4.1 Terapeutické indikace

Zolpidem je indikován ke krátkodobé léčbě nespavosti u dospělých v případech, kdy je nespavost vysilující nebo vede k těžkému rozrušení pacienta.

Benzodiazepiny nebo látky příbuzné benzodiazepinům jsou indikovány pouze v případě, kdy je nespavost závažná, zneschopňuje nebo vede k těžkému stresu nemocného.

4.2 Dávkování a způsob podávání

Léčba by měla být co nejkratší. Obecně se délka léčby pohybuje mezi několika dny až dvěma týdny, nejdéle čtyři týdny včetně postupného vysazování. Vysazování přípravku by mělo být individuální.

V některých případech může být nutné prodloužení léčby na dobu překračující maximální délku léčby, v takovém případě je nutné znovu přehodnotit stav pacienta.

Přípravek se užívá těsně před ulehnutím a zapíjí se tekutinou.

Dospělí

Dávku je nutno užít najednou a neužívat další během téže noci.

Doporučená denní dávka pro dospělé je 10 mg a užívá se bezprostředně před spaním. Je třeba podávat nejnižší účinnou denní dávku zolpidemu a maximální denní dávka nesmí překročit 10 mg.

Starší lidé

Starší nebo oslabení nemocní mohou být k účinkům zolpidemu zvláště citliví, v těchto případech se doporučuje podání pouze 5 mg. Tuto dávku je možno zvýšit na 10 mg pouze v případě, že je klinická odpověď nedostatečná a přípravek je dobře snášen. Celková dávka zolpidemu by neměla přesáhnout 10 mg u žádného pacienta..

Pacienti s jaterní insuficiencí

U pacientů s jaterní insuficiencí nedochází k tak rychlé eliminaci přípravku jako u zdravých jedinců, v těchto případech se doporučuje podání pouze 5 mg. Tuto dávku je možno zvýšit na 10 mg pouze v případě, že je klinická odpověď nedostatečná a přípravek je dobře snášen.

U žádného pacienta by celková denní dávka neměla překročit 10 mg.

Pediatrická populace

Vzhledem k nedostatku dat, která by podpořila užití v této věkové skupině, se zolpidem nedoporučuje podávat dětem a dospívajícím do 18 let. Dostupné výsledky placebem kontrolovaných studií jsou uvedeny v bodě 5.1.

4.3 Kontraindikace

Těžká jaterní nedostatečnost
Hypersenzitivita na zolpidem nebo na kteroukoliv pomocnou látku
Syndrom spánkové apnoe
Myastenia gravis
Těžká respirační nedostatečnost.
Dětí a dospívající do 18 let

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Všeobecné

Pokud je to možné, příčina nespavosti by měla být identifikována. Základní příčiny by měly být léčeny dříve, než jsou předepsána hypnotika. Jestliže se nespavost nezlepší po 7 až 14 dnech léčby, může to naznačovat, že pacient trpí primárním psychiatrickým nebo fyzickým onemocněním, které by mělo být diagnostikováno.

Všeobecné informace o účincích zaznamenaných po podávání benzodiazepinů nebo jiných hypnotických látek, které by měl předepisující lékař brát v úvahu, jsou popsány níže.

Tolerance

Opakované užívání po dobu několika týdnů může mít za následek snížení hypnotické účinnosti krátkodobě účinných benzodiazepinů a jim podobných látek.

Závislost

Užívání benzodiazepinů nebo jim podobných látek může vést k vyvinutí fyzické nebo psychické závislosti na těchto přípravcích. Riziko závislosti se zvyšuje s vyššími dávkami a delší dobou léčby, a také je vyšší u pacientů s abúzem alkoholu nebo drog v anamnéze. Tito patienti by měli být pečlivě sledováni během užívání benzodiazepinů nebo jim podobných přípravků.

Když se fyzická závislost vyvine, náhlé vysazení přípravku vyvolá abstinenční příznaky. Mezi tyto příznaky mohou patřit bolesti hlavy nebo svalů, extrémní úzkost a napětí, neklid, zmatenost a podrážděnost. V těžkých případech se může objevit derealizace, depersonalizace, hyperakuze, necitlivost a brnění končetin, přecitlivělost na světlo, zvuky a fyzický kontakt, halucinace nebo epileptické záchvaty.

Opětovný výskyt nespavosti (rebound-insomnie)

Při přerušení podávání hypnotik se mohou i ve zvýšené míře přechodně znovu objevit symptomy, kvůli kterým byla léčba benzodiazepiny nebo jim podobnými látkami zahájena. Mohou být doprovázeny dalšími reakcemi jako změny nálady, úzkost, neklid.

Je důležité, aby byl pacient o této možnosti informován, protože se tím sníží jeho obavy z těchto symptomů v případě, že se po vysazení přípravku objeví.

