BISOPROLOL AUROVITAS - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Bisoprolol Aurovitas 2,5 mg potahované tablety

Bisoprolol Aurovitas 5 mg potahované tablety

Bisoprolol Aurovitas 10 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 2,5 mg odpovídající bisoprololum 2,12 mg. Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 5 mg odpovídající bisoprololum 4,24 mg.

Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 10 mg odpovídající bisoprololum 8,48 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Bisoprolol Aurovitas 2,5 mg potahované tablety

Bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety s vyraženým ‚P‘ a půlicí rýhou na straně jedné a ‚2‘ na straně druhé. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Bisoprolol Aurovitas 5 mg potahované tablety

Bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety s vyraženým ‚P‘ a půlicí rýhou na straně j edné a ‚5‘ na straně druhé. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Bisoprolol Aurovitas 10 mg potahované tablety

Bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety s vyraženým ‚P‘ a půlicí rýhou na straně jedné a ‚10‘ na straně druhé. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba hypertenze.

Léčba chronické stabilní anginy pectoris.

Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání se sníženou systolickou funkcí levé komory, jako doplněk léčby inhibitory ACE a diuretiky, případně i srdečními glykosidy (dodatečné informace v bodě 5.1).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Léčba hypertenze a chronické stabilní anginy pectoris

Dávkování je třeba upravit individuálně. Doporučuje se zahájit dávkou 5 mg denně. Obvyklá dávka je 10 mg jednou denně s maximální doporučovanou dávkou 20 mg denně.

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu <20 ml/min) nebo u pacientů s těžkou poruchou funkce jater dávka nemá překročit 10 mg jednou denně. Tato dávka se případně dá rozdělit na dvě poloviční dávky denně.

Za normálních okolností není nutná úprava dávkování. Doporučuje se zahájit léčbu nejnižší možnou dávkou.

S použitím u dětí nejsou k dispozici žádné zkušenosti a použití bisoprololu není tudíž u dětí doporučeno.

Léčba se nemá ukončit náhle (viz bod 4.4). Dávka se má snižovat pomalu, vždy po týdnu o polovinu.

Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání

Dospělí

Standardní léčbou chronického srdečního selhání je podávání inhibitoru ACE (anebo blokátoru angiotensinového receptoru v případě nesnášenlivosti inhibitorů ACE), beta-blokátorů, diuretik a v případě potřeby srdečních glykosidů. Je třeba, aby při zahájení terapie bisoprololem byl pacient stabilizován (bez akutního srdečního selhání).

Doporučuje se, aby ošetřující lékař měl zkušenosti s terapií chronického srdečního selhání.

V průběhu období titrace i po něm se může objevit přechodné zhoršení srdečního selhání, hypotenze nebo bradykardie.

Titrační fáze

Léčba stabilního chronického srdečního selhání bisoprololem vyžaduje titrační fázi.

Léčbu bisoprololem je třeba zahájit postupným titračním zvyšováním dávek v těchto krocích:

• 1,25 mg jednou denně po dobu jednoho týdne, a pokud se dávka dobře snáší, zvýšit ji na
• 2,5 mg jednou denně po další týden, a pokud se dobře snáší zvýšit na
• 3,75 mg jednou denně po další týden, a pokud se dobře snáší zvýšit na
• 5 mg jednou denně po následující 4 týdny, a pokud se dobře snáší zvýšit na
• 7,5 jednou denně po následující 4 týdny, a pokud se dobře snáší zvýšit na
• 10 mg jednou denně k udržovací léčbě.

Maximální doporučená dávka je 10 mg jednou denně.

Doporučuje se časté monitorování základních životních funkcí (tepová frekvence, krevní tlak) a příznaků zhoršení srdečního selhání v průběhu titrační fáze. Příznaky se mohou objevit již v průběhu prvního dne po zahájení léčby.

Modifikace léčby

Jestliže není maximální doporučovaná dávka dobře snášena, je možné zvážit postupné snižování dávky. Při přechodném zhoršení srdečního selhání, hypotenzi nebo bradykardii se doporučuje přehodnocení dávkování současné medikace. Také může být nutné dočasně snížit dávku bisoprololu anebo zvážit přerušení podávání.

Když se pacient znova stabilizuje, je vždycky třeba zvážit opětovné zahájení a/nebo opětovné titrační zvyšování terapie bisoprololem.

