AMIOKORDIN - souhrnné informace

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

AMIOKORDIN

200 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje amiodaroni hydrochloridum 200 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktosy (88,4 mg/tableta).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Kulaté, bikonvexní tablety, bílé až téměř bílé barvy, na jedné straně s půlicí rýhou.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Amiodaron je indikován pouze k léčbě těžkých poruch rytmu, které neodpovídají na jinou léčbu nebo kde jiná léčba není možná. Jsou to:

• – poruchy síňového rytmu (verze fibrilace nebo flutteru, udržování sinusového rytmu po kardioverzi);

• – nodální poruchy rytmu – tachykardie;

• – komorové poruchy rytmu (život ohrožující předčasné kontrakce komor, komorové tachykardie v salvách, prevence záchvatů komorové tachykardie a fibrilace komor);

• – poruchy rytmu spojené s Wollf-Parkinson-Whiteovým syndromem.

Vzhledem ke svým farmakologickým vlastnostem je amiodaron indikován zejména tam, kde jsou výše uvedené poruchy rytmu provázeny dalším srdečním onemocněním (koronární insuficience, srdeční selhávání).

Přípravek je určený k léčbě dospělých a dětí od 3 let.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Iniciální dávkování: během prvních 8 až 10 dnů 600 mg amiodaronu denně, rozdělených do třech dílčích dávek. Úvodní dávka může být zvýšena až na 1 200 mg (tj. 6 tablet).

Udržovací terapie: minimální účinnou dávku je třeba stanovit podle individuální klinické odpovědi, obvykle se pohybuje mezi 100 mg až 400 mg amiodaronu denně. Amiokordin lze podávat i obden, je tedy možné užívat 200 mg amiodaronu (1 tableta) obden nebo 100 mg amiodaronu (1/2 tablety) denně. Vzhledem k protrahovanému účinku amiodaronu jsou možná i „terapeutická okénka“ (2 dny v týdnu).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost amiodaronu u dětí nebyla dosud stanovena.

V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodě 5.1 a 5.2.

Způsob podání

Tablety se polykají celé (ale mohou být i rozdrcené), nezávisle na jídle, zapijí se trochou tekutiny. Tablety by měly být užívány pravidelně, ve stejnou denní dobu buď v jednorázové denní dávce nebo rozdělené do dvou nebo třech dávek denně.

4.3 Kontraindikace

• – Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 a přecitlivělost na jód

• – Sinusová bradykardie a sinoatriální bloky

• – Sick sinus syndrom, pokud pacient nemá kardiostimulátor (riziko sinusové zástavy)

• – Poruchy vedení vyššího stupně, pokud pacient nemá kardiostimulátor

• – Onemocnění štítné žlázy

• – Kombinovaná léčba s léky, které mohou způsobit stav „torsade de pointes“

• – Laktace

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

• – U starších pacientů může dojít k výraznějšímu poklesu tepové frekvence.

• – Mírný negativně inotropní účinek nemívá obvykle vliv na funkci levé komory u pacientů se srdečním selháním.

• – Amiodaron způsobuje změny na EKG: prodloužení QT úseku (prodloužená repolarizace) s možným vývojem vlny U, tyto změny jsou projevem jeho farmakologického účinku a nejsou známkou toxicity.

• – V případě výskytu sinoatriálního bloku, AV bloku druhého či třetího stupně nebo bloku bifascikulárního raménka, by léčba měla být ukončena.

• – Amiodaron obsahuje jód, v důsledku toho mohou být výsledky některých funkčních testů štítné žlázy změněny (vychytávání radioaktivního jó­du).

• – Nežádoucí účinky jsou obvykle spojeny se zbytečně vysokými dávkami amiodaronu, je proto třeba věnovat velkou pozornost stanovení minimální účinné dávky.

• – Pacienty je třeba upozornit, aby se během léčby vyhýbali slunečnímu záření, případně používali příslušné ochranné prostředky.

• – Pacienti s poruchami štítné žlázy v osobní nebo rodinné anamnéze by měly užívat amiodaron, jen je-li to skutečně nutné. Je třeba podávat minimální účinnou dávku a provádět pravidelné klinické a laboratorní kontroly štítné žlázy.

