METOPROLOL AUROVITAS - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Metoprolol Aurovitas 50 mg potahované tablety

Metoprolol Aurovitas 100 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje metoprololi tartras 50 mg. Jedna potahovaná tableta obsahuje metoprololi tartras 100 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Metoprolol Aurovitas 50 mg:

Broskvově zbarvené, kulaté, potahované tablety [průměr 8,1 mm] s vyraženým „C“ nad „74“ na jedné straně a s hlubokou půlicí rýhou na druhé straně.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Metoprolol Aurovitas 100 mg:

Světle modré, kulaté, potahované tablety [průměr 10,6 mm] s vyraženým „C“ nad „75“ na jedné straně a s hlubokou půlicí rýhou na druhé straně. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Hypertenze. Angina pectoris. Prevence srdeční smrti a opětovného infarktu po akutní fázi infarktu myokardu. Srdeční arytmie zahrnující zejména supraventrikulární tachykardii, snížení frekvence komor při atriální fibrilaci a při ventrikulárních extrasystolách. Doplňková léčba tyreotoxikózy. Funkční srdeční poruchy s palpitacemi. Profylaxe migrény.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování je třeba upravit individuálně, aby se zabránilo bradykardii. Tablety je třeba užívat nalačno. Současný příjem jídla zvyšuje biologickou dostupnost metoprololu o 40 %. Jako vodítko slouží následující doporučení:

Hypertenze: 100–200 mg denně v jedné dávce nebo rozdělených do dvou dílčích dávek má za následek dostatečný účinek u většiny pacientů. Jednorázová dávka má být užita ráno. V případě, že není požadovaného účinku dosaženo se 200 mg denně, může se dávka zvýšit nebo kombinovat s dalšími antihypertenzivy, přednostně s diuretiky a antagonisty vápníku dihydropyridi­nového typu.

Angina pectoris: 100–200 mg denně rozdělených do dvou dílčích dávek. Pokud je třeba, může být denní dávka zvýšena nebo kombinována s nitráty.

Arytmie: 100–200 mg denně rozdělených do 2–3 dílčích dávek má za následek dostatečný účinek u většiny pacientů. V případě potřeby lze dávku zvýšit.

Po akutní parenterální léčbě infarktu myokardu: Terapie má být zahájena 15 minut po poslední injekci, 50 mg každých 6 hodin po dobu 2 dnů. Léčba může pokračovat tabletami metoprololu.

Profylaxe po infarktu myokardu: Udržovací dávka je 100 mg ráno a večer.

Tyreotoxikóza: Dávka má být přizpůsobená potřebám jednotlivce. Jako vodítko slouží následující doporučení: počáteční dávka 50 mg 3–4× denně s možností zvýšení na 100 mg 3–4× denně po 3–4 dnech léčby, pokud srdeční puls přesahuje 75 tepů/min. Metabolismus metoprololu je mírně zvýšen u pacientů s tyreotoxikózou a tito pacienti mohou tedy vyžadovat o něco vyšší dávku, než je obvyklé. Terapie metoprololem je obvykle potřeba pouze během počáteční fáze jiné terapie.

Funkční srdeční poruchy s palpitacemi:100 mg denně v jedné dávce má za následek dostatečný účinek u většiny pacientů. V případě potřeby lze dávku zvýšit.

Migréna: 100–200 mg denně rozdělených do dvou dílčích dávek.

Porucha funkce ledvin

Rychlost eliminace je jen nevýznamně ovlivněna funkcí ledvin, a úprava dávky proto není při poruše funkce ledvin nutná.

Porucha funkce jater

U pacientů s jaterní cirhózou se metoprolol obvykle podává ve stejné dávce jako u pacientů s normální funkcí jater. Pouze pokud se se objeví známky velmi těžké poruchy funkce jater (např. u pacientů s voperovaným shuntem), je třeba zvážit snížení dávky.

Starší pacienti

Není nutná úprava dávky

Pediatrická populace

S léčbou metoprololem u dětí jsou pouze omezené zkušenosti.