Při úvahách o přerušení léčby se doporučuje pozvolné snižování dávky, protože náhlé vysazení může vyvolat akutní zhoršení pacientova stavu.

Všeobecně je léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání bisoprololem dlouhodobá.

Zvláštní populace

Nejsou k dispozici informace ohledně farmakokinetiky bisoprololu u pacientů s chronickým srdečním selháním a s poruchou funkce jater nebo ledvin. Titrace u těchto pacientů se proto musí dít se zvláštní opatrností.

Není nutná žádná úprava dávky.

S použitím bisoprololu u dětí nejsou k dispozici žádné zkušenosti a použití bisoprololu není tudíž u dětí doporučeno.

Způsob podání

Perorální podání

Tablety přípravku Bisoprolol se podávají ráno s jídlem nebo bez jídla. Tablety se polykají celé, nerozkousané a zapíjejí se tekutinou.

4.3 Kontraindikace

Při hypersenzitivitě na bisoprolol nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1

Bisoprolol je kontraindikován u pacientů s/se:

• – akutním srdečním selhání nebo v průběhu episod dekompensace srdečního selhání, vyžadujících i.v. inotropní léčbu

• – kardiogenním šokem

• – AV blokádou druhého a třetího stupně (bez kardiostimulátoru)

• – sick sinus syndromem

• – sinoatriální blokádou

• – symptomatickou bradykardii

• – symptomatickou hypotenzí

• – těžkým bronchiálním astmatem nebo s těžké chronickým obstrukčním plicním onemocnění

• – těžkou formou periferní arteriální okluzivní choroby nebo u těžkých forem Raynaudova syndromu

• – při neléčeném feochromocytomu (viz bod 4.4)

• – při metabolické acidóze

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zvláštní upozornění

Léčbu stabilizovaného chronického srdečního selhání bisoprololem je třeba zahájit speciální titrační fází (viz bod 4.2)

Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční ukončení léčby bisoprololem nesmí být náhlé, pokud to není jasně uvedeno, protože to může vést k přechodnému zhoršení srdečního stavu (viz bod 4.2).

Bezpečností opatření

Bisoprolol musí být používán s opatrností u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris a průvodním srdečním selháním.

Zahájení a ukončení léčby stabilního chronického srdečního selhání bisoprololem vyžaduje pravidelné monitorování. Pro dávkování a způsob podání, prosím (viz bod 4.2).

Nejsou terapeutické zkušenosti s léčbou srdečního selhání bisoprololem u pacientů s těmito chorobami a stavy:

• – s insulindepen­dentním onemocněním diabetes mellitus (typu I)

• – s těžkou poruchou funkce ledvin

• – s těžkou poruchou funkce jater

• – s restriktivní kardiomyopatií

• – s vrozeným srdečním onemocněním

• – s hemodynamicky významnou organickou vadou chlopní

• – s infarktem myokardu v posledních třech měsících

Bisoprolol se musí používat opatrně:

• – při bronchospazmu (při bronchiálním astmatu, při obstrukčních chorobách dýchacích cest)

Při bronchiálním astmatu nebo jiných chronických obstrukčních plicních onemocněních, která mohou vyvolávat příznaky, je třeba současně podávat bronchodilatační terapii. Občas se může objevit zvýšení rezistence dýchacích cest u pacientů s astmatem, a proto může být nutné zvýšit dávku beta2– stimulancií

• – při onemocnění diabetes mellitus se silnými výkyvy hodnot glykemie; mohou se maskovat příznaky hypoglykemie (např. tachykardie, palpitace nebo pocení)

• – při naprostém hladovění

• – při probíhající desenzibilizační terapii. Podobně jako jiné beta blokátory, může bisoprolol zvyšovat citlivost k alergenům jakož i zvyšovat závažnost anafylaktických reakcí. Podání epinefrinu nemusí mít vždy očekávaný terapeutický účinek,

• – při AV blokádě prvního stupně

• – při Prinzmetalově angině

• – při okluzívním onemocnění periferních arterií. Zesílení potíží se může vyvinout především při zahájení léčby)

• – celková anestezie

U pacientů podstupujících celkovou anestezii beta-blokátory snižují incidenci arytmií a ischemie myokardu při indukci a intubaci, a pak v pooperačním období. Běžně se doporučuje udržovat beta-blokádu průběžně v perioperační době. Anesteziolog musí o beta-blokádě vědět pro možnost interakcí s jinými léčivy, kdy by mohly vzniknout bradyarytmie, oslabení reflexní tachykardie a snížení reflexní schopnosti kompenzovat ztrátu krve. Jestliže se považuje za nutné beta-blokátory před chirurgickým výkonem odejmout, je třeba to udělat postupně a tak, aby po 48 hodin před anestezií byl pacient bez beta-blokátoru.

