BISO - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

BISO 2,5 mg tablety

BISO 5 mg tablety

BISO 10 mg tablety

2.  KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Biso 2,5 mg: jedna tableta obsahuje bisoprololi fumaras 2,5 mg.

Biso 5 mg: jedna tableta obsahuje bisoprololi fumaras 5 mg.

Biso 10 mg: jedna tableta obsahuje bisoprololi fumaras 10 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.  LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Biso 2,5 mg: žluté, kulaté, bikonvexní tablety s půlicí rýhou o průměru 7 mm.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Biso 5 mg: bílé, kulaté, bikonvexní tablety s půlicí rýhou o průměru 7 mm.

Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky.

Biso 10 mg: tmavě růžové, kulaté, bikonvexní tablety s půlicí rýhou o průměru 7 mm.

Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Hypertenze.

Ischemická choroba srdeční (angina pectoris).

Stabilizované chronické srdeční selhání se sníženou systolickou funkcí levé komory spolu s ACE inhibitory, diuretiky a případně srdečními glykosidy (další informace viz bod 5.1).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí

Dávka by měla být upravena individuálně.

Zahajovací dávka je 5 mg denně. V případě potřeby může být dávka zvýšena na 10 mg denně. Maximální doporučená dávka je 20 mg denně.

Léčba bisoprolol-fumarátem je obvykle dlouhodobá. Léčba nesmí být náhle ukončena, protože to může vést k přechodnému zhoršení onemocnění. Je doporučeno pozvolné snižování dávkování.

Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater

U pacientů s poruchou funkce jater nebo ledvin mírného až středně závažného stupně není normálně nutná žádná úprava dávkování.

U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 20 ml/min) a u pacientů se závažnými poruchami funkce jater nemá denní dávka překročit 10 mg.

Zkušenosti s použitím bisoprolol-fumarátu u pacientů podstupujících dialýzu jsou omezené; neexistují však důkazy svědčící pro potřebu změny dávkování.

Starší pacienti

Není nutná žádná úprava dávkování.

Pediatrická populace

S použitím u dětí nejsou k dispozici žádné zkušenosti a použití bisoprolol-fumarátu není tudíž u dětí doporučeno.

Dospělí

Standardní léčba chronického srdečního selhání zahrnuje ACE inhibitor (nebo blokátor receptoru pro angiotenzin v případě nesnášenlivosti ACE inhibitoru), beta-blokátor, diuretika a v případě potřeby srdeční glykosidy. Pacienti mají být při zahájení léčby bisoprolol-fumarátem stabilní (bez akutního srdečního selhání).

Je doporučeno, aby ošetřující lékař měl zkušenosti s léčbou chronického srdečního selhání.

Titrační fáze

Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání bisoprolol-fumarátem vyžaduje titrační fázi.

Léčba bisoprolol-fumarátem má být zahájena postupnou titrací dávky podle následujících kro­ků:

• – 1,25 mg denně po dobu 1 týdne; v případě dobré tolerance zvýšit na

• – 2,5 mg denně další týden; v případě dobré tolerance zvýšit na

• – 3,75 mg denně další týden; v případě dobré tolerance zvýšit na

• – 5 mg denně další 4 týdny; v případě dobré tolerance zvýšit na

• – 7,5 mg denně další 4 týdny; v případě dobré tolerance zvýšit na

• – 10 mg denně jako udržovací dávku.

Maximální doporučená dávka je 10 mg denně.

Během titrační fáze a následně se může objevit přechodné zhoršení srdečního selhání, hypotenze nebo bradykardie. Doporučuje se pečlivé monitorování životních funkcí (srdeční frekvence, krevní tlak). Příznaky se mohou objevit již během prvního dne po zahájení léčby.

Úprava léčby

Pokud není maximální doporučená dávka dobře tolerována, může být zváženo postupné snížení dávkování.

V případě přechodného zhoršení srdečního selhání, hypotenze nebo bradykardie je doporučeno přehodnocení dávkování současné léčby. Může být také nutné dočasně snížit dávku bisoprolol-fumarátu nebo zvážit jeho vysazení.

Znovuzahájení a/nebo titrace dávky bisoprolol-fumarátu by měly být zváženy vždy po stabilizaci pacienta.

Pokud je zvažováno vysazení léčby, je doporučeno snižovat dávku postupně, protože náhlé vysazení může vést k akutnímu zhoršení stavu pacienta.

Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater

Nejsou dostupné informace o farmakokinetice bisoprolol-fumarátu u pacientů s chronickým srdečním selháním a poruchou funkce jater nebo ledvin. Zvyšování dávky u těchto pacientů má být tedy prováděno se zvláštní opatrností.

Starší pacienti

Není nutná úprava dávkování.

Pediatrická populace

Není zkušenost s podáváním bisoprolol-fumarátu u dětí, proto není doporučeno podávat přípravek dětem.

Způsob podání

Perorální podání.

Tablety bisoprolol-fumarátu se užívají ráno, mohou se užívat zároveň s jídlem nebo nalačno a zapíjejí se tekutinou. Tablety se nekoušou, ani nežvýkají.

4.3 Kontraindikace

Bisoprolol-fumarát je kontraindikovaný u následujících sta­vů:

• – hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,

• – akutní srdeční selhání nebo dekompenzace srdečního selhání vyžadující i.v. inotropní terapii,

• – kardiogenní šok,

• – AV blok druhého nebo třetího stupně (bez pacemakeru),

• – syndrom chorého sinu,

• – sinoatriální blok,

• – symptomatická bradykardie,

• – symptomatická hypotenze,

• – těžké bronchiální astma nebo těžká chronická obstrukční plicní nemoc,

• – pozdní stádia periferního okluzivního onemocnění tepen nebo u těžké formy Raynaudova syndromu,

• – neléčený feochromocytom (viz bod 4.4),

• – metabolická acidóza.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zahájení léčby bisoprolol-fumarátem vyžaduje pravidelné monitorování. Přesné dávkování a způsob podání viz bod 4.2.

Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být ukončení léčby bisoprolol-fumarátem provedeno náhle, pokud to není jasně indikováno, protože to může vést k přechodnému zhoršení srdečního onemocnění (viz bod 4.2).

Bisoprolol-fumarát musí být používán s opatrností u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris a souvisejícím srdečním onemocněním.

Neexistují terapeutické zkušenosti s léčbou bisoprolol-fumarátem u pacientů se srdečním selháním při následujících stavech:

• – insulindependentní diabetes mellitus (typ I),

• – závažná porucha funkce ledvin,

• – závažná porucha funkce jater,

• – restriktivní kardiomyopatie,

• – vrozená srdeční vada,

• – hemodynamicky významná organická vada chlopní,

• – infarkt myokardu během posledních 3 měsíců.

Bisoprolol-fumarát musí být podáván s opatrností u následujících sta­vů:

• – tendence k bronchospasmu (bronchiální astma, obstrukční choroba bronchopulmonální),

• – diabetes mellitus s vysokým kolísáním hladin krevního cukru; mohou být maskovány příznaky hypoglykemie (např. tachykardie, palpitace nebo pocení),

• – přísná redukční dieta,

• – probíhající desenzibilizační terapie. Podobně jako jiné beta-blokátory, může bisoprolol-fumarát zvyšovat citlivost k alergenům jakož i zvyšovat závažnost anafylaktických reakcí. Podání epinefrinu nemusí mít vždy očekávaný terapeutický účinek.

• – AV blok prvního stupně,

• – Prinzmetalova angina,

– okluzívní onemocnění periferních arterií (zhoršení obtíží se může objevit zvláště na začátku léčby).

Pacienti s lupénkou nebo s anamnézou lupénky mají být léčeni beta-blokátory (např. bisoprolol-fumarátem) po pečlivém zvážení přínosů a rizik.

Při léčbě bisoprolol-fumarátem mohou být maskovány příznaky thyreotoxikózy.

U pacientů s feochromocytomem nesmí být bisoprolol-fumarát podáván dříve než po blokádě alfa-adrenergních receptorů.

U pacientů podstupujících celkovou anestézii snižují beta-blokátory výskyt arytmií a myokardiální ischemii během indukce a intubace a pooperační fáze. V současné době se doporučuje pokračovat v udržování beta-blokády v průběhu operace. Anesteziolog musí být informován o beta-blokádě z důvodu možnosti interakcí s jinými léky, kdy by mohly vzniknout bradyarytmie, zeslabení reflexní tachykardie a snížení reflexní kompenzace krevních ztrát. Pokud je vysazení beta-blokátorů považováno za nutné před operací, má být provedeno postupně a má být dokončeno 48 hodin před anestézií.

