APO-FLUTAMIDE - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

APO-FLUTAMIDE

Potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje flutamidum 250 mg.

Pomocné látky se známým účinkem: Jedna potahovaná tableta obsahuje 250 mg monohydrátu laktosy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahované tablety.

Popis přípravku: bílé až téměř bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety, s půlící rýhou a vyraženým „FLUT“ nad a „250“ pod půlící rýhou na jedné straně a „APO“ na druhé straně tablety.

Půlící rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

APO-FLUTAMIDE je indikován k paliativní léčbě při pokročilých stádiích karcinomu prostaty tam, kde je indikována suprese účinku testosteronu. Používá se jako úvodní terapie v kombinaci s agonistou LHRH nebo s orchiektomií.

Dále se používá u pacientů, kteří agonistu LHRH již dostávají a kteří již podstoupili chirurgickou kastraci.

4.2 Dávkování a způsob podání

Doporučené dávkování je 250 mg 3 krát denně po 8 hodinách. Doporučuje se podávat flutamid ke snížení intenzity „vzplanutí“ potíží při začátku terapie agonistou LHRH (u 3–10 % pacientů agonista LHRH vyvolá zesílení kostních bolestí při metastázách a zhoršení potíží s mikcí u karcinomu prostaty). Proto se doporučuje zahájit terapii flutamidem 3 dny před začátkem léčby agonistou LHRH a pak v léčbě pokračovat. Přípravek se užívá nejlépe po jídle, tablety se polykají celé, nerozkousané, a zapíjejí se malým množstvím tekutiny.

Terapie může být dlouhodobá, v klinických studiích se přípravek podával déle než 4,5 roku.

Dávkování při poruše funkce ledvin

Úprava dávkování není nutná. Je však třeba uvážit, jak bude pacient na terapii reagovat.

Dávkování u pacientů vyššího věku

U starších pacientů s normální jaterní funkcí není třeba upravovat dávky.

Dávkování při poruše jaterních funkcí

Při zahájení terapie není zapotřebí upravovat dávky. V dalším průběhu léčby je však třeba pravidelně kontrolovat jaterní funkce. Objeví-li se laboratorní známky jaterní poruchy v průběhu terapie flutamidem za nepřítomnosti biopticky potvrzených jaterních metastáz, je třeba terapii flutamidem ukončit.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Androgen-deprivační léčba léčba může prodlužovat QT interval

Před zahájením léčby přípravkem APO-FLUTAMIDE by měl lékař zvážit poměr přínosů a rizik, včetně rizika torsade de pointes u pacientů s rizikovými faktory pro prodloužení QT intervalu v anamnéze a u pacientů souběžně užívajících léčivé přípravky, které mohou prodlužovat QT interval (viz bod 4.5).

Poškození jater – v případě již existující poruchy funkce jater je chronická léčba flutamidem možná pouze po pečlivém vyhodnocení poměru přínosu a rizika. Před zahájením léčby je třeba provést vyšetření funkce jater. Léčba flutamidem nemá být zahajována v případě, že je hodnota sérových transamináz u daného pacienta vyšší než dvoj- až trojnásobek normálních hodnot.

Jelikož při použití flutamidu byly zaznamenány abnormální hladiny transamináz, cholestatická žloutenka, jaterní nekróza a hepatální encefalopatie, je třeba zvážit periodické provádění jaterních funkčních testů. Poruchy jater byly obvykle reverzibilní po ukončení léčby; byly však zaznamenány i případy úmrtí po těžkém poškození jater spojeném s užíváním flutamidu.

U všech pacientů musejí být soustavně sledovány jaterní testy a to každý měsíc během prvních 4 měsíců a potom dlouhodobě a při prvních příznacích/známkách poruchy jaterních funkcí (např. pruritus, tmavší moč, perzistující anorexie, žloutenka, citlivost v pravém horním abdominálním kvadrantu nebo nevysvětlitelné příznaky podobné chřipce – flu-like syndrom). Pokud se u nemocného laboratorně prokáže jaterní poškození nebo žloutenka, je i v případě absence biopticky potvrzených jaterních metastáz třeba podávání flutamidu přerušit, nebo jestliže se hladiny transamináz zvýší 2 až 3krát nad horní hranici normálu, i když klinicky se u pacientů žádné příznaky neprojeví.

Flutamid je určen pouze k použití u mužů.

Během léčby je nutno používat antikoncepci.

Flutamid je třeba používat s opatrností u pacientů s poruchou funkce ledvin.

Flutamid může vést ke zvýšení plazmatických hladin testosteronu a estradiolu. V závažných případech to může vést až ke zvýšení rizika anginy pectoris a srdečního selhání. Proto je třeba flutamid podávat s opatrností v přítomnosti kardiovaskulárního onemocnění. Flutamid může zhoršit edém či otoky kotníků u pacientů se sklonem k těmto stavům.