Pacientům s psoriázou anebo s psoriázou v anamnéze se mají beta-blokátory (např. bisoprolol) podávat pouze po pečlivém zvážení prospěchu proti rizikům.

U pacientů s feochromocytomem se bisoprolol podávat nesmí bez předchozí blokády alfa-receptorů.

Při terapii bisoprololem mohou být maskovány příznaky thyreotoxikózy

• 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nedoporučované kombinace:

Antiarytmika třídy I (např. chinidin, disopyramid, lidokain, fenytoin; flekainid, propafenon): Účinek na dobu atrioventriku­lárního vedení může být potencován a negativní inotropní účinek může být zvýšen.

Antagonisté kalcia typu verapamilu, a v menší míře typu diltiazemu: Negativní vliv na kontraktilitu a na atrioventrikulární vedení. Intravenózní podání verapamilu u pacientů léčených beta-blokátory může způsobit těžkou hypotenzi a atrioventrikulární blokádu.

Centrálně působící antihypertenziva (např. klonidin, methyldopa, moxonodin, rilmenidin): Současné používání centrálně působících antihypertenziv může zhoršit srdeční nedostatečnost snížením centrálního tonu sympatiku snížení tepové frekvence a srdečního výdeje, vazodilatace. Náhlé vysazení, zejména předchází-li před přerušením aplikace beta-sympatolytik, může zvýšit riziko „rebound“-hypertenze.

Kombinace, které je třeba použít s opatrností:

Platí pouze pro hypertenzi nebo anginu pectoris:

Antiarytmika třídy I (např. chinidin, disopyramid, lidokain, fenytoin; flekainid, propafenon): Účinek na dobu atrioventriku­lárního vedení může být potencován a negativní inotropní účinek může být zvýšen.

Antagonisté kalcia typu dihydropyridinu např. felodipin a amlodipin: Současné používání může zvýšit riziko hypotenze, a nedá se vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení činnosti komor jako pumpy u pacientů se srdečním selháním.

Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): Účinek na dobu atrioventriku­lárního převodu může být potencován.

Parasympatomi­metika: Současné použití může prodloužit dobu atrioventriku­lárního převodu a zvýšit riziko bradykardie.

Topické beta-blokátory (např. oční kapky pro léčbu glaukomu) mohou působit aditivně k systémovým efektům bisoprololu.

Insulin a perorální antidiabetika: Zesílení hypoglykemizujícího účinku. Blokáda adrenergních beta-receptorů může maskovat příznaky hypoglykemie.

Celková anestetika: Oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (další informace o celkové anestezii viz také v bodě 4.4).

Digitalisové glykosidy: Snížení tepové frekvence, prodloužení doby atrioventriku­lárního převodu.

Nesteroidní antiflogistika (NSAID): NSAID mohou snížit hypotenzivní účinek bisoprololu.

Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): Kombinace s bisoprololem může snížit účinek obou látek.

Sympatomimetika aktivující jak adrenergní beta-receptory, tak i alfa-receptory (např. noradrenalin, adrenalin): Kombinace s bisoprololem může demaskovat vazokonstriční účinky těchto látek, zprostředkované adrenergními alfa-receptory, a vyvolat zvýšení krevního tlaku a exacerbaci intermitentní klaudikace. Má se za to, že tyto interakce jsou pravděpodobnější při použití neselektivních beta-sympatolytik.

Současné použití s antihypertenzivy stejně jako s jinými léčivými přípravky, které mohou snížit krevní tlak (např. tricyklická antidepresiva, barbituráty, fenothiaziny) může zvýšit riziko vzniku hypotenze.

Kombinace vyžadující pozornost:

Meflochin: Zvýšené riziko bradykardie.

Inhibitory monoaminoxidázy (s výjimkou inhibitorů MAO-B): Zvýšený hypotenzivní účinek beta-blokátorů, ale také zvýšené riziko hypertenzní krize.

