Tecovirimat SIGA 200 mg tvrdé tobolky – souhrn údajů o přípravku (SPC) pro zdravotníky

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Tecovirimat SIGA 200 mg tvrdé tobolky

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tvrdá tobolka obsahuje tecovirimatum 200 mg jako tecovirimatum monohydricum Pomocné látky se známým účinkem

Jedna tvrdá tobolka obsahuje 31,5 mg laktózy (jako monohydrát laktózy) a 0,41 mg oranžové žluti SY (E110).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tvrdá tobolka (tobolka)

Neprůhledné želatinové tobolky s oranžovým tělem a černým víčkem, které obsahují bílý až téměř bílý prášek. Na těle je bílým inkoustem vytištěn nápis „SIGA“ a logo SIGA (zakřivený trojúhelník s písmeny uvnitř), za nímž následuje „®“. Na víčku je bílým inkoustem vytištěn nápis „ST-246^®“. Tobolky jsou dlouhé 21,7 milimetru a v průměru měří 7,64 milimetru.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Tecovirimat SIGA je indikován k léčbě níže uvedených virových infekcí u dospělých, dospívajících a dětí s tělesnou hmotností nejméně 13 kg:

• pravých neštovic
• kravských neštovic

Tecovirimat SIGA je rovněž indikován k léčbě komplikací způsobených replikací viru vakcínie po očkování proti pravým neštovicím u dospělých, dospívajících a dětí s tělesnou hmotností nejméně 13 kg (viz body 4.4 a 5.1).

Tecovirimat SIGA má být používán v souladu s oficiálními doporučeními.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Léčba tekovirimátem má být zahájena co nejdříve po stanovení diagnózy (viz bod 4.1).

Dospělí, dospívající a děti o tělesné hmotnosti nejméně 13 kg

Doporučené dávky jsou uvedeny v tabulce 1.

Tabulka 1: Doporučená dávka podle tělesné hmotnosti

Opakované dávkování v případě zvracení

Pokud ke zvracení dojde do 30 minut po užití tvrdých tobolek tekovirimátu, může být okamžitě podána další dávka. Pokud se zvracení objeví po více než 30 minutách po užití tvrdých tobolek tekovirimátu, nemá být žádná další dávka podána a dávkování má pokračovat jako obvykle po 12 hodinách.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti

Není nutná žádná úprava dávkování (viz bod 5.2).

Porucha funkce ledvin

Není nutná žádná úprava dávkování (viz bod 5.2).

Porucha funkce jater

Není nutná žádná úprava dávkování (viz bod 5.2).

Pediatrická populace

Tekovirimát nemá být podáván dětem s tělesnou hmotností nižší než 13 kg. Nebylo stanoveno žádné doporučení pro dávkování u dětí s tělesnou hmotností nižší než 13 kg.

Způsob podání

Perorální podání.

Tvrdé tobolky tekovirimátu je třeba užít do 30 minut po jídle se středním nebo vysokým obsahem tuku (viz bod 5.2).

U pacientů, kteří nedokážou tvrdé tobolky tekovirimátu spolknout, lze tobolky otevřít a obsah smíchat s přibližně 30 ml tekutiny (např. mléka) nebo měkkého jídla (např. jogurtu) a spolknout do 30 minut po dojedení jídla (viz body 5.2 a 6.3).

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Současné podávání jiných léčivých přípravků

Současné podávání repaglinidu a tekovirimátu může způsobit mírnou až středně závažnou hypoglykemii (viz bod 4.5). Při podávání tekovirimátu s repaglinidem je třeba sledovat glykemii a symptomy hypoglykemie.

Současné podávání midazolamu a tekovirimátu může snížit účinnost midazolamu (viz bod 4.5). Při podávání tekovirimátu s midazolamem je třeba monitorovat účinnost midazolamu.

Porucha funkce ledvin

Tekovirimát má být používán s opatrností u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, protože klinické údaje u této populace jsou omezené a mohou být pozorovány vyšší hladiny nevázaného léčiva a metabolitů (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha funkce jater

Tekovirimát má být používán s opatrností u pacientů s těžkou poruchou funkce jater, protože klinické údaje u této populace jsou omezené a mohou být pozorovány vyšší hladiny nevázaného léčiva a metabolitů (viz body 4.2 a 5.2).

Imunokompromitovaná populace

Bezpečnost a účinnost tekovirimátu nebyly u imunokompromitovaných osob hodnoceny. Neklinické studie na zvířecích modelech naznačují, že tekovirimát může mít u imunokompromitovaných jedinců sníženou účinnost. (Viz bod 5.1).

