokázaným mutagenním, teratogenním a karcinogenním účinkům by neměl být mitomycin v průběhu kojení podáván a z tohoto důvodu je mitomycin během kojení kontraindikován (viz. oddíl 4.3).

Plodnost / antikoncepce u mužů a žen

• V průběhu léčby a až do 6 měsíců po jejím ukončení je ženám ve fertilním věku doporučena vhodná antikoncepce nebo zdržení se pohlavního styku.

Mitomycin má geneticky škodlivý účinek. Mužům, kteří jsou léčeni mitomycinem, se proto doporučuje, aby nepočali dítě během léčby a 6 měsíců po jejím ukončení, a požádali o radu ohledně uchování spermií před zahájením terapie vzhledem k možnosti nevratné neplodnosti způsobené léčbou mitomycinem.

4.7   Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

I při použití v souladu s pokyny může tento léčivý přípravek způsobit nevolnost a zvracení, a tím narušit bdělost do takové míry, že schopnost řídit motorová vozidla, nebo obsluhovat stroje může být zhoršena. Toto platí ještě výrazněji v kombinaci s alkoholem.

4.8  Nežádoucí účinky

Níže jsou uvedeny nežádoucí účinky podle třídy orgánových systémů a frekvence. Frekvence uvedené níže jsou definovány takto:

Velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), méně časté (>1/1000 až <1/100), vzácné (>1/10000 až <1/1000), velmi vzácné (>1/10000) nebo není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Možné nežádoucí účinky při systémové terapii

Nejčastějšími nežádoucími účinky systémově podávaného mitomycinu jsou gastrointestinální příznaky, jako je nauzea, zvracení, útlum kostní dřeně s leukopenií a většinou dominující trombocytopenií. Tento útlum kostní dřeně se objevuje až u 65 % pacientů.

Až u 10 % pacientů je třeba očekávat závažnou orgánovou toxicitu ve formě intersticiální pneumonie nebo nefrotoxicity.

Mitomycin je potenciálně hepatotoxický.

Možné nežádoucí účinky při intravezikální terapii

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

V případě předávkování je třeba očekávat těžkou myelotoxicitu nebo až myeloftízu, klinický účinek se zcela rozvine až po přibližně 2 týdnech.

Doba, za kterou počet leukocytů klesne na nejnižší hodnotu, může být až 4 týdny. Proto je při podezření na předávkování nutné dlouhodobě provádět pečlivé sledování hematologických parametrů.

Vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici žádná účinná antidota, je během každého podání nutná nejvyšší opatrnost.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1  Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: cytostatika, cytotoxická antibiotika a příbuzné látky ATCkód: L01DC03.

Antibiotikum mitomycin je cytostatické léčivo ze skupiny alkylačních činidel.

Mitomycin je antibiotikum s antineoplastickým účinkem izolované ze Streptomyces caespitosus. Vyskytuje se v neaktivní formě. Aktivace na funkční alkylační činidlo je rychlá, a to buď při fyziologickém pH v přítomnosti NADPH v séru, nebo intracelulárně, v prakticky všech buňkách těla s výjimkou mozku a to z toho důvodu, že mitomycin neprochází hematoencefalickou bariérou. Všechny 3 alkylační radikály patří do chinonové, aziridinové a uretanové skupiny. Mechanismus účinkuje založen převážně na alkylaci DNA (v menší míře i RNA) se související inhibicí syntézy DNA. Stupeň poškození DNA koreluje s klinickým efektem a je nižší u rezistentních buněk než u citlivých. Jako u ostatních alkylačních činidel, proliferující buňky jsou více poškozeny než ty v klidové fázi (GO) buněčného cyklu. Navíc, jsou uvolňovány volné peroxidové radikály, zejména v případě vyšších dávek, které vedou ke zlomům v DNA. Uvolňování peroxidových radikálů je spojeno se vzorcem orgánově specifických nežádoucích účinků.

5.2   Farmakokinetické vlastnosti

Po intravenózním podání dávky 10–20 mg/m² mitomycinu byly naměřeny maximální plazmatické koncentrace od 0,4 do 3,2 pg/ml. Biologický poločas je krátký, v rozmezí 40 až 50 minut. Hladina v séru klesá biexponenciálně, výrazněji v průběhu počátečních 45 minut, následně pomaleji.

Přibližně po 3 hodinách po aplikaci nejsou sérové hladiny detekovatelné. Játra jsou hlavním místem metabolismu a vylučování. Vysoké koncentrace mitomycinu se proto objevují ve žlučníku. Renální vylučování hraje menší roli s ohledem na eliminaci.

Při intravezikální aplikaci mitomycinu dochází pouze ke vstřebávání nevýznamných dávek. Nicméně, nelze zcela vyloučit možný systémový účinek.

5.3   Předklinické údaje o bezpečnosti

Mitomycin je u zvířat toxický pro všechny proliferující tkáně, zejména pro buňky kostní dřeně, sliznici gastrointesti­nálního traktu, což vede k inhibici spermiogeneze.

Mitomycin má mutagenní, karcinogenní a teratogenní účinky, které mohou být prokázány

v odpovídajících experimentálních systémech.

Lokální tolerance

Mitomycin způsobuje těžké nekrózy v případě paravenózní injekce nebo při úniku z krevních cévy do okolní tkáně.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1  Seznam pomocných látek

Mannitol

36% kyselina chlorovodíková a hydroxid sodný k úpravě pH

6.2   Inkompatibility

Nekompatibilní jsou vysoce kyselé nebo zásadité látky. Optimální pH k použití roztoku mitomycinu je 7,0.

6.3   Doba použitenosti

3 roky

Naředěný roztok:

Použit může být pouze čirý roztok.

Obsah injekční lahvičky je určen pouze k jednorázovému použití.

Nepoužitý roztok musí být zlikvidován.

Chemická a fyzikální stabilita rekonstituovaného roztoku při pokojové teplotě a při vystavení světlu je:

• 1 hodina při naředění vodou na injekce
• 2 hodiny po naředění roztokem chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%).

6.4   Zvláštní opatření pro uchovávání

Skladujte při teplotě do 25°C. Uchovávejte injekční lahvičku v původním obalu kvůli ochraně před světlem.

Podmínky pro uchovávání po naředění léčivého přípravku, viz bod 6.3.

6.5  Druh obalu a obsah balení

Balení s 1 jantarově zbarvenou skleněnou injekční lahvičkou (Ph. Eur., typ I)

Balení s 5 jantarově zbarvenými skleněnými injekčními lahvičkami (Ph. Eur., typ I)

Na trhu nemusí být dostupné všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a zacházení s ním

Při přípravě a likvidaci nepoužitých cytotoxických léčivých přípravků musí být dodržena doporučená bezpečnostní opatření.

Rekonstituovaný roztok uchovávejte v chladničce, bez přístupu světla.

Před aplikací by měl být roztok vytemperován na pokojovou nebo tělesnou teplotu.

7.  DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Substipharm Limited

930 High Road

London NI2 9RT

Tel:+44 (0)20 3865 1682

8.   REGISTRAČNÍ ČÍSLO

PL 47587/0001

9.  DATUM PRVNÍ REGISTRACE/DATUM PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

26/04/2013

Další informace o léčivu MITOCIN 20 MG

Jak se MITOCIN 20 MG podává: intravenózní/intravezikální podání - prášek pro injekční/infuzní nebo intravezikální roztok
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Injekční lahvička
Velikost balení: 1