Souhrnné informace o léku - CORDIPIN RETARD
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
CORDIPIN retard
Tablety s prodlouženým uvolňováním
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje nifedipinum 20 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tablety s prodlouženým uvolňováním
. Popis přípravku: žluté, kulaté, bikonvexní potahované tablety.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1. Terapeutické indikace
Léčba hypertenze.
Léčba anginy pectoris: zvláště chronické stabilní anginy pectoris a vazospastické anginy pectoris.
4.2. Dávkování a způsob podání
Dávkování je individuální, podle závažnosti onemocnění a odpovědi na léčbu. Vliv léčby je sledován a dávkování je upravováno podle krevního tlaku a/nebo četnosti a závažnosti atak anginy pectoris. Při terapii hypertenze a anginy pectoris se lze řídit následujícím doporučením:
Obvykle bývá dostačující dávka 20 mg nifedipinu dvakrát denně. Pokud je to nutné, dávka může být zvýšena na 40 mg nifedipinu dvakrát denně. U pacientů s vazospastickou anginou pectoris (Prinzmetalova angina pectoris) může být denní dávka zvýšena na 80 mg nebo až na 120 mg nifedipinu denně.
U pacientů s renální insuficiencí není třeba snižovat dávky.
U pacientů s těžkou jaterní insuficiencí je třeba snížit dávky na polovinu až čtvrtinu.
U pacientů starších 70-ti let je třeba snížit dávky přibližně o 25–50%.
Tablety přípravku Cordipin by se měly zapíjet sklenicí vody, neměly by se dělit, rozmačkat nebo žvýkat a mohou se užívat před, během jídla nebo po jídle.
4.3. Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku nifedipin a jiné dihydropyridiny nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku,
- kardiogenní šok,
- pokročilá aortální stenóza, porfyrie.
4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Na počátku léčby nifedipinem, při zvyšování dávky a zvláště tehdy, je-li kombinován s beta-blokátory, může dojít ke vzniku hypotenze. Současná léčba nifedipinem a beta-blokátory může v některých případech vést k srdečnímu selhání. Tito pacienti by proto měli být pečlivě a mnohem častěji sledováni.
Na počátku léčby nebo při zvyšování dávky může u nemocných s vážnou ischemickou chorobou srdeční díky reflexní tachykardii dojít k prohloubení ischemie (častější anginózní ataky).
Během zahájení léčby nifedipinem je třeba pečlivě sledovat pacienty, kteří trpí hypertrofickou kardiomyopatií, diabetem mellitus, těžkou nedostatečností jater, plicní hypertenzí nebo hypotenzí. Zvýšené opatrnosti je třeba při podávání přípravku pacientům se srdečním selháním a dále pacientům s akutním infarktem myokardu nebo s nestabilní anginou pectoris (a to zvlášť v případech, kdy nejsou zároveň podávány beta blokátory). Stejně tak je nutná opatrnost u starších nemocných.
Při náhlém vysazení může docházet ke zvýšení cévního tonu s vazospastickými projevy (rebound fenomen).
U pacientů s renálním selháním není obvykle třeba úpravy dávkování.
Bezpečnost a účinnost nifedipinu u dětí nebyla dostatečně zkoumána, proto tento lék není v této věkové kategorii předepisován.
4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Pokud jsou společně s nifedipinem podávány jiná antihypertenziva, beta-blokátory, diuretika, nitroglycerin nebo izosorbid s prodlouženým účinkem, je nutné vzít v úvahu synergický účinek nifedipinu.
Současná aplikace fentanylu může ještě více snížit krevní tlak. Léčbu nifedipinem je nutné ukončit 36 hodin před anestézií fentanylem.
Současné podávání cimetidinu může zesílit antihypertenzní účinek nifedipinu. Cimetidin inhibuje činnost izoenzymu CYP3A4 cytochromu. Nifedipin by měl být u pacientů, kteří již užívají cimetidin, podáván s opatrností a dávkování by mělo být zvyšováno pomaleji.