Ačkoli kardioselektivní (beta1) beta-blokátory mohou mít menší vliv na plicní funkce než neselektivní betablokátory (stejně jako všechny ostatní betablokátory), je třeba se vyhnout jejich používání u pacientů s obstrukční plicní nemocí, pokud k jejich použití není klinický důvod. Pokud takový důvod existuje, je možno přípravek s opatrností podat. U pacientů s obstrukční plicní nemocí má být léčba bisoprolol-fumarátem zahájena nejnižší možnou dávkou a pacienti mají být pečlivě monitorování s ohledem na nové příznaky (např. dušnost, netolerance zátěže, kašel).

V případě bronchiálního astmatu nebo obstrukčního onemocnění dýchacích cest, které může způsobit symptomy, je doporučeno souběžně podávat bronchodilatační terapii. Ojediněle se u pacientů s astmatem může zvýšit rezistence dýchacích cest, proto může být potřeba zvýšit dávku beta2-mimetik.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nedoporučované kombinace:

• – Antiarytmika třídy I (např. disopyramid, chinidin, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon):

• – Antagonisté kalcia typu verapamilu a v menší míře typu diltiazemu: Negativní vliv na kontraktilitu a na AV převod. Intravenózní podání verapamilu u pacientů léčených beta-blokátory může způsobit těžkou hypotenzi a AV blok.

• – Centrálně působící antihypertenziva (např. klonidin, methyldopa, moxonodin, rilmenidin): Současné užívání centrálně působících antihypertenziv může zhoršit srdeční selhání snížením centrálního tonu sympatiku (snížení tepové frekvence a srdečního výdeje, vazodilatace). Náhlé vysazení, zvláště před ukončením léčby beta-blokátory, může zvýšit riziko „rebound“ hypertenze.

Kombinace, které je třeba použít s opatrností:

• – Antiarytmika třídy I (např. disopyramid, chinidin, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon): Účinek na dobu AV převodu může být potencován a negativní inotropní účinek může být zvýšen.

• – Antagonisté kalcia typu dihydropyridinu (např. nifedipin, felodipin a amlodipin): Současné užívání může zvýšit riziko hypotenze a nelze vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení funkce komor jako pumpy u pacientů se srdečním selháním.

• – Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): Účinek na dobu AV převodu může být potencován.

• – Topické beta-blokátory (např. oční kapky pro léčení glaukomu) mohou mít aditivní systémové účinky.

• – Parasympatomi­metika: Současné užití může prodloužit dobu AV převodu a zvýšit riziko bradykardie.

• – Insulin a perorální antidiabetika: Zesílení hypoglykemického účinku. Blokáda beta-adrenoreceptorů může maskovat příznaky hypoglykemie.

• – Anestetika: Oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (další informace o celkové anestézii viz také bod 4.4).

• – Digitalisové glykosidy: Snížení tepové frekvence, prodloužení doby AV převodu.

• – Nesteroidní antiflogistika (NSAID): NSAID mohou snížit hypotenzivní účinek bisoprolol-fumarátu.

• – Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): Kombinace s bisoprolol-fumarátem může snížit účinek obou látek.

• – Sympatomimetika, která aktivují jak beta tak alfa-adrenoreceptory (např. noradrenalin, adrenalin): Kombinace s bisoprolol-fumarátem může demaskovat vazokonstrikční účinky těchto látek, zprostředkované alfa-adrenoreceptory, a vyvolat zvýšení krevního tlaku a exacerbaci intermitentní klaudikace. Tyto interakce jsou pravděpodobnější u neselektivních beta-blokátorů.

• – Současné použití s antihypertenzivy a rovněž s jinými léčivými přípravky, které snižují krevní tlak (např. s tricyklická antidepresiva, barbituráty, fenothiaziny), může zvýšit riziko hypotenze.

Kombinace vyžadující pozornost:

• – Meflochin: Zvýšené riziko bradykardie.

• – Inhibitory monoaminooxidázy (s výjimkou inhibitorů MAO-B): Zvýšený hypotenzní účinek beta-blokátorů, ale také zvýšené riziko hypertenzní krize.

4.6   Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Bisoprolol-fumarát má farmakologické účinky, které mohou negativně ovlivnit těhotenství a/nebo plod/novorozence. Všeobecně beta-blokátory snižují perfúzi placenty, což bývá spojováno s retardací růstu plodu, intrauterinním úmrtím, potratem nebo předčasným porodem. Nežádoucí účinky (např. hypoglykemie a bradykardie) se mohou objevit u plodu nebo novorozence. Jestliže je léčba beta-blokátory nutná, upřednostňuje se léčba selektivními blokátory beta1-adrenoreceptorů.