Ukazuje se, že v případě benzodiazepinů a jim podobných látek s krátkodobou účinností se abstinenční příznaky mohou objevit během intervalu mezi dávkami, obzvláště pokud je dávka vysoká.

Riziko abstinenčních příznaků/opětovného výskytu symptomů je vyšší, když se léčba ukončí náhle, proto se doporučuje, aby byla dávka snižována postupně.

Délka léčby

Léčba by měla být co nejkratší (viz bod 4.2), neměla by přesáhnout 4 týdny včetně doby vysazování. Léčba by neměla být dále prodlužována, aniž by byl pacientův zdravotní stav opětovně zhodnocen.

Může být užitečné sdělit pacientovi už na začátku, že léčba má omezené trvání.

Porucha psychomotorických funkcí v následující den

Riziko poruchy psychomotorických funkcí, včetně zhoršené schopnosti řízení, je v následující den vyšší, pokud:

je zolpidem užit méně než 8 hodin před provozováním aktivit vyžadujících duševní bdělost (viz bod 4.7);
je užitá dávka vyšší než doporučená;
je zolpidem kombinován s jinými přípravky tlumícími činnost CNS, přípravky zvyšujícími hladinu zolpidemu v krvi, alkoholem nebo drogami (viz bod 4.5).

Dávku zolpidemu je nutno užít najednou bezprostředně před spaním a během téže noci neužívat další.

Amnézie

Benzodiazepiny nebo jim podobné látky mohou způsobit anterográdní amnézii. Tento stav se obvykle objeví během několika hodin po užití přípravku. Aby se riziko snížilo, pacient by měl mít možnost nepřetržitě spát po dobu 8 hodin (viz bod 4.8).

Psychiatrické a „paradoxní“ reakce

Je známo, že při užívání benzodiazepinů a jim podobných látek se mohou objevit reakce jako neklid, agitovanost, podrážděnost, agresivita, přeludy, zuřivost, noční můry, halucinace, psychózy, náměsíčnost, nevhodné chování, zvýšená nespavost a jiné poruchy chování. Objeví-li se tyto nežádoucí účinky, podávání přípravku by mělo být ukončeno. Vyšší pravděpodobnost výskytu těchto reakcí je u starších pacientů.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší nebo oslabení pacienti

by měli dostávat nižší dávky: viz doporučené dávkování (bod 4.2).

V důsledku myorelaxačního účinku existuje riziko pádů a následně fraktur kyčlí, zvláště u starších pacientů, pokud vstávají v noci.

Pacienti s renální insuficiencí (viz bod 5.2)

Přestože není nutné dávku u pacientů s renální insuficiencí upravovat, je u těchto pacientů nutná opatrnost.

Pacienti s chronickou dechovou nedostatečností

Opatrnost je potřebná při předepisování zolpidemu pacientům, kteří trpí chronickou dechovou nedostatečností, protože je prokázáno, že benzodiazepiny působí tlumivě na dechové centrum. Též by měla být brána v úvahu skutečnost, že úzkost a agitovanost byly popsány jako známky dekompenzované dechové nedostatečnosti.

Pacienti s těžkou jaterní insuficiencí

Benzodiazepiny a jim podobné látky nejsou indikovány u pacientů s těžkou jaterní insuficiencí, protože mohou urychlit rozvoj encefalopatie.

Použití u pacientů s psychotickým onemocněním

Benzodiazepiny a jim podobné látky nejsou doporučeny jako primární léčba.

Použití u deprese Ačkoli nebyly prokázány relevantní klinické, farmakokinetické ani farmakodynamické interakce se selektivními inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), pacientům s příznaky deprese by měl být zolpidem podáván s opatrností.

Mohou se objevit sebevražedné sklony. Vzhledem k možnosti úmyslného předávkování by pacient měl dostat nejmenší možné balení přípravku.

Benzodiazepiny a jim podobné látky by neměly být jedinou léčbou deprese nebo úzkosti spojené s depresí (u těchto pacientů mohou uspíšit sebevraždu).

Během léčby zolpidemem se mohou objevit příznaky preexistující deprese. Protože nespavost může být projevem deprese, pacient by měl být znovu vyšetřen, pokud nespavost přetrvává.

Použití u pacientů s abúzem drog či alkoholu v anamnéze

Benzodiazepiny a látky jim podobné by se měly pacientům s abúzem drog či alkoholu v anamnéze podávat s velkou opatrností. Tito pacienti by během podávání zolpidemu měli být pod přísným dohledem, protože je u nich riziko návyku a psychické závislosti.

