DOXORUBICIN TEVA 2 MG/ML - souhrnné informace

1.   NÁZEV PŘÍPRAVKU

Doxorubicin Teva 2 mg/ml, koncentrát pro infuzní roztok

2.   KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

1 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje doxorubicini hydrochloridum 2 mg

5 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje doxorubicini hydrochloridum 10 mg

10 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje doxorubicini hydrochloridum 20 mg

25 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje doxorubicini hydrochloridum 50 mg 100 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje doxorubicini hydrochloridum 200 mg

Pomocné látky se známým účinkem:

1 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 3,54 mg sodíku

5 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 17,7 mg sodíku

10 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 35,4 mg sodíku

25 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 88,5 mg sodíku

100 ml Doxorubicin Teva 2 mg/ml obsahuje 354,1 mg sodíku

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Koncentrát pro infuzní roztok.

Čirý červený roztok, pH 2,7–3,3.

4.   KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

• karcinom prsu
• neadjuvantní a adjuvantní terapie osteosarkomu
• pokročilý sarkom měkkých tkání u dospělých
• malobuněčný bronchogenní karcinom
• lymfom Hodgkinova typu
• vysoce maligní lymfom ne-Hodgkinova typu
• indukční a konsolidační terapie akutní lymfatické leukémie
• akutní myeloblastická leukémie
• pokročilý mnohočetný myelom
• pokročilý nebo recidivující karcinom endometria
• pokročilý nebo recidivující papilárně/foli­kulární karcinom štítné žlázy
• anaplastický karcinom štítné žlázy
• systematická léčba lokálně pokročilého nebo metastazujícího karcinomu močového měchýře
• intravezikální profylaxe recidivujícího superficiálního karcinomu močového měchýře po transuretrální resekci
• recidivující karcinom vaječníků
• Wilmsův tumor (stádium II vysoce maligní varianty, všechna pokročilá stádia III-IV)
• pokročilý neuroblastom

Doxorubicin je často používán i v kombinaci s jinými cytostatiky.

4.2 Dávkování a způsob podání

Doxorubicin smí být podáván jen pod dohledem kvalifikovaného lékaře se zkušenostmi s cytotoxickou léčbou. Také pacienti musí být v průběhu léčby pečlivě a často monitorováni.

Z důvodu vysokého rizika vzniku letální kardiomyopatie se má léčba před každou aplikací individuálně posoudit z hlediska poměru riziko/přínos.

Před zahájením léčby se doporučuje změřit hodnoty jaterních funkcí pomocí běžných jaterních testů jako AST, ALT, ALP a bilirubin a také hodnoty funkce ledvin (viz bod 4.4).

Aby bylo možné posoudit stav srdeční funkce pacienta, má se provést analýza LVEF pomocí ultrazvuku nebo scintigrafie srdce. Toto vyšetření se provádí před zahájením léčby i po každé akumulované dávce přibližně 100 mg/m² (viz bod 4.4).

Intravenózní (i.v.) podání doxorubicinu se musí provádět velmi pečlivě a je vhodné provést aplikaci ve formě volně tekoucí nitrožilní infuze chloridu sodného nebo 5% glukosy po dobu 3–5 minut. Tento způsob minimalizuje riziko trombózy či perivenózní extravazace, která způsobuje závažnou celulitidu, tvorbu puchýřů a nekrózu měkkých tkání. Doxorubicin může být podáván intravenózně jako bolus trvající do několika minut, jako krátkodobá do hodiny trvající infuze nebo kontinuální infuze trvající až 96 hodin. Přímá injekce i.v. se nedoporučuje z důvodu rizika extravazace, k níž může docházet dokonce i při adekvátním zpětném natažení krve do jehly.

Doxorubicin se nesmí podávat intramuskulárně, subkutánně, perorálně nebo intratekálně.

Dávka se obvykle stanovuje podle tělesného povrchu (mg/m²). Dávkovací režim doxorubicinu se může lišit v závislosti na indikaci (solidní tumory nebo akutní leukémie) a v závislosti na použití specifického léčebného režimu (např. podávání v monoterapii nebo v kombinaci s dalšími cytotoxickými látkami nebo jako součást multidisciplinární procedury zahrnující kombinaci chemoterapie, chirurgického výkonu a radioterapie a hormonální léčby).

Doporučená dávka je 60–75 mg/m² tělesného povrchu jako i.v. injekce podávaná jednorázově nebo v rozdělených 2–3 dávkách po sobě následujících podávané i.v. v intervalu 21 dnů.Dávkovací schéma a dávky se mohou přizpůsobit podle protokolu. Pro získání přesných informací o dávkování se obraťte na aktuální léčebný protokol.

Pokud se doxorubicin podává v kombinaci s jinou cytostatickou látkou, dávka se má snížit na 30–60 mg/m² každé 3–4 týdny.

Maximální kumulativní dávka:

Maximální celková kumulativní dávka 450–550 mg/m² plochy povrchu těla (a to včetně použití příbuzných léků jako daunorubicin) se nemá překračovat.

