1.

2.

3.

1.

BETAXA 20

potahované tablety

2.

BETAXA 20 : betaxololi hydrochloridum 20 mg v jedné potahované tabletě.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

Potahovaná tableta.

Vzhled:

BETAXA 20: kulaté oranžové potahované tablety, vypouklé na obou stranách, s dělicí rýhou.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba arteriální hypertenze.

Profylaktická léčba stabilní námahové anginy pectoris.

Přípravek je určen k léčbě dospělých pacientů.

4.2 Dávkování a způsob podání

Arteriální hypertenze

Obvyklá dávka je 1 tableta přípravku BETAXA 20 jednou denně.

Stabilní námahová angina pectoris

Obvyklá dávka je 1 tableta přípravku BETAXA 20 jednou denně. U některých pacientů (např. u pacientů s chronickou obstrukční plicní chorobou) je vhodné začít léčbu nižší dávkou 10 mg/den. V některých případech je nutno zvýšit denní dávku až na 40 mg.

Přípravek se užívá vždy ve stejnou denní dobu, nejlépe ráno.

Dávkování u pacientů s jaterním nebo ledvinným selháním:

• – U pacientů s ledvinným selháním (kreatininová clearance do 20 ml/min.) není třeba upravovat denní dávku, ale doporučuje se klinické sledování na začátku léčby, dokud není dosaženo vyrovnaných plasmatických hladin léku (v průměru za 4 dny).

• – U pacientů v dialyzačním programu (hemodialýza nebo peritoneální dialýza) je doporučená denní dávka na začátku léčby 10 mg/den bez ohledu na frekvenci a dobu dialýzy.

• – U pacientů s jaterním selháním není třeba upravovat dávku. Doporučuje se pečlivé klinické sledování na začátku léčby.

4.3 Kontraindikace

• – těžká forma astmatu a chronické obstrukční choroby plic

• – selhání srdce nezvládnutelné léčbou

• – kardiogenní šok

• – atrioventrikulární blok druhého a třetího stupně u pacientů bez pacemakeru

• – Prinzmetalova variantní angina pectoris

• – sinoatriální dysfunkce (včetně sinoatriální blokády)

• – bradykardie (< 45–50 tepů za minutu)

• – těžké formy Raynaudova syndromu a periferní arteriální poruchy

• – neléčený feochromocytom

• – hypotenze

• – hypersenzitivita na betaxolol nebo pomocné látky

• – v minulosti překonaná anafylaktická reakce

• – kombinace s floktafeninem (viz 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy formy interakce)

• – kombinace se sultopridem

• – metabolická acidóza.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U pacientů s anginou pectoris nesmí být léčba nikdy přerušena náhle: náhlé přerušení léčby může zapříčinit vážné poruchy rytmu, infarkt myokardu nebo náhlou smrt.

Přerušení léčby

Léčba nesmí být náhle přerušena, zvlášť u pacientů s koronárním srdečním onemocněním.

Dávka musí být snižována postupně, např. během jednoho až dvou týdnů. Pokud je třeba, zahajuje se současně se snižováním dávky Betaxy náhradní terapie jiným antianginózním přípravkem, aby se zabránilo jakémukoli o zhoršení anginy pectoris.

Astma a chronické obstrukční poruchy plic

Betablokátory se mohou podávat pouze k léčbě lehkých forem, měla by být dána přednost kardioselektivním betablokátorům v co nejnižších dávkách. Před a po zahájení léčby se doporučuje provést funkční plicní vyšetření.

Vyskytne-li se během léčby astmatický záchvat, mohou se použít B2 – selektivní

bronchodilatancia.

Selhání srdce

U pacientů se srdečním selháním, které je kontrolováno léčbou, se může v případě potřeby betaxolol podat v postupně se zvyšující velmi nízké dávce a pod přísným dohledem lékaře.

Bradykardie

Dávka musí být snížena, je-li srdeční frekvence u pacienta v klidu menší než 50–55 tepů za minutu a vyskytují-li se symptomy spojené s bradykardií.

Atrioventrikulární blok I. stupně

Kvůli negativnímu dromotropnímu účinku betablokátorů by se měl betaxolol podávat s opatrností u pacientů s AV blokem I. stupně.

Prinzmetalova variantní angina pectoris

Počet a trvání anginózních záchvatů může být zvýšen betablokátory u pacientů s Prinzmetalovou formou anginy pectoris.Kardi­oselektivní betablokátory mohou být užity u lehkých forem a u smíšených forem a za situace, kdy je současně podávána vazodilatační lát­ka.