Pomocné látky

Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, celkovým nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje oranžovou žluť SY (E110). Mmůže způsobit alergické reakce.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Vliv jiných léčivých přípravků na tekovirimát

Tekovirimát je substrátem UGT1A1, 1A3 a 1A4. Neočekává se, že by současné podávání tekovirimátu se silnými inhibitory nebo induktory těchto UGT mělo klinicky významný vliv na expozice tekovirimátu.

Tekovirimát byl studován u lidí spolu s vazači fosfátů, přičemž výsledky naznačují mírné zvýšení expozice tekovirimátu. Výsledky viz tabulka 2.

Tabulka 2: Interakce a doporučené dávkování tekovirimátu

^a Tyto interakce byly studovány u zdravých dospělých.

Vliv tekovirimátu na jiné léčivé přípravky

Tekovirimát a jeho metabolit M4 jsou induktory cytochromu P450 (CYP)3A a CYP2B6. Současné podávání s tekovirimátem může vést ke snížení plazmatické expozice citlivých substrátů CYP3A4 nebo CYP2B6, což může případně vést ke snížení účinku. Při současném podávání tekovirimátu se substráty CYP3A4 a CYP2B6, které mají úzká terapeutická okna, se doporučuje sledování. Některé příklady jsou uvedeny v tabulce 3.

Tekovirimát je slabým inhibitorem CYP2C8 a CYP2C19. Současné podávání s tekovirimátem může vést ke zvýšení plazmatické expozice citlivých substrátů CYP2C8 nebo CYP2C19, což může případně vést ke zvýšení nežádoucích účinků. Při současném podávání tekovirimátu se substráty CYP2C8 a CYP2C19, které mají úzká terapeutická okna, se doporučuje sledování. Některé příklady jsou uvedeny v tabulce 3.

Tabulka 3: Interakce a doporučení pro dávkování s jinými léčivými přípravky

^a Tyto interakce byly studovány u zdravých dospělých osob s cílem vyhodnotit vliv opakovaných dávek 600 mg tekovirimátu dvakrát denně na PK sondovacích substrátů po jedné dávce.

Vakcína

U lidí nebyly provedeny žádné studie interakce vakcíny a léku. Některé studie na zvířatech naznačily, že současné podávání tekovirimátu současně s živou vakcínou proti pravým neštovicím (virus vakcínie) může snížit imunitní odpověď na vakcínu.

Pediatrická populace

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Údaje o podávání tekovirimátu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Studie na zvířatech jsou z hlediska reprodukční toxicity nedostatečné (viz bod 5.3). Podávání tekovirimátu se v těhotenství nedoporučuje.

Kojení

Není známo, zda se tekovirimát/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Dostupné toxikologické/bezpečnostní údaje u zvířat prokázaly vylučování tekovirimátu do mléka (viz bod 5.3).

Riziko pro kojené novorozence/ děti nelze vyloučit.

Kojení má být během léčby s tekovirimátem přerušeno.

Fertilita

Účinky tekovirimátu na fertilitu u lidí nebyly studovány.

Tekovirimát způsobil u myších samců snížení fertility v důsledku testikulární toxicity (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Tekovirimát má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pacienti mají být informováni

o možném výskytu závratí a mají být varováni před řízením vozidel nebo obsluhou strojů, dokud nebudou vědět, jak na ně bude tekovirimát působit.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky byly bolest hlavy (12,3 %) a nauzea (4,5 %).

Tabulkový přehled nežádoucích účinků

Nežádoucí účinky jsou klasifikovány podle třídy orgánových systémů a frekvence. Kategorie frekvence jsou definovány takto: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1 / 1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1 / 10 000 až < 1 / 1 000), velmi vzácné (< 1 / 10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Tabulka 4: Frekvence nežádoucích reakcí podle třídy orgánových systémů z klinických hodnocení

Pediatrická populace

Tekovirimát nebyl u pediatrické populace studován.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

V případě předávkování je třeba pacienty sledovat, zda se u nich neobjeví známky nebo příznaky nežádoucích účinků. Hemodialýza u předávkovaných pacientů tekovirimát významně neodstraní.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci, jiná antivirotika, ATC kód: J05AX24.

Mechanismus účinku

Tekovirimát inhibuje aktivitu proteinu VP37 viru rodu Orthopoxvirus, který je kódován vysoce konzervovaným genem u všech zástupců rodu Orthopoxvirus. Tekovirimát blokuje interakci VP37 s buněčnou Rab9 GTPázou a TIP47, což zabraňuje tvorbě kompetentních obalených virionů nezbytných pro diseminaci viru z buňky do buňky a na velké vzdálenosti.