4.6    Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Bisoprolol má farmakologické účinky, které mohou škodlivě ovlivnit těhotenství a/nebo plod/novorozence. Všeobecně beta-blokátory snižují perfuzi placenty, což bylo spojováno s retardací růstu, intrauterinním úmrtím, potratem a předčasným porodem. Nežádoucí účinky (např. hypoglykemie a bradykardie) se mohou objevit u plodu i u novorozence. Jestliže je léčba topickými beta-blokátory nutná, je vhodné dát přednost látkám se selektivním beta1-účinkem na adrenoreceptory.

Bisoprolol se nemá v těhotenství používat, pokud to není jednoznačně nutné. Jestliže se terapie bisoprololem považuje za nutnou, je třeba monitorovat uteroplacentální krevní průtok a fetální růst. V případě škodlivých účinků na těhotenství nebo plod, je třeba zvážit alternativní léčbu. Novorozence je nutno pečlivě sledovat. Příznaky hypoglykemie a bradykardie se obvykle dají očekávat v průběhu prvních tří dnů.

Kojení

Nejsou k dispozici žádné údaje o tom, zda se bisoprolol vylučuje do lidského mateřského mléka u lidí nebo o bezpečnosti expozice bisoprololu u dětí. Proto se kojení v průběhu léčby bisoprololem nedoporučuje.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Ve studii s pacienty s ischemickou chorobou srdeční bisoprolol neporušil schopnost řídit motorové vozidlo. Avšak v závislosti na individuální odpovědi pacientů na léčbu, vliv na schopnost řídit motorové vozidlo nebo obsluhovat stroje nelze vyloučit. To je třeba vzít v úvahu především při zahájení léčby a při změně medikace, stejně jako ve spojení s požíváním alkoholu.

4.8    Nežádoucí účinky

Pro charakteristiku frekvence výskytu nežádoucích účinků platí tato terminologie:

Velmi časté ( >1/10)

Časté ( >1/100 až <1/10)

Méně časté ( >1/1.000 až <1/100)

Vzácné ( >1/10.000 až <1/1.000)

Velmi vzácné ( <1/10.000)

Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Méně časté: poruchy spánku, deprese

Vzácné: noční můry, halucinace.

Časté: závratě*, bolesti hlavy*

Vzácné: synkopa

Vzácné: snížená tvorba slz (nutno vzít v úvahu u pacientů s kontaktními čočkami)

Velmi vzácné: konjunktivitida

Vzácné: poruchy sluchu

Velmi časté: bradykardie (při léčbě srdečního selhání)

Časté: zhoršení stávajícího srdečního selhání (při léčbě srdečního selhání)

Méně časté: poruchy AV převodu, zhoršení stávajícího srdečního selhávání (při léčbě hypertenze nebo anginy pectoris), bradykardie (při léčbě hypertenze nebo anginy pectoris);

Časté: pocit chladu nebo necitlivosti v končetinách, hypotenze, zejména u pacientů se srdečním selháním

Méně časté: bronchospasmus u pacientů s bronchiálním astmatem anebo s obstrukční plicním onemocnění v anamnéze

Vzácné: alergická rinitida

Časté: gastrointestinální potíže jako je nauzea, zvracení, průjem, zácpa

Vzácné: hepatitida

Vzácné: hypersenzitivní reakce jako je svědění, zčervenání, vyrážka

Velmi vzácné: beta-sympatolytika mohou vyvolat zhoršení psoriázy anebo vyvolat vznik psoriáze podobné vyrážky, alopecie

Méně časté: svalová slabost a svalové křeče

Vzácné: poruchy potence

Časté: asthenie (u pacientů s chronickým srdečním selháním), únava *

Méně časté: Asthenie (u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris)

Vzácné: zvýšená hladina trigyceridů, zvýšení aktivity jaterních enzymů (ALT, AST).

Platí pouze pro hypertenzi nebo anginu pectoris:

*Tyto příznaky se vyskytují zvláště na začátku léčby. Jsou obvykle mírné a obvykle odezní během 1 –2 týdnů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky:

4.9 Předávkování

Nejčastější známky, očekávané po předávkování beta-blokátory jsou bradykardie, hypotenze, bronchospazmus, akutní srdeční nedostatečnost a hypoglykemie. K dispozici jsou jen omezené zkušenosti s předávkováním bisoprololu, bylo hlášeno jen několik případů předávkování bisoprololem. Byly zjištěny bradykardie a/nebo hypotenze. Všichni pacienti se zotavili. Existuje široká interindividuální variabilita citlivosti na jednorázově podanou vysokou dávku bisoprololu, a pacienti se srdečním selháváním jsou pravděpodobně velmi citliví.

