APO-CITAL 20 MG - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

APO-CITAL 20 mg

potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje citaloprami hydrobromidum 25 mg, ekvivalentní citalopramum 20 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: Monohydrát laktosy. Jedna tableta obsahuje 75 mg monohydrátu laktosy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Bílé, oválné, bikonvexní potahované tablety s půlicí rýhou a vyraženým nápisem „20“ na jedné straně a „APO“ na druhé straně.

Tabletu lze rozdělit na dvě stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

– Velké depresivní epizody.

– Panická úzkostná porucha s agorafóbií anebo bez ní.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Deprese

Dospělí:

Citalopram by měl být podáván v jedné perorální denní dávce 20 mg.

V závislosti na individuální odpovědi pacienta je možné zvýšit dávku až na maximální denní dávku 40 mg.

Panická úzkostná porucha

Dospělí:

Během prvního týdne je doporučená perorální denní dávka 10 mg, poté se dávka zvýší na 20 mg denně. V závislosti na individuální odpovědi pacienta je možné zvýšit dávku až na maximální denní dávku 40 mg.

Dosažení úplné terapeutické odpovědi může trvat až 3 měsíce. V léčbě může být nutné pokračovat několik měsíců. Údaje z klinických studií účinnosti přesahující 6 měsíců jsou omezené.

Starší pacienti (> 65 let):

Dávka pro starší pacienty by měla být snížena na polovinu doporučené dávky, tj. 10–20 mg denně. Maximální doporučená denní dávka pro starší pacienty je 20 mg.

Porucha funkce ledvin:

U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávkování. Opatrnost se doporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min, viz bod 5.2).

Porucha funkce jater:

Pro pacienty s mírnou až středně závažnou poruchou funkce jater je úvodní doporučená denní dávka 10 mg po dobu prvních dvou týdnů léčby. V závislosti na individuální odpovědi pacienta je možné zvýšit dávku až na maximální denní dávku 20 mg. U pacientů se závažnou poruchou jaterní funkce se doporučuje opatrnost a pečlivá titrace dávky (viz bod 5.2).

Pediatrická populace:

APO-CITAL by neměl být použit k terapii dětí a dospívajících do 18 let (viz bod 4.4).

Příznaky z vysazení pozorované při přerušení léčby:

Léčba nesmí být ukončena náhle. Při vysazování přípravku APO-CITAL by dávka měla být postupně snižována během období 1 až 2 týdnů, aby se snížilo riziko příznaků z vysazení (viz body 4.4 a 4.8). Pokud se po snížení dávky nebo po ukončení léčby objeví netolerovatelné symptomy, je možno zvážit návrat k předchozí předepsané dávce. Následně může lékař pokračovat ve snižování dávky, ale pomaleji.

Pomalí metabolizátoři CYP2C19:

Pro pacienty, o nichž je známo, že jsou pomalí metabolizátoři enzymového systému CYP2C19, je doporučená úvodní denní dávka 10 mg po dobu prvních dvou týdnů léčby. V závislosti na individuální odpovědi pacienta je možné zvýšit dávku až na maximální denní dávku 20 mg (viz bod 5.2).

Způsob podání

APO-CITAL se podává jednou denně ráno nebo večer. Tablety mohou být užívány s jídlem nebo bez jídla, ale musí být zapity tekutinou.

Po zahájení léčby není možné očekávat antidepresivní účinek dříve než za dva týdny. Léčba by měla pokračovat do doby, než bude pacient 4 – 6 měsíců bez symptomů. APO-CITAL by měl být vysazován pomalu; doporučuje se, aby byla dávka snižována postupně, v intervalech po 1 – 2 týdnech.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

IMAO (inhibitory monoaminooxidázy)

V některých případech se vyskytly projevy připomínající serotoninový syndrom.

APO-CITAL nesmí být podáván pacientům užívajícím inhibitory monoaminooxidázy (IMAO) včetně selegilinu v dávce přesahující 10 mg/den.

APO-CITAL nesmí být podáván 14 dní po přerušení léčby ireverzibilními IMAO nebo po dobu stanovenou po ukončení užívání reverzibilních IMAO (RIMA), jak je uvedeno v textech pro RIMA. Mezi ukončením léčby citalopramem a začátkem léčby IMAO je třeba zachovat interval 7 dní (viz bod 4.5).

APO-CITAL je kontraindikován v kombinaci s linezolidem, pokud není k dispozici vybavení pro pečlivé sledování a monitorování krevního tlaku (viz bod 4.5).

Citalopram je kontraindikován u pacientů se získaným prodloužením QT intervalu nebo se syndromem vrozeného dlouhého QT intervalu.