Periferní arteriální poruchy

Betablokátory mohou zapříčinit zhoršení u pacientů trpících na periferní arteriální poruchy (Raynaudův syndrom nebo choroba, vaskulitida nebo chronická ischemická choroba dolních končetin).

Feochromocytom

Použití betablokátorů v léčbě sekundární hypertenze způsobené feochromocytomem vyžaduje přísnou kontrolu krevního tlaku pacienta.

Použití u dětí

Bezpečnost a účinnost betaxololu u dětí nebyla dosud stanovena, proto není užití betaxololu u dětí doporučeno.

Geriatričtí pacienti

U geriatrických pacientů je potřebné zabezpečit, aby se léčba zahájila nízkou dávkou za zvýšené kontroly klinického stavu.

Pacienti s renálním selháním

U pacientů s renálním selháním by měla být dávka upravena podle koncentrace kreatininu v séru pacienta nebo clearance kreatininu (viz 4.2 Dávkování a způsob podání).

Diabetičtí pacienti

Úvodní příznaky hypoglykémie mohou být maskovány, zvlášť tachykardie, palpitace a pocení.

Pacient musí být poučen o nutnosti sledovat hladinu krevního cukru v kratších intervalech, zvláště na začátku léčby.

Psoriáza

Prospěch z užívání betablokátorů u pacientů s psoriázou musí být pečlivě zvážen, protože mohou způsobit zhoršení psoriázy.

Alergické reakce

U pacientů se sklonem k závažné anafylaktické reakci jakéhokoli původu, zvlášť u kontrastních látek obsahujících jód nebo floktafeninu nebo v průběhu desenzibilizační terapie, může vést léčba betablokátory k exacerbaci alergické reakce a k rezistenci na léčbu adrenalinem podávaným v běžných dávkách.

Celková anestézie

Betablokátory zeslabují reflexní tachykardii a zvyšují riziko hypotenze. Pokračování léčby betablokátory snižuje riziko arytmií, ischémie myokardu a hypertenzních kri­zí.

Anesteziologové by měli být informováni o tom, že se pacient léčí betablokátory.

• – Je-li potřebné přerušit léčbu betablokátory, považuje se za dostatečnou dobu k dosažení citlivosti na katecholaminy 48hodinový interval.

• – U některých pacientů nemůže být léčba přerušena:

• – Je potřebné myslet na riziko anafylaktické reakce.

Oftalmologie

B – adrenergní blokáda snižuje nitrooční tlak a může znesnadnit screeningové vyšetření glaukomu. Oftalmolog by měl být informován, že pacient užívá betaxolol. Pacienti s celkovou a intraokulární léčbou betablokátory by měli být monitorováni kvůli možnému aditivnímu účinku.

Tyreotoxikóza

Betablokátory pravděpodobně maskují kardiovaskulární příznaky tyreotoxikóza.

Sportovci

U sportovců by se měla soustředit pozornost na skutečnost, že tento přípravek obsahuje aktivní substanci, která může způsobit pozitivní reakci testů během antidopingové kontroly.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kontraindikované kombinace

Floktafenin

V případě floktafeninem indikovaného šoku nebo hypotenze, betablokátory snižují kardiovaskulární kompenzační reakce.

Sultoprid

Poruchy automacie (excesivní bradykardie) v důsledku aditivního bradykardii indukujícího účinku.

Kombinace, které se nedoporučují

Amiodaron

Poruchy kontraktility, automacie a vodivosti (potlačení kompenzační reakce sympatiku).

Digitalisové glykosidy

Kombinace, která může prodloužit dobu atrioventriku­lárního vedení nebo vést k bradykardii.

Kombinace vyžadující pozornost

Anestetika s prchavými halogeny

Betablokátory snižují kardiovaskulární kompenzační reakce. (B-adrenergní inhibice může být odstraněna během intervence použitím betamimetik.)

Nedoporučuje se však přerušit podání p-blokátoru. Anesteziolog musí být informován o léčbě betablokátory.

Blokátory kalciového kanálu (bepridil, diltiazem, verapamil, mibefradil)

Poruchy automacie (excesivní bradykardie, zástava sinusového uzlu), poruchy sinoatriálního nebo atrioventriku­lárního vedení a srdeční selhání (synergický efekt).

