FURORESE 20 INJEKT - souhrnné informace

Souhrnné informace o léku - FURORESE 20 INJEKT

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

FURORESE 20 INJEKT

20 mg/2 ml

injekční roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Furosemidum 20 mg v jedné ampuli se 2 ml roztoku.

Pomocná látka se známým účinkem: sodík (3,87 mg/ml).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční roztok.

Popis přípravku: Čirý bezbarvý roztok.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek FURORESE 20 INJEKT je indikován, jestliže se perorálním podáním furosemidu nepodařilo dosáhnout dostatečné diurézy anebo jestliže perorální aplikace furosemidu není možná, a to při léčbě:

– edémů a/nebo ascitu vyvolaných onemocněním srdce nebo jater
– edémů vyvolaných onemocněním ledvin
– edémů vyvolaných popáleninami
– plicního edému (např. při akutní srdeční insuficienci)
– při edému mozku jako pomocná léčba
– při oligurii vyvolané gestózou, podle potřeby po předchozí korekci deficitu tekutiny (edémy a/nebo hypertenze při gestóze nejsou indikace pro použití furosemidu!)
– při hypertenzní krizi (spolu s dalšími terapeutickými opatřeními).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dávkování je třeba stanovit individuálně, především se zřetelem k dosaženým terapeutickým účinkům. Pro dospělé pacienty platí tato doporučení:

Edémy a/nebo ascites vyvolané onemocněním srdce nebo jater

Úvodní dávka je 2–4 ml i.v. (což odpovídá 20–40 mg furosemidu). Při obtížně mobilizovatelných edémech se tato dávka může v přiměřených intervalech opakovat až do nástupu diurézy.

Edémy vyvolané onemocněním ledvin

Při nefrotickém syndromu je pro riziko zvýšené incidence nežádoucích účinků třeba volit dávku opatrně.

Edémy vyvolané popáleninami

Denní a/nebo jednotlivá dávka může ležet v rozmezí 4–10 ml přípravku FURORESE 20 INJEKT (což odpovídá 40 – 100 mg furosemidu), ve výjimečných případech při porušené funkci ledvin se může dávka zvýšit až na 25 ml (což odpovídá 250 mg furosemidu).

Deficit objemu intravazální tekutiny se musí kompenzovat před podáním přípravku FURORESE 20 INJEKT.

Plicní edém (např. při akutní srdeční insuficienci)

Podává se ve spojení s dalšími terapeutickými opatřeními. Úvodní dávka je 2–4 ml i.v. (což odpovídá 20–40 mg furosemidu).

Nedostaví-li se zvýšení diurézy, dávka se opakuje za 30–60 minut a je-li to nutné, dávka se zdvojnásobí.

Pomocná léčba při edému mozku

Denní a/nebo jednorázová dávka se může pohybovat mezi 4–10 ml (což odpovídá 40–100 mg furosemidu), ve výjimečných případech se může zvýšit až na 25 ml (což odpovídá 250 mg furosemidu).

Oliguriue vyvolaná gestózou

Je nutná velmi přesná diagnóza!

Před podáním přípravku FURORESE 20 INJEKT se musí kompenzovat objem intravazální tekutiny.

Dávkování se může pohybovat mezi 1 a 10 ml (což odpovídá 10–100 mg furosemidu) denně. Edémy a/nebo hypertenze při gestózách nejsou indikací pro podání přípravku FURORESE 20 INJEKT.

Hypertenzní krize

Podává se 2–4 ml (což odpovídá 20–40 mg furosemidu) spolu s další terapií.

Poznámka:

Kojencům a dětem mladším než 15 let se parenterální přípravek FURORESE 20 INJEKT může podat pouze výjimečně v alarmující situaci. Průměrná denní dávka je 0,5 mg furosemidu/kg tělesné hmotnosti. Zcela výjimečně se může i.v. injikovat dávka až 1 mg furosemidu na 1 kg tělesné hmotnosti.