U pacientů trpících souběžně onemocněním srdce, kteří se podrobují ozařování mediastina a/nebo srdce, pacienti dříve léčení alkylujícími látkami a u vysoce rizikových pacientů (např. pacienti s arteriální hypertenzí po dobu delší než 5 let, pacienti po prodělaném koronárním, chlopňovém nebo myokardiálním onemocnění nebo pacienti starší 70 let) nemá maximální celková dávka překročit

400 mg/m² plochy povrchu těla. Srdeční funkce u těchto pacientů má být sledována (viz bod 4.4).

Zvláštní skupiny pacientů:

Pacienti s imunosupresí:

V případě imunosuprese se má dávka snížit, alternativní dávkování je 15–20 mg/m² tělesného povrchu týdně.

Pacienti s poruchou funkce jater:

V případě poruchy funkce jater se musí dávkování snížit podle následující tabulky:

Pacienti s poruchou funkce ledvin:

U pacientů s renální insuficiencí (GFR nižší než 10 ml/min) se podává pouze 75 % plánované dávky.

Pacienti s rizikem poruch srdeční funkce:

U pacientů se zvýšeným rizikem srdeční toxicity se má zvážit spíše podání jedné dávky formou 24hodinové kontinuální infuze než formou injekce. Tímto způsobem se může kardiotoxicita snížit, aniž by byla snížena terapeutická účinnost přípravku. U těchto pacientů má být před každou léčebnou kúrou změřena ejekční frakce.

Pacienti s omezenou rezervou kostní dřeně nesouvisející s daným onemocněním:

U pacientů, u nichž se anamnesticky podávaly myelosupresiva, se může dávkování snížit. Jejich rezerva kostní dřeně totiž nemusí být dostatečná.

Starší pacienti:

U starších pacientů může být třeba dávkování snížit.

Pediatrická populace:

Vzhledem ke značně vysokému nebezpečí kardiotoxicity, kterou vyvolává doxorubicin u dětí, se mají použít určité maximální kumulativní dávky, které závisejí na věku pacientů. U menších dětí (ve věku do 12 let) se za maximální kumulativní dávky obvykle považuje 300 mg/m², zatímco u dospívajících pacientů (ve věku nad 12 let) je maximální kumulativní dávka stanovena na 450 mg/m². Pro kojence nebylo maximální kumulativní dávkování zatím stanoveno, lze však předpokládat ještě nižší snášenlivost.

Dávkování u dětí má být sníženo, protože je u nich zvýšené riziko kardiotoxicity, které se může objevit zvláště později. Nástup myelotoxicity lze předpokládat za 10 až 14 dnů po zahájení léčby. Obraťte se na aktuální léčebné protokoly a odbornou literaturu.

Poznámka: Dávkování S-lipozomálního Doxorubicinu a (tradičního) doxorubicinu se liší. Tyto dvě formulace není možné zaměňovat.

Intravezikálně podaný doxorubicin může být použit k léčbě superficiálních tumorů močového měchýře nebo jako profylaxe ke snížení rekurence po transuretrální resekci (TUR). Doporučená dávka pro intravezikální léčbu je 30–50 mg v 25–50 ml fyziologického roztoku k instilaci. Optimální koncentrace se pohybuje okolo 1 mg/ml. Roztok má být v močovém měchýři ponechán 1 až 2 hodiny. Během této doby se má pacient každých 15 minut otočit o 90°. Aby se předešlo nepřiměřenému naředění močí, má být pacient poučen, aby 12 hodin před instilací nepil žádné tekutiny (to může snížit tvorbu moče až na 50 ml/h). Instilace se může opakovat v intervalu 1 týdne až 1 měsíce podle toho, zda je léčba terapeutická nebo profylaktická.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na účinnou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku, jiné antracykliny nebo antracendiony nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Kontraindikace při intravenózním podání:

• – přetrvávající myelosuprese a/nebo těžká stomatitida, která je navozena předchozí chemoterapií a/nebo radiací (včetně pacientů s vysokým rizikem krvácení)

• – akutní systémová infekce

• – závažná porucha funkce jater

• – závažné arytmie, zhoršená funkce srdeční, akutní infarkt myokardu, předchozí infarkt myokardu, akutní zánětlivé onemocnění srdce

• – předchozí léčba pomocí antracyklinů s maximální kumulativní dávkou

• – kojení

Kontraindikace při intravezikálním podání:

• – invazivní tumor s penetrací do močového měchýře (kromě T1)

• – infekce močového traktu

• – záněty močového měchýře

• – problémy s katetrizací

• – hematurie

• – kojení

4.4    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Obecné upozornění:

Doxorubicin se smí podávat jen pod dohledem kvalifikovaného lékaře se zkušenostmi s cytotoxickou léčbou. Také pacienti musí být v průběhu léčby pečlivě a často monitorováni.

Pečlivé sledování potenciálních klinických komplikací se má provádět zvláště u starších pacientů, u pacientů s anamnézou onemocnění srdce nebo se supresí kostní dřeně, nebo u pacientů, kteří prodělali léčbu anthracykliny nebo ozařování mediastina.

