CAMPTO - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

CAMPTO 20 mg/ml koncentrát pro infuzní roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Koncetrát obsahuje irinotecani irinotekanu).

Jedna 2ml lahvička obsahuje trihydricum 40 mg (40 mg/2 ml) Jedna 5ml lahvička obsahuje trihydricum 100 mg (100 mg/5 ml) Jedna 15ml lahvička obsahuje irinotecanum trihydricum 300 mg (300 mg/15 ml)

Pomocné látky se známým účinkem:

45 mg sorbitolu v 1 ml

0,077 mg sodíku v 1ml

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA Koncentrát pro infuzní roztok Popis přípravku:

Čirý, bezbarvý až slabě žlutý roztok

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek CAMPTO je určen k léčbě nemocných s pokročilým kolorektálním karcinomem:

• V kombinaci s fluoruracilem a kyselinou folinovou u nemocných bez předchozí chemoterapie pokročilého onemocnění
• V monoterapii u pacientů s progresí po léčbě standardním režimem obsahujícím fluoruracil

4.2 Dávkování a způsob podání

Jen pro dospělé. Přípravek CAMPTO infuzní roztok je nutno aplikovat do periferní nebo centrální žíly.

• V monoterapii (pro dříve léčené pacienty):

Doporučená dávka přípravku CAMPTO je 350 mg/m² podaná v intravenózní infuzi trvající 30–90 minut, a to každé tři týdny (viz body 6.6 a 4.4).

• V kombinované terapii (pro dříve neléčené pacienty):

Bezpečnost a účinnost přípravku CAMPTO v kombinované terapii s fluoruracilem (5FU) a kyselinou folinovou (FA) byla potvrzena v následujícím dávkovacím režimu (viz bod 5.1):

* CAMPTO + 5FU/FA v dvoutýdenním léčebném režimu

Doporučená dávka přípravku CAMPTO je 180 mg/m², která se podává každé dva týdny v intravenózní infuzi trvající 30–90 minut, následuje infuze s kyselinou folinovou a fluoruracilem.

Dávkování a způsob podání současně podávaného cetuximabu jsou uvedeny v informaci pro přípravky s touto léčivou látkou (SmPC).

Za normálních okolností se používá stejná dávka irinotekanu, jaká byla podávána v posledních cyklech předchozí léčby zahrnující irinotekan. Irinotekan nesmí být podáván dříve než 1 hodinu po ukončení infuze s cetuximabem.

Dávkování a způsob podání bevacizumabu jsou uvedeny v souhrnu údajů o přípravku pro bevacizumab.

Dávkování a způsob podání kapecitabinu jsou uvedeny v bodě 5.1 a dále v souhrnu údajů o přípravku pro kapecitabin.

Přípravek CAMPTO je možno podávat až po úpravě všech nežádoucích účinků na stupeň 0 případně 1 dle hodnocení NCI-CTC (National Cancer Institute Common Toxicity Criteria) a po úplném ústupu průjmu, který se objevil v souvislosti s léčbou.

Při podání následující infuze má být dávka přípravku CAMPTO případně 5FU snížena podle nejvyššího stupně nežádoucích účinků pozorovaného po podání předchozí infuze. Léčbu lze případně odložit o 1 až 2 týdny, aby mohlo dojít k úpravě nežádoucích účinků souvisejících s léčbou.

Ke snížení dávky přípravku CAMPTO a/nebo 5FU o 15 – 20 % přistupujeme v případě následujících nežádoucích účinků:

• hematologická toxicita (neutropenie 4. stupeň), febrilní neutropenie (neutropenie stupeň 3–4 a horečka stupeň 2–4), trombocytopenie a leukopenie (stupeň 4).
• nehematologická toxicita (stupeň 3–4).

Doporučení pro úpravu dávky cetuximabu, pokud je podáván v kombinaci s irinotekanem, se musí řídit podle informací pro tento léčivý přípravek (SmPC).

Redukce počáteční dávky kapecitabinu na 800 mg/m² dvakrát denně při podání v kombinaci s irinotekanem je doporučena dle souhrnu údajů o přípravku pro kapecitabin u pacientů ve věku 65 let a starších. Doporučení pro úpravu dávky kapecitabinu při kombinaci s jinými léčivými přípravky jsou uvedeny v souhrnu údajů o přípravku pro kapecitabin.

Léčba přípravkem CAMPTO by měla pokračovat až do průkazu progrese základního onemocnění, či do nepřijatelné toxicity.

Porucha funkce jater: V monoterapii: Úvodní dávka přípravku CAMPTO je u nemocných se stavem tělesné výkonnosti (PS) 2 stanovena na základě hladiny bilirubinu (do 3násobku horní hranice normálního rozmezí). U nemocných s hyperbiliru­binemií a protrombinovým časem vyšším než 50 % je snížena clearance irinotekanu (viz bod 5.2) a je proto zvýšené riziko hematologické toxicity. U této skupiny nemocných je proto nutno sledovat kompletní krevní obraz týdně.

• Pro nemocné s hladinou bilirubinu do 1,5násobku horní hranice normálního rozmezí je doporučená dávka přípravku CAMPTO 350 mg/m2,
• Pro nemocné s hladinou bilirubinu v rozmezí 1,5 až 3násobek horní hranice normálního rozmezí je doporučená dávka přípravku CAMPTO 200 mg/m2,
• Nemocní s hladinou bilirubinu v rozmezí nad 3násobek horní hranice normálního rozmezí nesmějí být přípravkem CAMPTO léčeni (viz body 4.3 a 4.4).

O nemocných s poruchou funkce jater léčených přípravkem CAMPTO v kombinaci nejsou žádná data.

Porucha funkce ledvin: Přípravek CAMPTO se nedoporučuje podávat pacientům s poruchou funkce ledvin, protože studie u těchto nemocných nebyly provedeny (viz body 4.4 a 5.2).

Starší pacienti: U starších pacientů nebyly provedeny specifické farmakokinetické studie. Přesto je nutno dávku volit pečlivě vzhledem ke zvýšenému výskytu biologických funkcí u této skupiny nemocných. Tato skupina nemocných vyžaduje intenzivní dohled (viz bod 4.4).

4.3 Kontraindikace

• Hypersensitivita na trihydrát irinotekan-hydrochloridu nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bod 6.1
• Chronické zánětlivé onemocnění střev a/nebo střevní obstrukce (viz bod 4.4).
• Kojení (viz body 4.6 a 4.4).
• Hladina bilirubinu > 3násobek horní hranice normálního rozmezí. (viz bod 4.4).
• Těžké poškození kostní dřeně.
• Stav tělesné výkonnosti (PS) >2 dle WHO klasifikace.
• Současné použití s třezalkou tečkovanou (viz bod 4.5).
• Vakcina proti žluté zimnici (viz bod 4.5)
• Živé atenuované vakcíny (viz bod 4.5)

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Podávání přípravku CAMPTO je nutno omezit pouze na jednotky specializované na podávání cytostatik a je nutno ho provádět pouze pod dohledem lékaře s kvalifikací pro chemoterapii.