Aktivita v buněčné kultuře

Při testech na buněčných kulturách byly účinné koncentrace tekovirimátu, které vedly k 50% snížení cytopatického účinku vyvolaného virem (EC₅₀);0,016–0,067 µM pro virus pravých neštovic; 0,015 µM pro virus králičích neštovic a 0,009 µM pro virus vakcínie.

Rezistence

Současné virologické hodnocení onemocnění mpox ukazuje známky rezistence, přičemž rezistence byla zaznamenána u méně než 1 % izolátů. Tekovirimát má relativně nízkou bariéru rezistence a některé aminokyselinové substituce v cílovém proteinu VP37 mohou způsobit rozsáhlé snížení antivirové aktivity tekovirimátu. Mutace vedoucí k rezistenci se objevily u pacientů, kteří podstupovali dlouhodobou léčbu onemocnění mpox tekovirimátem, zejména u imunokompromitovaných pacientů, například u pacientů infikovaných HIV s nízkým počtem CD4 T-lymfocytů. U pacientů, kteří nereagují na léčbu nebo u nichž se po počátečním období odpovědi na léčbu dojde k opětovnému rozvoji onemocnění, je třeba zvážit možnost rezistence na tekovirimát.

Klinická účinnost

Nejsou dostupná žádná data u lidí o účinnosti při léčbě pravých neštovic, kravských neštovic nebo komplikací v souvislosti s replikací viru vakcínie po vakcinaci proti pravým neštovicím.

Neklinická účinnost

Studie účinnosti byly provedeny na makacích jávských infikovaných virem způsobujícím onemocnění mpox, s využitím letálního modelu všeobecně přijímaného jako model pro pravé neštovice u lidí, a na novozélandských bílých králících infikovaných virem králičích neštovic. Primárním sledovaným parametrem účinnosti těchto studií bylo přežití. Ve studiích na subhumánních primátech byli makakové jávští letálně intravenózně infikováni 5 × 10⁷ jednotkami viru způsobujícího onemocnění mpox tvořícími plak. Tekovirimát byl podáván perorálně jednou denně v dávce 10 mg/kg po dobu 14 dnů, počínaje 4., 5. nebo 6. dnem po infikování. Ve studiích na králících byli králíci letálně intradermálně infikováni 1 000 jednotkami viru králičích neštovic tvořícími plak. Tekovirimát byl podáván perorálně jednou denně po dobu 14 dnů v dávce 40 mg/kg, počínaje 4. dnem po infikování. Načasování dávkování tekovirimátu v těchto studiích bylo určeno k posouzení účinnosti, pokud byla léčba zahájena poté, co se u zvířat objevily klinické příznaky onemocnění, konkrétně kožní léze neštovic u makaků jávských a horečka u králíků. Klinické známky onemocnění byly u některých zvířat patrné 2.–3. den po infikování, ale u všech zvířat byly patrné 4. den po infikování. Přežití bylo u každého modelu sledováno po dobu 3–6násobku průměrné doby do úhynu neléčených zvířat.

Léčba tekovirimátem po dobu 14 dnů vedla ke statisticky významnému zvýšení přežití ve srovnání s placebem, s výjimkou podávání makakům jávským od 6. dne po infikování (tabulka 5).

Tabulka 5: Míry přežití ve studiích léčby tekovirimátem u makaků jávských

a novozélandských bílých králíků s klinickými známkami onemocnění vyvolaného ortopoxvirem

^a Léčba tekovirimátem byla zahájena den po infikování.

^b p-hodnota je z jednostranného Boschloo testu (s Berger-Boosovou modifikací gama = 0,000001) ve srovnání s placebem.

^c Procento přežití u zvířat léčených tekovirimátem minus procento přežití u zvířat léčených placebem.

^d Přesný 95% interval spolehlivosti založený na statistice skóre rozdílu v míře přežití. ^e Kontrolní skupina s placebem nebyla do této studie zahrnuta.

LEGENDA: NA = neuplatňuje se

Farmakokinetický/farmakodynamický vztah

Byly vytvořeny modely PK/PD se subhumánními primáty (NHP) a králíky s cílem stanovit vztah expozice–odpověď mezi léčbou tekovirimátem a přežitím. Dávka a režim pro lidi byly následně zvoleny tak, aby poskytovaly expozice, které převyšují expozice spojené s plně účinnou dávkou u zvířat. Analýza modelů PK/PD ukazuje, že C_min a AUC jsou nejprediktivnějšími parametry PK pro účinnost léčiva.