Před léčbou doxorubicinem nebo v jejím průběhu se doporučují provádět následující vyšetření (jejich frekvence bude záviset na celkovém zdravotním stavu pacienta, na dávce a na souběžné medikaci):

• – RTG plic a hrudníku a EKG

• – pravidelné sledování srdeční funkce (LVEF pomocí např. EKG, UKG a MUGA skenu)

• – vyšetření ústní dutiny a nosohltanu k zjištění změn na sliznici

• – krevní obraz: hematokrit, trombocyty, diferenciální počet bílých krvinek, SGPT, SGOT, LDH, bilirubin, kyselina močová

Doxorubicin se nesmí podávat intramuskulárně, subkutánně, perorálně nebo intratekálně.

Pacienti mají být informováni, že po podání přípravku může být moč načervenalá. Nauzea, zvracení a mukozitida jsou často velmi závažné a měly by se vhodně léčit.

Kardiotoxicita:

Při překročení maximální celkové kumulativní dávky (dospělí 550 mg/m² plochy povrchu těla, v případech předchozího ozařování hrudníku nebo během souběžné alkylující léčby 400 mg/m2 plochy povrchu těla) se stupeň kardiomyopatie vyvolané anthracykliny rychle zvyšuje i bez předchozích rizikových faktorů. V ojedinělých případech však byla kardiotoxicita zjištěna již při mnohem nižších celkových dávkách. Po celkové kumulativní dávce 550 mg/m2 plochy povrchu těla vykazují pacienti například asi 5% riziko rozvoje závažného selhání srdce.

Kumulativní dávku je třeba vzít v úvahu, jestliže se tento léčivý přípravek podává dětem, které tolerují nižší kumulativní celoživotní dávku a u kterých další léčba ozařováním, nízký věk na začátku léčby a agresivní souběžné léčby vedou k poměrně vysokému riziku, že se u nich rozvine pozdní, život ohrožující kardiotoxicita zahrnující dysfunkci komor, srdeční selhání a/nebo arytmie. Dívky se po podání doxorubicinu ve srovnání s chlapci jeví jako více predisponované k rozvoji pozdní kardiotoxicity.

Zvláštní opatrnost je také nutná u dětí ve věku do 2 let a u pacientů s předchozí kardiologickou léčbou (onemocnění srdce, srdeční selhání) v časové souvislosti s léčbou hypertermie.

Před zahájením chemoterapie pomocí doxorubicinu, v jejím průběhu i po jejím ukončení je nutné sledovat srdeční funkci pomocí EKG, ECHO a MUGA.

Myelosuprese:

Doxorubicin se nesmí použít v případě závažné myelosuprese; je nezbytné snížit dávku nebo podávání přípravku odložit.

Je třeba dbát na to, aby závažná infekce a/nebo episoda hemoragie byly léčeny rychle a efektivně. Před zahájením léčby doxorubicinem musí být stávající infekce zaléčeny.

Gastrointestinální poruchy:

Doporučuje se antiemetická profylaxe.

Poznámka: U probíhajících zánětlivých onemocnění, ulcerací nebo průjmu se doxorubicin použít nemůže.

Kontrola krevního obrazu:

Před každým léčebným cyklem se má vyhodnotit celkový a diferenciální krevní obraz, počet leukocytů, erytrocytů a trombocytů. Důkladné hematologické vyšetření je nutné u suprese kostní dřeně vyvolané doxorubicinem, a to především při postižení leukocytů, protože závažná myelosuprese může vést k superinfekcím a krvácení. Při dávkách doporučovaných k léčbě solidních nádorů se může rozvinout těžká leukopenie (při léčbě úplnou dávkou doxorubicinu se předpokládá počet leukocytů 1000/mm³ nebo nižší). Leukopenie je nejvýraznější 10–14 dní po léčbě a ve většině případů se leukocyty vracejí k normálu 21. den. Léčba se nemůže zahájit a nemůže ani pokračovat, jestliže jsou polynukleární granulocyty nižší než 2000/mm³. Při léčbě akutních leukémií může být tato hodnota dle okolností nižší. Po léčbě onkolytickými látkami se vyžaduje také pravidelné hematologické vyšetření kvůli riziku sekundární leukémie. K remisi akutní leukémie může dojít, pokud je diagnóza stanovena včas a léčí se vhodnými chemoterapeutickými režimy.

Kontrola srdeční funkce:

Existuje známé riziko rozvoje kardiomyopatie vyvolané podáním kumulativní dávky anthracyklinu. Z tohoto důvodu se nemá překračovat kumulativní dávka 450–550 mg/m². U vyšších dávek se nebezpečí rozvoje srdečního selhání významně zvyšuje. Doxorubicinem vyvolaná kardiotoxicita se obvykle objeví během léčby nebo do dvou měsíců po jejím ukončení; hlášen však byl i výskyt pozdějších komplikací (měsíce až léta po léčbě). Proto se má před zahájením léčby posoudit srdeční funkce a během celé léčebné kúry by se měla pečlivě sledovat. Doporučuje se elektrokardiografie před zahájením každého léčebného cyklu i po něm. Změny EKG, jako je deprese nebo negativní T-vlna, snížení ST-segmentu nebo arytmie, jsou obvykle příznaky akutního, nicméně přechodného (reverzibilního) toxického účinku a nepovažují se za důvod k vysazení léčby pomocí doxorubicinu. Avšak redukce amplitudy QRS-vlny a prodloužení systolického intervalu se považuje za signál kardiotoxicity vyvolané anthracyklinem.