Je kontraindikováno současné užívání citalopramu s léčivými přípravky, o nichž je známo, že prodlužují QT interval (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Léčba starších pacientů a pacientů se sníženou funkcí ledvin a jater viz bod 4.2.

Pediatrická populace:

Antidepresiva by neměla být používána k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování (pokus o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, opoziční chování a hněv) byly v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených antidepresivy v porovnání s těmi, kteří dostávali placebo. Jestliže je na základě klinické potřeby rozhodnuto o léčbě pacienta do 18 let, pak by měl být pečlivě sledován z hlediska možného výskytu sebevražedných příznaků. Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí.

Paradoxní úzkost

Někteří pacienti s panickou poruchou mohou zaznamenat zesílení úzkostných symptomů na počátku léčby antidepresivy. Tato paradoxní reakce obvykle vymizí během prvních dvou týdnů od zahájení léčby. Ke snížení pravděpodobnosti paradoxního anxiogenního účinku se doporučuje nízká úvodní dávka (viz bod 4.2).

Hyponatremie

Při léčbě SSRI byla vzácně pozorována hyponatremie, pravděpodobně v důsledku nepřiměřeného uvolňování antidiuretického hormonu (syndrom SIADH), která obvykle vymizí po ukončení terapie. Riziko se zdá být obzvláště vysoké u starších žen.

Sebevražda/se­bevražedné myšlenky nebo klinické zhoršení:

Deprese je spojována se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy (příhody související se sebevraždou). Toto riziko přetrvává až do nástupu signifikantní remise. Jelikož se zlepšení nemusí projevit během prvních nebo dalších týdnů léčby, měli by být pacienti pečlivě sledováni, dokud toto zlepšení nenastane. Klinické zkušenosti obecně ukazují, že riziko sebevraždy se může v časných stádiích uzdravování zvýšit.

I další psychiatrické poruchy, u kterých je APO-CITAL předepisován, jsou spojovány se zvýšeným rizikem příhod souvisejících se sebevraždou. Tyto poruchy mohou být navíc komorbidní s depresivní poruchou. Proto je při léčbě pacientů s jinými psychiatrickými poruchami nutno dodržovat stejná opatření jako při léčbě pacientů s velkou depresivní poruchou.

Pacienti, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody související se sebevraždou, nebo ti kteří vykazují významný stupeň sebevražedné představivosti před zahájením léčby, mají vyšší riziko sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu a musí být během léčby pečlivě sledováni. Meta-analýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících psychiatrickými poruchami prokázala ve srovnání s placebem vyšší riziko sebevražedného chování u mladých dospělých do 25 let léčených antidepresivy.

Pacienti, a zvláště ti, kteří mají zvýšené riziko, by měli být během léčby pečlivě sledováni, a to především na začátku léčby a po změně dávkování. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) by měli být upozorněni na to, že je nutné sledovat jakékoliv zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování nebo myšlenek a neobvyklých změn chování a na to, že pokud se tyto příznaky objeví, musí okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Akatizie/psycho­motorický neklid:

Použití SSRI/SNRI bylo spojeno s rozvojem akatizie charakteristické subjektivně nepříjemným či úzkostným neklidem a nutkáním neustále se hýbat s neschopností klidně sedět či stát. Výskyt je nejpravděpodobnější během několika prvních týdnů léčby. Pacientům, u nichž se rozvinou tyto symptomy, může zvýšení dávky uškodit.

Mánie

U pacientů s anamnézou mánie/hypománie může dojít k přesmyku do manické fáze. Pokud pacient přejde do manické fáze, citalopram musí být vysazen.

Záchvaty

Záchvaty jsou potenciálním rizikem u antidepresiv. Podávání přípravku APO-CITAL by mělo být ukončeno, pokud se u pacienta objeví záchvaty. U pacientů s nestabilní epilepsií je třeba se vyhnout podávání citalopramu a pacienti s kontrolovanou epilepsií musí být pečlivě sledováni. Pokud se zvýší četnost záchvatů, APO-CITAL by měl být vysazen.

Diabetes

U pacientů s diabetem může léčba přípravky SSRI narušit kontrolu glykemie do té míry, že je zapotřebí upravit dávkování inzulinu nebo perorálních antidiabetik.

Serotoninový syndrom

Ve vzácných případech byl u pacientů užívajících SSRI hlášen serotoninový syndrom. Kombinace symptomů jako je agitovanost, tremor, myoklonus a hypertermie může naznačovat rozvoj tohoto syndromu. V takovém případě musí být léčba citalopramem neprodleně přerušena a zahájena symptomatická léč­ba.