Náměsíčnost a související chování

U pacientů, kteří užívali zolpidem a nebyli zcela probuzeni, byla hlášena náměsíčnost a s ní spojené chování, jako např. „řízení vozidla“, příprava a konzumace jídla, telefonování nebo soulož. Riziko výskytu takového chování se zvyšuje při užití zolpidemu s dalšími látkami tlumícími centrální nervový systém (včetně alkoholu), stejně jako při překročení maximální doporučené dávky zolpidemu. V případě výskytu takového chování by mělo být zváženo přerušení léčby zolpidemem (viz bod 4.5 a bod 4.8).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nedoporučuje se současně pít alkohol. Při současném užití s alkoholem se může sedativní účinek tohoto přípravku zvýšit. Tím dojde k ovlivnění schopnosti řídit vozidla a obsluhovat stroje.

Kombinace s přípravky tlumícími činnost CNS

Zvláštní opatrnost je nutná při užívání zolpidemu v kombinaci s jinými přípravky tlumícími CNS (viz bod 4.4).

Ke zvýraznění centrálního tlumícího účinku může dojít v případě současného užívání s antipsychotiky (neuroleptiky), hypnotiky, anxiolytiky/sedativy, antidepresivy, narkotickými analgetiky, antiepileptiky, anestetiky a sedativními antihistaminiky. Užívání zolpidemu s těmito léky může proto zvýšit ospalost a poruchu psychomotorických funkcí v následující den, včetně zhoršené schopnosti řízení (viz bod 4.4 a bod 4.7).

U pacientů užívajících zolpidem v kombinaci s antidepresivy včetně bupropionu, desipraminu, fluoxetinu, sertralinu a venlafaxinu byly také hlášeny ojedinělé případy zrakových halucinací.

Současné podávání fluvoxaminu může zvýšit hladinu zolpidemu v krvi, proto se tako kombinace nedoporučuje.

V případě užívání narkotických analgetik se může objevit zvýšený pocit euforie, což může mít za následek posílení psychické závislosti.

Inhibitory a induktory CYP450

Současné podávání ciprofloxacinu může zvýšit hladinu zolpidemu v krvi, proto se tato kombinace nedoporučuje.

Zolpidem je metabolizován enzymy ze skupiny cytochromů P 450 in vitro. Hlavním enzymem je CYP3A4 s částečným přispěním CYP1A2.

Rifampicin urychluje metabolismus zolpidemu, což má za následek snížení maximálních koncentrací v plasmě asi o 60% a pravděpodobně vede ke snížení účinnosti. Podobné účinky se dají předpokládat i u jiných silných induktorů enzymů cytochromu P-450.

Sloučeniny, které inhibují hepatické enzymy (zejména CYP3A4), mohou zvyšovat koncentraci zolpidemu v plasmě a tím jeho účinek zesílit. Pokud je však zolpidem podáván s itrakonazolem (inhibitor CYP3A4), farmakokinetické a farmakodynamické účinky se významně nemění. Klinická relevance těchto výsledků není známá.

Současné podání zolpidemu s ketokonazolem, silným CYP3A4 inhibitorem, prodloužilo eliminační poločas zolpidemu. zvýšilo celkovou dostupnost (AUC) zolpidemu o 83% a snížilo zřejmou perorální clearance při srovnání se zolpidemem podávaným společně s placebem. Není považováno za nutné pravidelně upravovat dávku zolpidemu, ale pacienti by měli být upozorněni, že užívání zolpidemu společně s ketokonazolem může zvýšit sedativní účinky. Snížení dávky zolpidemu by mělo být zváženo při nasazování léčby ketokonazolem.

Existují klinická data, že sertralin, inhibitor CYP3A4, může při podávání se zolpidemem vést ke zvýšené spavosti. Byly také hlášeny izolované případy zrakových halucinací.

Další léky

Při podávání zolpidemu s warfarinem, haloperidolem, chlorpromazinem, digoxinem, ranitidinem nebyly žádné významné farmakokinetické interakce pozorovány.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Vzhledem k nedostatečným údajům nelze bezpečnost podávání zolpidemu během těhotenství a kojení posoudit. Přestože zkoušky na zvířatech neprokázaly žádné teratogenní nebo embryotoxické účinky, bezpečnost v těhotenství nebyla u člověka prokázána. Proto by se zolpidem neměl během těhotenství užívat, zvláště ne během prvního trimestru.

Jestliže je přípravek předepsán ženě, u které otěhotnění přichází v úvahu, měla by být informována, že se má poradit se svým lékařem o ukončení léčby v případě, že chce otěhotnět nebo má podezření, že je těhotná.

Je-li ze závažných zdravotních důvodů zolpidem podáván v pozdním těhotenství nebo během porodu, dají se očekávat účinky na novorozence jako hypotermie, hypotonie a středně závažný útlum dýchání v důsledku farmakologických účinků tohoto léčivého přípravku.

