BYOL 5 MG - souhrnné informace

1.  NÁZEV PŘÍPRAVKU

Byol 5 mg

Byol 10 mg

potahované tablety

2.  KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 5 mg.

Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 10 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

růžové, kulaté, bikonvexní potahované tablety s vyraženým „U5“ na jedné straně a rýhou na druhé straně

Rozměry: přibližně 6,1 mm x 2,80 mm

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

bílé až téměř bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety s vyraženým „U10“ na jedné straně a rýhou na druhé straně

Rozměry: přibližně 7,1 mm x 4,10 mm

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba hypertenze.

Léčba anginy pectoris.

Léčba stabilního chronického srdečního selhání se sníženou systolickou funkcí levé komory spolu s ACE inhibitory a diuretiky a případně srdečními glykosidy (další informace viz bod 5.1).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Hypertenze/angina pectoris

Dospělí

Dávkování je třeba upravit individuálně zejména podle tepové frekvence a léčebného úspěchu. Doporučuje se zahájit léčbu dávkou 5 mg denně. Obvyklá dávka je 10 mg jednou denně, přičemž maximální doporučená dávka je 20 mg denně.

Starší pacienti

Doporučuje se zahájit léčbu nejnižší možnou dávkou.

Porucha funkce ledvin nebo jater

U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin nebo jater není úprava dávkování obvykle nutná. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 20 ml/min) a u pacientů s těžkou poruchou funkce jater se doporučuje, aby nebyla překročena denní dávka 10 mg.

Zkušenosti s použitím bisoprololu u pacientů podstupujících dialýzu jsou omezené. Neexistují však žádné důkazy, že by bylo potřeba dávkovací režim měnit.

Pediatrická populace

S použitím bisoprololu v pediatrii nejsou žádné zkušenosti, a proto nelze jeho použití u pediatrických pacientů doporučit.

Přerušení léčby

Léčba nesmí být přerušena náhle (viz bod 4.4). Dávka má být pozvolna snižována týdenním půlením dávky.

Stabilní chronické srdeční selhání

Standardní léčba chronického srdečního selhání sestává z podávání inhibitoru ACE (anebo blokátoru angiotensinového receptoru v případě nesnášenlivosti inhibitorů ACE), beta-blokátoru, diuretik a tam, kde je to vhodné, srdečních glykosidů. Je třeba, aby při zahájení terapie bisoprololem byl pacient stabilizován (bez akutního selhávání).

Doporučuje se, aby ošetřující lékař měl zkušenosti s terapií chronického srdečního selhání.

V průběhu období titrace i po něm se může objevit přechodné zhoršení srdečního selhání, hypotenze nebo bradykardie.

Titrační fáze

Léčba stabilního chronického srdečního selhání bisoprololem vyžaduje titrační fázi. Léčbu bisoprololem je třeba zahájit postupným zvyšováním dávek v těchto krocích:

• 1,25 mg jednou denně po dobu jednoho týdne, a pokud je dávka dobře snášena, zvýšit ji na
• 2,5 mg jednou denně po další týden, a pokud je dobře snášena zvýšit na
• 3,75 mg jednou denně po další týden, a pokud je dobře snášena zvýšit na
• 5 mg jednou denně po následující 4 týdny, a pokud je dobře snášena zvýšit na
• 7,5 mg jednou denně po následující 4 týdny, a pokud je dobře snášena zvýšit na
• 10 mg jednou denně k udržovací léčbě.

Všech doporučených dávek nelze tímto přípravkem dosáhnout, nicméně k dispozici jsou přípravky o síle nižší než 2,5 mg.

Maximální doporučená dávka je 10 mg jednou denně.

V průběhu titrační fáze se doporučuje pečlivé monitorování základních životních funkcí (tepová frekvence, krevní tlak) a příznaků zhoršení srdečního selhání. Příznaky se mohou objevit již v průběhu prvního dne po zahájení léčby.

Modifikace léčebného postupu

Pokud není maximální doporučená dávka dobře snášena, je možné zvážit postupné snižování dávky. Při přechodném zhoršení srdečního selhání, hypotenzi nebo bradykardii se doporučuje přehodnocení dávkování souběžné medikace. Také může být nutné dočasně snížit dávku bisoprololu anebo zvážit jeho vysazení.