Serotonergně působící léčivé přípravky

Citalopram by neměl být podáván současně s léčivými přípravky, které mají serotonergní účinky, jako je sumatriptan nebo jiné triptany, tramadol, oxitriptan a tryptofan.

Krvácení

Při léčbě SSRI byly hlášeny případy prodloužení doby krvácení a/nebo poruchy krvácení jako ekchymóza, gynekologické krvácení, krvácení do gastrointesti­nálního traktu a další podkožní nebo slizniční krvácení (viz bod 4.8). U pacientů užívajících SSRI se doporučuje opatrnost, zejména při současném užívání přípravků ovlivňujících funkci krevních destiček nebo jiných přípravků, které mohou zvýšit riziko krvácení a také u pacientů s výskytem krvácivých poruch v anamnéze (viz bod 4.5).

ECT (elektrokonvulzivní terapie)

Klinické zkušenosti se současným podáváním SSRI a ECT jsou omezené a proto je zapotřebí zvýšené opatrnosti.

Třezalka tečkovaná

Při současném užívání citalopramu a rostlinných přípravků obsahujících třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) může být častější výskyt nežádoucích reakcí. Citalopram a přípravky obsahující třezalku tečkovanou by proto neměly být podávány současně (viz bod 4.5).

Příznaky z vysazení doprovázející ukončení léčby

Příznaky z vysazení se běžně vyskytují při ukončování léčby, obzvláště pokud je přerušení náhlé (viz bod 4.8). V klinických studiích prevence rekurence se vyskytovaly nežádoucí účinky po ukončení léčby citalopramem u 40 % pacientů oproti 20 % pacientů, kteří v léčbě citalopramem pokračovali.

Riziko výskytu příznaků z vysazení může záviset na několika faktorech zahrnujících délku léčby, dávkování během léčby a rychlost snižování dávky. Po ukončení léčby SSRI/SNRI byly hlášeny závratě, smyslové poruchy (včetně parestezie), poruchy spánku (včetně nespavosti a intenzivních snů), agitovanost nebo anxieta, nauzea a/nebo zvracení, tremor, zmatenost, pocení, bolesti hlavy, diarea, palpitace, emoční labilita, podrážděnost a zrakové poruchy. Tyto symptomy jsou obvykle mírné až středně závažné, ale u některých pacientů může být jejich intenzita závažná. Příznaky se obvykle objevují během prvních dnů po ukončení léčby, ale velmi vzácně se vyskytly i u pacientů, kteří zapomněli užít předepsanou dávku. Příznaky obvykle spontánně odezní během dvou týdnů, ale u některých pacientů mohou přetrvávat po delší dobu (2–3 měsíce nebo déle). Proto se doporučuje při ukončování léčby vysazovat APO-CITAL postupným snižováním dávky během několika týdnů nebo měsíců dle individuální potřeby pacienta (viz Příznaky z vysazení doprovázející ukončení léčby SSRI, bod 4.2).

Psychóza

Léčba psychotických pacientů s depresí může zesílit psychotické symptomy.

Prodloužení QT intervalu

Bylo zjištěno, že citalopram způsobuje na dávce závislé prodloužení QT intervalu. Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy prodloužení QT intervalu a ventrikulárních arytmií včetně torsade de pointes a to převážně u žen s hypokalemií nebo s již existujícím prodloužením QT intervalu nebo jiným srdečním onemocněním (viz body 4.3, 4.5, 4.8, 4.9 a 5.1).

Opatrnost se doporučuje u pacientů se signifikantní bradykardií, nebo u pacientů s nedávno prodělaným infarktem myokardu nebo nekompenzovaným srdečním selháním.

Poruchy elektrolytové rovnováhy jako je hypokalemie nebo hypomagnesemie zvyšují riziko maligních arytmií a měly by být upraveny před zahájením léčby citalopramem.

U pacientů se stabilizovaným srdečním onemocněním by se mělo před zahájením léčby zvážit EKG vyšetření.

Pokud se během léčby citalopramem objeví známky srdeční arytmie, léčba by měla být přerušena a mělo by být provedeno EKG vyšetření.

Glaukom s uzavřeným úhlem

Přípravky SSRI včetně citalopramu mohou mít vliv na velikost zornic, který má za následek mydriázu.

Tento mydriatický účinek má schopnost zúžit oční úhel, což má za následek zvýšení nitroočního tlaku a glaukom s uzavřeným úhlem, zvláště u predisponovaných pacientů. Citalopram by měl být proto používán s opatrností u pacientů s glaukomem s uzavřeným úhlem nebo anamnézou glaukomu.

