Souhrnné informace o léku - GLYMEXAN 3 MG
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Glymexan 1 mg: Jedna tableta obsahuje glimepiridum 1 mg.
Glymexan 2 mg: Jedna tableta obsahuje glimepiridum 2 mg.
Glymexan 3 mg: Jedna tableta obsahuje glimepiridum 3 mg.
Pomocná látka se známým účinkem:
Glymexan 1 mg: jedna tableta obsahuje 75,40 mg monohydrátu laktosy Glymexan 2 mg: jedna tableta obsahuje 150,80 mg monohydrátu lakosy
Glymexan 3 mg: jedna tableta obsahuje 149,50 mg monohydrátu laktosy
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tablety Glymexan 1 mg: | bílé tablety podlouhlého tvaru se zkosenými hranami, nepotahované. |
Glymexan 2 mg: | bílé tablety podlouhlého tvaru se zkosenými hranami, nepotahované, s půlicí rýhou na jedné straně. |
Glymexan 3 mg: | žluté tablety podlouhlého tvaru se zkosenými hranami, nepotahované, s půlicí rýhou na jedné straně. |
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Glymexan je indikován k léčbě diabetes mellitus typu 2, pokud dieta, tělesná cvičení a redukce hmotnosti nejsou dostatečné.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Základem pro úspěšnou léčbu diabetu je správná výživa, pravidelná fyzická aktivita, stejně jako rutinní kontrola krve a moči. Perorální antidiabetika nebo inzulin nemohou kompenzovat dietní prohřešky pacienta.
Dávka se stanovuje na základě výsledků obsahu glukózy v krvi a moči pacienta.
Počáteční dávka je 1 mg glimepiridu denně. Pokud je tato dávka dostačující, může s ní léčba pokračovat.
Pokud není tato dávka dostatečná, měla by být zvýšena na základě kontroly glykémie, a to na 2 mg, 3 mg nebo 4 mg glimepiridu denně postupně v intervalu 1–2 týdnů mezi každým krokem.
Dávkou přesahující 4 mg glimepiridu denně se dosahuje lepšího výsledku jen zřídka.
Maximální denní doporučená dávka je 6 mg glimepiridu.
U pacientů, u kterých není dosaženo dostačující kontroly glykémie maximální denní dávkou metforminu, může být zahájena současná léčba glimepiridem. Při ponechané udržovací dávce metforminu se současná léčba glimepiridem zahájí nízkou dávkou, kterou lze postupně zvyšovat podle požadovaného stupně metabolické kontroly až do maximální denní dávky. Kombinovaná léčba musí být zahájena pod přísným lékařským dohledem.
U pacientů, u kterých ani při maximální denní dávce glimepiridu není dosaženo dostačující/adekvátní kontroly, se může zahájit současná inzulinová terapie. Zatímco se ponechá udržovací dávka glimepiridu, zahájí se léčba inzulinem nízkou dávkou a zvyšuje se v závislosti na požadované úrovni metabolické kontroly. Kombinovaná léčba musí být zahájena pod přísným lékařským dohledem.
Obyčejně je dostačující podat glimepirid v jedné denní dávce. Doporučuje se užít tuto dávku krátce před nebo během vydatné snídaně nebo u pacientů, kteří nesnídají, krátce před nebo během prvního hlavního jídla.
Pokud pacient dávku zapomene užít, nesmí se tato chyba napravovat zvýšením další dávky.
Tablety se polykají celé s potřebným množstvím tekutiny.
Pokud se u pacienta vyskytne hypoglykemická reakce u dávky 1 mg glimepiridu denně, znamená to, že pacient může glykémii kontrolovat pouze dietou.
Vzhledem k tomu, že zlepšení kompenzace diabetu je samo o sobě spojeno se zvýšením citlivosti na inzulin, může se velikost potřebné dávky glimepiridu během léčby snižovat. Aby se předešlo hypoglykémiím, musí se včas zvážit snížení dávky glimepiridu nebo jeho vysazení. Potřebu změny dávkování glimepiridu může vyvolat také změna hmotnosti pacienta, jeho životního stylu nebo jiných faktorů, které způsobují hypo- nebo hyperglykémii.