Nejlepším příznakem signalizujícím kardiomyopatii je snížení ejekční frakce levé komory (LVEF), která se zjistí ultrazvukem nebo scintigrafií srdce. Vyšetření na LVEF se mají provádět před zahájením léčby a opakují se po každé akumulované dávce 100 mg/m² a při klinických příznacích srdečního selhání. Zpravidla je u pacientů s normálními iniciálními hodnotami LVEF příznakem horšící se srdeční funkce absolutní pokles > 10 % nebo pokles pod 50 %. V takových případech se musí kontinuální léčba podáním doxorubicinu pečlivě zvažovat. Riziko kardiotoxicity se může zvyšovat u pacientů s předchozí léčbou ozařováním mediastinálního perikardia, u pacientů s předchozí léčbou jinými anthracykliny popřípadě anthracendiony, u pacientů ve věku nad 70 let nebo pod 15 let, popřípadě u pacientů s historií srdečních chorob. Při stanovení celkové dávky doxorubicinu, která má být pacientovi podána, se má vzít v úvahu jakákoliv předchozí nebo současná terapie jinými potenciálně kardiotoxickými látkami, např. vysoké i.v. dávky cyklofosfamidu, mediastinální ozařování nebo anthracykliny, např. daunorubicin.

• V průběhu podávání doxorubicinu nebo do několika hodin po něm se objevovaly akutní závažné arytmie.

Také během těhotenství se mohou u žen, které se dříve léčily doxorubicinem (až před 20 lety), objevovat srdeční symptomy, a to dokonce i v případě, že se takové nežádoucí příznaky dříve vůbec neobjevovaly. Byly hlášeny případy městnavého srdečního selhání a plicního edému. Ženy, které se léčily doxorubicinem v minulosti a otěhotněly, by se měly sledovat kvůli výskytu srdečních nežádoucích účinků. Viz též bod 4.8.

Kontrola funkce jater:

Hlavní cestou eliminace doxorubicinu je hepatobiliární systém. Zhoršená funkce jater nebo biliární obstrukce prodlužuje eliminaci léčivého přípravku s následnou celkovou toxicitou. Proto se před zahájením léčby a v jejím průběhu doporučuje kontrola jaterní funkce pomocí běžných testů jako AST, ALT, ALP a hodnot bilirubinu, protože úprava dávek může být nutná (viz bod 4.2). U pacientů se závažným poškozením jaterních funkcí se před léčbou posuzuje poměr mezi rizikem a přínosem léčby doxorubicinem. U pacientů s předchozím ozařováním v mediastinální oblasti se vyskytovala závažná hepatotoxicita vedoucí někdy až k úmrtí. Celkové sérové hodnoty bilirubinu se vyhodnocují jak před zahájením léčby doxorubicinem, tak v jejím průběhu.

Kontrola plazmatické koncentrace kyseliny močové:

Během léčby může dojít ke zvýšení plazmatické koncentrace kyseliny močové. V takovém případě má být zahájena léčba vedoucí ke snížení hladiny kyseliny močové.

Plazmatická koncentrace kyseliny močové má být sledována; má být zajištěn dostatečný příjem tekutiny (denní maximum 3 l/m2). V případě nutnosti se může podat inhibitor xanthin-oxidázy (alopurinol).

U pacientů se závažným poškozením funkce ledvin bude pravděpodobně nezbytné snížit dávku přípravku (viz bod 4.2)

Kombinace s jinou cytotoxickou léčbou:

Doxorubicin může potencovat toxicitu jiné protinádorové léčby (viz bod 4.5). Doxorubicin může potencovat toxicitu ozařování na myokard, sliznice, kůži a játra.

Karcinogenita, mutagenita a zhoršení fertility:

• V testech in vitro a in vivo byl doxorubicin genotoxický a mutagenní. Doxorubicin může způsobit neplodnost během podání přípravku. Viz body 4.6 a 5.3

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kardiotoxicita doxorubicinu se zvyšuje při předchozím nebo současném podání jiných antracyklinů nebo jiných potenciálně kardiotoxických látek (např. 5-fluoruracil, cyklofosfamid nebo paklitaxel) nebo přípravky ovlivňující srdeční funkci (jako blokátory vápníkového kanálu). Jestliže je doxorubicin současně podáván se zmíněnými látkami, následně je nutné pečlivě sledovat srdeční funkce.

Použití trastuzumabu v kombinaci s antracykliny (jako doxorubicin) je spojeno s vysokým rizikem kardiotoxicity.

Pokud je to možné, terapie antracykliny se nemá začínat dříve než 24 týdnů po ukončení terapie trastuzumabem. Pokud se antracykliny podávají, vyžaduje se velice přísné sledování srdečních funkcí pacienta. Trastuzumab a antracykliny nesmí být použity současně s výjimkou kontrolovaných klinických studií doprovázených kardiomonitoringem. U pacientů, kteří dříve užívali antracykliny, je také riziko kardiotoxicity způsobené léčbou trastuzumabem, avšak toto riziko je nižší než při současném užívání trastuzumabu a antracyklinů.