Bisoprolol-fumarát se nemá v těhotenství užívat, pokud to není nezbytně nutné. Jestliže se terapie bisoprolol-fumarátem považuje za nutnou, je třeba monitorovat uteroplacentální krevní průtok a růst plodu. V případě škodlivých účinků na těhotenství nebo plod je třeba zvážit alternativní léčbu. Novorozence je nutno pečlivě sledovat. Příznaky hypoglykemie a bradykardie se obvykle dají očekávat v průběhu prvních tří dnů.

Kojení

Nejsou k dispozici žádné údaje o tom, zda se bisoprolol-fumarát vylučuje do lidského mateřského mléka nebo o bezpečnosti expozice bisoprolol-fumarátu u dětí. Proto se kojení v průběhu léčby bisoprolol-fumarátem nedoporučuje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Ve studii s pacienty s ischemickou chorobou srdeční neovlivnil bisoprolol-fumarát schopnost řídit motorové vozidlo. Avšak vzhledem k individuálním odchylkám v reakci na přípravek může být schopnost řídit motorová vozidla nebo obsluhovat stroje ovlivněna. To je třeba zvážit zvláště při zahájení léčby a při změně dávkování a rovněž v kombinaci s alkoholem.

4.8 Nežádoucí účinky

Pro charakteristiku frekvence výskytu nežádoucích účinků platí tato terminologie: velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), méně časté (>1/1 000 až <1/100), vzácné (>1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Psychiatrické poruchy

Méně časté: Poruchy spánku, deprese.

Vzácné: Noční můry, halucinace.

Poruchy nervového systému

Časté: Závratě*, bolesti hlavy*.

Vzácné: Synkopa.

Poruchy oka

Vzácné: Snížená tvorba slz (nutno vzít v úvahu u pacientů s kontaktními čočkami).

Velmi vzácné: Konjunktivitida.

Poruchy ucha a labyrintu

Vzácné: Poruchy sluchu.

Srdeční poruchy

Velmi časté: Bradykardie.

Časté: Zhoršení stávajícího srdečního selhání.

Méně časté: Poruchy AV převodu.

Cévní poruchy

Časté: Pocit chladu nebo necitlivosti v končetinách.

Méně časté: Hypotenze.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Méně časté: Bronchospasmus u pacientů s bronchiálním astmatem anebo s obstrukční plicní

nemocí v anamnéze.

Vzácné: Alergická rinitida.

Gastrointestinální poruchy

Časté: Gastrointestinální potíže, jako je nevolnost, zvracení, průjem, zácpa.

Poruchy jater a žlučových cest

Vzácné: Hepatitida.

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Vzácné: Reakce z přecitlivělosti, jako je svědění, zčervenání, vyrážka.

Velmi vzácné: Beta-blokátory mohou vyvolat nebo zhoršit lupénku anebo vyvolat vznik lupénce podobné vyrážky, alopecie.

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Méně časté: Svalová slabost a křeče.

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Vzácné: Poruchy potence.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Časté: Asthenie, únava.

Vyšetření

Vzácné: Zvýšené hladiny triglyceridů, zvýšené hladiny jaterních enzymů (ALT, AST).

* Platí pouze pro hypertenzi nebo anginu pectoris: Tyto příznaky se vyskytují zvláště na začátku léčby. Jsou obvykle mírné a obvykle odezní během 1–2 týdnů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10;

webové stránky:

4.9 Předávkování

Příznaky

Nejčastější příznaky, které je možné očekávat po předávkování beta-blokátory, jsou bradykardie, hypotenze, bronchospasmus, akutní srdeční nedostatečnost a hypoglykemie. Zatím nejsou zkušenosti s předávkováním bisoprolol-fumarátem u pacientů s chronickým srdečním selháním. Bylo zaznamenáno jen několik případů předávkování bisoprolol-fumarátem (maximální dávka 2 000 mg) u pacientů s hypertenzí a/nebo ischemickou chorobou srdeční projevující se bradykardií a/nebo hypotenzí. U všech těchto pacientů došlo k úpravě stavu.

Existuje široká interindividuální variabilita citlivosti na jednorázově podanou vysokou dávku bisoprolol-fumarátu, a pacienti se srdečním selháním jsou pravděpodobně velmi citliví.