Obecně platí, že vyvine-li se předávkování, je nutné terapii bisoprololem zastavit a zavést podpůrnou a symptomatickou­ léčbu.

Na základě očekávaných farmakologických účinků a doporučení pro jiné beta-blokátory je třeba uvážit tato všeobecná opatření, pokud jsou klinicky oprávněna.

Bradykardie: Podat intravenózně atropin. Jestliže odpověď není dostatečná, je možné opatrně podat isoprenalin nebo jinou látku s pozitivně chronotropními vlastnostmi. Za některých okolností může být nutné zavést transvenózně pacemaker.

Hypotenze: Je třeba podat intravenózně tekutiny a vazopresorické látky. Užitečný může být intravenózně podaný glukagon.

AV-blokáda (druhého a třetího stupně): Pacienty je třeba pečlivě monitorovat a léčit infuzí isoprenalinu anebo transvenózním zavedením srdečního pacemakeru.

Akutní zhoršení srdeční nedostatečnosti: Podat i.v. diuretika, látky s pozitivně inotropním účinkem, vazodilatancia.

Bronchospazmus: Zavést terapii bronchodilatátory, např. isoprenalinem, beta2-sympatomimetiky a/nebo aminofylinem.

Hypoglykemie: Podat i.v. glukózu.

Omezené množství údajů naznačuje, že bisoprolol je stěží dialyzovatelný.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Betablokátor, selektivní.

ATC kód: CO7AB07

Bisoprolol je vysoce selektivní beta1-blokátor bez vnitřní (intrinsic) sympatomimetické aktivity a bez významného účinku stabilizujícího membrány. Má jenom nízkou afinitu k beta2-receptorům hladkého svalstva bronchů a cév, stejně jako k beta-receptorům účastnícím se metabolických regulací. Proto se vcelku nedá očekávat, že by bisoprolol ovlivnil rezistenci dýchacích cest anebo metabolické účinky zprostředkované beta2-receptory. Jeho beta1-selektivita přesahuje hranice terapeutického rozsahu dávek.

Klinická účinnost a bezpečnost

Celkem 2647 pacientů bylo zařazeno do studie CIBIS II trial. 83 % (n = 2202) bylo třídy NYHA III a 17 % (n = 445) třídy NYHA IV, mělo stabilizované symptomatické systolické srdeční selhání (ejekční frakce <35 %, na základě echokardiografie). Celková mortalita se snížila ze 17,3 % na 11,8 % (relativní snížení o 34 %). Bylo pozorováno snížení počtu náhlých úmrtí (3,6 % oproti 6,3 %, relativní snížení o 44 %) a snížený počet episod srdečního selhání vyžadujících hospitalizaci (12 % oproti 17,6 %, relativní snížení o 36 %). Mimoto bylo zjištěno i významné zlepšení funkčního stavu podle klasifikace NYHA. V průběhu zahájení a titrace bisoprololu se vyskytly hospitalizace pro bradykardii (0,53 %), hypotenzi (0,23 %) a akutní dekompenzaci (4,97 %), nebyly však častější než v placebové skupině (0 %, 0,3 % a 6,74 %). Počty fatálních a zneschopňujících iktů v průběhu celého studijního období byly 20 v bisoprololové skupině a 15 ve skupině placebové.

Studie CIBIS III sledovala 1010 pacientů ve věku >65 let s mírným až středně těžkým chronickým srdečním selháním (NYHA třídy II nebo III) a s ejekční frakcí levé komory <35 %, kteří dosud nebyli léčeni ani inhibitory ACE ani beta-blokátory ani blokátory angiotensinového receptoru. Pacienti byli léčeni kombinací bisoprololu a enalaprilu po 6–24 měsíců po předchozím úvodním šestiměsíčním léčení buď bisoprololem nebo enalaprilem.

Byl zaznamenán trend směrem k vyššímu výskytu zhoršení srdečního selhání, když byl bisoprolol podáván jako úvodní 6 měsíční léčení. V analýze „per protocol“ nebyly prokázány horší výsledky, jestliže bisoprolol byl použit jako první oproti výsledkům, kdy jako první byl použit enalapril, obě strategie zahájení léčby chronického srdečního selhávání vykázaly podobnou frekvenci primárního kombinovaného kritického bodu hodnocení, úmrtí a hospitalizace, ke konci studie (32,4 % ve skupině s bisoprololem oproti 33,1 % ve skupině s enalaprilem jako prvním léčivem, v populaci „per protocol“). Studie ukázala, že bisoprolol se může použít také u starších pacientů s mírným až středním stupněm chronického srdečního selhávání.