Při daném charakteru a četnosti nežádoucích účinků, přípravek CAMPTO smí být předepsán jen v následujících případech, a to po zvážení očekávaného přínosu v porovnání s očekávanými riziky:

• nemocní s přítomným rizikovým faktorem obzvláště se stavem tělesné výkonnosti (PS) = 2 dle WHO hodnocení,
• ve výjimečných případech, kdy lze předpokládat, že pacient nebude schopen dodržovat doporučení týkající se zvládnutí nežádoucích účinků léčby (potřeba okamžité a prolongované protiprůjmové léčby v kombinaci s vysokým přívodem tekutin při výskytu pozdního průjmu). U takových nemocných doporučujeme léčbu za hospitalizace.

Pokud je přípravek CAMPTO podáván v monoterapii, je obvykle předepisován ve schématu každé 3 týdny. U nemocných vyžadujících častější sledování nebo u nemocných s vysokým rizikem těžké neutropenie je možno zvážit podávání v týdenním schématu (viz bod 5).

Pacient musí být poučen o možném riziku pozdního průjmu, který se vyskytuje za více než 24 hodin po podání přípravku CAMPTO a dále kdykoliv v období před následujícím cyklem. V monoterapii byla střední doba výskytu první průjmovité stolice 5. den po podání infuze přípravku CAMPTO. Nemocní musí o výskytu průjmu urychleně informovat svého ošetřujícího lékaře a okamžitě zahájit příslušnou terapii.

Zvýšené riziko průjmu je hlavně u nemocných s předchozím ozařováním břišní a pánevní oblasti, dále u pacientů s výchozí leukocytózou, u nemocných se stavem tělesné výkonnosti (PS) > 2 (dle WHO klasifikace) a u žen. Při nedostatečné léčbě může být průjem život ohrožujícím stavem, zvláště pokud je provázen současně neutropenií.

Jakmile se objeví první průjmovitá stolice, pacient musí začít přijímat velký objem tekutin s obsahem elektrolytů a okamžitě zahájit odpovídající protiprůjmovou léčbu. Ta bude předepsána oddělením, kde byl přípravek CAMPTO podáván. Po propuštění z nemocnice si pacient musí předepsané léky vyzvednout, aby je měl k dispozici pro léčbu průjmu v okamžiku, kdy se průjem objeví. Navíc musí o průjmu informovat svého ošetřujícího lékaře nebo oddělení, kde byl přípravek CAMPTO podáván.

• V současné době je doporučenou protiprůjmovou terapii loperamid ve vysoké dávce (první dávka 4 mg a poté 2 mg každé 2 hodiny). Tato léčba musí pokračovat ještě 12 hodin po poslední průjmovité stolici a nelze ji upravovat. V žádném případě nesmí vzhledem k riziku vzniku paralytického ileu doba nepřetržitého podávání překročit 48 hodin, ani nesmí být podávání kratší než 12 hodin.

• V případě sdružení průjmu s těžkou neutropenií (počet neutrofilů < 0,5 x10⁹/l) je nutno podat k protiprůjmové léčbě profylakticky širokospektré antibiotikum.

• V následujících případech je ke zvládnutí průjmu vhodná mimo antibiotickou léčbu i hospitalizace:

• – průjem spojený s teplotou

• – těžký průjem (vyžadující parenterální hydrataci)

• – průjem přetrvávající i po 48 hodinách od zahájení podávání vysokých dávek loperamidu.

Loperamid se nesmí podávat profylakticky, a to ani u nemocných, u kterých došlo k pozdnímu průjmu v předchozích cyklech.

U nemocných, u kterých došlo k těžkým průjmům, je vhodné v následujících cyklech snížit dávku. (viz bod 4.2).

• V klinických studiích byla četnost neutropenie stupně 3 a 4 dle hodnocení NCI-CTC u pacientů s předchozím ozařováním pánevní/břišní oblasti významně vyšší než u pacientů bez takového ozařování. U pacientů s výchozími hladinami celkového bilirubinu v séru 1,0 mg/dl či více byla rovněž významně větší pravděpodobnost výskytu neutropenie stupně 3 nebo 4 v prvním cyklu než u pacientů s hladinami bilirubinu nižšími než 1,0 mg/dl.

• V průběhu terapie přípravkem CAMPTO je doporučeno pravidelné týdenní monitorování kompletního krevního obrazu. Pacient musí být poučen o riziku neutropenie a významu teploty. Febrilní neutropenie (teplota > 38 0C a počet neutrofilů < 1×109/l) je nutno urgentně léčit za hospitalizace intravenózním podáváním širokospektrých antibiotik.

U pacientů s těžkou hematologickou toxicitou je nutno dávku přípravku CAMPTO v následující infuzi redukovat. (viz bod 4.2).

U pacientů s těžkým průjmem je zvýšené riziko infekce a hematologické toxicity, proto je u těchto nemocných nutno kontrolovat kompletní krevní obraz.

Vyšetření jaterních testů je nutno provést před zahájením léčby a dále před každým cyklem.

U nemocných s hladinou bilirubinu v rozmezí 1,5 až 3násobek horní hranice normálního rozmezí je vzhledem ke snížené clearance irinotekanu zvýšené riziko hematologické toxicity (viz bod 5.2). U těchto nemocných je nutné týdenní sledování kompletního krevního obrazu. Pro nemocné s hladinou bilirubinu nad 3násobek horní hranice normálního rozmezí (viz bod 4.3).

Před každým podáním infuze přípravku CAMPTO se doporučuje profylaktické podávání antiemetik. Nauzea i zvracení se vyskytují často. Nemocní se zvracením, které je spojeno s pozdním průjmem, musí být co nejdříve hospitalizováni a zahájena příslušná léčba.

Dojde-li k příznakům akutního cholinergního syndromu (definován je jako časný průjem a různé další příznaky, jako je pocení, křeče v břiše, mióza a slinění), je nutno podat atropin-sulfát (0,25 mg subkutánně), pokud není jeho podání kontraindikováno (viz bod 4.8).

Tyto příznaky je možné pozorovat v průběhu a krátce po infuzi irinotekanu; má se za to, že souvisejí s anticholines­terázovou aktivitou mateřské sloučeniny irinotekanu, a předpokládá se, že se budou častěji vyskytovat při vyšších dávkách irinotekanu.

Zvýšené opatrnosti je třeba u nemocných s astmatem. U nemocných, u kterých již byly pozorovány příznaky akutního cholinergního syndromu, je vhodné před další infuzí přípravku CAMPTO podat atropin-sulfát profylakticky.

Intersticiální plicní onemocnění projevující se jako plicní infiltráty není během léčby irinotekanem časté. Intersticiální plicní onemocnění může být fatální. Mezi rizikové faktory spojené s rozvojem intersticiálního plicního onemocnění patří podávání pneumotoxických léků, radioterapie a kolonie stimulujících faktorů. U pacientů s rizikovými faktory mají být respirační symptomy pečlivě monitorovány ještě před zahájením léčby irinotekanem.

Ačkoli není známo, že by irinotekan způsoboval tvorbu puchýřů, je nutné dávat pozor, aby se zabránilo extravazaci. V místě vpichu infuze je nutné sledovat známky zánětu. Pokud se objeví známky extravazace, doporučuje se místo opláchnout a chladit ledem.

Vzhledem k vyšší četnosti snížení biologických funkcí, zejména jaterních, u starších pacientů je nutné u těchto pacientů dávku přípravku CAMPTO stanovit s velkou opatrností (viz bod 4.2).