U kojenců, jejichž matky dlouhodobě užívaly benzodiazepiny nebo jim podobné látky v pozdních fázích těhotenství, se mohou v postnatálním období objevit abstinenční příznaky v důsledku fyzické závislosti.

Zolpidem přechází v malých množstvích do mateřského mléka. Proto by zolpidem neměl být užíván kojícími matkami, jelikož účinky na kojence nejsou prozkoumány.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

4.8 Nežádoucí účinky Nežádoucí účinky jsou klasifikovány dle MedDRA: velmi časté (>1/10),

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

APO-ZOLPIDEM 10 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje 10 mg zolpidemi tartras

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahované tablety

Popis přípravku: bílé, podlouhlé tablety, z jedné strany s půlící rýhou a nápisem „1“ před a „0“ za půlící rýhou, z druhé strany tablety označené nápisem „APO“. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Zolpidem je indikován ke krátkodobé léčbě nespavosti u dospělých v případech, kdy je nespavost vysilující nebo vede k těžkému rozrušení pacienta.

Benzodiazepiny nebo látky příbuzné benzodiazepinům jsou indikovány pouze v případě, kdy je nespavost závažná, zneschopňuje nebo vede k těžkému stresu nemocného.

4.2 Dávkování a způsob podávání

Léčba by měla být co nejkratší. Obecně se délka léčby pohybuje mezi několika dny až dvěma týdny, nejdéle čtyři týdny včetně postupného vysazování. Vysazování přípravku by mělo být individuální.

V některých případech může být nutné prodloužení léčby na dobu překračující maximální délku léčby, v takovém případě je nutné znovu přehodnotit stav pacienta.

Přípravek se užívá těsně před ulehnutím a zapíjí se tekutinou.

Dospělí

Dávku je nutno užít najednou a neužívat další během téže noci.

Doporučená denní dávka pro dospělé je 10 mg a užívá se bezprostředně před spaním. Je třeba podávat nejnižší účinnou denní dávku zolpidemu a maximální denní dávka nesmí překročit 10 mg.

Starší lidé

Starší nebo oslabení nemocní mohou být k účinkům zolpidemu zvláště citliví, v těchto případech se doporučuje podání pouze 5 mg. Tuto dávku je možno zvýšit na 10 mg pouze v případě, že je klinická odpověď nedostatečná a přípravek je dobře snášen. Celková dávka zolpidemu by neměla přesáhnout 10 mg u žádného pacienta..

Pacienti s jaterní insuficiencí

U pacientů s jaterní insuficiencí nedochází k tak rychlé eliminaci přípravku jako u zdravých jedinců, v těchto případech se doporučuje podání pouze 5 mg. Tuto dávku je možno zvýšit na 10 mg pouze v případě, že je klinická odpověď nedostatečná a přípravek je dobře snášen.

U žádného pacienta by celková denní dávka neměla překročit 10 mg.

Pediatrická populace

Vzhledem k nedostatku dat, která by podpořila užití v této věkové skupině, se zolpidem nedoporučuje podávat dětem a dospívajícím do 18 let. Dostupné výsledky placebem kontrolovaných studií jsou uvedeny v bodě 5.1.

4.3 Kontraindikace

Těžká jaterní nedostatečnost
Hypersenzitivita na zolpidem nebo na kteroukoliv pomocnou látku
Syndrom spánkové apnoe
Myastenia gravis
Těžká respirační nedostatečnost.
Dětí a dospívající do 18 let

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Všeobecné

Pokud je to možné, příčina nespavosti by měla být identifikována. Základní příčiny by měly být léčeny dříve, než jsou předepsána hypnotika. Jestliže se nespavost nezlepší po 7 až 14 dnech léčby, může to naznačovat, že pacient trpí primárním psychiatrickým nebo fyzickým onemocněním, které by mělo být diagnostikováno.

Všeobecné informace o účincích zaznamenaných po podávání benzodiazepinů nebo jiných hypnotických látek, které by měl předepisující lékař brát v úvahu, jsou popsány níže.

Tolerance

Opakované užívání po dobu několika týdnů může mít za následek snížení hypnotické účinnosti krátkodobě účinných benzodiazepinů a jim podobných látek.

Závislost

Užívání benzodiazepinů nebo jim podobných látek může vést k vyvinutí fyzické nebo psychické závislosti na těchto přípravcích. Riziko závislosti se zvyšuje s vyššími dávkami a delší dobou léčby, a také je vyšší u pacientů s abúzem alkoholu nebo drog v anamnéze. Tito patienti by měli být pečlivě sledováni během užívání benzodiazepinů nebo jim podobných přípravků.