4.3 Kontraindikace

• Kardiogenní šok.
• Sick-sinus syndrom (pokud není voperován trvalý kardiostimulátor).
• Atrioventrikulární blokáda druhého a třetího stupně.
• Pacienti s nestabilním, nekompenzovaným srdečním selháním (plicní edém, hypoperfuze nebo hypotenze) a pacienti léčení trvale nebo intermitentně inotropní terapií působící prostřednictvím agonismu beta-receptorů.
• Symptomatická bradykardie nebo hypotenze. Metoprolol nesmí být podáván pacientům s podezřením na akutní infarkt myokardu a se srdeční frekvencí < 45 tepů/min., PQ intervalem > 0,24 sekundy nebo systolickým krevním tlakem < 100 mm Hg.
• Závažné periferní arteriální onemocnění s hrozící gangrénou.
• Hypersenzitivita na léčivou látku, na jiné beta-blokátory nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Pacientům, kteří jsou léčeni beta-blokátory, nemá být podáván intravenózně verapamil.

Metoprolol může zhoršit příznaky periferní arteriální poruchy krevního oběhu, např. intermitentní klaudikace. Závažná porucha funkce ledvin. Závažné akutní stavy s metabolickou acidózou. Současná léčba digitalisem.

Metoprolol nemá být podáván pacientům s konkomitantní léčbou s latentní nebo manifestní srdeční insuficiencí. U pacientů s Prinzmetalovou anginou se může zvýšit četnost a rozsah záchvatů anginy pectoris v důsledku koronární vazokonstrikce zprostředkované alfa-receptorem. Z tohoto důvodu nesmí být u těchto pacientů neselektivní beta-blokátory použity. Selektivní blokátory beta1-receptoru mají být používány s opatrností.

Při léčbě pacientů s bronchiálním astmatem nebo dalšími chronickými obstrukčními plicními nemocemi má být současně podávána adekvátní bronchodilatační terapie. Může se ukázat jako nutné zvýšit dávku beta2-stimulancií.

Léčba metoprololem může ovlivnit metabolismus sacharidů nebo maskovat hypoglykemii, ale riziko je nižší než s neselektivními beta-blokátory.

Velmi vzácně se může zhoršit již existující středně těžká porucha atrioventriku­lárního vedení (může vést k atrioventri­kulárnímu blokádě).

Léčba beta-blokátory může ztížit léčbu anafylaktické reakce. Terapie adrenalinem v normálních dávkách nemusí vždy dosáhnout očekávaného léčebného účinku. Je-li metoprolol podáván pacientům s feochromocytomem, je třeba zvážit léčbu alfa-blokátorem.

K přerušení užívání metoprololu má, pokud je to možné, docházet postupně během 2 týdnů. Dávka má být postupně snížena až na konečnou dávku 25 mg (půl 50mg tablety). Během toho období mají být pečlivě sledováni zejména pacienti s ischemickou chorobou srdeční. Riziko koronárních příhod včetně náhlé smrti může být zvýšeno během přerušení léčby beta-blokátory.

Předtím, než pacient podstoupí operaci, musí být anesteziolog informován, že pacient užívá metoprolol. Vysazení beta-blokátorů není doporučováno u pacientů podstupujících operaci. U pacientů podstupujících jinou operaci než srdce, je třeba se vyvarovat akutnímu zahájení léčby vysokými dávkami metoprololu, protože to může být spojeno s bradykardií, hypotenzí a cévní mozkovou příhodou, včetně fatálního konce u pacientů s kardiovasku­lárními rizikovými faktory.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Metoprolol je substrátem CYP2D6. Léčivé přípravky, které inhibují účinky CYP2D6, mohou ovlivňovat plazmatickou koncentraci metoprololu. Příklady léčivých přípravků, které inhibují CYP2D6 jsou chinidin, terbinafin, paroxetin, fluoxetin, sertralin, celekoxib, propafenon a difenhydramin. Pokud se u pacientů léčených metoprololem zahajuje léčba těmito léky, může být nutné snížit dávku metoprololu.

Je třeba se vyhnout následujícím kombinacím s metoprololem:

Deriváty kyseliny barbiturové: Barbituráty (studováno u pentobarbitalu) indukují metabolismus metoprololu v zanedbatelném rozsahu indukcí enzymu.

