Savene, 20 mg/ml, prášek a rozpouštědlo pro koncentrát pro infuzní roztok – souhrn údajů o přípravku (SPC) pro zdravotníky

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Savene, 20 mg/ml, prášek a rozpouštědlo pro koncentrát pro infuzní roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna injekční lahvička obsahuje dexrazoxanum 500 mg (jako dexrazoxani hydrochloridum 589 mg). Jeden ml roztoku obsahuje dexrazoxanum 20 mg po rekonstituci s 25 ml rozpouštědla.

Pomocné látky se známým účinkem:

Láhev s rozpouštědlem:

Draslík 98 mg/500 ml nebo 5,0 mmol/l

Sodík 1,61 g/500 ml nebo 140 mmol/l

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek a rozpouštědlo pro koncentrát pro infuzní roztok

Lahvička s práškem:

Bílý až téměř bílý lyofilizovaný prášek.

Láhev s rozpouštědlem:

Čirý izotonický roztok (295 mosml/l, pH cca 7,4).

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Savene je indikován u dospělých k léčbě antracyklinové extravazace.

4.2 Dávkování a způsob podání

Přípravek Savene musí být podáván pod dohledem lékaře se zkušenostmi v používání onkologické léčby.

Dávkování

Přípravek se podává jednou denně po dobu tří po sobě jdoucích dnů. Doporučená dávka:

Den 1: 1000 mg/m²

Den 2: 1000 mg/m²

Den 3: 500 mg/m²

Podávání první infuze má být zahájeno co nejdříve, během prvních šesti hodin po nehodě. Léčba v Den 2 a v Den 3 má být podávána přibližně ve stejném čase jako v Den 1 (+/- 3 hodiny).

U pacientů s tělesným povrchem větším než 2 m² by jednorázová dávka neměla přesáhnout 2000 mg.

Porucha funkce ledvin

U pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu <40 ml/min) je třeba dávku přípravku Savene snížit o 50 % (viz bod 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater

Dexrazoxan nebyl u pacientů s poruchou jater zkoumán a jeho podávání se těmto pacientům nedoporučuje (viz bod 4.4).

Starší pacienti

Bezpečnost ani účinnost nebyla u starších osob hodnocena, podávání dexrazoxanu se těmto pacientům nedoporučuje.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Savene u dětí do 18 let nebyla stanovena a nejsou dostupné dostatečné údaje.

Způsob podání

Pro intravenózní podání po rekonstituci a naředění.

Návod k rekonstituci léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6. Určenou dávku je nutno podávat intravenózní infuzí po dobu 1-2 hod do velké žíly jiné končetiny/oblasti, než ta, která je zasažena extravazací. Chladicí procedury, jako jsou ledové zábaly, by měly být z postižené oblasti sejmuty alespoň 15 minut před podáním přípravku Savene, aby mohlo dojít k dostatečnému krevnímu průtoku.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• Ženy ve fertilním věku, které nepoužívají antikoncepční prostředky (viz bod 4.6).
• Kojení (viz bod 4.6).
• Konkomitantní vakcinace vakcínou žluté zimnice (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Nepřetržité sledování

Během léčby je nutno provádět pravidelné lokální prohlídky až do odeznění příznaků.

V případě podezření na extravazaci jiných zpuchýřujících látek, než jsou antracykliny, v témž intravenózním přístupu, např. jako je vinkristin, mitomycin a vinorelbin, nebude přípravek Savene proti účinkům těchto látek účinný.

Protože přípravek Savene bude podáván pacientům, kteří podstupují cytotoxickou terapii s chemoterapií obsahující antracyklin, může tak cytotoxický efekt přípravku (mající za následek zvláště reverzibilní hematotoxicitu s nejnižším poklesem 11.-12. den) přispět k cytotoxickým účinkům jiné podávané chemoterapie. Je proto nutné pravidelně provádět hematologické sledování.

Sledování funkce jater a ledvin

Protože může dojít k poruše funkce jater (zvýšení hladiny transamináz a bilirubinu zvláště po dávkách nad 1000 mg/m² dexrazoxanu), doporučuje se u pacientů se známými poruchami funkce jater provést před každým podáním dexrazoxanu rutinní testy funkce jater (viz bod 4.2).