Způsob podání

Intravenózní podání furosemidu je indikováno, jestliže je absorpce ze střeva porušena anebo jestli je nutná rychlá dehydratace. V mimořádných případech, kdy není možné ani perorální, ani intravenózní podání, může se furosemid podat intramuskulárně, nikoli však v akutních situacích (např. při edému plic) a nikoli ve vyšších dávkách.

Při intravenózním podávání je nutné injikovat furosemid pomalu. Rychlost infuze 0,4 ml/min (tj. 4 mg furosemidu za minutu) se nesmí překročit. V případech, vyžadujících zvýšení dávky na 25 ml (tj. na 250 mg furosemidu), je třeba tuto dávku aplikovat perfuzorem.

Přípravek FURORESE 20 INJEKT se nesmí mísit s jinými léčivy ve stejné injekční stříkačce. Je třeba pečovat, aby hodnota pH roztoku připraveného k injekci byla mírně alkalická nebo neutrální (pH nesmí být nižší než 7). Kyselý roztok se nesmí použít, protože by se léčivá látka mohla vysrážet.

Roztok připravený k použití (např. naředěním v izotonickém roztoku chloridu sodného) se po naředění může použít 24 hodiny.

Z parenterálního podávání furosemidu je třeba přejít na perorální, jakmile je to jen možné. Trvání terapie furosemidem závisí na charakteru a závažnosti onemocnění.

4.3 Kontraindikace

Furosemid se nesmí podat v těchto případech:

– při selhání ledvin s anurií
– při komatu a jaterním prekomatu
– při těžké hypokalemii
– při těžké hyponatremii
– při hypovolemii nebo dehydrataci
– při hypersenzitivitě na léčivou látku, sulfonamidy nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
– kojícím ženám.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Obzvlášť pečlivý lékařský dohled je nutný v těchto případech:

– při hypotenzi
– při manifestním nebo latentním diabetu (jsou nutné pravidelné kontroly glykemie)
– při dně (jsou nutné pravidelné kontroly koncentrace kyseliny močové v séru)
– při obstrukci močových cest (např. při hypertrofii prostaty, hydronefróze, stenóze ureteru)
– při hypoproteinanemii, např. při nefrotickém syndromu (pečlivá titrace dávky)
– při jaterní cirhóze se současným snížením renálních funkcí
– u pacientů, které by nechtěný pokles krevního tlaku mohl obzvlášť ohrozit, např. u pacientů s poruchami cerebrovaskulární perfuze nebo s ischemickou srdeční chorobou
– u nedonošených (je riziko vývoje kalcifikace ledvin, ledvinných kaménků /nefrokalcinózy, nefrolitiázy/); je nutná kontrola renálních funkcí a sonografie ledvin.

U nedonošených kojenců se syndromem respiračního distresu může terapie furosemidem v prvních týdnech života zvýšit riziko ductus arteriosus apertus.

U pacientů s poruchou močení (např. při hypertrofii prostaty) se furosemid může použít pouze, pokud není odtok moči vážně postižen, protože náhlá polyurie může vyvolat ischurii a nadměrnou distenzi močového měchýře.

U pacientů léčených furosemidem, zejména u starších pacientů, pacientů užívajících další léky, které mohou způsobit hypotenzi, a u pacientů s jiným zdravotním stavem, který představuje riziko hypotenze, se může vyskytnout symptomatická hypotenze vedoucí k závratím, mdlobám nebo ztrátě vědomí.

Poznámky

Při dlouhodobé léčbě furosemidem je třeba v pravidelných intervalech monitorovat sérové koncentrace elektrolytů (zejména draslíku, sodíku a vápníku), hydrogenuhličitanu, kreatininu, močoviny a močové kyseliny a také glykémie.

Obzvlášť přísné monitorování je nutné u pacientů s vysokým rizikem vývoje elektrolytových poruch anebo po značné ztrátě tekutin (např. zvracením, průjmem nebo intenzivním pocením). Je třeba korigovat hypovolemii nebo dehydrataci i výrazné elektrolytové nerovnováhy nebo poruchy acidobazické rovnováhy. To si může vyžádat dočasné přerušení léčby furosemidem.