Předchozí i stávající léčba látkami ovlivňujícími funkci kostní dřeně (např. cytostatika, sulfonamidy, chloramfenikol, fenytoin, deriváty amidopyrinu, antiretrovirové látky) by mohla vést k závažným poruchám krvetvorby. Dávkování doxorubicinu se musí v případě potřeby změnit. Toxické účinky léčby doxorubicinem se mohou zvyšovat v kombinaci s jinými cytostatiky (např. cytarabinem, cisplatinou, cyklofosfamidem).

Hepatotoxicita doxorubicinu se může zvyšovat jinými hepatotoxickými látkami (např. 6-merkaptopurinem).

Doxorubicin používaný v kombinaci s cyklosporinem může vyžadovat úpravu dávkování. Při současném podávání cyklosporinu se clearance doxorubicinu snižuje asi o 50 %. Velikost AUC doxorubicinu se zvětší o 55 % a AUC doxorubicinolu bude větší o 350 %. Při této kombinaci se tedy doporučuje 40% snížení dávky doxorubicinu. Cyklosporin, podobně jako verapamil, inhibuje CYP3A4 i P-glykoprotein, čímž lze vysvětlit interakce a výsledné zvýšení nežádoucích účinků.

Také inhibitory cytochromu P-450 (např. cimetidin) snižují plazmatickou clearance a zvyšují AUC doxorubicinu, možná podobným mechanizmem, který se uplatňuje u cyklosporinu, a tak mohou vést ke zvýšení nežádoucích účinků. Naproti tomu induktory cytochromu P-450 (např. fenobarbital a rifampicin) plazmatické hladiny doxorubicinu snižují a mohou tak vést ke snížení jeho účinnosti.

Doxorubicin je silný radiosenzibili­zující látka (“radiosensitizer”) a znovu vzplanutí příznaků vyvolaných doxorubicinem může být život ohrožující. Kardiotoxicitu nebo hepatotoxicitu doxorubicinu může zvyšovat jakákoli předchozí, souběžná nebo následná radioterapie. To také platí při souběžné terapii kardiotoxickými nebo hepatotoxickými léky. Doxorubicin podaný po léčbě cyklofosfamidem, nemusí zvyšovat pouze kardiotoxicitu, ale také zhoršit hemoragickou cystitidu.

Paklitaxel, pokud je podán dříve než doxorubicin, může způsobit zvýšení plazmatických koncentrací doxorubicinu a/nebo jeho metabolitů. Existují údaje o tom, že se tento účinek sníží, je-li antracyklin podán dříve než paklitaxel.

Léčba doxorubicinem může snížit plazmatickou koncentraci kyseliny močové, a proto bude možná nezbytné přizpůsobit dávku přípravků snižujících hladinu kyseliny močové.

Doxorubicin může snižovat biologickou dostupnost digoxinu.

Současné užití doxorubicinu snižuje absorpci antiepileptik (např. karbamazin, fenytoin, valproát). Během léčby doxorubicinem nesmí být pacienti očkováni a také se mají vyhnout kontaktu s osobami, které byly v nedávné době očkovány proti dětské obrně.

Doxorubicin se váže na heparin a 5-fluoruracil. Proto je možná precipitace a ztráta účinku obou látek. Více podrobností viz bod 6.6.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Fertilita

U žen může doxorubicin vyvolávat během podání neplodnost. Může také vyvolat amenoreu. Po ukončení léčby se ovulace a menstruace znovu objevují, i když se může vyskytnout předčasná menopauza.

Mužům léčeným doxorubicinem se nedoporučuje během léčby a do 6 měsíců po jejím ukončení zplodit dítě a měli by se zajímat o možnost kryokonzervace spermií ještě před zahájením léčby, protože doxorubicin může navodit ireverzibilní neplodnost.

Doxorubicin je mutagenní a může vyvolávat chromozomální poškození lidského spermatozoa. Oligospermie nebo azoospermie mohou být trvalé; avšak v některých případech docházelo k návratu počtu spermií do normálu. K tomu může docházet až několik let po ukončení léčby. Muži podrobující se léčbě doxorubicinem mají užívat účinná antikoncepční opatření.

Těhotenství:

Během těhotenství se doxorubicin nesmí podávat. Obecně se cytostatika mají podávat během těhotenství pouze v případech přesné indikace a přínos pro matku musí vyvážit možné riziko pro plod. Ve studiích na zvířatech doxorubicin vykazoval embryotoxické, fetotoxické a teratogenní účinky (viz bod 5.3).

Během léčby a 6 měsíců po jejím ukončení mají muži i ženy užívat účinnou antikoncepci.

Ženy nemají otěhotnět během léčby a do 6 měsíců po jejím ukončení.

Kojení:

Je prokázáno, že doxorubicin přechází do mateřského mléka. Riziko pro kojené dítě tedy nelze vyloučit. Protože je použití doxorubicinu během kojení kontraindikováno, má se kojení v průběhu léčby doxorubicinem přerušit (viz bod 4.3).

4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Žádné studie vlivu tohoto přípravku na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Protože se často vyskytuje nauzea a zvracení, mají pacienti varováni před řízením a obsluhou strojů.