Když se fyzická závislost vyvine, náhlé vysazení přípravku vyvolá abstinenční příznaky. Mezi tyto příznaky mohou patřit bolesti hlavy nebo svalů, extrémní úzkost a napětí, neklid, zmatenost a podrážděnost. V těžkých případech se může objevit derealizace, depersonalizace, hyperakuze, necitlivost a brnění končetin, přecitlivělost na světlo, zvuky a fyzický kontakt, halucinace nebo epileptické záchvaty.

Opětovný výskyt nespavosti (rebound-insomnie)

Při přerušení podávání hypnotik se mohou i ve zvýšené míře přechodně znovu objevit symptomy, kvůli kterým byla léčba benzodiazepiny nebo jim podobnými látkami zahájena. Mohou být doprovázeny dalšími reakcemi jako změny nálady, úzkost, neklid.

Je důležité, aby byl pacient o této možnosti informován, protože se tím sníží jeho obavy z těchto symptomů v případě, že se po vysazení přípravku objeví.

Ukazuje se, že v případě benzodiazepinů a jim podobných látek s krátkodobou účinností se abstinenční příznaky mohou objevit během intervalu mezi dávkami, obzvláště pokud je dávka vysoká.

Riziko abstinenčních příznaků/opětovného výskytu symptomů je vyšší, když se léčba ukončí náhle, proto se doporučuje, aby byla dávka snižována postupně.

Délka léčby

Léčba by měla být co nejkratší (viz bod 4.2), neměla by přesáhnout 4 týdny včetně doby vysazování. Léčba by neměla být dále prodlužována, aniž by byl pacientův zdravotní stav opětovně zhodnocen.

Může být užitečné sdělit pacientovi už na začátku, že léčba má omezené trvání.

Porucha psychomotorických funkcí v následující den

Riziko poruchy psychomotorických funkcí, včetně zhoršené schopnosti řízení, je v následující den vyšší, pokud:

je zolpidem užit méně než 8 hodin před provozováním aktivit vyžadujících duševní bdělost (viz bod 4.7);
je užitá dávka vyšší než doporučená;
je zolpidem kombinován s jinými přípravky tlumícími činnost CNS, přípravky zvyšujícími hladinu zolpidemu v krvi, alkoholem nebo drogami (viz bod 4.5).

Dávku zolpidemu je nutno užít najednou bezprostředně před spaním a během téže noci neužívat další.

Amnézie

Benzodiazepiny nebo jim podobné látky mohou způsobit anterográdní amnézii. Tento stav se obvykle objeví během několika hodin po užití přípravku. Aby se riziko snížilo, pacient by měl mít možnost nepřetržitě spát po dobu 8 hodin (viz bod 4.8).

Psychiatrické a „paradoxní“ reakce

Je známo, že při užívání benzodiazepinů a jim podobných látek se mohou objevit reakce jako neklid, agitovanost, podrážděnost, agresivita, přeludy, zuřivost, noční můry, halucinace, psychózy, náměsíčnost, nevhodné chování, zvýšená nespavost a jiné poruchy chování. Objeví-li se tyto nežádoucí účinky, podávání přípravku by mělo být ukončeno. Vyšší pravděpodobnost výskytu těchto reakcí je u starších pacientů.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší nebo oslabení pacienti

by měli dostávat nižší dávky: viz doporučené dávkování (bod 4.2).

V důsledku myorelaxačního účinku existuje riziko pádů a následně fraktur kyčlí, zvláště u starších pacientů, pokud vstávají v noci.

Pacienti s renální insuficiencí (viz bod 5.2)

Přestože není nutné dávku u pacientů s renální insuficiencí upravovat, je u těchto pacientů nutná opatrnost.

Pacienti s chronickou dechovou nedostatečností

Opatrnost je potřebná při předepisování zolpidemu pacientům, kteří trpí chronickou dechovou nedostatečností, protože je prokázáno, že benzodiazepiny působí tlumivě na dechové centrum. Též by měla být brána v úvahu skutečnost, že úzkost a agitovanost byly popsány jako známky dekompenzované dechové nedostatečnosti.

Pacienti s těžkou jaterní insuficiencí

Benzodiazepiny a jim podobné látky nejsou indikovány u pacientů s těžkou jaterní insuficiencí, protože mohou urychlit rozvoj encefalopatie.

Použití u pacientů s psychotickým onemocněním

Benzodiazepiny a jim podobné látky nejsou doporučeny jako primární léčba.

Použití u deprese Ačkoli nebyly prokázány relevantní klinické, farmakokinetické ani farmakodynamické interakce se selektivními inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), pacientům s příznaky deprese by měl být zolpidem podáván s opatrností.

Mohou se objevit sebevražedné sklony. Vzhledem k možnosti úmyslného předávkování by pacient měl dostat nejmenší možné balení přípravku.