Obecně může být proveden přechod léčby z jiných perorálních antidiabetik na glimepirid. Musí se vzít v úvahu síla a biologický poločas předchozí medikace. V některých případech, zvláště u antidiabetik s dlouhým biologickým poločasem (např. chlorpropamid), je nutné přerušit předchozí terapii perorálními antidiabetiky na několik dní, aby se minimalizovalo riziko hypoglykemické reakce z důvodu aditivního účinku. Doporučená počáteční dávka glimepiridu je 1 mg denně.
Na základě odpovědi organizmu může být dávka glimepiridu postupně zvyšována, tak jak bylo popsáno dříve.
Ve výjimečných případech může být pacient s diabetes mellitus typu 2, který byl léčen inzulinem, převeden na léčbu glimepiridem. Tato změna léčby musí být přísně sledována lékařem.
Viz bod 4.3.
Pediatrická populace
Nejsou dostupné žádné údaje o užívání glimepiridu u pacientů mladších 8 let. U dětí od 8 do 17 let jsou dostupné pouze omezené údaje o užívání glimepiridu v monoterapii (viz body 5.1 a 5.2).
Dostupné údaje o bezpečnosti a účinnosti u pediatrické populace nejsou dostatečné, proto se podávání u této skupiny pacientů nedoporučuje.
Způsob podání
Tablety se polykají celé bez rozkousání a zapíjejí se tekutinou.
4.3 Kontraindikace
Glimepirid je kontraindikován u pacientů v následujících případech:
-
– hypersensitivita na léčivou látku (glimepirid), jiné deriváty sulfonylmočoviny a sulfonamidy nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1;
-
– inzulindependentní diabetes mellitus;
-
– diabetické kóma;
-
– ketoacidóza;
-
– vážné poruchy renálních a jaterních funkcí. V případě závažné poruchy renálních nebo jaterních funkcí je nutná změna léčby na inzulin.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Glimepirid se musí užívat krátce před jídlem nebo během jídla.
Pokud je jídlo přijímáno nepravidelně nebo vynecháváno, léčba glimepiridem může způsobit hypoglykémii. Příznaky hypoglykémie zahrnují bolest hlavy, vlčí hlad, nauzeu, zvracení, únavu, ospalost, poruchy spánku, neklid, agresivitu, poruchy koncentrace, bdělosti a reakční doby, deprese, zmatenost, poruchy řeči a vidění, afázie, třes, parézy, senzitivní poškození, závratě, bezmocnost, ztrátu sebekontroly, delirium, cerebrální křeče, somnolenci a ztrátu vědomí včetně kómatu, mělké dýchání a bradykardii.
Navíc mohou být přítomny adrenergní příznaky jako pocení, lepkavá kůže, úzkost, tachykardie, hypertenze, palpitace, angina pectoris a srdeční arytmie.
Klinický obraz těžké hypoglykemické ataky může být podobný mozkové příhodě.
Příznaky mohou být téměř vždy rychle kontrolovány okamžitým podáním sacharidů (cukru). Umělá sladidla tento efekt nemají.
U ostatních derivátů sulfonylmočoviny se, přes počáteční úspěšné protiopatření, hypoglykémie opakovala.
Závažná hypoglykémie nebo prolongovaná hypoglykémie, dočasně léčená obvyklým množstvím cukru, vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc a někdy hospitalizaci.
Mezi faktory vedoucí k hypoglykémii patří:
-
– neochota či (zejména u starších pacientů) neschopnost spolupracovat;
-
– podvýživa, nepravidelný příjem potravy, vynechávání jídel nebo období půstu;
-
– nerovnováha mezi fyzickým výdejem a příjmem sacharidů;
-
– změna diety;
-
– konzumace alkoholu, zvláště v kombinaci s vynecháváním jídel;
-
– renální nedostatečnost;
-
– těžká porucha jaterních funkcí;
-
– předávkování glimepiridem;
-
– některá onemocnění endokrinního systému ovlivňující metabolizmus sacharidů nebo kontraregulační mechanizmy hypoglykémie (např. některé poruchy funkce štítné žlázy, adenohypofýzy nebo nedostatečnost kůry nadledvin);
-
– současné podávání některých jiných léků (viz bod 4.5).