4.8  Nežádoucí účinky

Léčení doxorubicinem způsobuje často nežádoucí účinky a některé z nich jsou natolik závažné, že si vyžádají pečlivé sledování pacienta. Frekvence a druh nežádoucích účinků jsou ovlivňovány rychlostí podání a dávkováním. Suprese kostní dřeně je akutní nežádoucí účinek vyžadující snížení dávky, většinou však je přechodného charakteru. Klinickými příznaky účinku doxorubicinu na kostní dřeň a hematologickou toxicitu mohou být horečka, infekce, sepse/septikémie, septický šok, krvácení, hypoxie tkání nebo smrt. Téměř u všech pacientů se vyskytuje nauzea a zvracení společně s vypadáváním vlasů (alopecie).

Intravezikální podání může způsobit následující nežádoucí účinky: hematurii, podráždění močového měchýře a močové trubice, strangurii a časté močení. Tyto reakce jsou obvykle střední závažnosti a nepřetrvávají dlouho.

Podání doxorubicinu do močového měchýře může někdy vyvolat hemoragickou cystitidu, čímž se může zmenšit jeho kapacita.

Extravazace může vést k těžké celulitidě, vezikaci, tromboflebitidě, lymfangitidě a k nekróze místních tkání, což může vyžadovat chirurgické zákroky (včetně kožních štěpů).

Nežádoucí účinky jsou uvedeny níže, rozdělené podle orgánových systémů a absolutní frekvence (všechny hlášené případy). Frekvence jsou definované jako:

Velmi časté (> 1/10); časté (> 1/100 až < 1/10); méně časté (> 1/1000 až < 1/100); vzácné (> 1/10000 až < 1/1000); velmi vzácné (< 1/10000), není známo (nelze ji z dostupných údajů odhadnout).

Srdeční poruchy

Velmi časté: Kardiotoxicita.

Časté: Život ohrožující kongestivní (dilatační) kardiomyopatie (po kumulativní dávce

550 mg/m²).

Sinusová tachykardie, ventrikulární tachykardie, tachyarytmie, supraventrikulární a ventrikulární extrasystoly, bradykardie, arytmie. Asymptomatické snížení ejekční frakce levé komory.

Velmi vzácné: Nespecifické změny EKG (změny ST úseku, nízká voltáž, dlouhý QT

interval).

Ojedinělé případy život ohrožujících arytmií, akutní levostranné selhávání, perikarditida, syndrom fatální perikarditidy/my­okarditidy. Atrioventrikulární blok, blokády ramének.

Doxorubicin je kardiotoxický. Riziko, že se kardiotoxické nežádoucí účinky projeví, se zvyšuje během léčby ozařováním mediastinální oblasti i po ní, po předchozí léčbě potenciálně kardiotoxickými látkami (např. anthracykliny, cyklofosfamidem) a u starších pacientů (přes 60 let) nebo u pacientů s projevy arteriální hypertenze (viz bod 4.4).

Kardiotoxický účinek doxorubicinu se může projevovat dvojím způsobem:

Akutní typ

Akutní nežádoucí účinky se objevují většinou prvních 24 až 48 hodin po zahájení léčby, nezávisejí na velikosti dávky a jsou pro ně charakteristické následující symptomy: přechodná arytmie (častá), zvláště pak sinusová tachykardie (častá) a supraventrikulární a ventrikulární extrasystoly. Ty jsou (velmi vzácně) charakterizovány nespecifickými změnami EKG (ST změny, nízká voltáž a dlouhé QT intervaly).

Tyto změny jsou obecně vratné a jejich výskyt není pro opakované podání doxorubicinu kontraindikací. Do několika hodin po podání doxorubicinu se však mohou objevit život ohrožující arytmie; v ojedinělých případech se vyskytovalo akutní selhání levé komory, perikarditida nebo syndrom smrtelné perikarditidy s myokarditidou.

Pozdní typ

Pozdní nežádoucí účinky se manifestují projevy kumulativní orgánové toxicity závislé na dávce, které jsou obecně nevratné a často život ohrožující. Často se projevují jako kongestivní (dilatační) kardiomyopatie s příznaky selhání levé komory do několika měsíců po ukončení léčby. Poprvé se však kardiotoxicita může projevit dokonce až několik let po ukončení léčby; její výskyt se zvyšuje s celkovou kumulativní dávkou (viz bod 4.4).

Poruchy krve a lymfatického systému

Velmi časté: Myelosuprese zahrnující leukopenii, neutropénii, trombocytopénii, anémii.

Jedním z nejčastějších nežádoucích účinků vyžadujících si omezení dávky je myelosuprese, která může být závažná. Projevuje se hlavně snížením počtu leukocytů. Leukopenie se vyskytovala téměř u 75 % pacientů s adekvátní rezervou kostní dřeně, kteří se léčili 60 mg/m² BSA v odstupech 21 dní. Hlášeny byly také trombocytopénie, neutropénie a anémie, i když to bylo méně často. V souvislosti s výskytem suprese kostní dřeně se objevovaly i superinfekce (velmi časté) a krvácení. Myelosuprese obvykle kulminuje 10 až 14 dní po podání doxorubicinu a ustupuje většinou v období mezi 21. až 28. dnem. Pokud se objeví trombocytopénie nebo anémie, pak to je ve stejném období, avšak obvykle nejsou tak závažné (viz bod 4.4).