Pediatrická populace

Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií s tekovirimátem u jedné nebo více podskupin pediatrické populace při léčbě ortopoxvirových onemocnění (pravých neštovic, kravských neštovic a vakcínie) (informace o použití u pediatrické populace viz bod 4.2).

Tento léčivý přípravek byl registrován za „výjimečných okolností“. Znamená to, že z etických důvodů nebylo možné získat úplné informace o přínosech a rizicích tohoto léčivého přípravku. Evropská agentura pro léčivé přípravky každoročně vyhodnotí jakékoli nově dostupné informace a tento souhrn údajů o přípravku bude podle potřeby aktualizován.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Tekovirimát dosahuje maximálních plazmatických koncentrací 4 až 6 hodin po perorálním podání s jídlem.

Podání tekovirimátu s jídlem s mírným obsahem tuku a kalorií (~600 kalorií a ~25 g tuku) ve srovnání s podáním tekovirimátu nalačno (bez jídla) zvýšilo expozici léku (AUC) o 39 %.

Distribuce

Tekovirimát se ze 77,3–82,2 % váže na proteiny v lidské plazmě. Po jednorázové dávce 600 mg [¹⁴C]-tekovirimátu u zdravých subjektů byly koncentrace celkové radioaktivity ve všech časových bodech nižší v plné krvi ve srovnání s plazmou, přičemž poměr plné krve k plazmě se ve všech časových bodech pohyboval v rozmezí 0,62–0,90. Tekovirimát má vysoký objem distribuce (1 356 l).

Biotransformace

Na základě studií na lidech se tekovirimát metabolizuje za vzniku metabolitů M4 (N-{3,5-dioxo-4-azatetracyklo[5.3.2.0{2,6}.0{8,10}]dodec-11-en-4-yl}amin), M5 (3,5-dioxo-4-aminotetracyklo[5.3.2.0{2,6}.0{8,10}]dodec-11-en) a TFMBA (kyselina 4(trifluormethyl)benzoová). Žádný z metabolitů není farmakologicky aktivní.

Tekovirimát je substrátem UGT1A1 a UGT1A4. V moči byly nejhojněji zastoupenými složkami primární glukuronidový konjugát tekovirimátu a glukuronidový konjugát M4, které tvořily 24,4 %, resp. 30,3 % dávky. Žádný z glukuronidových konjugátů však nebyl nalezen jako hlavní metabolit v plazmě.

Eliminace

Po jednorázové dávce [¹⁴C]-tekovirimátu u zdravých subjektů bylo přibližně 95 % radioaktivity [¹⁴C] zachyceno v moči a stolici v průběhu 192 hodin po podání dávky, přičemž přibližně 73 % podané radioaktivity [¹⁴C] bylo zachyceno v moči a 23 % ve stolici, což naznačuje, že hlavní cestou vylučování je renální cesta. Vylučování mateřské sloučeniny ledvinami bylo minimální a představovalo méně než 0,02 %. Většina léčiva vylučovaného ledvinami je v glukuronidované formě. Ve stolici se vylučoval především nezměněný tekovirimát. Poločas rozpadu tekovirimátu byl 19,3 hod.

Linearita/nelinearita

Tekovirimát vykazuje lineární farmakokinetiku v rozmezí dávek 100–600 mg.

Zvláštní skupiny pacientů

U zdravých subjektů nebyly pozorovány žádné klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice tekovirimátu v závislosti na věku, pohlaví nebo rase.

Porucha funkce ledvin

U subjektů s poruchou funkce ledvin (na základě odhadované GFR) nebyly pozorovány žádné klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice tekovirimátu.

Porucha funkce jater

U subjektů s lehkou, středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (na základě Childova-Pughova skóre A, B nebo C) nebyly pozorovány žádné klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice tekovirimátu. Je však možné, že pacienti s těžkou poruchou funkce jater mohou mít vyšší hladiny nevázaného léčiva a metabolitů (viz body 4.2 a 5.2).

Pediatričtí pacienti

Farmakokinetika tekovirimátu nebyla u pediatrických pacientů hodnocena. Na základě populačního farmakokinetického modelování a simulace se očekává, že doporučený pediatrický dávkovací režim pro subjekty s tělesnou hmotností nejméně 13 kg povede k expozicím tekovirimátu, které jsou srovnatelné s expozicemi u dospělých subjektů ve věku 18 až 50 let.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Účinky v neklinických studiích byly pozorovány pouze při expozicích převyšujících maximální expozici u člověka, což svědčí o malém významu pro klinické použití.