Léčba glimepiridem vyžaduje pravidelné monitorování hladiny glukózy v krvi a moči. Navíc se doporučuje sledovat podíl glykosylovaného hemoglobinu.
Při léčbě glimepiridem se vyžaduje pravidelně kontrolovat játra a krev (zvláště leukocyty a trombocyty).
Ve výjimečných stresových situacích (např. úraz, akutní operace, infekce spojená s horečkou) může dojít k dekompenzaci diabetu, která si vyžádá přechodnou léčbu inzulinem.
Nejsou zkušenosti s užíváním glimepiridu pacienty s těžkým poškozením jaterních funkcí nebo dialyzovanými pacienty. U pacientů s těžkým poškozením renálních nebo jaterních funkcí je indikována změna léčby s přechodem na inzulin.
Léčení pacientů s deficitem enzymu G6PD přípravky obsahujícími deriváty sulfonylmočoviny pak může vést k hemolytické anémii. Vzhledem k tomu, že glimepirid patří do skupiny látek sulfonylmočoviny, je u pacientů s nedostatkem enzymu G6PD nutná opatrnost a je třeba zvažovat alternativní léčbu bez použití sulfonylmočoviny.
Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktózy.
Pacienti se vzácnými, dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nesmí lék užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Pokud je glimepirid podáván současně s některými dalšími léčivými přípravky, může se objevit jak nežádoucí zvýšení, tak snížení hypoglykemického účinku glimepiridu. Z toho důvodu mají být další léčivé přípravky užívány pouze s vědomím (nebo na předpis) lékaře.
Glimepirid je metabolizován cytochromem P450 2C9 (CYP2C9). Jeho metabolizmus je ovlivňován současným podáváním induktorů CYP2C9 (např. rifampicin) nebo inhibitorů CYP2C9 (např. flukonazol).
Výsledky studií in-vivo interakcí uvedených v literatuře ukazují, že plocha AUC glimepiridu je přibližně 2× zvýšena flukonazolem, který je jedním z nejsilnějších CYP2C9 inhibitorů.
Ze zkušeností s podáváním glimepiridu i jiných derivátů sulfonylmočoviny vyplývají následující interakce.
Potenciace hypoglykemického účinku, a tedy v některých případech výskyt hypoglykémie, se může objevit při podávání některého z následujících přípravků:
-
– fenylbutazon, azapropazon a oxyfenylbutazon,
-
– inzulin a perorální antidiabetika, jako metformin,
-
– salicyláty a p-amino-salicylová kyselina,
-
– anabolické steroidy a mužské pohlavní hormony,
-
– chloramfenikol, některé dlouho účinkující sulfonamidy, tetracykliny, chinolonová antibiotika a klarithromycin,
-
– kumarinová antikoagulancia,
-
– fenfluramin,
-
– disopyramid,
-
– fibráty,
-
– ACE inhibitory,
-
– fluoxetin, inhibitory MAO,
-
– alopurinol, probenecid, sulfinpyrazon,
-
– sympatolytika,
-
– cyklofosfamid, trofosfamid a ifosfamid,
-
– mikonazol, flukonazol,
-
– pentoxifylin (vysoké parenterální dávky),
-
– tritochalin.
Oslabení hypoglykemického účinku, a tedy hyperglykémie, se může objevit při podávání některého z následujících přípravků:
-
– estrogeny a progestageny,
-
– saluretika, thiazidová diuretika,
-
– hormony štítné žlázy, glukokortikoidy,
-
– fenothiazinové deriváty, chlorpromazin,
-
– adrenalin a sympatomimetika,
-
– kyselina nikotinová (vysoké dávky) a její deriváty,
-
– laxativa (dlouhodobé užívání),
-
– phenytoin, diazoxid,
-
– glukagon, barbituráty a rifampicin,
-
– acetazolamid.