Protože porucha funkce ledvin může snížit rychlost vylučování dexrazoxanu, je nutné sledovat pacienty s poruchou funkce ledvin, zda se u nich neprojevují známky hematotoxicity (doporučení k dávkování u pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu <40 ml/min) naleznete v bodu 4.2).

Anafylaktická reakce

U pacientů léčených dexrazoxanem a antracykliny byly zjištěny anafylaktické reakce ve formě angioedému, kožních reakcí, bronchospasmu, respiračních potíží, nízkého krevního tlaku a ztráty vědomí (viz bod 4.8). Před podáním je nutno důkladně zvážit předchozí anamnézu alergie na dexrazoxan (viz bod 4.3).

Ženy ve fertilním věku / Ochrana před početím u mužů a žen

Jelikož dexrazoxan má mutagenní vlastnosti a používá se společně s antracykliny, o nichž je známo, že mají cytotoxické, mutagenní a embryotoxické vlastnosti, je třeba poučit sexuálně aktivní muže, že nemají zplodit dítě, a ženy, že nemají otěhotnět, a že musejí používat účinnou antikoncepční metodu, a to až do doby šestí měsíců po vlastním ukončení léčby. Pokud žena otěhotní, musí ihned informovat svého lékaře (viz bod 4.3 a 4.6).

Obsah draslíku a sodíku

Rozpouštědlo Savene obsahuje v 500ml lahvi 98 mg draslíku. Toto musí být vzato v úvahu u pacientů se sníženou funkcí ledvin a u pacientů s dietou s kontrolovaným příjmem sodíku. Je nutné důsledně sledovat hladinu draslíku v plazmě pacienta z hlediska rizika hyperkalémie.

Rozpouštědlo Savene obsahuje v 500ml lahvi také 1,61 g sodíku, což odpovídá 81 % doporučeného maximální denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Současné používání je kontraindikováno:

Vakcína žluté zimnice: Riziko fatálního generalizovaného vakcinačního onemocnění (viz bod 4.3).

Současné používání se nedoporučuje:

• Další živé atenuované vakcíny: riziko možného fatálního celkového onemocnění. Toto riziko se zvyšuje u pacientů s imunosupresí v důsledku jejich primárního onemocnění nebo konkomitantní chemoterapií. Je dovoleno použití inaktivovaných vakcín, pokud jsou k dispozici (poliomyelitis).
• Dimethylsulfoxid (DMSO) nesmí užívat pacienti, kterým je podáván dexrazoxan k léčbě antracyklinové extravazace (viz. bod 5.3).
• Fenytoin: současné používání cytotoxických přípravků může snížit absorpci fenytoinu, což může mít za následek exacerbaci křečí. Dexrazoxan není doporučen v kombinaci s fenytoinem.

Současné používání se zvýšenou pozorností:

• Cyklosporin, takrolimus: Excesivní imunosuprese s rizikem lymfoproliferativního onemocnění.

Interakce společné pro všechna cytotoxika:

• Vzhledem ke zvýšení rizika trombózy u pacientů s maligními onemocněními se těmto pacientům obvykle podávají antikoagulancia. Pacienty léčené antikoagulancii je nutno častěji sledovat, protože může dojít k interakci cytotoxických látek s perorálně podávanými antikoagulancii.
• Dexrazoxan může přispět k toxicitě indukované chemoterapeutickým cyklem, během něhož došlo k příhodě, a vyžaduje pečlivé sledování hematologických parametrů (viz bod 4.4).

Interakce charakteristické pro dexrazoxan:

Když byl testován s pěti hlavními izoenzymy cytochromu P450: CYP1A, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6 a CYP3A4, nebyl žádný z nich dexrazoxanem inhibován.