Propafenon: Při podávání propafenonu čtyřem pacientům léčeným metoprololem se plazmatické koncentrace metoprololu zvýšily 2–5krát a dva pacienti prodělali nežádoucí účinky typické pro metoprolol. Interakce byla potvrzena u osmi zdravých dobrovolníků. Interakci lze pravděpodobně vysvětlit tím, že propafenon podobně jako chinidin inhibuje metabolismus metoprololu přes cytochrom P450 2D6. Tuto kombinaci je pravděpodobně obtížné zvládnout, protože propafenon má také vlastnosti blokující beta-receptory.

Verapamil: V kombinaci s beta-blokátory (popsáno pro atenolol, propranolol a pindolol) může verapamil způsobit bradykardii a hypotenzi. Verapamil a beta-blokátory mají aditivní inhibiční účinky na atrioventrikulární vedení a funkci sinusového uzlu.

Následující kombinace s metaprololem mohou vyžadovat úpravu dávkování:

Amiodaron: Kazuistika naznačuje, že u pacientů léčených amiodaronem se při současné léčbě metoprololem může vyvinout výrazná sinusová bradykardie. Amiodaron má extrémně dlouhý poločas (okolo 50 dní), což znamená, že interakce mohou nastat i dlouhou dobu po vysazení léku.

Antiarytmika, třída I: Antiarytmika třídy I. a léky blokující beta-receptor mají aditivní negativní inotropní účinky, které mohou u pacientů s poruchou funkce levé komory vyústit ve vážné nežádoucí hemodynamické účinky. Této kombinaci je třeba se vyhnout také u „sick-sinus syndromu“ a u patologického AV vedení. Interakce je nejlépe zdokumentována pro disopyramid.

Nesteroidní protizánětlivé/an­tirevmatické léky (NSAID): Bylo prokázáno, že NSAID-antiflogistika působí proti antihypertenzivnímu účinku léků blokujících beta-receptor. Primárně byl studován indometacin. Tato interakce se pravděpodobně nevyskytuje se sulindakem. Nebylo možné prokázat takové interakce ve studii týkající se diklofenaku.

Difenhydramin: Difenhydramin snižuje (2,5krát) clearance metoprololu na alfa-hydroxymetoprolol prostřednictvím CYP 2D6 u rychle hydroxylujících osob. Účinky metoprololu jsou zesíleny.

Digitalisové glykosidy: Digitalisové glykosidy ve spojení s beta-blokátory mohou zvýšit dobu atrioventriku­lárního vedení a mohou vyvolat bradykardii.

Diltiazem: Diltiazem a beta-blokátory mají aditivní inhibiční účinky na atrioventrikulární vedení a funkci sinusového uzlu. V průběhu kombinované léčby s diltiazemem byla pozorována (kazuistiky) výrazná bradykardie.

Adrenalin: Existuje asi deset hlášení o pacientech léčených neselektivními beta-blokátory (včetně pindololu a propranololu), u kterých se po podání adrenalinu vyvinula výrazná hypertenze a bradykardie. Tato klinická pozorování byla potvrzena ve studiích u zdravých dobrovolníků. To také naznačuje, že adrenalin v lokálních anesteticích může vyvolat tyto reakce po intravazálním podání. Riziko je pravděpodobně menší u kardioselek­tivních beta-blokátorů.

Fenylpropanola­min: Fenylpropanolamin (norefedrin) v jednotlivých dávkách 50 mg může u zdravých dobrovolníků zvýšit diastolický krevní tlak až na patologické hodnoty. Propranolol obecně působí proti zvýšení krevního tlaku vyvolaného fenylpropanola­minem. Nicméně beta-blokátory mohou u pacientů, kteří užívají vysoké dávky fenylpropanolaminu, vyvolat paradoxní hypertenzní reakce. V několika případech byly popsány hypertenzní krize i v průběhu léčby pouze samotným fenylpropanola­minem.

Chinidin: Chinidin inhibuje metabolismus metoprololu u takzvaných rychle hydroxylujících osob (ve Švédsku více než 90 %), což vede k výrazně zvýšeným plazmatickým hladinám a posílené beta-blokádě. Odpovídající interakce se může objevit i u jiných beta-blokátorů, které jsou metabolizovány stejným enzymem (cytochrom P450 2 D6).