Antagonisté H2 receptorů, beta-blokátory, klonidin a reserpin mohou vést buď k zesílení, nebo k oslabení hypoglykemického účinku.
Vlivem sympatolytik, jako jsou např. beta-blokátory, klonidin, gunethidin a reserpin, mohou být známky adrenergních kontraregulačních mechanizmů hypoglykémie sníženy či mohou chybět.
Příjem alkoholu může potencovat nebo oslabovat hypoglykemický účinek glimepiridu nepředvídatelným způsobem.
Glimepirid může zesílit nebo oslabit účinek kumarinových derivátů.
4.6. Fertilita, těhotenství a kojení
Riziko spojené s diabetem
Abnormální hladiny glukózy v krvi během těhotenství jsou spojeny s vyšší incidencí vrozených abnormalit a perinatální mortality. Hladina glukózy v krvi musí být proto během těhotenství přísně monitorována, aby se předešlo teratogennímu riziku. Za těchto okolností se doporučuje užívat inzulin. Pacientky, které uvažují o otěhotnění, musí informovat svého lékaře.
Riziko spojené s glimepiridem
Neexistují dostatečné údaje o užívání glimepiridu u těhotných žen. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu, která pravděpodobně souvisí s farmakologickým účinkem (hypoglykémií) glimepiridu (viz bod. 5.3).
Proto nesmí být glimepirid po celou dobu těhotenství užíván.
Plánuje-li pacientka během léčby glimepiridem otěhotnět nebo je-li těhotenství zjištěno, léčba glimepiridem musí být převedena na terapii inzulinem co nejdříve, jak je to možné.
Není známo, zda je přípravek vylučován do mateřského mléka. Glimepirid je vylučován do mléka potkanů. Jelikož jiné deriváty sulfonylmočoviny prostupují do mateřského mléka a protože je u kojeného dítěte riziko hypoglykémie, doporučuje se během léčby glimepiridem nekojit.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Nebyly provedeny žádné studie na schopnost řídit a obsluhovat stroje.
Schopnost pacientů koncentrovat se a správně reagovat může být narušena hypoglykémií nebo hyperglykémií nebo například poruchou vidění. Toto může představovat riziko u činností, kde jsou tyto schopnosti zvláště důležité (např. řízení auta nebo obsluha strojů).
Pacienti musí být informováni o opatřeních k zabránění hypoglykémie během řízení. To je zvlášť důležité u těch případů, kdy jsou redukovány nebo chybí varovné příznaky hypoglykémie nebo u pacientů s častými epizodami hypoglykémie. Je nutné zvážit, zda je řízení nebo obsluha strojů za těchto okolností bezpečné.
4.8 Nežádoucí účinky
Následující nežádoucí účinky, které byly zjištěny v klinickém sledování a jsou založeny na zkušenostech s podáváním glimepiridu a dalších derivátů sulfonylmočoviny, jsou uvedeny níže podle tříd orgánových systémů a s klesající frekvencí (velmi časté: > 1/10; časté: > 1/100 až <1/10; méně časté: > 1/1000 až <1/100; vzácné: > 1/10000 až <1/1000; velmi vzácné: <1/10000; není známo -z dostupných údajů nelze určit).