Po opětovné stabilizaci pacienta je vždy nutné zvážit zahájení a/nebo titrované zvyšování dávek bisoprololu.

Délka léčby

Léčba stabilního srdečního selhání bisoprololem je obvykle dlouhodobá.

Léčba bisoprololem nesmí být ukončena náhle, protože to může vést k přechodnému zhoršení pacientova stavu. Léčba nesmí být ukončena náhle zejména u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Doporučuje se pozvolné snižování denní dávky.

Porucha funkce ledvin nebo jater

Informace ohledně farmakokinetiky bisoprololu u pacientů s chronickým srdečním selháním a s poruchou funkce jater nebo ledvin nejsou k dispozici. Titrované zvyšování dávky musí proto u těchto pacientů probíhat se zvláštní opatrností.

Starší pacienti

Úprava dávkování není nutná.

Pediatrická populace

S použitím bisoprololu v pediatrii nejsou žádné zkušenosti a jeho použití u pediatrických pacientů tedy nelze doporučit.

Způsob podání

Perorální podání.

Tablety bisoprololu se podávají ráno a lze je užívat s jídlem. Tablety se mají zapít tekutinou a nemají se žvýkat.

4.3 Kontraindikace

Bisoprolol je kontraindikován u pacientů s následující­mi stavy:

• hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1
• akutní srdeční selhání nebo probíhající srdeční dekompenzace vyžadující intravenózní nebo inotropní terapii
• kardiogenní šok
• AV blokáda druhého nebo třetího stupně (bez kardiostimulátoru)
• syndrom chorého sinu
• sinoatriální blokáda
• symptomatická bradykardie
• symptomatická hypotenze
• těžké bronchiální astma nebo těžká chronická obstrukční plicní nemoc
• těžké formy periferního arteriálního okluzivního onemocnění nebo Raynaudova syndromu
• neléčený feochromocytom (viz bod 4.4)
• metabolická acidóza

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Platí pouze pro chronické srdeční selhání:

Léčba stabilního chronického srdečního selhání bisoprololem se musí zahájit speciální titrační fází (viz bod 4.2).

Platí pro všechny indikace:

Zejména u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být ukončení léčby bisoprololem provedeno náhle, pokud to není jasně indikováno, protože to může vést k přechodnému zhoršení srdečního onemocnění (viz bod 4.2).

Platí pouze pro hypertenzi nebo anginu pectoris:

U pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris a doprovodným srdečním selháním se bisoprolol musí používat opatrně.

Platí pouze pro chronické srdeční selhání:

Zahájení a ukončení léčby bisoprololem vyžaduje pravidelné sledování. Dávkování a způsob podání je uveden v bodě 4.2.

S léčbou srdečního selhání bisoprololem u pacientů s následujícími chorobami a stavy nejsou terapeutické zkušenosti:

• insulindependentní diabetes mellitus (typu I)
• těžká porucha funkce ledvin
• těžká porucha funkce jater
• restriktivní kardiomyopatie
• vrozené srdeční vady
• hemodynamicky významná organická chlopenní vada
• infarkt myokardu v posledních 3 měsících

Platí pro všechny indikace:

Pokud se u pacientů s ischemickou chorobou srdeční léčba ukončí náhle, je zde riziko infarktu myokardu a náhlé smrti (viz bod 4.2).

Bisoprolol se musí užívat s opatrností při:

• bronchospasmu (bronchiálním astmatu, obstrukčních chorobách dýchacích cest).
• diabetu mellitu s velkým kolísáním hladiny cukru v krvi; příznaky hypoglykemie (např. tachykardie, palpitace nebo pocení) mohou být maskované.
• přísném hladovění (dietě)
• probíhající desenzibilizační terapii.
• AV blokádě prvního stupně
• Prinzmetalově angině
• okluzívním onemocnění periferních arterií. Zesílení příznaků se může vyvinout především při zahájení léčby.
• celkové anestezii.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nedoporučované kombinace

Platí pouze pro chronické srdeční selhání

Antiarytmika třídy I (např. chinidin, disopyramid; lidokain, fenytoin; flekainid, propafenon): může být potencován vliv na dobu atrioventriku­lárního převodu a mohou být zesíleny negativně inotropní účinky.