Úbytek tělesné hmotnosti vyvolaný zvýšenou diurézou nemá přesáhnout 1 kg denně, a to bez ohledu na množství vyloučené moči.

Dávkování je třeba volit opatrně při nefrotickém syndromu, protože je riziko zesílení nežádoucích účinků.

Současné použití s risperidonem

V placebem kontrolovaných studiích u starých pacientů s demencí se objevila vyšší incidence mortality ve skupině, léčené kombinací furosemidu plus risperidonu (7,3 %; průměrný věk 89 let, rozsah 75–97 let) ve srovnání s pacienty, kteří dostávali risperidon samotný (3,1 %; průměrný věk 84 roky, rozsah 70–96 let) anebo furosemid samotný (4,1 %,; průměrný věk 80 let, rozsah 67–90 let. Při současné užívání risperidonu s jiným diuretikem (hlavně s malými dávkami thiazidových diuretik) podobné změny pozorovány nebyly.

Nebyl zjištěn žádný patofyziologický mechanismus, který by tento úkaz vysvětlil, a nebyl ani nalezen konzistentní výklad příčin úmrtí. Přesto je nutná opatrnost a pečlivé zvažování rizika a prospěchu před rozhodnutím zda použít tuto kombinaci léčiv anebo současně s risperidonem užívat jiné silné diuretikum. U pacientů, kteří společně s risperidonem užívali jiná diuretika, mortalita zvýšena nebyla. Bez závislosti na způsobu léčby znamenala všeobecné riziko faktoru mortality dehydratace. Dehydrataci je proto nutné se u starých pacientů s demencí vyhnout (viz bod 4.3).

Přípravek FURORESE 20 INJEKT obsahuje sodík v množství 3,87 mg/ml. Tento přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v ampulce, tj. v podstatě je „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Při současném podávání kardiotonických glykosidů je třeba mít na paměti, že citlivost myokardu vůči těmto glykosidům je zvýšena při hypokalemii a/nebo hypomagnesemii, které se při terapii furosemidem mohou vyvinout. Je zvýšené riziko komorových arytmií (včetně torsades de pointes) při současném používání látek, které mohou vyvolat syndrom prodlouženého intervalu QT (např. terfenadinu, některých antiarytmik třídy I a III) a při elektrolytových nerovnováhách.

Současné podávání furosemidu a glukokortikoidů, karbenoxolonu nebo projímadel může zvýšit ztráty draslíku. Lékořice má v tomto směru stejné účinky jako karbenoxolon.

Nesteroidní antiflogistika (např. indometacin a acetylsalicylová kyselina) mohou účinek furosemidu snížit. U pacientů s hypovolemií, vzniklou na základě léčby furosemidem, anebo u dehydratovaných pacientů může současné podávání furosemidu a nesteroidních antiflogistik vyvolat akutní selhání ledvin. Furosemid může při současné aplikaci potencovat toxicitu vysokých dávek salicylátů.

Probenecid, methotrexat a další látky, které se podobně jako furosemid ve značné míře vylučují tubulární sekrecí mohou účinnost furosemidu snížit. Furosemid může naopak snížit vylučování těchto látek ledvinami. Při léčbě vysokými dávkami (furosemidu i jiných léčiv) to může vést ke zvýšení sérových koncentrací i ke zvýšení rizika nežádoucích účinků furosemidu nebo současně podávaných léčiv.

Furosemid může zvýšit toxicitu nefrotoxických antibiotik, (např. aminoglykosidů, cefalosporinů, polymyxinů).

Ototoxicita aminoglykosidů (např. kanamycinu, gentamicinu, tobramycinu) a dalších ototoxických léčivých přípravků se současným podáváním furosemidu může zvýšit. Poruchy sluchu mohou být ireverzibilní. Současnému podávání uvedených látek společně s furosemidem je proto třeba se vyhnout.

Při současném podávání furosemidu a cisplatiny lze očekávat možnost poruchy sluchu. Jestliže je v průběhu léčby cisplatinou nutná forsírovaná diuréza, může se furosemid použít jenom ve velmi malé dávce (např. 40 mg při normální funkci ledvin) a při pozitivní bilanci tekutin. Jinak by se mohla projevit zvýšená nefrotoxicita cisplatiny.