Poruchy oka

Není známo: Konjunktiviti­da/keratitida, zvýšené slzení.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Není známo: Bronchospasmus.

Gastrointestinální poruchy

Velmi časté: Gastrointestinální porucha.

Emetogenní potenciál doxorubicinu je vysoký; poměrně silná nauzea a zvracení se objevují asi u 80 % pacientů již první den léčby, ale i později (viz bod 4.4).

Dále se může vyskytnout ztráta chuti k jídlu (častá) a ulcerace sliznic dutiny ústní a hltanu, ale i jícnu a zažívacího traktu. Jejích závažné formy mohou vést k infekcím. Průjem (velmi častý) se může vyskytnout jako druhotný projev po inhibici proliferace střevního epitelu. V souvislosti s kombinační léčbou pomocí cytarabinu se vyskytovala nekróza tlustého střeva s masivním krvácením a těžkými infekcemi (méně často). Po radiační terapii se během léčení doxorubicinem objevuje ezofagitida (méně často), která může vést až ke zúžení jícnu.

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Poruchy pohybového systému a pojivové tkáně

Poruchy metabolismu a výživy

Infekční a parazitární onemocnění

Novotvary benigní, maligní a blíže neurčené (včetně cyst a polypů)

U pacientů léčených anthracykliny (včetně doxorubicinu) se vyskytovala druhotná leukémie (někdy) s předběžnou leukemickou fází nebo bez ní. Sekundární leukémie se vyskytuje častěji v případě podávání v kombinaci s DNA poškozujícími cytostatiky (např. alkylující substance, deriváty platiny) nebo radiační terapií, jestliže se pacienti již dříve léčili intenzivně cytotoxickými látkami, nebo jestliže se zvýšilo dávkování anthracyklinů. Takové typy latentní leukémie se mohou vyskytnout po 1 až 7 letech.

Zranění, otravy a komplikace postupů

Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podání

Poruchy imunitního systému

Poruchy jater a žlučových cest

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky:

4.9 Předávkování

U doxorubicinu není známo žádné specifické antidotum.

Akutní intoxikace se může projevit do 24 hodin ve formě např. srdečního selhání s bolestí na hrudi, angíny pectoris nebo infarktu myokardu. V takových případech je nutná konzultace s kardiologem. Dalšími příznaky předávkování je myelosuprese, která se obvykle objevuje 10 až 14 dní po zahájení léčby, a těžký zánět sliznic. Výrazná myelosuprese se musí léčit hospitalizací. Dle okolností může léčba zahrnovat substituci chybějících složek a léčbu antibiotiky. Může být nezbytné přemístit pacienta do sterilní místnosti. Jestliže se příznaky intoxikace objeví, musí se podávání doxorubicinu okamžitě vysadit. Příznaky chronické intoxikace zahrnují zvláště výše uvedené příznaky kardiotoxicity. Jestliže se objeví srdeční selhání, je nutná konzultace s kardiologem.

Terapie hemodialýzou bude pravděpodobně u intoxikace doxorubicinem zbytečná, neboť má velmi vysoký distribuční objem a pouze 5 % dávky se eliminuje přes ledviny.

Extravazace

Nesprávné perivenózní podání vede k místní nekróze a tromboflebitidě a projeví se pocitem pálení v oblasti vpichu infuzní jehly.

Jestliže dojde k extravazaci, je nutné infuzi nebo injekci okamžitě ukončit; jehla se ponechá krátkou dobu na místě a potom se po krátkém vtažení vyjme.

V případě extravazace se zahájí intravenózní infuze dexrazoxanu, a to nejpozději do 6 hodin po extravazaci (viz SPC dexrazoxanu kvůli dávkování a dalším informacím). Jestliže je dexrazoxan kontraindikován, doporučuje se místní aplikace 99% dimetylsulfoxidu (DMSO) do oblasti velikostí dvakrát větší než je postižená plocha (4 kapky na plochu povrchu kůže o velikosti 10 cm²) a tato aplikace se opakuje třikrát denně po dobu minimálně 14 dní. V případě nutnosti se uvažuje o důkladném vyčištění rány. Vzhledem k antagonistickému mechanismu se musí plocha po podání DMSO chladit (vazokonstrikce vs. vazodilatace), aby se snížila bolestivost.

U pacientů léčených dexrazoxanem kvůli extravazaci vyvolané anthracyklinem se DMSO nedoporučuje.

Jiná opatření se v literatuře ukazují jako kontroverzní a jejich hodnota není vypovídající.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antracykliny a příbuzné látky, ATC kód: L01D B01.

Doxorubicin se řadí do skupiny antracyklinů a jde o cytostatické antibiotikum izolované z kultur Streptomyces peuceutius, var. caesius. V současnosti se připravuje semi-synteticky z daunorubicinu. Doxorubicin má silně iritační účinek na tkáně.

Biologická účinnost doxorubicinu se přičítá vazebné schopnosti jeho DNA, která vede k inhibici enzymatického systému životně důležitého pro replikaci DNA a transkripci DNA. Blokáda buněčného cyklu se zdá být maximální ve fázi S a mitóze; inhibice však byla zjištěna i během jiných fází buněčného cyklu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Po intravenózním podání je eliminace doxorubicinu charakterizována třífázovou eliminací z plazmy s konečným poločasem okolo 30 hodin. Distribuční objem je přibližně 25 l/kg. Vazba na plazmatické proteiny je přibližně 70%.