Klonidin: Hypertenzní reakce při náhlém vysazení klonidinu může být beta-blokátory zesílena. Pokud je třeba kombinovanou léčbu klonidinem přerušit, je třeba vysadit beta-blokátor několik dní před klonidinem.

Rifampicin: Rifampicin může indukovat metabolismus metoprololu, což vede ke snížení plazmatických hladin.

Pečlivý dohled vyžadují pacienti, kteří užívají současně metoprolol a jiné beta-blokátory (např. oční kapky) nebo inhibitory monoaminoxidázy. U pacientů léčených beta-blokátory mohou inhalační anestetika zvýšit kardiodepresivní účinek. Dávkování perorálních antidiabetik může být u pacientů užívajících beta-blokátory nutné upravit. Plazmatická koncentrace metoprololu se může zvýšit, pokud jsou současně podávány cimetidin nebo hydralazin.

4.6   Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Metoprolol má být během těhotenství a kojení podáván pouze tehdy, je-li jeho použití považováno za nezbytné. Beta-blokátory obecně snižují placentární perfuzi, což je spojeno se zpomalením růstu, nitroděložním úmrtím, potratem a předčasným porodem. V případě, že těhotná žena užívá metoprolol, se doporučuje provádět vhodné monitorování jak matky, tak plodu. Beta-blokátory mohou u plodu a novorozeného dítěte způsobit bradykardii. To je třeba zvážit, pokud jsou tyto léky předepsány v posledním trimestru a v souvislosti s porodem. Podávání metoprololu má být postupně ukončeno 4872 hodin před předpokládaným termínem porodu. Pokud toto opatření není možné, je nutno pečlivě sledovat novorozence po dobu 48–72 hodin po porodu pro známky a příznaky beta-blokády (např. srdeční a plicní komplikace).

Kojení

Koncentrace metoprololu v mateřském mléku je přibližně třikrát vyšší než koncentrace v plazmě matky. Riziko nežádoucích účinků u kojeného dítěte se jeví jako malé po podání terapeutických dávek léčivého přípravku. Nicméně je třeba kojené děti sledovat kvůli příznakům beta-blokády.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Během léčby metoprololem se mohu objevit závratě a únava, což je třeba zohlednit při plnění úkolů vyžadujících zvýšenou koncentraci, např. při řízení nebo obsluze strojů.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky se vyskytují u přibližně 10 % pacientů a obvykle jsou závislé na dávce. Nežádoucí účinky související s metoprololem jsou uvedeny níže podle tříd orgánových systémů a četnosti. Četnost je definována jako: velmi časté (>1/10), časté (>1/100 to <1/10), méně časté (>1/1 000 až <1/100), vzácné (>1/10 000 až 1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Poruchy krve a lymfatického systému

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

Toxicita

• 7,5 g u dospělých způsobilo letální intoxikaci. 100 mg u 5letého dítěte nezpůsobilo po výplachu žaludku žádné příznaky. 450 mg u 12letého dítěte a 1,4 g u dospělého způsobilo středně těžkou intoxikaci. 2,5 g u dospělého způsobilo závažnou intoxikaci. 7,5 g u dospělého způsobilo velmi závažnou intoxikaci.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátory selektivní

ATC kód: C07AB02.

Metoprolol je selektivní blokátor beta1-receptorů, což znamená, že metoprolol ovlivňuje beta1-receptory v myokardu při řádově nižších dávkách, než jsou potřebné k ovlivnění beta2-receptorů v periferních cévách a průduškách. Beta1 selektivita se může nicméně snižovat se zvyšující se dávkou.

Metoprolol nemá beta-stimulační účinek a má lehký membrány stimulující účinek. Blokátory beta-receptoru mají negativně inotropní a chronotropní účinek.