Léčba nifedipinem může vést ke zvýšení hladiny karbamazepinu a fenytoinu v séru. Při současné léčbě nifedipinem a karbazepaminem nebo nifedipinem a fenytoinem by pacienti měli být mnohem častěji sledováni. Pokud se objeví známky toxicity nebo dojde ke zvýšení hladin karbazepaminu nebo fenytoinu v séru, dávkování těchto léků by mělo být adekvátně sníženo.
Nifedipin může snižovat koncentraci chinidinu v séru, zatímco chinidin může zvýšit citlivost pacienta k účinku nifedipinu. Pokud se léčba nifedipinem zahájí u pacientů již užívajících chinidin, měla by být věnována pozornost nežádoucím účinkům nifedipinu. Na začátku a při ukončení podávání nifedipinu by měly být monitorovány koncentrace chinidinu v séru a podle toho by měla být nastavena dávka chinidinu.
Nifedipin může umocňovat toxické účinky síranu hořečnatého, což vede k neuromuskulární blokádě. Současné podávání nifedipinu a síranu hořečnatého je nebezpečné, může ohrozit život pacienta, a proto se nedoporučuje.
Během současné léčby nifedipinem a theofylinem nebo dioxinem se může zvýšit koncentrace theofylinu nebo dioxinu v séru. Doporučuje se sledování koncentrace theofylinu nebo dioxinu v séru a úprava jejich dávkování, pokud je to nezbytné.
Současná léčba nifedipinem a rifampicinem může snížit koncentrace nifedipinu v séru, z čehož vyplývá slabší terapeutický účinek nifedipinu. Během současné léčby nifedipinem a rifampicinem by v případě atak angíny pectoris nebo zvýšeného krevního tlaku měla být dávka nifedipinu zvýšena.
Současná léčba nifedipinem a itrakonazolem (pravděpodobně také dalšími azolovými antimykotiky, erythromycinem a klarithromycinem, které inhibují činnost izoenzymu CYP3A4 cytochromu) může mít za následek zvýšenou koncentraci v séru, zvýšení účinku nifedipinu, a zvýšený výskyt nežádoucích účinků. Pokud se vyskytnou nežádoucí účinky nifedipinu, dávka nifedipinu by měla být snížena (pokud je to možné) nebo by měla být skončena léčba antimykotiky.
Hladiny nifedipinu v séru a účinek nifedipinu se může také zvýšit, pokud jsou současně užívány následující léky: cyklosporin, indinavir, ritonavir, nebo saquinavir (inhibitory aktivity izoenzymu CYP3A4 cytochromu). Pokud se vyskytnou nežádoucí účinky nifedipinu, jeho dávka by měla být snížena.
Během současného podávání tacrolimu a nifedipinu se mohou zvýšit koncentrace tacrolimu v séru (je metabolizován přes CYP3A4). Doporučuje se sledovat koncentrace tacrolimu v séru a snížit dávku, pokud je to nezbytné.
U pacientů užívajících kumarinová antikoagulancia byl pozorován po zavedení nifedipinu prodloužený protrombinový čas. Význam interakce nebyl plně zkoumán.
Nifedipin může změnit odpověď průdušek na methacholin. Podávání nifedipinu by mělo být ukončeno (pokud je to možné) před nespecifickým methacholinovým bronchiálním provokačním testem.
Současné požití grapefruitové šťávy může zvýšit koncentrace nifedipinu v séru, jeho hypotenzí účinek a výskyt vazodilatačních nežádoucích účinků
Alkohol potencuje antihypertenzní a vazodilatační účinek nifedipinu.
4.6. Těhotenství a kojení
Nifedipin má teratogenní účinky u potkanů a králíků. Embryotoxický, placentotoxický a fetotoxický účinek nifedipinu byl pozorován u potkanů, myší, králíků a opic. Tyto účinky se vyskytovaly při dávkách 3,5 až 42krát vyšších než nejvyšší doporučená lidská dávka (120 mg denně).