• – Je nutné zabránit hypokalemii, případně ji upravit, pokud již vznikla. Je třeba monitorovat QT interval a objeví-li se „torsade de pointes“ neměla by být podávaná antiarytmika, ale je třeba zavést elektrosystolický pacing, dále je možné podat magnézium intravenózně.

• – Progresivní dyspnoe a kašel bez expektorace mohou souviset s plicní toxicitou amiodaronu. Včasné rozpoznání plicní toxicity je velmi důležité, proto je třeba provádět pravidelné rtg hrudníku a funkční testy plic.

Pediatrická populace

• – Dětem je možné přípravek podávat jen v závažných případech a jeho podání je nutno pečlivě zvážit vzhledem k možným projevům krátkodobé nebo dlouhodobé toxicity.

Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, vrozeným nedostatkem laktasy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento léčivý přípravek neměli užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kombinace amiodaronu s léky, které mohou vyvolat „torsade de pointes“, jsou kontraindikovány. Jsou to:

• – antiarytmika: třídy Ia (látky chinidinového typu), bepridil, sotalol;

• – další látky bez antiarytmického účinku: např. vinkamin, sultoprid, erythromycin intravenózně, pentamidin parenterálně.

Dále nelze doporučit kombinace s těmito látkami:

• – beta-blokátory a některé blokátory kalciového kanálu (verapamil, diltiazem) – může dojít k poruchám automaticity (vážná bradykardie) nebo vedení;

• – stimulující laxativa, která mohou způsobit hypokalemii a tedy riziko „torsade de pointes“, ostatní laxativa používat lze;

• – flekainid, mexiletin – při současném užívání zároveň s amiodaronem může dojít ke zvýšení jejich plazmatických hladin a zvyšuje se tak riziko závažných nežádoucích účinků (nedoporučuje se ani kombinace s dalšími antiarytmiky třídy Ib a Ic).

Jen s velkou opatrností lze amiodaron kombinovat s následující­mi léky:

• – látky, které mohou způsobit hypokalemii:

• – diuretika způsobující hypokalemii, samotná i v kombinaci;

• – systémové kortikoidy, tetrakosaktid;

• – amfotericin B podávaný intravenózně.

Hypokalemie může způsobit další prodloužení QT intervalu a zvýšit riziko ventrikulární arytmie, včetně „torsade de pointes“. Pokud se současné léčbě amiodaronem a výše zmíněnými léky nelze vyhnout, je třeba monitorovat QT interval a upravovat hypokalemii, bude-li to nutné.

Další interakce:

• – Perorální antikoagulancia: Amiodaron potencuje účinek perorální antikoagulační léčby. Vzhledem ke zvýšenému riziku krvácení je tedy vhodné častěji monitorovat hladinu protrombinu a upravit dávkování antikoagulancia během terapie amiodaronem a po jejím skončení.

• – Digoxin: Mohou se objevit poruchy automaticity (vážná bradykardie) nebo atrioventriku­lárního vedení (synergické působení). Kromě toho nelze vyloučit vzestup plazmatické hladiny digoxinu (vzhledem k poklesu jeho clearance). Jsou nutné klinické, laboratorní a EKG kontroly, případně úprava dávkování digoxinu.

• – Fenytoin: Nelze vyloučit vzestup plazmatické koncentrace fenytoinu se známkami předávkování (zvláště neurologické příznaky), je nutné klinické a laboratorní sledování a případná úprava dávek fenytoinu.

• – Celková anestezie, oxygenoterapie: Byly zaznamenány potenciálně vážné komplikace u pacientů s celkovou anestezií: bradykardie neodpovídající na atropin, hypotenze, poruchy vedení, snížený srdeční výdej. Dále bylo zaznamenáno několik případů vážných respiračních komplikací, někdy i s fatálním zakončením, nejčastěji krátce po chirurgickém výkonu (syndrom akutní respirační tísně dospělých), které lze dát do souvislosti s podáním vyšších koncentrací kyslíku. Anesteziolog by měl být před operací vždy informován, že pacient je léčen amiodaronem.

• – Cyklosporin: Nelze vyloučit vzestup plazmatické koncentrace cyklosporinu vzhledem k jeho snížené clearance – je třeba upravit dávky.