Při současné aplikaci fenytoinu bylo popsáno snížení účinnosti furosemidu.

Furosemid může zesílit účinky jiných antihypertenziv. Případy hlubokého poklesu krevního tlaku až šokové stavy a exacerbace poruch renálních funkcí (ojediněle i akutní selhání ledvin) se objevily při kombinaci s inhibitory ACE, pokud se inhibitory ACE podaly poprvé anebo pokud se podaly poprvé jejich vyšší dávky (hypotenze po první dávce). Podle možnosti se proto léčba furosemidem má přechodně přerušit anebo se má alespoň snížit dávkování tři dny před zahájením terapie inhibitorem ACE anebo před zvýšením dávky inhibitoru.

Účinek antidiabetik nebo presorických aminů (např. adrenalinu, noradrenalinu) se při současném podávání furosemidu může snížit.

Furosemid může potencovat účinky theofylinu nebo kurareformních myorelaxancií.

Současná léčba furosemidem a lithiem zvyšuje kardiotoxicitu a neurotoxicitu lithia, protože se snižuje vylučování lithia. U pacientů, léčených touto kombinací, se proto doporučuje pečlivě monitorovat koncentraci lithia v plazmě.

Ojediněle se při léčbě furosemidem mohou objevit do 24 hodin po požití chloralhydrátu pocity horka, návaly pocení, agitace, nauzea, zvýšení krevního tlaku a tachykardie. Současnému podávání furosemidu a chloralhydrátu je proto třeba se vyhnout.

Současnému podání sukralfátu zároveň s furosemidem je třeba se vyhnout, protože sukralfát snižuje absorpci furosemidu a oslabuje proto i jeho účinek.

Je nutná opatrnost a pečlivé zvažování rizika a prospěchu před rozhodnutím použít tuto kombinaci anebo současné užití jiného silného diuretika spolu s risperidonem (viz bod 4.4) pro možné zvýšení mortality starších pacientů s demencí při současném podávání furosemidu a risperidonu.

Současné podáváni cyklosporinu a furosemidu zvyšuje nebezpečí rozvoje dny.

U pacientů obzvlášť rizikových pro vznik nefropatie po rtg-kontrastních látkách může furosemid ve zvýšené míře přivodit poškození renálních funkcí po aplikaci rtg-kontrastní látky, ve srovnání s vysoce rizikovými pacienty, kterým před aplikací rtg-kontrastní látky byla zavedena pouze intravenózní hydratace.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Protože furosemid přestupuje placentou, smí se v průběhu těhotenství použít pouze krátkodobě a po velmi přesně stanovené diagnóze.

Diuretika mimoto nejsou vhodná pro rutinní terapii hypertenze a edémů v průběhu těhotenství, protože mohou porušit perfuzi placenty a tedy i růst plodu.

Pokud se při srdeční nebo renální insuficienci furosemid u těhotné ženy použít musí, je nutné pečlivě monitorovat elektrolyty a hematokrit, a také růst plodu. Dosud je předmětem diskuse vytěsnění bilirubinu z vazby na albumin, a tím i zvýšení rizika vzniku jádrového ikteru účinkem furosemidu.

Kojení

Furosemid se vylučuje do lidského mateřského mléka a inhibuje kojení. Žena léčená furosemidem proto nesmí kojit. Pokud je terapie furosemidem nutná, je třeba kojení ukončit (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

I při užívání doporučeným způsobem mohou tyto přípravky snížit reaktivitu takovou měrou, že omezí schopnost řídit motorová vozidla, obsluhovat stroje anebo pracovat ve výškách. To platí ve zvýšené míře pro začátek léčby, při zvyšování dávek, při přechodu na jiný přípravek a při současném požití alkoholu.