Při podávání blokátorů kalciových kanálů (mimo jiné i nifedipinu) jako tokolytických látek během těhotenství (viz bod 4.8), zvláště v případech vícečetných těhotenství (dva a více plodů), při intravenózním podání a/nebo při současném použití beta-2 agonistů byl pozorován výskyt plicního edému.
Protože neexistují údaje o účinku a bezpečnosti nifedipinu během těhotenství u lidí, nifedipin může být během těhotenství užíván pouze na základě lékařského úsudku, že předpokládaný účinek převýší riziko.
Nifedipin se vylučuje do mateřského mléka, proto se během léčby nedoporučuje kojení.
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Není známo, že by nifedipin významně ovlivňoval schopnost řídit a obsluhovat stroje. U vnímavých jedinců přesto může vyvolat hypotenzi a závrať, a přechodně snížit schopnost řídit a obsluhovat stroje, zvláště na počátku léčby nebo při současném příjmu alkoholu.
Za těchto okolností je nutné nemocnému doporučit, aby neřídil motorová vozidla ani neobsluhoval stroje, dokud nezjistí, jak na něj léčba působí.
4.8. Nežádoucí účinky
Během léčby nifedipinem, zvláště při zahájení terapie, může dojít k výskytu nežádoucích účinků, které jsou obvykle mírného a přechodného charakteru a obvykle nevyžadují ukončení léčby. Mohou se objevit bolesti hlavy, zčervenání tváře, a otoky nohou, méně často: závrať, únava, slabost, ortostatická hypotenze, gastrointestinální poruchy (nauzea, pálení žáhy, zácpa, průjem), zrychlený nebo nepravidelný a silný tlukot srdce, bolest na hrudi, vyrážka, kopřivka, pruritus, svalové křeče a gingivální hyperplazie. Vzácně bylo pozorováno přechodné zvýšení glykemie.
Přehled nežádoucích účinků podle jednotlivých orgánových systémů:
Srdeční poruchy:
Tachykardie, hypotenze, symptomatická hypotenze, ortostatická hypotenze, synkopa, palpitace, epizody tiché myokardiální ischemie, exacerbace stávající myokardiální ischemie, poruchy přenosu.
Poruchy nervového systému:
Závrať, bolest hlavy, únava, parestézie, třes, nespavost, deprese, syndrom paranoy, nejistota, nervozita, poruchy spánku (nespavost, ospalost, drastické sny), neklid, ataxie, snížené libido.
Gastrointestinální poruchy:
Sucho v ústech, gingivální hyperplazie, nauzea, pálení žáhy, krkání, zvracení, křeče v oblasti břicha, plynatost, průjem, zácpa, černá stolice, alergická hepatitida, cholestáza, žloutenka.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:
Angioedém, nosní zácpa, dušnost, kašel, krvácení z nosu, infekce horních cest dýchacích, plicní edém.
Poruchy kůže a podkožní tkáně:
Zarudnutí obličeje, pruritus, kopřivka, vyrážka, exfoliativní dermatitida, erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermolýza, citlivost na světlo, alopecie, pocení.
Poruchy ledvin a močových cest:
Nykturie (časté močení v noci), polyurie (nadměrné močení), dysurie (obtížné a bolestivé močení), hematurie (přítomnost krve v moči).
Poruchy reprodukčního systému a choroby prsů:
Impotence.
Smyslové poruchy:
Tinitus, poruchy rovnováhy, snížená jasnost vidění, dočasná slepota při maximální koncentraci nifedipinu v séru, přechodná ischemie sítnice, hvězdičky v zorném poli, poruchy chuti.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:
Otok v oblasti bérců a kotníků, myalgie (svalová bolest), artralgie (bolesti kloubů), svalové křeče, bolest v zádech, dna, artritida s pozitivní ANA.
Poruchy jater a žlučových cest:
Trombocytopenie, anémie, leukopenie, purpura, apatická anémie.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Nárůst tělesné hmotnosti, gynekomastie (zvětšení prsních žláz u mužů), horečka, zimnice, nárůst hladin glukosy v séru (zvláště u pacientů s diabetem).