• – Cimetidin: Vede ke zvýšení hladin amiodaronu v krvi.

• – Současné podávání amiodaronu a tricyklických antidepresiv, fenothiazinů, astemizolu či terfenadinu způsobuje poruchy srdečního rytmu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Vzhledem ke svým účinkům na štítnou žlázu plodu může být amiodaron v těhotenství podáván jen ve zvlášť závažných případech kdy jiné způsoby léčby selhaly nebo nejsou možné. Léčba by měla trvat jen co nejkratší dobu.

Kojení

Amiodaron je vylučován ve významném množství do lidského mateřského mléka, v období laktace je tedy kontraindikován.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

U některých pacientů může amiodaron ovlivnit schopnost řídit motorové vozidlo a obsluhovat strojní zařízení.

4.8 Nežádoucí účinky

Následující nežádoucí účinky jsou roztříděny podle třídy orgánových systémů a zařazeny do seznamu dle frekvence výskytu podle následující konvence: velmi časté (> 1/10); časté (> 1/100 až < 1/10); méně časté (> 1/1 000 až < 1/100); vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Poruchy krve a lymfatického systému

Velmi vzácné:

• – hemolytická anemie, aplastická anemie, trombocytopenie

Poruchy imunitního systému

Není známo:

• – angioneurotický edém (Quinckeho edém), anafylaktická reakce, anafylaktický šok

Endokrinní poruchy (viz bod 4.4)

Časté:

• – hypothyreoidismus, hyperthyreoidismus, někdy smrtelný

• – syndrom nepatřičné sekrece antidiuretického hormonu (SIADH)

Poruchy metabolismu a výživy

Není známo:

• – snížená chuť k jídlu

Psychiatrické poruchy:

Není známo:

• – delirium (včetně zmatenosti)

Poruchy nervového systému

Časté:

• – extrapyramidový třes, jehož regrese se obvykle objeví po snížení dávky nebo vysazení, noční můry, poruchy spánku

• – periferní senzomotorická neuropatie a/nebo myopatie, obvykle reverzibilní po vysazení léku (viz bod 4.4)

• – cerebelární ataxie, jejíž regrese se obvykle objeví po snížení dávky nebo vysazení, benigní intrakraniální hypertenze (pseudotumor cerebri), bolest hlavy, závratě

• – parkinsonismus, parosmie

Poruchy oka

Velmi časté:

• – mikrodepozita v rohovce obvykle omezená na oblast pod papilou, která jsou obvykle rozpoznatelné pouze vyšetřením štěrbinovou lampou. Depozita mohou být spojena s barevnými kruhy při oslnění nebo s rozostřeným viděním. Rohovková mikrodepozita se skládají z komplexů tukových depozit a jsou reverzibilní po přerušení léčby. Depozita jsou v zásadě považována za benigní a nevyžadují přerušení léčby amiodaronem.

• – neuropatie optiku /neuritidy, která může vést k rozvoji slepoty (viz bod 4.4)

Srdeční poruchy

Časté:

• – bradykardie, převážně středně závažná a závisející na dávce

• – začátek nebo zhoršení arytmie, někdy následovaná srdeční zástavou (viz bod 4.4 a 4.5), převodní poruchy (sinoatriální blok, AV blok různého stupně) (viz bod 4.4)

• – významná bradykardie nebo sinusová zástava u pacientů s dysfunkcí sinusového uzlu a/nebo u starších pacientů.

Cévní poruchy

Velmi vzácné:

• – vaskulitida

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Časté:

• – plicní toxicita (hypersenzitivní pneumonitida, alveolární/in­tersticiální pneumonitida nebo fibrosa, pleuritida, organizující se obliterující bronchiolitická pneumonie (BOOP)), někdy smrtelná (viz bod 4.4)

• – bronchospazmus u pacientů s vážnou respirační nedostatečností a zvláště u astmatických pacientů, po chirurgickém zákroku (možná interakce s vysokou koncentrací kyslíku) (viz bod

• 4.4 a 4.5)

• – pulmonální krvácení

Gastrointestinální poruchy

Velmi časté:

• – benigní gastrointestinální příznaky (nauzea, zvracení, nechutenství) obvykle se objevující při vzestupných dávkách a ustupující s poklesem dávky

• – zácpa

• – sucho v ústech

• – pankreatitida (akutní)

Poruchy jater a žlučových cest (viz bod 4.4)

Velmi časté:

• – izolovaný vzestup sérových transamináz, který je obvykle středně závažný (1,5× až 3× nad normu), objevující se v začátku léčby. Toto se může vrátit do normy po snížení dávky nebo dokonce spontánně.