Léčba

V případě předávkování je obecně potřeba léčbu bisoprolol-fumarátem přerušit a zahájit podpůrnou a symptomatickou léčbu. Omezené údaje naznačují, že bisoprolol-fumarát je obtížně dialyzovatelný.

Na základě očekávaných farmakologických účinků a doporučení pro jiné beta-blokátory jsou v případě klinických známek předávkování doporučené následující postupy:

• – Bradykardie: Podat intravenózně atropin. Jestliže odpověď není dostatečná, je možné opatrně podat isoprenalin nebo jinou látku s pozitivně chronotropními vlastnostmi. Za určitých podmínek může být nutné zavést transvenózně pacemaker.

• – Hypotenze: Je třeba podat i.v. tekutiny a vazopresorické látky. Vhodný může být intravenózně podaný glukagon.

• – AV-blok (druhého a třetího stupně): Pacienty je třeba pečlivě monitorovat a léčit infuzí isoprenalinu anebo transvenózním zavedením srdečního pacemakeru.

• – Akutní zhoršení srdečního selhání: Podat i.v. diuretika, látky s pozitivně inotropním účinkem, vazodilatancia.

• – Bronchospasmus: Zavést terapii bronchodilatátory, např. isoprenalinem, beta2-sympatomimetiky a/nebo aminofylinem.

• – Hypoglykemie: Podat i.v. glukózu.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Beta-blokátory, selektivní, ATC kód: C07AB07.

Mechanismus účinku

Bisoprolol-fumarát je vysoce selektivní blokátor beta1-adrenergních receptorů bez vnitřní sympatomimetické aktivity (ISA) a membrány stabilizujícího efektu (MSA). Afinita k beta2-receptorům hladké svaloviny bronchů a cév a beta2-receptorům ovlivňujícím metabolickou regulaci je nízká. Proto se obecně neočekává, že by bisoprolol-fumarát ovlivnil rezistenci dýchacích cest anebo metabolické účinky zprostředkované beta2-receptory. Jeho beta1-selektivita přesahuje terapeutické rozmezí.

Klinická účinnost a bezpečnost

Celkem 2 647 pacientů bylo zařazeno do studie CIBIS II. 83 % (n = 2 202) mělo srdeční selhání třídy NYHA III a 17 % (n = 445) třídy NYHA IV. Všichni měli stabilizované chronické srdeční selhání (ejekční frakce < 35 %, na základě echokardiografie). Celková mortalita se snížila ze 17,3 % na 11,8 % (relativní snížení o 34 %). Bylo pozorováno snížení počtu náhlých úmrtí (3,6 % oproti 6,3 %, relativní snížení o 44 %) a snížení počtu episod srdečního selhání vyžadujících hospitalizaci (12 % oproti 17,6 %, relativní snížení o 36 %). Bylo též zjištěno významné zlepšení funkčního stavu podle klasifikace NYHA. V průběhu zahájení léčby a během titrační fáze se vyskytly hospitalizace pro bradykardii (0,53 %), hypotenzi (0,23 %) a akutní dekompenzaci (4,97 %), nebyly však častější než v placebové skupině (0 %, 0,3 % a 6,74 %). Počet cévních mozkových příhod fatálních nebo s trvalými následky během celkové doby studie byl 20 ve skupině léčených bisoprolol-fumarátem a 15 ve skupině s placebem.

Studie CIBIS III sledovala 1 010 pacientů ve věku > 65 let s mírným až středně těžkým chronickým srdečním selháním (NYHA třídy II nebo III) a s ejekční frakcí levé komory < 35 %, kteří dosud nebyli léčeni ACE inhibitory, beta-blokátory ani blokátory angiotenzinového receptoru. Pacienti byli léčeni kombinací bisoprolol-fumarátu a enalaprilu po dobu 6–24 měsíců po předchozí úvodní šestiměsíční léčbě bisoprolol-fumarátem nebo enalaprilem.

Byl zaznamenán trend směrem k vyššímu výskytu zhoršení srdečního selhání, když byl bisoprolol-fumarát podáván jako úvodní šestiměsíční léčba. V analýze „per protocol“ nebyly prokázány horší výsledky, když bisoprolol-fumarát byl použit jako první, oproti výsledkům, kdy jako první byl použit enalapril, obě strategie zahájení léčby chronického srdečního selhávání vykázaly podobnou frekvenci primárního kombinovaného kritického bodu hodnocení, úmrtí a hospitalizace, ke konci studie (32,4 % ve skupině s bisoprolol-fumarátem oproti 33,1 % ve skupině s enalaprilem jako prvním léčivem, v populaci „per protocol“). Studie ukázala, že bisoprolol-fumarát se může použít také u starších pacientů s mírným až středním stupněm chronického srdečního selhávání.