Vícenásobná vyšetření:
Podávání nifedipinu může ovlivnit výsledky některých laboratorních vyšetření (zvýšená aktivita alkalické fosfatázy, AST, ALT, LDH, zvýšené hladiny urey a kreatininu, pozitivní Coombsův test). Tyto účinky nemusí být nutně doprovázeny klinickými projevy, i když byly pozorovány případy cholestázy a žloutenky.
Nifedipin může u některých pacientů snížit počet trombocytů a prodloužit krvácivost. Tyto účinky nebývají obvykle klinicky významné.
případy byly hlášeny při podání látky jako tokolytika během těhotenství (viz bod 4.6)
4.9. Předávkování
Prvním příznakem předávkování je obvykle hypotenze. Po požití velkého množství tablet se může objevit šok, bradykardie nebo tachykardie, srdeční selhání, nauzea, zvracení, somnolence, závrať, zmatenost, letargie, metabolická acidóza, nebo dokonce kóma a křeče. Tyto symptomy jsou obvykle o několik hodin zpožděny.
Po požití velkého množství tablet by měla být provedena opatření na odstranění léku z gastrointestinálního traktu (výplach žaludku, podání aktivního uhlí a projímadla).
V případě hypotenze by měl být pacient umístěn do polohy vleže s nohama ve zvýšené poloze. Pacient by měl dostat infuzi tekutin a expandérů plasmy. Pokud se toto ukáže jako neúčinné, měla by být vyzkoušena sympatomimetika (dopamin, dobutamin nebo noradrenalin) ke zvýšení nízkého krevního tlaku. Během léčby by měla být sledována srdeční funkce, dýchání, množství cirkulující tekutiny a vylučované moči.
Kardiodepresivní vliv nifedipinu je inhibován vápníkem ve formě 10% glukonanu nebo chloridu vápenatého (chlorid by neměl být podáván pacientům s acidózou). Pokud se toto ukáže jako neúčinné, může být podán také glukagon.
V případě bradykardie jsou podávány atropin a orciprenalin; v případě závažnějších případů je také vyžadováno použití kardiostimulátoru.
Pro odstranění nifedipinu z těla jsou hemodialýza, hemoperfuze a plasmaferéza neúčinné.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1.
Farmakoterapeutická skupina: selektivní blokátory kalciových kanálů,
ATC kód: C08CA05
Nifedipin je antagonista kalciového kanálu, 1,4-dihydropyridinové skupiny. Antagonisté kalciového kanálu inhibují pomalý vápníkový kanál a tak blokují vstup kalciových iontů do buněk myokardu, do hladkých svalových buněk koronárních arterií a periferních kapilár. Nifedipin podstatně zlepšuje zásobování myokardu kyslíkem při současném snížení poptávky po kyslíku. Nifedipin má antianginózní vlastnosti. Díky snížení periferní rezistence (vazodilatace) normalizuje vysoký krevní tlak.
V terapeutických dávkách nemá nifedipin téměř žádný účinek na myokard. Dilatuje především velké koronární arterie a snižuje tonus hladké svaloviny koronárních cév, čímž dochází ke zlepšení zásobování myokardu kyslíkem. Zároveň pokles periferní rezistence (snížení afterloadu) znamená menší srdeční práci s menšími nároky na zásobování kyslíkem. Především během zahajovací fáze léčby může dojít ke zrychlení srdeční frekvence a ke zvýšení srdečního minutového objemu, díky aktivaci reflexu baroreceptorů. V dalším průběhu léčby nifedipinem se srdeční frekvence i minutový objem srdeční navrací k výchozím hodnotám, jaké byly před zahájením terapie. U pacientů s hypertenzí nastává zřetelný pokles krevního tlaku.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce: Po perorálním podání se resorbuje přibližně 50–60% nifedipinu. Maximálních plasmatických hladin nifedipinu po perorální aplikaci tablety s prodlouženým uvolňováním o obsahu 20 mg účinné látky je dosaženo do 2 až 4 hodin.