• – akutní onemocnění jater s vysokými transaminázami a/nebo žloutenkou, včetně jaterního selhání, které někdy bývá smrtelné

• – chronické onemocnění jater (pseudoalkoholová hepatitida, cirhóza), někdy smrtelná

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Velmi časté:

• – fotosenzitivita (viz bod 4.4)

• – ekzém, břidlicově šedivá nebo modravá kožní pigmentace v případech dlouhodobé léčby vysokými denními dávkami; tyto pigmentace pomalu vymizí po přerušení léčby

• – zarudnutí v průběhu probíhající radioterapie, kožní vyrážka, obvykle nespecifická, exfoliativní dermatitida, alopecie

• – kopřivka, závažné kožní reakce jako toxická epidermální nekrolýza (TEN), Stevens-Johnsonův syndrom (SJS), bulózní dermatitida, léková reakce s eosinofilií a systémovými příznaky (DRESS)

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Velmi vzácné:

• – epididymitis, impotence

Vyšetření

Velmi vzácné:

• – vzestup kreatininu v krvi

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky:

4.9 Předávkování

Častější a závažné nežádoucí účinky obvykle nasvědčují předávkování. Ve většině případů postačuje snížení dávky nebo dočasné přerušení podávání amiodaronu a sledování pacienta (krevní tlak, EKG).

Příznaky

Požití velkého množství tablet může vést k hypotenzi, bradykardii, poruchám atrioventriku­lárního vedení a poškození jater.

Léčba

Výplach žaludku, podání živočišného uhlí a solných laxativ. Pacient by měl být přísně monitorován (zvláště krevní tlak a EKG). Léčba je symptomatická. Neexistuje žádné specifické antidotum. Hemodialýza není účinnou metodou pro odstranění amiodaronu z těla. Možnou bradykardii je možno léčit atropinem, agonisty beta-receptorů, glukagonem nebo dočasným kardiostimulátorem.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterape­utická skupina: kardiaka, antiarytmika (III. třída podle Vaughan-Williamsovy klasifikace), ATC kód: C01BD01.

Farmakodynamické účinky

Antiarytmické:

• – Prodloužení 3. fáze akčního potenciálu, které vede k poklesu proudu draslíku.

• – Toto prodloužení není ovlivněno srdeční frekvencí.

• – Snížení sinusové automaticity vedoucí k bradykardii neodpovídající na podání atropinu.

• – Nekompetitivní alfa- a beta-adrenergní inhibice.

• – Zpomalení sinoatriálního, atriálního a nodálního vedení, které je výraznější, pokud je rytmus rychlý.

• – Intraventrikulární vedení není ovlivněno.

• – Prodloužení refrakterní periody a snížení excitability myokardu na atriální, nodální i ventrikulární úrovni.

• – Zpomalení vedení a prodloužení refrakterní periody v přídatných atrioventriku­lárních spojích.

Antianginózní:

• – Střední pokles periferního cévního odporu a snížení srdeční frekvence vedoucí k poklesu spotřeby kyslíku.

• – Nekompetitivní alfa- a beta-adrenergní inhibice.

• – Zvýšení koronárního průtoku díky přímému účinku na hladké svalstvo koronárních arteriol.

• – Udržování srdečního výdeje díky poklesu aortálního tlaku a periferního cévního odporu.

Jiné:

Amiodaron má jen mírný negativně inotropní účinek.

Pediatrická populace

Kontrolované pediatrické studie nebyly provedeny.

V publikovaných studiích bezpečnosti amiodaronu bylo hodnoceno 1118 pediatrických pacientů s různými arytmiemi. V pediatrických klinických studiích byly užity následující dávky.