Nemocní nesmí být léčeni přípravkem CAMPTO až do vyřešení střevní obstrukce (viz bod 4.3).

Bylo pozorováno zvýšení hladin kreatininu v séru nebo dusíku močoviny v krvi. Vyskytly se případy akutního renálního selhání. Tyto příhody byly obecně připisovány komplikacím infekce nebo dehydrataci související s nauzeou, zvracením nebo průjmem. Byly rovněž hlášeny vzácné případy renální dysfunkce v důsledku syndromu nádorového rozpadu.

U pacientů s předchozím ozařováním pánevní/břišní oblasti existuje po podání irinotekanu zvýšené riziko myelosuprese. Lékaři musí dbát opatrnosti při léčbě pacientů se značným předchozím ozařováním (např. ozářeno > 25 % kostní dřeně do 6 týdnů před zahájením léčby irinotekanem). U této populace může být nutná úprava dávkování (viz bod 4.2).

Po léčbě irinotekanem byly zaznamenány případy ischemie myokardu, především u pacientů se základním onemocněním srdce, s dalšími rizikovými faktory nebo po předchozí cytotoxické chemoterapii (viz bod 4.8).

V důsledku toho mají být pečlivě sledováni pacienti se známými rizikovými faktory a má být podniknuta opatření ke snížení všech ovlivnitelných rizikových faktorů na minimum (např. kouření, hypertenze a hyperlipidemie).

Irinotekan byl vzácně spojen s tromboembolickými příhodami (plicní embolií, žilní trombózou a arteriální tromboembolií) u pacientů, kteří mají kromě základního nádoru vícečetné rizikové faktory

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné injekční lahvičce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Tento léčivý přípravek obsahuje 45 mg sorbitolu v jednom mililitru, což odpovídá 90 mg v 2ml injekční lahvičce, 225 mg v 5 ml lahvičce a 675 mg v 15 ml lahvičce.

Nutno vzít v úvahu aditivní účinek současně podávaných přípravků s obsahem sorbitolu (nebo fruktózy) a příjem sorbitolu (nebo fruktózy) potravou. Obsah sorbitolu v léčivých přípravcích pro perorální podání může ovlivnit biologickou dostupnost jiných současně podávaných léčivých přípravků užívaných perorálně.

U každého pacienta musí být před podáním tohoto léčivého přípravku zjištěna podrobná anamnéza se zaměřením na symptomy hereditární intolerance fruktózy. Pacientům s hereditární intolerancí fruktózy nesmí být tento přípravek podán, pokud to není nezbytně nutné.

U nemocných, u kterých se v souvislosti s průjmy a/nebo zvracením vyskytla dehydratace, byly vzácně pozorovány ledvinná nedostatečnost, hypotenze nebo oběhové selhání.

Během léčby a nejméně tři měsíce po jejím ukončení je nutná účinná antikoncepce.

Současné podávání irinotekanu s látkami silně inhibujícími (např. ketokonazol) nebo indukujícími (např. rifampicin, karbamazepin, fenobarbital, fenytoin, třezalka) CYP3A4 mohou měnit metabolizmus irinotekanu a je proto třeba se jim vyvarovat (viz bod 4.5).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nelze vyloučit interakce mezi irinotekanem a látkami blokujícími neuromuskulární přenos. Protože přípravek CAMPTO má anticholineste­rázovou aktivitu, může prodlužovat neuromuskulární blokádu vyvolanou suxamethoniem a může dojít k antagonizaci neuromuskulární blokády nedepolarizují­cími léky.

Několik studií prokázalo, že konkomitantní podání antikonvulziv indukujících CYP3A (např. karbamazepin, fenobarbital nebo fenytoin) vede ke snížení expozice irinotekanu, SN-38 a SN-38 glukuronidu a ke snížení farmakodynamického efektu. Účinky takových antikonvulziv se odráží v poklesu plochy pod koncentrační křivkou (AUC) SN-38 a SN-38 glukuronidu o 50 % nebo více. Vedle indukce cytochromu P450 3A, může ve snížené expozici irinotekanu a jeho metabolitů hrát roli i zvýšená glukuronidace a zvýšená biliární exkrece.

6 / 22

Ve studii bylo prokázáno, že současné podání ketokonazolu vedlo ke snížení AUC APC o 87 % a ke zvýšení AUC SN-38 o 109 % v porovnání se stavem, kdy byl irinotekan podán samotný.

U nemocných, kteří současně berou léky, o kterých je známo, že mohou inhibovat (např. ketokonazol) nebo indukovat (např. rifampicin, karbamazepin, fenobarbital nebo fenytoin) metabolizmus léků cytochromem P450 3A4, je nutná zvýšená opatrnost. Souběžné podávání irinotekanu s těmito látkami inhibujícími/in­dukujícími metabolickou cestu může pozměnit metabolismus irinotekanu, a je proto třeba se ho vyvarovat (viz bod 4.4).

V malé farmakokinetické studii (n=5), ve které byl irinotekan 350 mg/m² podáván současně s třezalkou tečkovanou (Hypericum perforatum) 900 mg, byl pozorován 42% pokles plazmatické koncentrace aktivního metabolitu irinotekanu SN-38.

Třezalka snižuje plazmatickou hladinu SN-38, a proto nesmí být podávána společně s irinotekanem (viz bod 4.3).

Současné podávání fluoruracilu a kyseliny listové v kombinovaných režimech nemění farmakokinetiku irinotekanu.

Atanazavir-sulfát: Současné podání atanazavir-sulfátu, inhibitoru CYP3A4 a UGT1A1, má potenciál ke zvýšení systémové expozice aktivního metabolitu irinotekanu SN-38. Lékař to má vzít v úvahu při současném podávání těchto léků.

Vzhledem ke zvýšenému riziku tromboembolických příhod je u nádorových onemocnění používání antikoagulancií běžné. Jsou-li jako antikoagulancia indikovány antagonisté vitamínu K, je vyžadována zvýšená frekvence sledování INR (International Normalised Ratio), vzhledem k jejich úzkému terapeutickému oknu, vysoké individuální variabilitě v trombogenicitě krve a možným interakcím mezi perorálními antikoagulancii a protinádorovou chemoterapií.

Současné podání je kontraindikováno:

• – Vakcína žluté zimnice: riziko fatální generalizované reakce na vakcínu.

• – Živé atenuované vakcíny: Riziko generalizovaných reakcí na vakcíny, potenciálně fatálních. Současné užívání je kontraindikováno v průběhu léčby irinotekanem a šest měsíců po ukončení chemoterapie.

Mrtvé nebo inaktivované vakcíny mohou být podány, ale odpověď na tyto vakcíny může být snížena.

Současné podání se nedoporučuje:

Kde to je možné, používá se inaktivovaná vakcína (poliomyelitida).

• – Fenytoin: Riziko exacerbace křečí vyplývající ze snížení absorpce fenytoinu trávicím ústrojím způsobené cytotoxickými léky.

Lékové kombinace, které je třeba vzít v úvahu

• – Cyklosporin, takrolimus: masívní imunosuprese s rizikem lymfoproliferace

Nejsou k dispozici údaje o tom, že bezpečnostní profil irinotekanu je ovlivněn cetuximabem nebo naopak.

