EGLYMAD - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Eglymad 2 mg tablety

Eglymad 3 mg tablety

Eglymad 4 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Eglymad 2 mg:

Jedna tableta obsahuje glimepiridum 2 mg.

Eglymad 3 mg:

Jedna tableta obsahuje glimepiridum 3 mg.

Eglymad 4 mg:

Jedna tableta obsahuje glimepiridum 4 mg.

Pomocná látka se známým účinkem:

Eglymad 2 mg:

Jedna tableta obsahuje 130,3 mg laktosy.

Eglymad 3 mg:

Jedna tableta obsahuje 130,1 mg laktosy.

Eglymad 4 mg:

Jedna tableta obsahuje 129,1 mg laktosy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Eglymad 2 mg: tablety jsou zelené, podlouhlé, s půlící rýhou na obou stranách.

Eglymad 3 mg: tablety jsou světle žluté, podlouhlé, s půlící rýhou na obou stranách.

Eglymad 4 mg: tablety jsou světle modré, podlouhlé, s půlící rýhou na obou stranách.

Půlicí rýha tablet všech sil má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Eglymad je indikován k léčbě diabetes mellitus typu II, kdy samotná dietoterapie, fyzická aktivita a redukce tělesné hmotnosti není dostačující.

4.2 Dávkování a způsob podání

Perorální podání.

Základem úspěšné léčby diabetu je vhodná dieta, pravidelná fyzická aktivita a dále pravidelné kontroly krve a moči. Perorální antidiabetika ani inzulin nemohou stav kompenzovat, pokud pacient nedodržuje doporučenou dietu.

Dávkování

Dávka se určuje podle výsledků stanovení glukózy v krvi a moči.

Úvodní dávka je 1 mg glimepiridu denně. Pokud je dosaženo dostatečné kontroly, je tato dávka vhodná i k udržovací léč­bě.

Pro různé dávkové režimy jsou k dispozici vhodné síly přípravku.

Jestliže je kontrola neuspokojivá, dávku je třeba postupně zvýšit na základě glykemické kontroly v intervalu přibližně 1 až 2 týdnů mezi jednotlivými kroky na 2 mg, 3 mg nebo 4 mg glimepiridu denně.

Denní dávka překračující 4 mg glimepiridu přináší lepší výsledky pouze ve výjimečných případech.

Maximální doporučená dávka je 6 mg glimepiridu denně.

U pacientů bez adekvátní kontroly s maximální denní dávkou metforminu lze zahájit souběžnou léčbu s glimepiridem. Zatímco dávky metforminu se udržují na stálé úrovni, zahajuje se léčba glimepiridem nízkou dávkou, poté se zvyšuje v závislosti na požadované úrovni metabolické kontroly až na maximální denní dávku. Kombinovanou léčbu je třeba zahajovat za pečlivého lékařského dozoru.

U pacientů bez adekvátní kontroly s maximální denní dávkou přípravku Eglymad lze v případě potřeby zahájit souběžnou inzulinovou léčbu. Zatímco se dávka glimepiridu udržuje na stálé úrovni, léčba inzulinem se zahajuje nízkou dávkou, poté se zvyšuje v závislosti na požadované úrovni metabolické kontroly. Kombinovanou léčbu je třeba zavádět za přísného lékařského dozoru.

Za normálních okolností je jedna denní dávka glimepiridu dostatečná. Doporučuje se, aby se tato dávka užila krátce před nebo během vydatné snídaně nebo – pokud se žádná nepodává – krátce před či během prvního hlavního jídla. Pokud pacient na dávku zapomene, nesmí se následující dávka zvýšit.

Jestliže se u pacienta objeví hypoglykemická reakce při dávce 1 mg glimepiridu denně, znamená to, že onemocnění lze kontrolovat samotnou dietou.

