MELIPRAMIN - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Melipramin

25 mg, potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Léčivá látka: imipramini hydrochloridum 25 mg v jedné potahované tabletě

Pomocné látky se známým účinkem:

Jedna potahovaná tableta obsahuje 110,5 mg monohydrátu laktosy

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Popis přípravku: lesklé potahované tablety hnědé barvy, velikosti 8,4×3,8 mm.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

– Léčba deprese: Různá depresivní onemocnění endogenního, organického nebo psychogenního typu (např. postpsychotická deprese, deprese po traumatickém stresu) u dospělých a adolescentů, periodická deprese, depresivní fáze manio-depresivní psychózy, melancholie, deprese při organickém postižení mozku. Přípravek je rovněž používán při léčbě určitých typů chronické bolesti.

– Léčba enurézy u pediatrických pacientů (enuresis nocturna): v případě, že nebyla nalezena žádná organická abnormalita, mohou být přípravkem Melipramin léčeny děti starší 6 let.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Je nutná individuální titrace dávky.

Doporučená počáteční dávka je obvykle nízká a zvyšuje se pouze postupně. Po zmírnění příznaků může být podávána udržovací dávka 2–6 tablet denně. Pacientům se zvýšeným rizikem suicidálního chování mají být předepisovány nižší dávky.

Léčba je obvykle dlouhodobá (několik let). Maximální dávka pro celou dobu léčby nebyla stanovena.

Dospělí: počáteční dávka 75 mg/den může být zvyšována až na 150–200 mg/den. Pokud nedojde během dvou týdnů k žádnému zlepšení, zvýší se dávka až na 300 mg/den, rozdělená do dvou nebo tří dílčích dávek, obvykle užívaných ráno a večer (v případě potřeby je možná také polední dávka).

Starší osoby: pacienti starší 60 let mohou vyžadovat nižší dávku imipraminu než je dávka doporučená výše. Léčba má být zahájena 10 mg denně, postupně zvyšovaná na dávku 30 až 50 mg denně. Asi po 10 dnech by mělo být dosaženo optimální dávky, která bude podávána do konce léčby.

Pediatrická populace: pro léčbu nočního pomočování se tablety podávají 1 hodinu před spaním.

Více než 11 let (hmotnost 35 až 54 kg): 50–75 mg denně;

8 až 11 let (hmotnost 25 až 35 kg): 25–50 mg denně;

6 až 7 let (hmotnost 20 až 25 kg): 25 mg denně.

Méně než 6 let: Nesmí být podáván dětem do 6 let.

Dávka by neměla překročit 75 mg denně. Maximální doba léčby by neměla překročit tři měsíce a její ukončení by mělo být postupné. Pokud dojde k recidivě, léčba by neměla být znovu zavedena pokud nebyla provedena celková lékařská prohlídka.

Způsob podání

Perorální podání

Tablety přípravku Melipramin mají být polykány vcelku, nerozkousané, s malým množstvím vody.

4.3 Kontraindikace

Absolutní kontraindikace:

• – hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1

• – mánie

• – glaukom s úzkým úhlem

• – retence moči

• – těžká nedostatečnost jater a/nebo ledvin

• – současná léčba inhibitory MAO (např. moklobemid)

• – těhotné a kojící ženy

• – pacienti s onemocněním srdce (ischemie, srdeční selhání, arytmie) a pacienti po prodělaném infarktu myokardu

• – děti do 6 let

• – epileptičtí pacienti trpící hypertrofií prostaty (pokud není léčba nezbytná).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Pacienti mají být upozorněni, aby po dobu léčby přípravkem Melipramin NEPOŽÍVALI alkoholické nápoje.

U pacientů léčených tímto přípravkem je lepší vyhnout se elektrokonvulzivní terapii.

U pacientů s bipolární depresí může imipramin vyvolat mánii; během epizody mánie nemá být podáván.

I když byly hlášeny změny v počtu bílých krvinek při užívání imipraminu pouze v ojedinělých případech, je třeba, zejména během několika prvních měsíců léčby, pravidelně kontrolovat počty krevních buněk a sledovat příznaky, jako je horečka a bolest v krku. Doporučuje se také v průběhu dlouhodobé léčby.

Hyponatrémie (obvykle u starších pacientů) je spojena se všemi typy antidepresiv a měla by být brána v úvahu u všech pacientů, u kterých se objeví symptomy, jako je ospalost, zmatenost nebo křeče.