Vzácné | Velmi vzácné | Není známo | |
Poruchy krve a lymfatického systému | Trombocytopenie, leukopenie, erytropenie, granulocytopenie, agranulocytóza, hemolytická anémie a pancytopenie 1) | Závažná trombocytopenie s počtem krevních destiček méně než 10 000/^l a trombocytopenická purpura. | |
Poruchy imunitního systému | Slabé hypersensitivní reakce2), alergická vaskulitida | Zkřížená alergie se sulfonylmočovinou, sulfonamidy nebo příbuznými sloučeninami | |
Poruchy metabolismu a výživy | Hypoglykemické reakce3) | ||
Poruchy oka | Poruchy vidění | ||
Gastrointestinální poruchy | Nevolnost, zvracení a průjem, tlak a pocit plného žaludku, bolest břicha | ||
Poruchy jater a žlučových cest | Poškození jaterních funkcí (např. cholestáza a žloutenka), hepatitida a jaterní selhání | Zvýšené jaterní enzymy | |
Poruchy kůže a podkoží | Alergické reakce kůže jako pruritus, vyrážka a kopřivka, fotosenzitivita | ||
Vyšetření | Pokles sérové koncentrace sodíku |
1) Tyto poruchy jsou většinou reverzibilní po přerušení léčby.
-
2) Mírné hypersenzitivní reakce se mohou vyvinout v závažné stavy jako je dyspnoe, pokles krevního tlaku a někdy šok.
-
3) Hypoglykemické reakce se většinou objeví okamžitě, mohou být závažné a ne vždy lehce léčitelné. Výskyt těchto reakcí závisí, tak jako u jiných hypoglykemických terapií, na individuálních faktorech jako jsou dietní návyky (viz bod 4.4.).
4.9 Předávkování
Po požití větší dávky glimepiridu se může objevit hypoglykémie, trvající od 12 do 72 hodin, která se může opakovat. Symptomy se mohou objevit až po 24 hodinách po požití. Obecně lze doporučit hospitalizaci. Může se objevit nauzea, zvracení a bolesti v epigastriu. Hypoglykémie je většinou provázena neurologickými příznaky, jako je neklid, třes, poruchy vidění, problémy koordinace, ospalost, kóma a křeče.
Léčba prvotně spočívá v zabránění vstřebání glimepiridu podáním aktivního uhlí (adsorbent) a síranu sodného (laxativum). Pokud došlo k požití velkého množství léčivého přípravku, je indikována žaludeční laváž, následovaná podáním aktivního uhlí a síranu sodného. V případě (těžkého) předávkování je nutná hospitalizace na jednotce intenzivní péče. Podání glukózy musí být zahájeno co nejdříve, pokud je to nutné, intravenózním bolusem 50 ml 50% roztoku, následovaného infuzí 10% roztoku s pečlivou kontrolou krevní glukózy. Další léčba je symptomatická.
V případě předávkování glimepiridem u kojenců a malých dětí musí být glukóza podávána s velkou opatrností, aby se předešlo hyperglykémii. Hladina krevní glukózy musí být pečlivě sledována.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: perorální antidiabetikum, derivát sulfonylmočoviny
ATC kód: A10BB12
Glimepirid je perorální antidiabetikum ze skupiny derivátů sulfonylmočoviny. Je užíván u inzulin nondependentní diabetes mellitus.
Glimepirid stimuluje uvolňování inzulinu z beta buněk pankreatu. Jako u jiných derivátů sulfonylmočoviny je účinek dán zlepšenou odpovědí beta buněk pankreatu na fyziologickou stimulaci glukózou. Glimepirid navíc vykazuje i extrapankreatické účinky, tak jak se předpokládá u jiných derivátů sulfonylmočoviny.
Glimepirid, stejně jako všechny deriváty sulfonylmočoviny, ovlivňuje sekreci inzulinu uzavřením ATP-senzitivních kaliových kanálů v membráně beta buněk. Uzavření kaliových kanálů indukuje depolarizaci beta buněk a výsledkem – pomocí otevření kalciových kanálů – je zvýšený přítok kalcia do buněk. To vede k uvolňování inzulinu exocytózou.
Glimepirid se váže ve velké míře na protein na membráně beta buněk, který je asociován s ATP-senzitivním kaliovým kanálem, ale vazebné místo je jiné než vazebné místo sulfonylmočoviny.
Mezi expankreatické aktivity glimepiridu patří například zlepšení citlivosti periferní tkáně na inzulin a snížení absorpce inzulinu játry.