V průběhu léčby se může velikost potřebné dávky glimepiridu snižovat, vzhledem k tomu, že je zlepšení při kontrole diabetu spojeno s vyšší inzulinovou citlivostí. Aby se zabránilo hypoglykemii, je třeba zvážit včasné snížení dávky nebo vysazení léčby. Může být i nezbytná změna dávky, pokud dojde ke změnám tělesné hmotnosti nebo životním stylu pacienta nebo se objeví jiné faktory, které zvyšují riziko hypoglykemie či hyperglykemie.

Přechod z jiných perorálně podávaných hypoglykemických přípravků na přípravek Eglymad

Přechod z jiných perorálně podávaných hypoglykemických přípravků na přípravek Eglymad lze obecně provést.

Pro přechod na přípravek Eglymad se musí vzít v úvahu síla a poločas předchozího léčivého přípravku. V některých případech, zvláště u antidiabetik s delším poločasem (např. chlorpropamid), se doporučuje na několik dní přerušit terapii perorálními antidiabetiky, za účelem minimalizace rizika hypoglykemických reakcí kvůli aditivnímu účinku. Doporučená úvodní dávka je 1 mg glimepiridu denně.

Na základě odezvy lze dávku glimepiridu zvyšovat postupně, jak je výše uvedeno.

Přechod z inzulinů na přípravek Eglymad

Ve výjimečných případech, kdy jsou pacienti s diabetem typu II léčeni inzulinem, může být indikován přechod na přípravek Eglymad. Přechod je třeba provádět za přísného lékařského dozoru.

Zvláštní skupiny pacientů

Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater

Viz bod 4.3.

Pediatrická populace

Údaje o používání glimepiridu u pacientů mladších 8 let nejsou k dispozici. U dětí ve věku od 8 do 17 let existují omezené údaje o použití glimepiridu v monoterapii (viz bod 5.1 a 5.2).

Dostupné údaje o bezpečnosti a účinnosti nejsou u pediatrické populace dostačující, a proto není takové použití doporučeno.

Způsob podání

Tablety se polykají celé a zapíjí se tekutinou.

4.3 Kontraindikace

Přípravek Eglymad je kontraindikován u pacientů v následujících případech:

• – hypersenzitivita na léčivou látku, jiné deriváty sulfonylurey či sulfonamidy nebo na kteroukoli

• – inzulin dependentní diabetes mellitus,

• – diabetické kóma,

• – ketoacidóza,

• – závažné poškození ledvin nebo jater. V případě závažného poškození ledvin či jater je nutný přechod na inzulin.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Přípravek Eglymad se musí užívat krátce před jídlem nebo během jídla.

Pokud jí pacient nepravidelně nebo jídlo zcela vynechá, může vést léčba přípravkem Eglymad k hypoglykemii. Mezi možné symptomy hypoglykemie patří: bolest hlavy, vlčí hlad, nauzea, zvracení, malátnost, ospalost, poruchy spánku, neklid, agresivita, porucha koncentrace, porucha ostražitosti a reaktivity, deprese, zmatenost, poruchy řeči a vidění, afázie, třes, parézy, poruchy čití, závratě, bezmocnost, ztráta sebekontroly, delirium, cerebrální křeče, somnolence a ztráta vědomí až kóma, mělké dýchání a bradykardie. Navíc se mohou projevit známky adrenergní kontraregulace, jako jsou pocení, studená a vlhká kůže, úzkost, tachykardie, hypertenze, palpitace, angina pectoris a srdeční arytmie.

Klinický obraz závažného hypoglykemického záchvatu může připomínat cévní mozkovou příhodu.

Symptomy lze téměř vždy rychle zvládnout okamžitým podáním sacharidů. Umělá sladidla nemají žádný účinek.

Ze zkušenosti s jinými deriváty sulfonylurey je známo, že navzdory úvodním úspěšným protiopatřením se může hypoglykemie opakovat.

