Amlodipin Vitabalans 10 mg tablety – souhrn údajů o přípravku (SPC) pro zdravotníky

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Amlodipin Vitabalans 5 mg tablety

Amlodipin Vitabalans 10 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje amlodipinum 5 mg nebo 10 mg (ve formě amlodipini besilas).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

5 mg: bílé, kulaté konvexní tablety s půlicí rýhou na jedné straně a symbolem „3“ na druhé straně, s průměrem 9 mm.

10 mg: bílé, kulaté konvexní tablety s půlicí rýhou na jedné straně, s průměrem 9 mm.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

• Hypertenze
• Chronická stabilní angina pectoris
• Vazospastická (Prinzmetalova) angina

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí

Pro léčbu hypertenze i anginy pectoris je obvyklá zahajovací dávka 5 mg jednou denně; tu je pak možno zvyšovat až na maximální denní dávku 10 mg, v závislosti na individuální odpovědi pacienta.

U hypertenzních pacientů se amlodipin podává v kombinaci s thiazidovými diuretiky, alfablokátory, betablokátory nebo inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu. U anginy pectoris lze amlodipin použít jako monoterapii, nebo v kombinaci s dalšími antianginózními přípravky i u pacientů s anginou pectoris refrakterní vůči nitrátům a/nebo vůči beta blokátorům podávaným v adekvátních dávkách.

Při současném užívání thiazidových diuretik, betablokátorů a inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu není úprava dávky amlodipinu potřebná.

Zvláštní populace

Starší pacienti

Amlodipin, používaný v podobných dávkách u starších nebo mladších pacientů, je stejně dobře snášen. U starších pacientů se doporučuje normální dávkování, opatrnosti je však zapotřebí při zvyšování dávky (viz body 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater nebylo stanoveno doporučené dávkovací schéma; nastavení dávky musí proto probíhat s opatrností a je třeba začít podáváním nejnižší doporučené dávky (viz body 4.4 a 5.2). Farmakokinetika amlodipinu nebyla sledována u pacientů se těžkou poruchou funkce jater. Léčbu amlodipinem u těchto pacientů je nutné zahájit nejnižší doporučenou dávkou a pomalu titrovat.

Porucha funkce ledvin

Změny plasmatických koncentrací amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin, proto se u těchto pacientů doporučuje podávat amlodipin v normálním dávkování. Amlodipin není dialyzovatelný.

Pediatrická populace

Děti a dospívající ve věku 6 - 17 let s hypertenzí

Doporučená antihypertenzní perorální dávka u pediatrických pacientů ve věku 6 až 17 let je 2,5 mg jednou denně jako úvodní dávka, titrovaná až na 5 mg jednou denně, pokud se po 4 týdnech nedosáhne cílového krevního tlaku. Dávky vyšší než 5 mg denně nebyly u dětských pacientů studovány (viz body 5.1 a 5.2).

Děti mladší než 6 let

Nejsou k dispozici žádné informace.

Způsob podání

Tablety pro perorální podání.

4.3 Kontraindikace

Amlodipin je kontraindikován u pacientů s:

• hypersenzitivitou na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 nebo na dihydropyridinové deriváty,
• závažnou hypotenzí,
• šokem (včetně kardiogenního šoku),
• obstrukcí výtokové části levé komory (např. stenóza aorty vysokého stupně),
• hemodynamicky nestabilním srdečním selháním po akutním infarktu myokardu.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Bezpečnost a účinnost amlodipinu při hypertenzní krizi nebyla stanovena.

Pacienti se srdečním selháním

Pacienti se srdečním selháním musí být léčeni s opatrností. V dlouhodobé, placebem kontrolované studii u pacientů s těžkým srdečním selháním (NYHA třídy III a IV) byla hlášená incidence plicního edému vyšší u skupiny pacientů léčených amlodipinem, než u skupiny léčené placebem (viz bod 5.1). U pacientů s městnavým srdečním selháním by se blokátory kalciových kanálů včetně amlodipinu měly podávat opatrně, protože mohou zvyšovat riziko kardiovaskulárních příhod a úmrtí v budoucnosti.