Opatrnosti je třeba při podávání tricyklických antidepresiv pacientům s onemocněním ledvin.

Opatrnosti je třeba při podávání tricyklických antidepresiv pacientům s nádory dřeně nadledvin (např. feochromocytom, neuroblastom) mohou vyprovokovat hypertenzní krizi.

Opatrnosti je třeba u pacientů s hypertyreózou nebo při souběžném podávání přípravků k léčbě štítné žlázy, mohou se vyskytnout zhoršené nežádoucí účinky na srdeční funkce.

Vzhledem k anticholinergním vlastnostem imipraminu by měl být používán s opatrností u pacientů s anamnézou zvýšeného nitroočního tlaku, glaukomu s úzkým úhlem nebo retencí moče (např. onemocnění prostaty).

Opatrnosti je třeba u pacientů s chronickou zácpou. Tricyklická antidepresiva mohou způsobit paralytický ileus zejména u starších osob a pacientů upoutaných na lůžko.

Před celkovou nebo lokální anestézií by měl být anesteziolog upozorněn, že pacient užíval imipramin. Anestetika podávaná při tri/tetracyklická antidepresivní terapii mohou zvýšit riziko arytmií a hypotenze (viz bod 4.5).

V souvislosti s anticholinergními účinky tricyklických antidepresiv vyvolávajících sníženou tvorbu slz a akumulace mukoidních sekretů, může dojít k poškození epitelu rohovky u pacientů s kontaktními čočkami.

Imipramin může vyvolat úzkost, pocity neklidu a hyperexcitaci u neklidných pacientů a pacientů s doprovodnými příznaky schizofrenie.

U schizofrenních pacientů užívajících tricyklická antidepresiva byla občas pozorována aktivace psychózy. Hypomanické nebo manické epizody byly také hlášeny během depresivní fáze u pacientů s cyklickými afektivními poruchami podstupujících léčbu s tricyklickými antidepresivy. V takových případech může být potřebné snížení dávek imipraminu nebo jeho vysazení a podávat jiné antipsychotikum. Pokud tyto epizody odezní, může být znovu v případě potřeby podávána nízká dávka imipraminu.

Vzhledem k možným nežádoucím účinkům je třeba se vyvarovat náhlého ukončení užívání (viz bod 4.8).

U dětí léčených imipraminem se při léčbě nočního pomočování mohou objevit poruchy chování.

Při použití tricyklických antidepresiv pro léčbu pacientů s panickou poruchou může dojít k výskytu paradoxní úzkostné neurózy. Tento stav obvykle netrvá déle než dva týdny a lze jej zvládnout deriváty benzodiazepinů.

Před zahájením léčby a po celou dobu jejího trvání je třeba provádět tato vyšetření a laboratorní testy:

• – krevní tlak,

• – jaterní testy,

• – EKG,

– diferenciální krevní obraz.

Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy (příhody související se sebevraždou). Toto riziko přetrvává, dokud nedojde k významné remisi. Vzhledem k tomu, že se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo i více týdnů léčby, měli by být pacienti pečlivě sledováni, dokud nedojde ke zlepšení. Je obecnou klinickou zkušeností, že riziko sebevraždy se může zvýšit v časných stádiích uzdravování.

Pacienti s anamnézou příhod souvisejících se sebevraždou, nebo ti kteří vykazují významný stupeň sebevražedné představivosti před zahájením léčby, mají vyšší riziko sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu a musí být během léčby pečlivě sledováni. Metaanalýza placebem kontrolovaných klinických studií s antidepresivy u dospělých pacientů s psychiatrickými poruchami prokázala zvýšené riziko sebevražedného chování s antidepresivy ve srovnání s placebem u pacientů mladších 25 let.

Během léčby zejména na jejím začátku a po změně dávkování by měli být pacienti pečlivě sledováni, zvláště ti s vysokým rizikem. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) by měli být upozorněni na nutnost sledovat jakékoliv zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování nebo myšlení a neobvyklých změn chování a neprodleně vyhledat lékařskou pomoc, pokud se tyto příznaky objeví.

Všichni pacienti musí být pod přísným dohledem z důvodu rizika sebevražedného chování.

Melipramin obsahuje monohydrát laktosy.

Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, s vrozeným deficitem laktázy nebo s malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Melipramin nesmí být užíván v kombinaci s MAO inhibitory (z důvodu možného zvýšení krevního tlaku).