Perorální

• – Úvodní dávka: 10 až 20 mg/kg/den po dobu 7 až 10 dní (nebo 500 mg/m²/den, vyjádřeno na metr čtvereční povrchu těla)

• – Udržovací dávka: má být použita nejnižší možná účinná dávka; podle individuální odpovědi se pohybuje mezi 5 až 10 mg/kg/den (nebo 250 mg/m²/den, vyjádřeno na metr čtvereční povrchu těla)

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Amiodaron se absorbuje pomalu a proměnlivě.

Distribuce

Distribuční objem je velký (více než 66 l/kg, tj. více než 5 000 l). Většina amiodaronu je distribuována v adipózní tkáni. Vysoce prostupuje orgány s velkým zastoupením adipózní tkáně, jako např. plíce, lymfatické uzliny, srdce, játra, pankreas, ledviny, svalová tkáň a štítná žláza.

Průměrná biologická dostupnost amiodaronu je přibližně 40 až 50 %.

Maximální plazmatická koncentrace po jedné dávce je dosažena po 2 až 10 hodinách. Při delší léčbě se maximálních koncentrací v plazmě dosahuje postupně, během několika týdnů či měsíců.

Biotransformace

Amiodaron je metabolizován hlavně v játrech a částečně ve střevě (tj. ve střevní sliznici). Hlavní metabolické pochody jsou desethylace (v játrech) a N-dealkylace (ve střevech). Hlavním metabolitem amiodaronu je mono-N-desethylamiodaron (desethylamio­daron), který je farmakologicky aktivní. Byly také identifikovány další (bezjódové) metabolity; jejich možná akumulace, farmakodynamické a toxické účinky nebyly dosud plně prozkoumány.

Farmakokinetické a farmakodynamické vlastnosti desethylamiodaronu jsou podobné amiodaronu.

Eliminace

Amiodaron se vylučuje převážně žlučí (ve stolici). Jelikož eliminace močí je nepatrná, u pacientů s renálním selháním není nutná úprava dávky.

Eliminační poločas po jedné dávce je průměrně 3,2 až 20,7 hodin, clearance je 0,14 až 0,69 l/min. Po delším podávání je eliminační poločas velmi dlouhý, tj. 13 až 103 dní (53 ± 24 v průměru). Po ukončení léčby eliminace pokračuje několik měsíců.

Během prvních dnů léčby se lék akumuluje v těle. K eliminaci dochází po několika dnech a rovnovážná plazmatická koncentrace se dosahuje postupně, během několika týdnů či měsíců. Vzhledem k výše uvedené charakteristice by měla být léčba zahájena zaváděcí dávkou, aby bylo rychle dosaženo takových koncentrací ve tkáních, které jsou nutné pro terapeutickou účinnost. Klinický antiarytmický účinek je pozorován asi za 7 dní a maximální účinek za 15 až 30 dní.

Po ukončení léčby terapeutický účinek přetrvává 10 dní až jeden měsíc.

Amiodaron prostupuje placentární bariérou. Také se vylučuje do lidského mateřského mléka. Amiodaron se nevylučuje hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou.

Pediatrická populace

Nebyly provedeny žádné kontrolované pediatrické studie. V omezených publikovaných údajích, jež jsou k dispozici u pediatrických pacientů, nebyly zaznamenány žádné rozdíly v porovnání s dospělými pacienty.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Po jednorázovém podání je amiodaron téměř netoxický.

Při opakovaném podání se po dobu několika týdnů objevují následující změny:

• – hyperfunkce štítné žlázy – hyperplastické a neoplastické změny folikulů u laboratorních potkanů;

• – dyslipidóza s infiltrací plic a lymforetikulárního systému makrofágy u psů a potkanů;

• – fototoxicita a fotosenzibilizace u morčat.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Monohydrát laktosy

Kukuřičný škrob

Povidon

Bezvodý koloidní oxid křemičitý

Magnesium-stearát (E572)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti 

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C.

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Blistr (Al/PVC), příbalová informace, krabička

Velikost balení: 60 tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

13/018/81-S/C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

7.5.1981/ 17.10.2012

Další informace o léčivu AMIOKORDIN

Jak se AMIOKORDIN podává: perorální podání - tableta
Výdej léku: na lékařský předpis

Balení: Blistr
Velikost balení: 60

Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Krka, d.d., Novo mesto, Novo mesto
E-mail: info.cz@krka.biz