Všechny indikace

Blokátory vápníkového kanálu typu verapamilu a v menší míře typu diltiazemu: negativní ovlivnění kontraktility a atrioventriku­lárního převodu. Intravenózní podání verapamilu u pacientů léčených pomocí betablokátoru může vést k hluboké hypotenzi a AV bloku.

Centrálně působící antihypertenziva jako je klonidin a další (např. methyldopa, moxonidin, rilmenidin): současné užívání centrálně působících antihypertenziv může zhoršit srdeční selhání snížením centrálního tonu sympatiku (snížení tepové frekvence a srdečního výdeje, vazodilatace). Náhlé vysazení, zejména předchází-li před přerušením aplikace beta-sympatolytik, může zvýšit riziko „rebound hypertenze“.

Kombinace, u kterých je nutná opatrnost

Platí pouze pro hypertenzi/anginu pectoris

Antiarytmika třídy I (např. chinidin, disopyramid; lidokain, fenytoin; flekainid, propafenon): může být potencován vliv na dobu atrioventriku­lárního převodu a mohou být zesíleny negativně inotropní účinky.

Všechny indikace

Blokátory vápníkového kanálu dihydropyridinového typu jako je felodipin a amlodipin: současné užívání může zvýšit riziko hypotenze, přičemž u pacientů se srdečním selháním nelze vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení funkce komory jako pumpy.

Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): účinek na dobu atrioventriku­lárního převodu může být zesílen.

Topické beta-blokátory (např. oční kapky k léčbě glaukomu) mohou systémové účinky bisoprololu zesílit.

Parasympatomi­metika: současné užívání může zvýšit dobu atrioventriku­lárního převodu a riziko bradykardie.

Inzulin a perorální antidiabetika: zintenzivnění hypoglykemického účinku. Blokáda beta-adrenoreceptorů může maskovat příznaky hypoglykemie.

Anestetika: oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (ohledně dalších informací o celkové anestezii viz také bod 4.4).

Digitalisové glykosidy: snížení tepové frekvence, prodloužení doby atrioventriku­lárního převodu.

Nesteroidní antirevmatika: nesteroidní antirevmatika mohou hypotenzní účinky bisoprololu snižovat.

Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): kombinace s bisoprololem může účinky obou látek snižovat.

Sympatomimetika aktivující jak adrenergní P-receptory, tak a-receptory (např. noradrenalin, adrenalin): kombinace s bisoprololem může demaskovat vazokonstrikční účinky těchto látek, zprostředkované adrenergními a-receptory, a vyvolat zvýšení krevního tlaku a exacerbaci intermitentní klaudikace. Má se za to, že tyto interakce jsou při použití neselektivních beta-blokátorů pravděpodobnější.

Současné použití s antihypertenzivy stejně jako s jinými léčivými přípravky, které mohou snížit krevní tlak (např. s tricyklickými antidepresivy, barbituráty, fenothiaziny) může zvýšit riziko vzniku hypotenze.

Kombinace, které je třeba brát v úvahu

Meflochin: zvýšené riziko bradykardie

Inhibitory monoaminooxidázy (kromě inhibitorů MAO-B): zesílené hypotenzní účinky betablokátorů, ale také zvýšené riziko hypertenzní krize.

4.6   Fertilita těhotenství a kojení

Těhotenství

Bisoprolol má farmakologické účinky, které mohou nežádoucím způsobem ovlivnit těhotenství a/nebo plod/novorozence. Obecně platí, že beta-blokátory snižují perfuzi placenty, což je spojováno s retardací růstu, intrauterinním úmrtím, potratem a předčasným porodem. Nežádoucí reakce (např. hypoglykemie a bradykardie) se mohou objevit u plodu i u novorozence. Je-li léčba beta-blokátory nutná, upřednostňuje se léčba selektivními blokátory beta1-adrenoreceptorů.

Bisoprolol se v těhotenství nedoporučuje, pokud to není jednoznačně nutné. Jestliže se terapie bisoprololem považuje za nutnou, je třeba monitorovat uteroplacentální krevní průtok a fetální růst. V případě škodlivých účinků na těhotenství nebo plod je nutno zvážit alternativní léčbu. Novorozence je nutno pečlivě sledovat.