Zvláštní opatrnosti je třeba při užívání přípravku Melipramin současně s těmito léky:

• – Barbituráty (léky proti bolesti a léky na spaní): zvýšení metabolismu imipraminu a je možné snížení jejich účinku. Adice nežádoucích účinků obou komponent je také možná.

• – Fenytoin: imipramin inhibuje metabolismus fenytoinu a tím vede ke zvýšení sérové koncentrace fenytoinu a ke zvýšení toxicity. Také je možné zvýšení rizika vzniku epileptického záchvatu.

• – Guanetidin: imipramin by mohl snížit absorpci guanetidinu do adrenergních neuronů a to by mohlo vést ke snížení antihypertenzního účinku. Mohou být vyžadovány vyšší dávky guanetidinu nebo alternativní antihypertenzní a­gens.

• – Klonidin: Melipramin může zhoršit antihypertenzní účinek klonidinu kvůli farmakologickému antagonismu na centrálních alfa-2 receptorech. Používají se zde obdobná opatření jako pro guanetidin.

• – Fluvoxamin: výsledkem kombinace fluvoxaminu s imipraminem by mohl být snížený metabolismus imipraminu. Fluvoxamin signifikantně zvyšuje poločas imipraminu a snižuje clearance, což vede k toxicitě imipraminu. Snížení dávek obou agens může být nezbytné.

• – Imipramin může potencovat anticholinergní účinky jiných léků (srdeční frekvence, sucho v ústech a zhoršení konstipace).

• – Imipramin ovlivňuje účinky alkoholu a látek tlumících CNS. U alkoholiků byla hlášena vyšší rychlost clearance a porušený metabolismus imipraminu.

• – Alprazolam a disulfiram: Pokud je imipramin podáván současně s alprazolamem a disulfiramem, může být potřeba snížit dávky imipraminu.

• – Neuroleptika: Současné užívání může vést ke zvýšeným plazmatickým hladinám tricyklických antidepresiv ke sníženému křečovému prahu a záchvatům. Kombinace s thioridazinem může vyvolat závažné srdeční arytmie.

• – Betablokátory: koncentrace imipraminu v krvi může být zvýšena léky jako je labetalol a propranolol. Klinický význam těchto interakcí je nejistý.

• – Diuretika: Současné užívání tricyklických antidepresiv a diuretik může zvýšit riziko vzniku posturální hypotenze.

• – Stimulanty Alfa2 – adrenoceptoru: je třeba se vyhnout současnému užívání brimonidinu.

• – Antikoagulancia: Tricyklická antidepresiva mohou posilovat antikoagulační účinek kumarinových přípravků tím, že inhibují jaterní metabolismus antikoagulancií. Proto se doporučuje pečlivé monitorování plazmatického protrombinu.

• – Sympatomimetika: Imipramin může posilovat kardiovaskulární účinky adrenalinu (epinefrinu), efedrinu, isoprenalinu, noradrenalin (norepinefrinu), fenylefrin a fenylpropanolaminu (např. jako součást lokálních anestetik a nosních kapek).

• – Chinidin: Vzhledem k aktivitě blokátorů sodíkových kanálů (účinky jako chinidin) by se tricyklická antidepresiva neměla používat v kombinaci s antiarytmickými látkami typu chinidinu (třída A).

• – Jaterní induktory enzymů: Látky, které aktivují jaterní enzymový systém monooxygenázy (např. barbituráty, karbamazepin, fenytoin, nikotin a orální antikoncepce) mohou urychlit metabolismus a snížit plazmatické koncentrace imipraminu, což má za následek snížení účinnosti. Plazmatické hladiny fenytoinu a karbamazepinu mohou být zvýšeny i s odpovídajícími nežádoucími účinky. Může být nutné upravit dávkování těchto přípravků.

• – Cimetidin, methylfenidát: Tyto léky mohou zvyšovat plazmatické hladiny imipraminu, jeho dávka by proto měla být snížena.

• – Estrogeny: Existují důkazy, že estrogeny mohou někdy paradoxně snížit účinky imipraminu a ve stejnou dobu způsobit toxicitu imipraminu. Může být potřeba upravit dávky těchto přípravků.

• – Antivirotika: Léky jako ritonavir mohou způsobit zvýšení plazmatických koncentrací antidepresiv.

• – Blokátory kalciových kanálů: Diltiazem a verapamil, blokátory kalciových kanálů, mohou zvýšit hladinu imipraminu v krvi.