Výsledky ze studie lékové interakce neukázaly žádný signifikantní vliv bevacizumabu na farmakokinetiku irinotekanu a jeho aktivního metabolitu SN-38. Nicméně to nevylučuje zvýšení toxicity vzhledem k farmakologickým vlastnostem obou přípravků.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Neexistují údaje o použití přípravku CAMPTO u těhotných žen.

Ve studiích na zvířatech byl prokázán embryotoxický a teratogenní účinek irinitekanu (viz bod 5.3). Na základě výsledků studií na zvířatech a vzhledem k mechanizmu účinku irinotekanu, nesmí být tato léčivá látka podávána v průběhu těhotenství, zvlášť během prvního trimestru, pokud není jednoznačně nezbytné. Přínos léčby proti možnému riziku na plod musí být hodnocen v každém jednotlivém případě.

Ženy ve fertilním věku /antikoncepce u mužů a žen:

Ženy ve fertilním věku a muži musí po dobu léčby a 3 měsíce po jejím ukončení užívat účinnou antikoncepci.

Neexistují údaje o účinku irinotekanu na fertilitu u lidí. U zvířat byly zaznamenány nežádoucí účinky irinotekanu na fertilitu u potomků (viz bod 5.3).

Není známo, zda je irinotekan vylučován do mateřského mléka. U potkanů s laktací byl detekován značený ¹⁴C-irinotekan v mléku. Proto, vzhledem k možnostem nežádoucích účinků u kojených dětí musí být po dobu terapie přípravkem CAMPTO kojení přerušeno (viz bod 4.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pacienty je třeba upozornit na možné závratě nebo poruchy zraku, které se mohou objevit v průběhu 24 hodin po podání přípravku CAMPTO a doporučit jim, aby při výskytu těchto příznaků neřídili motorová vozidla či neobsluhovali stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Ze studií s metastazujícím kolorektálním karcinomem byly shromážděny rozsáhlé údaje o nežádoucích účincích; frekvence jsou uvedeny níže. Předpokládá se, že nežádoucí účinky u jiných indikací budou obdobné jako u kolorektálního karcinomu.

Nejčastějšími (> 1/10), dávku limitujícími nežádoucími účinky irinotekanu jsou pozdní průjem (vyskytující se více než 24 hodin po podání) a poruchy krve zahrnující neutropenii, anémii a trombocytopenii.

Neutropenie je toxický účinek limitující dávku. Neutropenie byla reverzibilní a nebyla kumulativní; střední doba do dosažení minimálních hodnot byla 8 dní při použití jak v monoterapii, tak v kombinované léč­bě.

Velmi často byl pozorován těžký přechodný akutní cholinergní syndrom.

Hlavní příznaky byly definovány jako časný průjem a různé další příznaky, jako jsou bolest břicha, pocení, myóza a zvýšené slinění, vyskytující se během infuze přípravku CAMPTO nebo v prvních 24 hodinách po infuzi. Tyto příznaky vymizí po podání atropinu (viz bod 4.4).

MONOTERAPIE

U 765 pacientů léčených přípravkem CAMPTO v doporučené dávce 350 mg/m² v monoterapii byly pozorovány následující nežádoucí účinky hodnocené jako možné či pravděpodobně související s

8 / 22

podáním přípravku CAMPTO. V každé frekvenci jsou nežádoucí účinky seřazeny s klesající závažností. Frekvence jsou definovány následovně: velmi časté (> 1/10), časté (> 1/100 až < 1/10), méně časté (> 1/1 000 až < 1/100), vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000) a velmi vzácné (< 1/10 000).

Popis vybraných nežádoucích účinků (monoterapie)

Těžký průjem se vyskytl u 20 % pacientů, kteří striktně dodržovali doporučení ke zvládnutí průjmu. Těžký průjem se vyskytl ve 14 % hodnocených cyklů.

Střední doba výskytu první průjmovité stolice byla 5 dní po infuzi přípravku CAMPTO.

Nauzea a zvracení byly těžké přibližně u 10 % pacientů léčených antiemetiky.

Neutropenie byla popsána u 78,7 % pacientů, z toho těžká (počet neutrofilů <0,5×109/l) u 22,6 % pacientů. V 18 % hodnotitelných cyklů došlo k poklesu počtu neutrofilů na hodnoty pod 1×109/l včetně 7,6 % s počtem neutrofilů < 0,5×109/l. K plné úpravě obvykle došlo do 22. dne.

Horečka s těžkou neutropenií byla popsána u 6,2 % pacientů v 1,7 % cyklů.

K infekčním komplikacím došlo u přibližně 10,3 % pacientů (v 2,5 % cyklů) a u 5,3 % pacientů (1,1 % cyklů) byly tyto komplikace spojeny s těžkou neutropenií. Ve dvou případech vedly k úmrtí.

Anémie byla uváděna u 58,7 % pacientů (8 % s hodnotou hemoglobinu <80 g/l a 0,9 % s hodnotou hemoglobinu < 65 g/l).

Trombocytopenie (< 100×109 /l) byla zjištěna u 7,4 % pacientů a v 1,8 % cyklů, kdy u 0,9 % byl počet trombocytů <50×109/l (u 0,2% cyklů). Téměř u všech pacientů došlo k úpravě do 22. dne.

Těžký přechodný akutní cholinergní syndrom byl pozorován u 9 % pacientů léčených monoterapií.

*Těžká astenie se objevila u méně než 10 % pacientů léčených v monoterapii. Horečka bez průkazu infekce nebo průvodní těžké neutropenie se vyskytla u 12 % pacientů léčených v monoterapii.

Při monoterapii byl pozorován přechodný a mírný vzestup sérových hladin transamináz u 9,2 %, alkalické fosfatázy u 8,1 % nebo bilirubinu u 1,8 % pacientů bez známek progredujících jaterních metastáz. U 7,3 % pacientů se vyskytlo přechodné mírné zvýšení hladin kreatininu v séru.

KOMBINOVANÁ TERAPIE

Nežádoucí účinky popsané v tomto bodě se vztahují k irinotekanu.

O ovlivnění bezpečnostního profilu irinotekanu cetuximabem a naopak neexistují žádné průkazné údaje. V kombinaci s cetuximabem byly zaznamenány další nežádoucí účinky, které jsou očekávané u cetuximabu (např. akneiformní vyrážka 88 %). Je tudíž třeba také sledovat informaci o přípravku pro cetuximab. Informace o nežádoucích účincích irinotekanu v kombinaci s cetuximabem jsou uvedeny pouze v souhrnu údajů o přípravku pro cetuximab.

Nežádoucí účinky hlášené u pacientů léčených kapecitabinem v kombinaci s irinotekanem, které se vyskytly navíc ve srovnání s nežádoucími účinky při monoterapii kapecitabinem nebo které byly zaznamenány s vyšší frekvencí v porovnání s monoterapií kapecitabinem, zahrnovaly:

Velmi časté, všech stupňů závažnosti: trombóza/embolie;

Časté, všech stupňů závažnosti: hypersenzitivní reakce, srdeční ischemie/infarkt;

Časté, stupně 3 a 4: febrilní neutropenie.

Informace o nežádoucích účincích kapecitabinu jsou uvedeny v souhrnu údajů o přípravku pro kapecitabin.