Absorpce glukózy z krve do periferních svalů a tukové tkáně probíhá pomocí transportních proteinů lokalizovaných v buněčné membráně. Transport glukózy v těchto tkáních je limitujícím krokem ve využití glukózy. Glimepirid zvyšuje velmi rychle počet molekul aktivně transportujících glukózu v plazmatických membránách svalů a tukových buněk, výsledkem je stimulace absorpce glukózy.
Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosyl-fosfatidyl-inozitol specifické fosfolipázy C, což je spojeno s lékovou indukcí lipogeneze a glykogeneze v izolovaných tukových a svalových buňkách.
Glimepirid blokuje produkci glukózy v játrech zvýšením intracelulární koncentrace fruktózo-2,6-bifosfátu, který inhibuje glukoneogenezi.
U zdravých lidí je minimální účinná perorální dávka 0,6 mg glimepiridu. Jeho účinek je závislý na dávce a je reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou zátěž, tj. snížení sekrece inzulinu, je přítomna i při léčbě glimepiridem.
Není významný rozdíl v účinku léčivého přípravku podaného 30 minut před jídlem nebo krátce před jídlem. U diabetiků se dosahuje dobré metabolické kontroly po dobu 24 hodin podáváním jediné denní dávky.
Ačkoli hydroxymetabolity glimepiridu vykazují malý, ale významný účinek na pokles sérové glukózy u zdravých dobrovolníků, jedná se pouze o nepatrnou část celkového účinku léčivého přípravku.
Současnou léčbou glimepiridem a metforminem bylo v jedné studii dosaženo lepší metabolické kontroly než při léčbě samotným metforminem při užití maximální dávky.
Údaje o kombinované terapii inzulinem a glimepiridem jsou omezené.
U pacientů, u kterých ani při maximální denní dávce glimepiridu není dosaženo dostatečné kontroly, se může zahájit současná inzulinová terapie. Ve dvou studiích bylo kombinovanou terapií dosaženo stejného zlepšení metabolické kontroly jako u samotného inzulinu. Při kombinované terapii však byly požadovány nižší průměrné dávky inzulinu.
Pediatrická populace
Aktivní kontrolovaná klinická studie (glimepirid až do 8 mg denně nebo metformin až do 2000 mg denně) trvající 24 týdnů byla provedena u 285 dětí (ve věku 8–17 let) s diabetem typu 2. Jak u glimepiridu, tak i u metforminu se během klinické studie projevilo významné snížení výchozích hodnot (baseline) HbA1c (glimepirid – 0,95 (SE 0,41); metformin – 1,39 (SE 0,40)). Glimepirid však nedosáhl kritéria non-inferiority vůči metforminu v průměrné změně od výchozích hodnot HbA1c. Rozdíl mezi oběma typy léčby byl 0,44% ve prospěch metforminu. Horní hranice (1,05) 95% konfidenčního intervalu pro rozdíl nebyla pod 0,3%.
V porovnání s dospělými pacienty s diabetem typu 2 nebyla u dětí po léčbě glimepiridem pozorována žádná nová bezpečnostní rizika. Pro dětské pacienty nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje o bezpečnosti a účinnosti.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Biologická dostupnost glimepiridu po perorálním podání je úplná. Příjem potravy nemá na absorpci žádný vliv, pouze rychlost absorpce je mírně snížena. Maximálních plazmatických koncentrací (Cmax) je dosaženo přibližně 2,5 hodiny po perorálním podání (střední hodnota 0,3 pg/ml při opakovaném podání 4 mg glimepiridu denně) a mezi dávkou a jak Cmax, tak AUC (plocha pod křivkou čas/koncentrace) je lineární závislost.
Distribuce
Glimepirid má velmi nízký distribuční objem (přibližně 8,8 litrů), zhruba shodný s distribučním prostorem albuminu, vysokou vazbu na bílkoviny (> 99 %) a nízkou clearance (přibližně 48ml/min).
U zvířat je glimepirid vylučován do mléka. Glimepirid prochází placentou. Přestup přes hematoencefalickou bariéru je nízký.