Zvýšené hladiny estradiolu mohou zvyšovat pravděpodobnost tromboembolických příhod.

Dále je třeba u pacientů, u nichž nebyla provedena farmakologická nebo chirurgická kastrace, zvážit při dlouhodobé léčbě flutamidem pravidelné stanovení počtu spermií.

Přípravek obsahuje monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, hereditární laktázovou deficiencí nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.

Flutamid a jeho metabolity mohou vyvolat hnědé až zelenožluté zbarvení moči.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

(viz také bod 4.4)

Kvůli souvislosti androgen-deprivační léčby a prodloužení QT intervalu by měla být pečlivě zvážena souběžná léčba přípravkem APO-FLUTAMIDE s léčivými přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QT interval, a léčba přípravky, které mohou vyvolat torsade de pointes, jako antiarytmika třídy I A (např. chinidin, disopyramid), třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid), metadon, moxifloxacin, antipsychotika a další (viz bod 4.4).

Interakce mezi flutamidem a leuprolidem nebyly pozorovány, nicméně při kombinované léčbě flutamidem a agonistou LHRH je třeba mít na paměti možné nežádoucí účinky jednotlivých přípravků.

Po zahájení monoterapie flutamidem bylo u pacientů, kteří užívali dlouhodobě perorální antikoagulační léčbu, pozorováno prodloužení protrombinového času. Vzhledem k tomu se doporučuje protrombinový čas pečlivě sledovat. Úprava dávky antikoagulačního přípravku může být nezbytná, pokud je flutamid podáván současně s tímto přípravkem.

U pacientů, kterým byl podáván současně theofylin a flutamid, byly hlášeny případy zvýšení plazmatické koncentrace theofylinu.

Jiné léky s potenciálními hepatotoxickými účinky je možno souběžně podávat pouze po pečlivém vyhodnocení přínosu a rizika.

Vzhledem ke známé potenciální jaterní a renální toxicitě se mají pacienti vyhýbat nadměrné konzumaci alkoholu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Flutamid je určen pouze k léčbě mužů. Během léčby je nutné používání antikoncepce.

Flutamid může poškodit plod, je-li podáván těhotným ženám. Ve studiích na zvířatech souvisela reprodukční toxicita s antiandrogenní aktivitou této látky. Došlo ke snížení 24hodinového přežití mláďat potkanů léčených flutamidem v dávkách 30, 100 nebo 200 mg/kg/den (přibližně 3-, 9– a 19násobek lidské dávky) v průběhu těhotenství. U plodů potkanů léčených dvěma nejvyššími dávkami bylo zaznamenáno mírné zvýšení výskytu drobných změn vývoje sterna a obratlů. Při těchto dvou nejvyšších dávkách u potkanů též došlo k feminizaci plodů mužského pohlaví. Došlo ke snížení procenta přežití mláďat králíků léčených nejvyšší dávkou (15 mg/kg/den; což odpovídá 1,4násobku lidské dávky).

Dosud se neuskutečnily žádné studie s podáváním léku ženám v průběhu těhotenství nebo kojení. Proto je třeba mít na paměti možnost, že flutamid může poškodit plod, je-li podáván těhotným ženám, nebo že může být přítomen v mateřském mléce kojících žen.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Žádné studie hodnotící účinky na schopnost řídit a používat stroje nebyly s flutamidem provedeny. Byly však zaznamenány nežádoucí účinky jako únava, závratě a zmatenost, které mohou narušit schopnost řídit a obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Monoterapie: v klinických studiích byly nejčastějšími nežádoucími účinky při léčbě flutamidem gynekomastie a/nebo zvýšená citlivost prsů, v některých případech provázené galaktoreou. Tyto reakce po přerušení léčby nebo snížení dávek spontánně vymizely.

Flutamid se vyznačuje nízkým potenciálem ovlivňovat kardiovaskulární funkce a ve srovnání s diethylstil­bestrolem je tato schopnost významně nižší.

Kombinovaná terapie: nejčastěji uváděnými nežádoucími účinky při kombinované terapii flutamidem a agonistou LHRH jsou návaly horka, pokles libida, impotence, průjem, nauzea a zvracení. S výjimkou průjmu se tyto nežádoucí účinky dostavují se srovnatelnou frekvencí i při samotné monoterapii agonisty LHRH.

Vysoký výskyt gynekomastie pozorovaný při monoterapii flutamidem byl při kombinované terapii významně nižší. V klinických studiích nebyl mezi skupinou placebovou a skupinou osob léčených kombinací flutamid-agonista LHRH zjištěn v incidenci gynekomastie žádný významný rozdíl.