Nežádoucí účinky stupně 3 a 4 u pacientů léčených kombinací kapecitabinu s irinotekanem a bevacizumabem, které byly zaznamenány navíc k nežádoucím účinkům hlášeným při monoterapii kapecitabinem nebo které byly zaznamenány ve vyšší frekvenci ve srovnání s kapecitabinem v monoterapii, zahrnovaly:

Časté, stupně 3 a 4: neutropenie, trombóza/embolie, hypertenze a srdeční ischemie/infarkt.

Informaci o nežádoucích účincích kapecitabinu a bevacizumabu jsou uvedeny v souhrnu údajů o přípravku pro kapecitabin a bevacizumab.

Hypertenze stupně 3 byla hlavním významným rizikem spojeným s přidáním bevacizumabu k bolusu CAMPTO/5FU/FA. Kromě toho došlo při tomto režimu k malému zvýšení nežádoucích účinků po chemoterapii stupně 3/4, a to průjmu a leukopenie, v porovnání s pacienty, kteří dostali bolus CAMPTO/5FU/FA samotný.

Informace o nežádoucích účincích v kombinaci s bevacizumabem jsou uvedeny v souhrnu údajů o přípravku pro bevacizumab.

Přípravek CAMPTO byl hodnocen v kombinaci s 5-FU a FA při léčbě metastazujícího kolorektálního karcinomu.

Bezpečnostní údaje o nežádoucích účincích z klinických studií prokazují velmi často pozorované možné či pravděpodobně související nežádoucí účinky stupně 3 nebo 4 dle NCI v třídách systémových orgánů dle databáze MedDRA: poruchy krve a lymfatického systému, gastrointestinální poruchy, poruchy kůže a podkožní tkáně.

U 145 pacientů léčených kombinací přípravku CAMPTO a 5FU/FA v dvoutýdenním režimu doporučenou dávkou přípravku CAMPTO 180 mg/m² byly pozorovány následující nežádoucí účinky hodnocené jako možné či pravděpodobně související s podáním přípravku CAMPTO.

Nežádoucí účinky hlášené při kombinované terapii přípravkem CAMPTO (180 mg/m2 v dvoutýdenním režimu)

^#Těžký průjem se vyskytl u 13,1 % pacientů, kteří striktně dodržovali doporučení ke zvládnutí průjmu. Těžký průjem se vyskytl v 3,9 % cyklů.

Byla pozorována nižší četnost silné nauzey a zvracení (2,1 % resp. 2,8 % pacientů).

^##Obstipace v důsledku podání přípravku CAMPTO a/nebo loperamidu byla pozorována u 3,4 % pacientů.

Neutropenie byla popsána u 82,5 % pacientů, z toho těžká (počet neutrofilů <0,5×109/l) u 9,8 % pacientů. V 67,3 % z hodnotitelných cyklů došlo k poklesu počtu neutrofilů na hodnoty <1×109/l včetně 2,7 % s počtem neutrofilů <0,5×109/l. K plné úpravě obvykle došlo mezi 7. a 8. dnem.

Horečka s těžkou neutropenií byla popsána u 3,4 % pacientů a v 0,9 % cyklů.

K infekčním komplikacím došlo u přibližně 2 % pacientů (v 0,5% cyklů) a u 2,1 % pacientů (0,5% cyklů) byly tyto komplikace spojeny s těžkou neutropenií. V jednom případě vedly k úmrtí.

Anémie byla uváděna u 97,2 % pacientů (2,1 % s hodnotou hemoglobinu <80 g/l).

Trombocytopenie (<100×109/l) byla zjištěna u 32,6 % pacientů a v 21,8 % cyklů. Těžká trombocytopenie (počet trombocytů <50×109/l) nebyla zaznamenána.

Akutní cholinergní syndrom

Těžký krátkodobý akutní cholinergní syndrom byl pozorován u 1,4 % pacientů léčených kombinovaným režimem.

Těžká astenie se objevila u 6,2 % pacientů léčených v kombinovaném režimu. Příčinná souvislost s podáváním přípravku CAMPTO nebyla jasně prokázána.

Horečka bez průkazu infekce nebo průvodní těžké neutropenie se vyskytla u 6,2 % pacientů léčených v kombinovaném režimu.

Byl pozorován přechodný vzestup (stupeň 1 a 2) AST u 15 %, ALT u 11 %, alkalické fosfatázy u 11 % nebo bilirubinu u 10 % u pacientů bez známek progredujících jaterních metastáz. Přechodný vzestup hodnocený stupněm 3 byl pozorován v 0%, 0%, 0% a 1% pacientů. Stupeň 4 se nevyskytl.

JINÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY HLÁŠENÉ V KLINICKÝCH STUDIÍCH S TÝDENNÍM

V klinických studiích s irinotekanem byly hlášeny následující další nežádoucí účinky související s léčivým přípravkem: bolest, sepse, rektální porucha, gastrointestinální kandidy, hypomagnezemie, vyrážka, kožní příznaky, abnormální chůze, zmatenost, bolest hlavy, synkopa, zrudnutí, bradykardie, infekce močových cest, bolest prsu, zvýšená GMT, extravazace a syndrom nádorového rozpadu, kardiovaskulární poruchy (angina pectoris, srdeční zástava, infarkt myokardu, ischemie myokardu, periferní cévní porucha, cévní porucha) a tromboembolické příhody (arteriální trombóza, mozkový infarkt, cévní mozková příhoda, hluboká tromboflebitida, embolus v dolní končetině, plicní embolie, tromboflebitida, trombóza a náhlá smrt). (Viz bod 4.4.)

Frekvence ze sledování po uvedení přípravku na trh nejsou známy (z dostupných údajů nelze určit).

* U nemocných, u kterých se v souvislosti s průjmy a/nebo zvracením či sepsí vyskytla dehydratace, byly vzácně pozorovány renální insuficience, hypotenze nebo oběhové selhání.

• ^a.např. pneumonie způsobená Pneumocystis jirovecii, bronchopulmonální aspergilóza, systémová kandidóza.

• b. např. herpes zoster, chřipka, reaktivace hepatitidy B, kolitida způsobená cytomegalovirem.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

Bylo hlášeno předávkování dávkou přibližně dvojnásobnou, než je dávka doporučená, což může být fatální. Nejdůležitějšími nežádoucími účinky byly těžká neutropenie a těžký průjem. Pro přípravek CAMPTO není známo antidotum. Je nutná maximální podpůrná péče k prevenci dehydratace při průjmu a léčba infekčních komplikaci.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: cytostatika, jiná cytostatika

ATC kód: L01XX19.

Mechanismus účinku

Irinotecan je semisyntetický derivát camptothecinu. Jedná se o protinádorové chemoterapeutikum působící jako specifický inhibitor DNA topoizomerázy I. Je metabolizován karboxylesterázou ve většině tkání na SN-38, který jak se ukázalo, je ve srovnání s irinotekanem mnohem účinnější v purifikované topoizomeráze I a mnohem cytotoxičtější než irinotekan vůči několika liniím myších a lidských nádorových buněk. Inhibice DNA topoizomerázy I irinotekanem nebo SN-38 vede k poruchám na jednotlivých řetězcích DNA, které vedou k blokádě replikace DNA a jsou zodpovědné za cytotoxicitu. Zjistilo se, že cytotoxická aktivita je závislá na čase a je specifická pro S fázi.