4.8 Nežádoucí účinky

Hodnocení nežádoucích účinků vychází z této definice četnosti:

Velmi časté ( >1/10)

Časté (>1/100 až <1/10)

Méně časté (>1/1 000 až <1/100)

Vzácné (>1/10 000 až <1/1 000)

Velmi vzácné (<10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Poruchy metabolismu a výživy

Časté: poruchy elektrolytové a vodní rovnováhy v důsledku zvýšeného vylučování elektrolytů. Proto je indikováno pravidelné monitorování sérových elektrolytů (především draslíku, sodíku a vápníku).

Vliv na možnost vývoje elektrolytových poruch mají základní onemocnění (např. jaterní cirhóza, srdeční insuficience), pomocná medikace (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce) a výživa.

Časté: hyperglykemie. To může způsobit zhoršení metabolického stavu u pacientů s manifestním diabetem a vyvolat manifestaci diabetu u pacientů s latentním diabetem.

Při léčbě furosemidem se pozoruje zvýšení koncentrace cholesterolu a triacylglycerolů v séru i přechodné zvýšení sérových koncentrací kreatininu a močoviny.

Jako následek ztrát elektrolytů a vody se při terapii furosemidem může objevit metabolická alkalóza anebo se podstatně zhoršit stávající metabolická alkalóza.

Zejména při sníženém přívodu chloridu sodného mohou zvýšené ztráty sodíku vyvolat hyponatremii s příslušnou symptomatologií. Obvyklé příznaky nedostatku sodíku jsou apatie, lýtkové křeče, nechutenství, slabost, spavost, zvracení a stavy zmatenosti.

Zvýšené renální ztráty vápníku mohou vyvolat hypokalcemii, která vzácně může vyústit v tetanii.

Při zvýšených renálních ztrátách hořčíku se vzácně jako důsledek hypomagnesiemie objevila tetanie nebo srdeční arytmie.

Zejména při současném omezení příjmu draslíku a/nebo při zvýšených extrarenálních ztrátách draslíku (např. zvracením nebo chronickým průjmem) mohou zvýšené renální ztráty draslíku vyvolat hypokalemii, která se projevuje symptomatologií neuromuskulární (svalovou slabostí, paresteziemi, parézami), gastrointestinální (zvracením, zácpou, meteorismem), renální (polyurií, polydipsií) a kardiální (poruchou tvorby a vedení vzruchu). Těžké ztráty draslíku mohou vyvolat paralytický ileus anebo poruchy vědomí až kóma.

Poruchy krve a lymfatického systému

Mohou se objevit změny krevního obrazu: trombocytopenie, leukopenie, eosinofilie nebo hemolytická anemie, vzácně aplastická anemie nebo agranulocytóza.

Poruchy imunitního systému

Vzácně se vyvinul anafylaktický šok (viz také bod 4.9 „Předávkování“).

V průběhu léčby furosemidem se občas mohou vyvinout alergické reakce. Mohou se projevit jako horečnaté stavy, pruritus, kožní a slizniční reakce (např. bulózní exantém, urtikarie, purpura, erythema multiforme, exfoliativní dermatitida, fotosenzitivita, bulosní pemfigoid, Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza), jako vaskulitida nebo intersticiální nefritida.

Poruchy nervového systému

Mohou se objevit parestezie.

Není známo: závratě, mdloby a ztráta vědomí (způsobené symptomatickou hypotenzí).

Poruchy ucha a labyrintu

Vzácné: poruchy sluchu a/nebo tinitus se objeví následkem ototoxicity furosemidu – většinou přechodné. Jejich vznik se dá očekávat především po příliš rychlé i.v. injekci furosemidu, a to zejména při současné insuficienci ledvin anebo hypoproteinemii (např. při nefrotickém syndromu).

Méně časté: hluchota (někdy nevratná)

Gastrointestinální poruchy

Vzácné: gastrointestinální obtíže (např. nauzea, zvracení, průjem).

Poruchy jater a žlučových cest

Ojediněle – akutní pankreatitida, intrahepatální cholestáza a zvýšení hodnot jaterních transamináz.