Antiarytmika (propafenon a třída 1a: chinidin, hydroxychinidin a disopyramid)

Poruchy kontraktility, srdeční automacie a poruchy vedení (potlačení kompenzační reakce sympatiku).

Baklofen

Zvýšený antihypertenzívní účinek.

Měl by být sledován krevní tlak a v případě nutnosti upravena dávka antihypertenziva.

Inzulín a hypoglykemické sulfonamidy

Všechny betablokátory mohou maskovat některé symptomy hypoglykémie, např. palpitace a tachykardii.

Pacient musí být o této skutečnosti informován a musí být poučen o nutnosti sledovat hladinu krevního cukru v kratších intervalech, zvláště na začátku léčby.

Lidokain

Byly popsány interakce s propranololem, metoprololem a nadololem.

Zvýšení plazmatické koncentrace lidokainu s možným zvýšením neurologických a kardiologických nežádoucích účinků (snížený metabolizmus lidokainu v játrech).

Dávka lidokainu by měla být upravena. Během léčby betablokátory a po jejich vysazení by mělo být prováděno klinické a elektrokardio­grafické monitorování a sledování plazmatické koncentrace lidokainu.

Kontrastní látky obsahující jód

V případě šoku nebo hypotenze způsobené kontrastními látkami obsahujícími jód způsobují betablokátory snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí.

Kdykoli je to možné, měla by se léčba betablokátory vysadit před radiodiagnostickým kontrastním vyšetřením. Je-li potřebné pokračovat v léčbě, měl by mít lékař k dispozici přístroje potřebné pro intenzivní péči.

Kombinace, které je potřebné zvážit

Nesteroidní antirevmatika

Snížení antihypertenzívního účinku (inhibice prostaglandinů nesteroidními antirevmatiky a retence vody a sodíku u NSAIDs, která jsou pyrazolovými deriváty).

Blokátory kalciového kanálu: dihydropyridiny jako nifedipin

Hypotenze, selhání srdce u pacientů s latentním nebo dekompenzovaným selháním srdce (negativní inotropní účinek dihydropyridinů in vitro, který závisí na příslušném produktu a pravděpodobně zvyšuje negativně inotropní účinek betablokátorů). Léčba betablokátory může také minimalizovat reflexní reakci sympatiku po excesivní hemodynamické zátěži.

Imipraminová antidepresiva (tricyklická), neuroleptika

Zvýšený antihypertenzívní účinek a riziko posturální hypotenze (aditivní účinek).

Kortikosteroidy a tetrakosaktidy

Snížený antihypertenzívní účinek (retence vody a sodíku u kortikosteroidů).

Meflochin

Riziko bradykardie (aditivní bradykardii indukující účinek).

Sympatomimetika

Riziko snížení účinku betablokátorů.

4.6 Těhotenství a kojení

Těhotenství

Teratogenicita

U zvířat nebyl detekován teratogenní účinek. Dosud nebyl teratogenní účinek zaznamenán ani u lidí a výsledky z kontrolovaných studií neprokázaly žádné poškození plodu.

Betablokátory snižují placentární perfuzi, což může vést k intrauterinní smrti plodu, potratům a předčasným porodům. Navíc se mohou vyskytnout nežádoucí účinky (zejména hypoglykémie a bradykardie).

Neonatální období

Účinek betablokátorů přetrvává u novorozenců několik dní po porodu léčené matky.

Existuje zvýšené riziko srdečních a plicních komplikací v postnatálním období. Pokud se vyskytne srdeční selhání, je nutná hospitalizace novorozence na JIP (viz 4.9 Předávkování), kde se musí předejít použití plazmatických expandérů (riziko akutního pulmonálního edému). Rovněž byla hlášena bradykardie, respirační obtíže a hypoglykémie. Na základě uvedeného se doporučuje sledovat novorozence (srdeční frekvence, glykémie) na neonatologické jednotce intenzivní péče během prvních 3–5 dní po porodu.

Použití betaxololu během těhotenství není doporučeno, pokud terapeutický zisk nepřevažuje možná rizika.

Kojení

Betaxolol je vylučován do mateřského mléka. (viz 5.1 Farmakoki­netické vlastnosti). Riziko výskytu hypoglykémie a bradykardie nebylo zkoumáno, proto se z důvodů bezpečnosti kojení během léčby nedoporučuje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek může způsobit závratě a únavu, proto je potřebná zvýšená opatrnost při užívání léčiva řidiči motorových vozidel nebo při obsluhování pracovních strojů.