Závažná hypoglykemie nebo prolongovaná hypoglykemie kontrolovaná pouze dočasně obvyklými dávkami cukru vyžaduje bezprostřední léčbu a v některých případech i hospitalizaci.

Faktory, které vedou k hypoglykemii:

• – neochota či (zejména u starších pacientů) neschopnost spolupracovat,

• – podvýživa, nepravidelný příjem potravy či vynechávání jídel nebo období hladovění,

• – změny diety,

• – nerovnováha mezi fyzickým výdejem a příjmem sacharidů,

• – konzumace alkoholu, zvláště v kombinaci s vynecháváním jí­del,

• – poškození renálních funkcí,

• – těžká porucha jaterních funkcí,

• – předávkování přípravkem Eglymad,

• – některá nekompenzovaná onemocnění endokrinního systému ovlivňující metabolismus

sacharidů nebo kontraregulační mechanismy hypoglykemie (například některé poruchy funkce štítné žlázy, adenohypofýzy nebo nedostatečnost kůry nadledvin),

• – současné podávání některých jiných léků (viz bod 4.5).

Léčba přípravkem Eglymad vyžaduje pravidelné sledování koncentrací glukózy v krvi a moči. Dále se doporučuje stanovení podílu glykosylovaného hemoglobinu.

Pravidelné sledování funkce jater a hematologických parametrů (zvláště leukocytů a trombocytů) je během léčby přípravkem Eglymad nezbytné.

Ve stresových situacích (např. nehody, akutní operace, infekce spojená s horečkou) může být indikován dočasný přechod na inzulin.

Dosud není zkušenost s podáváním glimepiridu pacientům se závažnou poruchou funkce jater nebo pacientům na hemodialýze. U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin nebo jater je indikováno převedení na léčbu inzulínem.

Léčba pacientů s G6PD-deficiencí deriváty sulfonylurey může vést k hemolytické anémii. Protože glimepirid patří do skupiny derivátů sulfonylurey, je třeba u pacientů s G6PD-deficiencí opatrnosti a má být uvažováno o alternativní léčbě s jinými léky než deriváty sulfonylurey.

Eglymad obsahuje laktózu. Tento léčivý přípravek nesmí užívat pacienti se vzácnou hereditární intolerancí galaktózy, s vrozeným deficitem laktázy nebo s malabsorpcí glukózy a galaktózy.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Jestliže je přípravek Eglymad souběžně užíván s některými dalšími léčivými přípravky, může dojít jak k nežádoucímu zesílení, tak oslabení hypoglykemického účinku glimepiridu.

Z tohoto důvodu je třeba užívat ostatní léčivé přípravky pouze s vědomím lékaře (nebo na lékařský předpis).

Glimepirid je metabolizován prostřednictvím cytochromu P450 2C9 (CYP2C9). Souběžné podávání enzymového induktoru (např. rifampicinu) nebo inhibitoru (např. flukonazolu) ovlivňuje metabolismus glimepiridu.

Výsledky hodnocení interakce in vivo uváděné v literatuře ukazují, že AUC glimepiridu je přibližně dvojnásobná v přítomnosti flukonazolu, který je jedním z nejsilnějších inhibitorů CYP2C9.

Na základě zkušeností s glimepiridem a dalšími deriváty sulfonylurey se musíme zmínit o následujících interakcích.

Potenciace hypoglykemického účinku a tedy v některých případech výskyt hypoglykemie se může objevit při podávání některého z následujících léčivých přípravků, například:

• – fenylbutazon, azapropazon a oxafenbutazon,

• – insulin a perorální antidiabetika jako je metformin,

• – salicyláty a kyselina paraaminosali­cylová,

• – anabolické steroidy a mužské pohlavní hormony,

• – chloramfenikol, určité dlouho působící sulfonamidy, tetracykliny, chinolonová antibiotika a klarithromycin,

• – kumarinová antikoagulancia,

• – disopyramid,

• – fenfluramin,

• – fibráty,

• – ACE inhibitory,

• – fluoxetin, inhibitory MAO,

• – alopurinol, probenecid, sulfinpyrazon,

• – sympatolytika,

• – cyklofosfamid, trofosfamid a izofosfamid,

• – mikonazol, flukonazol,

• – pentoxifylin (ve vysokých parenterálních dávkách),

• – tritochalin.