In vitro nejsou irinotekan a SN-38 signifikantně rozeznávány P-glykoproteinem MDR a vykazují cytotoxické účinky i proti buněčným liniím rezistentním na doxorubicin a vinblastin.

Irinotekan má navíc in vivo širokou protinádorovou aktivitu proti myším modelům tumorů (P03 duktální adenokarcinom slinivky, MA16/C adenokarcinom mléčné žlázy, C38 a C51 adenokarcinom tlustého střeva) a proti lidským heterogenním transplantátům (Co-4 adenokarcinom tlustého střeva, Mx-1 adenokarcinom mléčné žlázy, ST-15 a SC-16 adenokarcinom žaludku). Irinotekan je také účinný vůči tumorům s expresí P-glykoproteinu MDR (leukemie P388 rezistentní na vincristin a doxorubicin ).

Kromě cytostatické aktivity je nejvýznamnějším farmakologickým účinkem irinotekanu inhibice acetycholines­terázy.

Klinické údaje

• V kombinované léčbě v první linii u metastazujícího kolorektálního karcinomu:

Do klinického zkoušení fáze III bylo zařazeno 385 dříve neléčených nemocných s metastazujícím kolorektálním karcinomem, kteří byli léčeni buď ve dvoutýdenním režimu (viz bod Dávkování a způsob podávání) nebo v týdenním režimu. Ve dvoutýdenním léčebném režimu byl v den 1 podán přípravek CAMPTO v dávce 180 mg/m2 každé 2 týdny, a poté následovala týž den infuze s kyselinou folinovou (200 mg/m2 ve 2-hodinové intravenózní infuzi) a fluoruracil (400 mg/m2 jako intravenózní bolus a dále 600 mg/m2 ve 22 hodin trvající intravenózní infuzi). Následující den (den 2) byla podána stejná dávka kyseliny folinové a fluoruracilu ve stejných dávkách schématu. V týdenním léčebném režimu byl podáván přípravek CAMPTO v dávce 80 mg/m2 a následně infuze kyseliny folinové (500 mg/m2 formou 2-hodinové intravenózní infuze), a poté fluoruracil (2300 mg/m2 ve 24– hodinové intravenózní infuzi) po dobu 6 týdnů.

• V kombinované léčbě byly použity dva různé léčebné režimy, jak bylo výše uvedeno, a účinnost přípravku CAMPTO byla hodnocena u 198 léčených pacientů:

  	Kombinované režimy (n=198)		Týdenní schéma (n=50)		Schéma každé 2 týdny (n=148)
  	CAMPTO +5FU/FA	5FU/FA	CAMPTO +5FU/FA	5FU/FA	CAMPTO +5FU/FA	5FU/FA
  Procento odpovědí (%) p value	40,8	23,1 *	51,2 *	28,6 *	37,5 *	21,6 *
  	p<0,001		p=0,045		p=0,005
  Střední doba do progrese (měsíce) hodnota p	6,7	4,4	7,2	6,5	6,5	3,7
  	p<0,001		NS		p=0,001
  Střední doba trvání odpovědi (měsíce) hodnota p	9,3	8,8	8,9	6,7	9,3	9,5
  	NS		p=0,043		NS
  Střední doba trvání odpovědi a stabilizace (měsíce) hodnota p	8,6	6,2	8,3	6,7	8,5	5,6
  	p<0,001		NS		p=0,003
  Střední doba do selhání léčby (měsíce) hodnota p	5,3	3,8	5,4	5,0	5,1	3,0
  	p=0,0014		NS		p<0,001
  Střední doba přežití (měsíce) hodnota p	16,8	14,0	19,2	14,1	15,6	13,0
  	p=0,028		NS		p=0,041

• V této studii fáze III byla hodnocena kvalita života za použití dotazníku EORTC-QLQ30. Doba do trvalého zhoršení byla delší ve skupině s přípravkem CAMPTO. Zhodnocení poměru Celkový zdravotní stav/ kvalita života bylo mírně (i když nesignifikantně) lepší ve skupině s přípravkem CAMPTO, což potvrzuje, že přípravek CAMPTO v kombinovaném režimu je efektivní, aniž by negativně ovlivnilo kvalitu života.

AVF2107g: randomizovaná, dvojitě zaslepená klinická studie III. fáze s účinnou léčbou jako kontrolou, hodnotící působení bevacizumabu v kombinaci s CAMPTO/5FU/FA jako léčby první linie metastazujícího karcinomu tlustého střeva nebo konečníku. Přidání bevacizumabu ke kombinaci CAMPTO/5FU/FA vedlo ke statisticky významnému prodloužení celkové doby přežívání. Klinický přínos, měřeno celkovým přežíváním, byl zaznamenán u všech specifikovaných podskupin pacientů, včetně těch rozdělených podle věku, pohlaví, stupně ovlivnění běžných denních aktivit, závažností onemocnění, místa výskytu primárního nádoru, počtu zasažených orgánů a délky trvání metastazujícího onemocnění. Viz rovněž Souhrn údajů o přípravku pro bevacizumab. Údaje o účinnosti získané ve studii AVF2107g jsou shrnuty v následující tabulce:

^a5 mg/kg každé 2 týdny.

^bVztahující se ke kontrolní skupině.

EMR 62 202–013: Tato randomizovaná klinická studie zahrnovala pacienty s metastazujícím kolorektálním karcinomem, kterým nebyla podána předchozí léčba pro metastazující onemocnění a srovnávala kombinované podání cetuximabu a irinotekanu s infuzním fluoruracilem/ky­selinou folinovou (5-FU/FA) (599 pacientů) se stejnou chemoterapií podanou samostatně (599 pacientů). Podíl pacientů s tumorem vykazujícím gen KRAS divokého typu na celkové populaci pacientů s hodnotitelným statem genu KRAS byl 64%.

Údaje o účinnosti získané v této studii jsou shrnuty v následující tabulce:

CI= interval spolehlivosti

FOLFIRI = irinotekan plus infuzní 5-FU/FA

ORR= četnost objektivní odpovědi (pacienti s kompletní nebo částečnou odpovědí)

PFS= přežívání do progrese

Data získaná z randomizované, kontrolované klinické studie fáze III (CAIRO) podporují podání kapecitabinu v počáteční dávce 1000 mg/m² po dobu 2 týdnů, a to každé 3 týdny v kombinaci s irinotekanem v první linii u pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem. Bylo randomizováno 820 pacientů, kterým byla podána buď sekvenční léčba (n=410) nebo kombinovaná léčba (n=410). Sekvenční léčba sestávala z kapecitabinu v první linii (1250 mg/m2 dvakrát denně po dobu 14 dní), irinotekanu v druhé linii (350 mg/m2 1. den) a kombinaci kapecitabinu (1000 mg/m2 dvakrát denně po dobu 14 dní) s oxaliplatinou (130 mg/m2 1. den) ve třetí linii léčby. Kombinovaná léčba sestávala z kapecitabinu (1000 mg/m2 dvakrát denně po dobu 14 dní) v kombinaci s irinotekanem (250 mg /m2 1. den) (XELIRI) v první linii a z kapecitabinu (1000 mg/m2 dvakrát denně po dobu 14 dní) s oxaliplatinou (130 mg/m2 1.den) ve druhé linii. Všechny léčebné cykly byly aplikovány v třítýdenních intervalech. Střední doba přežívání do progrese u populace pacientů “intent-to-treat” byla u léčby v 1. linii 5,8 měsíců (95%CI, 5,1 –6,2 měsíců) pro kapecitabin v monoterapii a 7,8 měsíců (95%CI, 7,0–8,3 měsíců) pro XELIRI (p=0,0002).