Souběžné podání doxorubicinu (50 až 60 mg/m²) nebo epirubicinu (60 až 100 mg/m²) významně neovlivnilo farmakokinetiku dexrazoxanu. Ve studiích neovlivnil dexrazoxan farmakokinetiku doxorubicinu. Studie poskytují omezené důkazy naznačující, že clearance epirubicinu může být zvýšena, pokud jeho podání předchází podání dexrazoxanu, k čemuž došlo u vysokých dávek epirubicinu (120 až 135 mg/m²). Vezměte na vědomí, že v těchto studiích byl dexrazoxan podán před podáním antracyklinu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Ženy ve fertilním věku / Ochrana před početím u mužů a žen

Jelikož dexrazoxan má mutagenní vlastnosti a používá se společně s antracykliny, o nichž je známo, že mají cytotoxické, mutagenní a embryotoxické vlastnosti, je třeba poučit sexuálně aktivní muže, že nemají zplodit dítě, a ženy, že nemají otěhotnět, a že musejí používat účinnou antikoncepční metodu, a to až do doby šestí měsíců po vlastním ukončení léčby. Pokud žena otěhotní, musí ihned informovat svého lékaře (viz bod 4.3).

Těhotenství

Nejsou k dispozici žádné údaje o podávání dexrazoxanu těhotným ženám. Dexrazoxan podávaný těhotným ženám může způsobit poškození plodu. Studie na zvířatech prokázalyreprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Dexrazoxan nemá být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné.

Kojení

Není známo, zda se dexrazoxan vylučuje do mateřského mléka. S ohledem na možný vznik závažných nežádoucích účinků u kojenců vystavených účinku dexrazoxanu je kojení během terapie přípravkem Savene kontraindikováno (viz bod 4.3).

Fertilita

Ze studií na zvířatech jsou o fertilitě k dispozici omezené údaje, nicméně u potkanů a králíků byly po opakovaných dávkách zjištěny testikulární změny (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

U malého počtu pacientů byla pozorována během klinických studií TT01 a TT02 s přípravkem Savene závrať, somnolence a synkopa (viz bod 4.8). Dexrazoxan má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Množství zveřejněných zpráv zahrnujících více než 1000 pacientů prokázaly jednotný vzorek na dávce závislých nežádoucích účinků. Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou nevolnost/zvracení, suprese kostní dřeně (neutropenie, trombocytopenie), reakce v místě injekce, průjem, stomatitida a zvýšení jaterních transamináz (ALT/AST). Všechny nežádoucí účinky byly v krátké době reverzibilní.

Následující údaje jsou založeny na dvou klinických studiích, TT01 a TT02, kdy byl přípravek Savene podáván pacientům s extravazací, u nichž probíhala současně léčba chemoterapeutickými přípravky.

Nežádoucí účinky byly takové, jaké se běžně vyskytují u standardní chemoterapie a také při podávání dexrazoxanu: asi u jedné třetiny pacientů jde o nevolnost/zvracení a asi u jedné poloviny pacientů se jedná o neutropenii a trombocytopenii, vzácněji se vyskytuje zvýšená koncentrace jaterních enzymů (ALT/AST).

Nežádoucí účinky pozorovány ve dvou klinických studiích jsou uvedeny níže.

Výskyt nežádoucích účinků (MedDRA) ve studiích TT01 a TT02 (n=80 pacientů)

(Upozorňujeme, že případy v kategorii Poruchy krve a lymfatického systému jsou rozepsány ve zvláštní tabulce laboratorních vyšetření.)

Četnost uvedených nežádoucích účinků je definována podle těchto pravidel:

Velmi časté (≥ 1/10).

Časté (> 1/100 až < 1/10).

Méně časté (≥1/1 000 až <1/100)

Vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000)

Velmi vzácné (<1/10 000)

Výskyt laboratorních abnormalit v TT01 a TT02 (n=80 pacientů)

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Předpokládá se, že mezi známky a příznaky předávkování bude patřit leukopenie, trombocytopenie, nevolnost, zvracení, průjem, kožní reakce a alopecie. Léčba má být symptomatická.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva ke snížení toxicity protinádorové léčby, ATC kód: V03AF02

Dvě farmakodynamické vlastnosti dexrazoxanu jsou popsány v literatuře:

1. 1. Prevence kardiotoxicity způsobené antracyklinovými cytostatiky a
2. 2. Protinádorový účinek.