Pro stanovení četnosti se užívá následující rozdělení: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1 000 až <1/100); vzácné (>1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

* Bylo hlášeno několik případů vzniku maligních novotvarů prsů u mužských pacientů léčených flutamidem. V jednom z těchto případů šlo o zhoršení již dříve existujícího nodulu, který byl poprvé detekován tři až čtyři měsíce před zahájením monoterapie flutamidem u pacienta s benigní hypertrofií prostaty. Po excizi byl diagnostikován jako málo diferencovaný duktální karcinom. Druhý případ zahrnoval gynekomastii a nodulus, které byly zjištěny dva, respektive šest měsíců po zahájení léčby flutamidem v monoterapii pro pokročilý karcinom prostaty. Devět měsíců po zahájení léčby byl uzlík excidován a diagnostikován jako středně diferencovaný invazivní duktální tumor se stagingem T4N0M0, G3 a bez metastáz.

Méně často se mohou vyskytnout mikronodulární změny prsní hmoty.

Při monoterapii flutamidem je iniciálně možné zvýšení sérové hladiny testosteronu; kromě toho se mohou vyskytnout návaly horka a změny vzhledu ochlupení.

Po uvedení flutamidu na trhu byly s neznámou četností zaznamenány případy akutního selhání ledvin, intersticiální nefritidy a ischemie myokardu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

V experimentech na zvířatech se při podávání samotného flutamidu předávkování projevilo hypoaktivitou, piloerekcí, zpomaleným dýcháním, ataxií a/nebo slzením, anorexií, sedací, zvracením a methemoglobinemií.

Klinické studie byly prováděny s tabletami či tobolkami flutamidu v dávkách až 1500 mg denně po dobu až 36 týdnů, aniž by se vyskytly závažné nežádoucí účinky. Mezi zaznamenané nežádoucí účinky patřila gynekomastie, citlivost prsů a zvýšení SGOT.

Jednorázová dávka tablet či tobolek flutamidu spojená se symptomy předávkování nebo považovaná za život ohrožující dávku nebyla stanovena. Vzhledem k tomu, že se flutamid ve značném rozsahu váže na plazmatické bílkoviny, nelze v léčbě předávkování využít hemodialýzy. Jako při předávkování ostatními léčivy je třeba mít na paměti, že mohlo být požito mnoho léků. Indikována je symptomatická léčba, včetně průběžného monitorování vitálních funkcí a důkladného pozorování pacienta. Je možno zvážit výplach žaludku.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

6.5 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Cytostatika, antiandrogeny.

ATC kód L02B B01.

Mechanismus účinku

Flutamid je anilid, nesteroidní perorální antiandrogen. V experimentech na zvířatech vykazuje flutamid výrazné antiandrogenní účinky. Toto antiandrogenní působení se realizuje prostřednictvím inhibice vychytávání androgenu a/nebo inhibicí jaderné vazby v cílových tkáních. Pokud byl flutamid podán v kombinaci s chirurgickou či farmakologickou kastrací, došlo k supresi jak testikulární, tak adrenální androgenní aktivity.

6.6  Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetika u lidí

Analýza plazmy, moči a stolice po podání jednotlivé perorální dávky 200 mg flutamidu značeného tritiem lidským dobrovolníkům prokázala, že flutamid je rychle a kompletně absorbován. Je vylučován přes 72 hodin hlavně močí a pouze 4,2 % je vyloučeno stolicí. Složení radioaktivity v plazmě prokázalo, že flutamid je rychle a extenzivně metabolizován, přičemž 1 hodinu po podání tvoří flutamid 2,5 % plazmatické radioaktivity. V plazmě bylo identifikováno alespoň 6 metabolitů. Hlavní plazmatický metabolit je biologicky aktivní alfahydroxylovaný derivát, který činí 23 % plazmatického tritia za 1 hodinu po podání. Hlavní metabolit v moči je 2-amino-5-nitro-4-(trifluorometyl)fe­nol.

Po užití jednotlivé perorální dávky 250 mg flutamidu zdravými dospělými dobrovolníky byly zjištěny nízké plazmatické hladiny různého množství flutamidu. Biologicky aktivní alfahydroxylovaný metabolit dosahuje maximální plazmatické hladiny za přibližně 2 hodiny, což značí, že je z flutamidu rychle tvořen. Plazmatický poločas tohoto metabolitu je přibližně 6 hodin.

Po opakovaném perorálním podání 250 mg flutamidu 3 krát denně normálním geriatrickým dobrovolníkům dosahují flutamid a jeho aktivní metabolit ustáleného stavu v plazmě po čtvrté dávce flutamidu. Poločas aktivního metabolitu u geriatrických dobrovolníků je po jednotlivé dávce přibližně 8 hodin a za ustáleného stavu je 9,6 hodin.