4.8 Nežádoucí účinky

V následující tabulce jsou shrnuty nežádoucí účinky betaxololu rozdělené do skupin podle terminologie MedDRA s uvedením frekvence výskytu: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1 000 až <1/100); vzácné (>1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit):

• V průběhu léčby betaxololem může dojít k poruchám lipidového metabolizmu (snížení HDL-cholesterolu, zvýšení triglyceridů).

4.9 Předávkování

Příznaky předávkování: bradykardie, hypotenze, bronchospazmus, akutní srdeční selhání.

• V případě bradykardie nebo výrazného poklesu krevního tlaku by měly být podány:

o atropin, 1–2 mg i. v.

o glukagon 1 mg, opakovat podle potřeby

o následně, je-li třeba, isoprenalin 25 ^g ve formě pomalé injekce nebo dobutamin v dávce 2,5–10 Lig/kg/mni.

V případě kardiální dekompenzace u novorozenců narozených matkám, které byly léčeny betablokátory:

o glukagon 0,3 mg/kg

o hospitalizace na JIP

o isoprenalin a dobutamin: prodloužená léčba a celkově vysoké dávky vyžadující speciální sledování.

5 FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterape­utická skupina: antihypertenzivum, sympatolytikum.

ATC kód: C07AB05

Mechanizmus účinku:

Betaxolol je kardioselektivní blokátor B-receptorů s prodlouženou účinností, bez vnitřní sympatomimetické aktivity a s malým membrány stabilizujícím účinkem. Dávky používané u pacientů nemají výrazné kardiodepresivní účinky.

Protože se jedná o selektivní blokátor B-receptorů, tj. kardioselektivní, betaxolol neinterferuje ani se sacharidovým metabolismem ani s bronchodilatačním účinkem betamimetik. Betaxolol upravuje výkyvy tlaku krve způsobené námahou a stresem. Betaxolol nesnižuje vylučování sodíku ledvinami.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání se absorbuje kompletně a rychle. Efekt prvního průchodu játry (first-pass-effect) je velmi nízký. Biologická dostupnost je vysoká, kolem 85 % a vede ke slabým inter- a intraindividuálním výkyvům koncentrace v krvi v průběhu chronické léčby.

Asi 50 % betaxololu se váže na plazmatické proteiny, čímž se snižuje riziko lékových interakcí.

Metabolizmus

Distribuční objem je asi 6 l/kg. V organizmu se většina betaxololu metabolizuje na inaktivní produkty, 10–15 % se vylučuje močí v nezměněné formě. Aktivní metabolity jsou též kardioselektivní.

Eliminace

Betaxolol má plasmatický poločas eliminace 15–20 hodin, což umožňuje podávání jednou denně.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

V předklinických studiích nebyla prokázána mutagenita ani kancerogenita betaxololu. Studie na zvířatech neprokázaly teratogenní účinek betaxololu. U lidských jedinců není k dispozici dostatek údajů. Prozatím nejsou důkazy o možném teratogenním potenciálu betaxololu.

Dlouhodobé studie na některých živočišných druzích prokázaly, že betaxolol je bezpečný lék s velkým terapeutickým rozsahem.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1. Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulosa, koloidní bezvodý oxid křemičitý, magnesium-stearát, sodná sůl kroskarmelosy ,potahová soustava sepifim 752 bílá (hypromelosa, mikrokrystalická celulosa, makrogol stearát, oxid titaničitý) a sepifilm 3011 oranžová (hypromelosa, mikrokrystalická celulosa, makrogol stearát, oxid titaničitý, hlinitý lak oranžové žluti).

6.2. Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3. Doba použitelnosti

4 roky.

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte vnitřní obal v krabičce při teplotě do 25°C, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5. Druh obalu a velikost balení

Průhledný PVC/PVDC/Alu blistr, krabička.

Velikost balení: 10 potahovaných tablet (1 × 10)

30 potahovaných tablet (3 × 10)

60 potahovaných tablet (6 × 10)

100 potahovaných tablet (10 × 10)

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Takeda GmbH, Konstanz, Německo

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

BETAXA 20: 58/343/03-C

Další informace o léčivu BETAXA 20

Jak se BETAXA 20 podává: perorální podání - potahovaná tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 100

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Takeda GmbH, Konstanz
E-mail: info-cz@takeda.com
Telefon: +420 234 722 722