Neklinická bezpečnost byla hodnocena v 28denních studiích na myších a 3měsíčních studiích na opicích. Expozice C_max na úrovni bez pozorovaného nežádoucího účinku v toxikologických studiích ve srovnání s C_max u člověka při doporučené dávce pro člověka (RHD) mají bezpečnostní rozpětí 23 u myší a 2,5 u opic. Pes je druhem citlivějším na tekovirimát a byl testován po jednorázové dávce nebo po opakovaných dávkách. Šest hodin po podání jednorázové dávky 300 mg/kg se u jednoho psa objevily křeče (tonické a klonické) s elektroencefalografem (EEG) odpovídajícím záchvatům. Tato dávka vyvolala u psa hodnotu C_max, která byla přibližně 4krát vyšší než nejvyšší C_max u člověka při RHD. U psa byla hladina bez pozorovaného nežádoucího účinku stanovena na 30 mg/kg s bezpečnostním rozpětím C_max při RHD 1.

Studie karcinogenity nebyly s tekovirimátem prováděny.

Tekovirimát nebyl genotoxický v testech in vitro ani in vivo.

Ve studii fertility a raného embryonálního vývoje na myších nebyly pozorovány žádné účinky tekovirimátu na fertilitu samic při expozicích tekovirimátu (AUC) přibližně 24krát vyšších, než je expozice člověka při RHD. Ve studii fertility a raného embryonálního vývoje na myších nebyly pozorovány žádné biologicky významné účinky tekovirimátu na fertilitu samců nebo samic při expozicích tekovirimátu (AUC) přibližně 24krát vyšších, než je expozice člověka při RHD.

Studie reprodukční toxicity byly provedeny na myších a králících. Na základě pilotních studií byla pro definitivní studii na králících zvolena nejvyšší dávka 100 mg/kg a na myších 1 000 mg/kg. U králíka nebyla pozorována žádná embryofetální toxicita při dávkách do 100 mg/kg/den (0,4násobek expozice člověka při RHD) a u myší nebyla pozorována žádná embryofetální toxicita při dávkách do 1 000 mg/kg/den (přibližně 23krát vyšší než expozice člověka při RHD).

Při dávkách do 100 mg/kg/den (0,4násobek expozice člověka při RHD) nebyla u králíků pozorována žádná embryofetální toxicita. U králíků byla zjištěna maternální toxicita v dávce 100 mg/kg/den, která zahrnovala pokles tělesné hmotnosti a úmrtnost.

Dostupné toxikologické/bezpečnostní údaje u zvířat prokázaly vylučování tekovirimátu do mateřského mléka. V laktační studii při dávkách až 1 000 mg/kg/den byl při perorálním podání myším v 10. nebo

1. 11. den laktace pozorován průměrný poměr tekovirimátu v mléce a plazmě až do přibližně 0,8 po 6 a 24 hodinách od podání dávky.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Obsah tobolky

koloidní bezvodý oxid křemičitý Sodná sůl kroskarmelózy (E 468) Hypromelóza (E 464)

Monohydrát laktózy

Magnesium-stearát

Mikrokrystalická celulóza (E 460) Natrium-lauryl-sulfát ( E 487)

Obal tobolky

Želatina

Brilantní modř FCF (E 133)

Erythrosin (E 127)

Oranžová žluť SY (E 110)

Oxid titaničitý (E 171)

Inkoust potisku

Šelak (E 904)

Oxid titaničitý (E 171)

Isopropylalkohol

Koncentrovaný roztok amoniaku (E 527) Butanol

Propylenglykol

Simetikon

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

5 let.

Obsah tobolek, které byly otevřeny a jejichž obsah byl smíchán s jídlem nebo tekutinou, mají být spotřebovány do 30 minut (viz bod 6.6).

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. Podmínky uchovávání po smíchání léčivého přípravku viz bod 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Lahvičky z vysokohustotního polyethylenu (HDPE) s polypropylenovým uzávěrem s dětským bezpečnostním uzávěrem.

Velikost balení: 84 (2 lahvičky po 42) tvrdých tobolek.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

SIGA Technologies Netherlands B.V.

Prinsenhil 29,

Breda 4825 AX,

Nizozemsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO / REGISTRAČNÍ ČÍSLA

EU/1/21/1600/001

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 6. ledna 2022

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky: http://www.ema.europa.eu.