• – Nitráty: Snížená sekrece slin může snížit účinnost sublingválních nitrátových přípravků.

• – Dopaminergní látky: Pokud jsou tricyklická antidepresiva užívána současně s dopaminergními přípravky, jako je selegilin a entakapon, může být zvýšena CNS toxicita.

• – Centrálně působící látky potlačující chuť k jídlu: Souběžné užívání se nedoporučuje kvůli zvýšenému riziku toxicity CNS.

• – Protinádorová léčiva: Vzhledem k riziku závažné posturální hypotenze je třeba se vyhnout souběžnému užívání altretaminu.

Tricyklická antidepresiva se mohou také vzájemně ovlivňovat s následujícími třídami léků:

• – Analgetika: Možné zvýšení rizika anticholinergních nežádoucích účinků a konvulzí (nefopam), křečí a serotoninového syndromu (tramadol), sedace (opioidní analgetika) nebo komorové arytmie.

• – Antiarytmika: Zvýšené riziko komorových arytmií způsobených léky, které prodlužují QT interval.

• – Svalová relaxancia: Zvýšený účinek svalového relaxans baklofenu.

4.6 Těhotenství a kojení

Těhotenství

Není evidován žádný důkaz o bezpečnosti léku v průběhu těhotenství. Objevily se izolované zprávy o možném spojení mezi použitím tricyklických antidepresiv a nežádoucími účinky na plod (vývojové poruchy). Je třeba se vyhnout léčbě imipraminem během těhotenství, pokud očekávaný přínos nepřeváží potenciální riziko pro plod.

U novorozenců, jejichž matky užívaly imipramin až do porodu, se během několika prvních hodin nebo dnů vyvinuly dušnost, letargie, koliky, podrážděnost, hypotenze nebo hypertenze, třes nebo křeče. Pokud je to možné, měl by být imipramin postupně vysazen nejpozději 7 týdnů před vypočítaným datem porodu.

Kojení

Vzhledem k tomu, že imipramin je vylučován do mateřského mléka měl by být podáván pouze v případě, že benefit převáží možné riziko.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Imipramin může nepříznivě ovlivnit činnosti vyžadující zvýšenou pozornost, koordinaci pohybů a rychlé rozhodování. Proto je třeba, aby se pacienti, kteří si stěžují na takové ovlivnění, vyvarovali řízení motorových vozidel, obsluhy strojů a provádění prací se zvýšeným rizikem nehod. Později v průběhu léčby musí být u jednotlivých pacientů individuálně rozhodnuto o tom, zda je pro ně bezpečné pokračovat v těchto činnostech.

4.8 Nežádoucí účinky

Níže uváděné nežádoucí účinky se nemusí nutně projevit u každého pacienta. Některé nežádoucí účinky jsou závislé na dávce a upraví se při snížení dávky anebo odezní spontánně v průběhu léčby. Některé nežádoucí účinky se obtížně odlišují od symptomů deprese (např. únava, poruchy spánku, vzrušení, úzkost, sucho v ústech).

Podávání imipraminu by mělo být pozastaveno, pokud se objeví závažné neurologické nebo psychiatrické reakce.

Starší pacienti jsou obzvláště citliví na anticholinergní, neurologické, psychiatrické nebo kardiovaskulární účinky. Jejich schopnost metabolizovat a vylučovat léky může být snížena, což vede k riziku zvýšených koncentrací v plazmě.

Četnost nežádoucích účinků přípravku Melipramin je definována jako: velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), méně časté (>1/1000 až <1/100), vzácné (>1/10000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000) nebo není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Nežádoucí účinky uvedené ve skupině frekvence výskytu jsou seřazeny dle klesající závažnosti.

Poruchy krve a lymfatického systému

Velmi vzácné: agranulocytóza, leukopenie, trombocytopenie a purpura, eosinofilie

Poruchy imunitního systému

Velmi vzácné: systémové anafylaktické reakce včetně hypotenze, alergická alveolitida (pneumonitida) s eozinofilií nebo bez ní

Endokrinní poruchy

Velmi vzácné: zvětšení prsů, galaktorea, SIADH (syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu), zvýšení nebo snížení hladiny cukru v krvi

Poruchy metabolismu a výživy

Velmi časté: přírůstek tělesné hmotnosti

Časté: anorexie

Vzácné: ztráta tělesné hmotnosti

Psychiatrické poruchy

Časté: zmatené blouznění (zejména u geriatrických pacientů a pacientů trpících Parkinsonovou chorobou), dezorientace a halucinace, změny nálad od deprese k hypománii nebo mánii, agitovanost, neklid, zvýšená úzkost, únava, ospalost, poruchy spánku, poruchy libida a potence

Vzácné: aktivace psychotických příznaků

Velmi vzácné: agresivita

Není známo: Paranoidní halucinace mohou posílit v průběhu léčby tricyklickými antidepresivy. Tyto jsou častěji vidět u starších pacientů nebo u pacientů na vysokých dávkách.