Za ustáleného stavu koncentrací v plazmě in vivo 24–78 ng/ml je flutamid vázán na proteiny plazmy z 94–96 %. Aktivní metabolit flutamidu je in vivo za ustáleného stavu plazmatických koncentrací 1556–2284 ng/ml vázán na proteiny plazmy z 92–94 %.

Farmakokinetika u zvířat

U samců potkanů jsou vrcholové koncentrace ve tkáních dosaženy 6 hodin po aplikaci flutamidu. Koncentrace byly nejvyšší v GIT, játrech a ledvinách, což odpovídá primární úloze těchto tkání v metabolismu a exkreci flutamidu. Ani flutamid ani jeho hlavní metabolit se neakumulovaly v akcesorních pohlavních orgánech (prostatě a varlatech).

U potkaních samců nejsou po perorální aplikaci ¹⁴C-flutamidu v dávce 5 mg/kg ani flutamid ani žádný z jeho metabolitů přednostně akumulovány v žádné z tkání, s výjimkou prostaty. Totální hladiny látky byly ve všech tkáních nejvyšší 6 hodin po aplikaci látky. Hladiny klesaly zhruba podobnou rychlostí na nízké hladiny za 18 hodin. Hlavní metabolit byl ve všech sledovaných tkáních přítomen ve vyšších koncentracích než flutamid.

Po aplikaci flutamidu bylo zaznamenáno zvýšení plazmatických hladin testosteronu a estradiolu.

6.7   Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Experimenty na zvířatech, jejichž cílem bylo určit snášenlivost léku po opakovaném podávání, byly prováděny na opicích po dobu 6 týdnů, na potkanech po dobu 52 týdnů a na psech po dobu 78 týdnů. Denní dávky léku podávaného per os činily až 90 mg/kg u opic, až 40 mg/kg u psů a až 180 mg/kg u potkanů, což odpovídá 1,5–18ti násobku dávek užívaných v humánní medicíně. Kromě úbytku na váze a anorexie, které se projevily u všech zvířecích druhů, bylo u psů a opic pozorováno též zvracení. V ostatních klinických nálezech se žádné abnormality neprojevily. Pitevní nálezy ukázaly zmenšení prostaty, varlat a semenných váčků se sníženou spermatogenezí, což odpovídá antiandrogennímu působení flutamidu. Kromě toho bylo u potkanů a psů pozorováno zvýšení hmotnosti jater a u psů též zvýšené koncentrace aminotransferáz bez odpovídajících morfologických změn. Pouze u potkanů byl pozorován vznik adenomů testikulárních intersticiálních buněk, který byl ve vztahu k užívání léku, ačkoliv nikoliv k velikosti dávky. Tento efekt souvisí s mechanizmem účinku flutamidu a je druhově specifický. V dlouhodobých studiích prováděných na potkanech bylo pozorováno zvětšování adenomů nebo karcinomů prsní žlázy, závislé na velikosti dávky.

Mutagenicita: mutagenní působení flutamidu se neprokázalo v žádném z širokého spektra prováděných testů.

Reprodukční toxicita: vliv flutamidu na fertilitu a vývoj potomstva byl studován u potkanů; další studie teratogenity proběhly u králíků. Pozorované účinky měly vztah k antiandrogennímu působení flutamidu. Tyto účinky nejsou při klinickém užití flutamidu k léčbě nádorů prostaty relevantní.

6.  FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1  Seznam pomocných látek

Jádro tablety:

Magnesium-stearát, koloidní bezvodý oxid křemičitý, monohydrát laktosy, mikrokrystalická celulosa, sodná sůl kroskarmelosy,

Potahová vrstva tablety:

hypromelosa 2910/5, hyprolosa, makrogol 3350, oxid titaničitý (E171), karnaubský vosk.

6.2   Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3  Doba použitelnosti

2 roky.

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.

6.5  Druh obalu a obsah balení

HDPE lahvička uzavřená fólií Al/ papír a PP šroubovacím uzávěrem.

Velikost balení: 50 a 100 potahovaných tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7.  DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Apotex Europe B.V., Archimedesweg 2, 2333 CN Leiden, Nizozemsko.

8.  REGISTRAČNÍ ČÍSLO

44/018/01-C

9.  DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 24.1.2001

Datum posledního prodloužení registrace: 15.8.2012

Další informace o léčivu APO-FLUTAMIDE

Jak se APO-FLUTAMIDE podává: perorální podání - potahovaná tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Obal na tablety
Velikost balení: 50

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Apotex Europe B.V., Leiden