Mechanismus účinku

Dexrazoxan má dva hlavní mechanismy účinku:

1. 1. Chelace železa, zvláště díky jeho metabolitu s otevřeným kruhem, snižuje železo-dependentní oxidační tlak spojený s kardiotoxicitou indukovanou antracyklinovými cytostatiky.
2. 2. Inhibice topoizomerázy II.

Není známo, do jaké míry přispívá každý z těchto mechanismů k ochraně tkáně před destrukcí způsobenou extravazací antracyklinu.

Chelatační vlastnost je pravděpodobně rovněž zodpovědná za zvýšené vylučování železa a zinku močí a sníženou sérovou koncentraci kalcia, jak uvádějí některé studie.

Klinická účinnost a bezpečnost

Klinický program přípravku Savene (dexrazoxan) zahrnoval dvě otevřené, jednoramenné multicentrické studie.

Společným cílem každé studie bylo zjistit účinnost intravenózního přípravku Savene při prevenci poškození tkání způsobeného náhodným únikem antracyklinu do tkání, a tudíž i prevence nutnosti podstoupit běžně prováděné chirurgické odstranění postižené tkáně.

Vzhledem k vzácnosti těchto stavů mohla být ke srovnání použita pouze historická data (vykazující procenta operací 35-50 %, v jedné zemi 100 % u případů prokázaných biopsií).

U obou studií byl shodný režim dávek. Léčba přípravkem Savene musela začít do 6 hodin od vzniku události a byla opakována po 24 a 48 hodinách. První a druhá dávka byla 1000 mg/m², třetí 500 mg/m².

Podmínkou pro zahrnutí do části studie týkající se účinnosti bylo prokázání antracyklinové extravazace fluorescenční mikroskopií jedné nebo více biopsií.

Pro účely studie pacienti s extravazací z centrálních žilních katétrů (CŽK) nebyli zahrnuti do hodnocení účinnosti.

Pacienti s neutropenií a trombocytopenií > 1. stupeň CTC (Common Toxicity Criteria) nebyli zahrnuti do klinických studií.

Do studie TT01 bylo přijato 23 pacientů, kterým byl podáván přípravek Savene. Osmnáct jich bylo hodnoceno pro účinnost a bezpečnost a u dalších pěti pacientů byla hodnocena pouze toxicita. Žádný z pacientů nepotřeboval chirurgický zákrok.

Do studie TT02 bylo přijato 57 pacientů, kteří obdrželi první dávku přípravku Savene. U 36 pacientů bylo možné hodnotit účinnost. Pouze jeden z 36 pacientů potřeboval chirurgický zákrok.

V obou studiích byl všem pacientům podáván antracyklin. Nejčastěji podávaný antracyklin byl epirubicin (56 % pacientů).

V obou studiích zabránila terapie dexrazoxanem vývinu nekrózy a umožnila, aby protinádorová léčba pokračovala podle rozvrhu většiny pacientů (70,4 %), a rovněž snížila výskyty následků (bylo pozorováno pouze několik mírných dlouhodobých následků).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Přípravek Savene je nutné podávat pouze intravenózně.

Distribuce

Bibliografické údaje prokazují, že sérová kinetika dexrazoxanu po intravenozním podání odpovídá otevřenému dvoukompartmentovému modelu nezávislému na režimu a dávce. Zdánlivé distribuční objemy jsou 0,13-1,3 l/kg (medián 0,49 l/kg). Distribuční objem nezávisí na dávce. AUC (plochy pod křivkou) byly úměrné dávce. Tkáňová distribuce je rychlá, nejvyšší koncentrace nezměněné výchozí látky i produktu hydrolýzy byla zjištěna v játrech a ledvinách. Vazba dexrazoxanu na bílkoviny činí asi 2 %.

Biotransformace

Dexrazoxan podléhá vnitrobuněčné hydrolýze nejprve na dva meziprodukty s jedním otevřeným kruhem (B a C) a poté na formu se dvěma otevřenými kruhy (ADR-925), která má podobnou strukturu jako EDTA a je silným chelátorem železa a dvojmocných kationtů jako kalciových iontů.