Příznaky hypoglykemie a bradykardie se obvykle dají očekávat do 3 dnů.

Kojení

Údaje o tom, zda se tento lék u lidí vylučuje do mateřského mléka, nejsou k dispozici. Proto se kojení v průběhu léčby bisoprololem nedoporučuje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Ve studii s pacienty s ischemickou chorobou srdeční bisoprolol schopnost řídit dopravní prostředky nezhoršoval. Avšak v individuálních případech může být schopnost řídit dopravní prostředky nebo obsluhovat stroje zhoršena.

To je třeba vzít v úvahu především při zahájení léčby a při změně léčivého přípravku, stejně jako ve spojení s alkoholem.

4.8 Nežádoucí účinky

Četnost nežádoucích účinků je seřazena následovně: velmi časté (> 1/10)

časté (> 1/100 až < 1/10)

méně časté (> 1/1 000 až < 1/100)

vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000)

velmi vzácné (< 1/10 000)

není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Psychiatrické poruchy:

Méně časté: poruchy spánku, deprese.

Vzácné: noční můry, halucinace.

Poruchy nervového systému:

Časté: závrať*, bolest hlavy*.

Vzácné: synkopa.

Poruchy oka:

Vzácné: snížená tvorba slz (to je nutno mít na paměti, pokud pacient nosí oční čočky). Velmi vzácné: konjunktivitida.

Poruchy ucha a labyrintu:

Vzácné: poruchy sluchu.

Srdeční poruchy:

Velmi časté: bradykardie (u pacientů s chronickým srdečním selháním).

Časté: zhoršení stávajícího srdečního selhání (u pacientů s chronickým srdečním selháním).

Méně časté: poruchy AV-převodu. Zhoršení stávajícího srdečního selhání (u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris); bradykardie (u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris).

Cévní poruchy:

Časté: pocit chladu nebo necitlivosti v končetinách, hypotenze (zvláště u pacientů se srdečním selháním).

Méně časté: ortostatická hypotenze.

Respirační, hrudní nebo mediastinální poruchy:

Méně časté: bronchospasmus u pacientů s bronchiálním astmatem nebo s anamnézou obstrukční choroby dýchacích cest.

Vzácné: alergická rinitida.

Gastrointestinální poruchy:

Časté: gastrointestinální obtíže, jako je nauzea, zvracení, průjem, zácpa.

Poruchy jater a žlučových cest:

Vzácné: hepatitida.

Poruchy kůže a podkožní tkáně:

Vzácné: hypersenzitivní reakce (svědění, zarudnutí, vyrážka).

Velmi vzácné: alopecie. Beta-blokátory mohou vyvolat nebo zhoršit psoriázu nebo vyvolat psoriatickou vyrážku.

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:

Méně časté: svalová slabost a křeče.

Poruchy reprodukčního systému a prsu:

Vzácné: poruchy potence.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:

Časté: únava*, astenie (pacienti s chronickým srdečním selháním).

Méně časté: astenie (pacienti s hypertenzí nebo anginou pectoris.

Vyšetření:

Vzácné: zvýšení triacylglycerolů, zvýšení jaterních enzymů (ALT, AST).

*Tyto příznaky se objevují zvláště na začátku léčby u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris. Jsou obecně mírné a obvykle během 1 až 2 týdnů vymizí.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: .

4.9 Předávkování

Příznaky

Obecně jsou nejčastějšími očekávanými příznaky předávkování beta-blokátory bradykardie, hypotenze, bronchospasmus, akutní srdeční nedostatečnost a hypoglykemie. Dosud bylo u pacientů s hypertenzí a/nebo ischemickou chorobou srdeční hlášeno několik případů předávkování (maximálně 2 000 mg) bisoprololem, kdy pacienti vykazovali bradykardii a/nebo hypotenzi; všichni se zotavili. Na jednorázově podanou vysokou dávku bisoprololu je široká interindividuální variabilita v citlivosti a pacienti se srdečním selháním jsou pravděpodobně velmi citliví. Proto je bezpodmínečně nutné zahájit léčbu těchto pacientů postupným zvyšováním dávek podle schématu uvedeného v bodě 4.2.