Pomocné látky:

Tablety obsahují monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými poruchami s intolerancí galaktosy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Farmakodynamické interakce:

Na farmakodynamické úrovni byly zaznamenány případy serotoninového syndromu při léčbě citalopramem, moklobemidem a buspironem.

Kontraindikované kombinace

Inhibitory MAO

Souběžné použití citalopramu a inhibitorů MAO může vést k závažným nežádoucím účinkům včetně serotoninového syndromu (viz bod 4.3).

Případy závažných a někdy fatálních reakcí byly pozorovány u pacientů užívajících SSRI v kombinaci s inhibitorem monoaminooxidázy (IMAO) včetně selektivního IMAO selegilinu a reverzibilních IMAO linezolidu nebo moklobemidu a u pacientů, kteří nedávno vysadili SSRI a zahájili léčbu IMAO.

U některých pacientů byly přítomny symptomy připomínající serotoninový syndrom. Mezi symptomy interakce léčivé látky s IMAO patří: agitovanost, třes, myoklonus a hypertermie.

Prodloužení QT intervalu

Farmakokinetické a farmakodynamické studie mezi citalopramem a jinými léčivými přípravky, které prodlužují QT interval nebyly provedeny. Aditivní účinek citalopramu a těchto léčivých přípravků nelze vyloučit. Proto je současné podávání citalopramu a léčivých přípravků, které prodlužují QT interval, jako jsou antiarytmika třídy IA a III, antipsychotika (fenothiazinové deriváty, pimozid, haloperidol), tricyklická antidepresiva, některé antimikrobiální látky (např. sparfloxacin, moxifloxacin, erythromycin i.v., pentamidin, antimalarika, zejména halofantrin), některá antihistaminika (astemizol, mizolastin) kontraindikováno.

Pimozid

Současné podání jednotlivé dávky 2 mg pimozidu pacientům léčeným racemickým citalopramem 40 mg/den po dobu 11 dní vyvolalo zvýšení AUC a Cmax pimozidu, avšak nerovnoměrně v celé studii. Současné podání pimozidu a citalopramu vyvolalo prodloužení QT intervalu zhruba o 10 ms. Způsobená interakce byla zaznamenána už pří nízkých dávkách pimozidu, proto je současné podávání citalopramu a pimozidu kontraindikováno.

Kombinace, které při použití vyžadují opatrnost

Selegilin (selektivní inhibitor MAO-B)

Studie farmakokinetic­ký/farmakodyna­mických interakcí se souběžným podáváním citalopramu (20 mg denně) a selegilinu (10 mg denně) (selektivní inhibitor MAO-B) neprokázala žádné klinicky relevantní interakce. Souběžné použití citalopramu a selegilinu (v dávkách nad 10 mg denně) je kontraindikováno (viz bod 4.3).

Serotonergní léčivé přípravky

Lithium a tryptofan

V klinických studiích, v nichž byl citalopram podáván současně s lithiem, nebyly zjištěny žádné farmakodynamické interakce. Byly však zaznamenány zesílené účinky při souběžném podávání SSRI s lithiem či tryptofanem, proto by souběžné podávání citalopramu s těmito léčivými přípravky mělo být prováděno s opatrností. Rutinní monitorování hladin lithia by mělo pokračovat tak, jak je obvyklé.

Současné podávání se serotonergně působícími léčivými přípravky (např. tramadol, sumatriptan) může vést k zesílení účinků na 5-HT receptorech.

Dokud nebudou k dispozici další informace, současné podávání citalopramu a 5-HT agonistů, jako je sumatriptan a další triptany, se nedoporučuje (viz bod 4.4).

Třezalka tečkovaná

Mezi přípravky SSRI a rostlinnými přípravky obsahujícími třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) mohou nastat dynamické interakce, které mohou zvýšit výskyt nežádoucích účinků (viz bod 4.4). Farmakokinetické interakce nebyly zkoumány.

Krvácení

Opatrnosti je zapotřebí u pacientů, kteří jsou souběžně léčeni antikoagulancii, léčivými přípravky ovlivňujícími funkce trombocytů, jak jsou např. nesteroidní antiflogistika (NSAID), kyselina acetylsalicylová, dipyridamol a tiklopidin či jinými léčivy (např. atypická antipsychotika), která mohou zvýšit riziko krvácení (viz bod 4.4).

ECT (elektrokonvulzivní terapie)

Neexistují klinické studie, které by určily rizika či přínos kombinovaného použití elektrokonvulzivní terapie (ECT) a citalopramu (viz bod 4.4).