Benzodiazepiny a jim podobné látky by neměly být jedinou léčbou deprese nebo úzkosti spojené s depresí (u těchto pacientů mohou uspíšit sebevraždu).

Během léčby zolpidemem se mohou objevit příznaky preexistující deprese. Protože nespavost může být projevem deprese, pacient by měl být znovu vyšetřen, pokud nespavost přetrvává.

Použití u pacientů s abúzem drog či alkoholu v anamnéze

Benzodiazepiny a látky jim podobné by se měly pacientům s abúzem drog či alkoholu v anamnéze podávat s velkou opatrností. Tito pacienti by během podávání zolpidemu měli být pod přísným dohledem, protože je u nich riziko návyku a psychické závislosti.

Náměsíčnost a související chování

U pacientů, kteří užívali zolpidem a nebyli zcela probuzeni, byla hlášena náměsíčnost a s ní spojené chování, jako např. „řízení vozidla“, příprava a konzumace jídla, telefonování nebo soulož. Riziko výskytu takového chování se zvyšuje při užití zolpidemu s dalšími látkami tlumícími centrální nervový systém (včetně alkoholu), stejně jako při překročení maximální doporučené dávky zolpidemu. V případě výskytu takového chování by mělo být zváženo přerušení léčby zolpidemem (viz bod 4.5 a bod 4.8).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nedoporučuje se současně pít alkohol. Při současném užití s alkoholem se může sedativní účinek tohoto přípravku zvýšit. Tím dojde k ovlivnění schopnosti řídit vozidla a obsluhovat stroje.

Kombinace s přípravky tlumícími činnost CNS

Zvláštní opatrnost je nutná při užívání zolpidemu v kombinaci s jinými přípravky tlumícími CNS (viz bod 4.4).

Ke zvýraznění centrálního tlumícího účinku může dojít v případě současného užívání s antipsychotiky (neuroleptiky), hypnotiky, anxiolytiky/sedativy, antidepresivy, narkotickými analgetiky, antiepileptiky, anestetiky a sedativními antihistaminiky. Užívání zolpidemu s těmito léky může proto zvýšit ospalost a poruchu psychomotorických funkcí v následující den, včetně zhoršené schopnosti řízení (viz bod 4.4 a bod 4.7).

U pacientů užívajících zolpidem v kombinaci s antidepresivy včetně bupropionu, desipraminu, fluoxetinu, sertralinu a venlafaxinu byly také hlášeny ojedinělé případy zrakových halucinací.

Současné podávání fluvoxaminu může zvýšit hladinu zolpidemu v krvi, proto se tako kombinace nedoporučuje.

V případě užívání narkotických analgetik se může objevit zvýšený pocit euforie, což může mít za následek posílení psychické závislosti.

Inhibitory a induktory CYP450

Současné podávání ciprofloxacinu může zvýšit hladinu zolpidemu v krvi, proto se tato kombinace nedoporučuje.

Zolpidem je metabolizován enzymy ze skupiny cytochromů P 450 in vitro. Hlavním enzymem je CYP3A4 s částečným přispěním CYP1A2.

Rifampicin urychluje metabolismus zolpidemu, což má za následek snížení maximálních koncentrací v plasmě asi o 60% a pravděpodobně vede ke snížení účinnosti. Podobné účinky se dají předpokládat i u jiných silných induktorů enzymů cytochromu P-450.

Sloučeniny, které inhibují hepatické enzymy (zejména CYP3A4), mohou zvyšovat koncentraci zolpidemu v plasmě a tím jeho účinek zesílit. Pokud je však zolpidem podáván s itrakonazolem (inhibitor CYP3A4), farmakokinetické a farmakodynamické účinky se významně nemění. Klinická relevance těchto výsledků není známá.

Současné podání zolpidemu s ketokonazolem, silným CYP3A4 inhibitorem, prodloužilo eliminační poločas zolpidemu. zvýšilo celkovou dostupnost (AUC) zolpidemu o 83% a snížilo zřejmou perorální clearance při srovnání se zolpidemem podávaným společně s placebem. Není považováno za nutné pravidelně upravovat dávku zolpidemu, ale pacienti by měli být upozorněni, že užívání zolpidemu společně s ketokonazolem může zvýšit sedativní účinky. Snížení dávky zolpidemu by mělo být zváženo při nasazování léčby ketokonazolem.

Existují klinická data, že sertralin, inhibitor CYP3A4, může při podávání se zolpidemem vést ke zvýšené spavosti. Byly také hlášeny izolované případy zrakových halucinací.