Eliminace

Dexrazoxan vykazuje dvoufázovou eliminační kinetiku. Úvodní poločasy eliminace (alfa) jsou 0,18-1 h (medián 0,34 h) a terminální eliminační poločasy jsou 1,9-9,1 h (medián 2,8 h). Celkové množství nezměněného dexrazoxanu nalezeného v moči je 60 %. Systémová clearance je nezávislá na dávce. Farmakokinetika metabolitů je získána z jediné studie za účasti pěti pacientů. Průměrné poločasy eliminace metabolitu B a C s jedním otevřeným kruhem jsou 0,9-3,9 h (n=5) a 0,5-0,8 h (n=3), příslušně pro každý metabolit. Poločas eliminace metabolitu ADR-925 s dvěma otevřenými kruhy není popsán. Udává se, že ADR-925 vzroste do 15 min po infuzi 1500 mg/m² trojnásobně a jeho hladina zůstává 4 hodiny relativně konstantní, poté klesne v průběhu 24 hodin přibližně na polovinu.

Studie dexrazoxanu in vitro v lidských mikrozómech prokázaly vysokou stabilitu dexrazoxanu udávající, že hlavní metabolismus přes cytochrom P450 není pravděpodobný.

Pro konečné závěry ohledně vnitřních farmakokinetických faktorů, jako je věk, pohlaví, rasa a hmotnost, nejsou k dispozici dostatečné údaje. Farmakokinetické variability inter- i intra-individuální nebyly systematicky zkoumány. Na základě omezeného počtu pacientů byla inter-individuální variabilita, propočtená jako koeficient variace (CV, %), odhadnuta pro hlavní farmakokinetické parametry na přibližně 30 %.

Porucha funkce ledvin

Ve srovnání s normálními subjekty (clearance kreatininu (Cl_CR) >80 ml/min) byla expozice u subjektů se středně těžkou (Cl_CR 30 až 50 ml/min) až těžkou poruchou funkce ledvin (Cl_CR <30 ml/min) 2násobná. Modelování ukázalo, že ekvivalentní expozice (AUC_0-inf) je možné dosáhnout snížením dávkování o 50 % u subjektů s Cl_CR nižší než 40 ml/min ve srovnání s kontrolními subjekty (Cl_CR >80 ml/min) (viz bod 4.2).

Farmakokinetika u pacientů s extravazací

Klinické studie TT04 se účastnilo 6 pacientek podstupujících léčbu antracyklinové extravazace. Cílem bylo stanovit farmakokinetiku 3denního dávkovacího režimu dexrazoxanu a jeho účinnost u pacientů při antracyklinové extravazaci. Systémové clearance byly podobné při srovnání dne 1 (9,9 l/h ±3,1) a dne 2 (11,1 l/h ±4,5) a nelišily se od hodnot uváděných v literatuře. Distribuční objem dexrazoxanu v ustáleném stavu byl 30,5 l ±11,1 pro den 1 a 35,8 l ±19,7 pro den 2. Terminální eliminační poločas byl v dnech 1 až 3 konzistentní (2,1 až 2,2 h). Střední hodnoty AUC_0-24 pro den 1 a 2 byly srovnatelné a AUC_0-last v den 3 představovala přibližně polovinu hodnoty za první dva dny. Ukazuje to, že farmakokinetika dexrazoxanu je závislá na dávce. Celková rozmezí a průměry AUC_0-24 mezi dny byly velice podobné. Nezdá se tedy, že dochází k významné akumulaci dexrazoxanu.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Studie toxicity po opakovaném podávání dexrazoxanu prokázaly, že primárními cílovými orgány byly tkáně, které prochází rychlým buněčným dělením: kostní dřeň, lymfatické tkáně, varlata a trávicí trakt. Myelosuprese je tudíž častá. Zřejmé účinky byly během chronického podávání větší než u akutního podání. Toxicita při kombinaci s doxorubicinem byla aditivní a nikoliv synergistická. Je prokázána mutagenní aktivita dexrazoxanu. Kancerogenní potenciál dexrazoxanu nebyl zjištěn, avšak uvádí se, že razoxan (racemická směs dexrazoxanu a levrazoxanu) má souvislost se vznikem zhoubných bujení u myší (lymfoidní novotvary) a potkanů (rakovina dělohy) po jeho dlouhodobém podávání. Oba tyto účinky lze očekávat u této třídy sloučeniny.