Biotransformace a eliminace
Střední hodnota dominantního sérového poločasu, relevantní pro sérové koncentrace za podmínek opakovaného podávání, je přibližně 5 – 8 hodin. Po podání vysokých dávek byly zaznamenány mírně delší poločasy.
Po jednorázové dávce radioaktivně značeného glimepiridu bylo 58 % radioaktivity detekováno v moči a 35 % ve stolici. V moči nebyla detekována žádná nezměněná látka. Dva metabolity (hydroxy derivát a karboxy derivát), které vznikly pravděpodobně při metabolizaci v játrech (převážně cestou CYP2C9), byly identifikovány jak v moči, tak ve stolici. Po perorálním podání glimepiridu byly terminální poločasy těchto metabolitů 3 – 6 hodin a 5 – 6 hodin.
Srovnání jednorázového a opakovaného podávání jedenkrát denně neprokázalo signifikantní rozdíly ve farmakokinetice a intraindividuální variabilita byla velmi nízká. K žádné relevantní akumulaci nedocházelo.
Zvláštní skupiny pacientů
Farmakokinetika byla podobná u mužů a u žen stejně tak jako u mladých či starších (nad 65 let) pacientů. U pacientů s nízkou clearence kreatininu byla tendence se zvyšovat u clearance glimepiridu a snižovat se u průměrných sérových koncentrací, nejpravděpodobněji následkem rychlejší eliminace z důvodu nižší vazby na bílkoviny. Renální eliminace obou metabolitů je zhoršena. Ani u těchto pacientů není riziko kumulace.
Farmakokinetika u pěti nediabetických pacientů po operaci žlučových cest byla stejná jako u zdravých osob.
Pediatrická populace
Studie zkoumající farmakokinetiku, bezpečnost a tolerabilitu jednorázové dávky 1 mg glimepiridu u 30 pediatrických pacientů (4 děti ve věku 10 až 12 let a 26 dětí ve věku 12 až 17 let) s diabetem typu 2 ukázala střední AUC(0-last), Cmax a t1/2, obdobné hodnotám dříve pozorovaným u dospělých.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Účinky pozorované v předklinických studiích se vyskytly při expozicích dávkám přesahujícím natolik dostatečně maximální doporučené dávky pro člověka, že vykazují malou relevanci ke klinickému použití nebo byly důsledkem farmakodynamického působení látky (hypoglykémie). Toto zjištění je založeno na výsledcích konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity při opakovaném podání, genotoxicity, kancerogenity a studií reprodukční toxicity. V posledně jmenovaných (zahrnujících embryotoxicitu, teratogenitu a vývojovou toxicitu) byly pozorované nežádoucí účinky považovány za sekundární vzhledem k hypoglykemickým účinkům vyvolaným látkou u samic a u mláďat.
6 FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Monohydrát laktózy, kukuřičný škrob, sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A), povidon K30, polysorbát 80,
mastek,
magnesium-stearát.
Tablety s obsahem 3 mg glimepiridu dále obsahují žlutý oxid železitý (E172) jako barvivo.
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
4 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte v původním obalu.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/PVDC/Al blistr
Velikost balení:
10, 20, 30, 50, 60, 90, 100, 120 tablet, 500 tablet (nemocniční balení)
10×1, 20×1, 30×1, 50×1, 60×1, 90×1, 100×1 a 120×1 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
PharmaSwiss Česká republika s.r.o.
Jankovcova 1569/2c
170 00 Praha 7
Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
GLYMEXAN 1 mg: 18/347/05-C
GLYMEXAN 2 mg: 18/348/05-C
GLYMEXAN 3 mg: 18/349/05-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 5.10.2005
Datum posledního prodloužení registrace: 27.2.2012
Další informace o léčivu GLYMEXAN 3 MG
Jak
se GLYMEXAN 3 MG
podává: perorální podání - tableta
Výdej
léku: na lékařský předpis
Balení: Blistr
Velikost
balení: 10
Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
PharmaSwiss Česká republika s.r.o., Praha
E-mail: czech.info@valeant.com