Alkohol

Nebyly prokázány žádné farmakodynamické či farmakokinetické interakce mezi citalopramem a alkoholem. Kombinace citalopramu a alkoholu se však nedoporučuje.

Léčivé přípravky vyvolávající hypokalemii/hy­pomagnesemii

Současné užívání léčivých přípravků vyvolávajících hypokalemii/hy­pomagnesemii vyžaduje opatrnost, neboť tyto stavy zvyšují riziko maligních arytmií (viz bod 4.4).

Léčivé přípravky snižující práh pro vznik záchvatů

SSRI mohou snižovat práh pro vznik záchvatů. Při současném užívání s léčivými přípravky, které také mohou snižovat práh pro vznik záchvatů (např. antidepresiva – tricyklická, SSRI; neuroleptika -thioxanteny a butyrofenony; meflochin, bupropion a tramadol), je zapotřebí zvýšené opatrnosti.

Farmakokinetické interakce:

Biotransformace citalopramu či demetylcitalopramu je zprostředkována izoenzymy CYP2C19 (přibližně 38 %), CYP3A4 (přibližně 31 %) a CYP2D6 (přibližně 31 %) systému cytochromu P450. Skutečnost, že je citalopram metabolizován více než jedním CYP znamená, že inhibice biotransformace je méně pravděpodobná, neboť inhibice jednoho enzymu může být kompenzována druhým. Proto při souběžném použití citalopramu s jinými léčivými přípravky je v klinické praxi velmi nízká pravděpodobnost vzniku farmakokinetických interakcí s jinými přípravky.

Jídlo

Nebylo zjištěno, že by absorpce či jiné farmakokinetické vlastnosti citalopramu byly ovlivněny jídlem.

Vliv jiných přípravků na_ farmakokinetiku citalopramu

Současné podávání s ketokonazolem (silný inhibitor CYP3A4) nezměnilo farmakokinetiku citalopramu.

Farmakokinetická interakční studie lithia a citalopramu neprokázala farmakokinetické interakce (viz také výše).

Cimetidin

Cimetidin, známý enzymový inhibitor, způsobil mírné zvýšení průměrné hladiny citalopramu v ustáleném stavu. Při podání citalopramu v kombinaci s cimetidinem se proto doporučuje opatrnost. Souběžné podávání escitalopramu (aktivní enanciomer citalopramu) s omeprazolem 30 mg jednou denně (inhibitor CYP2C19) vedlo ke střednímu (přibližně 50%) zvýšení plazmatických koncentrací escitalopramu. Měla by být proto zvýšena pozornost při současném užívání s CYP2C19 inhibitory (t.j. omeprazolem, esomeprazolem, fluvoxaminem, lansoprazolem, tiklopidinem) nebo cimetidinem. Může být nutná úprava dávky.

Metoprolol

Opatrnost se doporučuje, pokud je citalopram podáván současně s léčivými přípravky, které jsou metabolizované převážně tímto enzymem, a mají úzký terapeutický index, např. flekainid, propafenon a metoprolol (pokud je použit při srdečním selhání), nebo některými léčivými přípravky působícími na CNS, které jsou metabolizované převážně CYP2D6, např. antidepresiva jako desipramin, klomipramin a nortriptylin nebo antipsychotika jako risperidon, thioridazin a haloperidol. Může být nutná úprava dávky. Souběžné podávání s metoprololem vedlo k dvojnásobnému zvýšení plazmatických hladin metoprololu, ale nezpůsobilo statisticky významné zvýšení účinku metoprololu na krevní tlak a srdeční rytmus.

Účinky citalopramu na jiné léčivé přípravky

Studie farmakokinetic­kých/farmakody­namických interakcí při souběžném podávání citalopramu a metoprololu (substrát CYP2D6) ukázala dvojnásobné zvýšení koncentrací metoprololu, ale žádné statisticky signifikantní zvýšení účinku metoprololu na krevní tlak a srdeční tep u zdravých osob.

Citalopram a demetylcitalopram jsou velmi slabými inhibitory CYP2C9, CYP2E1 a CYP3A4, a slabými inhibitory CYP1A2, CYP2C19 a CYP2D6 v porovnání s jinými SSRI, kteří jsou prokázanými silnými inhibitory.

Levomepromazin, digoxin, karbamazepin

Nebyly zaznamenány žádné nebo jen velmi malé změny bez klinického významu při podávání citalopramu se substráty CYP1A2 (klozapin a teofylin), CYP2C9 (warfarin), CYP2C19 (imipramin a mefenytoin), CYP2D6 (spartein, imipramin, amitriptylin, risperidon) a CYP3A4 (warfarin, karbamazepin (a jeho metabolit karbamazepin epoxid) a triazolam).