Tak jako u ostatních beta1-sympatolytik je mechanismus působení u hypertenze nejasný. Je však známo, že bisoprolol-fumarát výrazně snižuje aktivitu reninu v plazmě.

Bisoprolol-fumarát snižuje odpověď na sympatoadrenální aktivitu prostřednictvím blokády srdečních beta-receptorů. To vyvolává snížení srdeční frekvence a kontraktility, čímž se sníží nároky srdečního svalu na přívod kyslíku, což je požadovaný účinek u anginy pectoris (ischemické choroby srdeční). Při akutním podání pacientům s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhání bisoprolol-fumarát snižuje tepovou frekvenci a tepový objem, a tím i minutový srdeční objem a spotřebu kyslíku. Při dlouhodobém podávání se snižuje počáteční zvýšená periferní rezistence.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Bisoprolol-fumarát se téměř úplně absorbuje z gastrointes­tinálního traktu. Má velmi malý first-pass efekt v játrech (asi 10 %), jeho absolutní biologická dostupnost po perorálním podání je přibližně 90 %.

Distribuce

Vazba bisoprolol-fumarátu na plazmatické bílkoviny je přibližně 30 %. Distribuční objem je 3,5 l/kg. Celková clearance je přibližně 15 l/h. Biologický poločas (10–12 hodin) umožňuje 24hodinový účinek bisoprolol-fumarátu při dávkování 1krát denně.

Biotransformace a eliminace

Bisoprolol-fumarát se z těla vylučuje dvěma cestami. 50 % se metabolizuje v játrech na inaktivní metabolity, které se pak vylučují ledvinami. Zbývajících 50 % se ledvinami vylučuje v nezměněné formě.

Protože je bisoprolol-fumarát eliminován ledvinami a játry ve stejném poměru, obvykle není nutná úprava dávkování u pacientů s poruchou funkce jater nebo ledvin.

U pacientů s chronickým srdečním selháváním (NYHA třída III) jsou plazmatické hladiny bisoprolol-fumarátu vyšší a poločas delší ve srovnání se zdravými dobrovolníky. Maximální koncentrace v plazmě za rovnovážného stavu je 64 ± 21 ng/ml při každodenní dávce 10 mg a poločas je 17 ± 5 hodin.

Linearita/neli­nearita

Bisoprolol-fumarát má lineární, na věku nezávislou kinetiku.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity nebo kancerogenity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.

Ve studiích reprodukční toxicity neměl bisoprolol-fumarát žádný vliv na fertilitu nebo reprodukci. Podobně jako ostatní beta-blokátory i bisoprolol-fumarát měl ve vysokých dávkách toxické účinky na matku (vyvolal snížení příjmu potravy a snížení tělesné hmotnosti) a na embryo/plod (zvýšená incidence resorpcí, snížená tělesná hmotnost potomstva, zpomalený fyzický vývoj), nebyl však teratogenní.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Granulovaná mikrokrystalická celulosa

Mikrokrystalická celulosa

Krospovidon

Magnesium-stearát

Biso 2,5 mg

Žlutý oxid železitý (E172)

Biso 10 mg

Žlutý oxid železitý (E172)

Červený oxid železitý (E172)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

Biso 2,5 mg: 4 roky.

Biso 5 mg: 3 roky.

Biso 10 mg: 4 roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

OPA/Al/PVC // Al blistr, krabička.

Velikost balení: 30, 60, 100 nebo 500 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

PRO.MED.CS Praha a.s., Telčská 377/1, Michle, 140 00 Praha 4, Česká republika

8.   REGISTRAČÍ ČÍSLO(A)

Biso 2,5 mg: 41/471/14-C

Biso 5 mg: 41/472/14-C

Biso 10 mg: 41/473/14-C

Další informace o léčivu BISO

Jak se BISO podává: perorální podání - tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 30

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
PRO.MED.CS Praha a.s., Praha
E-mail: vpois@promedcs.com
Telefon: +420 497 771 704, +420 241 013 111