Nejvyšší koncentrace léčivého přípravku je přítomna v plicích, játrech, slezině, ledvinách, srdci, tenkém střevě a kostní dřeni. Doxorubicin nepřechází hematoencefalickou bariérou.

Doxorubicin je rychle metabolizován a hlavním metabolitem je méně aktivní 13-dihydroderivát doxorubicinolu. Do 5 dní se přibližně 5 % vyloučí močí, zatímco 40–50 % je vyloučeno žlučí do 7 dnů.

Porucha funkce jater může snížit eliminaci látky.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Karcinogeneze a mutageneze

Literatura o studiích na zvířatech prokazuje, že doxorubicin ovlivňuje fertilitu, je embryotoxický a fetotoxický a teratogenní. Jiné údaje ukazují na mutagenitu doxorubicinu.

6.   FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1   Seznam pomocných látek

Chlorid sodný, kyselina chlorovodíková (E507), hydroxid sodný (E524), voda na injekci.

6.2 Inkompatibility

Doxorubicin se nesmí mísit s heparinem, neboť to vede k precipitaci. Dokud nebudou dostupné podrobné informace o mísitelnosti, nemá se doxorubicin mísit s jinými přípravky než s těmi, které jsou uvedeny v bodu 6.6.

Popsány byly následující inkompatibility:

Aminofylin, cefalotin, dexametazon, fluoruracil, hydrokortizon.

6.3 Doba použitelnosti

Lahvička před otevřením:

2 roky

Po prvním otevření:

Po prvním otevření ihned použijte.

Po naředění:

Chemická a fyzikální stabilita přípravku po naředění na koncentraci 0,5 mg/ml v 9 mg/ml (0,9%) roztoku chloridu sodného na infuze nebo v 50 mg/ml (5%) roztoku glukosy na infuze byla prokázána po dobu 7 dnů při pokojové teplotě (15–25 °C) a ochraně před světlem a při 2–8 °C.

Po naředění na koncentraci 0,05 mg/ml musí být přípravek použit okamžitě.

Z mikrobiologického hlediska by měl být přípravek použit okamžitě. Pokud není použit okamžitě, in-use doba uchovávání a podmínky uchovávání jsou odpovědností uživatele a obvykle nepřekračují 24 hodin při 2–8 °C, pokud nebyla rekonstituce provedena za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v chladničce (2–8 °C).

Chraňte před mrazem.

Podmínky uchovávání přípravku po naředění, viz bod 6.3.

6.5 Druh obalu a velikost balení

Doxorubicin 2 mg/ml, koncentrát pro infuzní roztok je dodáván v lahvičkách 5 ml (10 mg), 10 ml (20 mg), 25 ml (50 mg) nebo 100 ml (200 mg), které obsahují červený čirý sterilní roztok.

Primární obal: bezbarvé skleněné lahvičky (typ I) o objemu 5, 10, 25 a 100 ml s chlorbutylovou zátkou s inertní fluoropolymerovou (PTFE) vrstvou na vnitřní straně a hliníkovým uzávěrem pokrytým barevným polypropylenovým potahem.

Velikost balení: krabičky s lahvičkou 5, 10, 25 nebo 100 ml.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Doxorubicin může být podáván jako intravenozní infuze, která je naředěná do non-PVC infuzního vaku na koncentraci v rozmezí 0,05 mg/ml až 0,5 mg/ml infuzním roztokem chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%) nebo infuzním roztokem glukosy 50 mg/ml (5%).

Personál musí být vyškolen ve správných technikách rekonstituce a zacházení s cytotoxickými léčivými přípravky. Těhotné ženy nesmí pracovat s tímto léčivým přípravkem. Personál manipulující s doxorubicinem musí nosit ochranné prostředky: ochranné brýle, plášť, rukavice na jedno použití a roušku.

Při kontaktu doxorubicinu s kůží nebo sliznicemi je nutné okamžitě postižené místo důkladně opláchnout vodou a umýt mýdlem. Pokud se látka dostala do očí, vypláchněte je vodou nebo sterilním fyziologickým roztokem a hned poté je nutné vyhledat lékaře oftalmologa.

Po použití je nutné lahvičku a injekční materiál, včetně rukavic, zlikvidovat podle pravidel určených k likvidaci cytostatik.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

Rozsypaný nebo rozlitý lék lze inaktivovat pomocí 1% roztoku chlornanu sodného nebo jednodušeji fosfátovým pufrem (pH > 8) do odbarvení roztoku. Všechny čisticí materiály se mají zlikvidovat, jak je uvedeno výše.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o, Radlická 3185/1c, 150 00 Praha, Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

44/850/09-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 9.12.2009

Datum posledního prodloužení registrace: 8.4.2013

Další informace o léčivu DOXORUBICIN TEVA 2 MG/ML

Jak se DOXORUBICIN TEVA 2 MG/ML podává: intravenózní/intravezikální podání - koncentrát pro infuzní roztok
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Injekční lahvička
Velikost balení: 25ML

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Praha
E-mail: vois@teva.cz
Telefon: 251007111