Nebyly pozorovány žádné farmakokinetické interakce mezi citalopramem a levomepromazinem či digoxinem (což svědčí o tom, že citalopram neindukuje ani neinhibuje P-glykoprotein).

Desipramin, imipramin

Ve farmakokinetické studii nebyl prokázán účinek na hladiny citalopramu nebo imipraminu, ačkoli hladina desipraminu, primárního metabolitu imipraminu, byla zvýšena. Při současném podávání desipraminu a citalopramu bylo zaznamenáno zvýšení plazmatické koncentrace desipraminu. Může být potřebné snížení dávky desipraminu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Publikované údaje o těhotných ženách (více než 2500 expozic) nenaznačují žádnou malformativní embryo/neonatální toxicitu. APO-CITAL by však neměl být během těhotenství užíván, pokud to není nezbytně nutné a pouze po pečlivém zvážení poměru rizika a prospěšnosti.

Novorozenci matek, které užívaly APO-CITAL do pozdních stadií těhotenství a zejména ve třetím trimestru, by měli být sledováni. Je nutné se vyvarovat náhlého ukončení léčby během těhotenství.

Pokud těhotná žena užívá SSRI/SNRI ve vysokém stupni těhotenství, u novorozence se mohou vyskytnout následující symptomy: dechová deprese, cyanóza, apnoe, záchvaty, nestabilní teplota, potíže při krmení, zvracení, hypoglykémie, hypertonie, hypotonie, přehnané reflexy, třes, nervozita, podrážděnost, letargie, nepřetržitý pláč, ospalost a spánkové poruchy. Jedná se buď o důsledek serotoninergních účinků nebo o příznaky z vysazení. Ve většině případů se komplikace objeví okamžitě či krátce (<24 hodin) po porodu.

Epidemiologické údaje naznačují, že užívání SSRI během těhotenství, zvláště v jeho pozdním stádiu, může zvýšit riziko vzniku perzistující plicní hypertenze novorozenců (PPHN). Zjištěné riziko je přibližně 5 případů na 1000 těhotenství. V běžné populaci se objevují 1 až 2 případy PPHN na 1000 těhotenství.

Kojení

Citalopram je vylučován do mateřského mléka. Odhaduje se, že dávka požitá kojencem je přibližně 5 % z dávky podané matce, vztaženo k její hmotnosti (mg/kg). U novorozenců nebyly pozorovány žádné nebo jen malé reakce. Dostupné informace však nejsou dostačující ke zhodnocení rizika pro dítě.

Doporučuje se opatrnost.

Fertilita

Studie na zvířatech prokázaly, že citalopram může ovlivnit kvalitu spermií (viz bod 5.3). Spontánní hlášení u některých SSRI prokázala, že vliv na kvalitu spermií je reverzibilní.

Vliv na lidskou fertilitu zatím nebyl pozorován.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Citalopram má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

Psychotropní látky však mohou zhoršit schopnost úsudku a reakce na náhlé situace. Proto musí být pacienti informováni o těchto účincích a upozorněni, že by jejich schopnost řídit a obsluhovat stroje mohla být ovlivněna.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky pozorované při léčbě citalopramem jsou obvykle mírné a vyskytují se pouze přechodně. Nejčastěji se projevují během prvního či druhého týdne léčby a obvykle postupně slábnou. Nežádoucí účinky jsou popsány dle MedDRA klasifikace dle tříd orgánových systémů a frekvence výskytu.

Pro následující reakce byla nalezena souvislost s podanou dávkou: zvýšená potivost, sucho v ústech, insomnie, somnolence, diarea, nauzea a únava.

V tabulce je uveden výskyt nežádoucích účinků spojených s SSRI a/nebo citalopramem zaznamenaných u > 1 % pacientů ve dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných klinických studiích nebo po uvedení na trh. Četnost je definována jako:velmi časté (> 1/10), časté (> 1/100 až < 1/10), méně časté (> 1/1000 až < 1/100), vzácné (> 1/10000 až < 1/1000), velmi vzácné (< 1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit)

¹Během užívání citalopramu nebo záhy po přerušení léčby byly hlášeny případy sebevražedných představ a sebevražedného chování (viz bod 4.4).

Zlomeniny kostí

Epidemiologické studie – především ty, které byly provedené u pacientů ve věku 50 let a výše- ukázaly zvýšené riziko zlomenin kostí u těch pacientů, kteří užívají selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo tricyklická (TCA) antidepresiva. Mechanismus vzniku tohoto rizika není znám.