Užívání u pacientů s poruchou funkce jater

Biologický poločas amlodipinu je u pacientů s poruchou funkce jater prodloužen a hodnoty AUC jsou vyšší, přičemž žádná doporučená dávkování nebyla stanovena. Léčba amlodipinem se proto má zahajovat s co nejnižší dávkou v rámci dávkovacího rozmezí a je třeba opatrnosti na začátku léčby i při zvyšování dávek. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater může být nutné pomalé zvyšování dávek a pečlivé sledování.

Užívání u starších pacientů

U starších pacientů se během zvyšování dávek doporučuje opatrnost (viz body 4.2 a 5.2).

Užívání u pacientů s poruchou funkcí ledvin

Amlodipin může být u těchto pacientů podáván v běžných dávkách. Změny plasmatických koncentrací amlodipinu nesouvisí se stupněm poškození ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinky jiných léčivých přípravků na amlodipin

Inhibitory CYP3A4: Současné použití amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A4 (inhibitory proteázy, azolová antimykotika, makrolidy jako je erytromycin nebo klaritromycin, verapamil nebo diltiazem) se může dojít k významnému zvýšení expozice amlodipinu. Klinický překlad těchto farmakokinetických změn se může významněji promítnout u starších pacientů. Může být nutné klinické sledování a úprava dávky.

Induktory CYP3A4: Při souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické koncentrace amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky.

Současné podávání amlodipinu a grapefruitu nebo grapefruitové šťávy se nedoporučuje, protože biologická dostupnost amlodipinu může být u některých pacientů zvýšena a může vést ke zvýšení hypotenzních účinků.

Dantrolen (infuze): U zvířat byly v souvislosti s hyperkalémií po intravenózním podání verapamilu a dantrolenu pozorovány letální fibrilace komor a kardiovaskulární kolaps. Vzhledem k riziku hyperkalémie se doporučuje vyhnout se současnému podávání blokátorů kalciových kanálů jako je amlodipin u pacientů náchylných k maligní hypertermie a při řešení maligní hypertermie.

Účinky amlodipinu na jiné léčivé přípravky

Antihypertenzní účinky amlodipinu mohou zesílit antihypertenzní působení jiných léků snižujících krevní tlak.

Takrolimus: Při současném užívání takrolimu s amlodipinem existuje riziko zvýšení hladiny takrolimu v krvi, avšak farmakokinetický mechanismus této interakce není dosud plně vysvětlen. Aby se zamezilo toxicitě takrolimu, je u pacientů léčených takrolimem při současném podávání amlodipinu třeba monitorovat hladiny takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávkování takrolimu.

Cyklosporin: U zdravých dobrovolníků a dalších populací nebyly provedeny žádné studie interakcí cyklosporinu a amlodipinu, výjimku tvořili pacienti po transplantaci ledvin, kde byl pozorován variabilní nárůst (průměr 0 - 40 %) minimálních koncentrací cyklosporinu. U pacientů po transplantaci ledvin, kteří užívají amlodipin, by měla být věnována zvýšená pozornost monitoringu hladin cyklosporinu a v případě potřeby by měla být dávka cyklosporinu snížena.

V klinických studiích interakcí amlodipin farmakokinetické vlastnosti atorvastatinu, digoxinu nebo warfarinu neovlivňoval.

Simvastatin: Současné podávání opakovaných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastatinu vedlo k 77 % zvýšení expozice simvastatinu ve srovnání s podáváním samotného simvastatinu. Limit dávky simvastatinu u pacientů léčených amlodipinem je 20 mg denně.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Bezpečnost amlodipinu v těhotenství u člověka nebyla stanovena.

Ve studiích na zvířatech byla pozorována reprodukční toxicita při vysokých dávkách (viz bod 5.3). Použití v těhotenství se doporučuje, pouze pokud neexistuje bezpečnější alternativa a nemoc sama o sobě nese vyšší riziko pro matku i plod.

Kojení

Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má odhad interkvartilního rozpětí 3–7 % (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodipinu na kojence není známý. Při rozhodování, zda pokračovat v kojení / ukončit kojení, či pokračovat v léčbě / ukončit léčbu amlodipinem, je třeba zvážit přínos kojení pro dítě a přínos léčby amlodipinem pro matku.

Fertilita

U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly pozorovány vratné biochemické změny hlavičky spermie. Klinické údaje vztahující se k možnému vlivu amlodipinu na fertilitu nejsou dostatečné. V jedné studii na potkanech byly pozorovány nežádoucí účinky na fertilitu samců (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Amlodipin Vitabalans má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Pokud pacienti užívající amlodipin trpí závratěmi, bolestmi hlavy, únavou nebo nevolností, schopnost reagovat může být narušena.

Doporučuje se opatrnost zejména na počátku léčby.

4.8 Nežádoucí účinky

Shrnutí bezpečnostního profilu

Nežádoucími účinky nejčastěji hlášené během léčby jsou ospalost, závratě, bolesti hlavy, bušení srdce, návaly horka, bolesti břicha, nevolnost, otoky kotníků, otoky a únava.

Nežádoucí účinky v tabulkovém formátu

Následující nežádoucí účinky byly pozorovány a hlášeny během léčby amlodipinem s následujícími četnostmi: Velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1 000 až <1/100); vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000).

V rámci každé skupiny četností jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí podle klesající závažnosti.

*nejčastěji odpovídající cholestáze

Byly hlášeny výjimečné případy extrapyramidového syndromu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Zkušenosti s úmyslným předávkováním jsou u lidí omezené.

Symptomy

Dostupné údaje naznačují, že masivní předávkování by mohlo vést k závažné periferní vazodilataci a pravděpodobně k reflexní tachykardii. Byla hlášena výrazná a pravděpodobně déle trvající systémová hypotenze vedoucí až k šoku s fatálním koncem.

Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být spouštějící faktory.

Léčba

Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní kardiovaskulární podporu zahrnující časté monitorování srdeční a respirační funkce, zvýšenou polohu končetin a sledování cirkulujícího objemu tekutin a výdeje moči.

Při obnově cévního tonu a krevního tlaku může být užitečný vasokonstriktor, za předpokladu, že jeho použití není kontraindikováno. Intravenózní podání kalcium-glukonátu může být přínosné pro zvrácení účinku blokády kalciových kanálů.

V některých případech může být užitečné provést výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků bylo prokázáno, že podání aktivního uhlí až do 2 hodin po požití 10 mg amlodipinu snižuje rychlost absorpce amlodipinu.

Jelikož je amlodipin silně vázán na plasmatické bílkoviny, nemá dialýza větší význam.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: blokátory kalciových kanálů, selektivní blokátory kalciových kanálů s převážně vaskulárním účinkem

ATC kód: C08CA01

Amlodipin je inhibitorem transportu kalciových iontů dihydropyridinové skupiny (blokátor pomalých kalciových kanálů neboli antagonista kalciových iontů) - inhibuje tedy transmembránový transport kalciových iontů do srdečních buněk a buněk hladkého svalstva cév.

Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na hladké svalstvo cévních stěn. Přesný mechanismus, jímž amlodipin vede k ústupu anginy pectoris, nebyl dosud zcela poznán, avšak je známo, že amlodipin snižuje celkovou ischemickou zátěž následujícími dvěma mechanismy:

1. 1) Amlodipin rozšiřuje periferní arterioly a tím snižuje celkový periferní odpor (afterload), proti kterému srdce pracuje. Jelikož srdeční tep zůstává stabilní, toto snížení zátěže srdce vede ke snížení spotřeby energie a požadavků myokardu na kyslík.
2. 2) Mechanismus účinku amlodipinu pravděpodobně zahrnuje dilataci hlavních koronárních cév a koronárních arteriol jak v normálních, tak v ischemických oblastech. Tato dilatace zvyšuje dodávku kyslíku do myokardu u pacientů se spasmem koronárních arterií (Prinzmetalova neboli variantní angina).

U pacientů s hypertenzí při dávkování jednou denně klinicky významně snížuje krevní tlak vleže i vestoje po dobu celých 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku však podání amlodipinu nevede k akutní hypotenzi.

U pacientů s anginou pectoris zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance fyzické zátěže, oddaluje nástup anginózních bolestí a dobu do vzniku 1mm depresí úseku ST, a snižuje jak frekvenci anginózních atak, tak spotřebu nitroglycerinu.

Při podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky ani změny koncentrací lipidů v plazmě; podávání amlodipinu je vhodné i u pacientů s astmatem, diabetem a dnou.

Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)

Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční byla hodnocena v nezávislé multicentrické randomizované dvojitě slepé studii kontrolované placebem u 1997 pacientů (Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis (CAMELOT)). Po dobu 2 let bylo léčeno 663 pacientů amlodipinem v dávce 5-10 mg, 673 pacientů enalaprilem v dávce 10-20 mg a 655 pacientů užívalo placebo, navíc ke standardní léčbě statiny, betablokátory, diuretiky a acetylsalicylovou kyselinou. Klíčové výsledky účinnosti jsou uvedeny v Tabulce 1. Výsledky indikují, že léčba amlodipinem vedla k menšímu počtu hospitalizací kvůli angině pectoris a revaskularizačních operací u pacientů s ICHS.

Zkratky: CI - konfidenční interval, IM – infarkt myokardu, MSS – městnavé srdeční selhání.

Použití u pacientů se srdečním selháním

Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie u pacientů se srdečním selháním třídy II až IV dle NYHA prokázaly, že amlodipin nevedl ke klinickému zhoršení měřeno tolerancí námahy, ejekční frakcí levé komory a klinickou symptomatologií.

Z placebem kontrolované studie (PRAISE) navržená pro hodnocení srdečního selhání u pacientů třídy III až IV dle NYHA léčených digoxinem, diuretiky a inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) ukázala, že nedošlo po podání amlodipinu ke zvýšení rizika mortality nebo rizika kombinované mortality a morbidity u pacientů se srdečním selháním.

Následná dlouhodobá, placebem kontrolovaná studie (PRAISE 2) amlodipinu u pacientů se srdečním selháním třídy III a IV dle NYHA bez klinických příznaků nebo objektivního zjištění poukazujícího na probíhající ischemickou chorobu, kteří užívají stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalisu a diuretik, prokázala, že amlodipin nemá žádný vliv na celkovou kardiovaskulární mortalitu. U té samé populace byla léčba amlodipinem spojena se zvýšeným výskytem edému plic.

Studie hodnotící preventivní léčbu infarktu myokardu (ALLHAT)

Randomizovaná dvojitě zaslepená morbiditně - mortalitní studie nazvaná „Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial (ALLHAT) byla provedena za účelem srovnání léčby novějšími léčivými přípravky: amlodipin 2,5-10 mg/den (blokátor kalciového kanálu) nebo lisinopril 10-40 mg/den (ACE inhibitor), podávanými jako terapie první linie, s léčbou thiazidovým diuretikem, chlortalidonem 12,5-25 mg/den při léčbě mírné až středně těžké hypertenze.

Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 či více let bylo randomizováno a následně sledováno průměrně po dobu 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další rizikový faktor ICHS, včetně: infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody v anamnéze (> 6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiného dokumentovaného aterosklerotického onemocnění (celkem 51,5 %), diabetu 2. typu (36,1 %), HDL cholesterolu < 35 mg/dl (11,6 %), hypertrofie levé komory diagnostikované na EKG či echokardiografií (20,9 %), kouření cigaret (21,9 %).

Primární cílový parametr byl souborem fatálních koronárních příhod či nefatálních infarktů myokardu. V tomto sledovaném parametru nebyl zjištěn významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem a chlortalidonem: RR 0,98 95 % CI [0,90-1,07] p=0,65. Mezi sekundárními cílovými parametry byla incidence srdečního selhání (součást kombinovaného kardiovaskulárního cílového parametru) významně vyšší ve skupině užívající amlodipin v porovnání se skupinou užívající chlortalidon (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95 % CI [1,25-1,52] p<0,001). Nicméně, nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v celkové mortalitě při léčbě amlodipinem a chlortalidonem. RR 0,96 95 % CI [0,89-1,02] p=0,20.

Použití u dětí (ve věku 6 let a starších)

Ve studii zahrnující 268 dětí ve věku 6 až 17 let s převážně sekundární hypertenzí ukázalo porovnání dávky 2,5 mg a 5,0 mg amlodipinu s placebem, že obě dávky snížily systolický krevní tlak významně více než placebo. Rozdíl mezi těmito dvěma dávkami nebyl statisticky významný.

Dlouhodobé účinky amlodipinu na růst, pubertu a celkový vývoj nebyly studovány. Dlouhodobá účinnost amlodipinu při léčbě v dětství pro snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti rovněž nebyla stanovena.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání terapeutických dávek se amlodipin dobře absorbuje, přičemž maximálních hladin v krvi se dosáhne 6 až 12 hodin po podání. Absolutní biologická dostupnost se odhaduje na 64 až 80 %.

Příjem potravy neovlivňuje biologickou dostupnost amlodipinu.

Distribuce

Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. In vitro studie prokázaly, že přibližně 97,5 % obíhajícího amlodipinu je navázáno na plasmatické proteiny.

Biotransformace

Amlodipin je rozsáhle metabolizován v játrech na neaktivní metabolity.

Eliminace

Do moči se vyloučí 10 % nezměněné sloučeniny a 60 % metabolitů.

Terminální plasmatický eliminační poločas je asi 35 až 50 hodin a při dávkování jednou denně je konzistentní.

Použití u poruchy funkce jater

O podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce jater existují pouze velmi omezené klinické údaje. Pacienti s jaterní nedostatečností mají sníženou clearance amlodipinu, což má za následek delší poločas a nárůst AUC o přibližně 40 - 60 %.

Použití u starších pacientů

Doba potřebná k dosažení maximálních plasmatických koncentrací amlodipinu je u starších a mladších osob obdobná. Clearance amlodipinu má u starších pacientů sklon se snižovat, což vede ke zvýšení AUC a eliminačního poločasu. Podle očekávání došlo u studované věkové skupiny pacientů s městnavým srdeční selháním ke zvýšení AUC a eliminačního poločasu.

Použití u dětí a dospívajících

U 74 dětí s hypertenzí ve věku 1 - 17 let (se 34 pacienty ve věku od 6 do 12 let a 28 pacienty ve věku od 13 do 17 let) užívajících amlodipin v dávkách 1,25 až 20 mg, podávaných buď jednou, nebo dvakrát denně, byla provedena populační farmakokinetická studie. U dětí od 6 do 12 let a dospívajících ve věku 13 až 17 let byla typická perorální clearance (CL/F) 22,5, respektive 27,4 l/hod u chlapců a 16,4, respektive 21,3 l/hod u dívek. Byla pozorována velká variabilita v expozici mezi jednotlivci. Údaje hlášené u dětí do 6 let jsou omezené.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Reprodukční toxicita

Studie reprodukční toxicity u potkanů a myší prokázaly zpoždění porodu, prodlouženou dobu porodu a snížení přežití mláďat při dávkách přibližně 50x vyšších než je maximální doporučená dávka u lidí stanovená jako mg/kg.

Snížení plodnosti

Při dávkách do 10 mg/kg/den (8 násobek* maximální dávky 10 mg pro člověka stanovená jako mg/m²) nebyl u potkanů léčených amlodipinem (samci po dobu 64 dnů a samice po dobu 14 dnů před pářením) pozorován vliv na fertilitu. V jiné studii, při které byl potkaním samcům podáván amlodipin-besilát po dobu 30 dnů v dávce srovnatelné s dávkou u lidí stanovenou jako mg/kg, bylo pozorováno snížení plasmatických hladin folikuly stimulujícího hormonu a testosteronu a zároveň snížení hustoty spermatu a počtu zralých spermatid a Sertoliho buněk.

Karcinogenita, mutagenita

U potkanů a myší, kterým byl podáván amlodipin v potravě po dobu 2 let v koncentracích počítaných tak, aby dostávali denní dávky 0,5, 1,25 a 2,5 mg/kg/den nebyla prokázána žádná karcinogenicita. Nejvyšší dávka (pro myši podobná jako maximální doporučená klinická dávka 10 mg stanovená jako mg/m², pro potkany dvakrát vyšší* než tato dávka) se blížila maximální tolerované dávce pro myši, nikoli však pro potkany.

Studie mutagenicity neprokázaly žádný vliv na úrovni genu nebo chromozomu, který by se vztahoval k léčivé látce.

*Na základě hmotnosti pacienta 50 kg.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulosa

Koloidní bezvodý oxid křemičitý

Magnesium-stearát

Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

5 let.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte blistr v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

30, 60, 90, nebo 100 tablet v blistru (PVC/PVdC/Al).

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Vitabalans Oy

Varastokatu 8

13500 Hämeenlinna

FINSKO

Tel.: +358 3 615 600

Fax: +358 3 618 3130

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Amlodipin Vitabalans 5 mg: 83/315/11-C

Amlodipin Vitabalans 10 mg: 83/316/11-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 4. 5. 2011

Datum posledního prodloužení registrace: 1. 4. 2016

10. DATUM REVIZE TEXTU

1. 12. 12. 2022