Případy sebevražedných myšlenek a sebevražedného chování byly hlášeny během léčby imipraminem nebo brzy po ukončení léčby (viz bod 4.4).

Poruchy nervového systému

Velmi časté: tremor

Časté: parestezie, bolesti hlavy, závratě

Vzácné: epileptické záchvaty

Velmi vzácné: extrapyramidové symptomy, ataxie, myoklonus, poruchy řeči, změny EEG

Poruchy oka

Velmi časté: poruchy akomodace, rozmazané vidění

Vzácné: glaukom, mydriáza

Poruchy ucha a labyrintu

Není známo: tinnitus

Srdeční poruchy

Velmi časté: sinusová tachykardie a klinicky irelevantní změny na EKG (T a ST změny) u pacientů s pravidelnou srdeční funkcí

Časté: arytmie, poruchy vedení vzruchu (rozšířeni QRS komplexu a PR intervalu, blokáda raménka), palpitace

Velmi vzácné: srdeční dekompenzace

Cévní poruchy

Velmi časté: posturální hypotenze, návaly horka

Velmi vzácné: zvýšený krevní tlak, periferní vasospastická re­akce

Gastrointestinální poruchy

Velmi časté: zácpa, sucho v ústech

Časté: zvracení, nauzea

Velmi vzácné: paralytický ileus, abdominální poruchy, stomatitida, poranění jazyka

Poruchy jater a žlučových cest

Vzácné: poruchy jaterních funkcí

Velmi vzácné: hepatitida se žloutenkou nebo bez

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Velmi časté: pocení

Časté: kožní alergické reakce (kožní vyrážka, kopřivka)

Velmi vzácné: otoky (lokální nebo celkové), fotosenzitivita, pruritus, petechie, ztráta vlasů

Poruchy ledvin a močových cest

Časté: potíže s močením

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Velmi vzácné: vysoká horečka, slabost

Vyšetření

Časté: zvýšení transamináz

Velmi vzácné: hyponatrémie byla obvykle u starších pacientů spojena se všemi typy antidepresiv (viz bod 4.4).

Ostatní účinky:

ačkoliv nevyvolává závislost, při náhlém ukončení léčby se mohou objevit abstinenční příznaky a zahrnují nevolnost, zvracení, bolesti břicha, průjem, bolesti hlavy, nespavost, nervozitu, úzkost, podrážděnost a nadměrné pocení (viz bod 4.4).

Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím

Respirační deprese, neklid a abstinenční příznaky byly hlášeny u novorozenců, jejichž matky obdržely imipramin během posledního trimestru těhotenství.

Skupinové účinky

Epidemiologické studie, především provedené u pacientů ve věku 50 let a starších, vykazují zvýšené riziko zlomenin u pacientů užívajících SSRI a TCA. Mechanismus vedoucí k tomuto riziku není znám.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

Známky a příznaky předávkování imipraminem jsou podobné jako u jiných tricyklických antidepresiv. Srdeční abnormality a neurologické poruchy jsou hlavní komplikace. U dětí by mělo být náhodné požití jakéhokoli množství považováno za závažné a potenciálně fatální.

Známky a příznaky: Příznaky se obvykle objevují během 4 hodin po požití a maximální závažnosti dosáhnou po 24 hodinách. Vzhledem k opožděné absorpci (zvýšený anticholinergní účinek v důsledku předávkování), dlouhému poločasu a enterohepatální recyklaci léku, pacient může být v ohrožení až na 4 až 6 dnů. Hlavní příznaky předávkování zahrnují:

• – Účinky na centrální nervový systém: závratě, ospalost, strnulost, kóma, ataxie, neklid, agitovanost, zvýšené reflexy, svalová ztuhlost, atetoidní a choreiformní pohyby, křeče.

• – Účinky na kardiovaskulární systém: Hypotenze, tachykardie, arytmie, poruchy vedení vzruchu, šok, selhání srdce; ve velmi vzácných případech zástava srdce.