Další léky

Při podávání zolpidemu s warfarinem, haloperidolem, chlorpromazinem, digoxinem, ranitidinem nebyly žádné významné farmakokinetické interakce pozorovány.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Vzhledem k nedostatečným údajům nelze bezpečnost podávání zolpidemu během těhotenství a kojení posoudit. Přestože zkoušky na zvířatech neprokázaly žádné teratogenní nebo embryotoxické účinky, bezpečnost v těhotenství nebyla u člověka prokázána. Proto by se zolpidem neměl během těhotenství užívat, zvláště ne během prvního trimestru.

Jestliže je přípravek předepsán ženě, u které otěhotnění přichází v úvahu, měla by být informována, že se má poradit se svým lékařem o ukončení léčby v případě, že chce otěhotnět nebo má podezření, že je těhotná.

Je-li ze závažných zdravotních důvodů zolpidem podáván v pozdním těhotenství nebo během porodu, dají se očekávat účinky na novorozence jako hypotermie, hypotonie a středně závažný útlum dýchání v důsledku farmakologických účinků tohoto léčivého přípravku.

U kojenců, jejichž matky dlouhodobě užívaly benzodiazepiny nebo jim podobné látky v pozdních fázích těhotenství, se mohou v postnatálním období objevit abstinenční příznaky v důsledku fyzické závislosti.

Zolpidem přechází v malých množstvích do mateřského mléka. Proto by zolpidem neměl být užíván kojícími matkami, jelikož účinky na kojence nejsou prozkoumány.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

APO-ZOLPIDEM má výrazný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje.

Řidiče vozidel a obsluhu strojů je nutno varovat, že přípravek, stejně jako ostatní hypnotika, může ráno po užití způsobovat ospalost, delší reakční čas, závratě, spavost, rozmazané/dvojité vidění, snížení pozornosti a narušení schopnosti řídit vozidla (viz bod 4.8). Ke snížení tohoto rizika se po užívání zolpidemu doporučuje nejméně 8 hodin odpočinku před řízením vozidel, obsluhou strojů či prací ve výškách.

Po podávání samotného zolpidemu v terapeutických dávkách došlo v minulosti k narušení schopnosti řízení a k „řízení ve spánku“.

Toto riziko se dále zvyšuje při kombinaci zolpidemu s alkoholem a dalšími léky tlumícími činnost CNS (viz bod 4.4 a 4.5). Pacienti mají být upozorněni, aby při užívání zolpidemu nekonzumovali alkohol a neužívali jiné psychoaktivní látky.

4.8 Nežádoucí účinky Nežádoucí účinky jsou klasifikovány dle MedDRA: velmi časté (>1/10),

časté (>1/100 to <1/10),

méně časté (>1/1, 000 to <1/100),

vzácné (> 1/10,000 to <1/1,000),

velmi vzácné (<1/10,000),

není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Jsou prokázány nežádoucí účinky zolpidemu závislé na dávce, zejména některé CNS a gastrointestinální projevy.

K těmto nežádoucím účinkům dochází častěji u starších nemocných.

Zdá se, že tyto nežádoucí účinky závisí na individuální vnímavosti a objevují se mnohem častěji během hodiny po podání léku a pokud pacient neulehne do postele nebo okamžitě neusne. (viz bod 4.2).

Poruchy imunitního systému

Není známo: angioneurotický edém

Psychiatrické poruchy

Časté: halucinace, agitace, noční můry

Méně časté: stavy zmatenosti, podrážděnost

Není známo: neklid, agresivita, bludy, zuřivost, psychóza, náměsíčnost (viz bod 4.4), nevhodné chování a jiné nežádoucí projevy chování (tyto reakce se pravděpodobněji vyskytují u starší populace, viz bod 4.4). Během léčby benzodiazepiny a jim podobných léků se může manifestovat preexistující deprese (viz bod 4.4).

Užívání (i v terapeutických dávkách) může vést k fyzické závislosti. Přerušení léčby může mít za následek abstinenční příznaky nebo opětovné objevení příznaků (rebound fenomen) (viz bod 4.4).

Může se vyskytnout psychická závislost. Zneužití bylo hlášeno u lidí závislých na drogách a lécích. Snížení libida.

Poruchy nervového systému

Časté: somnolence, ospalost během následujícího dne, oploštělé emoce, snížená ostražitost, bolesti hlavy, závrať, anterográdní amnesie, která může být spojena s nevhodným chováním, ataxie, exacerbace insomnie. Není známo: porucha vědomí

Oční poruchy

Méně časté: dvojité vidění

Poruchy ucha a labyrintu

Časté: vertigo

Gastrointestinální poruchy

Časté: Gastrointestinální potíže (průjem, nausea, zvracení, bolest břicha)

Poruchy jater a žlučových cest

Není známo: zvýšené hladiny jaterních enzymů

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Není známo: vyrážka, pruritus, kopřivka, zvýšené pocení