Oslabení hypoglykemického účinku a tedy v některých případech zvýšení koncentrací glukózy v krvi se může objevit při podávání některého z následujících léčivých přípravků, například:

• – estrogeny a progestogeny,

• – saluretika, thiazidová diuretika,

• – přípravky stimulující činnost štítné žlázy, glukokortikoidy,

• – fenothiazinové deriváty, chlorpromazin,

• – adrenalin a sympatomimetika,

• – kyselina nikotinová (vysoké dávky) a deriváty kyseliny nikotinové,

• – laxativa (dlouhodobé podávání),

• – fenytoin, diazoxid,

• – glukagon, barbituráty a rifampicin,

• – acetazolamid.

Antagonisté H2 receptorů, beta-blokátory, klonidin a reserpin mohou vést buď k zesílení, nebo oslabení hypoglykemického účinku.

Vlivem sympatolytik, jako jsou např. betablokátory, klonidin, guanethidin a reserpin, mohou být známky adrenergních kontraregulačních mechanismů hypoglykemie sníženy či mohou chybět.

Příjem alkoholu může nepředvídatelným způsobem potencovat nebo oslabovat hypoglykemický účinek glimepiridu.

Glimepirid může účinky kumarinových derivátů zesilovat či oslabovat.

Kolesevelam se váže na glimepirid a snižuje absorpci glimepiridu z gastrointes­tinálního traktu. Pokud byl podán glimepirid nejméně 4 hodiny před kolesevelamem, nebyla pozorována žádná interakce. Z tohoto důvodu má být glimepirid podáván nejméně 4 hodiny před kolesevelamem.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Riziko související s diabetem

Abnormální hodnoty glukózy v krvi v průběhu těhotenství jsou spojovány s vyšší incidencí vrozených poškození a perinatální mortality. Hladiny glukózy v krvi musí být v průběhu těhotenství pečlivě sledovány, aby se zabránilo teratogennímu riziku. Za těchto okolností je vyžadováno užití inzulinu. Pacientky mají informovat svého lékaře, pokud plánují těhotenství.

Riziko související s glimepiridem

Nejsou k dispozici data o užití glimepiridu u těhotných žen. Studie na zvířatech ukázaly reprodukční toxicitu, která pravděpodobně souvisela s farmakologickým účinkem (hypoglykemie) glimepiridu (viz bod 5.3).

Glimepirid nesmí být užíván v průběhu celého těhotenství.

Pokud pacientka plánuje těhotenství, nebo pokud je již těhotenství potvrzeno, je třeba co nejdříve převést léčbu glimepiridem na inzulinovou terapii.

Kojení

Není známo, zda se glimepirid vylučuje do mateřského mléka. Glimepirid je vylučován do mateřského mléka potkanů.

Vzhledem k tomu, že deriváty sulfonylurey přechází do mateřského mléka, a protože existuje riziko hypoglykemie u kojenců, nesmí být glimepirid kojícím matkám podáván.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nebyly provedeny žádné studie vlivu na schopnost řídit a obsluhovat stroje.

Schopnost pacienta se soustředit a reagovat může být poškozena v důsledku hypoglykemie či hyperglykemie, například následkem poruchy zraku. To může představovat nebezpečí v situacích, kdy jsou tyto schopnosti zvláště důležité (např. řízení motorového vozidla nebo obsluha stroje).