Léčba

Pokud k předávkování dojde, je nutné léčbu bisoprololem ukončit a zavést podpůrnou a symptomatickou léčbu. Omezené údaje naznačují, že bisoprolol je obtížně dialyzovatelný. Na základě očekávaných farmakologických účinků a doporučení pro jiné betablokátory je třeba uvážit tato všeobecná opatření, pokud jsou klinicky oprávněna.

Bradykardie: podat intravenózně atropin. Jestliže odpověď není dostatečná, je možné opatrně podat isoprenalin nebo jinou látku s pozitivně chronotropními vlastnostmi. Za určitých okolností může být nutné zavést transvenózně kardiostimulátor.

Hypotenze: je třeba podat intravenózně tekutiny a vazopresorické látky. Užitečný může být intravenózně podaný glukagon.

AV blokáda (druhého a třetího stupně): pacienty je třeba pečlivě monitorovat a léčit infuzí isoprenalinu anebo transvenózním zavedením kardiostimulátoru.

Akutní zhoršení srdečního selhání: podat intravenózně diuretika, látky s pozitivně inotropním účinkem, vazodilatancia.

Bronchospasmus: podat bronchodilatační terapii, jako je isoprenalin, beta2-sympatomimetika a/nebo aminofylin.

Hypoglykemie: podat intravenózně glukózu.

5.  FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI5.1  Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátory selektivní

ATC kód: C07AB07

Mechanismus účinku

Bisoprolol je vysoce selektivní beta1-blokátor bez vnitřní sympatomimetické a membrány stabilizující aktivity. Vykazuje pouze nízkou afinitu k beta2-receptorům hladkého svalstva bronchů a cév, stejně jako k beta2-receptorům ovlivňujícím metabolickou regulaci. U bisoprololu se tudíž obecně neočekává vliv na odpor dýchacích cest a beta2-receptory zprostředkované metabolické účinky. Jeho beta1-selektivita přesahuje hranice terapeutického rozmezí dávkování.

Bisoprolol se používá k léčbě hypertenze, anginy pectoris a srdečního selhání. Tak jako u ostatních beta1-blokátorů, je mechanismus působení u hypertenze nejasný. Je však známo, že bisoprolol výrazně snižuje aktivitu reninu v plasmě.

Mechanismus antianginózního účinku: bisoprolol inhibicí beta-receptorů v srdci inhibuje odpověď na sympatickou aktivaci. To vede k poklesu tepové frekvence a kontraktility, čímž se snižuje potřeba kyslíku v srdečním svalu.

Klinická účinnost a bezpečnost

Indikace srdečního selhání byla hodnocena v klinickém hodnocení CIBIS II. Do studie CIBIS II bylo zařazeno celkem 2 647 pacientů. 83 % (n = 2202) bylo třídy NYHA III a 17 % (n = 445) třídy NYHA IV. Měli stabilní symptomatické systolické srdeční selhání (ejekční frakce <35 %, na základě echokardiografie). Celková mortalita se snížila ze 17,3 % na 11,8 % (relativní snížení o 34 %). Bylo pozorováno snížení počtu náhlých úmrtí (3,6 % oproti 6,3 %, relativní snížení o 44 %) a snížený počet epizod srdečního selhání vyžadujících hospitalizaci (12 % oproti 17,6 %, relativní snížení o 36 %). Nakonec bylo zjištěno i významné zlepšení funkčního stavu podle klasifikace NYHA. V průběhu zahájení a titrace bisoprololu se vyskytly hospitalizace pro bradykardii (0,53 %), hypotenzi (0,23 %) a akutní dekompenzaci (4,97 %), nebyly však častější než v placebové skupině (0 %, 0,3 % a 6,74 %). Počty fatálních a invalidizujících iktů v průběhu celého studijního období byly 20 ve skupině s bisoprololem a 15 ve skupině s placebem.

Studie CIBIS III hodnotila 1 010 pacientů ve věku > 65 let s mírným až středně těžkým chronickým srdečním selháním (třídy NYHA II nebo III) a s ejekční frakcí levé komory < 35 %, kteří dosud nebyli léčeni inhibitory ACE, beta-blokátory ani blokátory angiotensinového receptoru. Pacienti byli léčeni kombinací bisoprololu a enalaprilu po 6 až 24 měsíců po předchozím úvodním 6měsíčním léčení buď bisoprololem nebo enalaprilem.