Data získaná v rámci průběžné analýzy multicentrické, randomizované, kontrolované klinické studie fáze II (AIO KRK 0604) podporují podání kapecitabinu v počáteční dávce 800 mg/m2 po dobu 2 týdnů, a to každé 3 týdny v kombinaci s irinotekanem a bevacizumabem v první linii léčby pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem. Bylo randomizováno 115 pacientů do skupiny léčené kapecitabinem v kombinaci s irinotekanem (XELIRI) a bevacizumabem: kapecitabin (800 mg/m2 dvakrát denně po dobu 2 týdnů s následující 7-denní přestávkou), irinotekan (200 mg/m2 jako 30-minutová infuze 1. den každé 3 týdny) a bevacizumab (7,5 mg/kg jako 30– až 90– minutová infúze 1. den každé 3 týdny); a 118 pacientů bylo randomizováno do skupiny léčené kapecitabinem kombinovaným s oxaliplatinou a bevacizumabem: kapecitabin (1000 mg/m2 dvakrát denně po dobu 2 týdnů následovaných 7-denní přestávkou), oxaliplatina (130 mg/m2 jako 2-hodinová infuze 1. den každé 3 týdny) a bevacizumab (7,5 mg/kg jako 30– až 90– minutová infuze 1. den každé 3 týdny). Přežití 6 měsíců bez progrese u populace “intent-to-treat” bylo 80% (XELIRI s bevacizumabem) versus 74 % (XELOX s bevacizumabem). Poměr zastoupení celkové odpovědi (úplná a částečná odpověď) byl 45 % (XELOX s bevacizumabem) versus 47 % (XELIRI s bevacizumabem).

Do klinických studií fáze II/III bylo zařazeno více než 980 pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem v třítýdenním dávkovacím režimu, u kterých selhala předchozí terapie s fluoruracilem. Účinnost CAMPTO byla vyhodnocena u 765 pacientů s dokumentovanou progresí při terapii 5-FU v době zařazení do studie.

NA: nelze aplikovat

*: Statisticky významný rozdíl

Do klinických studií fáze II bylo zařazeno 455 pacientů, kteří byli léčeni v třítýdenním dávkovacím režimu. Přežití 6 měsíců bez známek progrese bylo 30 % a střední doba přežití 9 měsíců. Střední doba do progrese onemocnění byla 18 týdnů.

Kromě toho byly provedeny nekomparativní studie 2. fáze, v nichž bylo léčeno 304 nemocných dávkou 125 mg/m² v 90-minutové infuzi 1× týdně po 4 týdny s následnou pauzou 2 týdny. V těchto studiích byla střední doba do progrese 17 týdnů a střední doba přežití 10 měsíců. U 193 nemocných léčených v týdenním režimu dávkami od 125 mg/m² byl pozorován obdobný bezpečnostní profil jako u 3 týdenního schématu. Střední doba do výskytu první průjmovité stolice byla 11 dní.

Účinek kombinace cetuximabu s irinotekanem byl hodnocen ve dvou klinických studiích. Celkem 356 pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem exprimujícím EGFR, u kterých došlo v poslední době k selhání cytotoxické léčby zahrnující irinotekan a jejichž minimální hodnota výkonnostního stavu podle Karnofského byla 60, ale u většiny z nichž byla hodnota > 80, dostalo kombinovanou léčbu.

EMR 62 202–007: Tato randomizovaná klinická studie srovnávala kombinované podání cetuximabu a irinotekanu (218 pacientů) s cetuximabem v monoterapii (111 pacientů).

IMCL CP02–9923: tato otevřená klinická studie s jednou větví sledovala kombinovanou léčbu u 138 pacientů.

Údaje o účinnosti získané v těchto studiích jsou shrnuty v následující tabulce:

CI= interval spolehlivosti

DCR= četnost kontroly onemocnění (pacienti s kompletní odpovědí, částečnou odpovědí nebo stabilním onemocněním po dobu nejméně 6 týdnů)

ORR= četnost objektivní odpovědi (pacienti s kompletní nebo částečnou odpovědí)

OS= celková doba přežívání

PFS= přežívání do progrese

Účinnost kombinované léčby cetuximabem a irinotekanem byla vyšší než u cetuximabu v monoterapii z hlediska četnosti objektivní odpovědi (ORR), četnosti kontroly onemocnění (DCR) a přežívání do progrese (PFS). V randomizované klinické studii nebyly prokázány žádné účinky na hodnotu celkového přežívání (poměr rizika 0,91; p=0,48).

Pacienti se sníženou aktivitou UGT1A1

Uridin difosfát-glukuronosyltran­sferáza 1A1 (UGT1A1) se podílí na metabolické inaktivaci aktivního metabolitu irinotekanu SN-38 na inaktivní SN-38 glukuronid (SN-38G). Gen UGT1A1 je vysoce

polymorfní, což má za následek individuální variabilitu v kapacitě metabolismu. Jednou ze specifických změn genu UGT1A1 je známá jako polymorfismus v promotorové oblasti UGT1A1*28. Tato změna spolu s dalšími kongenitálními poruchami UGT1A1 (jako Crigler-Najjar a Gilbert's syndromy) jsou spojovány se sníženou aktivitou tohoto enzymu. Údaje z metaanalýzy naznačují, že u pacientů s Crigler-Najjar syndromem (typu 1 a 2) nebo těch, kteří jsou homozygozní v UGT1A1*28 alele (Gilbert's syndrom) je zvýšené riziko hematologické toxicity (stupně 3 a 4) po podání irinotekanu ve středně vysokých nebo vysokých dávkách (>150 mg/m²). Vztah mezi genotypem UGT1A1 a výskytem průjmu způsobeného irinotekanem nebyl stanoven.

Pacientům, u nichž je známo, že jsou homozygotní v UGT1A1*28, má být podána normálně stanovená zahajovací dávka irinotekanu. Nicméně tito pacienti mají být sledováni na hematologickou toxicitu. Snížená zahajovací dávka irinotekanu se musí zvážit u pacientů, u kterých se hematologická toxicita objevila při předchozí léčbě. Přesné snížení zahajovací dávky u populace těchto pacientů nebylo stanoveno a všechny následné úpravy dávky vychází z tolerance pacienta k léčbě (viz bod 4.2 a 4.4)

V současné době nejsou dostatečné údaje k posouzení prospěšnosti stanovení UGT1A1 genotypu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Ve studii fáze I se 60 nemocnými a dávkovým režimem 100 až 750 mg/m² ve 30-minutové infuzi každé 3 týdny byl u irinotekanu prokázán bifázický nebo trifázický eliminační profil. Průměrná hodnota plazmatické clearance byla 15 l/h/m² a objemová distribuce v ustáleném stavu (Vss): 157 l/m². Průměrná hodnota plazmatického poločasu první fáze trifázického modelu byla 12 minut, druhé fáze 2,5 hodiny a poločas terminální fáze byl 14,2 hodiny. U SN-38 byla zjištěn bifázický eliminační profil s průměrnou hodnotou terminálního eliminačního poločasu 13,8 hodin. Průměrné hodnoty vrcholu koncentrací irinotekanu a SN-38 dosažené na konci infuze s doporučenou dávkou 350 mg/m² byly 7,7 pg/ml respektive 56 ng/ml a průměrná hodnota plochy pod koncetrační křivkou (AUC) byla 34 pg.h/ml resp. 451 ng.h/ml. U SN-38 byla zjištěna široká interindividuální variabilita farmakokinetických parametrů.