• – Navíc: respirační deprese, cyanóza, šok, zvracení, horečka, pocení, mydriáza a oligurie nebo anurie.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterape­utická skupina: Neselektivní inhibitory zpětného vychytávání monoaminů, antidepresiva

ATC kód: N06AA02.

Imipramin, léčivá složka přípravku Melipramin, je derivátem dibenzoazepinu. Patří mezi tricyklická antidepresiva. Imipramin působí inhibičně na zpětné vychytávání noradrenalinu a serotoninu uvolněného na synapsi při šíření vzruchu, a tím zajišťuje noradrenergní a serotonergní transmisi. Vykazuje též inhibiční účinky na muskarinové a H1-histaminové receptory, a má proto anticholinergní a středně silné sedativní účinky.

Antidepresivní účinek nastupuje postupně, optimální terapeutický účinek lze očekávat po 2–4 týdnech léčby.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání je imipramin rychle a úplně absorbován. Příjem potravy nemá vliv na jeho absorpci a biologickou dostupnost. Během prvního průchodu játry, je perorálně podávaný imipramin částečně převeden na desmethylimipramin, metabolit, který také vykazuje antidepresivní aktivitu. Při perorálním podání 50 mg 3krát denně po dobu 10 dnů byl průměrný rovnovážný stav plazmatické koncentrace imipraminu 33–85 ng/ml a desmethylimipraminu 43–109 ng/ml..

Distribuce

Asi 86 % imipraminu se váže na plazmatické bílkoviny. Koncentrace imipraminu v mozkomíšním moku a plazmě jsou vysoce korelované. Průměrný distribuční objem je asi 21 l/kg.

Imipramin a jeho metabolit desmethylimipramin přecházejí do mateřského mléka v podobných koncentracích jako v plazmě.

Biotransformace

Imipramin je rozsáhle metabolizován v játrech a to hlavně demetylací a v menší míře hydroxylací. Obě metabolické dráhy jsou pod genetickou kontrolou.

Eliminace

Průměrný poločas vylučování imipraminu z krve je asi 19 hodin. Okolo 80 % se vylučuje močí a přibližně 20 % stolicí, převážně ve formě neaktivních metabolitů. Vylučování nezměněného imipraminu a aktivního metabolitu desmethylimipraminu je okolo 5 % resp. 6 %. Pouze malé množství těchto látek se vylučuje stolicí.

Vzhledem k nižší clearance u starších pacientů vedoucí ke zvýšené systémové dostupnosti, vyžaduje se snížení dávky imipraminu v této věkové populaci.

Kontrola průměrné clearance a poločasu eliminace se u dětí významně neliší od dospělých, ale variabilita mezi pacienty je vysoká.

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nedochází k žádné změně v renálním vylučování imipraminu a jeho biologicky aktivních nekonjugovaných metabolitů. Nicméně, jsou zvýšeny plazmatické koncentrace konjugovaných metabolitů v rovnovážném stavu, které jsou považovány za biologicky neaktivní. Klinický význam tohoto nálezu není znám.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Imipramin nemá mutagenní ani kancerogenní potenciál. Studie u čtyř druhů zvířat (myš, potkan, králík a opice) vedla k závěru, že perorálně podávaný imipramin nemá žádný teratogenní potenciál. Experimenty s vysokými dávkami parenterálně podávaného imipraminu způsobovaly především těžké maternální a embryotoxické účinky. Pokud jde o teratogenní účinky, byly neprůkazné.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

monohydrát laktosy (110,5 mg)

povidon 25 krospovidon mastek magnesium-stearát hypromelosa červený oxid železitý (E172) černý oxid železitý (E172) dimetikon.

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a velikost balení

Hnědá skleněná lahvička s PE uzávěrem, krabička.

Velikost balení: 50 potahovaných tablet.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

EGIS Pharmaceuticals PLC

1106 Budapešť, Keresztúri út 30–38.

Maďarsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

68/259/70-S/C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / DATUM PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 5.2.1970

Datum posledního prodloužení registrace: 26.11.2008

Další informace o léčivu MELIPRAMIN

Jak se MELIPRAMIN podává: perorální podání - potahovaná tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Obal na tablety
Velikost balení: 50

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Egis Pharmaceuticals PLC, Budapešť
E-mail: egispraha@egispraha.cz
Telefon: +420 227 129 111