Byl zaznamenán trend směrem k vyššímu výskytu zhoršení srdečního selhání, pokud se bisoprolol podával jako úvodní 6měsíční léčba. V analýze pacientů léčených dle protokolu nebyly prokázány horší výsledky, jestliže se bisoprolol použil jako první oproti výsledkům, kdy byl jako první použit enalapril, i když obě strategie zahájení léčby chronického srdečního selhání vykázaly ke konci podobnou míru primárního kombinovaného kritéria hodnocení, jímž bylo úmrtí a hospitalizace, (32,4 % ve skupině s bisoprololem oproti 33,1 % ve skupině s enalaprilem jako prvním léčivem v populaci léčené podle protokolu). Studie ukazuje, že bisoprolol se může použít také u starších pacientů s lehkým až středně těžkým stupněm chronického srdečního selhání.

Při akutním podání pacientům s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhání snižuje bisoprolol tepovou frekvenci a tepový výdej a tím srdeční výdej a spotřebu kyslíku. Při chronickém podávání se na začátku zvýšený periferní odpor sníží.

5.2  Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Bisoprolol se absorbuje a jeho biologická dostupnost po perorálním podání je přibližně 90 %.

Distribuce

Distribuční objem je 3,5 l/kg. Vazba bisoprololu na plasmatické bílkoviny je asi 30 %.

Biotransformace a eliminace

Bisoprolol se z těla vylučuje dvěma cestami. 50 % se metabolizuje v játrech na inaktivní metabolity, které se pak vylučují ledvinami. Zbývajících 50 % se vylučuje ledvinami v nemetabolizované formě. Celková clearance je přibližně 15 l/h. Biologický poločas v plasmě 10 až 12 hodin umožňuje 24hodinový účinek při dávkování jednou denně.

Linearita

Kinetika bisoprololu je lineární a nezávislá na věku.

Zvláštní populace

Protože eliminace probíhá v ledvinách a játrech ve stejném rozsahu, není u pacientů s poruchou funkce jater nebo ledvin úprava dávkování nutná. Farmakokinetika u pacientů se stabilním chronickým srdečním selháním a poruchou funkce jater nebo ledvin nebyla studována. U pacientů s chronickým srdečním selháním (NYHA stupeň III) jsou ve srovnání se zdravými dobrovolníky plasmatické hladiny bisoprololu vyšší a poločas delší. Maximální plasmatická koncentrace za rovnovážného stavu při denní dávce 10 mg je 64 ± 21 ng/ml a poločas je 17 ± 5 hodin.

5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity nebo hodnocení kancerogenního potenciálu žádné zvláštní riziko pro člověka neodhalily. Jako ostatní beta-blokátory, měl i bisoprolol ve vysokých dávkách toxické účinky na matku (vyvolal snížení příjmu potravy a snížení tělesné hmotnosti) a na embryo/plod (zvýšená incidence resorpcí, snížená porodní hmotnost potomstva, zpomalený fyzický vývoj), nebyl však teratogenní.

6.  FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulosa (Avicel PH 112)

Hydrogenfosforečnan vápenatý

Předbobtnalý škrob (škrob 1500LM)

Koloidní bezvodý oxid křemičitý

Krospovidon typ B

Magnesium-stearát

Hypromelosa- 2910/5

Makrogol 6000 (PEG 6000)

Polysorbát 80

Oxid titaničitý (E171)

5 mg potahované tablety dále obsahují:

Červený oxid železitý (E172)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

2 roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C.

Blistr uchovávejte v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Neprůhledný PVC/PVDC-Al blistr

Velikosti balení:

3×10 potahovaných tablet

5×10 potahovaných tablet

10×10 potahovaných tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Sandoz s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4 – Nusle, Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Byol 5 mg: 41/470/16-C

Byol 10 mg: 41/471/16-C

9.  DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

16. 11. 2016

Další informace o léčivu BYOL 5 MG

Jak se BYOL 5 MG podává: perorální podání - potahovaná tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 10X10

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Sandoz s.r.o., Praha
E-mail: office.cz@sandoz.com
Telefon: 221 421 611