Ve studiích fáze II byla provedena populační farmakokinetická analýza irinotekanu u 148 nemocných s metastatickým kolorektálním karcinomem léčených různými schématy a dávkami. Farmakokinetické parametry stanovené pro tříkompartmentový model byly obdobné jako parametry pozorované ve fázi I. Všechny studie prokázaly, že expozice irinotekanu (CPT-11) a SN-38 stoupají proporcionálně s dávkou podaného CPT-11; jejich farmakokinetika je nezávislá na počtu předchozích cyklů a dávkovém schématu.

Plazmatická vazba na bílkoviny byla in vitro přibližně 65 % u irinotekanu a 95 % u SN-38.

Studie hmotnostní rovnováhy a metabolizmu se 14 C značenou látkou prokázaly, že více než 50 % intravenózně podané dávky irinotekanu je vyloučeno v nezměněné podobě, 33 % ve stolici zejména prostřednictvím žluči a 22 % v moči.

Dvě metabolické cesty zahrnují každá nejméně 12 % dávky:

• Hydrolýza karboxylexterázou na aktivní metabolit SN-38, který je eliminován zejména glukuronizací a dále vylučován žlučí a ledvinami (méně než 0,5 % dávky irinotekanu) SN-38-glukuronid je pravděpodobně následně hydrolyzován ve střevu.
• Enzymatická oxidace závislá na cytochromu P450 3A vede k otevření vnějšího piperidinového prstence s formací APC (derivát kyseliny aminopentanové) a NPC (primární derivát aminu) (viz bod 4.5)

Nezměněný irinotekan je v plazmě zastoupen nejvíce, následuje APC, SN-38-glukuronid a SN-38. Pouze SN-38 má významnou cytotoxickou aktivitu.

Clearance irinotekanu klesá asi o 40 % u nemocných s bilirubinemií mezi 1,5 a 3-násobkem horní hranice normálního rozmezí. U těchto nemocných vede dávka 200 mg/m² vede k plazmatické expozici 19 / 22

srovnatelné s expozicí pozorované při dávce 350 mg/m² u nemocných s normálními parametry jaterních funkcí.

Stupeň hlavních toxických reakcí vázaných na přípravek CAMPTO (tj. leukopenie, neutropenie a průjem) je vázán k expozici (AUC) mateřské látce a metabolitu SN-38. Byla zjištěna signifikantní korelace mezi hematologickou toxicitou (níží minimální hodnoty – nadir-leukocytů a neutrofilů) nebo intenzitou průjmu a hodnotami AUC irinotekanu a metabolitu SN-38 při monoterapii.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Irinotekan a SN-38 prokázaly in vitro mutagenní aktivitu při testu chromozomální aberace na buňkách CHO stejně jako při mikronukleovém testu u myší in vivo.

Při Amesově testu nebyl ale mutagenní potenciál prokázán.

U potkanů léčených jednou týdně po dobu 13 týdnů maximální dávkou 150 mg/m² (což představuje méně než polovinu doporučené dávky u lidí) nebyly v období 91 týdnů po ukončení terapie pozorovány žádné tumory vázané na terapii.

Studie toxicity po jednorázovém a opakovaném podání přípravku CAMPTO byly provedeny u myší, potkanů a psů. Hlavní toxické účinky se týkaly krvetvorného a lymfatického systému. U psů byl popsán i opožděný průjem spojený s atrofií a fokální nekrózou střevní sliznice. U psů docházelo i k alopecii.

Závažnost těchto příznaků byla vázaná na dávku a příznaky byly reverzibilní.

Reprodukce

Irinotekan měl teratogenní účinky u potkanů a králíků v dávkách nižších než léčebná dávka pro lidi. U potkanů prokazovala mláďata s vnějšími abnormalitami narozená léčeným zvířatům snížení fertility. Tento příznak nebyl pozorován u morfologicky normálních mláďat. U březích potkanů bylo pozorováno snížení hmotnosti placenty a u mláďat snížení životaschopnosti plodu a zvýšení behaviorálních abnormalit.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Sorbitol (E 420), kyselina mléčná, roztok hydroxidu sodného 1 mol/l, kyselina chlorovodíková (k úpravě pH), voda pro injekci.

6.2 Inkompatibility

Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto tento léčivý přípravek nesmí být mísen s žádnými dalšími léčivými přípravky.

6.3 Doba použitelnosti

Doba použitelnosti neotevřené lahvičky:

• 2 roky pro balení 40 mg/2 ml

• 3 roky pro balení 100 mg/5 ml a 300 mg/15 ml

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a velikost balení

Injekjční lahvička z hnědého polypropylenu, pryžová zátka, hliníkový uzávěr, plastový disk „flip-off“, krabička

40 mg/2ml

100 mg/5ml

300 mg/15ml

Velikost balení: 1 injekční lahvička

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Jako u jiných cytostatik je třeba při přípravě i zacházení s přípravkem CAMPTO zvýšené opatrnosti. Je třeba používat brýle, masku a rukavice.

Pokud dojde ke kontaktu pokožky s roztokem přípravku CAMPTO nebo infuzním roztokem, omyjte ji okamžitě pečlivě vodou a mýdlem. Dojde-li ke kontaktu roztoku přípravku CAMPTO nebo infuzního roztoku se sliznicemi, opláchněte je ihned vodou.

Jako u jiných intravenózních látek JE NUTNO ROZTOK PŘÍPRAVKU CAMPTO PŘIPRAVIT ASEPTICKY (viz bod 6.3).

Pokud je pozorován v lahvičce nebo po naředění precipitát, je nutno léčivo vyřadit podle standardních procedur pro cytotoxické látky.

Za aseptických podmínek aspirujte požadovaný objem roztoku přípravku CAMPTO z lahvičky kalibrovanou injekční stříkačkou a vstříkněte do 250ml infuzního vaku nebo lahve s obsahem buď 0,9% fyziologického roztoku nebo 5% roztoku glukózy. Roztok opatrně promíchejte otáčením v ruce.

Veškerý materiál použitý pro ředění a podávání je třeba zlikvidovat podle standardních nemocničních postupů vyžadovaných u cytostatik.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Pfizer, spol. s r.o., Stroupežnického 17, 150 00 Praha 5, Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

44/014/98-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 15. 4. 1998

Datum posledního prodloužení registrace: 1. 2. 2012

Další informace o léčivu CAMPTO

Jak se CAMPTO podává: intravenózní podání - koncentrát pro infuzní roztok
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Injekční lahvička
Velikost balení: 1X2ML I

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Pfizer, spol. s r.o., Praha
E-mail: Medicalinfo.cz@pfizer.com
Telefon: 283 004 111