Bisoprolol se používá k léčbě hypertenze a anginy pectoris. Tak jako u ostatních beta1-sympatolytik je mechanismus působení u hypertenze nejasný. Je však známo, že bisoprolol výrazně snižuje aktivitu reninu v plazmě.

Antianginózní mechanismus: Bisoprolol inhibicí srdečních beta-receptorů inhibuje odpověď na aktivaci sympatiku. Tak se sníží srdeční frekvence a stažlivost, čímž se sníží nároky srdečního svalu na přívod kyslíku.

Při akutním podávání pacientů s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhávání bisoprolol snižuje tepovou frekvenci a tepový objem, a tím i minutový srdeční objem a spotřebu kyslíku. Při chronickém podávání se počáteční zvýšená periferní rezistence snižuje.

5.2    Farmakokinetické vlastnosti

Bisoprolol se téměř úplně absorbuje z gastrointes­tinálního traktu. Společně s velmi malým first-pass efektem v játrech má vysokou biologickou dostupnost přibližně 90 %. Vazba bisoprololu na plazmatické bílkoviny je asi 30 %. Distribuční objem je 3,5 l/kg. Celková clearance je přibližně 15 l/h.

Biologický poločas (10–12 hodin) umožňuje 24 hodinový účinek bisoprololu při dávkování 1krát denně.

Biotransformace a eliminace

Bisoprolol se z těla vylučuje dvěma cestami. 50 % se metabolizuje v játrech na inaktivní metabolity, které se pak vylučují ledvinami. Zbývajících 50 % se ledvinami vylučuje v nemetabolizované formě. Celková clearance léku je asi 15 l/hod. Eliminační poločas je 10–12 hodin.

U pacientů s chronickým srdečním selháním (NYHA stupeň III) jsou plazmatické hladiny bisoprololu vyšší a poločas delší ve srovnání se zdravými dobrovolníky. Maximální koncentrace v plazmě za rovnovážného stavu je 64 ± 21 ng/ml při každodenní dávce 10 mg a poločas je 17 ± 5 hodin.

5.3    Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, nebo kancerogenního potenciálu.

Tak jako ostatní beta-blokátory i bisoprolol měl ve vysokých dávkách toxické účinky na matku (vyvolal snížení příjmu potravy a snížení tělesné hmotnosti) a na embryo/plod (zvýšená incidence resorpcí, snížená tělesná hmotnost potomstva, zpomalený fyzický vývoj), nebyl však teratogenní.

6.   FARMACEUTICKÉ ÚDAJE6.1   Seznam pomocných látek

Jádro tablety:

Mikrokrystalická celulosa Hydrogenfosforečnan vápenatý Koloidní bezvodý oxid křemičitý

Krospovidon (Typ A)

Magnesium-stearát

Potahová vrstva:

Hypromelosa 2910/6 (E464)

Oxid titaničitý (E171)

Makrogol 400

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

2 roky

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5    Druh obalu a obsah balení

Bisoprolol Aurovitas potahované tablety jsou k dispozici v PA/Al/PVC/Al-blistr.

Velikosti balení: 14, 20, 28, 30, 56, 60 a 100 potahovaných tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7.   DRŽITEL ROZHODNUTÍO REGISTRACI

Aurovitas Pharma Polska Sp. z o.o.

Sokratesa 13D/27

01–909 Varšava

Polsko

8. REGISTRAČNÍČÍSLO

Bisoprolol Aurovitas 2,5 mg potahované tablet: 77/732/15-C

Bisoprolol Aurovitas 5 mg potahované tablet: 77/733/15-C

Bisoprolol Aurovitas 10 mg potahované tablet: 77/734/15-C

9.   DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

29.3.2017

Další informace o léčivu BISOPROLOL AUROVITAS

Jak se BISOPROLOL AUROVITAS podává: perorální podání - potahovaná tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 14

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Aurovitas Pharma Polska Sp. z o.o., Warszawa
E-mail: vpois@pharmazet.com
Telefon: +420 774 695 209, 281 910 140