Prodloužení QT intervalu

Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy prodloužení QT intervalu a ventrikulárnícha arytmií včetně torsade de pointes, především u žen s hypokalemií nebo s již existujícím prodloužením QT intervalu či jiným srdečním onemocněním (viz bod 4.3, 4.4, 4.5, 4.9 a 5.1).

Příznaky z vysazení doprovázející ukončení léčby SSRI:

Ukončení léčby citalopramem (obzvláště náhlé) vede obvykle k výskytu příznaků z vysazení. Závratě, smyslové poruchy (včetně parestezie), poruchy spánku (včetně insomnie a intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea a/nebo zvracení, tremor, zmatenost, pocení, bolesti hlavy, diarea, palpitace, emoční labilita, podrážděnost a zrakové poruchy se vyskytly nejčastěji. Tyto symptomy jsou obvykle mírné až střední a spontánně odezní, avšak u některých pacientů mohou být závažné a/nebo trvat delší dobu. Není-li již léčba citalopramem dále nutná, doporučuje se její ukončení postupným snižováním dávky (viz bod 4.2 a bod 4.4).

4.9 Předávkování

Toxicita

Komplexní klinické údaje o předávkování citalopramem jsou omezené a v mnoha případech se jedná o souběžné předávkování více léky/alkoholem. Byly zaznamenány fatální případy předávkování samotným citalopramem, ve většině fatálních případů se však jednalo o předávkování při souběžné medikaci.

Symptomy

Při hlášených případech předávkování citalopramem byly zaznamenány následující symptomy: křeče, tachykardie, somnolence, prodloužení intervalu QT, kóma, zvracení, třes, hypotenze, srdeční zástava, nevolnost, serotoninový syndrom, agitovanost, bradykardie, závrať, raménková blokáda, prodloužení QRS, hypertenze, mydriáza, torsade de pointes, stupor, pocení, cyanóza, hyperventilace a atriální a ventrikulární arytmie.

Léčba předávkování

Neexistuje specifické antidotum citalopramu. Léčba je symptomatická a podpůrná. Je třeba zvážit podání aktivního uhlí, osmotických laxativ (např. síran sodný) a výplach žaludku. Při poruše vědomí je nutné pacienta intubovat. Je nutno sledovat EKG a vitální ukazatele.

U pacientů s městnavým srdečním selháním/brady­kardií, u pacientů, kteří současně užívají léky, které prodlužují QT interval nebo u pacientů s narušeným metabolismem, např. s jaterním poškozením se v případě předávkování doporučuje monitorovat EKG.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antidepresivum, selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, ATC kód: N06AB04

Při dlouhodobé léčbě nedochází k rozvoji tolerance vůči inhibičním účinkům citalopramu na vychytávání 5-HT.

Antidepresivní účinek zřejmě souvisí se specifickou inhibicí vychytávání serotoninu v mozkových neuronech.

Citalopram nemá prakticky žádný účinek na neuronální vychytávání noradrenalinu, dopaminu a kyseliny gama-aminomáselné. Citalopram nevykazuje žádnou či zanedbatelnou afinitu vůči cholinergním, histaminergními a různým adrenergním, serotonergním a dopaminergním receptorům.

Citalopram je bicyklický derivát izobenzofuranu, který není chemicky příbuzný s tricyklickými a tetracyklickými antidepresivy či jinými dostupnými antidepresivy. Hlavními metabolity citalopramu jsou také selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, byť méně účinné. Nebylo zaznamenáno, že by metabolity přispívaly k celkovému antidepresivnímu účinku.

V dvojitě zaslepené placebem kontrolované EKG studii u zdravých dobrovolníků byla změna oproti počáteční hodnotě QTc (měřena s korekcí dle Fridericia) 7,5 (90% CI 5,9–9,1) msec při dávce 20 mg/den a 16,7 (90% CI 15,0–18,4) msec při dávce 60 mg/den (viz bod 4.3, 4.4, 4.5, 4.8 a 4.9).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce:

Citalopram je po perorálním podání rychle absorbován: maximální plazmatické koncentrace je dosaženo průměrně za 4 (1 – 7) hodiny. Absorpce je nezávislá na konzumaci jídla. Perorální biologická dostupnost činí přibližně 80%.

Distribuce v organismu:

Zdánlivý distribuční objem je 12–17 l/kg. Vazba citalopramu a jeho metabolitů na proteiny krevní plazmy je méně než 80%.