Poruchy kůže a podkožní tkáně:

Není známo: akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP)

Cévní poruchy

Při nadměrné diuréze se mohou objevit cirkulační potíže, zejména u starších pacientů a u dětí; přednostní projevy jsou bolesti hlavy, závratě, poruchy vidění, sucho v ústech a žízeň, hypotenze a ortostatické dysregulace. Při excesivní diuréze se může objevit dehydratace, hypovolemií vyvolaný cirkulační kolaps a hemokoncentrace. Hemokoncentrace může hlavně u starších pacientů zvýšit sklon k trombózám.

Poruchy ledvin a močových cest

U nedonošených dětí léčených furosemidem se může vyvinout nefrolitiáza a/nebo nefrokalcinóza.

V průběhu léčby furosemidem se často objevuje hyperurikemie. To může u predisponovaných pacientů vyvolat záchvat dny.

Příznaky obstrukce močových cest (např. při hypertrofii prostaty, hydronefróze, stenóze ureteru) se při léčbě furosemidem mohou objevit anebo zhoršit.

Srdeční poruchy

U nedonošených dětí se syndromem respirační tísně může léčba furosemidem zvýšit v prvních týdnech života riziko ductus arteriosus apertus.

U pacientů s hepatocelulární insuficiencí se může vyvinout jaterní encefalopatie (viz bod 4.3).

Po intramuskulární injekci se mohou objevit lokální reakce, např. bolestivost.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: .

4.9 Předávkování

Příznaky předávkování

Klinický obraz akutního nebo chronického předávkování je závislý na rozsahu ztrát vody a elektrolytů. Předávkování může vést k hypotenzi, ortostatickým dysregulacím, elektrolytovým nerovnováhám (hypokalemii, hyponatremii, hypochloremii) anebo k alkalóze. Větší ztráty tekutin mohou způsobit výraznou hypovolemii, dehydrataci, cirkulační kolaps a hemokoncentraci se sklonem k trombózám. V souvislosti s náhlými ztrátami vody a elektrolytů se mohou objevit delirantní stavy. Anafylaktický šok je vzácný (příznaky: návaly horka, nauzea, cyanóza, hluboký pokles krevního tlaku, poruchy vědomí až kóma atd.).

Terapie předávkování

Předávkování anebo známky hypovolemie (hypotenze, ortostatické dysregulace) nutí k okamžitému přerušení léčby furosemidem. Kromě monitorování parametrů základních životních funkcí je třeba elektrolytovou i acidobazickou rovnováhu, glykemii a sérové koncentrace látek běžně vylučovaných močí opakovaně kontrolovat a podle potřeby upravovat.

U pacientů s poruchami močení (např. při hypertrofii prostaty) je nutno zajistit nerušený odtok moči, protože náhlá polyurie může u těchto pacientů způsobit ischurii a nadměrnou extenzi močového měchýře.

Terapie při hypovolemii:

Substituce objemu tekutiny.

Terapie při hypokalemii:

Substituce draslíku.

Terapie cirkulačního kolapsu:

Uložit pacienta do protišokové polohy; podle potřeby další protišoková terapie.

Neodkladná opatření při anafylaktickém šoku

Jakmile se objeví první známky (např. kožní reakce jako urtikarie nebo flush, agitovanost, bolesti hlavy, nával horka, nauzea, cyanóza):

– přerušit injekci/infuzi
– odstranit kanylu ze žíly tj. venózní přístup
– navíc k ostatním obvyklým neodkladným opatřením je třeba uložit pacienta do polohy hlavou a hrudníkem níže, udržovat průchodné dýchací cesty a podávat kyslík!

Neodkladná medikamentózní opatření:

– okamžitě adrenalin (epinefrin) i.v.
– pak substituce objemu tekutiny i.v.
– dále glukokortikoidy i.v.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Přípravek FURORESE 20 INJEKT je kličkové diuretikum s vysokým účinkem, ATC kód: C03CA01.