Distribuce: Nifedipin se přibližně z 94 až 99% váže na bílkoviny krevní plasmy. Studie se značeným nifedipinem prováděné na zvířatech prokázaly, že na bílkoviny nevázaná frakce léku se distribuuje do všech orgánů a tkání a dosahuje vyšších koncentrací v myokardu než v kosterních svalech. Ani nifedipin, ani žádný z jeho metabolitů se selektivně nekumulují v žádné tkáni.
Metabolismus: Nifedipin se téměř kompletně metabolizuje v játrech přes cytochrom P450, izoenzym CYP3A4. Metabolity nifedipinu nejsou terapeuticky účinné.
Vylučování: Eliminační poločas nifedipinu podaného ve formě tablet s prodlouženým uvolňováním je 8–10 hodin. 70 až 80% dávky se vyloučí močí a zbytek stolicí ve formě metabolitů. Pouze malé množství nezměněného nifedipinu se vyloučí močí. Vylučování může být zpomaleno při insuficienci nebo selhávání ledvin.
5.3. Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti
Bezpečnost přípravku byla hodnocena na různých druzích zvířat. Studie na myších, krysách a králících prokázaly nízkou akutní toxicitu při intraperitoneální, subkutánní i perorální aplikaci. Nebyla zjištěna žádná signifikantní citlivost: LD50 při perorální aplikaci myším dosáhla hodnoty 421–572 mg/kg, u potkanů 950–1078 mg/kg, u králíků 250500 mg/kg a u koček 100 mg/kg. U přeživších zvířat byl pozorován rychlý a úplný ústup toxických projevů. Nebyl zjištěn větší rozdíl mezi jednotlivým pohlavím u zvířat.
Studie subakutní, subchronické a chronické toxicity při perorálním podávání vysokých dávek nifedipinu krysám demonstrovaly nízkou toxicitu přípravku. S výjimkou zvýšení srdečních a jaterních fosfolipidů závislého na dávce ve studiích subchronické toxicity, dávka, která nevyvolala toxické účinky, se rovnala 75násobku terapeutické dávky pro člověka. Pouze dávky 800 mg/kg/den (1200násobek terapeutické dávky pro člověka) a do určité míry i dávky 400 mg/kg/den měly jednoznačně toxické účinky.
Studie zabývající se teratogenitou nifedipinu u potkanů a králíků prokázaly teratogenní potenciál přípravku.
Rozsáhlé studie zabývající se mutagenním potenciálem nifedipinu s využitím Amesova testovacího systému se salmonellou měly negativní výsledky.
Ani během dlouhodobého použití látky v klinické praxi ani při Amesově testu nebyl zjištěn kancerogenní potenciál léčiva.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1. Seznam pomocných látek
Mikrokrystalická celulosa, glycerol – palmitostearát, mastek, koloidní bezvodý oxid křemičitý, natrium – lauryl – sulfát, magnesium – stearát, povidon, methakrylátový kopolymer typ A, oxid titaničitý (E171), makrogol 4000, chinolinová žluť (E 104).
6.2. Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3. Doba použitelnosti
3 roky.
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25oC, v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.
Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí.
6.5. Druh obalu a velikost balení
Červený PVC/PVDC /Al blistr: krabička.
Velikost balení: 30 tablet s prodlouženým uvolňováním (2 blistry po 15 tabletách).
6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Krka, d.d., Novo mesto, Slovinsko.
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
83/048/87-S/C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
13.10.1987/18.11.2009
Další informace o léčivu CORDIPIN RETARD
Jak
se CORDIPIN RETARD
podává: perorální podání - tableta s prodlouženým uvolňováním
Výdej
léku: na lékařský předpis
Balení: Blistr
Velikost
balení: 30
Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Krka, d.d., Novo mesto, Novo mesto
E-mail: info.cz@krka.biz