Pacienty je třeba upozornit na to, aby přijali potřebná opatření, která zabrání vzniku hypoglykemie během řízení. Je to zvláště důležité u těch pacientů, kteří mají sníženou nebo chybějící vnímavost k varovným příznakům hypoglykemie, nebo u nichž dochází k častému výskytu hypoglykemie. Je třeba zvážit, zda řízení nebo obsluha strojů jsou za těchto okolností vhodné.

4.8 Nežádoucí účinky

Následující nežádoucí účinky z klinických hodnocení vycházejí ze zkušeností s použitím přípravku Eglymad a ostatních derivátů sulfonylurey jsou setříděny podle třídy orgánových systémů a zařazeni do seznamu dle klesající frekvence výskytu:

• – Velmi časté (> 1/10)

• – Časté (> 1/100 až < 1/10)

• – Méně časté (> 1/1 000 až < 1/100)

• – Vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000)

• – Velmi vzácné (< 1/10 000)

• – Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

4.9 Předávkování

Symptomy

Po požití nadměrné dávky může dojít k hypoglykemii trvající od 12 do 72 hodin, která může znovu propuknout po počátečním zotavení. Symptomy se mohou objevit až za 24 hodin po požití. Obecně se doporučuje sledovat pacienta v nemocnici. Může se objevit nauzea, zvracení, bolest v epigastriu. Hypoglykemie může být obecně doprovázena neurologickými symptomy, jako jsou neklid, třes, poruchy zraku, problémy s koordinací pohybů, ospalost, kóma a křeče.

Opatření

Léčba primárně spočívá v zabránění absorpce vyvoláním zvracení a poté vypitím vody nebo limonády s živočišným uhlím (adsorbent) a síranem sodným (laxativum). Jestliže došlo k požití velkého množství, je indikován výplach žaludku s následným podáním živočišného uhlí a síranu sodného. V případě (závažného) předávkování, je indikována hospitalizace na jednotce intenzivní péče. Glukózu začněte podávat co nejdříve, bude-li to nutné, jako intravenózní injekční bolus 50 ml 50% roztoku následovaný infúzí 10% roztoku za přísného sledování krevní glukózy. Další léčba by měla být symptomatická.

Dávka glukózy se musí pečlivě kontrolovat zejména při léčbě hypoglykemie vyvolané náhodným požitím přípravku Eglymad u kojenců a mladších dětí, aby se zabránilo možnému vyvolání nebezpečné hyperglykemie. Krevní glukóza se musí pečlivě sledovat.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: sulfonamidy, deriváty močoviny; ATC kód: A10B B12.

Glimepirid je perorální aktivní hypoglykemická látka patřící do skupiny sulfonylurey. Lze jí užívat při diabetes mellitus nezávislém na inzulinu.

Glimepirid působí hlavně stimulací uvolňování inzulinu z beta buněk pankreatu.

Jako u dalších derivátů sulfonylurey je tento účinek dán zvýšenou odpovědí beta buněk pankreatu na fyziologickou stimulaci glukózou. Kromě toho glimepirid prokázal přítomnost extrapankreatických účinků, které se předpokládají u dalších derivátů sulfonylurey.

Uvolňování inzulinu:

Deriváty sulfonylurey ovlivňují sekreci inzulinu uzavřením ATP senzitivních kaliových kanálů v membráně beta buněk. Uzavřením kaliového kanálu se indukuje depolarizace beta buněk a výsledkem je otevření kalciových kanálů, a tím i zvýšený přívod kalcia do buňky.

To vede k uvolnění inzulinu exocytózou.

Glimepirid se váže vysokou výměnnou rychlostí na protein membrány beta buněk, který je spojen s ATP-senzitivním kaliovým kanálem, který se však odlišuje od obvyklého vazebného místa sulfonylurey.

Extrapankreatická aktivita:

Extrapankreatickými účinky jsou například zvýšení citlivosti periferní tkáně na inzulin a snížení vychytávání inzulinu játry.

Vychytávání glukózy z krve do periferního svalstva a tukových tkání probíhá prostřednictvím zvláštních transportních proteinů umístěných v buněčné membráně. Transport glukózy v těchto tkáních je faktorem omezujícím rychlost ve využití glukózy. Glimepirid velmi prudce zvyšuje počet aktivních molekul pro transport glukózy v plazmatických membránách svalů a tukových buňkách, což vede ke stimulaci vychytávání glukózy.

Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosyl-fosfatidyl-inositol specifické fosfolipázy C, která může být v korelaci s lipogenezí a glykogenezí v izolovaných tukových a svalových buňkách indukovanou léčivem.

Glimepirid inhibuje produkci glukózy v játrech zvýšením mezibuněčné koncentrace fruktózy-2,6-bifosfátu, který následně inhibuje glukoneogenezi.

Obecné:

U zdravých osob je minimální účinná perorální dávka přibližně 0,6 mg. Účinek glimepiridu závisí na dávce a je reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou zátěž, tj. snížení sekrece inzulinu, je přítomna i při léčbě glimepiridem.

Bez ohledu na to, zda byl lék podán 30 minut před jídlem nebo bezprostředně před jídlem, není signifikantní rozdíl v účinku. U diabetických pacientů lze dosáhnout dobré metabolické kontroly po dobu 24 hodin jednou denní dávkou.

Ačkoliv hydroxyl-metabolit glimepiridu vyvolává malé, ale signifikantní snížení glykemie u zdravých jedinců, toto je pouze malým podílem na celkovém účinku látky.

Kombinovaná léčba s metforminem:

Současnou léčbou glimepiridem a metforminem bylo dosaženo v jedné studii lepší metabolické kontroly než při léčbě samotným metforminem u pacientů s neadekvátní kontrolou při užití maximální denní dávky metforminu.

Kombinovaná léčba s inzulinem:

Údaje o kombinované léčbě s inzulinem jsou omezené. U pacientů bez adekvátní kontroly s maximální denní dávkou glimepiridu lze zahájit souběžnou léčbu inzulinem. Ve dvou studiích dosáhla kombinace stejného zlepšení metabolické kontroly jako u inzulinu samotného, ovšem v kombinační terapii bylo zapotřebí nižší průměrné dávky inzulinu.

Zvláštní skupiny pacientů

Pediatrická populace

Aktivní kontrolovaná klinická studie (glimepirid až do 8 mg denně nebo metformin až do 2 000 mg denně) trvající 24 týdnů byla provedena u 285 dětí (ve věku 8–17 let) s diabetem II. typu.

Jak u glimepiridu, tak i u metforminu se během klinické studie projevilo významné snížení výchozích hodnot HbA1C (glimepirid – 0,95 (SE 0,41); metformin – 1,39 (SE 0,40)). Glimepirid však nedosáhl kritéria non-inferiority vůči metforminu v průměrné změně od výchozích hodnot (baseline) HbA1c. Rozdíl mezi oběma typy léčby byl 0,44 % ve prospěch metforminu. Horní hranice (1,05) 95% konfidenčního intervalu pro rozdíl nebyla pod 0,3% hranici inferiority.

V porovnání s dospělými pacienty s diabetem II. typu nebyla u dětí po léčbě glimepiridem pozorována žádná nová bezpečnostní rizika. U pediatrických pacientů nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje o bezpečnosti a účinnosti.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Biologická dostupnost glimepiridu je po perorálním podání úplná. Příjem potravy nemá na absorpci významný vliv, pouze je mírně snížena rychlost absorpce. Maximální sérové koncentrace (C max ) je dosaženo přibližně 2,5 hodiny po perorálním podání (průměr 0,3 ^g/ml po opakovaném podání 4 mg glimepiridu denně) a existuje lineární závislost mezi dávkou a Cmax a AUC (plocha pod křivkou čas/koncentrace).

Distribuce

Glimepirid má velmi malý distribuční objem (přibližně 8,8 litrů), který se zhruba rovná distribučnímu prostoru albuminu, vysokou proteinovou vazbu (> 99 %) a nízkou clearance (přibližně 48 ml/min).

U zvířat se glimepirid vylučuje do mléka. Glimepirid prochází placentou. Průchod hematoencefalickou bariérou je nízký.

Biotransformace a eliminace

Průměrný dominantní sérový poločas, který je významný pro sérové koncentrace za podmínek opakovaných dávek, je přibližně 5 až 8 hodin. Po vysokých dávkách byly zaznamenány mírně prodloužené poločasy.

Po jednorázovém podání radioaktivně značeného glimepiridu bylo 58 % radioaktivity detekováno v moči a 35 % ve stolici. V moči byla detekována nezměněná látka. Dva metabolity – s největší pravděpodobností vzniklé při metabolizaci v játrech (hlavně prostřednictvím CYP2C9) – byly identifikovány jak v moči, tak ve stolici: hydroxy derivát a karboxy derivát. Po perorálním podání glimepiridu byl terminální poločas těchto metabolitů 3 – 6 hodin a 5 – 6 hodin v příslušných případech.

Srovnání jednorázového a opakovaného podávání jednou denně neprokázalo signifikantní farmakokinetické rozdíly a intraindividuální variabilita byla velmi nízká. K žádné významné kumulaci nedochází.

Zvláštní skupiny pacientů

Farmakokinetika byla podobná u mužů a u žen, u pacientů mladých a starších (nad 65 let). U pacientů s nízkou clearance kreatininu byla pozorována tendence zvýšení clearance glimepiridu a snížení průměrných sérových koncentrací, nejpravděpodobněji vyvolané rychlejší eliminací vzhledem k nižší proteinové vazbě. Renální eliminace obou metabolitů je snížená. Ani u těchto pacientů se celkově nepředpokládá žádné dodatečné riziko kumulace.

Farmakokinetika u pěti nediabetických pacientů po operaci žlučových cest byla stejná jako u zdravých osob.

Pediatrická populace

Studie zkoumající farmakokinetiku, bezpečnost a tolerabilitu jednorázové dávky 1 mg glimepiridu u 30 pediatrických pacientů (4 děti ve věku 10 až 12 let a 26 dětí ve věku 12 až 17 let) s diabetem II. typu prokázala hodnoty průměrného AUC(0-last), Cmax a t1/2, obdobné hodnotám dříve pozorovaným u dospělých.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické účinky byly pozorovány pouze po expozicích dostatečně převyšujících maximální expozici u člověka, což svědčí o malém významu při klinickém použití, nebo byly způsobeny farmakodynamickým účinkem (hypoglykemií) léčivé látky. Tento nález je založen na konvenčních studiích farmakologické bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu a reprodukční toxicity. V druhé studii (zahrnující embryotoxicitu, teratogenitu a vývojovou toxicitu) byly pozorované nežádoucí účinky považovány za sekundární vůči hypoglykemickým účinkům vyvolaným touto látkou u samic a potomků.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Monohydrát laktosy

Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)

Mikrokrystalická celulosa (E460)

Povidon K30

Magnesium-stearát (E572).

Eglymad 2 mg a 3 mg: žlutý oxid železitý (E172)

Eglymad 2 mg a 4 mg: hlinitý lak indigokarmínu (E132)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Blistr (PVC/Al): 10, 20, 30, 50, 60, 90 a 120 tablet, v krabičce. Každý blistr obsahuje 10 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Eglymad 2 mg: 18/539/05-C

Eglymad 3 mg: 18/540/05-C

Eglymad 4 mg: 18/541/05-C

9.  DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 14. 12. 2005

Datum posledního prodloužení registrace: 21. 8. 2011

Další informace o léčivu EGLYMAD

Jak se EGLYMAD podává: perorální podání - tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 30

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Krka, d.d., Novo mesto, Novo mesto
E-mail: info.cz@krka.biz