Furosemid je mohutně, rychle a krátce působící kličkové diuretikum. Ve vzestupné části Henleho kličky inhibuje reabsorpci Na⁺ /2Cl /K⁺ , a to blokádou transportních bílkovin (carrierů) pro tyto ionty. Exkreční frakce sodíku může vystoupit až na 35 % množství sodíku, který přestoupil do glomerulárního filtrátu. Zvýšená exkrece sodíku osmoticky strhuje vodu a sekundárně tak vyvolá zvýšenou diurézu a zvýšenou sekreci K⁺ v distálních tubulech. Zvyšuje se i vylučování Ca²⁺ a Mg²⁺. Kromě ztráty uvedených elektrolytů se může snížit vylučování kyseliny močové a může se objevit porucha acidobazické rovnováhy s posunem k metabolické alkalóze.

Furosemid v závislosti na dávce stimuluje renin-angiotensin-aldosteronový systém. Antihypertenzivní účinek furosemidu je primárně následek sníženého krevního objemu. Při srdeční insuficienci furosemid bezprostředně sníží přetížení (preload) srdce tím, že dilatuje kapacitní cévy (venózní oblast). Předpokladem pro dosažení tohoto účinku je dostatečná funkce ledvin.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Po intravenózní aplikaci furosemidu se nástup účinku dá očekávat do 2–15 minut.

Furosemid se přibližně z 95 % váže na plazmatické bílkoviny. Při insuficienci ledvin se může vazba snížit až o 10 %. Relativní distribuční objem je 0,2 l/kg tělesné hmotnosti (u novorozenců 0,8 l/kg tělesné hmotnosti).

Furosemid se metabolizuje v játrech pouze z malého podílu (přibližně z 10 %) a vylučuje se převážně v nezměněné formě. Dvě třetiny se vylučují ledvinami, jedna třetina žlučí a stolicí. Při normální funkci ledvin je eliminační poločas zhruba 1 hodina. V terminálních fázích renální insuficience může být delší než 24 hodiny.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Akutní a chronická toxicita

Viz bod 4.9

Mutagenní a tumorigenní potenciál

V dlouhodobých studiích na myších a potkanech nebyly nalezeny významné náznaky mutagenních ani tumorigenních účinků.

Reprodukční toxicita

Furosemid prostupuje placentou a v pupečníkové krvi dosahuje 100 % koncentrace séra matky. Dosud není známo, že by u člověka byly vznikly malformace, které by se daly uvést do vztahu k expozici furosemidu. Pro vyslovení konečného závěru o možném škodlivém ovlivnění embrya a plodu však dosud není k dispozici dostatek zkušeností. Furosemid může u plodu v děloze stimulovat produkci moči. U nedozrálých kojenců léčených furosemidem byl popsán vznik urolitiázy.

Ve studiích reprodukční toxicity se po vysokých dávkách furosemidu u potkaních fétů vyskytlo snížení počtu diferencovaných renálních glomerulů, kosterní abnormality skapuly, humeru a žeber (vyvolané hypokalemií) a jako hydronefróza, která se objevila u myší a králíků.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Chlorid sodný, hydroxid sodný, roztok hydroxidu sodného 5 mol/l, roztok kyseliny chlorovodíkové 3 mol/l, voda na injekci.

6.2 Inkompatibility

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s injekčními ani infúzními roztoky s kyselým nebo mírně kyselým pH ani s roztoky s pufrovací kapacitou v rozsahu kyselého pH. V takových roztocích by se pH posunulo na kyselou stranu a špatně rozpustný furosemid by z roztoku vypadl ve formě krystalů.

6.3 Doba použitelnosti

5 let

Po datu expirace se přípravek nesmí použít.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Obal:

2 ml ampule z hnědého skla (typ I) opatřená štítkem, vložka (Biotray), krabička

Balení:

5 a 25 ampulí se 2 ml injekčního roztoku.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

HEXAL AG, Industriestrasse 25, D-83607 Holzkirchen, Německo

Tel. 0824/808–1290

E-mail

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

50/119/99-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 10.3.1999/8.6.2011

Další informace o léčivu FURORESE 20 INJEKT

Jak se FURORESE 20 INJEKT podává: intramuskulární/intravenózní podání - injekční roztok
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Ampulka
Velikost balení: 25X2ML

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Hexal AG, Holzkirchen
E-mail: office.cz@sandoz.com
Telefon: 221 421 611