Ze studií na zvířatech jsou o fertilitě k dispozici omezené údaje, nicméně u potkanů a králíků byly po opakovaných dávkách zjištěny testikulární změny.

Příbuzný raxozan byl prokázán jako embryotoxický u myší, potkanů a králíků a teratogenní u potkanů a myší.

Myším s experimentální extravazací danorubicinu byl podáván celkově dexrazoxan v kombinaci s lokální léčbou DMSO aplikováným na oblast postiženou daunorubicinem. U 67 % myší se vytvořily malé kožní ranky, zatímco léčba samotným dexrazoxanem u druhé skupiny myší zcela zabránila nekróze kůže vyvolané daunorubicinem. DMSO by tudíž neměl být podáván pacientům léčeným dexrazoxanem k prevenci následků léčby antracyklinové extravazace.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Lahvička s práškem

žádné

Láhev s rozpouštědlem

Chlorid sodný

Chlorid draselný

Hexahydrát chloridu hořečnatého

Trihydrát natrium-acetátu

Natrium-glukonát

Hydroxid sodný

Voda pro injekci

6.2 Inkompatibility

Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto tento léčivý přípravek nesmí být mísen s žádnými dalšími léčivými přípravky.

6.3 Doba použitelnosti

Prášek a rozpouštědlo:

3 roky.

Po rekonstituci a naředění:

Chemická a fyzikální stabilita byla prokázána po dobu 4 hodin při teplotě uchovávání 2 – 8 °C. Z mikrobiologického hlediska by se měl přípravek použít okamžitě. Není-li použit okamžitě, jsou doba a podmínky uchovávání přípravku před jeho použitím v odpovědnosti uživatele a délka uchovávání by neměla přesáhnout 4 hodiny při teplotě 2 – 8 °C.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C.

Injekční lahvičky a láhve uchovávejte ve vnějším obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Podmínky uchovávání rekonstituovaného a naředěného roztoku přípravku viz bod 6.3.

6.5 Druh obalu a velikost balení

Savene, prášek:

Injekční lahvička o obsahu 36 ml, z hnědého skla typu I s uzávěrem z chlorbutylové pryže a krytem typu flip-off (odklápění).

Savene rozpouštědlo:

Láhve o obsahu 500 ml vyrobené ze skla typu I (Ph. Eur.)

Velikost balení:

Přípravek Savene je k dispozici jako pohotovostní souprava, která obsahuje 10 injekčních lahviček prášku Savene a 3 láhve Savene rozpouštědla dodávané s 3 závěsnými systémy na láhve.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Před infuzí se prášek přípravku Savene musí rekonstituovat s 25 ml rozpouštědla přípravku Savene, aby vznikla koncentrace 20 mg dexrazoxanu v jednom mililitru. Koncentrovaný roztok je slabě žlutý. Koncentrovaný roztok má být poté dále naředěn ve zbývajícím množství rozpouštědla přípravku Savene.

Při přípravě rekonstituovaného a naředěného roztoku je nutno zachovávat opatrnost a rovněž je nutno dodržovat běžné postupy pro správné zacházení s cytotoxickými léčivými přípravky. Těhotné zaměstnankyně nemají být zapojeny do manipulace s přípravkem. Doporučuje se použít rukavice a další ochranný oděv k zabránění styku přípravku s pokožkou. Po styku s dexrazoxanem byly hlášeny kožní reakce. Pokud se prášek nebo roztok dostane do styku s kůží nebo sliznicí, postižené místo okamžitě omyjte důkladně vodou.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

CNX Therapeutics Ireland Limited

5th Floor Rear, Connaught House

1 Burlington Road

Dublin 4, Dublin

Irsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/06/350/001

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace 28. července 2006

Datum prodloužení registrace 18. července 2011

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu.