Souhrnné informace o léku - PARAMEGAL 500 MG
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
PARAMEGAL 500 MG
tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje paracetamolum 500 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta
Bílé až nažloutlé mramorované kulaté ploché tablety se zkosenými hranami, z jedné strany s půlicí rýhou. Tabletu lze rozdělit na dvě stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1. Terapeutické indikace
Horečka, zejména při akutních virových a bakteriálních infekcích, bolesti hlavy, bolesti kloubů a svalů při chřipkových onemocněních, bolesti zubů, neuralgie, bolesti vertebrogenního původu, menstruační bolesti.
4.2. Dávkování a způsob podání
Dospělí a dospívající od 15 let
Dospělým a dospívajícím od 15 let s tělesnou hmotností 34 – 60 kg se podává 500 mg paracetamolu, u osob s tělesnou hmotností nad 60 kg je vhodná dávka 1000 mg paracetamolu v jedné dávce. Paramegal se podává dle potřeby několikrát denně v časovém odstupu nejméně 4 hodin do maximální denní dávky 4 g (8 tablet) denně. Nejvyšší jednotlivá dávka je 1 g (2 tablety). Při dlouhodobé terapii (nad 10 dnů) nemá denní dávka překročit 2,5 g (5 tablet).
Dospívající ve věku od 12 do 15 let
Dospívajícím ve věku od 12 do 15 let se podává 500 mg paracetamolu v jedné dávce (1 tableta) dle potřeby několikrát denně v časovém odstupu nejméně 4– 6 hodin, přičemž nesmí být překročena celková denní dávka (60 mg/kg/den). Maximální denní dávka je 3 g (6 tablet).
Děti ve věku od 6 do 12 let
Dětem ve věku od 6 do 12 let se podává 250 – 500 mg paracetamolu v jedné dávce (1/2 – 1 tableta) dle potřeby několikrát denně v časovém odstupu nejméně 4 – 6 hodin, přičemž nesmí být překročena celková denní dávka (60 mg/kg/den). Maximální denní dávka je 2 g (4 tablety).
Pacienti s poruchou funkce ledvin
Při renální insuficienci je potřebné upravit dávkovací intervaly. Při glomerulární filtraci (GF) nad 50 ml/min není nutné dávku ani dávkovací interval upravit. Při GF 50–100 ml/min je možno podávat 500 mg každých 6 hodin a při GF nižší než 10 ml/min 500 mg každých 8 hodin. Paracetamol se velmi dobře eliminuje hemodialýzou.
Pacienti s poruchou _funkce , jater
U pacientů se sníženou funkcí jater musí být dávka snížena a interval mezi jednotlivými dávkami prodloužen. U pacientů s těžkou jaterní insuficiencí je PARAMEGAL 500 MG kontraindikován.
Starší pacienti (nad 65 let)
U starších pacientů není třeba zvláštní úprava dávkování přípravku.
Způsob podávání:
Tablety, které je možno dělit i podat rozdrcené, se užívají při jídle nebo před jídlem, zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny. .
4.3. Kontraindikace
-
– hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,
-
– těžké formy hepatální insuficience,
-
– akutní hepatitida.
4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Zvláštní opatrnosti je zapotřebí při podávání přípravku pacientům s deficitem glukóza-6-fosfátdehydrogenázy, hemolytickou anémií a při současném podání léků ovlivňujících játra.
Při renální insuficienci je doporučeno dávkovací interval prodloužit (viz bod 4.2.). Při dlouhodobé léčbě nelze vyloučit možnost poškození ledvin.
U pacientů se změnami jaterních funkcí a u pacientů dlouhodobě užívajících vyšší dávky paracetamolu se doporučuje pravidelná kontrola jaterních testů.
U pacientů s onemocněním jater je vyšší nebezpečí předávkování.
Užívání vyšších než doporučených dávek může vést k riziku závažného poškození jater.
Pacienty je třeba upozornit, že nemají současně s užíváním tohoto přípravku užívat jiné přípravky obsahující paracetamol.
Na základě postmarketingových zkušeností s používáním paracetamolu vyšlo najevo, že hepatotoxicita paracetamolu se může vyskytnout i při použití terapeutických dávek, zejména při použití dávky 4 g denně (maximální terapeutická dávka), při krátkodobém použití a u pacientů bez předchozího poškození jaterních funkcí.
Jaterní poškození se může vyvinout při nižších dávkách, pokud spolupůsobí alkohol, induktory jaterních enzymů nebo jiné hepatotoxické léky. Dlouhodobá konzumace alkoholu významně zvyšuje riziko hepatotoxicity paracetamolu. Po dobu léčby se nesmějí pít alkoholické nápoje.
Při terapii perorálními antikoagulancii a při současném dlouhodobém podávání vyšších dávek paracetamolu, zvláště v kombinaci s dextropropoxyfenem či kodeinem, je nutná kontrola protrombinového času.
Opatrnost se doporučuje u pacientů se zvýšenou citlivostí na kyselinu acetylsalicylovou a/nebo nesteroidní antirevmatika (NSA).
Přípravek není určen pro děti mladší než 6 let nebo s tělesnou hmotností pod 20 kg.
4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Hepatotoxické látky mohou zvyšovat možnost kumulace paracetamolu a předávkování jím.
Paracetamol zvyšuje hladinu kyseliny acetylsalicylové a chloramfenikolu v plazmě. Současné dlouhodobé podávání paracetamolu a NSA (především acetylsalicylové kyseliny) ve vyšších dávkách zvyšuje riziko analgetické nefropatie a dalších renálních nežádoucích účinků.
Riziko toxicity paracetamolu může být zvýšeno u pacientů užívajících jiné potenciálně hepatotoxické léky nebo léky, které indukují jaterní mikrosomální enzymy, např. některá antiepileptika (např. glutethimid, fenobarbital, fenytoin, karbamazepin, primidon, topiramát), rifampicin, barbituráty, inhibitory MAO, tricyklická antidepresiva, třezalka tečkovaná a alkohol. Indukce metabolismu má za následek zvýšenou produkci hepatotoxického oxidativního metabolitu paracetamolu. Hepatotoxické účinky se projeví, pokud tento metabolit překročí normální vazebnou kapacitu glutathionu.
Působení cholestyraminu může vést ke zpomalení absorpce paracetamolu, zatímco metoklopramid a domperidon mohou absorpci paracetamolu urychlovat.
Probenecid ovlivňuje vylučování a plazmatickou koncentraci paracetamolu.
Antikoagulační efekt warfarinu nebo jiných antagonistů vitamínu K může být zvýšen spolu se zvýšeným rizikem krvácení při dlouhodobém pravidelném denním užívání paracetamolu s těmito přípravky. Uvedené interakce nejsou klinicky signifikantní, pokud je přípravek užíván podle doporučeného dávkování a délky léčby. Pacienti užívající paracetamol a antagonisty vitaminu K by měli být monitorováni z hlediska adekvátní koagulace a možných krvácivých komplikací. Současné podávání paracetamolu a flukloxacilinu může vést k metabolické acidóze, zejména u pacientů s přítomností rizikových faktorů deplece glutathionu, jako jsou sepse, podvýživa nebo chronický alkoholismus.
Při současném užívání paracetamolu a zidovudinu se pozoruje zvýšený sklon k rozvoji neutropenie a hepatotoxicity. Tento lék by proto měl být současně se zidovudinem užíván pouze po pečlivém zvážení přínosu a rizika léčby.
Perorální kontraceptiva mohou zvýšit rychlost clearance paracetamolu.
Současné užívání léků a přípravků, které zpomalují vyprazdňování žaludku, jako např. propanthelium, může vést ke zpomalení absorpce a zpoždění nástupu účinku paracetamolu.
Paracetamol zvyšuje hladinu kyseliny acetylsalicylové a chloramfenikolu v plazmě.
Při současném podávání paracetamolu a lamotriginu bylo zjištěno snížení účinnosti lamotriginu při zvýšení jeho jaterní clearance.
Některé zprávy nasvědčují tomu, že isoniazid může zvyšovat hepatotoxický potenciál paracetamolu. V případě současného podávání je třeba bedlivě sledovat klinické a laboratorní známky hepatotoxicity.
4.6. Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Přestože paracetamol prostupuje placentární bariérou, nebyly u novorozence prokázány patologické změny. Krátkodobé podání paracetamolu v období těhotenství je považováno za bezpečné.
Kojení
Paracetamol se vylučuje do mateřského mléka, avšak v množstvích, která nejsou z klinického hlediska významná. Během krátkodobé léčby paracetamolem není nutno za předpokladu pečlivého sledování kojence přerušit kojení. Nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky u kojenců, dokonce ani při dlouhodobé léčbě paracetamolem s výjimkou jednoho případu výskytu makulopapulárního exantému. Fertilita
Studie chronické toxicity paracetamolu u zvířat prokázaly výskyt atrofie varlat a inhibici spermatogeneze, relevance tohoto nálezu u člověka však není známa.
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Přípravek nemá žádný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
4.8. Nežádoucí účinky
Paracetamol v terapeutických dávkách vyvolává nežádoucí účinky pouze vzácně nebo velmi vzácně.
Níže jsou shrnuty nežádoucí účinky rozdělené do skupin podle terminologie MedDRA s uvedením frekvence výskytu: velmi časté (> 1/10); časté (> 1/100 až < 1/10); méně časté (> 1/1 000 až < 1/100); vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Velmi vzácné : změny krevního obrazu jako hemolytická anemie, trombocytopenie, agranulocytóza, leukopenie, neutropenie, a pancytopenie
Velmi vzácné: alergické reakce ve formě kožního exantému vedoucí až k anafylaktickému šoku, kdy je nutné terapii okamžitě přerušit
Velmi vzácné: u predisponovaných osob bronchospasmus
Vzácné nauzea, zvracení
Vzácné: zvýšení hodnot jaterních aminotransferáz
Velmi vzácné: poškození jater
Velmi vzácné: případy závažných kožních reakcí (Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza, akutní generalizovaná pustulóza)
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
webové stránky:
4.9. Předávkování
I když paracetamol představuje relativně bezpečné léčivo, jeho hlavním nebezpečím zůstává akutní intoxikace s poškozením parenchymu jater, která může skončit letálně. Byly publikovány též údaje o toxickém poškození myokardu nebo akutní renální insuficienci bez poškození jater po otravě paracetamolem.
Toxická dávka paracetamolu pro dospělého pacienta je 5–10 g užitých jednorázově, u dětí je to 65 mg/kg jednorázově. Za toxickou se považuje plazmatická hladina 200 mg/l.
Symptomy:
K příznakům předávkování paracetamolem patří: nevolnost, zvracení, průjmy, pocení, bledost, letargie, nechutenství; později (po 12–24 hod.) se mohou objevit příznaky poškození jater (bolesti břicha mohou být jedním z prvých příznaků poškození jater). Komplikacemi hepatálního selhávání jsou: acidóza, edém mozku, krvácivé projevy, hypoglykémie, hypotenze, infekce a renální selhání. Může vzniknout hepatální insuficience, encefalopatie, kóma až smrt.
Prodloužení protrombinového času je indikátorem zhoršení jaterních funkcí, proto se doporučuje jeho monitorování.
Léčba:
Akutní intoxikace má prognózu závislou na celkové požité dávce, rychlosti transportu do zdravotnického zařízení a adekvátní léčbě. V každém případě je třeba provést výplach žaludku s následujícím podáním aktivního uhlí. V našich podmínkách je nejvhodnějším a dostupným antidotem N-acetyl-L-cystein. Podává se perorálně nebo gastrickou sondou v dávce 70–140 mg/kg 3krát denně, nebo formou i.v. infuze v dávce 65–300 mg/kg denně (v 5% glukóze). Léčbu antidotem je třeba zahájit nejpozději do 10 hodin po požití paracetamolu.
U velmi těžkých otrav paracetamolem je na místě hemodialýza nebo hemoperfuze.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1. Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: jiná analgetika a antipyretika, anilidy
ATC kód: N02BE01
Paracetamol má prakticky shodné antipyretické a analgetické účinky jako kyselina acetylsalicylová. Na rozdíl od ní má pouze minimální efekt na cyklooxygenázu, enzym, který začíná biosyntézu prostaglandinů. Může však modulovat efekt prostaglandinů nepřímo. V experimentu injekční aplikace paracetamolu do 3. mozkové komory zabrání pyretické reakci vyvolané parenterálním podáním bakteriálních pyrogenů, nebo pyretické reakci vyvolané uvolněním endogenních pyrogenů. Antipyretický účinek paracetamolu je zprostředkován pravděpodobně selektivní inhibicí syntézy prostaglandinu E1, vyvolanou přítomností pyrogenů v přední části hypothalamu.
Analgetický účinek paracetamolu spočívá pravděpodobně v urychlení metabolizace prostaglandinu G2 (a tím výraznému snížení jeho koncentrace) na prostaglandin H2. Prostaglandin G2 je pravděpodobně zodpovědný za vznik bolesti a edému při akutním zánětu. Prostaglandin H2 nemá vliv na bolest.
Kromě těchto centrálních účinků se paracetamol vyznačuje též periferním efektem, který spočívá v zabránění účinku bradykininu na periferně uložené chemoreceptory.
Analgetický a antipyretický efekt paracetamolu je poměrně krátký a po jednorázové dávce 0,3–1,0 g trvá 3–6 hodin.
Paracetamol potencuje efekt antidiuretického hormonu.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce:
Absorpce paracetamolu po perorálním podání dávek do 1 g je rychlá a prakticky kompletní. Biologická dostupnost závisí na podané dávce a roste s jejím zvyšováním.
Při dávkách cca 0,5 g je 60–75% a při dávce 1 g je biologická dostupnost 90%. Vysoké neterapeutické dávky (nad 1 g) se vstřebávají nekompletně s velkou interindividuální variabilitou.
Maximální plazmatické koncentrace 10 až 20 mg/l se dosahují v průběhu 40–120 minut po perorální aplikaci 1 g paracetamolu nalačno. Při podání po jídle se dosahují stejné nebo vyšší hladiny, ale značně rychleji (v průběhu 20 minut). Paracetamol se při podání večer před spaním vstřebává pomaleji a v průběhu prvých 6 hodin se vyloučí o 36% méně než při podání ráno.
Distribuce:
Paracetamol se velmi rychle distribuuje prakticky do všech kompartmentů. Velmi dobře proniká do CNS, kde může vytvářet koncentrace až 3krát vyšší než plazmatické. Koncentrace paracetamolu v slinách a v mateřském mléce jsou prakticky shodné s plazmatickými koncentracemi. Distribuční objem paracetamolu v ustáleném stavu je okolo 1 l/kg.
Paracetamol se velmi málo váže na plazmatické proteiny (asi 11% u dospělých). Metabolity paracetamolu, glukuronid a sulfát, se na plazmatické bílkoviny neváží. Celkový clearance paracetamolu je 19,3 l/hod.
Biotransformace a eliminace:
Paracetamol se velmi intenzivně biotransformuje, přitom kromě konjugace, která je dominantní, pribíhají též oxidativní procesy. Tyto procesy probíhají na cytochromu P-450, přičemž vznikají velmi reaktivní a toxické epoxidové metabolity a N-acetyl-4-benzochinoimin. Tyto metabolity jsou zodpovědné za vysokou hepatotoxicitu především vysokých neterapeutických dávek paracetamolu.
Po podání terapeutických dávek dochází k rychlé biotransformaci intermediárních metabolitů za účasti glutathionu, přitom vznikají merkapturové kyseliny, které se vylučují močí. Glutathion-transferáza je však saturabilní enzymatický systém. Při vysokém přísunu toxických epoxidů není tento systém schopen je inaktivovat a tak dochází k jejich kovalentní vazbě na organely hepatocytů, což v konečném důsledku vede k poškození jater.
Přibližně 85% podané dávky paracetamolu se vyloučí močí za 24 hodin po podání a z toho 1–4% v nezměněné formě, 20–30% jako sulfát, 40–60% jako glukuronid, 5–19% jako 3-methoxysulfát a 5–10% jako merkapturové kyseliny nebo konjugáty s cysteinem. Po podání vysokých neterapeutických dávek výrazně roste podíl metabolitů ve skupině merkapturových kyselin a konjugátů s cysteinem. Biologický poločas paracetamolu je značně variabilní, 1,9–2,2 hodiny.
5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Při pokusech na zvířatech týkajících se akutní, subchronické a chronické toxicity u potkanů a myší byly prokázány gastrointestinální léze, změny krevního obrazu, degenerativní změny jaterního a ledvinového parenchymu a stejně tak i nekróza. Základ těchto změn je na jedné straně v mechanizmu účinku a na druhé straně v metabolizmu paracetamolu. Ty metabolity, které pravděpodobně jsou příčinou toxického působení a z toho pocházejících následných změn na orgánech, byly nalezeny i u lidí. Během dlouhodobého podávání (tj. až 1 rok) maximálních terapeutických dávek byla také v ojedinělých případech pozorována reverzibilní chronická agresivní žloutenka. U subtoxických dávek se mohou objevit po 3týdenním podávání příznaky intoxikace. Proto se nemá paracetamol podávat delší dobu a ve vysokých dávkách. V četných prováděných studiích není uváděna evidence pro relevantní genotoxické riziko paracetamolu při terapeutických dávkách, tj. v netoxickém rozmezí.
Z dlouhodobých studií u potkanů a myší nejsou žádné podklady pro relevantní tumorogenní efekt při nehepatotoxickém dávkování paracetamolu.
Paracetamol prostupuje placentou.
Ze studií na zvířatech a ze zkušeností u lidí nedochází k poškození lidského zárodku.
Bezpečnost přípravku byla ověřena dostatečně dlouhodobým používáním v klinické praxi.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1. Seznam pomocných látek
mikrokrystalická celulosa, kukuřičný škrob, magnesium-stearát, povidon 25
6.2. Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3. Doba použitelnosti
4 roky
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 oC, v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.
6.5. Druh obalu a obsah balení
blistr (AL/průhledný bezbarvý PVC), krabička
Velikost balení:
10, 20, 30 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Glenmark Pharmaceuticals s.r.o., Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
07/494/96-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 14.8.1996
Datum posledního prodloužení registrace: 20.4.2016
Další informace o léčivu PARAMEGAL 500 MG
Jak
se PARAMEGAL 500 MG
podává: perorální podání - tableta
Výdej
léku: volně prodejné léčivé přípravky
Balení: Blistr
Velikost
balení: 20
Držitel rozhodnutí o registraci daného léku v České republice:
Glenmark Pharmaceuticals s.r.o., Praha
E-mail: info@glenmarkpharma.cz
Telefon: 227629511