Léčba metoprololem snižuje účinek katecholaminů související s fyzickou a psychickou zátěží a snižuje tepovou frekvenci, minutový srdeční výdej a krevní tlak. Ve stresových situacích se zvýšeným uvolňováním adrenalinu z nadledvin metoprolol nebrání normální fyziologické vazodilataci. V terapeutických dávkách má metoprolol menší vliv na kontrakci bronchiálních svalů než neselektivní beta-blokátory. Tato vlastnost umožňuje léčbu metoprololem u pacientů s bronchiálním astmatem nebo s jinými významnými obstrukčními plicními onemocněními v kombinaci se stimulanty beta2-receptorů. Metoprolol ovlivňuje uvolňování inzulínu a metabolismus sacharidů v menší míře než neselektivní beta-blokátory, a proto může být rovněž podáván pacientům s diabetes mellitus. Kardiovaskulární odpověď na hypoglykemii, např. tachykardie, je metoprololem ovlivněna méně a návrat hladiny cukru v krvi na normální množství je rychlejší než v případě neselektivních blokátorů beta-receptoru.

Při hypertenzi metoprolol významně snižuje krevní tlak, a to v poloze vleže i vstoje. Při zahájení léčby metoprololem může být pozorován vzestup periferní cévní rezistence. U dlouhodobé léčby však může být snížení krevního tlaku důsledkem snížení periferní vaskulární rezistence a nezměněného minutového srdečního výdeje. Poruchy rovnováhy elektrolytů se nevyskytují.

U tachyarytmií metoprolol blokuje vliv zvýšené aktivity sympatiku, což vede k nižší tepové frekvenci primárně sníženou automatizací vodivých buněk, ale také prodlouženou dobou supraventriku­lárního vedení.

Ukázalo se, že metoprolol poskytuje rychlou a účinnou úlevu od příznaků tyreotoxikózy. U pacientů s tyreotoxikózou se pomocí vysokých dávek metoprololu zvýšené hodnoty T3 mírně snížily, T4 nebyly ovlivněny.

Metoprolol snižuje riziko reinfarktů a srdeční smrti, zejména náhlé smrti po infarktu myokardu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Biologická dostupnost je 40–50 %. Maximálního účinku beta-blokátorů je dosaženo po 1–2 hodinách. Účinek na srdeční frekvenci je stále významný i po 12 hodinách po jednorázové dávce 100 mg. Metoprolol se metabolizuje játrech primárně CYP2D6. Byly identifikovány tři hlavní metabolity, žádný z nich nemá klinicky významný beta-blokující účinek.

Plazmatický poločas je 3–5 hodin. Metoprolol je vylučován ledvinami. 5 % dávky je vylučováno v nezměněné formě a zbytek ve formě metabolitů.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Metoprolol byl předmětem rozsáhlých klinických zkoušek. Relevantní informace pro předepisujícího lékaře lze nalézt v jiných částech souhrnu údajů o přípravku.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulóza

Kukuřičný škrob

Sodná sůl karboxymethylškrobu

Koloidní bezvodý oxid křemičitý

Natrium-lauryl-sulfát

Mastek

Magnesium-stearát

50 mg:

Hypromelóza

Oxid titaničitý (E171)

Polysorbát 80

Mastek

Červený oxid železitý (E172).

100 mg:

Hypromelóza

Oxid titaničitý (E171)

Makrogol

Polysorbát 80

Mastek

Hlinitý lak indigokarmínu (E132).

6.2  Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3  Doba použitelnosti

3 roky

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5  Druh obalu a obsah balení

Tablety metoprololu jsou dostupné v těchto obalech:

Průhledný PVC/PVdC-Al blistr: 20, 28, 30, 40, 50, 60, 84 a 90 tablet.

HDPE lahvička s polypropylenovým uzávěrem: 30 a 500 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Aurovitas Pharma Polska Sp. z o.o.

Sokratesa 13D/27

01–909 Varšava

Polsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

Reg.č.: Metoprolol Aurovitas 50 mg potahované tablety 58/776/15-C

Reg.č.: Metoprolol Aurovitas 100 mg potahované tablety 58/777/15-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 24. 5. 2017

Další informace o léčivu METOPROLOL AUROVITAS

Jak se METOPROLOL AUROVITAS podává: perorální podání - potahovaná tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 90

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Aurovitas Pharma Polska Sp. z o.o., Warszawa
E-mail: vpois@pharmazet.com
Telefon: +420 774 695 209, 281 910 140