Biotransformace:

Citalopram je metabolizován na demethylcitalopram, didemethylcita­lopram, citalopram-N-oxid a deaminovaný derivát kyseliny propionové. Derivát kyseliny propionové je farmakologicky neúčinný. Demethylcitalopram, didemethylcita­lopram a citalopram-N-oxid jsou selektivními inhibitory vychytávání serotoninu, ale mají slabší účinek než původní látka.

Hlavním metabolizujícím enzymem je CYP2C19. Je možné, že se do určité míry podílí i CYP3A4 a CYP2D6.

Eliminace z organismu:

Plazmatický poločas je přibližně 1,5 dne. Po systémovém podání je plazmatická clearance přibližně 0.30.4 l/min a po perorálním podání je plazmatická clearance přibližně 0,4 l/min.

Citalopram je eliminován převážně játry (85%), ale částečně (15%) též ledvinami. Z podaného množství citalopramu je 12– 23 % eliminováno močí v nezměněné formě. Jaterní clearance činí přibližně 0,3 l/min a renální clearance je 0,05–0,08 l/min.

Ustálených koncentrací je dosaženo za 1 – 2 týdny. Byla prokázána přímá úměrnost mezi ustálenou hladinou v plazmě a podanou dávkou. Při dávce 40 mg denně je dosaženo průměrné plazmatické koncentrace přibližně 300 nmol/l. Neexistuje jednoznačná souvislosti mezi plazmatickými hladinami citalopramu a terapeutickou odpovědí či nežádoucími účinky.

Speciální populace

Starší pacienti (>65 let):

U starších pacientů byl prokázán delší biologický poločas a snížená hodnota clearance vlivem pomalejšího metabolismu.

Snížená funkce jater:

Citalopram se vylučuje pomaleji u pacientů se sníženou funkcí jater. Biologický poločas citalopramu je přibližně dvojnásobný a ustálený stav plazmatické hladiny citalopramu se ustaví na zhruba dvojnásobných hodnotách ve srovnání s pacienty s normální funkcí jater při podání stejné dávky.

Snížená funkce ledvin:

U pacientů s mírně až středně sníženou renální funkcí byl pozorován delší biologický poločas a mírné zvýšení expozice citalopramu. Citalopram se eliminuje pomaleji, bez významnějšího účinku na farmakokinetiku citalopramu.

Polymorfismus:

U pacientů s pomalým metabolismem zprostředkovaným CYP2C19 byly pozorovány dvojnásobné plazmatické koncentrace escitalopramu ve srovnání s pacienty s rychlým metabolismem zprostředkovaným CYP2C19.

U pacientů s pomalým metabolismem zprostředkovaným CYP2C19 nebyla zaznamenána výraznější změna expozice (viz bod 4.2)

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje neodhalily na základě konvenčních studií bezpečnosti, farmakologie, genotoxicity a karcinogenního potenciálu žádné zvláštní riziko pro člověka. Po vícečetném podání u potkanů byla v některých orgánech pozorována fosfolipidóza. Tento účinek byl reverzibilní po ukončení léčby. Kumulace fosfolipidů byla pozorována v dlouhodobých studiích na zvířatech s četnými kation-amfofilními přípravky. Klinický význam těchto výsledků není znám.

Studie reprodukční toxicity na potkanech prokázaly kostní abnormality u mláďat, nikoli však zvýšené riziko malformací. Tyto účinky mohou souviset s farmakologickou aktivitou nebo mohou být důsledkem toxicity pro matku. Peri- a postnatální studie odhalily snížené přežívání potomstva během laktace. Potenciální riziko pro člověka není známo.

Studie na zvířatech prokázaly, že citalopram způsobuje snížení indexu fertility a těhotenského indexu, snížení počtu implantací a abnormality spermií při hladinách vyšších, než jaké odpovídají expozici u lidí.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:

Monohydrát laktosy

Mikrokrystalická celulosa

Magnesium-stearát

Sodná sůl kroskarmelosy

Obal tablety:

Hyetelosa

Makrogol 8000

Oxid titaničitý (E171).

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

PVC/PVDC//Al blistr.

Velikosti balení: 4, 28, 30, 56, 60, 84, 90, 100, 112 nebo 120 tablet.

Blistr je na jedné straně stříbrný a na druhé straně průhledný.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Apotex Europe B.V.

Archimedesweg 2

2333 CN Leiden

Nizozemsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

30/210/07-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

28. 3. 2007 / 23. 2. 2011

Další informace o léčivu APO-CITAL 20 MG

Jak se APO-CITAL 20 MG podává: perorální podání - potahovaná tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 30

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Apotex Europe B.V., Leiden