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Není známo: svalová slabost

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Časté: únava

Není známo: poruchy chůze, tolerance k přípravku, pády (zejména u starších pacientů a pokud zolpidem tartrát není podáván v souladu s preskripčními doporučeními)

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: hypnotika a sedativa. Látky příbuzné benzodiazepinům

ATC kód: N05C F02

Zolpidem, imidazopyridin, je látka podobná benzodiazepinům s hypnotickým účinkem. V experimentálních studiích se prokázalo, že má sedativní účinky při nižších dávkách než jsou dávky nutné pro antikonvulzivní, myorelaxační nebo anxiolytické účinky. Tyto účinky souvisí se specifickým agonistickým účinkem na centrálních receptorech, patřících ke komplexu „GABA-omega“ (BZ1 & BZ2) makromolekulárních receptorů, modulujících otevírání chloridového kanálu. Zolpidem působí primárně na podtypy receptorů omega (BZ1). Není známa klinická relevance těchto informací.

Randomizované studie přinesly pouze přesvědčivé důkazy o účinnosti 10 mg zolpidemu.

V randomizované dvojitě zaslepené studii u 462 zdravých dobrovolníků mladšího či středního věku s přechodnou nespavostí se při podávání 10 mg zolpidemu snižil průměrný čas do usnutí o 10 minut oproti placebu, u 5 mg zolpidemu to byly 3 minuty.
V randomizované dvojitě zaslepené studii u 144 pacientů mladšího či středního věku s chronickou nespavostí byl průměrný čas do usnutí při podání 10 mg zolpidemu o 30 minut kratší než u placeba, u 5 mg zolpidemu to bylo 15 minut.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Zolpidem se velmi rychle absorbuje a má velmi rychlý nástup hypnotického účinku. Biologická dostupnost je 70% po perorálním podání. V rozmezí terapeutického dávkování vykazuje lineární kinetiku. Terapeutická hladina v plazmě je mezi 80 až 200 ng/ml. Maximálních koncentrací v plazmě je dosaženo mezi 0,5 a 3 hod. po podání. Interindividuální variabilita je vysoká, (CV% u AUC je 60–70 % a pro Cmax 40–50 %).

Distribuce

Distribuční objem u dospělých je 0,54 l/kg a u starších pacientů klesá na 0,34 l/kg .

Vazba na proteiny dosahuje až 92%. První průchod játry dosahuje asi 35%. Bylo prokázáno, že opakované podávání nemá vliv na vazbu na proteiny, což ukazuje na to, že zolpidem a jeho metabolity o vazebná místa nesoutěží.

Eliminace

Eliminační poločas je krátký, v průměru 2,4 hodiny, a doba účinku je až 6 hodin.

Všechny metabolity jsou farmakologicky inaktivní a jsou vyloučeny močí (56%) a stolicí (37%).

Při zkouškách se prokázalo, že zolpidem se nedá vyloučit dialýzou.

Clearance je přibližně 300 ml/min.

Zvláštní skupiny pacientů

U pacientů s ledvinovou nedostatečností je pozorováno střední snížení clearance (nezávisle na možné dialýze). Ostatní farmakokinetické ukazatele zůstávají nezměněny.

U starších pacientů je biologická dostupnost zolpidemu zvýšena.

Snížená clearance, přibližně 100 ml/min, byla pozorována u starších pacientů. Maximální plazmatická koncentrace je zvýšená přibližně o 80% bez významného zvýšení poločasu (asi 3 hodiny) u skupiny pacientů ve věku 81–95 let.

U pacientů s jaterní nedostatečností je biologická dostupnost zolpidemu zvýšená asi o 80% and poločas je prodloužen z 2,4 hod. u zdravých dobrovolníků na 9.9 hod. u pacientů s jaterním postižením.

Byl pozorován pětinásobný nárůst AUC a trojnásobné zvýšení poločasu u pacientů s cirhózou jater.

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické účinky byly pozorovány pouze při dávkách vysoko převyšujících maximální hladiny u člověka, a proto mají malou důležitost pro klinické použití.

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:

Mikrokrystalická celulóza (E460)

Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)

Magnesium-stearát (E470b)

Potah tablety:

Hypromelosa (E464)

Hyprolosa (E463)

Makrogol 8000

Oxid titaničitý (E171)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání. Uchovávejte v původním obalu.

6.5 Druh obalu a velikost balení

HDPE lahvičky obsahující 30 nebo 100 tablet s polypropylenovým šroubovacím uzávěr a LDPE vložkou. Krabičky obsahující 7, 10, 20, 28, 30 a 50 tablet v blistrech (PVC/Al).

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

APO-ZOLPIDEM - souhrnné informace

Obsah textu

Souhrnné informace o léku - APO-ZOLPIDEM